2335/XXIV (původní znění).

Odpověď

ministra veřejných prací

na interpelaci poslance Hokkyho a druhů

o vybudování státní silnice Velká Sevluš-Chust (tisk 2249/VII).

Z důvodů úsporných nebylo dosud možno přikročiti letos ke stavbě nového státního mostu přes Gašparku u Velké Kopanje a bylo proto zemskému úřadu v Užhorodě nařízeno, aby dosavadní 3 m široký zatímní most dal rozšířiti na 6 m.

Stavba nového mostu bude dle možnosti uspíšena.

Na státní silnici Košice-Jablonice bude se letos dlážditi úsek této silnice v Sevluši v km 204. 750-207. 000 v délce 2250 m nákladem 870. 000 Kč a v Chustu v km 231. 400-232. 100 v délce 700 m nákladem 288. 000 Kč.

Kromě toho je připraven a administrativně projednán projekt na přestavbu řečené silnice v Chustu v úseku km 229. 700-230. 700 nakladeni 1, 100. 000 Kč. K přestavbě bude ihned přikročeno, jakmile bude zajištěn potřebný úvěr.

V Praze dne 28. července 1933.

Ministr veřejných prací: Inž. Dostálek, v. r.

2335/XXV (původní znění).

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslanců Babela, Hádka a soudruhů



o daňových defraudacich několika velkostatkářů (tisk 2131/XIV).

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí jest dávkou obecní a vybírají a vymáhají ji nikoliv berní úřady, nýbrž úřady uvedené v 3. odstavci prov. mař. ze dne 27. dubna 1922, čís. 143 Sb. z. a n., k § 37 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním, v Čechách zemský inspektorát pro zemské dávky v Praze.

Podle vyjádření tohoto inspektorátu jsou příčiny, proč z převodů zemskodeskového statku Střední a Dolní Krušec, uvedených v interpelaci, nebyla dosud zapravena dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí, tyto:

1. Převod trhovou smlouvou ze dne 24. ledna - 10. dubna 1925 s pí. Gabriely Přibylové a spol. na Františka Zlámala.

V tomto případě bylo vyměřovací řízení zahájeno vyzváním strany ku podání přiznáni a současně byl učiněn na zúčastněné obce dotaz jednak po nabývací hodnotě ku dni 1. ledna 1914, jednak po hodnotě ke dni zcizení.

Obce zaslaly toto ocenění teprve po mnohonásobných urgencích, na to zemský inspektorát oznámil straně hodnoty, jež hodlá vzíti za podklad vyměření dávky ve smyslu vyjádření obecních úřadů, na něž jako místní činitelé s cenami v okresu obeznámenými bylo nutno vzíti náležitý zřetel. Když strana proti nim podala námitky, jednal zemský inspektorát se stranou o event. smírnou dohodu o sporných hodnotách.

Toto jednání o dohodu nevedlo však k cíli a proto učinil zemský inspektorát počátkem roku 1930 návrh na zjištění jak nabývací tak zcizovací hodnoty zemskodeskových i rustikálních nemovitostí soudním odhadem. Tento svůj návrh urgoval v létě 1930 a v září téhož roku konáno bylo okresním soudem v Hartmanicích (§ 36 jur. norm. ) řízení odhadní na místě samém.

Soudní znalci podali znalecké ocenění příznivé pro stanovisko zemského inspektorátu a v důsledku toho protistrana podala svým právním zástupcem proti znaleckým elaborátům obšírné námitky, o nichž konán nový rok v září 1931 u jmenovaného okresního soudu a o dalších námitkách třetí rok na místě samém v Dolním Krušci v srpnu 1932.

Potom konečně stanovil okresní soud v Hartmanicích sporné hodnoty nemovitosti rustikálních a krajský soud v Klatovech nemovitostí zemskodeskových, ale prodávající strana podala opětně proti oběma soudním usnesením instanční stížnosti.

Stížnost podaná proti usnesení krajského soudu v Klatovech byla vrchním soudem v Praze sice zamítnuta, ale protistrana vznesla proti tomuto zamítavému rozhodnutí dovolací stížnost k nejvyššímu soudu v Brně, která dosud vyřízena není.

K předpisu dávkovému bude zemský inspektorát moci přikročiti teprve po rozhodnuti nejvyššího soudu o této dovolací stížnosti, kterým budou definitivně stanoveny obě sporné hodnoty velkostatku tvořící základy platebního rozkazu.

Vzhledem k mimořádným okolnostem obrátil se zemský inspektorát v ledna letošního roku na Nejvyšší soud v Brně přípisem, v němž žádal o urychlené vyřízení dovolací stížnosti, aby odhadní řízení mohlo býti skončeno a na základě něho dávka vyměřena.

Dobytnost dávky není ohrožena, neboť prodávající strana, jak paní Gabriela Přibylová, vdova po vicepresidentovi zemské správy politické, tak její bratři Zwěřinové jsou vesměs majetní.

2. Druhý převod téhož velkostatku trhovou smlouvou ze dne 14. -20. října 1927 s Františka Zlámala na JUDr. Richarda a Annu Grunnerovy.

Z tohoto převodu nebylo možno dosud dávku vyměřiti, poněvadž zcizitel František Zlámal, který se v předchozím převodu smluvně zavázal ku placent dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí, uplatňuje v přiznání o tomto převodu nárok na připočtení dávky, v předcházejícím převodu vyměřené, ku nabývací ceně, přípočet tento pak bude značný a před vyřízením předchozího spisu výři jeho nelze stanoviti.

Zavedeně ukládací řízení dospělo tak daleko, že jakmile bude známa částka dávky předepsané v předcházejícím převodu, bude možno neprodleně vydati platební rozkaz.

3. Třetí převod trhovou smlouvou ze dne 20. července 1931 s JUDr. Richarda a Anny Grunnerových na JUDr. R. Zítka.

Při tomto převodu vyměřena byla dávka 2 přírůstku hodnoty nemovitostí částkou 39. 994 Kč 75 h platebním rozkazem ze dne 10. března 1933, č. N VI. 616. 143/2554/31. v němž si zemský inspektorát současně vyhradil ve smyslu § 277 odst. 4 zák. o přímých daních dodatečný předpis dávkový, bude-li prokázáno, že v mezidob! nastala vícetěžba z podstaty lesa započitatelná podle § 9 odst. 3 dávkových pravidel.

Pokud se interpelace zmiňuje o zemském inspektorátu, nutno její tvrzení uvésti na pravou míru potud, že zástupci obce Dolní Krušec u zemského inspektorátu skutečně intervenovali koncem roku 1932 a při této návštěvě byl jim referentem zemským radou dr. Čulíkem celý stav vyměřovacího řízení vysvětlen a zároveň byli upozorněni na to, že postup řízení ve velkých převodech jest vždy obtížnější, poněvadž strany pravidelně používají všech podle zákona přípustných námitek a opravných prostředků, čímž se celé řízení komplikuje a prodlužuje, kdežto v malých převodech možno řízení provésti ponejvíce jednoduše bez zvláštních obtíži.

Pokud se týče dalšího tvrzení pánů interpelantů, že zástupcům obce bylo u zemského inspektorátu sděleno, že »jsou prý tyto dávky nedobytně, poněvadž každý prokáže, že nejen nic nevydělal, nýbrž ještě na to doplatil«, byli zástupcové obce ve skutečnosti pouze upozorněni na to, že by bylo v zájmu obcí samých, aby vyšetřily majetkově poměry jednotlivých poplatníků a podaly zemskému inspektorátu určité zprávy o stavu jich jmění, kterými by se úřad při vymáháni dávky mohl říditi. Současně bylo jim naznačeno, že se v dnešní hospodářské krisi dosti často stává, že exekuční vymáhání dávky i na poplatnících zdánlivě majetkově silných jest velmi obtížné, ba dokonce někdy, když úřad nemá po ruce přesné údaje o jmění poplatníkově, stává se dávka i nedobytnou, když poplatník vyjevovací přísahou prokáže úplnou nemajetnost.

Pokud se konečně ostatních vývodů interpelace týče, sděluji toto:

Tvrzení, že v Dolním Krušci na velkostatkářích dlužné daně a dávky se nevymánají, ale u chudých domkářů a drobných rolníků jsou exe-

kuce denním zjevem a velmi surové prováděny, je naprosto neodůvodněno. Berní úřad v Sušici postupuje stejně jak proti velkým, tak proti malým poplatníkům a po léta nebylo ze jmenované obce stížností na jeho postup při vymáhání daní. Pokud pamět sahá, nebylo též ve jmenované obci nic berním úřadem exekučně prodáno,

Počátkem března 1933 dlužil dr. Zítek jako vlastník velkostatku Dolní Krušec na přímých daních za léta 1930 a 1931 s přirážkami a příslušenstvím 12. 424 Kč. Zaplatil na přímých daních a dani z obratu v r. 1931 9. 036 Kč, v r. 1932 31. 878 Kč.

Obec Dolní Krušec dostala na obecních přirážkách: v roce 1929 Kč 260, v roce. 1930 Kč 760, v roce 1931 Kč 839, v r. 1932 Kč 527. Obecní přirážky k dani pozemkové vybírá si, počínajíc rokem 1928, obec sama. Nedostávala-li od velkostatku obecních přirážek, které si vybírala a vybírá sama, jest to její věcí.

Vzhledem k vylíčenému stavu věci nebyl jsem jednak oprávněn, jednak neshledal jsem důvodu, abych učinil opatření, žádaná pány interpelanty.

V Praze dne 4. srpna 1933.

Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.

2335/ XXVI.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance Jul. Husnaje a soudruhů

o úpravě služebního a platového poměru

zemských cestářů a cestmistrů na

Podkarpatské Rusi

(tisk 2253/I).

Kdežto v zemích historických a na Slovensku zemská zastupitelstva upravujíce v prvních letech po nové organisaci politické správy služební a platové poměry zemských zaměstnanců se usnášela většinou na povšechné recepci příslušných státnězaměstnaneckých předpisů, zvolilo zemské zastupitelstvo země Podkarpatoruskě pro zemské cestáře formu obsáhlého a podrobného služebního řádu (statutu). Tento služební řád, tak jak byl usnesen, byl však namnoze v rozporu s ustanovením § 53, odst. l, zákona č. 125/1927 Sb. z. a n. o organisaci politické správy a musil býti proto opětovně vrácen k novému projednání a doplnění v zemském zastupitelstvu.

V přítomné době pak svízelná hospodářská situace veřejných financí a jmenovitě i financí

žerné Podkarpatoruské nedovoluje, aby navržené platové zrovnoprávněni se zaměstnanci státními bylo provedeno a to tím méně, když ani na Slovensku, kde jsou právní i faktické poměry stejně, k tomuto zrovnoprávnění dosud nedošlo, v historických zemích pak jen zcela výjimečně v okresích průmyslově a hospodářsky zvlášť vyspělých. To pláli samozřejmě i ve příčině nové úpravy platů- zemských cestmistrů země Podkarpatoruské, v kterémžto ohledu nutno již z důvodů ekvity postupovati shodně s obdobnými poměry v zemi Slovenské, kde platová úprava zemských cestmistrů rovněž nebyla dosud vládou schválena.

V Praze dne 9. srpna 1933.

Ministr vnitra: Černý, v. r.

Překlad ad 2335/I.

Nevezett nyugdijjárandóságai visszavonásig a fenálló szabályok szerint megállapított összegben külföldön fognak kifizettetni.

A vázolt körülményekhez képest bármiféle további intézkedésre szükség nincsen.

Praha, 1933. július 11. -én.

A belügyi miniszter: Černý, s. k.

A vasatügyi miniszter: Bechyně s. k.

Překlad ad 2335/XII.

Válasz

a belügyi és vasatügyi miniszterektől

Hokky képviselő és társai interpellációjára

Ambrus Sándor hüségi fogadalmat tett

vasúti alkalmazott kiutasítása, illetőleg

nyugdija tárgyában (2209/VI nysz. ).

A megejtett viszgálat szerint Ambrus Sándor mint fékező miagánvasutnál volt alkalmazva. Annak államositása után azonnal nyujdijaztatott, úgyhogy az interpelláció azon allítása, hogy állami vállalatnál 5 évig végzett szolgálatot, téves.

Ambrus Sándor a belföldön mint magyar állampolgár az utóbbi időben szabályszerű ma-, gyar útlevél s a Sevlus-i járási hivataltól kapott láttamozás alapján tartózkodott. A járási hivatal az 1933. január havában a további láttamozás megadását közérdekből magtagadta, miáltal nevezett belföldi tartózkodásra való jogát elveszítette. Minthogy önként távozni nem akart, kiutasíttatott.

A kiutasítás végrehajtásában beállott késedelmezést a tiszabecsei magyar határrendörség okozta, amely Ambrus átvételét, jóllehet annak érvényes magyar útlevele bemutattatott, megtagadta. Az átvétel megtagadásának indokolatlansága kiviláglik abból, hogy Ambrus Sevlusba való ismételt visszérkezte után, 1933. március 7. -én Slovenské Nové Mestón át vonattal Magyarországba utazott, ahová utlevelének felmutatása után be is bocsáttatott.

Itt tehát magyar állampolgárról és nem földönfutóról van szó, aki a kiutasítás által reá sza-kadt kellemetlenségeket könnyen elkerülhette volna, ha idejében önként távozott volna Magyarországba.

Válasz

az igazságügyi minisztertől

Hokky képviselő és társai interpellációjára a Mukačevói, Velká Sevluši, Berehovói és Užhorodi járásbíróságok ama gyakorlata tárgyában, hogy a telekkönyvi bejegyzéseket csupán államnyelven foganatosítják (2276/VI. nysz. ).

Az interpelláció általánosságban azt állítja, hogy a Berehovói, Mukačevói, Vel. Sevluši és Užhorodi járásbiróságok a nyelvrendelet 27. cikkének rendelkezésére ügyet nem vetnek s hogy a telekkönyvi bejegyzéseknél csupán az államnyelvet használják, azonban semmiféle oly esetet nem hoz fel, amelyben a nevezett biróságok valamenyike a nyelvrendelet 27. cikkének rendelkezését a magyar nyelvű lakosság sérelmére áthágta volna.

Ha valaki úgy véli, hogy nyelvi joga sérelmet szenvedett, úgy a nyelvtörvény 7. §-a és a nyelvrendelet 96. cikke értelmében az állami felügyeleti hatóságoknál a legfelsőbb fokig (minisztérium) panasszal élhet. Az igazságügyi minisztériumhoz nevezett biróságok telekkönyvi gyakorlata ellen semmiféle nyelvi panasz be nem érkezett, és amint az beigazolást nyert, hasonló panaszokkal a Košicei föbiróság elnöki osztályához sem fordultak.

A Košicei főbiróság elnöki osztályának jelentése szerint nem ritkák az olyan esetek, hogy a felek képviselői magyar nyelvű indítványokat tesznek oly személyek nevében, akik ehhez a nyelvhez nem tartoznak és hogy gyakran kerül sor államnyelvü elintézésre az okból, mert a félnek nem volt joga kisebbségi nyelvü indítvány megtételére.

Praha. 1933. évi július hó 14. -én;

Az igazságügyi miniszter: Dr. Meissner s. k:

Překlad ad 2335/XXII.

szerzett tapasztalatok olyanok hogy egyedűlalió, eseteket kivéve hivalosan feliogositott polgári földmérőknek ily terjedelmes és felelős munkáknál való alkalmazása nem ajánlatos.

Az interpelláló urakat ismételten biztosítom, hogy a pénzügyigazgatás a Szlovenszkói és Podkarpatszka Ruszi kataszteri munkálatoknak állandóan éber figyelmet szentel és hogy nem mulaszt el semmit, ami e munkák elöbbrevitelét meggyorsíthatná.

Praha, 1933. július 25. -én.

A pénzügyi miniszter: Dr. Trapl s. k.

Překlad ad 2335/XXIII.

Válasz

a pénzügyi minisztertől

Hokky képviselő és társai interpellációjára

a Podkarpatszka Ruszi kataszteri munkálatok rendezetlensége tárgyában (2142/XVI. nysz. ).

Az interpelláció nyilván nem egységesített, azaz oly munkálatokkal biró kataszteri területekre gondol, ahol az erdeti kataszteri térképet megelőző bejárással oly állapotba kell hozni, amely a telekönyvi kataszter vezetésére olyanynyára alkalmas, amint az az egységes munkálatokkal biró kataszteri területeken fenáll.

A kataszteri müveletek e területeken már annyira előrettaladtak, hogy a volt magyar pénzügyi kormányzattól átvett régi kataszteri munkálatok úgyszólván az egész ország területén egyelőre úgy rendezetettek, hogy azokban a birtokváltozások úgy a bíróságok végzései, valamint a földbirtokosok bemondásai alapján végrehajthatók.

A Podkarpatszka Ruszi telekkönyvi kataszter vegleges rendbehozatala (177/27. tgysz. kataszt. törv. 101. §) azonban óriási terjedelmi munkát jelent S ez okból arra a 64/1930. tgysz. kormányrendlét 82. §-a húsz évi határidőt állapított meg. Eme határidő megrövidítése azonban személyi és tárgyi okokból, amelyeket már a 2141/X1V. nysz. válaszomban körvonaloztam, - alkalmatlan.

Az interpelláció 3. bekezdésének utolsó mondatában a földkataszteri munkák végzésére s az uj felmérésekre és bejárásokra egyes cíviltechnikusok alánltatnak. A jelzett munkák azonban nem csupán sablonszerű felmérési munhák, hanem egész sor oly műveletet tartalmaznak, amelyek inkább hivatalos természetűek, mintsem a földmérök egyszerű magánjoga műveletei.

Ha tekintetbe vesszük Podkarpatszka Rusz bonyolult viszonyait, valamint azt, hogy ezekben a munkákban, amelyek szigoruan a kataszteri törvény, a 64/1930. tgysz. kormányrendelet s nemkülönben a kataszteri felmérési utasítás rendelkezései szerint hajtandók végre, nevezett földmérők kellő jártassággal nem birnák, úgy konstatálni kell, hogy az interpellacióban ajánlott földmérők képtelenek volnának a fenti feltételeknek megfelelni.

Hogy az uj felmérési és bejárási munkálatokkal egyáltalában polgári cégek bizassanak meg (amire talán az interpelláció 4. bekezdése gondol), erre nézve megjegyzendó, hogy a földreform végrehajtásánál valamint a nagyobb arányú földosztási munkálatoknál alkalmazott jogosítvánnyal biró földmérőkkel az utolsó tíz évben

Válasz

a vasatügyi minisztertől

Hokky képviselő és társai interpellációjára

az Užhorod-Mukačevo-Chusti vasútvonal felépítése tárgyában (2249/VI, nysz. ).

Az Užhorod-Mukačevói és a MukačevoBilky-Chusti vasutvonalaknak felépítése az uj vasutaknak államköltségan való felépítéséről szóló 1920. március 30. -i 235. tgysz. törvény ötévi építkezési és beruházási programjába véteteit fel.

A mondott, valamint a programban felsorolt egyéb vasutak felépítésére szánt pénzeszközök a szükséghez képest államvasuti kötvények kibocsátásával voltak beszerzendők.

Előre nem látott gazdasági természetű akadályok miatt az említett hitelműveletre szóló felhatalmazással élni nem lehetett s így az építkezési és beruházási program megvalósítását a törvény által kiszabottnál hosszabb időszakra kellett felosztani.

Az uj vasutvonalak a fedezeti lehetőségek korlátain belül s mindenek előtt fontosságuk és jelentőségűk számbavételével folytatólagosan építtettek.

A fenti vasutvonalak építésének fedezeti szükséglete is az állami beruházások költéségvetésébe az említett ötévi időszak egyes éveire felvétetett ugyan, eme fedezeti szükséglet folyóvá tételének előfeltétele azonban a pénzügyi fedezetnek az illető pénzügyi törvények értelmében leendő biztosítása volt. Ezen előfeltétel azonban az annak idején fenálló pénzügyi viszonyok behatása következtében a m megkívánt mértékben nem teljesült.

E tényből egyúttal következik az, hogy a költségvetésbe az Interpellációban jelzett évekre felvett összegek minden jó szándék dacára pén-

Překlad ad 2335 XXIV.

karékossáci szempontból hozzálátni nem lehetett, s ez okból az užhorodi országos hivatal utasíttatott, hogy a lejenlegi 3 m széles Ideiglenes hidat 6 m-re szélesíttesse ki.

Az uj hid felépítése a lehetöséghez képest meg fog sürgettetni.

A Košice-Jablonicei a 304. 750. a 304. 750 km Sevluši szakasz 2250 m hosszuságban 870. 000 Kč költségen, s a 231. 400 - 232. 100 km Chusti szakasz 700 m hosszuságban 288. 000 Kč kőltégen ki log köveztetni.

Azon kívül elkészíttetett és közigazgatásilag letárgyaltatott nevezett országut átépítésének tervezete Chuston a 229. 700-230. 000 km szakaszon 1, 100. 000 Kč költségen. Az átépítés megkezdődik azonnal, mihelyt a szükséges hitel biztosítva lesz.

Praha. 1933. július 28. -án.

A közmunkaügyi miniszter: Ing. Dostálek s. k.

Překlad ad 2335/XXV.

zugyi fedzetre nem tettek szert és hogy igy azokat, amint azt a közvélemény az interpelláció szövegéből itélve tartaná, valamelyes más célra sem lehetett felhasználni.

A jelzett okokból egyelöre csupán mindkét vasutnonal műszaki tervezetén lehetett dolgozni. Az Užhorod -Mukačevói yasnálya tervezete a megejtett felülvizsgálat eredmenyeihez képest még potlásokat, illetőleg átdolgozást és a bejárást munkálatok ujabb nyilyános megtálgyalását igényli. A Mukačevo - Bilky - Chust vaspálya készülőben levő térvezetét a megkivánt politikai bejárás előtt még uj hivatalos felülkizsgálatnak kell alávetni.

Ezen munkálatok sürgősen szorgalmaztattak már azért ás, mert a minisztérium ezen vasutvonalaknak, amelyek a fokozatosan épített TrenčínBošany - Handlová- Horná Štubňa-Zvolen-Červená Skala-Mangecany-Kysak-Obyšovice - Michalovcei középslovenskói harántvasutvonal folytatását képezik, helyszim és összállami jelentőségét elismerte. A jelen idő azonban, amelynek nehézségei különösen az államvasuti vállalatot súlyosan érintik, az államvasutak igazgatásának bizonyos visszatartást parancsol oly beruházási költségeknél, amelyeik a vállalat kamatterheit s az újítás céljait szolgáló leírási alapját emelve forgalmi és mérlegeredményeinek rosszabbodásával fenyegetnek, főképen ameddig az uj vaspályák építkezési költségeinek a csehszlovák államvasutak beruházási pénzeszközeitől elütő egyéb pénzügyi fedezete nyitott kérdés marad.

Utóbi időben az uj vaspályák építkezésének programja, amennyiben az ezideig meg meg nem valósult, ujabb vizsgálatnak vettetik alá, hogy a jelen rendkívüli gazdasági viszonyok és a törvény meghozatalának idejétől fogva beállott változások számbavételével bármely további vaspálya építkezésének szükségessége, illetőleg az építés célszerűségének rangsorozata ujból megállapíttassék.

Praha, 1933. július 17. -én.

A vasútügyi miniszter: Bechyně s. k.

Válasz

a közmunkaügyi minisztertöl

Hokky képviselő és társai interpellációjára

a Velká Sevluš-Chusti országut kiépítése tárgyában (2249/ VII. nysz. ).

A Velké Kopanie melletti Gašparka-patakon át vezető uj állami hid felépítéséhez ezideig ta-

Antwort

des Finanzministers

auf die Interpellation der Abgeordneten Babel, Hadek und Genossen,

betreffend Steuerdefraudationen einiger Grossgrundbesitzer (Druck 2131/XIV).

Die Abgabe vom Wertzuwachse von Liegenschaften ist eine Gemeindeabgabe und wird nicht von den Steuerämtern, sondern von den im Abs. 3 der Durchführungsverordnung vom 27. April 1922, S. d. G. u. V. Nr. 143, zu 8 37 des Gesetzes vom 12. August 1921, S. d. G. u. V. Nr. 329, betreffend die vorübergehende Regelung der Finanzwirtschaft der Gemeinden und Städte mit Munizipalrechl angeführten Aemtern, in Böhmen von dem Landesispektorate für die Landesauflagen in Prag eingehoben und eingetrieben.

Laut Aeusserung dieses Inspektorates sind die Ursachen, warum von den in der Interpellation genannten Uehertragungen des landtätlichen Gutes Mittet- und Unterkörnsalz die Abgabe vom Wertzuwachse von Liegenschaften bisher nicht entrichtet worden ist, folgende:

1. Uebertragung durch Kaufvertrag vom 24 Jänner-10. April 1925 von Frau Gabriele Přibyl und Kons an Franz Zlámal.

In diesem Falle ist das Bemessungsverfahren mit der Aufforderung der Partei zur Einbringung des Bekenntnisses eingeleitet worden und wurde gleichzeitig an die beteiligten Gemeinden die Anfrage einerseits nach dem Erwerbswerte zum 1. Jänner 1914, andererseits nach dem Werte zum Tage der Veräusserung gerichtet.

Die Gemeinden haben diese Bewertung erst nach vielfachen Ungenzen eingesendet, hierauf hat das Landesinspektorat der Partei die Werte bekanntgegeben, welche es als Grundlage der Abgabenbemessung im Sänne der Ausserung der Gemeindeämter anzunehmen beabsichtigt, auf welche als den im Bezirke mit den Preisen vertrauten Ortsfaktoren gehörige Rücksicht genommen werden musste. Als die Partei dagegen Einwendungen erhoben hatte, hat das Landesinspektorat mit der Partei über eine eventuelle einvernehmliche Einigung in den strittigen Werten, verhandelt.

Diese Einigungsverhandlung hat jedoch zu keinem Ziele geführt und deshalb hat das Landesinspektorat anfangs 1930 den Antrag auf Ermittlung sowohl des Erwerbs-, als auch des Veräusserungswertes der landtäflichen und der rustikalen Liegenschaften dm Wege der gerichtlichen Abschätzung gestellt. Diesen seinen Antrag hat es im Sommer 1930 urgiert und im September desselben Jahres wurde das Schätzungsverfahren an Ort und Stelle durch das Bezirksgericht in Hartmanitz durchgeführt (§ 36 Jur. Norm).

Die Gerichtssachverständigen haben für den Standpunkt des Landesinspektorates günstige Sachverständigenbewertungen erstattet und demzufolge hat die Gegenpartei durch ihren Rechtsvertreter gegen die Sachverständigenelaborate ausführlich« Einwendungen eingebracht, über welche im September 1931 bei dem genannten Bezirksgerichte eine neue Tagsatzung und über weiter« Einwendungen im August 1932 eine dritte Tagfahrt an Ort und Stelle selbst in Unterkörusalz Stattgefunden hat.

Daraufhin hat endlich das Bezirksgericht in Hartmanitz die strittigen Werte der Rustikalliegenschaften und das Kreisgericht in Klatovy der landtäflichen Liegenschaften festgesetzt, die verkaufende Partei hat jedoch neuerlich gegen beide Gerichtsbeschlüsse die instanzenmässige Beschwerde eingebracht.

Die gegen den Beschluss des Kreisgerichtes in Klatovy eingebrachte Beschwerde wurde zwar von dem Obergerichte in Prag abgewiesen, die Gegenpartei hat jedoch gegen diese abweisliche Entscheidigung die Revisionsbeschwerde an das Oberste Gericht in Brünn erhoben, welche bisher noch nicht erledigt ist.

Das Landesinspektorat wird erst nach Ent-

scheidung des Obersten Gerichtes über diese Re-

visionsbeswerde, mit welcher die beiden strit-

tigen Werte des Grossgrundbesitzes, welch« die

Grundlagen des Zahlungsauftrages bilden, defini-

tiv testgesetzt werden zur Abgabenvorschreibung

schreiten können.

Im Hinblicke auf die ausserordentlichen Umstände hat sich das Landesinspektorat im Jänner

des heurigen Jahres an das Oberste Gericht in Brunn mit einer Zuschrift gewendet, in welcher es um beschleunigte Erledigung der Revisionsbeschwerde ersucht hat, damit das Schätzungsverfahren abgeschlossen und auf Grund desselben die Abgabe bemessen werden könnte.

Die Einbringlichkeit der Abgabe ist nicht gefährdet, da die verkaufende Partei, sowohl Frau Gabriele, Přibyl, Witwe nach dem Vizepräsidenten der politischen Ländesverwaltung, als auch ihre Brüder Zwěřina durchwegs vermögend sind.

2. Zweite Uebertragung desselben Grossgrundbesitzes durch Kaufvertrag vom 14. -20. Oktober 1927 von Franz Zlámal auf JUDr. Richard und Anna Grunner.

Für diese Uebertragung konnte bisher die Abgabe nicht bemessen werden, weil der Veräusserer Franz Zlámal, welcher sich in der vorhergegangenen Uebertragung vertraglich zur Zahlung der Abgabe vom Wertzuwachse von Liegenschaften verpflichtet hatte, im Einbekenntnisse über diese Uebertragung den Anspruch auf Anrechnung der in der vorangegangenen Übertragung bemessenen Abgabe zu dem Erwerbspreise geltend macht, welche Anrechnung eine bedeutende sein wird und deren Höhe vor Erledigung des früheren Aktes nicht bestimmt werden kann.

Das eingeleitete Veranlagungsverfahren ist soweit gediehen, dass es, sobald der Betrag der in der vorangegangenen Uebertragung vorgeschriebenen Abgabe bekannt sein wird, möglich sein wird, den Zahlungsauftrag unverzüglich zu erlassen.

3. Dritte Uebertragung durch Kaufvertrag vom 20. Juli 1931 von JUDr. Richard und Anna Grunner auf JUDr. R. Zítek.

Bei dieser Uebertragung ist die Abgabe vom Wertzuwachse von Liegenschaften im Betrage von 39. 994 Kč 75 h mit Zahlungsauftrag vom 10. März 1933, Z. N VI-616. 143/2554/31, bemessen worden, worin sich das Landesinspektorat gleichzeitig im Sinne des § 277, Abs. 4, des Gesetzes über die direkten Steuern die nachträgliche Abgabenvorschreibung vorbehalten hat, falls nachgewiesen wird, dass in der Zwischenzeit ein nach § 9, Abs. 3, der Abgabenormen anrechenbarer Mehrerlös aus der Substanz des Waldes eingetreten ist.

Soweit die Interpellation das Landesinspektorat erwähnt, muss die Behauptung derselben insoweit auf das richtige Mass zurückgeführt werden, als die Vertreter der Gemeinde Unterkörnsalz tatsächlich Ende 1932 beim Landesinspektorate interveniert haben und bei diesem Besuche ist ihnen seitens des Referenten Landesrat Dr. Čutík der ganze Stand des Bemessungsverfahrens aufgeklärt worden und sie sind gleichzeitig darauf aufmerksam gemacht worden, dass der Vorgang des Verfahrens bei grossen Uebertragungen stets beschwerlich ist, weil die Parteien regelmässig alle nach dem Gesetze zulässigen Einwendungen und Rechtsmittel benützen, wodurch das ganze Verfahren kompliziert und in

die Länge gezogen wird, während bei kleinen Uebertragungen das Verfahren meist einfach ohne besondere Schwierigkeiten durchgeführt werden kann.

Was die weitere Behauptung der Herren Interpellanten anbelangt, dass den Gemeindevertretern beim Lamdesinspektorate mitgeteilt worden sei, dass diese Abgaben angeblich «uneinbringlich sind, weil jeder Nachweis, dass er nicht nur nichts verdient hat, sondern noch draufzahlte«, sind die Gemeindevertreter de facto nur darauf aufmerksam gemacht worden, dass es im Interesse der Gemeinden selbst gelegen sei, die Vermögensverhältnisse der einzelnen Steuerträger zu ermitteln und dem Landesinspektorate konkrete Berichte über den Stand des Vermögens derselben zu erstatten, nach denen sich das Amt bei Eintreibung der Abgabe richten könne. Gleichzeitig wurde ihnen angedeutet, dass es in der heutigen Wirtschaftskrise ziemlich häufig vorkommt, dass die exekutive Eintreibung der Abgabe auch bei scheinbar materiell starken Steuerträgern sehr schwierig ist, ja sogar manchmal, wenn das Amt keine genauen Angaben über das Vermögen des Steuerträgers zur Hand hat, die Abgabe uneinbringlich wird, wenn der Steuerträger seine vollkommene Vermögenslosigkeit durch Offenbarungseid nachweist.

Was schliesslich die übrigem Ausführung der Interpellation anbelangt, teile ich folgendes mit:

Die Behauptung, dass in Unterkönnsalz bei den Grossgrundbesitzern schuldige Steuern und Abgaben nicht eingetrieben werden, die Exekutionen hingegen gegen kleine Häusler und kleine Bauern an der Tagesordnung sind und in ganz brutaler Weise durchgeführt werden, äst absolut

unbegründet. Das Steueramt in Sušice geht sowohl geigen die grossen als auch gegen die kleinen Steuerträger in der gleichen Weise vor und gegen sein Vorgehen bei der Eintreibung von Steuern hat es Jahre hindurch aus der genannten Gemeinde keine Beschwerde gegeben. Seit Menschengedenken ist durch das Steueramt in der genannten Gemeinde auch nichts exekutiv verkauft worden.

Dr. Zítek als Eigentümer des Grossgrundbesitzes Unterkörmsalz schuldete anfangs März 1933 an direktem Steuern für die Jahre 1930 und 1931 samt Zuschlägen und Zubehör Kč 12. 424. An direkten Steuern und an Umsatzsteuern hat er i. J. 1931 Kč 9. 036, i. J. 1932 Kč 31. 878 bezahlt.

Die Gemeinde Unterkörnsalz hat an Gemeindezuschlägen erhalten: dm Jahre 1929 Kč 260. -, i. J. 1930 Kč 760. -, i. J. 1931 Kč 839. -, i. J. 1932 Kč 527. -. Beginnend mit dem Jahre 1928 hebt die Gemeinde die Gemeindezuschläge zur Grundsteuer selbst ein. Wenn sie vom Grossgrundbesitze die Gemeindezuschläge, welche säe selbst eingehoben hat und einhebt, nicht erhält, ist dies ihre Sache.

Im Hinblicke auf den geschilderten Stand der Angelegenheit war ich einerseits nicht berechtigt, die von den Herren Interpellanten verlangten Massnahmen zu treffen, andererseits habe ich hiezu keinen Grund erblickt.

Prag, am 4. August 1933.

Der Finanzminister: Dr. Trapl, m. p.