značiti, nýbrž každý takový způsob vyznačení hlasu u číslice pořadí, jímž jest dostatečně projeven úmysl voliče odevzdati hlas pro kandidáta. Nebude to tedy jen způsob obvyklý a pravidelně užívaný na př. v účetnictví, nýbrž i formy jiné, na př. podtrhne-li volič číslici pořadí, opíše-li kolem ní kruh, dá-li ji do závorky a pod. Aby nebylo pochybností, stanoví se, že je hlas pro kandidáta platné odevzdán, bylo-li vyznačení hlasu i neúplně provedeno. Volič může odevzdati přednostní votum jen jednomu kandidátu. Proto zákon výslovně rozhoduje otázku, co platí, zaškrtne-li volič pořadí více kandidátů. Ustanovuje se, že v tom případě nejsou všechna přednostní vota neplatná, nýbrž že tím volič hlasuje pro kandidáta s přednostnějším pořadím podle kandidátní listiny. Votum přednostní označuje se terminologicky jako Mas pro kandidáta. Lze poukázati v tom směru na terminologii ve volebních řádech obvyklou a také u nás s hlediska dalších ustanovení (na př. §§ 43, 45, 50) potřebnou. Hlasovací lístek nezměněný i hlasovací lístek s votem přednostním čítá se do počtu hlasů odevzdaných volební skupině, jejímž jménem je hlasovací lístek označen. Ustanovení toho jest potřebí, poněvadž při skrutiniu rozdělí komise počet mandátů na jednotlivé skupiny podle poměra hlasů pro skupiny ty odevzdaných.

Způsob hlasování, jak se navrhuje ve shodě s vládní osnovou, je zcela jednoduchý a srozumitelný. Předností jeho jest, že volič positivním způsobem má vysloviti svoji vůli, nikoliv naopak (negativně, škrtáním kandidátů). Způsob ten jest v tom směru jednodušší, než je systém belgický, že volič, nechce-li měniti nic v kandidátní listině, odevzdá prostě hlasovací lístek, kdežto v Belgii, poněvadž vše-

chny kandidátní listiny jsou na jednom hlasovacím lístku, musí volič vyznačiti v záhlaví kandidátní listiny (dans la case placée en tête de cette liste), že odevzdává hlas pro tuto kandidátní listinu, jinak je jeho hlas neplatný. Také zaškrtnutí číslice pořadí před jménem kandidáta uvedené je pro odevzdání přednostního hlasu způsobem prostým a voliči pochopitelným. Volič může proto v odděleném prostoru s použitím zařízení tam umístěného vyznačiti přednostní hlas bez každého prodlení.

K § 46, odst. 4.

Opakovati postup přikazování mandátů podle § 45 a podle § 46, odst. l a 2, bude potřebí hlavně v těch případech, kdy zůstalo několik mandátů neobsazeno, ačkoliv bylo již provedeno skrutinium podle §§ 45 a 46.

K §49.

Ustanovení čelí proti volebním praktikám, které příčily se zásadním principům volby. Podobné ustanovení obsahuje již řád volení do poslanecké sněmovny. Lze očekávati, že v důsledku tohoto ustanovení, podobně jako při parlamentních volbách, nedojde již k tomu, aby volební skupina kandidovala úmyslně jen jednoho kandidáta nebo méně kandidátů, než může očekávati mandátů.

Způsob rozděleni mandátů mezi ostatní skupiny, nakandidovala-li některá skupina potřebný počet kandidátů, odpovídá principu poměrného zastoupení. Jak se postupuje, jest patrno z následujících příkladů, v nichž se pro srovnání uvádí předem, jaký by byl rozvrh mandátů, kdyby všechny volební skupiny kandidovaly potřebný počet kandidátů.

Přiklad I.

K § 50.

Z ustanovení § 50 jest patrno, že osnova - uvolňujíc systém vázaných kandidátních listin připuštěním přednostních vot - nepřejímá při tom systém belgický.

Belgický systém nechrání náležitě strany před dekapitací vůdců.

Podle systému toho zvoleni jsou, kdož obdrželi největší počet hlasů ("qui ont obtenu le plus grand nombre de voix"). Kdyby tudíž voliči volili převážně s použitím přednostních vot, bylo by zcela dobře možné, že by byli zvoleni kandidáti i pořadím poslední, kteří získali větší počet hlasů, třeba při tom nedosáhli ani volebního čísla a propadli by kandidáti uvedení na prvních místech kandidátní listiny, třebaže obdrželi jen o několik hlasů méně, než kandidáti pořadím zadnější. Výsledek ten právě se zřetelem k této dekapitaci nemusil by ani odpovídati vůli většiny voličstva.

Principielní a obecně platnou, protože pravidelné případy postihující, je však podstatná námitka další, kterou dlužno považovati za rozhodující důvod svědčící proti analogickému zavedení systému belgického i u nás. Podle belgického systému každému kandidátu podle pořadí kandidátní listiny (devolutivně) přidělí se napřed jeho individuální hlasy (nominativní) a doplní se z počtu hlasů hromadných (kompaktních) tak, aby obdržel číslo volební (jak tomu bylo dříve), resp. číslo zvolení (chiffre ďéligibilité), jak tomu jest od r. 1929. Zvoleni jsou kandidáti, kteří obdrželi největší počet hlasů a jen v případě rovnosti hlasů rozhoduje pořadí kandidátní listiny. Za takového právního stavu nebyly by řídkými případy, že vůle převážné části voličů nebyla by náležitě respektována. Příklad: Bylo odevzdáno pro stranu 11. 000 hlasů, z čehož bylo 8500 hlasů kompaktních a 2500 hlasů individuálních (nominativních). Bylo by zvoleno na př. 10 kandidátů,

takže číslo zvolení činilo by asi 1000 hlasů. Kdyby z kandidovaných 20 kandidátů poslední dva obdrželi 1300 a 1200 hlasů, byli by zvoleni a získali by pořadí před prvním i druhým kandidátem podle pořadí kandidátní listiny. Ačkoliv 8500 voličů, tedy více než tři čtvrtiny, hlasovalo pro prvních 8 kandidátů a pro jejich pořadí, způsobí 2500 voličů, tedy menšina, nedosahující ani jedné čtvrtiny, že na první dvě místa přijdou kandidáti touto menšinou zvolení a tím proti vůli převážné většiny voličů budou první dva vůdčí kandidáti v pořadí odsunuti za tyto dva kandidáty. Podle návrhu obsaženého v osnově obdrželi by tito dva poslední kandidáti pořadí devátého a desátého kandidáta, jak to spíše odpovídá vůli voličů a jak je to v tomto smyslu správnější a spravedlivější.

Číslo zvolení (chiffre ďéligibilité) je podle systému belgického u každé strany jiné. Při účasti velkého počtu voličů rozdíl nejvyššího a nejnižšího čísla zvolení byl by velice značný. Tak na př. činil by rozdíl čísel těch vypočtených podle analogie belgického systému ve volebním kraji VI. (Louny) podle výsledků voleb do poslanecké sněmovny z r. 1929 přes 4. 500 hlasů, ve volebním kraji I. (Praha) skorém 7. 000, ve volebním kraji XVII. (Turč. Sv. Martin) přes 7. 000 hlasů. To nezdá se býti spravedlivé a odůvodněné, uváží-li se zejména, že čím menší strana, tím menší je číslo zvolení.

Skrutinium podle návrhu osnovy bude toto: Není žádné devoluce hlasů jako v Belgii a dekapitaci vůdců čelí se jednak výslovným ustanovením, že pořadí prvého kandidáta zůstává vždy nedotčeno a jednak ustanovením, že pořadím zadnější kandidáti, kteří získali počet hlasů rovnající se aspoň volebnímu číslu, nastupují (je-li jich méně, než počet mandátů straně přikázaných) v pořadí na místo posledního, předposledního a postupně dalšího kandidáta (zpětně počítajíc podle pořadí kandidátní listiny), nezískal-li týž počet hlasů rovnající se aspoň číslu volebnímu. Platí zásada, že zvoleni jsou kandidáti podle pořadí kandidátní listiny, leč že by kandidát mimo pořadí získal číslo volební. Jak bylo uvedeno, prvý (vůdčí) kandidát bude, připadnou-li volební skupině mandáty, vždy zvolen. Bude zvolen, i když pro něho výslovně nebude odevzdán žádný nominativní hlas. To je zcela odůvodněno. Jednak voliči ode-

vzdávající hlasovací lístek nezměněný hlasují tím vlastně zároveň pro pořadí podle kandidátní listiny, tedy především pro prvého kandidáta, jednak voliči, kteří hodlají odevzdati hlas pro určitého kandidáta, soustředí svůj zájem a výběr na ostatní další kandidáty, poněvadž je jim známo, že změnu pořadí mohou přivoditi jen u těchto dalších kandidátů. Pořadím zadnější kandidát může získati přednější pořadí, obdrží-li volební číslo součtem hlasů nominativních, jež získal zaškrtnutím své číslice pořadí.

Se zřetelem k tomu co uvedeno a protože principy tyto jsou jednoduché a voličům snadno pochopitelné, jeví se ustanovení § 50, jak je obsaženo ve vládním návrhu, ustanovením lépe vyhovujícím a navrhuje se přijati je beze změny.

K § 54, odst. 1.

Podle vládního návrhu byla navržena jen změna první věty odstavce l § 54. Ústavně-právní výbor rozhodl se změniti ustanovení celého prvního odstavce. Podle vládního návrhu mohli námitky proti volbě podati voliči buď každý zvlášť nebo více jich dohromady a nemělo se přihlížeti k námitkám, jež neuplatnil určitý počet voličů. Obtíže, které by vznikaly zkoumáním, jde-li skutečně ve více podáních o tutéž námitku, odstraňuje návrh, že námitky musí podepsati určitý počet voličů. V souvislosti s tím vypouští se dosavadní ustanovení, že osoby neumějící nebo nemohoucí psáti mohou přednésti námitky též ústně u obecního úřadu. Lhůta osmi dnů k podání námitek se ponechává v platnosti. Dodává se však, že nedostatečný počet podpisů může býti u obecního úřadu doplněn do dalších osmi dnů. Doplnění je ovšem věcí voličů, obecní úřad nemá žádných povinností, aby snad podání opatřené nedostatečným počtem podpisů vracel k doplnění nebo podatele vybízel, aby podání doplnil. Po uplynutí 16 dnů předloží teprve obecní úřad námitky s volebními spisy úřadu dohlédacímu. Úmrtí, odvolání podpisu, nebo ztráta volebního práva podpisovatelova, k nimž došlo po předložení námitek úřadu dohlédacímu, nemá vlivu na další řízení, ani na řízení před nejvyšším správním soudem, leda že by odpadli všichni, takže by tu pak strany už nebylo.

Provede se tudíž řízení a rozhodne se meritorně o námitkách, i když na př. z de-