Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.
III. volební období. 8. zasedání.
2341.
Odpovědi:
I. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Ščereckého, Prokopa, Zajíce a druhů, že se nezachovávají zákonité předpisy při schvalování ruských učebnic pro Podkarpatskou Rus (tisk 2195/II),
II. mm. vnitra a spravedlnosti na interp. posl. Richtra, Zeminové a druhů o tom, jak úřady postupovaly v trestní věd proti Anně Bařinové z Poštorné (tisk 2209/XII),
III. min. obchodu na interp. posl. Danihela a druhů ve věci autobusové koncese Eduarda Vyhnálka ze Stupavy (tisk 2289/XII),
IV. vlády na interp. posl. Danihela a druhů o upravení otázky vlastnického práva spolku bývalých urbarialistů v Děvínské Nové Vsi k pozemkům, ležícím na území Rakouska (tisk 2308/I),
V. vlády na interp. posl. Höhnela a soudruhů o neoprávněném a nezákonném postupu vrchního komisaře Vyskočila a jiných úředníků okresního úřadu v Německém Jablonném (tisk 2170/IX),
VI. min. sociální, péče a min. vnitra na interp. posl. dra Sterna a soudr. o nesnesitelném nakládání s nezaměstnanými v jáchymovském okrese (tisk 2182/I),
VII. min. vnitra na interp. posl. Gläsela a druhů o pobuřujícím, ostrém chování četnictva ke klidným občanům v neděli dne 12. března t. r. v Aši (tisk 2209/VII),
VIII. min. železnic a min. financí na interp. posl. Gläsela a druhů, že v železničních vlacích bylo omezeno kouření (tisk 2182/VII),
IX. min. vnitra na interp. posl. inž. Junga a druhů, že dne 1. května 1933 četnictvo v Kynžvartě těžce ztýralo bezbranné občany, ženy a děti (tisk 2255/VI),
X. min. vnitra na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o oběžnících min. vnitra č. 67. 493/30 a 64. 926/31 poškozujících zákonitá práva obecních zaměstnanců (tisk 2142/XV),
XI. min. vnitra na interp. posl. Höhnela a soudr. o surovém nakládání pana vrchního komisaře Vyskočila od okresního úřadu v Německém Jablonném a četníků, jimž velel (tisk 2209/IX),
XII. vlády na interp. posl. R. Köhlera a druhů o objasnění některých ustanovení zákona ze dne 28. prosince 1932, č. 204 Sb. z. a n., o úsporných opatřeních personálních (tisk 2165/V),
XIII. min. železnic na interp. posl. dra Keibla a druhů o nenáležitém chování průvodčího vlaku na trati Turnov-Liberec (tisk 2116/XI),
XIV. min. financí na interp. posl. Stenzla, Eckerta, Prause a druhů o sebevraždě Františka Hasche z Košťan, k niž byl dohnán berní exekucí (tisk 2084/III),
XV. min. školství a národní osvěty a min. vnitra na interp. posl. dra Szüllö a druhů o odnárodňování, které se děje v obci Borša (tisk 1045/VIII),
XVI. min. veřejných prací na interp. posl. Stenzla, Eckerta, Prause a druhů o zadání dodávek na novostavbě zemědělského oddělení německé vysoké školy technické v Děčíně-Libverdě (tisk 2204/IX),
XVII. min. veřejných prací na interp. posl. dra Keibla a druhů o zadání řemeslnických prací na novostavbě zemědělské akademie v Děčíně-Libverdě (tisk 2204/III),
XVIII. min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a min. spravedlnosti na interp. posl. Russa a soudr. o nevysvětlitelném podezřelém úmrtí v chebské nemocnici (tisk 2131/VII),
XIX. min. vnitra na interp. posl. Höhnela a soudr. o postupu vyživovacího referenta dra Koženého v Poličce (tisk 2182/IX),
XX. vlády republiky Československé na interp. posl. Windirsche a druhů o dodávce žita k provedení chlebové akce pro nezaměstnané (tisk 2211/XIII),
XXI. min. železnic na interp. posl. Simma a druhů, že chebský staniční úřad odpírá uznati poukázky na slevu jízdného (tisk 1547/IX),
XXII. min. železnic na interp. posl. Zajička, dra Petersilky a druhů o spojení Slavonic s Novou Bystřicí (tisk 2276/III),
XXIII. min. financí na interp. posl. R. Köhlera a druhů o zamýšleném zrušení berních úřadů
(tisk 2295/III),
XXIV. min. sociální péče na interp. posl. dra Keibla a druhů o nedostatečném zaopatřováni nezaměstnaných v šluknovském okrese státními poukázkami na potraviny (tisk 2289/VII).
2341/I.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců Vasila Ščereckého, K. Prokopa, J. Zajíce a druhů,
že se nezachovávají zákonité předpisy při
schvalováni ruských učebnic pro
Podkarpatskou Rus
(tisk 2195/II).
O aprobaci učebnic byly v různých zemích republiky platné různé předpisy, v t. zv. historických zemích jiné než na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kde řízení při aprobaci učebnic bylo upravováno ministerskými výnosy. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nebylo před převratem žádného centrálního školního úřadu a ani nějaké úplné sbírky předpisů, týkajících se škol-
ské správy. Po převratě byly známy ponejvíce jen ony předpisy, které už za bývalé uherské vlády byly přeloženy do slovenštiny, ruštiny nebo němčiny. Jelikož se takové překlady pořizovaly jen výjimečné, byly ve všech oborech státní správy případy, že mnohé interní předpisy nebyly našim úřadům dosti přístupny a známy. Proto se na Slovensku a v Podkarpatské Rusi často úřadovalo podle předpisů platných v západních zemích.
Na odstranění tohoto stavu při schvalování školních učebnic vydal jsem výnos ze dne 6. prosince 1932, čís. 136. 546-I (Věstník ministerstva školství a národní osvěty, roč. XIV., čís. 67), který upravuje aprobační řízení jednotně pro území celé Československé republiky. Tímto výnosem pozbyly platnosti všecky uherské předpisy, platné dříve v této věci.
Stěžují-li si někteří autoři v interpelaci zmínění, že při aprobačním řízení nebyl zachováván uherský předpis v interpelaci citovaný, totiž, že autor nebyl seznámen se znaleckým posudkem před zakončením aprobačního řízení, podotýkám k tomu, že autoři tito mohou kdykoliv své žádosti znovu opakovati a bude se pak postupovati přesně podle platných norem.
Tvrzení interpelace, že by se při aprobačním řízení činily rozdíly podle smýšlení autorů, neodpovídá skutečnosti.
V Praze dne 26. července 1933.
Ministr školství a národní osvěty: Dr. Dérer, v. r.
2341/II.
Odpověď
ministra vnitra a ministra spravedlností
na Interpelaci poslanců F. Richtra, F. Zeminové a druhů
o tom, jak úřady postupovaly v trestní
věci proti Anně Bařinové z Poštorné
(tisk 2209/XII).
Provedeným šetřením o postupu strážmistra Juříčka ve věci Anny Bařinové z Poštorné bylo zjištěno toto:
Dne 6. září 1932 dostavil se na četnickou stanici v Poštorné břeclavský advokát dr. Štampach se svým koncipientem dřeni Strakou a žádal, aby četnictvo šlo s ním vykonati šetření v trestní věci proti neznámému pachateli pro přestupek proti bezpečnosti cti, spáchaný na jeho mandantu dru Horníčkovi z Břeclavi obsahem stížnosti k advokátní komoře v Brně. Strážmistři Opršal a Juříček odmítla vyhověti s odkazem, že četnictvo nemůže zasahovati do soukromožalobné trestní věci bez příkazu soudu. Na to dr. Štampach předložil zalepený dopis od okresního soudu v Břeclavi, obsahující příkaz pro četnickou stanici v Poštorné, aby ve zmíněné trestní věci provedla příslušné vyšetřování. Na další námitku četniků, že šetření musí četnictvo provésti samo a že velitel stanice musí o tom věděti, dr. Štampach prohlásil, že velitel stanice, s nímž prý v Břeclavi mluvil, již o věci ví a že nařídil, aby některý z četniků šel s ním provésti příslušné šetření. Po tomto ujištění strážmistr Juříček doprovodil dra Štampacha a jeho koncipienta nejprve do bytu Bařinově a pak i do bytu Leopolda Rolíčka, který podle udání Josefa Bařiny opsal výše zmíněnou stížnost k advokátní komoře na psacím stroji. Šetření v bytě Bařinové i Rolíčka provedl dr. Štampach sám, strážmistr Juříček omezil se toliko na několik celkem bezpodstatných otázek. Domovní prohlídka v bytě Rolíčkově provedena nebyla a nebylo k ní ani důvodu, ježto manželka Rolíčkova předložila psací stroj dobrovolně.
Poněvadž vyšlo najevo, že dr. Štampach s velitelem četnické stanice vůbec nemluvil a že rozkaz velitele stanice toliko předstíral, aby do-
sáhl spolupůsobení četnictva, bylo naň učiněno oznámení u okresního soudu v Břeclavi.
Strážmistr Juříček, jehož postup neodpovídal platným předpisům, byl vzat k odpovědnosti.
Pokud jde o resort ministra spravedlnosti, odpovídám:
Podle zprávy presidia vrchního soudu v Brně nebyla stížnost Anny Bařinové dána dru Horníčkovi k disposici soudem, nýbrž byla dru Horníčkovi k vyjádřeni zaslána výborem advokátní komory v Brně. Dr. Horníček na jejím základě učinil u okresního soudu v Břeclavi trestní oznámení. Soud požádal četnickou stanici v Poštorné o vyšetření a zjištění pachatele, zejména provedením domovní prohlídky u Boh. Polanského. Nedoručil však spis četnické stanici poštou nebo soudním zřízencem, nýbrž dal toto doručení obstarati právním zástupcem dra Horníčka.
Okresnímu soudu v Břeclavi byl nesprávný postup vytknut.
V Praze dne 27. července 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.
2341/III.
Odpověď
ministra obchodu
na interpelaci poslance Štefana Danihela a druhů
ve věci autobusové koncese Eduarda
Vyhnálka ze Stupavy
(tisk 2289/XII).
Bývalý župní úřad v Bratislavě rozhodnutím ze dne 31. října 1927, č. 58. 914/27, udělil Eduardu Vyhnálkovi koncesi ku periodické autodopravě osob na trati Stupava-Bratislava a zpět, při čemž vyslovil, že udělená koncese zanikne beze vší náhrady, jakmile státní železniční anebo poštovní správa zřídí vlastní automobilní trať stejného nebo ne příliš odchylného směru. Jelikož dnem 15. března 1930 zahájily na téže silniční trati pravidelnou osobní dopravu československé státní dráhy, odňal zemský úřad v Bratislavě výměrem ze dne 28. března 1930, č. 4661/15/30 Eduardu Vyhnálkovi shora uvedenou koncesi a současně mu uložil, aby koncem roku 1930 dopravu na této trati zastavil.
Ministerstvo obchodu výměrem ze dne 18. ledna 1932, č. 70. 720/31, nevyhovělo odvolání jmenovaného do výměru zemského úřadu v Bratislavě, jímž bylo vysloveno odnětí koncese, z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého, podotknuvši současně, že rozhodnutí bývalého župního úřadu v Bratislavě z 31. října 1927, č. 58. 914/27, nabyto v celém rozsahu moci práva, ježto nebylo - pokud se týká jednotlivých koncesních podmínek stranou vzato v odpor.
Interpelace vytýká rozhodnutí ministerstva obchodu, že koncesní podmínka, pokud byla nezákonná, nemůže nabýti právní moci a poukazuje současné na nález nejvyššího správního soudu ze dne 10. listopadu 1932, č. 14. 631/32, vyslovený ve věci údajně obdobné. Při tom výslovně přiznává, že strana proti podmínkám vloženým do koncesní listiny odvolání nepodala.
K náhledu v interpelaci uvedenému podotýkám:
Jest nesporno, že koncesní dekret, kterým byla Eduardu Vyhnálkovi udělena koncese k periodické autodopravě osob na trati Stupava-Bratislava a zpět, nabyl moci práva. V důsledku toho nemůže býti s úspěchem brojeno proti platnosti koncesní podmínky námitkou, že pojetí té které podmínky do onoho dekretu bylo nezákonným, ježto ani nezákonnost rozhodnutí nebo opatření správního úřadu nevylučuje právní moci. I když snad úřad, upravuje živnost stěžovatelovu, porušil zákon, bylo věcí strany, aby se proti této nezákonnosti bránila řádným opravným prostředkem. Neučinila-li tak, musí nésti účinky i takového rozhodnutí, jež podle jejího názoru je nezákonným; neboť - jak bylo již uvedeno - ani nezákonnost správního rozhodnutí nebo opatření právní moci úředního aktu nemaří. Právní moc zmíněné podmínky bylo by lze s úspěchem potírati jedině tehdy, kdyby její uložení bylo stíženo absolutním zmatkem.
Pokud pak interpelace poukazuje na nález nejvyššího správního soudu ze dne 10. listopadu 1932, č. 14. 631/32, podotýkám, že v tomto případě zabýval se nejvyšší správní soud stížnosti strany brojící proti konečnému rozhodnutí živnostenského úřadu, kterým byl koncesní dekret vázán na určité podmínky. V tomto případě měl tudíž nejvyšší správní soud příležitost zabývati se otázkou zákonnosti či nezákonnosti určité koncesní podmínky a rozhodovati ve věci samé.
V daném případě nemělo však ministerstvo obchodu příležitosti řešiti otázku, zda podmínka vtažená do koncesní listiny bývalým župním úřadem v Bratislavě je nezákonnou čili nic, ježto tato, nejsouc svého času stranou naříkána, nabyla moci práva. Ministerstvo obchodu zabývalo se u příležitosti odvolání Eduarda Vyhnálka do výměru zemského úřadu v Bratislavě ze dne 23. srpna 1930, č. 46. 661/15-30, jedině otázkou, zda nastaly předpoklady v zániku koncese podle pravoplatné už koncesní podmínky.
I zákon ze dne 23. prosince 1932, č. 198 Sb. z. a n., jímž nově se upravuje doprava motorovými vozidly, obsahuje v § 37 (přechodná ustano-
vení) předpis, že zákon vztahuje se i na dopravu zřízenou před jeho účinností a že koncese pro periodickou dopravu zůstávají v platnosti na dobu 15 let, počítajíc ode dne účinnosti tohoto zákona, pokud nezaniknou dříve z důvodů uvedených v koncesní listině. Zákon má tedy na mysli zánik koncese pro pravidelnou dopravu osob, splní-li se podmínka, v koncesní listině uvedená a právní moci nabyvší, o zániku, zřídí-li státní správa vlastní autodopravu. Tu neplatí tímto zákonem všeobecně daná lhůta 15 let.
Nenalezl jsem tudíž důvodů, abych cokoliv měnil na rozhodnuti ministerstva obchodu ze dne 18. ledna 1932, č. 70. 720/31, jež jest ostatně ve shodě s judikaturou nejvyššího správního soudu (srovnej nález č. 3185/30).
V Praze dne 31. července 1933.
Ministr obchodu: Dr. Matoušek, v. r.
2341/IV.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Štefana Danihela a druhů
o upravení otázky vlastnického práva
spolku bývalých urbarialistů v Děvínské
Nové Vsi k pozemkům, ležícím na území
Rakouska (tisk 2308/I).
Na základě žádosti býv. urbarialistů v Děvínské Nové Vsi podalo vyslanectví Československé republiky ve Vídni po přezkoumání celého případu již v červnu t. r. rakouské vládě verbální notu s petitem, ve kterém žádá, aby finančnímu prokurátorovi byl dán pokyn nečiniti námitek proti záznamu v pozemkových knihách vlastnictví býv. urbarialistů v Děvínské Nové Vsi k pozemkům, ležícím na území Rakouska.
Na tuto notu nedošla dosud odpověď a ministerstvo zahraničních věcí bude míti tuto věc stále v patrnosti a vykoná za součinnosti příslušných ministerstev vše, co bude v jeho moci na ochranu práv zdejších příslušníků.
V Praze dne 4. září 1933.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.
Ministr zemědělství: Dr. M. Hodža, v. r.
Ministr zahraničních věcí: Dr. Eduard Beneš, v. r.
2341/V (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Höhnela a soudruhů
o neoprávněném a nezákonitém postupu
vrchního komisaře Vyskočila a jiných
úředníků okresního úřadu v Německém
Jablonném (tisk 2170/IX).
Prvým případem v interpelaci uvedeným je podle všeho míněna domovní prohlídka, která byla v bytě Rudolfa Mildnera v Petrovicích provedena nikoliv dne 12., nýbrž dne 5. ledna 1933, a to pro důvodné podezření ze sdružování státu nepřátelského ve smyslu § 17 zákona na ochranu republiky. U osob v Mildnerově bytě shromážděných, jež tam podle tvrzení svolavatelů konaly důvěrnou schůzi, bylo nutno z důvodů bezpečnostních provésti nejprve zběžné prohlídky osobní. Při tom nedošlo však k žádnému ohmatávání přítomných žen a také žádná stížnost nebyla v tomto směru u úřadu přednesena. Přítomní byli vyzváni, aby místnost opustili, poněvadž v jejich přítomnosti nebylo možno prováděti nařízenou domovní prohlídku.
Dne 25. ledna 1933 dostavili se bezpečnostní orgánové do bytu Františka Gotha v Krompachu, aby ho zatkli pro důvodné podezření z přečinu dle § 15, č. 2 a 4 zákona na ochranu republiky, no místnosti, v níž, jsouc mimo postel, byla úplně oblečená manželka Gothova, vstoupili po předchozím ohlášení, Gotha však nezastihli. Jmenovaný byl pak zatčen ještě téže noci na tajné schůzi komunistických funkcionářů a dodán s trestním oznámením do vazby okresního soudu ve Cvikově.
Při uvedených zákrocích postupovali zúčastnění bezpečnostní orgánové dle platných předpisů a není důvodů, aby z podnětu interpelace byla činěna zvláštní opatření.
V Praze dne 10. července 1933.
Předseda vlády: Malypetr, v. r.
2341/VI (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče a ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Sterna a soudruhů
o nesnesitelném nakládání s nezaměstnanými v Jáchymovském okrese (tisk 2182/I).
Počet nezaměstnaných osob v okrese jáchymovském, přihlášených u veřejnoprávních zprostředkovatelen práce, nedosáhl nikdy čísla 5. 000, nýbrž pohyboval se dosud dle výkazů obecních úřadů mezi 1. 500-2. 000 osobami.
Ve prospěch nezaměstnaných vedle podpor poskytovaných obcemi byl statni správou poskytován příspěvek k podpoře nezaměstnaných podle gentského systému a dále provedeny jiné pomocné akce nákladem přes 604. 000 Kč v roce 1932.
V provádění těchto státních akcí se v roce 1933 pokračuje. Z uvedených dat je patrno, že stát v rámci svých finančních možností přispíval ke zmírnění následků nezaměstnanosti v okresu jáchymovském.
Pokud se týká tvrzení interpelace, že okresní úřad v Jáchymově zakazuje všechny schůze nezaměstnaných v okrese, bylo zjištěno, že během zimy 1932/1933 zakázal okresní úřad v Jáchymově pouze v šesti případech konání veřejných shromáždění, ježto vzhledem k místním poměrům byla důvodná obava, že by konání dotyčných veřejných shromáždění mohlo zavdati podnět k porušení veřejného klidu a pořádku. Bylo tudíž zmíněné opatření okresního úřadu zákonem odůvodněno a nelze tvrditi, že okresní úřad zásadně zakazuje všechny schůze nezaměstnaných. Proti zákazu nebylo ostatně v žádném případě podáno odvolání, takže pořadatelé projevů vzdali se tak sami práva, aby postup okresního úřadu byl v instančním pořadí nadřízeným úřadem přezkoumán.
Po této stránce nezavdává tudíž interpelace důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 7. července 1933.
Ministr sociální péče: Dr. Czech, v. r.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2341/VII (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Ch. Gläsela a druhů
o pobuřujícím, ostrém chování četnictva
ke klidným občanům v neděli dne
12. března t. r. v Aši
(tisk 2209/VII).
Německá národně-socialistická strana dělnická zamýšlela s povolením okresního úřadu uspořádati dne 12. března 1933 o 9. hodině v Turnhalle v Aši veřejnou schůzi lidu. Asi hodinu před započetím schůze shluklo se na hlavní třídě a v Turnéřské ulici asi 600 osob, většinou příslušníků strany schůzi pořádající a stran protivného politického směru, mezi nimiž došlo ke srážkám. V důsledku toho okresní úřad pořádání schůze zakázal a nařídil četnictvu, aby obnovilo klid a pořádek. Četnictvo vyklidilo několikráte opakovaným útokem shora jmenované ulice. Proti osobám, jež neuposlechly zákonných výzev k rozchodu, bylo použito obušků, případně ploché šavle. Zákrok četnictva byl proveden organisovaně, byl však ztěžován tím, že demonstranti, využívajíce poměrně slabých sil četnictva, vraceli se po rozptýlení do týlu četnických oddílů.
V zakročení četnictva proti vrchnímu soudnímu radovi dru Karasovi a jeho manželce, jakož
i proti ašskému občanu, který prý chtěl jiti k holiči (v trepkách) a v němž byl zjištěn továrník Arnošt Fleissner, neshledal jsem závad. Jmenovaní, jak bylo zjištěno, neuposlechli výzev k rozchodu a pokusili se proraziti četnický kordon. Byla proto na ně podána státním zastupitelstvím obžaloba pro přečin shluknutí a na manželku dra Karasa též pro zločin veřejného násilí proti osobám vrchnostenským.
Inženýr Erich Fleissner byl přistižen v době zakročování četnictva má ulici s fotografickým přístrojem. Poněvadž bylo důvodné podezření, že si činil snímky k protizákonným účelům, byl mu přístroj odebrán a po negativním zjištění vrácen.
Prokurista Karel Hofmann vmísil se podle zjištění ze zvědavosti mezi demonstranty. Byl-li udeřen některým ze zakročujících četníků, dlužno to přičísti jeho nemístné zvědavosti.
Z mužů, kteří čekali ve Wolfrumově holičském závodě, nebyl udeřen nikdo. Řidič autobusu Rudolf Hufnagel byl zasažen obuškem, když se prodíral zástupem demonstrantů k svému vozidlu.
Tvrzení o ztlučení ženy se znetvořenýma nohama na Hlavní třídě, starce na Školním náměstí a několika stařen, které prý chtěly jíti do kostela, nebylo konaným šetřením prokázáno.
Vzhledem k shora uvedenému nemám z podnětu této interpelace důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 27. července 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2341/VIII (původní znění).
Odpověď
ministra železnic a ministra financí
na interpelaci poslance Ch. Gläsela a druhů,
že v železničních vlacích bylo omezeno kouření (tisk 2182/VII).
Zákaz kouření v chodbách železničních vozů s odděleními nekuřáckými byl vydán jen pod vlivem některých nepříznivých zkušenosti s uspořádáním dřívějším a jedině se zřetelem na potřebnost zlepšení podmínek cestování po stránce hygieny a bezpečnosti v zájmu zpříjemnění pobytu ve vlaku cestujícím nekouřícím.
Při tom jest pro cestující kuřáky vyhrazena polovina vozů ve vlacích osobních a polovina vozových oddílů u rychlíků.
Bude zkoumáno, zda se opatření, proti němuž se interpelace obrací, osvědčilo a případně bude zavedena jiná úprava.
V Praze dne 24. května 1933.
Ministr železnic: Rud. Bechyně, v. r.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
2341/IX (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance inž. R. Junga a druhů,
že dne 1. května 1933 četnictvo v Kynž-
vartě těžce ztýralo bezbranné občany,
ženy a děti (tisk 2255/VI).
Německá národně socialistická strana dělnická v Lázních Kynžvartě zamýšlela uspořádati na oslavu 1. května 1933 veřejný průvod a tábor lidu. Okresní úřad v Mariánských Lázních tyto projevy z důvodu zachování veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku zakázal. Opravný prostředek do rozhodnutí jmenovaného úřadu podán nebyl.
Přes tento zákaz přitáhlo dne 1. května kolem 19. hodiny na náměstí v Lázních Kynžvartě asi 150 příslušníků shora jmenované strany v uspořádaném průvodu a nikoli, jak interpelace tvrdí, v jednotlivých skupinách. Mezi ně se vmísili ještě zvědavci a osoby nahodile přítomné. Šlo zjevně o úmyslné a organisováné porušení veřejného pořádku. Poněvadž bylo nebezpečí, že touto demonstrací bude ohrožena veřejná bezpečnost, byl dav, když zákonných výzev k rozchodu nebylo uposlechnuto, soustředěným četnictvem rozehnán, při čemž proti renitentním osobám bylo užito obušků.
Při tomto zákroku zprotivil se Antonín Hössl zakročujícímu štábnímu strážmistru, uchopil jeho karabinu a uhodil jej rukou do hlavy tak, že mu srazil přílbu. Tento násilný útok odrazil jednak napadený, jednak několik jiných četníků, kteří mu přispěchali ku pomoci, užitím obušků. Potřebná míra obrany nebyla při tom překročena. Hössl byl zatčen a odveden do vazby okresního soudu. Při prohlídce, vykonané úředním lékařem na Hösslovi ihned po zatčení, byly shledány toliko dvě pruhovité pohmožděniny lehkého rázu na zádech. Tento objektivní nález je v zřejmém rozporu s výpověďmi osob v interpelaci uvedených, o jichž věrohodnosti dlužno důvodně pochybovati již proto, že jde vesměs o osoby, které měly účastenství na nezákonném projevu, resp. neuposlechly stráže a byly proto udány.
Pokud jsou v interpelaci uvedeny stížnosti, že četnictvo zbilo obušky i osoby nemající s demonstrací nic společného, nebyla v tom směru vina četníků prokázána ani v jediném případě. Proti dětem obušků užito nebylo.
Počáteční nepřítomnost nadporučíka výkonného Outraty při zakročení proti demonstrantům byla odůvodněna jeho naléhavou služební činností na jiném místě.
Výtku, že četnictvo nakoupilo před zakročením velké množství piva, odmítám Jako neodůvodněnou.
Zmínka o pokusu zastrašiti obchodníka Gerhardta, jenž jest německým státním příslušníkem, hrozbou, že bude naň učiněno udání, podá-li diplomatickou stížnost, neodpovídá skutečnému stavu věci.
Vzhledem k tomu nemám z podnětu této interpelace důvodu k nějakému opatřeni.
V Praze dne 26. července 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2341/X (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů
o oběžnících ministerstva vnitra čisto 67. 493/30 a 64. 926/31 poškozujících zákonitá práva obecních zaměstnanců (tisk 2142/XV).
Platový zákon číslo 103/1926 Sb. z. a n. zasáhl do služebních a platových práv obecních zaměstnanců jednak určením nepřekročitelné meze těchto práv, jednak zavedením schvalovacího práva samosprávných úřadů dohlédacích k některým opatřením obci podle tohoto zákona (§ 212, odst. l-4). Kompetenční předpisy ve příčině rozhodování ve věcech služebních a platových poměrů obecních zaměstnanců nebyly platovým zákonem - s výjimkou ustanovení § 212, odst. 5, o povolováni úchylek z ustanovení prvého odstavce tohoto paragrafu vládou - nijak dotčený; rovněž nebyla jím dotčena dozorčí pravomoc příslušející politickým úřadům vůči obcím podle obecních zřízení.
Z těchto předpokladů vycházejí i oběžníky v interpelaci zmíněné, jež za účelem v odpovědi č. t. 2034 naznačených vykládají dosah schvalovacího práva podle § 212 P. Z. a usměrňují postup politických úřadů při výkonu dozorčí pravomoci podle obecních zřízení.
Páni interpepelanti jsou na omylu, domnivají-li se, že ministerstvu vnitra není znám dosah schvalovacího práva vyšších úřadů samosprávných a dozorčí moci politických úřadů a že nebyla ministerstvem vnitra věnována náležitá péče smyslu žádosti v interpelaci č. t. 1975 sub 2 uvedené.