2330/XI.
Odpověď
ministra obchodu, ministra zemědělství
a ministerského předsedy, pověřeného řízením ministerstva pro zásobování lidu,
na interpelaci poslanců Ferd. Richtra, Frant. Langra, C. Malého a druhů
o cenách vepřového masa v Brně a
o možnostech předejíti zbytečnému
zdražování masa (tisk 2195/IV).
Po provedeném šetření a slyšení interesentů vyhovělo ministerstvo obchodu žádosti zástupců Družstva obchodníků dobytkem v Brně tak, že mimo množství přímo do (Brna dováženého diriguje se tamtéž týdně ještě další potřebné množství dovezeného dobytka, jehož rozdělení na místní živnostníky provádí Družstvo obchodníků dobytkem v Brně za kontroly městské rady v Brně.
V Praze dne 26. května 1933.
Ministr obchodu: Dr. Matoušek, v. r.
Ministr zemědělství: Dr. M. Hodža, v. r.
Ministerský předseda:
J. Malypetr, v. r.
pověřený řízením ministerstva pro zásobování lidu.
2330/XII.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Kleina a soudruhů
o znemožňování výkonu obchodních
cestujících a zástupců
(tisk 2211/XI).
Podle § 46, odst. l zákona č. 76/1926 Sb. z. a m. o přímých daních, který jest pro povinnost ku všeobecně dani výdělkové jedině rozhodným,
podléhá zmíněné dani každý, kdo provozuje výdělečný podnik nebo vykonává zaměstnání směřující k dosažení zisku. Z této všeobecné zásady stanoví cit. zákon v § 47, odst. l, č. 2, výjimku, podle níž zaměstnání vykonává ve služebním poměru za plat nebo za mzdu, nejsou této dani podrobena. Podléhá-li tudíž zásadně zmíněné dani každý, kdo jest ve smyslu § 46, odst. l cit. zák. činným, nutno dospěti k závěru, že toho, kdo svoji daňovou povinnost popírá, dovolávaje se ustanoveni § 47, odst. l, č. 2 cit. zák., stihá průvodní břímě v tom směru, že jsou splněny podmínky, za kterých zákon vylučuje daňovou povinnost (tedy průkaz služebního poměru).
Pojem služebního poměru ve smyslu posléze citované normy zákon o přímých daních nestanoví, takže otázku služebního poměru dlužno řešiti s hlediska práva občanského. Podle tohoto vzniká služební poměr, zaváže-li se někdo konati jinému IDO mě jakou dobu služby; jest tedy předmětem služební smlouvy posuzované s hlediska občanského zákoníka závazek ke konaní práce po určitou dobu. Proto výsledek zaměstnancovy práce a případný její nezdar spadají na vrub za-, městnavatelův; služební smlouva předpokládá dále podle své podstaty větší nebo menší stupeň závislosti osoby ku práci zavázané na zaměstnavateli.
Podle ustálené judikatury nejvyššího správního soudu jsou podstatnými znaky služebního poměru pouze trvalý poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem vykonávání prací pod řízením a podle pokynů zaměstnavatele a osobní a hospodářská podřízenost zaměstnance v podniku zaměstnavatelově. V důsledku toho tvoří essentiale služební smlouvy okolnost, že jednak druh, množství a doba služebních úkonů neřídí se vůlí a disposicemi zavázaného zaměstnance, nýbrž zaměstnavatele a že tudíž vůle zaměstnancova a volnost jeho disposic musí v mezích převzaté povinnosti ku konání služeb ustoupiti vůli a disposicím zaměstnavatelovým, jednak že zaměstnanec jest smluvně zavázán konati pro zaměstnavatele služby po určitou dobu i tehdy, když by tak již činiti nechtěl, a že zaměstnavateli může konání těchto služeb na zaměstnanci také vynutiti (na př. nálezy Boh. 4631/29, 5095/30, 5207/30, 5696/31 a j. ).
Shora uvedená kriteria jsou tedy jedině rozhodnými pro průkaz existence služebního poměru ve smyslu § 47 odst. l, 5. 2 cit. žák.; veškerá další kriteria jsou pro předmětnou otázku sama o sobě nerozhodnými. To platí zejména podle ustálené judikatury o volnosti výpovědi, dále o t. zv. prodejních podmínkách, které znamenají jen smluvní vymezení nebo omezení jinak zcela samostatné výdělečné činností obchodních cestujících, v jejímž rámci si tito mohou svoji činnost upraviti časově i methodicky zcela podle své vůle, a rovněž platí to i o interpelací zmíněném nemocenském a pensijním pojištění. Toto nemůže býti rozhodujícím znakem již z té jednoduché úvahy, že třebas nesprávným metro mylným přihlášením k sociálnímu pojištění řešila by se mnohdy pro finanční správu závazným způsobem
prejudicielní otázka existence služebního poměru se strany domnělého zaměstnavatele. Interpelace poukazuje v této spojitosti nepřímo na ustanovení zákona o dani z obratu, přehlíží však zřejmě podstatný rozdíl mezi oběma daněmi. Daň z obratu zná totiž pouze podnikatele (osoby pojištěné podle zákona o pensijním pojištění prohlašuje za podnikatele), kdežto všeobecná daň výdělková připouští pro daňovou povinnost nejen podnikatele vlastní, nýbrž i osoby provozující zaměstnání k zisku směřující, vylučujíc při tam výslovně pouze služební poměr, o němž zákon o dani z obratu - znaje jedině pojem »podnikatele« - přirozeně ustanovení nemá.
Rovněž nelze se tu říditi - jak se domnívá interpelace - názorem, který vyslovil nejvyšší správní soud v nálezu Bon. 6426/32 v otázce daňové povinnosti lékaře léčebného fondu veřejných zaměstnanců (a nikoliv nemocenských pojišťoven, jak mylně uvádí interpelace) a to vzhledem k naprosté různosti skutkové podstaty, nehledíc ani k tomu, že toto ojedinělé dosud rozhodnutí nemůže finanční správa pří značném počtu sporných případů považovati za konečné vyřešení tak důležité otázky, jako jest zdaňování lékařů.
Pokud jde o administrativní úpravu ve vyměřovacím řízení při ukládáni všeobecné daně výdělkové obchodním cestujícím, nezatěžuje v praxi průkaz služebního poměru ani poplatníky ani úřady tekavou měrou, jež by zdůvodňovala nutnost legislativní úpravy. Prokáže-li poplatník, jehož - jak shora naznačeno - stihá průvodní břímě, že jest u něho dán služební poměr ve smyslu konstantní judikatury, odpadá bez dalšího povinnost ku všeobecné dani výdělkové. Jest tedy ochrana obchodních cestujících pracujících ve služebním poměru, dostatečně zaručena a příčilo by se přímo zákonu, kdyby obchodní cestující mělo býti nějakým všeobecným opatřením z daňové povinnosti vyňati vůbec. Bude tedy otázkou každého konkrétního případu zjistiti právní povahu poměru obchodního cestujícího k zastupovaným firmám; v tomto směru byly již podřízeným úřadům dány opětovné pokyny.
Pokud interpelace naléhá na rychlé projednání iniciativního návrhu č. 1462, třeba konstatovati, že se tento návrh týkal odčitatelnosti příspěvku do pokladen, daní a dávek atd., pokud se týče změny čl. XVI., odst. l, lit. b) uváděcích ustanovení k zákonu č. 76/1927 Sb. z. a n. byl již vydán pod čís. 62/1932 Sb. z. a n. jako zákon. Interpelace má tu patrně na mysli tisky čís. 1996 a 2043, týkající se obchodních cestujících a zástupců, jejichž projednání však vláda nemůže doporučiti z důvodů shora vytčených, neshledávajíc účelným, aby zákon o přímých daních byl ve smyslu posléze uvedených návrhů modifikován.
K požadavku interpelace, aby byly vydány pokyny k cíli urychleného a blahovolného vyřizování žádostí ve smyslu § 276 cit. zák., sděluje vláda, že ministerstvo financí je všeobecnými vyneseními (na př. ze dne 30. srpna 1929, čís. 44036/28, ze dne 3. června 1931, č. 40681/31 a ze
dne 30. března 1933, č. 37476/33) tak i pokyny v konkrétních případech pečuje o co nejrychlejší vyřizování žádostí za mimořádné daňové úlevy podle zákona č. 235/1924 a podle § 276, odst. 3 až 5 zákona č. 76/1927 Sb. z. a n. Těmto žádostem vychází také finanční správa v mezích cit. zák. ustanovení co nejvíce vstříc; žádoucímu zpracování žádostí brání bohužel okolnost, že takovýchto žádostí dochází zejména v přítomné době neustále takové množství, že při nejlepší vůli a snaze za daného stavu personálu nelze toho prozatím docíliti.
V Praze dne 11. července 1933.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
2330 XIII. (původní znění).
Odpověď
ministra financí a ministra vnitra
na interpelaci poslance Szentiványiho a druhů
o neodůvodněném a smrtí končícím použití
zbraně celní stráží obvodu Svatý Král
proti neozbrojené skupině podloudníků,
kteří nekladli odpor (tisk 2205/IV).
Správce oddělení finanční stráže ve Svatém Králi vrchní respicient Josef Petržilka byl upozorněn, že v noci ze dne 2. na 3. března 1933 hodlá přejíti přes státní hranici větší počet podloudníků, shromáždivších se v maďarské obci Putnoku.
Chtěje podloudníky zadržeti, obsadil Petržilka příčnou cestu, vedoucí rovnoběžně se státní hranicí mezi Nyutes-pustou a Abaffy-pustou, čtyřmi hlídkami, sestávajícími celkem ze sedmi orgánů finanční stráže a tříčlenné četnické asistence.
Mezi třetí a čtvrtou hodinou noční přiblížila se k první hlídce tlupa podloudníků, čítající asi 50 osob. Hlídka podloudníky osvětlila elektrickými lampičkami a zvolala na ně několikráte maďarským jazykem předepsanou výzvu, aby se zastavili, avšak oni výzev neuposlechli a dali se na útěk.
Hlídka je pronásledovala až k místu střelenému druhou hlídkou. Tam byli podloudníci znovu několikráte vyzváni zastaviti se, ale opět ne-
uposlechli a prchali dále, načež v zápětí byli pozastaveni i třetí hlídkou.
Když podloudníci ani nyní nedbali opětovných výzev k zastavení, vystřelili orgánové finanční stráže čtyři rány ze služebních pušek do vzduchu, chtějíce tím podloudníky zastrašiti a upozorniti na vážnost situace.
Po těchto poplašných výstřelech se sice několik málo členů tlupy zastavilo, ale ostatní prchali dále a na různé strany se rozbíhali.
Ježto bylo zřejmo, že za daných okolností nebude možno rychle se vzdalující podloudníky v noční tmě ani dostihnouti, ani jinak přinutiti k zastavení, vystřelili za nimi orgánové finanční stráže ze vzdálenosti asi 100 kroků osm výstřelů ze služebních, pušek.
Těmito výstřely byli zasaženi čtyři prchající podloudníci a to:
1. Zoltán Varga ze Sv. Krále, který byl střelou zasažen do levé skráně a zemřel dříve, než mu mohla býti poskytnuta první pomoc.
2. Jolana Ligartová ze Sv. Krále, jež byla zasažena ze zadu do plic a skonala rovněž před poskytnutím první pomoci.
3. Juraj Lazok z obce Mehy byl střelen ze zadu do plic. Finanční stráž poskytla mu ihned první pomoc, načež po lékařském ošetření byl s největším urychlením dopraven do veřejné nemocnice v Rimavské Sobotě, kde po několika dnech svému zranění podlehl.
4. Karel Füke ze Sv. Krále byl lehce zraněn na koleně levé nohy. Přes to však uprchl do Maďarska, kde mu byla obyvateli Mikloš-pusty poskytnuta první pomoc. Druhého dne se jmenovaný vrátil do Sv. Krále, kde byl lékařsky ošetřen a odkázán do domácího léčení.
U zemřelého Zoltána Vargy byla nalezena pětilitrová nádoba vína, pět lahví jiných lihovin a dva balíky sádla a u zemřelého Juraje Lazoka láhev terkelice a láhev vína. Zraněný Karel Füke při výslechu doznal, že pronesl přes státní hranici balík sádla, jejž však později cestou ztratil. Zda, resp. co přenášela zemřelá Jolana Ligartová, nepodařilo se zjistiti.
Z ostatních podloudníků bylo na místě zadrženo celkem deset osob, při čemž bylo zabaveno větší množství lihových nápojů a potravin.
Zevrubným vyšetřováním bylo bezpečně zjištěno, že orgánové finanční stráže jednali ve vylíčeném případě v plném souhlase s platnými předpisy, t. j. s ustanovením § 13, odst. 1 a 8 zákona ze dne 14. července 1927, č. 114 Sb. z. a n. (celní zákon) a že k použití střelné zbraně byli za daných okolností zcela oprávněni.
Dlužno podotknouti, že v obvodu oddělení finanční stráže ve Sv. Králi vzrostlo podloudnictví v poslední době do velmi značných rozměrů a že se jím zabývají nejen osoby chudobné, nýbrž i občané lépe situovaní. Předmětem podloudné dopravy z Maďarska jsou tu hlavně lihoviny, jichž se po většině nepoužívá pro vlastní potřebu, nýbrž pro další prodej.
Okolnost, že v daném případě byli výstřely zasaženi resp. pak zadrženi občané nemajetní,
lze vysvětliti tím, že větší podloudnické tlupy pravidelně vysílají napřed - jako předvoj tlupy - osoby chudé, které přenášejí pouze menší množství zboží. Je-li pak tlupa finanční stráží pozastavena, tu posléze zmíněné osoby nebrání se obvykle zadržení, nýbrž se pouze snaží, aby ostatní členové tlupy, přenášející mnohem více zboží, získali příležitost a čas k útěku do bezpečí. Škoda, jež zadrženým podloudníkům tak vznikne, jest pak ostatními společně uhrazena.
O zmíněném neobyčejném rozmachu podloudnictví v obvodu oddělení finanční stráže ve Sv. Králi svědčí nejlépe skutečnost, že od počátku roku 1932 vykonala tamní finanční stráž více než 150 úspěšných pozastávek podloudné dopravy, z čehož valná část případů se týkala obyvatelů Sv. Krále.
Jde tu ponejvíce o osoby zabývající se podloudnou dopravou zboží soustavně, jež byly proto již mnohokráte pozastaveny a trestány a které i po vylíčené osudné srážce s finanční stráží provozují podloudnictví dále.
Dochází nezřídka též k zprotivení se podloudníků a k násilnostem vůči finanční stráži, konající svoje začasté velmi obtížné služební povinnosti.
Příkladnou rozvahu a umírněný postup orgánů finanční stráže ve Sv. Králi jasně dokumentuje skutečnost, že za vylíčených poměrů bylo ve 28 srážkách - k nimž v poslední době došlo - použito zbraně proti podloudníkům pouze jedenkráte, kdežto poplašných ran bylo vystřeleno celkem 78.
Jak z uvedeného patrno, odhodlává se finanční stráž použíti zbraně vůči podloudníkům jen zcela výjimečně a v nejkrajnějším případě, když již všechny jiné po ruce jsoucí prostředky k zadržení pachatele trestného činu důchodkového resp. k ochraně vlastní bezpečnosti selhaly.
Poněvadž pečlivým vyšetřováním, provedeným nejen orgány finanční správy, nýbrž i orgány četnictva a příslušným soudem, bylo shodně zjištěno, že zaměstnanci finanční stráže ve Sv. Králi počínali si i v tomto - jinak velmi politování hodném - případě naprosto rozvážně a neporušili nijak svých služebních povinností, nebylo důvodů k jejich potrestání, resp. k zavedení kárného řízení. Četnictvo poskytlo finanční stráži na její odůvodněnou žádost toliko ozbrojenou asistenci 3 četníků, která však zbraně nepoužila, jelikož finanční stráž vystačila vlastními silami k zjednání zákonného pořádku.
Podle toho, co bylo uvedeno, není nutno, aby ke kontrole zmíněného vyšetřování byla vyslána zvláštní parlamentní komise.
V Praze dne 24. června 1933.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2330/XIV.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců Fr. Stanislava,
Fr. Janalíka, dra Mart. Mičury
a druhů
o nedostatku hypotékárních úvěrů (tisk 2289/I).
Příčinu tísnivého nedostatku hypotekárních úvěrů nutno spatřovati v nedostatku kapitálu, který hledá dlouhodobé uložení. Tento stav jest jedním z nepříznivých důsledků nynější krise. Nutno uvážiti, že našemu hospodářství odplynuly téměř tři miliardy korun čsl. cizozemských úvěrů, že v cizině staly se nelikvidními značné pohledávky, že při panující nedůvěře a hospodářské tísni došlo k vybírání vkladů z peněžních ústavů, takže našim bankám odplynuly od počátku raku 1932 do dneška přes čtyři miliardy vkladů. Spořitelnám ubylo za tutéž dobu vkladů ve výši 1. 500, 000. 000 Kč. Totéž se projevuje i u ostatních lidových peněžních ústavů, třebas nelze u nich úbytek vkladů vyjádřiti číselně. Také tvorba nových kapitálů za nynější krise výroby a obchodního podnikání ustala. Na kapitálový trh nezůstala bez vlivu aspoň dočasně ani upisovací akce na půjčku práce. Není tudíž kupců pro zástavní listy ani mezi soukromníky, ani u nositelů sociálního pojištění, ani u soukromých pojišťoven, poněvadž trvající. nezaměstnanost průmyslu a obchodu má nepříznivý vliv i na příjmy těchto ústavů. Pro značný odliv vkladů nemohou peněžní ústavy, zejména spořitelny poskytovati hypotekárních úvěrů což bylo za normálních dob význačným oborem jejich činnosti.
Zlepšení může nastati teprve tehdy, až pominou příčiny, pro něž došlo k nynějšímu neblahému stavu. Všelijaké zásahy do přirozeného vývoje nepomohou, dokud nebude zjednána opět plná důvěra v hospodářské podnikání, dokud se nenavrátí uschované peníze do peněžních ústavů a dokud se neoživí hospodářský život tak, že umožní tvorbu nových kapitálů.
O umístění zástavních listů naších emisních ústavů v cizině není mně ničeho známo a pochybuji, že by se za nynějších poměrů daly naše zástavní listy ve větším měřítku v cizině umístiti. Kdyby to bylo možné, jistě by se takové akci dostalo se strany ministerstva financí podpory.
V Praze dne 8. července 1933.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
2330/XV.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců Ščereckého, Prokopa, Zajíce a druhů
o protizákonném postupu berních úředníků
a berních exekutorů na Podkarpatské
Rusi (tisk 2084/VIII).
Je pravdou, že dne 28. listopadu 1932 povolil berní úřad ve Svaljavě Josefu Spiegelovi, obchodníku dřeveni a stavebním materiálem tamtéž, odklad dražby stanovené na den 1. prosince 1932, když se tento zavázal, že do 14. prosince 1932 zaplatí polovinu vymáhaného daňového dluhu, t. j. částku 4. 129 Kč. K novému exekučnímu výkonu u jmenovaného dne 30. listopadu 1932 došlo přes to proto, že dodatečně bylo zjištěno, že vzpomenutá dražba byla vyhlášena k vydobytí daňových nedoplatků ve výši 8. 129 Kč, avšak zájem byl proveden pouze pro nedoplatky do r. 1930 ve výši 4. 270. 05 Kč a že skutečný daňový dluh Spieglův činí 12. 364. 30 Kč. Nový exekuční výkon byl proveden k vydobytí nedoplatků, na něž se dřívější zákm nevztahoval. Nelze v něm spatřovati ani nerespektování ujednání poplatníka s berním úřadem ze dne 28. listopadu ani suspendování pravomoci přednosty berního úřadu sikontrujícím komisařem, berním ředitelem Balcarem, neboť šlo jen o rozšíření dosavadního zájmu do skutečné výše daňového. nedoplatku poplatníkova.
Četnickou asistenci vyžádal si berní vykonavatel z obavy, že dlužník, který proti výkonným orgánům vystupoval vždy nepřátelsky a urážlivě, bude proti exekučnímu výkonu klásti odpor. Obavy berního vykonavatele byly tím více odůvodněny, že téhož dne prováděli poplatníci svaljavští demonstraci proti vymáhání daní. Podle § 350, odst. 3 zák. o př. d. jest berní vykonavatel oprávněn v naléhavých případech žádati o četnickou asistenci přímo bez prostřednictví politického úřadu.
Podle § 353, odst. 1. cit. zák. o př. d. smí výkonný orgán upustiti od výkonu přikázaného mu exekučního úkonu nebo v něm ustati jen tehdy, prokáže-li mu dlužník, že daňový dluh. o nějž jde, byl zaplacen nebo úřadem k tomu příslušným posečkán, nebo že exekuční úřad po vydání exekučního příkazu upustil od vedení exekuce nebo složí-li dlužník ihned družnou částku i s náklady exekučními u poštovního úřadu, nebo kde by takového nebylo u starosty obce. Vychází-li z listin, které dlužník výkonnému orgánu podle předchozího ustanovení předložil, na jevo, že byla jen část vymáhaného dluhu zaplacena nebo posečkána, není výkonný orgán oprávněn upustiti od výkonu exekučního úkonu, nýbrž má
pouze výkon exekuce přiměřeně omeziti. Poněvadž v daném případě písemní ujednáni, jímž se Spiegel vykazoval, týkalo se odkladu dražby, nebyl berní vykonavatel oprávněn o své újmě upustiti od uloženého mu výkonu zájmu pro nedoplatky, na něž se dosud provedený zájem nevztahoval.
Rovněž při výběru věcí pro zabavení postupoval berní vykonavatel v souhlase s platnými předpisy, totiž s ustanovením prov. nař. k § 364, odst. l zák. o př. d., podle něhož mají býti zabavovány v první řadě hotové peníze a cenné papíry a není-li tu takových, především věci, které lze snadno přenésti nebo za určité ceny z ruky odprodati, jako věci z drahých kovů, obrazy, koberce, prádlo, šatstvo a pod. Nájem auta a převezení zabavených věcí do úschovy obecního úřadu stalo se na příkaz berního co exekučního úřadu. Auto bylo najmuto, poněvadž v důsledku demonstrací v městě nebylo možno najmouti jiný snad levnější povoz.
Ježto z uvedeného jest zřejmo, že platné předpisy ani práva poplatníka nebyla porušena, neshledal jsem příčiny k nějakému zákroku.
V Praze dne 11. července 1933.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
2330/XVI.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců Vojty Beneše, V. Jaši a soudruhů
o nezákonném postupu okresního školního výboru v Přerově, jímž správám podřízených škol bylo nařízeno prázdno za příčinou zpovědi a nahrazení zameškaných hodin v den feriální (tisk 440/VIII).
Okresní školní výbor v Přerově učinil oznámení farního úřadu v Kojetíně o hromadné účasti školních dítek z Kojetína, Uhřičic a Popůvek při náboženských úkonech v sobotní odpoledne 8. březina 1930 - oznámení bylo zároveň žádostí o změnu rozvrhu hodin - podkladem úředního jednání ve smyslu §u 3, odst. 4, věta 1. zákona č. 226/1922 Sb. z. a u. a § 7, odst. 2 vládního nařízení čís. 64/1925 Sb. z. a. n. Okresní školní výbor pokládal ony náboženské úkony za mimořádné, zejména také proto, že přicházel v úvahu velký počet žáků těchto škol, pokládal se za pří-
slušná učiniti opatření i podle 5. věty odst. l odděl. C výnosu ministerstva školství a národní osvěty čís. 68. 636/26-I a přeložil dvě vyučovací hodiny odpolední na feriální den. Individuálně nebylo rodiči žáků žádáno o dovolenou pro školní dítky a nebylo tudíž přepokládá pro rozhodování po případě pro jiná opatření správ škol ve smyslu citov. výnosu ministerstva školství a národní osvěty.
Uvedený postup nelze pokládati za nezákonný.
Konečně se podotýká, že pro náboženské úkony za obyčejných okolností nebylo ve školním okresu přerovském na školách národních dosud v žádném případě povolováno prázdno nebo přeložení vyučování.
V Praze dne 3. července 1933.
Ministr školství a národní osvěty: Dr. Dérer, v. r.
2330/ XVII.
Odpověď
ministra vnitra a ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Štětky a soudruhů
o nezákonném zatčení a věznění dělníka Františka Krčina a o nezákonném zabavení jeho věcí (tisk 1558/XVI).
Dne 4. prosince 1931 - nikoli dne 11. prosince 1931, jak jest uvedeno v interpelaci - dostavil se v 16 hodin na telefonickou žádost dopravního úředníka štábní strážmistr Jan Svoboda, četnické stanice v Benešové, na tamní nádraží, aby zjistil neznámého muže, kterého vysadil průvodčí osobního vlaku č. 1606 na nádraží v Benešově pro přestupek železničního přepravního řádu, poněvadž během jízdy na trati Praha-Benešov obtěžoval spolucestující veřejnou peněžní sbírkou na pozůstalé po padlých ve Frývaldově.
Neznámý muž, ve kterém byl zjištěn dlaždič František Krčin, byl za účelem zjištění skutkové podstaty předveden na četnickou stanici.
Při výslechu dožínal, že prováděl ve vlaku mezi spolucestujícími dobrovolnou peněžní sbírku na podkladě sběrací listiny dělnické pomoci pro
Československo. Úředním povolením ke konání sbírky se nemohl vykázati.
Podle záznamů dárců a darů ve sběrací listině vybral Krčín celkem 30. 50 Kč. Z této částky měl však jen 14 Kč. O scházející částce udal, že ji spotřeboval pro sebe v Praze, kde byl po celý týden bez zaměstnání.
Za těchto okolností bylo odůvodněno podezření, že část vybraných peněz zpronevěřil, nekonal-li sbírku vůbec podvodným způsobem.
Poněvadž za trvalé bydliště udával jednou Loučenici, po druhé Sedlec, okres Trhové Sviny. byl jako podezřelý z útěku téhož dne o 17. hodině zatčen a dodán okresnímu soudu v Benešově.
Věci u něj nalezené byly ve smyslu platných předpisů současně s ním odevzdány soudu.
Zpáteční dělnický lístek pro jízdu VelešínPraha byl Krčínovi odebrán již dopravním železničním úředníkem po vysazení z vlaku, ježto pozbyl přerušením jízdy platnosti.
O potvrzení na odebrané věci Krčín nežádal Po propuštění z vazby okresního soudu nesledoval žádný četník Krčína: četnictvu nebyla doba jeho propuštěni vůbec známa.
Za vylíčených, šetřením zjištěných okolností, byl postup četnictva platnými předpisy odůvodněn.
Pokud jde o resort ministerstva spravedlnosti, odpovídám:
František Krčin dodaný do soudní vazby 4. prosince 1931 byl v zákonně lhůtě vyslechnut a po výslechu byl 5. prosince 1931 propuštěn na svobodu.
Při propuštění byly mu ze zabavených věcí vydány dělnická průkazka na zlevněnou jízdu drahou a předvolání ke krajskému soudu v Českých Budějovicích (ostatní zabavené věci byly jako věci doličné ponechány v soudním uschování), dále pak aktovka niklové hodinky s řemínkem, kapesní nůž a různá korespondence. Částka 14 Kč, která mu dle vlastního doznání zbyla ze sebraných 30 Kč 50 h, byla celá zabavena a nebylo mu z ní vydáno ani tvrzených 50 h. O obeslání podezřelého na den 5. prosince 1931 k odvolacímu přelíčení ke krajskému soudu v Českých Budějovicích zvěděl soudce teprve z věcí doličných, odevzdaných soudu s trestním oznámením.
V Praze dne 11. července 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.
2330/ XVIII.
Odpověď
ministra vnútra a ministra spravedlivosti
na interpeláciu poslanca Mikuláša Fedora a druhov
v záležitosti neoprávněného politizovania
niektorých četnikov a konfiškácie
časopisu »Voľa Ľudu«
(tisk 1082/ III).
Okresní úřad v Prievidzi a četnická stanice v Novákách se dověděly, že Antonín Tamoczy, statkář v Novákách, při zakládání organisace maď. kresťansko-sociální strany se vyjadřuje přímo protistátně.
Za účelem zjištěni skutkové podstaty konal velitel četnické stanice v Novákách pátrání a zašel dne 8. února 1931 (nikoli dne 18. února) též do bytu Pavla Vrbana v Horních Lelovcích, aby se ho dotázal na různé skutkové okolnosti, související s předem uvedeným obviněním.
Jak Pavel Vrban sám doznává, celá tato rozmluva měla spíše přátelský ráz a byla se strany četníka prosta veškerého teroru.
Obsah rozmluvy, jak jest uvedena v interpelaci, neodpovídá také plně skutečnosti. Vrban vyprávěl sice dostavivšímu se k němu Tarnóczymu o předměte rozhovoru s četníkem, ale žádné zápisnice o jeho obsahu nepodepsal.
Pokud se velitel stanice dotkl zbytečně otázek politických, byl podle vyšetření veden jen snahou po přesném vyšetření skutkové podstaty a nikoli nějakou politickou tendencí. Byl za to zemským četnickým velitelstvím v Bratislavě vzat k zodpovědnosti.
Vzhledem k tomu nemá ministr vnitra z podnětu této interpelace důvodu k nějakému opatření.
Pokud jde o resort ministerstva spravedlnosti, odpovídám:
Zabavení článku v interpelaci uvedeného v čís. 9 časopisu »Voľa Ľudu« z 1. března 1931. zařízené státním zastupitelstvím v Bratislavě, bylo soudem prozkoumáno a v plném rozsahu potvrzeno. Námitky podány nebyly.
V Praze dne 11. července 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.