Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.

III. volební období. 8. zasedání.

2330.

Odpovědi:

I. min. soc. péče a mim. vnitra na interp. posl. Čižinská a soudruhů o stavu nezaměstnaných na Semilsku a o brutálním postupu četnictva (tisk 2176/VI),

II. min. vnitra a spravedlnosti na interp. posl. Štětky a soudruhů o případu týrání vězňů v Jindřichově Hradci (tisk 2170/IV),

III. min. soc. peče a min. národní obrany na intenp. posl. Hokkyho a druhů o vojenské invaliditě Josefa Balogba, bytem v Tekově (tisk 1724/XI),

IV. min. školstva a nár. osvěty na interp. posl. Mojtu a druhov o pohoršujúcom tanečnom výstupe žiakov štátneho reálného gymnázia v Banskej Štiavnici (tisk 1724/III),

V. mim. financí a min. spravedlností na interp. posl. Bergmanna, Zemanové, dra Patejdla, Hrušovského a druhů o odpisu dávky z majetku a slevě daní velkostatkáři Pálfymu (tisk 2042/XVI),

VI. předsedy vlády, min. zemědělství a min. průmyslu, obchodu a živností na interp. posl. Koudelky a soudruhů o zamýšleném omezení osevu cukrovky a nutnosti ochrany drobných a středních řepařů (tisk 851/XII),

VII. min. školstva a nár. osvety na interp. posl. Danihela a druhov a definitivnom obsadzovaní miest riaditeľov štátnej meštianskej školy chlapčenskej a dievčenskej na Grosslingovej ulici v Bratislavě (tisk 1613/VIII),

VIII. min. vnitra na interp. posl. V. Beneše, dra Macka a soudruhů o postupu politických úřadů vůči spolku Volná myšlenka československá (tisk 2161/X),

IX. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Sliwky, Klimenta a soudruhů o přidělení dostatečné subvence nebo o postátnění polských soukromých škol: mateřských školek, obecných škol, měšťanských škol a polského reálného gymnasia v Orlové (tisk 1558/XIX),

X. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Jurana, Barši a soudruhů o nucené návštěvě české školy dětmi německé národnosti v Tuřanech u Brna (tisk 1672/1),

XI. min. obchodu, zemědělství a min. předsedy, pověřeného řízením ministerstva pro zásobování lidu, na interp. posl. Richtra, Langra, Malého a druhů o cenách vepřového masa v Brně a o možnostech předejíti zbytečnému zdražování masa (tisk 2195/IV),

XII. vlády na interp. posl. Kleina a soudruhů o znemožňování výkonu obchodních cestujících a zástupců (tisk 2211/XI),

XIII. min. financí a vnitra na interp. posl. Szentiványiho a druhů o neodůvodněném a smrtí končícím použití zbraně celní stráži obvodu Svatý Král proti neozbrojené skupině podloudníků, kteří nekladli odpor (tisk 2205/IV),

XIV. min. financí na interp. posl. Stanislava, Janalíka, dra Mičury a. druhů o nedostatku hypotekárních úvěrů (tisk 2289/1),

XV. mim. financí na interp. posl. Ščereckého, Prokopa, Zajíce a druhů o protizákonném postupu berních úředníků a berních exekutorů na Podkarpatské Rusi (tisk 2084/VIII),

XVI. 'min. Školství a nár. osvěty na interp. posl. V. Beneše, Jaši a soudr. o nezákonném postupu okresního školního výboru v Přerově, jímž správám podřízených škol bylo nařízeno prázdno za příčinou zpovědi a nahrazeni zameškaných hodin v daň feriální (tisk 440/VIII),

XVII. min. vnitra a min. spravedlnosti na interp. posl. Štětky a soudr. o nezákonném zatčení a věznění dělníka Františka Krčina a o nezákonném zabavení jeho věcí (tisk 1558/XVI),

XVIII. min. vnútra a spravedlivosti na interp. posl. Fedora a druhov v záležitosti neoprávněného politizovania niektorých četníkov a konfiškácie časopisu Vôľa Ľudu (tisk 1082/111),

XIX. min. soč. péče a min. vnitra na interp. posl. Krosnáře, J. Svobody a soudruhů o neslýchaných pracovních poměrech stavebního dělnictva, zaměstnaného na stavbě činžovních domů Ústřední sociální pojišťovny na Pankráci a jednání policie a četnictva proti tomuto dělnictvu (tisk 2132/1V),

XX. min. školství a národní osvěty na interp. posl. dra Danka a druhů o postupu (inspektora škol v okresu Brno-venkov (tisk 2204/X1V).

2330/I.

Odpověď

ministra sociální péče a ministra vnitra

na interpelaci posl. M. Čižinské a soudruhů

o stavu nezaměstnaných na Semilsku a

o brutálním postupu četnictva

(tisk 2176/VI).

Komunistická strana hodlala uspořádati v Semilech dne 15. února 1933 t. zv. »Pojizerský hladový kongres«. Přes to, že okresní úřad v Semilech zakázal veřejnou vyhláškou na základě čl. 2 a 3, odst. l, zákona o organisaci politické správy č. 125/1927 Sb. z. a n. jakékoliv veřejné projevy v okrese semilském ve dnech 14., 15. a 16. února 1933, shromáždilo se dne 15. února 1933 v Semilech po nezákonné agitaci asi 300 osob. jim se postavilo v čelo posl. Čižinská, která se pak odebrala, přibravši z řad demonstrantů několik osob, na okresní úřad, kde jednala se zástupcem přednosty úřadu, vrchním komisařem Novákem. Po skončeném jednání bylo. posl. Čižinské povoláno, aby výsledek jednání oznámila shromážděnému lidu, ke kterémuž účelu byla jí stanovena doba 5 minut. Poněvadž řečnice se, po několika slovech odchýlila od stanoveného programu a počala vybízeti shromážděné k činům, jež svou povahou by mohly ohroziti veřejnou bezpečnost a pořádek, zakázal jí intervenující

vrchní komisař pokračovati v řeči a shromáždění vyzváno k rozchodu. Ježto opětovných výzev intervenujícího úředníka nebylo dbáno a shromáždění se počalo chovati hrozivě, dal jmenovaný úředník pokyn četnictvu, aby zjednalo klid a pořádek. Velitel četnictva vyzval znovu shromáždění k rozchodu a když ani tohoto vyzváni nebylo uposlechnuto byli demonstranti četnictvem rozehnáni. Při tom bylo v několika případech proti renitentním demonstrantům užito obušků.

Tvrzení interpelace o nepříslušném chování četníků proti ženám a dětem, dále velitele četnictva a některých členů zakročujícího četnického oddílu vůči posl. Čižinské, nebylo konaným šetřením prokázáno.

Podle toho není z podnětu této interpelace důvodu k nějakému opatření proti zakročivšímu četnictvu a jeho veliteli.

Pokud se týče dotazu pp. interpelantů o opatřeních pro nezaměstnané na Semilsku, sděluje se toto:

V okrese semilském provádějí se pomocné akce pro nezaměstnané, zejména státní stravovací akce pro osoby nezaměstnané a omezeně pracující a mléčná akce pro děti nezaměstnaných a omezeně pracujících živitelů rodin podle výše přídělu vládou na tuto akci v jednotlivých obdobích přikázaného.

V Praze dne 13. června 1933.

Ministr sociální péče: Dr. Czech, v. r.

Ministr vnitra: Černý, v. r.

2330/II.

Odpověď

ministra vnitra a ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance Štětky a soudruhů

o případu týrání vězňů v Jindřichově Hradci (tisk 2170/ IV).

Bratři Jiří a Bohuslav Kuráčkové z Jindřichova Hradce (v interpelaci se omylem uvádí Jiří a Bohumil Kváčkovi) byli dne 10. listopadu 1932 zatčeni četnictvem pro podezření z krádeže ryb v rybnících u Hospříze a dodáni do vazby okresního soudu v Jindřichově Hradci. Oba jakoukoliv účast na zmíněných krádežích popírali a tvrdili, že v kritické době nebyli na místě činu přítomni, ačkoli byli viděni svědky v kritické době u jednoho z hospřízských rybníků se síťkou na ryby. Byli proto o této okolnosti ještě vyslechnuti četnictvem v kanceláři dozorce vězňů Karla Vlka. Bohuslav Kuráček se přiznal při tom ke krádežím a jmenoval i své spolupachatele. Při hlavním přelíčení, konaném dne 19. listopadu 1932 u okresního soudu v Jindřichově Hradci, doznali všichni obvinění svou vinu a byli pravoplatně odsouzeni pro přestupek krádeže k trestu vězení.

Tvrzení bratří Kuráčků, že přiznání k činu bylo na nich bitím a trýzněním vynuceno, neodpovídá skutečnosti a nebylo také nijak prokázáno provedeným zevrubným šetřením.

Proti bratřím Kuráčkům bylo zavedeno u okresního soudu trestního v Praze trestní řízení pro urážku četníků, které nebylo dosud skončeno.

Pokud se interpelace týká oboru ministerstva spravedlnosti podotýkám:

Bylo zavedeno zevrubné šetření, ve kterém tři ze čtyř v téže věci současně zatčených výslovně prohlásili, že s nimi nikdo zle nenakládal. Jediný Jiří Kuráček uvedl, že byl ztýrán jednak četníkem a jednak soudním zřízencem Vlkem.

Tito však to popírají a není prozatím důkazů, jež by je usvědčovaly a to tím méně, když Jiří Kuráček, jak sám uvádí, si ani nestěžoval na ztýrání přednostovi soudu při výkonu dozoru v celách. Bylo proto nařízeno provedení trestního vyhledávání ke zjištění skutkového stavu věci.

Soudní zřízenec, podúředník Karel Karásek, který byl přítomen při propouštění bratří Kuráčků, neslyšel pak, že by zřízenec Vlk byl pronesl slova: »čí ruka byla těžší, zda jeho nebo četníků?«

Pokud jde o to, zda Jiří Kuráček byl propuštěn z trestní vazby opožděně, byla věc postou-

pena presidiu vrchního soudu v Praze k dalšímu opatření.

Podle shora uvedeného není z podnětu interpelace důvodu k nějakému dalšímu opatření.

V Praze dne 23. června 1933.

Ministr vnitra: Černý, v. r.

Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.

2330/III (původní znění).

Odpověď

ministra sociální péče a ministra národní obrany

na interpelaci poslance Hokkyho a druhů

o vojenské invaliditě Josefa Balogha, bytem v Tekově (tisk 1724/XI).

Otázka odškodnění cizích státních příslušníků, kteří pro nedostatek průkazu státního občanství byli povoláni k výkonu presenční vojenské služby v československé armádě, projednává se s ministerstvem financí. Po projednání věci bude pak rozhodnuto také o možném odškodnění Josefa Balogha z Tekova.

V Praze dne 10. června 1933.

Ministr sociální péče: Dr. Czech, v. r.

Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.

2330/IV.

Odpověď

ministra školstva a národnej osvěty

na interpeláciu poslanca Františka Mojtu a druhov

o pohoršujúcom tanečnom výstupe

žiakov štátného reálneho gymnázia

v Banskej Štiavnici (tisk 1724/III).

Samovzdelávací krúžek štátneho československého reálného gymnázia Andreja Kmeťa

v Banskej Štiavnici usporiadal dňa 9. apríla 1932 verejnú akademiu. Jedným z Čísel programu bol i »tanec troch dôb«, v ktorom tanec budúcnosti predviedla žiačka ústavu, dcéra váženého slovenského profesora tohože ústavu so svolením otcovým.

Vykonaným šetřením bolo zistené, že tanec uvedenej žiačky nevzbudil pohoršeme a nebolo teda příčiny, aby v uvedenej věci bolo nějakým spôsobom zakročené.

V Prahe, dna 24. júna 1933.

Minister školstva a národnej osvěty: Dr. Dérer, v. r.

2330/V.

Odpověď

ministra financí a ministra spravedlnosti

na interpelaci poslanců Hugo Bergmanna, Fr. Zeminové, dra Patejdla, I. Hrušovského a druhů

o odpisu dávky z majetku a slevě dani velkostatkáři Pálfymu (tisk 2042/XVI).

Pokud jde o obor působnosti ministerstva financi odpovídá podepsaný ministr financí na otázky v interpelaci mu položené - pokud to dovoluje ustanovení § 246 zákona o daních osobních, kterém vzhledem k § 63 zákona o dávce z majetku platí i pro dávku z majetku - toto:

Předpis dávky z majetku a z přírůstku na majetku Mikuláše Pálffyho, majitele velkostatku Malacky, o. němž je v interpelaci řeč, byl skutečné snížen celkem na 30. 09% původní výše. Stalo se tak částečně vyřízením odvolání spolu s reasumací předpisu dávky podle zákona čís. 323/21 Sb. z. a n. (celkové snížení z tohoto titulu činilo 59. 39% původního předpisu a částečně vyřízením stížnosti podle 5 5 novely k zákonu o dávce z majetku čís. 6/1924 Sb. z. a n. ) tato sleva činí 10. 52% původního předpisu. Slevu na odvolání a podle zákona čís. 323/21 povolila v březnu 1930 odvolací komise, slevu podle § 5 novely pak ministerstvo financí v listopadu téhož Toku.

V řízení odvolacím vyhověno bylo zejména těmto námitkám odvolání:

1. opravena u celé řady dvorů nesprávná výměra půdy a uvedeny na pravou míru skutečnosti rozhodné pro ocenění zemědělské půdy (na př. čistý katastrální výnos jednotlivých pozemků jejich vzdálenost od odbytiště a pod. ),

2. rozpětí u zemědělské půdy mezi cenou k 1. lednu 1914 a k 1. březnu 1919 sníženo vzhledem k ustanovení § 11, odst. 4 zákona o dávce z původních 75% na 50%,

3. rozpětí u hospodářských a obytných budov sníženo z původních 75% resp. 60% na 60% resp. 50% vzhledem k tomu, že budovy v době válečně nebyly vůbec opravovány, čímž ztratily značně na ceně,

4. sníženo ocenění vedlejších podniků, neboť jejich zařízení sloužilo čistě jen válečným účelům,

5. v pasivech uznáno zvýšení pensijního břemene aktivních zaměstnanců podle výpočtu provedeného pojistným matematikem. Kromě toho uznány další dluhy pokud byly dodatečně prokázány.

Oprávněnost námitek odvoláni, pokud jim bylo vyhověno, byla věcně prokázána po případě podepřena znaleckými posudky.

Zároveň s vyřízením námitek odvolání provedena byla reasumace přeďpisu dávky podle zákona čís. 323/21 Sb. z. a n. Provedení této reasumace, na níž měl poplatník zákonný nárok, má lvi podíl na celkovém snížení předpisu dávky. Z celkové výměry velkostatku k 1. březnu 1919 bylo totiž zabráno resp. prodáno za ceny přídělové celkem 85. 7% půdy zemědělské a 58. 16% půdy lesní. Přejímací ceny, které poplatník za převzatý majetek obdržel, byly nejen nižší než ocenění těchto nemovitostí k 1. březniu 1919, nýbrž po většině nedosahovaly ani výše ocenění těchto pozemků k 1. lednu 1914. Tím, že vzhledem k ustanovení § l cit. zák. č. 323/21 bylo nutno původní oceněni zabrané půdy snížiti na výši přejímacích cen, snížila se nejen základna pro dávku z majetku, avšak zmizel téměř celý přírůstek na majetku, takže dávka z přírůstku na majetku, která v původním předpise činila 37. 3% celého předpisu, snížila se po vyřízení odvolání a provedení reasumace podle zákona čís. 323/21 na pouhých 0. 85% definitivního předpisu.

Při povolaní slevy podle § 5 novely k zák. o dávce z majetku, jež činí asi 10% původního předpisu, bylo respektováno hlavně zvýšení břemen veřejnoprávních (patronátních a pensijních) a soukromoprávních (dluhů), které podstatně omezilo platební schopnost poplatníkovu.

Při vyřizování odvolání a reasumace dávky z majetku vystupoval u generálního finančního ředitelství v Bratislavě jako právní zástupce strany advokát dr. Šavrda. Při projednávání stížnosti podle § 5 novely k zákonu o dávce u ministerstva financí byla strana zastupována jiným právním zástupcem.

Z dlužných daní nebyla jmenovanému žádná sleva povolena.

Nebylo zjištěno, že by při vyřizování tohoto případu došlo k nějakým nedovoleným zákrokům nebo k intervencím a nebylo též shledáno žádných důvodů k nějakému opatření.

Pokud jde o obor působnosti ministerstva spravedlnosti, sděluje podepsaný ministr spra-

vedlnosti, že proti Josefu Pálffymu zavedeno bylo u státního zastupitelství v Bratislavě vyhledávání pro podezření, že peněz, jež odepřel vyúčtovati, použil k úplatkům, jimiž hleděl dosáhnouti odpisu dávky z majetku a dani. Vyhledávání toto není dosud skončeno o nemohu se proto o jeho stavu blíže vyjádřiti.

V Praze dne 22. února 1933.

Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.

Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.

2330/VI.

Odpověď

předsedy vlády,

ministra zemědělství a

ministra průmyslu, obchodu a živností

na interpelaci poslance Koudelky a soudruhů

o zamýšleném omezení osevu cukrovky

a nutnosti ochrany drobných a středních

řepařů (tisk 851/XII).

Restrikce řepného osevu byla nutným důsledkem mezinárodní cukerní konvence. Státní správa se neodhodlala zasahovati do jednání mezi cukrovarnickým průmyslem a řepaři, ježto vycházela z názoru, že zájmy obou interesovaných výrobních skupin mohou býti nejlépe vyřešeny vzájemnou dohodou jejich zájmových vrcholných organisaci. Vláda ovšem sledovala bedlivě průběh těchto jednání.

Světová cukrení krise zavinila, že za řepu byla v republice Československé v letech 19291930 a 1930-1931 placena podstatně nižší cena (15 až 16 Kč a 13. 70 až 14. 70 Kč) než v letech dřívějších. Zemědělské závody, závislé na námezdních pracovních silách, byly při nižší ceně řepy nuceny omeziti pěstování na takovou výměru, které potřebovaly nezbytně z hospodářských důvodů. Naproti tomu malé podniky, které nejsou dělnickou mzdou bud vůbec neb jen nepatrně zatíženy, nebyly nuceny z důvodů nižší ceny za řepu snižovati osev, ba v mnohých případech osev ještě rozšířily. Další zvýšená povinná restrikce byla by přímo ohrozila celou výrobní organisaci velkých a většiny středních zemědělských závodů.

Přehled o výsledku dobrovolné a povinné restrikce osevu řepy podávají tato data:

Rok	Celkový osev řepy v ha (data stát. úřadu stát. )
1927		293. 940
1928		262. 697
1929		245. 852
1930		223. 773
1931		185. 498
1932		145. 685
1933	(předběžné výsledky	145. 030

U některých cukrovarů tvoří řepa dodaná malými pěstiteli tak veliké procento cukrovarnické výroby, že by dodávky řepy se strany středních a velkých pěstitelů mohly zůstati jen zcela nepatrně, kdyby malí pěstitelé nebyli dotčeni restrikcí. V takových případech byly by ohroženy nejen soukromopodnikatelské zájmy těchto velikostních skupin pěstitelských, nýbrž i jiných výrobních odvětví (továren na stroje a strojená hnojiva a pod. ) a dále i zájmy zemědělského dělnictva, které nalézá v době jarního osevu a v době sklizně, kdy není jiných výdělků v zemědělství, zaměstnání právě u těchto pěstitelů; naproti tomu jest zase známo, že drobní zemědělci obdělávají řepu sami a s členy svých rodin. Kromě toho jest míti na zřeteli, že v jednotlivých oblastech řepných není rozdělení drobných, středních a velkých řepařů stejnoměrné, takže by musel býti pro každý závod a pro každý řepný kraj stanoven jiný restrikční klíč, a tu jest velmi pochybno, dal-li by se vůbec vytvořiti takový klíč, aby přes svědomitou obezřetnost bylo, ne-li vyloučeno, aspoň omezeno na nejmenší míru jeho nesprávné působení.

Navrhované restrikci; osevu podle určitých kategorií zemědělských závodů mohla by také způsobiti, že cukrovarům s převahou malých dodavatelů řepy byl by zůstal skoro neztenčený výrobní kontingent cukru, kdežto cukrovary s převahou velkých a středních dodavatelů řepy měly by tak nízký kontingent, že by buď vůbec nebyly zahájily provoz, nebo by jim byla neúměrně a nesnesitelně stoupla výrobní režie. V těchto případech nebývalo by možno docíliti východisko ani v pokusu o dovoz řepy z jiných rayonů, poněvadž by tyto dodávky bylo možno kontrahovati pouze za nižší ceny řepy.

Z těchto závažných důvodů jeví se zásada přijatá cukerním průmyslem a organisacemi řepařskými, které representují převážnou většinu veškerých čsl. pěstitelů řepy, že je totiž nutno restrikcí řepného osevu postihnouti stejnoměrně všechny pěstitele řepy. hospodářsky plně odůvodněnou. Při tom jest si státní správa vědoma, že by bylo nutno uvažovati o vhodných opatřeních, kdyby se naplnila obava vyslovená v interpelaci, že stejnoměrnou restrikcí může býti ohrožena živočišná výroba našeho státu. Reflex restrikce osevu řepy na živočišnou výrobu byl po celé období od podání interpelace bedlivě sledován a dochází se při tom k úsudku, že řepaři - chovatele dobytka - se přizpůsobili daným

poměrům velmi rychle tím, že nahradili úbytek řepy resp. chrástu a řízků produkcí jiných vhodných náhradních krmiv, zvláště krmnou řepou, zelenou pící i zrním. Možno konstatovati, že živočišná produkce po r. 1931 neklesla, naopak ve svém průměru stoupla.

Diferenciace restrikčních povinností není proto proveditelná ani se stanoviska cukrovarů ani se stanoviska řepařů jako celku a poškodila by kromě toho těžce zemědělské dělnictvo v krajích řepařských.

V Praze dne 4. července 1933.

Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.

Ministr zemědělství: Dr. M. Hodža, v. r.

Ministr průmyslu, obchodu a živností: Dr. Matoušek, v. r.

2330/VII.

Odpověď

ministra školstva a národnej osvěty

na interpeláciu poslanca Štefana Danihela a druhov

o definitívnom obsadzovaní miest riadite-

ľov štátnej meštianskej školy chlapčen-

skej a dievčenskej na Grösslingovej ulici

v Bratislave (tisk 1613/ VIII).

Miesto definitívneho riaditeľa Štefánikovej štátnej ľudovej a meštianskej školy chlapčenskej s vyučovacím jazykom československým v Bratislave bolo prepožičané žiadateľovi službou najstaršiemu a preto, že mal kvalifikáciu prvého stupňa.

Riaditeľské miesto Štefánikovej štátnej ľudovej a meštianskej školy dievčenskej s vyučovacím jazykom československým v Bratislave, pri ktorom bolo treba dať prednosť ženám, bolo prepožičané žiadateľke na toto miesto najspôsobilejšej.

V Prahe, dňa 24. júna 1933.

Minister školstva a národnej osvety: Dr. Dérer, v. r.

2330/VIII.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslanců Vojty Beneše, dra Macka a soudruhů

o postupu politických úřadů vůči spolku

Volná myšlenka československá

(tisk 2161 X).

Veškeré v interpelaci uvedené případy byly vyšetřeny a zjištěno o nich toto:

Opatření okresního úřadu v Litoměřicích, který přihlížeje k místním poměrům vylepení v interpelaci uvedeného plakátu v Litoměřicích nepovolil, obávaje se porušení veřejného klidu a pořádku, shledal zemský úřad v Praze správným a odvolání proti němu podané zamítl. Při tom byl zemský úřad nucen vzíti v úvahu další ještě okolnost, totiž že o povolení ku plakátování zažádalo místní sdružení Volné myšlenky v Litoměřicích, jehož utvoření jako pobočného spolku zemskému úřadu podle předpisů spolkového zákona oznámeno nebylo a které proto podle platných stanov spolku zůstává pouze pomocným útvarem vnitřní agendy spolkové, nemajíc práva samostatně na venek vystupovati, jako učinilo podáním žádosti o plakátování. V tom smyslu též nutno rozuměti v interpelaci vytýkanému rozhodnutí zemského úřadu v Praze, který pouze po této stránce označil místní sdružení za bezprávné. Ostatně byl spolek jak při svém zřízení, tak i později výslovně ministerstvem vnitra v tomto směru upozorněn na dosah svých statutárních ustanovení.

Z týchž důvodů, jako okresní úřad v Litoměřicích, nepovolily plakátování též okresní úřady ve Vyškově a v Českém Brodě. V žádném z obou těchto případů nebylo přes správné poučení použito v zákonné míře opravných prostředků, takže strana vzdala se tak sama práva, aby postup jmenovaných úřadů byl jich nadřízenými úřady v instančním pořadí přezkoumán.

Ohledně rozšiřování a vylepování plakátu na Slovensku a vylepování plakátu v Mostě nebylo dosud s konečnou platností instančně rozhodnuto; postup zemského úřadu v Bratislavě, pokud se týče okresního úřadu v Mostě, bude se vši pečlivostí přezkoumán.

Ke všem těmto případům pokládám za nutné podotknouti, že úřady rozhodujíce o žádosti za plakátování přihlížejí vždy k místním poměrům, takže z okolnosti, že v určitém místě bylo vylepení plakátu povoleno, nelze usuzovati na nesprávný postup úřadů proto, že v jiném místě vylepení téhož plakátu povoleno nebylo.

Konání v interpelaci uvedeného veřejného shromáždění v Chodě okresní úřad v Říčanech

zakázal, maje důvodnou obavu, že by pořádání dotyčného shromáždění mohlo vzhledem k místním poměrům zavdati podnět k porušení veřejného klidu a pořádku. Proti zákazu odvolání podáno nebylo a pořadatel (spolek Volná myšlenka) vzdal se tak sám práva, aby postup okresního úřadu a důvodnost jeho opatření přezkoumány byly nadřízeným úřadem.

Pokud jde o zákaz veřejného shromáždění, ohlášeného místním sdružením Volné myšlenky v Koryčanech, nelze postupu okresního úřadu v Kyjově, nic vytýkati vzhledem k tomu, co bylo již shora uvedeno o právní povaze těchto místních sdružení. Proto také zemský úřad v Brně k padanému odvolání opatření okresního úřadu v Kyjově právem potvrdil.

Tvrzeni, že jmenovaný okresní úřad takových překážek dříve místnímu sdružení Volné myšlenky v Koryčanech nečinil, spočívá na omylu, neboť přednášky, jež jsou v interpelaci míněny, byly úřadu hlášeny místními důvěrníky Volnu myšlenky jako osobami fysickými a tak také jich oznámení bylo vzato na vědomí.

Vzhledem k uvedeným okolnostem nelze postupu v úvahu přicházejících úřadů nic vytýkati.

V Praze dne 20. června 1933.

Ministr vnitra: Černý, v. r.

2330/IX (původní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslanců K. Šliwky, Klimenta a soudruhů

o přiděleni dostatečné subvence nebo o postátnění polských soukromých škol: mateřských školek, obecných škol, měšťanských škol a polského reálného gymnasia v Orlové (tisk 1558/XIX).

Převzetí národních škol do správy státní jest normováno § 2 zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 292 Sb. z. a n. Pokud v konkrétních případech není vyhověno podmínkám, v citovaném zákoně stanoveným, nelze postátniti školy, o něž by šlo. Postátnění spolského polského reálného gymnasia v Orlové je předmětem příslušného úředního jednání.

V Praze dne 16. června 1933.

Ministr školství a národní osvěty: Dr. Dérer, v. r.

2330/X.

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslanců Jurana, Barši a soudruhů

o nucené návštěvě české školy dětmi německé národnosti v Tuřanech u Brna (tisk 1672/I).

Vykonaným šetřením bylo zjištěno, že Karel Fröml byl potrestán městskou radou v Brně pro opětný přestupek § 24 mor. zákona ze dne 24. ledna 1870, č. 17 z. z., spáchaný tím, že proti nařízení městského školního výboru v Brně nedal syna Františka zapsati do příslušné povinné české školy, pro kterou byl vyreklamován podle § 20 zákona ze dne 27. listopadu 1905, čís. 4 z. z. mor. z r. 1906.

Stížnost Karla Frömla podaná ve věci uvedeného vyreklamování jeho syna k nejvyššímu správnímu soudu byla tímto zamítnuta jako bezdůvodná nálezem ze dne 13. dubna 1929, čís. 7172/29. Byl tudíž postup školských úřadů ve věci správný.

Provedeným šetřením bylo rovněž zjištěno, že Hedvice Zezulové z Brna - Brněn. Ivanovic, nikoliv z Tuřan, nebyla nadiktována pokuta 200 Kč. Trest 200 Kč, příp. 14 dní vězení byl městskou radou v Brně uložen dne 22. září 1931 jejímu manželu Františku Zezulovi pro přestupek § 24 mor. zák. ze dne 24. ledna 1870, č. 17 z. z., poněvadž nedbaje nařízení městského školního výboru v Brně nedal syna Karla zapsati do příslušné povinné české školy, pro kterou byl vyreklamován podle § 20 zákona ze dne 27. listopadu 1905, č. 4 z. z. z r. 1906. Zemská školní rada v Brně však k žádosti Františka a Hedviky Zezulových výjimečně rozhodnutím ze dne 12. března 1932, čís. 499 pres., povolila, aby jejich syn Karel směl nadále navštěvovati německou školu. V důsledku toho doporučila městská rada v Brně dne 20. dubna 1932 zemskému úřadu v Brně aby trest 200 Kč, příp. 14 dní vězení Františku Zezulovi prominul.

Nešlo tudíž v uvedených případech, z nichž druhý byl zatím zlikvidován, o čechisování dětí německé národnosti, nýbrž o to, aby české děti převedeny byly ze školy německé do příslušné povinné školy české podle ustanovení § 20 zákona ze dne 27. listopadu 1905, č. 4 z. z. mor. z r. 1906.

V Praze dne 28. června 1933,

Ministr školství a národní osvěty: Dr. Dérer, v. r.