Žádost obhájce obviněných o povolení nahlédnouti do spisů byla vyšetřujícím soudcem dle § 45 tr. ř. zamítnuta a toto zamítavé usnesení bylo radní komorou potvrzeno.
Návrh obhájcův z 19. srpna 1932, aby radní komora přezkoumala vyšetřování, zůstal nevyřízen, poněvadž obhájce projevil souhlas, aby o tomto návrhu bylo rozhodnuto až po skončení přípravného vyšetřování.
Pokud interpelace vytýká způsob výslechu obviněných, poukazuje vyšetřující soudce na to, že každému obviněnému bylo publikováno usneseni, proč se proti němu zavádí vyšetřování, proč se na něho uvaluje vazba, a že každý obviněný byl vyslýchán nejprve všeobecně o běhu dosavadního svého života, tedy také o tom, jak a kde byl činným, s kým se stýkal a pod. a pak k věci samé.
Státní zastupitelství dále uvádí, že neinformovalo tendenčně pražský tisk o této trestní věci.
Vyšetřujícímu soudci není známo, že by byl spoluobviněnému Kabelovi zaslán do vyšetřovací vazby nějaký dopis o bezvýsledné intervenci o jeho propuštění z vazby.
Po podání posudku vojenských znalců podalo státní zastupitelství v Praze dne 1. července 1933 obžalobu na Viléma Vogelsingera, správně Rudolfa Richtera, Jaroslava Nelibu, Jaroslava Kejzlara a na dalších osm obviněných pro zločin vojenské zrady dle § 6 č. 2, odst. 2, 3 zákona na ochranu republiky a na další tři osoby pro zločin dle § 12 č. l odst. 2 zákona na ochranu republiky.
Vogelsinger-Richter, Kejzlar a Neliba zůstali ve vyšetřovací vazbě vzhledem k navrženému trestu dle § 6 č. l, 2 sazby citovaného zákona.
V Praze dne 18. července 1933.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.
2335/XII. (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Hokkyho a druhů
o praxi okresních soudů v Berehově, Mukacevě, Vel. Sevluši a Užhorodě, že zápisy v pozemkových knihách provádějí jen ve státním jazyku (tisk 2276/VI).
Interpelace tvrdí všeobecné, že okresní soudy v Berehově, Mukačevě, Vel. Sevluši a Užho-
rodě nedbají předpisu čl. 27 jaz. nař. a že k zápisům do pozemkových knih užívají jen státního jazyka, neuvádí však žádný případ, v kterém by byl některý z jmenovaných soudů předpis čl. 27 jaz. nař. na újmu příslušníků maďarského jazyka porušil.
Kdo má za to, že bylo porušeno jeho jazykové právo, může si podle § 7 jaz. zák. a čl. 96 jaz. nař. stěžovati u státního dohlédacího úřadu, a to až k nejvyšší instanci (ministerstvu). K ministerstvu spravedlnosti však na jazykovou praxi jmenovaných soudů v knihovních věcech nedošly žádné jazykové stížnosti, a jak bylo zjištěno, není takových stížností ani 11 presidia vrchního soudu v Košicích.
Podle zprávy presidia vrchního soudu v Košicích nejsou řídké případy, že zástupci stran činí návrhy v jazyku maďarském za osoby, které příslušníky tohoto jazyka nejsou, a často se vyřízení stalo jen v jazyku státním proto, že strana neměla právo činiti návrh v jazyku menšinovém.
V Praze dne 14. července 1933.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.
2335/XIII.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslanců Cyrila Malého, Č. Fialy, V. Sladkého a druhů
o nedostačujícím určeni míst pro nižší
službu železniční u dopravního úřadu
Moravská Ostrava-Přívoz
(tisk 2276/I).
U dopravního úřadu Moravská Ostrava-Přívoz bylo v roce 1929 průměrně denně odbaveno 307 vlaků, odvěšeno 4963 vozů a posunováno 249 hodin. V roce 1932 činil denní průměr jenom 213 vlaků, 2421 odvezených vozů a 172 hodin posunu. Denně tudíž ubylo 94 vlaků, 2542 odvěšených vozů a 77 hodin posunu. Rozdíl mezi uvedenými čísly činí přes 30%, 50% a 30%.
Byla-li v téže době snížena potřeba personálu z 1084 na 910 zaměstnanců, kteréžto číslo třeba uvésti místo čísla 869, s nímž mylně počítá interpelace, čili pouze o 16%, jest zřejmo, že postup státní správy železniční byl velmi opatrný
a že ani příslušné ředitelství státních drah nezasluhuje výtky nedbání zájmů služebních a bezohlednosti vůči personálu.
K úpravě potřeby zaměstnanců nedošlo náhle, nýbrž počet potřebných sil byl snižován postupně podle klesající intensity přepravní již od roku 1930, kdy potřeba byla stanovena na 989 a později na 952 zaměstnanců. Poslední opatření normovací přineslo tudíž snížení pouze o 42 zaměstnance.
S jistými obtížemi setkává se splnění snahy státní správy železniční, aby redukce tohoto druhu byly rozvrženy stejnoměrně na všechny kategorie zaměstnanců ve stanici. Uváží-li se však, že při povaze železniční služby neprojevuje se pokles výkonů stejným způsobem u různých druhů práce ve stanici, jsou některé nerovnoměrnosti zcela vysvětlitelný. Ministerstvo železnic vyšetřilo stížnosti do úpravy ve směrech, konkrétněji v interpelaci naznačených, přesvědčilo se však, že opatření, o něž jde, mají svoje zvláštní opodstatněni.
Tak na př. jeví se nutným použití dvou úředníků ve službě vozové, poněvadž jsou ve stanici dva od sebe odloučené, spolu víceméně nesouvisející vozové okrsky, totiž hlavní nádraží a báňská dráha. Bylo nutno zaměstnávati i pět úředníků dopravních, z nichž tři musili se věnovati disposiční službě na nádraží, zatím co dva obstarávali ústředně řízení dopravy na celé přidělené trati Petrovice u Bohumína-Přerov. Úsporná opatření i v této službě jsou ostatně jednak již prováděna, jednak ještě dále chystána.
Ke zmenšení potřeby telegrafistů působila vedle úměrného poklesu telegrafní agendy i okolnost, že úředníci dopřávali obstarávali vedle své služby nyní ve větší míře i agendu telegrafní.
Naznačené úpravy nevyvěrají nikterak z nějaké tendence udržovati uměle počet vyšších míst úřednických na úkor míst kategorií nižších. K opačnému mínění, tlumočenému v interpelaci, dlužno připomenouti, že státní správa železniční přikročila právě na Ostravsku již v roce 1927 ke sloučeni dřívějších samostatných a vedoucími úředníky plně dotovaných dopravních úřadů Moravská Ostrava-Přívoz a Moravská Ostrava báňská dráha v dopravní úřad jediný, čímž byla již tehdy potřeba úředníků v tomto obvodu snížena.
Otázka součinnosti s důvěrníky personálu, dotčená v úvodu interpelace, bude sledována zvláště.
V Praze dne 25. července 1933.
Ministr železnic: Rud. Bechyně, v. r.
2335/XIV.
Odpověď
ministra veřejných prací
na interpelaci poslanců V. Polívky, I. Hrušovského, Š. Bazaly a druhů
ve věci slovenských cest a úpravy řek (tisk 2204/XI).
K jednotlivým bodům předmětné interpelace sděluji toto:
Ad 1) stavba mostu přes Váh v Trenčanské Teplé jest zařazena do programu nejnutnějších mostních staveb v zemi Slovenské a konají se přípravné práce pro vypracováni povšechného projektu na tuto stavbu.
Ad 2) úprava řeky Váhu od železničního mostu u Nemšové proti proudu jest již schválena s rozpočteným nákladem 650. 000 Kč. Pokud jde o projekt na pokračování v této úpravě se sděluje, že na projektu tomto zemský úřad v Bratislavě již pracuje.
Ad 3) přestavba silnice Kostolná-Hrozenkov mezi obcemi Kostolná a Drietoma byla oddálena pro požadavek obce Drietomi, aby silnice byla přeložena a přestavěna zároveň s úpravou potoka Drietomice. Společný projekt byl revidován v březnu 1933 a podle výsledku této revise bylo rozhodnuto, aby se silnice postavila mimo obec a beze zřeni k zamýšlené úpravě potoka. Po administrativním projednáni nového projektu bude ihned zařízeno potřebné pro finanční zajištění stavby, aby se se stavbou mohlo příštího roku započíti.
Ad 4) ohledně přestavby zemské silnice mezi Trenčínem a Trenčanskou Turnou nedošlo ministerstvu veřejných prací žádné podání. Pokud by země Slovenská hodlala uskutečniti tuto přestavbu za podpory státní, bylo by možné věc projednati po předložení příslušné žádosti, a to jen v mezích úvěru, který k tomu účelu je ve státním rozpočtu k disposici.
Ad 5) požadované vybudování dokonalé a bezvadné silnice ze Žiliny přes Vrútky celým horním Povážím do Tater dotýká se směru severní silniční magistrály. Na této buduje státní silniční správa postupně jednotlivé silniční úseky a bude v započaté akci pokračovati v mezích úvěrů, jež budou pro tento účel povoleny v státních rozpočtech na příští léta.
V Praze dne 22. července 1933.
Ministr věřejných prací: lnž. Dostálek, v. r.
2335/XV.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Štětky, Kopeckého, Krosnáře a soudruhů
o neslýchaném jednáni pražské policie, týrání zatčených dělníků a zavádění metod bílého teroru (tisk 2131/II).
Obvinění bezpečnostních orgánů v interpelaci vznesená postrádají podle výsledku zevrubného vyšetřování podkladu. Poněvadž však Martin Veber přes to při dodatečném protokolárním výslechu setrval na svých údajích v interpelaci tlumočených, bylo na něho učiněno trestní oznámení dle § 209 tr. zák.
Skončení soudního řízení nemohu předbíhati a neshledávám proto příčiny činiti z podnětu interpelace nějaké opatření.
V Praze dne 27. července 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
jako u osady Báňské Hodruše. - Ministerstvo zemědělství uznává těžkou situaci obyvatelstva v této krajině a rádo by vyšlo snahám obyvatelstva o získání půdy na pasienky vstříc, ale nemůže vzíti zodpovědnost za to, že byla by obyvatelstvu přidělena nevhodná půda lesní, která za několik let přeměnila by se v krasovitou pustinu.
Žadatelé ve svých žádostech též uváděli, že jejich pasienky leží většinou na skalnatých svazích s tenkou vrstvou humusu a jsou málo úrodné. Jen z těchto důvodů nemůže žádosti Báň. Hodruši za příděl pasienek ze státního majetku býti vyhověno, neboť přídělem absolutní půdy lesní obyvatelstvu by se nepomohlo a tímto opatřením byla by jen způsobena národohospodářská škoda.
V Praze dne 29. července 1933.
Ministr zemědělství: Dr. M. Hodža, v. r
2335/XVI.
Odpověď
ministra zemědělství
na interpelaci poslanců V. Polívky, I. Hrušovského, Š. Bazaly a druhů
ve věci přídělu státní lesní půdy v Báňské Hodruši (tisk 2204/X).
Báňská Hodruša podala ministerstvu zemědělství (ústřednímu ředitelství státních lesů a statků) žádost o příděl státní lesní půdy cestou pozemkové reformy teprve v roce 1932. Žádost byte rozhodnutím ministerstva zemědělství ze dne 8. února 1933, č. jed. 128992-V/21a-1932 zamítnuta a sice z důvodu, že ministerstvo zemědělství (ústřední ředitelství státních lesů a statků) nemá v blízkosti této osady pozemků vhodných na trvalé odlesnění a k přeměně na pasienky. Výnosy ministerstva zemědělství č. j. 74379-29 a 101. 815-V/17-29 zamítnuty byly též žádosti rady města Báňské Štiavnice a Bělej o příděl státní lesní půdy a to z týchž důvodů,
2335/ XVII.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslanců J. Stejskala, L. Pechmanové-Klosové a druhů
o nesprávném vybírání zdržného ve stanici Semily-Podmoklice (tisk 2308/II).
Vyšetřením bylo zjištěno, že přednosta staničního úřadu Semily-Podmoklice, jenž jest již od 1. července 1933 v trvalé výslužbě, postupoval v daném případě skutečně způsobem, k němuž nebyl oprávněn. Budou podniknuty potřebné kroky k tomu, aby železničnímu podniku byl uhrazen rozdíl mezi částkou přijatou a částkou, která měla býti účtována.
V Praze dne 31. července 1933.
Ministr železnic: Rud. Bechyně, v. r.
2335/XVIII.
Odpověď
ministrů financí, obchodu, sociální péče, zemědělství a pro zásobování lidu
na interpelaci poslanců Ferd. Bendy, J. Bečko, J. Husnaje a soudruhů
o hrozícím zastavení výroby v továrně na kukuřičný škrob v Bolerázu u Trnavy
(tisk 938/XI).
Differenciace daně z cukru, stanovená v zákoně č. 98/26 Sb. z. a n., bod 2 pro cukr, vyrobený ze škrobu bramborového sazbou Kč 30. za 100 kg a pro ostatní cukr jiného druhu, jímž v prvé řadě jest míněn cukr ze Škrobu kukuřičného, pak sazbou Kč 50. - za 100 kg, byla předsevzata z těchto důvodů:
Brambory mají poměrně malý obsah škrobu (14 až 18%), jenž jest závislý na povětrnostních poměrech a na povaze půdy; obsah 20% škrobu v bramborech jest řídkým zjevem a má ovšem
i vliv na cenu brambor. Naproti tomu obsah škrobu v kukuřici je téměř stabilní, kolísaje mezi 60 až 65 procenty. Při výrobě bramborového škrobu resultující odpadky jsou skoro bezcenné a nejsou vůbec prodejné, kdežto při výrobě škrobu kukuřičného jsou získávány jednak odpadky mající vysokou prodejní cenu jako krmivo, jednak vedlejší produkty, hlavně kukuřičný olej. K výrobě škrobu bramborového slouží výhradně surovina tuzemská, jejímž pěstěním se zabývají hlavně chudé horské kraje, kde jiné zemědělské plody se nedaří. Naproti tomu kukuřice, z níž se vyrábí škrob, se z velké částí dováží z ciziny. Bylo by proto po stránce národohospodářské povážlivým podporovati snížením daně z cukru, vyrobeného ze škrobu kukuřičného, výrobu škrobu resp. cukru ze surovin cizozemských na úkor vhodné a plně dostačující suroviny tuzemské.
Pokud jde o vlastní vývody interpelace, podotýkáme toto:
Podle bodu 7 interpelace je továrna v Bolerázu hlavně zařízena na vývoz a skutečné též bylo provedeným šetřením zjištěno, že vyrobený syrub převážnou měrou (z 55%) je vyvážen do ciziny. Při vývozu, do ciziny však nepřichází spotřební daň z cukru vůbec v úvahu a není proto vývoz nijak zatížen touto daní, tím méně pak její differenciací. V továrně dále přichází k dobru, pokud se týká vyvezeného zboží, ustanoveni o bezcelném dovozu kukuřice v ranící zušlechťovacího řízení podle čl. V, posl. odst. zákona ze dne 22. června 1926, č. 109 Sb. z. a n.
Pokud pak jde o výrobu určenou pro tuzemskou spotřebu, poznamenáváme, že podle dohody sjednané mezi Družstvem továren na Škrobový
syrub, representujícím 14 továren zpracujících brambory, a mezi firmou Účastinarská společnost na zpracováni kukuřice v Bratislavě (továrna v Bolerázu) je zajištěno této továrně, jež jediná v republice zpracovává kukuřici na škrob, 30% veškeré tuzemské výroby syrubu. Vzhledem k tornu lze důvodně předpokládati, že zaměstnanost v továrně nebude nijak ohrožena.
Z uvedených důvodů a z ohledů rozpočtových, vyplývajících z dnešní situace státních financí, neuznáváme za vhodné činiti nyní návrh na změnu zákona ze dne 26. června 1926, č. 98 Sb. z. a n. ohledně snížení daně z kukuřičného cukru.
V Praze dne 15. června 1933.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
Ministr obchodu: Dr. Matoušek, v. r.
Ministr sociální péče: Dr. Czech, v. r.
Ministr zemědělství: Dr. M. Hodža, v. r.
Předseda vlády,
pověřený řízením ministerstva pro zásobování lidu:
J. Malypetr, v. r.
2335/ XIX.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Novotného a soudruhů
o jednání okresního úřadu v Chrudimi (tisk 2209/IV).
Okresní úřad v Chrudimi zakázal, řídě se zákonnými předpisy, pouze ona veřejná shromáždění, ohledně nichž byla vzhledem k zjištěným okolnostem důvodná obava, že by jich pořádáním mohla býti ohrožena veřejná bezpečnost nebo veřejné blaho. Kde této obavy nebylo, okresní úřad pořádání věřejných shromáždění překážek nečinil. Ostatně bylo proti zákazu schůzí podáno pouze v jediném, případě odvolání, které zemský úřad v Praze zamítl, shledav zákaz schůze důvodným.
Výkon usnesení obecního zastupitelstva v Žumberku o svolání konference starostů a členů obecních zastupitelstev do Nasavrk okresní úřad zastavil, ježto usnesením překročilo obecní zastupitelstvo meze své zákonné příslušnosti.
Proti tomuto opatření odvolání podáno nebylo.
Činnost čtyřčlenného výboru, zvoleného na schůzi v Dědové, byla okresním úřadem zastavena a další činnost zakázána, ježto tato organisace se utvořila nesplnivši podmínek, jež v tomto ohledu stanoví platný spolkový zákon. Proti tomu odvoláni podáno nebylo.
Proti zúčastněným osobám bylo učiněno trestní oznámení pro přestupek spolkového zákona okresnímu soudu v Hlinsku, jehož se jedině může týkati zmínka o ukládání trestů.
Příkaz uvedený ku konci interpelace okresní úřad obecním úřadům nedal.
Vzhledem k uvedenému nelze postupu okresního úřadu nic vytýkati a neshledávám proto důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 29. července 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2335/XX.
Odpověď
ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy
na interpelaci poslance A. Hlinky a druhů
o zaměstnávání slovenských pracovních
sil ve státní restauraci na Sliači
(tisk 2276/V).
K jednotlivým bodům interpelace podávám toto vysvětlení:
Pokůd se týče námitek, že byl v lázeňské restauraci zaměstnáván hlavně český personál možno konstatovati, že z 51 uvedených zaměstnanců Jest 28 Slováků z nejbližšího okolí. Dalších 23 zaměstnanců připadá na kuchaře, některé číšníky, cukráře, řezníka a pod., tedy na personál odborný. Tento personál jest český. Tuto okolnost možno odůvodniti tím, že dlouho trvající neblahé poměry ve státní restauraci vyžadovaly od nynější správy velké obezřetnosti v každém ohledu a hlavně úzkostlivý výběr spolehlivého odborného personálu. Jest samozřejmo, že takový personál je možno získati jediné z lidi známých z vlastní zkušenosti, a jedině tato okolnost přiměla správce státní restaurace, že tento oborný personál přivezl si z místa dřívější své působnosti. Slovenského odborného personálu by-
lo hlášeno málo a to v době, kdy již místa musela býti obsazena.
Pokud skladníka Rysa se týče, byl tento propuštěn pro nezpůsobilost k zastáváni tak důležité a zodpovědné funkce, jako jest funkce tato v tak velikém podniku. Poukaz na to, že jmenovaný působil na místě dva roky u bývalého nájemce restaurace, nemůže býti směrodatnou, jelikož celá tehdejší správa restaurace pro nezpůsobilost musela býti likvidována.
Ohledně hudby stalo se rozhodnutí ve prospěch kapelníka Hořavy z toho důvodu, že tento působil ve zdejších lázních již v roce minulém a to k úplné spokojenosti lázeňských hostů, což také tito, jak loňského, tak i letošního roku v úředních dotaznících na hosty posílaných projevili. Hudba jest dobrá a také vystupováni členů nezavdává příčin k nespokojenosti. Pokud známo, není Minarík hudebníkem z povolání a hudbou si jenom vypomáhá. Také jeho mládí nezaručuje bezpodmínečnou kázeň orchestru, na což dlužno klásti veliký důraz, vzhledem k dřívějším zkušenostem. Z toho, že jmenovaný má kapelnickou koncesi, nelze ještě usuzovati o jeho způsobilosti, poněvadž koncesi tu, jakožto pro živnost svobodnou, může obdržeti i nehudebník.
Správa lázní při najímání personálu vedena jest vždy snahou získati v prvé řadě personál způsobilý a vždy dbá toho, aby na tato místa, pokud jen trochu možno, přijímány byly síly slovenské. Správa lázní během několika posledních let snažila se a také vychovala si celou řadu odborných zaměstnanců z nejbližšího okolí, takže toho času při 99 zaměstnancích připadá 85 na Slováky a pouze 14 na ostatní zaměstnance. Tento postup nebylo ovšem možno zachovati při správě restaurační, poněvadž od roku 1928 jest toto již čtvrtá správa, takže nynější správce restaurace, měl-li na sebe vžiti velikou zodpovědnost za bezvadný provoz, nemohl jinak než odborný personál pro tento rok získati z lidí mu osobně známých, t. j. z dřívějšího svého působiště.
V Praze dne 4. srpna 1933.
Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:
Dr. Spina, v. r.
2335/XXI.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslauce V. Polívky a druhů
o škodách způsobených povodněmi na Slovensku (tisk 1715/XIV).
Loňskými jarními povodněmi bylo poškozeno nejvíce střední a východní Slovensko. Na západ-
ním Slovensku průběh jarních velkých vod nezpůsobil žádné větší škody.
Na řece Váhu byl odchod jarních velkých vod poměrně klidný. Vyšší vodní stavy vyskytly se na řece Váhu při ústí řeky Oravy a Turce, takže v několika obcích byla z pozemků přilehlých k řece onuce stržena. Stejně tomu bylo na několika místech na řece Oravě. Také na řekách Hronu, Rimavě a Ipole rozlité vody způsobily v několika obcích škody.
Nejvíce postižena byla část východního Slovenska v povodí řek Teplá, Ondava, Laborec, Uh, Latorica a Tisa, kde velká voda blížila se na některých místech nejvyšším dosud známým pozorovaným stavům. V oblasti těchto řek, pokud nejde o trati zahrazované, na územích chráněných hrázemi regulačních družstev zatopeny byly velké plochy pozemků a způsobeny na nich škody.
Pokud se týče bystřinných toků, povstaly v několika obcích v povodí Rimavy škody na pravostranných přítocích Váhu a u Ipoly.
Aby zlepšeny byly odtokové poměry na slovenských řekách a jejich přítocích bystřinných, byla vypracována řada projektů úpravních a zahrazovacích a pracuje se na dalších projektech, aby práce úpravní a zahrazovací mohly býti prováděny způsobem systematickým.
V působnosti ministerstva zemědělství prováděny jsou na řece Hronu stavby na pěti místech o uhraném nákladu 4, 947. 000. - Kč. Vypracovány jsou projekty na úpravu řeky Hronu ve dvou úsecích o úhrnném nákladu 11, 750. 000. - Kč, a připravovány jsou projekty na deseti místech za účelem úpravy této řeky v celkové délce 28 km.
Na řece Váhu pracuje se na sedmi místech o úhrnném rozpočteném nákladu 9, 925. 000. - Kč. Připraveny jsou projekty na úpravu dvou míst o nákladu 2, 425. 000. - Kč.
Na řece Ipole jsou připraveny projekty na úpravu pěti úseků. Na řece Nitře pracuje se na úpravě v obvodu města Nitry o rozpočteném nákladu 2, 178. 000. - Kč a konají se přípravy pro rozpis stavby dalšího úseku podle dříve již schváleného projektu. Pro část řeky Nitry od její upravené trati pod Novými Zámky až po město Nitru a pro její přítoky Žitavu a Tornád připravuje se příslušný úpravní projekt.
Na řece Hornádu pracuje se v obvodě města Košic na úpravě o rozpočtu 4880. 000. - Kč a připravuje se soustavný projekt na úpravu Hornádu v trati Čaňa-státní hranice.
Na řece Laborci bude započato s pracemi v Michalovcích, jež jsou rozpočteny na 11, 300. 000 Kč. Připravován je projekt na úpravu Černé Vody a na ohrazování Uhu na území vodního družstva Senné Blata.
Na zahrazovaných východoslovenských řekách jakož i na zahrazovaných řekách západoslovenských budou provedeny opravné a doplňovací práce na stávajících ochranných hrázích, aby bezpečnost těchto staveb a tím ochrana zájmového území při velkých vodách byla zajištěna.
Z dalších větších úpravních projektů sluší uvésti projekt úpravy řeky Turce rozpočtený na 14, 700. 000 Kč, s jehož prováděním se již započalo. Podobně je ve stavbě úprava řeky Popradu v městě Popradu rozpočtená na 3, 880. 000 Kč.
V souvislosti s úpravami větších toků jsou prováděny v jejich povodí úpravy potoků a bystřin, neb připravovány příslušné projekty.
V rámci působnosti ministerstva veřejných prací provádějí se v trati Žilina-ústí do Dunaje na řece Váhu úpravní práce nakladeni celkem 7, 500. 000 Kč a v dalších letech bude na těchto pracích pokračováno. Na řece Tise pak bude v rámci působnosti téhož ministerstva započata s úpravou u Čopu, rozpočtenou na 3, 000. 000 Kč.
O podporách na zmírnění škod, způsobených zemědělcům povodní, jsou směrodatná ustanoveni zákona ze dne 14. července 1927, č. 118. Sb. z. a n. resp. vládního nařízení ze dne 24. května 1928, č. 75 Sb. z. a n., o poskytování podpor při živelních pohromách. Podpory tyto uděluji se ze zvláštního podpůrného fondu, který je zřízen u zemědělské rady v Bratislavě.
Ve prospěch existenčně ohrožených nezemědělců byla zavedena potřebná nouzová akce.
V Praze dne 31. července 1933.
Předseda vlády: Matypetr, v. r.
Ministr zemědělství: Dr. M. Hodža, v. r.
2335/XXII (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Hokkyho a druhů
o neupravenosti katastrálních operátů
v zemi Podkarpatoruské
(tisk 2142/XVl).
Interpelace má zřejmě na mysli katastrální území s nesjednocenými katastrálními operáty, t. j. operáty, kde původní katastrální mapu dlužno předem, reambulací upraviti do stavu, schopného vedení pozemkového katastru tak, jak tomu je v katastrálních územích se sjednocenými operáty.
Katastrální práce v těchto územích pokročily již tak dalece, že staré katastrální operáty, převzaté od bývalé uherské finanční správy, byly skoro v celé zemi prozatímně upraveny tak, že je možno v, nich prováděti držebnostní změny jak podle soudních usnesení, tak i podle ohlášení držitelů pozemků.
Definitivní náprava pozemkového katastru (§ 101 kat. zák. č. 177/27 Sb. z. a n. ) v zemi Podkarpatoruské je však práce obrovského rozsahu a proto pro ni stanovil § 82 vl. nař. č. 64/1930 Sb. z. a n. dvacetiletou lhůtu. Zkrácení této lhůty není vhodné jak z personálních, tak i věcných důvodů, jež jsem vylíčil ve své odpovědi - tisk 2141/XIV.
V poslední větě odst. 3 interpelace jsou doporučováni někteří civilní technikové pro vykonávání prací při novém měření a reambulaci u pozemkového katastru. Uvedené práce nejsou však pouze šablonovitý měřický výkon, nýbrž obsahují řadu úkonů, které jsou více úředního rázu než pouhou soukromoprávní činností zeměměřičů.
Přihlíži-li se k složitým poměrům v zemi Podkarpatoruské, jakož i k tomu, že s těmito pracemi, které dlužno prováděti přesně podle předpisů katastrálního zákona, vlád. nařízení čís. 64/1930 Sb. z. a n. a zejména též i podle návodu pro katastrální měřické práce, nejsou uvedení zeměměřiči dostatečně obeznámeni, je nutno konstatovati, že v interpelaci doporučení zeměměřiči nebyli by s to, aby shora uvedeným podmínkám vyhověli.
Pokud pak jde o zadávání novoměřických a reambulačních prací civilním firmám vůbec (jak snad je míněno v odst. 4. interpelace), dlužno podotknouti, že zkušeností nabyté s oprávněnými civilními zeměměřiči při provádění pozemkové reformy a při rozsáhlejších rozdělovačích pracích za posledních 10 let jsou takové, že až na ojedinělé případy se nedoporučuje použití úředně oprávněných civilních zeměměřičů k tak rozsáhlým a zodpovědným práčem.
Ujišťuji opětně pp. interpelanty, že finanční správa věnuje katastrálním práčem na Slovensku a Podkarpatské Rusi stále zvýšenou pozornost a že neopomine ničeho, co by mohlo postup těchto prací urychliti.
V Praze dne 25. července 1933.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
2335/XXIII (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance Hokkyho a druhů
o vybudování železniční trati UžhorodMukačevo- Chust (tisk 2249/VI).
Stavba dráhy Užhorod-Mukačevo a dráhy Mukačevo-Bilky-Chust byla pojata do pětiletého stavebního a investičního programu zákona ze
dne 30. března 1920, č. 235 Sb. z. a n., o stavbě nových železných drah na státní útraty.
Prostředky na stavbu těchto, jakož i ostatních drah v programu uvedených, měly býti podle potřeby opatřeny vydáním státních železničních obligací.
Pro nepředvídané překážky hospodářského rázu nemohlo býti použito zmocnění k této úvěrové operaci a bylo nutno rozvrhnouti uskutečňování stavebního a investičního programu na delší než zákonem vymezené období.
Nové dráhy byly budovány postupně v mezích úhradových možností a především podle své důležitosti a významu.
Peněžní potřeba i na stavbu výše uvedených drah byla sice zařaďována pro všechny případy do rozpočtu státních investic v Jednotlivých letech zmíněného pětiletí, předpokladem jejího uvolnění však bylo předchozí zajištění finanční úhrady podle příslušných finančních zákonů. Tento předpoklad však nebyl pod vlivem soudobých finančních poměrů v potřebné míře splněn.
Z této skutečností zároveň vyplývá, že částky pojaté do rozpočtu v létech v interpelaci uváděných postrádaly přes všechny snahy peněžní úhrady a že jich nemohlo tudíž býti použito k nějakým jiným účelům, jak se snad veřejnost soudě podle znění interpelace - domnívá.
Z naznačených důvodů mohlo býti prozatím pracováno pouze na technických projektech obou tratí. Projekt dráhy Užhorod-Mukačevo vyžaduje ještě doplnění resp. přepracování podle výsledku provedené revise a nové veřejné projednání pochozího operátu. Připravovaný projekt dráhy Mukačevo-Bilky-Chust dlužno ještě podrobiti novému úřednímu přezkoumání před potřebnou politickou pochůzkou.
Práce tyto byly pilně sledovány i proto, že ministerstvo železnic uznávalo místní i celostátní význam těchto tratí, které mají býti pokračováním postupně budované středoslovenské železniční transversálky Trenčín-Bošany- HandlováHorní Štubňa-Zvolen-Červená Skála-Margecany-Kysak-Obyšovce-Michalovce. Současná doba, jejíž obtíže doléhají zvlášť těžce na státní podnik železniční, ukládá však státní správě železniční listou zdrženlivost v takových výdajích investičních, které - zvyšujíce úrokové břemeno podniku a jeho odpisovou základnu pro účely obnovovací - hrozí zhoršiti jeho provozní a bilanční výsledky, a to zvláště dokud zůstává otevřenou otázka finanční úhrady nákladů na výstavbu nových drah z jiných než investičních prostředků podniku československých státních drah.
V poslední době podrobuje se pak program staveb nových drah. pokud nebyly dosud uskutečněny, novému přezkoumání, aby se zřením k současným mimořádným hospodářským poměrům a ke změnám od doby vydání zákona nastalým, byla nově stanovena nutnost resp. účelné pořadí výstavby té které další dráhy.
V Praze dne 17. července 1933.
Ministr železnic: Rod. Bechyně, v. r.