si jedné tisíciny splaceného akciového kapitálu Kč 13, 000. 000 t. i. částkou 13. 000 Kč.
Nejde zde tedy o zastřené úplné osvobození od všech daní za rok 1930, nýbrž o předpis zvláštní daně výdělkové na rok 1930 ve výši, která odpovídá zákonu a obchodním výsledkům roku 1930.
Požadavku, aby byly uvolněny běžné přirážky pro obec Hlubočky nelze vyhověti pro velmi značný přeplatek přirážkový. Bylo učiněno opatření, aby z běžných měsíčních přirážkových podílů obce jedna polovina byla zadržována na úhradu přeplatku přirážek, druhá polovina pak uvolňuje se pro obec. Výplata přirážek obci je ovšem odvislá také od skutečných plateb na daně s přirážkami.
Rovněž není možno zastaviti veškeré vráceni přirážek, ježto odpis daní má podle zákona za následek také odpis příslušných přirážek a poplatník, pokud platbami na daně s přirážkami zaplatil á konto více než činí definitivní předpis, má právní nárok na vrácení resp. zúčtování přeplacené částky.
V Praze dne 26. května 1933.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
2294/XII (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Holoty a druhů
ministrům vnitra a zahraničních věcí o jednání okresního náčelníka v Modrém Kameni, kterým odepřel vydávati legitimace pro malý pohraniční styk (tisk 2182/VI).
Provoz na maďarském úseku železniční trati Čata-Lučenec upraven jest úmluvou z 8. března 1923, čís. 45/26 Sb. z. a n.
Dle článku 6. úmluvy, musí se vykázati cestovním pasem cestující, kteří jsou přepravováni mimo československé tranzitní vlaky nebo mimo díly maďarských vlaků, vyhrazených pro průvoz.
Okresní úřad v Modrém Kameni proto právem odpírá vydávati pohraniční propustky pro cesty na této trati.
Zákaz obyvatelům obce Koláry překročovati hranice na pohraniční propustky - na jejichž vydání ostatně není právního nároku - o nedělích a svátcích mimo nutně polní práce nebo jiné neodkladné potřeby, jest odůvodněn vážnými důvody veřejnými.
Za těchto okolností nemám důvodu k žádanému opatření.
Zodpovědění této interpelace převzal jsem sám, protože obsah její dotýká se pouze oboru působnosti ministerstva vnitra.
V Praze dne 27. května 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2294 XIII (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra F. Hassolda a druhů
o policejních přehmatech při schůzích
v Jablonci nad Nisou
(tisk 2170/XII).
Veřejnou schůzi, pořádanou německou stranou národní dne 11. února 1933 v Jablonci n. N" intervenující úředník rozpustil, poněvadž skutkovou povahu trestného činu shledal ve výroku řečníka, poslance dra Hassolda. Průběh celé schůze byl velmi bouřlivý a výroky řečníka zavdávaly opětovně podnět k nepřípustným projevům účastníků schůze, ohrožujícím veřejný klid a pořádek. Tvrzeni, že intervenující úředník se vrhl na jednoho účastníka schůze a že si počínal při tom způsobem v interpelaci vylíčeným, neodpovídá skutečnosti. Intervenující úředník, když zaslechl nepřípustný výkřik, vyzval pouze pachatele, aby mu udal své jmémo a bydliště, a když se zdráhal tak učiniti, přikročil k němu, uchopil ho za ruku a vyzval, aby povstal, maje úmysl odevzdati ho ke zjištění bezpečnostnímu orgánu. Zmíněný účastník schůze povstal, při čemž. jak sám protokolárně prohlásil, převrhla se židle, na níž seděl. Intervenujícímu úředníku bylo vytknuto, že proti pachateli osobně zakročoval, místo aby k zakročení vyzval předsedu schůze, který jest dle zákona povinen o zachování pořádku při schůzi se starati a proti nezákonným projevům zakročovati.
Stejně jako v případě v interpelaci vylíčeném přikročilo se k rozpuštění i jiných veřejných projevů v Jablonci n. N., pokud k němu v poslední
době došlo, jen pro závadné výroky řečníků, resp. z důvodů ohrožení veřejného klidu a pořádku a domněnka, že policejní komisařství v Jablonci n. N. svobodu shromažďovací a spolčovací omezuje nebo dokonce suspenduje, jest naprosto nepodložena.
Podle toho, co uvedeno, nemám důvodu činiti z podnětu této interpelace další opatření.
V Praze dne 27. května 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r:,
2294/XIV (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců H. Krebse, inž. Junga a druhů
o potrestání národních socialistů, že se vykázali svými stranickými legitimacemi a že četnictvo legitimace zabavuje (tisk 2142/XI).
Potrestání některých účastníků sjezdu mládeže v Kamenickém Senově pro používáni členských legitimaci německé národně-socialistické strany, opatřených skobovým křížem, jest pro podané odvolání předmětem odvolacího řízení, v němž zemský úřad postup okresního úřadu v Děčíně náležitě prozkoumá. Rozhodnutí zemského úřadu nelze nyní předbíhati.
Pokud četnictvo v některých případech žádalo na příslušnících německé národně-socialistické strany dělnické vydání členských legitimací, stalo se tak proto, že obsah členských legitimaci, vydaných v roce 1932 ústředím jmenované strany v Ústí m. L., zakládal v jedné části skutkovou podstatu trestného činu podle § 14, číslo l zákona na ochranu republiky. Byly proto soudem zabaveny a jejich rozšiřování soudně zakázáno.
Rozšiřováním pak jest beze vší pochyby vydáváni takových legitimací a prokazování se jimi třeba jen pro vnitřní potřebu strany a nelze proto nic vytýkati postupu státních úřadů a orgánů, do něhož si interpelace stěžuje.
Podle uvedených okolností neshledávám důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 27. května 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2294/XV (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče.
na interpelaci poslance R. Kaspera a druhů
o naléhavě nutném zvýšení předválečného úrazového důchodu (tisk 1676/VII).
Ministerstvo sociální péče stále vede v patrnosti požadavek po zlepšení úrazových důchodů. Nesrovnalostem a příkrostem, vyplývajícím z poměrů způsobených válkou, čelilo se dle možnosti úpravou úrazových důchodů, poskytováním drahotnich příplatků podle zákonů č. 606/1919 a č. 481/1921 Sb. z. a n.
Kromě toho nositelé úrazového pojištěni zahájili se schválením ministerstva sociální péče podpůrnou akci, spočívající v tom, že z přebytků hospodaření jednotlivých let dobrovolně poskytuji zvláštní nadlepšovací přídavky k důchodům z úrazů, přihodivších se před 1. červencem 1921, činí-li ztráta výdělečné schopnosti alespoň 41 2/3%.
Otázce zhodnoceni důchodů bude věnována zvláštní pozornost při celkové novelisaci a unifikaci úrazového pojištění.
V Praze dne 26. května 1933.
Ministr sociální péče: Dr. Czech, v. r.
2294 XVI (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance J. Geyera a druhů
o přidělování společníků trafikantům válečným poškozencům (tisk 1613/XVII).
Je pravda, že ministerstvo financí nařídilo, aby byli přidělováni společníci oněm prodavačům tabáku, jichž prodeje měly značné výnosy. Po-
drobné pokyny byly vydány vynesením z 6. září 1924, číslo 100. 284/24, kterého se páni interpelanti také dovolávají. V něm bylo zdůrazněno, že vůdčí myšlenkou při tomto opatření bylo dopomoci válečným poškozencům k zabezpečení existence tam, kde výtěžek z prodeje je takový, že může býti z něho živo více osob, případně rodin. Při tom bylo výslovně zdůrazněno, že vynesení se vztahuje nejen na prodavače tabáku, jimž byl prodej zadán ještě před válkou a kteří nemohli býti zbaveni prodeje pro zjištěné méně příznivé majetkové, výdělečné a rodinné poměry, nýbrž též i na ty prodavače, kteří obdrželi prodej později jako váleční poškozeních
Podle směrnic citovaného vynesení se požadovala původně od společníků účast kapitálová i osobní. Později však prodavači tabáku se dožadovali, nedůvěřujíce přiděleným společníkům neb obávajíce se neshod s nimi, aby bylo upuštěno od činné účasti společníků. Za to projevili ochotu vypláceti přiděleným společníkům pevně stanovené měsíční podíly. Pokud tedy finanční správa vyhověla požadavku, nutno na to pohlížeti jako na ústupek a úlevu prodavačům.
Ze shora uvedeného tudíž vysvitá, že není odůvodněno tvrzení, že společnici se měli přidělovati jen těm prodavačům, kteří nejsou válečnými poškozenci a že přidělováním společníků prodavačům z řad válečných poškozenců převrátily finanční úřady smysl původního opatření.
Pokud se v interpelaci všeobecně tvrdí, že se společnici přidělovali tam, kde výtěžek sotva stačil na živobytí jednoho prodavače a že při zjišťování příjmů se nedbalo některých výdajů, poznamenávám, že finanční úřady měly postupovati při přidělování společníků prodavačům válečným poškozencům velmi obezřetně, zvláště měly přihlížeti k tíživým závazkům, které na sebe tito prodavači vzali opatřováním místností a potřebného provozovacího kapitálu. Při zjišťování ryzího výtěžku prodeje má se přihlížeti ke všem výdajům spojeným s provozováním prodeje. Poněvadž pak podle předpisu pro maloprodavače tabáku mohla se odečítati jen vydání, která jsou uvedena ve vzorci výkazu o výtěžku, učinilo ministerstvo financí - v zájmu prodavačů a na odstranění vyskytnuvších se rozporů - od. 1. ledna t. r. opatření, aby srážkové položky byly přizpůsobeny zásadám vysloveným v zákonu č. 76/27 Sb. z. a n., o daních přímých.
K jednotlivým případům uvádím: Prodej 100% válečného invalidy Viléma Huberta v Hrádku n. N. měl v roce 1926 hrubý výtěžek přes 39. 000 Kč a čistý as 35. 000 Kč. Proto byl do prodeje přidělen jako společník 40% vál. invalida legionář František Němec, jehož podíl stanoven na 4. 000 Kč ročně, takže Hubertovi zbylo ještě as 31. 000 Kč. Bylo tudíž sespolečnění zmíněného prodeje odůvodněno. Později poklesl výnos prodeje. V roce 1930 činil hrubý výnos as 21. 000 Kč a Hubertovi zůstalo po odečtení vydání a podílu společníkova as 13. 000 Kč. Proto byl podíl Němcův snížen na 1. 800 Kč ročně. Poněvadž pokles prodeje v důsledku hospodářské krise ne-
ustal, bylo loňského roku učiněno opatření, aby společenství bylo zrušeno a aby prodej byl ponechán jen Hubertovi. Při tom byl Hubert zproštěn povinnosti vypláceti podíl od 1. července 1931.
Prodavač tabáku Václav Gruber, 100% válečný invalida v Rotavě, měl v roce 1926 hrubý výnos as 34. 000 Kč a čistý výnos as 26. 000 Kč. S jeho souhlasem byl mu v roce 1927 přidělen za společníka 70% válečný invalida Josef Hojer s podílem 3. 600 Kč ročně, takže Grubrovi ještě zůstalo as 22. 000 Kč. Když v roce 1930 poklesl hrubý výtěžek as na 29. 000 Kč, dohodli se oba společníci na snížení podílu na 1. 800 Kč ročně. V roce 1931 poklesl hrubý výtěžek prodeje na 26. 000 Kč a proto rovněž bylo zrušeno společenství od 1. října 1932.
Sespolečnění prodeje 80% válečného invalidy Antonína Fischera z Aše bylo provedeno v roce 1931, když prodej měl hrubý výtěžek as 30. 000 Kč a čistý as 26. 000 Kč. Za společnici byla stanovena válečná vdova Ida Bergová, matka 2 nezaopatřených dítek s podílem 1. 320 Kč ročně, takže nelze mluviti o tom, že sespolečněním byla ohrožena Fischerova existence. K tvrzení, že Bergová nedostává důchod a že žije v konkubinátu s člověkem, který není invalidou, podotýkám, že šetřením bylo zjištěno, že Bergová dostává zaopatřovací požitky a že nežije v konkubinátě. Hrubý výtěžek tohoto prodeje rovněž v poslední době poklesl a proto bylo společenství zrušeno.
V době, kdy byl sespolečněn prodej tabáku válečné vdovy Elsy Dotzauerové z Kraslic, činil hrubý výtěžek as 36. 000 Kč a čistý as 27. 000 Kč. Společník válečný invalida Antonín Lorenz měl původně podíl 6. 000 Kč ročně, který byl však v roce 1931 snížen na 4. 200 Kč. Po sníženi podílu vzdal se Lorenz společenství a proto byl prodej odevzdán řečené vdově, aby jej zatím vedla. Nyní žádá Dotzauerová o zadání prodeje z volné ruky a sama v žádosti nabízí, že je ochotna vypláceti společníku podíl po 200 Kč měsíčně. Prodej měl v roce 1931 hrubý výnos 26. 000 Kč a čistý - po srážce podílu - as 16. 000 Kč. O žádosti Dotzauerové nebylo dosud rozhodnuto, neboť ministerstvo financí si vyžádalo výkaz o výtěžku prodeje za poslední dobu.
Prodej 100% válečného invalidy K. V. Fritscheho v Chomutově byl sespolečněn v době, kdy hrubý výtěžek činil as 55. 000 Kč a čistý as 32. 000 Kč. Za společníka byl přidělen 100% válečný invalida slepec Ant. Diesel s podílem 12. 000 Kč ročně. V roce 1930 poklesl hrubý výtěžek as na 48. 000 Kč a v roce 1931 as na 41. 000 Kč. Pokles je sice odůvodňován zmenšeným odbytem tabákových tovarů, avšak nemohu zamlčeti okolnost, že Fritsch byl dvakráte pokutován pro nedodržování předepsané prodejové doby. Ryzí výtěžek prodeje činil v roce 1930 podle výkazu o výtěžku as 21. 000 Kč, podle platebního rozkazu na všeobecnou daň výdělkovou 17. 100 Kč. Ježto všeobecná daň výdělková se vyměřuje z celého ryzího výtěžku, nelze ze základu odečítati část zisku, kterou dostává přidělený společník. S účinností
od 1. října 1932 byl snížen podíl společníkův na 2. 400 Kč ročně.
Ze shora uvedených případů vysvítá, že není odůvodněna výtka pánů interpelantů, že finanční úřady přidělily společníky bezohledně při poměrně nízkém příjmu původního prodavače.
K dalšímu tvrzení, že zemské úřady pro péči o válečné poškozence nebo ministerstvo sociální péče při rozhodování o přiznání zaopatřovacích požitků berou za základ čistý výtěžek, vypočítán důchodkovým kontrolním úřadem ve výkazu o výtěžku, podotýkám opětně, že od l ledna t. r. byly rozšířeny ve výkazu srážkové položky tak, aby výpočet ryzího výtěžku odpovídal zásadám zákona o přímých daních.
Pokud jde o dávku ze zisku, která podle interpelace zatěžuje prodavače tabáku, uvádím, že podle směrnic o vybírání této dávky jsou od ní osvobozeny všechny samostatné prodeje s menším hrubým výnosem, t. j. pokud roční odběr nepřesahuje 54. 000 Kč nákupní ceny. Všeobecné dani výdělkové, dani důchodové a dani z obratu jsou podrobeni prodavači tabáku podle zákonů o daních přímých, tak jako každý jiný poplatník.
Další tvrzení, že váleční poškozena - prodavači tabáku jsou za dnešních poměrů vydáni na pospas finančním úřadům, musím odmítnouti. Poměr mezi prodavačem tabáku a finanční správou je totiž soukromoprávní a řídí se předpisem pro maloprodavače tabáku a ustanovovacím protokolem. Jako důsledek tohoto poměru je povinnost prodavače, který dobrovolně převzal prodej tabáku, podrobiti se jak zmíněnému předpisu, tak stejně všem nařízením, která vydají finanční úřady. V konkrétních případech má prodavač tabáku právo si stěžovati, musí se však podrobiti konečnému rozhodnuti ve věci. Neodůvodněné jsou výtky, že lze zjistiti neobyčejně přísný postup finančních úřadů proti prodavačům - válečným poškozencům, že se válečným poškozencům přidělují společníci přes to, že z prodeje mají nepatrný příjem, naproti tomu, že se společníci nepřidělují zdravým lidem, tedy těm, kdo nejsou váleční poškozence. Ihned po převratu bylo totiž nařízeno, aby se prodeje tabáku odebraly všem starým držitelům, kteří nebyli existenčně odkázáni na výtěžek prodejů. Tak se stalo, že nyní výnosnější prodeje tabáku jsou v rukou starých držitelů jen zcela ojediněle a to jen v těch případech, když byla prokázána naprostá závislost jejich na výnosu prodeje. Takovéto prodeje byly ovšem sespolečněny v první řadě.
Za toho stavu věci nemám důvodů, abych zrušil nařízení o sespolečňování prodejů tabáku, zvláště když i nyní je dosti prodejů se značným výnosem a stále je velké množství těžkých invalidů, kteří se snaží zlepšiti svoje existenční poměry přidělením do těchto prodejů. Připomínám, že finanční správa hledí při sespolečňování, aby prodavači - se zřetelem k jeho osobním poměrům, jakož i drahotním poměřím v místě prodeje - zůstal takový příjem, který by byl dostatečnou odměnou za vedení prodeje. Jelikož poklesl odbyt tabákových tovarů, budou vydány v nejbližší do-
bě nové pokyny podřízeným úřadům, jak mají postupovati jak při sespolečňování prodejů tabáku, tak i při zrušování společnosti.
V Praze dne 28. května 1933.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
2294 XVII (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Richarda Köhlera, R. Kaspera a druhů
o vydání prováděcího nařízení k zákonu
o pracovních soudech č. 131 Sb. z. a n.
ze dne 4. července 1931 (tisk 1445/V).
Potřebné prováděcí předpisy k zákonu o pracovních soudech vydány byly vládními nařízeními ze dne 1. prosince 1931, číslo 180 a 181 Sb. z. a n., a ze dne 22. prosince 1931, č. 216 a 217 Sb. z. a n.
V Praze dne 26. května 1933.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.
2294 XVIII (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců J. Greifa, R. Köhlera a druhů,
aby byl co nejdříve vydán zvláštní advokátní tarif za zastupování advokáty v řízení před pracovními soudy a v řízení opravném (tisk 2035/X).
Sazba odměn za zastupování advokáty v řízení před pracovními soudy a v řízení opravném vydána byla vládním nařízením ze dne 17. listopadu 1932, č. 170 Sb. z. a n.
V Praze dne 26. května 1933.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.
2294/XIX (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců H. Krumpe, Greifa a druhů
o postupu četnictva v Děčíně a Rumburku
dne 1. března 1933
(tisk 2195/VII).
Komunistická strana zamýšlela uspořádati na den 2. března 1933 v Děčíně t. zv. pochod hladu. Přes to, že okresní úřad v Děčíně pro zachování veřejné bezpečnosti pořádání této akce zakázal, shromáždilo se v zmíněný den v postranních ulicích, ústících do Hvězdového náměstí a hlavních tříd Benešovské a Nádražní, asi 1500 osob. Poněvadž výzev k rozchodu se nedbalo, přikročilo četnictvo k zjednání zákonného pořádku a demonstranty rozehnalo. Při tom bylo užito obušků toliko proti osobám renitentním. Zakročení četnictva trvalo asi hodinu, po kterouž dobu samozřejmě nutno, aby uzavřením vyklizených ulic bylo zabráněno dalšímu nezákonnému shromažďování. Nebylo zjištěno, že se majitelům obchodů zakazovalo státi ve dveřích krámů, naopak obchodníci sami uzavírali své obchody z obavy před násilnostmi demonstrantů.
Obdobná akce komunistické strany, jež měla býti uspořádána v Rumburku dne 2. března 1933, byla okresním úřadem v Rumburku rovněž zakázána a veřejnost upozorněna vyhláškami, že se podle zákona ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., zakazuje jakékoli shromažďování na veřejných místech v den 2. března 1933.
Přes tato opatření shromáždilo se v tento den v Rumburku asi 1500 osob, které, rozděleny na tri silné proudy, pokoušely se provésti demonstrace na různých místech. Shluky demonstrantů byly po předchozích marných výzvách k rozchodu rozehnány četnictvem, při čemž proti demonstrantům kladoucím odpor bylo užito obušků. Klidní občané nebyli nijak obtěžováni, naopak bylo dovoleno projíti četnickými kordony každému, kdo prokázal nutnost.
Tvrzení interpelace o stržení nic netušících cestujících se saní četníky neodpovídá skutečnosti. Jde, jak bylo zjištěno, o Jana Diessnera a Alberta Müllera, kteří přijeli na saních z Georgsvalde do Rumburku, kde se zúčastnili přímo demonstrací a byli v Klášterní ulici zatčeni pro přečin shluknutí, když neuposlechli opětovné výzvy k opuštění ulice.
Incident, k němuž mělo dojíti v domě Kristiána Weidhaase v Schönbornské ulici, se vyšetřu-
je. Podle výsledku šetření bude další potřebné zařízeno.
Jinak nemám z podnětu této interpelace důvodu k nějakému opatřeni.
V Praze dne 31. května 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2294/XX (původní znění).
Odpověď
ministra financi
na interpelaci poslance dra Holoty a druhů
o teroru, který byl vykonáván na maďarské dělníky úřadu nákupu tabáku v Nových Zámcích v souvislosti s volbami do obce (tisk 2189/III).
Provedeným vyšetřováním bylo zjištěno, že v interpelovaném případě nešlo o politickou a agitaci nebo teror, kterými by byl I. představený úřadu Fr. Valenta nebo přidělení úředníci působili na osobni svobodu dělnictva při obecních volbách.
Svědeckými výpověďmi bylo prokázáno, že šlo o stavovskou (nikoli politickou) kandidátní listinu dělnictva zaměstnaného v úřadě nákupu tabáku, s níž projevili souhlas i dělníci maďarské národnosti.
Podle výsledku vyšetřování, které provedl konceptní úředník ústředního ředitelství tabákové režie, udál se interpelovaný případ takto:
I. představený úřadu Fr. Valenta byl v době od 14. do 18. února 1933 na dovolené, nemohl tudíž naříditi svolání schůze na den 17. února t. r., jak je tvrzeno.
V době jeho nepřítomnosti přišli dělníci ke komerčnímu adjunktu Kulčickému pro informaci, zda je přípustná samostatná kandidátka. Ten jim řekl, že mají na to právo, a doporučil, aby se zatím poradili a přišli s hotovou věcí k řediteli Valentovi, až se vrátí.
Dne 17. února t. r. požádali dělníci sami místoředitele inž. Balaše, jenž zastupoval nepřítomného ředitele Valentu, aby jim dovolil schůzí v jídelně. Místoředitel dovolil a dělnictvo se sešlo v jídelně po pracovní době, t. j. po 5. hodině. Z úředníků nebyl přítomen nikdo. Dělnictvo radilo se o sestavení kandidátní listiny, nehlasovalo však o ní, nýbrž každý dělník měl druhého dne přinésti lístek se jménem prvého kandidáta. Tyto
lístky byly odevzdány druhý den ráno před zahájením práce.
Protože hlasovací lístky nepřinesly vyjasnění, čekalo dělnictvo na návrat ředitele Valenty z dovolené.
Během příštího týdne požádali dělníci ředitele Valentu, aby jim povolil schůzku po pracovních hodinách. Této schůze se súčastnil ředitel Valenta a adjunkt Kulčický. Jeden z dělníků navrhl v čelo kandidátky ředitele úřadu, což bylo přijato se souhlasem všech přítomných. Ředitel Valenta ptal se na to dělnictva, zda si přeje samostatnou kandidátku, načež dělnictvo prohlásilo, že chce volit vlastní kandidátku. Slova ředitele byla tlumočena do maďarské řeči.
Na to dělníci zvolili komisi, která sestavila kandidátní listinu v čele s ředitelem úřadu.
Členy komise nebyl ani ředitel Valenta ani adjunkt Kulčický.
Kandidátní listina byla podepisována ve skladištích bez jakéhokoliv nátlaku.
Svědeckými výpověďmi bylo prokázáno, že ředitel Valenta dělnictvo nezastrašoval, ani nevyhrožoval zlými následky při volebním neúspěchu této kandidátní listiny, vždyť při tajném hlasování nelze zjistiti, jak kdo volil.
Vyšetřující konceptní úředník tabákové režie svolal veškeré dělnictvo úřadu nákupu tabáku, které prohlásilo, že volilo dobrovolně, a také nikdo z dělníků stížnost nepřednesl.
Za vylíčeného stavu věci neměl jsem důvodu zakročiti.
V Praze dne 3. června 1933.
Ministr (financí: Dr. Trapl, v. r.
Překlad ad 2294/X.
Válasz
a belügyi minisztertől
Hokky képviselő és társai interpellációjára a Králové n. /T. -i testgyakorló egyesület működésének betiltása tárgyában (2211/VII. nysz. ).
A belügyi minisztérium 1933. május 27. -én keit 60. 613/32 sz. határozatával a Králové n. /T. -i testgyakorló egyesületnek az užhorodi országos hlvatal 131. 219/32 sz. végzése ellen benyújtott felebbezésének eleget tett.
Praha, 1933. május 29. -én.
A belügyi miniszter: Černý s. k.
Překlad ad 2294/XI.
Antwort
des Finanzministers
auf die Interpellation der Abgeordneten Dr. Stern, Hadek und Genossen,
betreffend den Steuerskandal der firma
»Moravia« in Hombok
(Druck 2189/I).
Bei der Festsetzung der Bemessungsgrundlagen für die besondere Erwerbsteuer für das Jahr 1930 der »Aktiengesellschaft für Eisenindustrie und -handel Moravia« ist auf Grund der Bestimmungen der §§ 78 bis 82 des Gesetzes über die direkten Steuern ein Verlust ermittelt worden, so dass auf Grund der Bestimmungen des § 83, Abs. 13 und 14, des Gesetzes ü. d. dir. St. der Gesellschaft die besondere Erwerbsteuer in der Höhe von einem Tausendstel des eingezahlten Aktienkapitals von 13, 000. 000 Kč, d. i. im Betrage von 13. 000 Kč bemessen worden ist.
Es handelt sich hier also nicht um eine verhüllte vollständige Befreiung von allen Steuern für das Jahr 1930, sondern um die Vorsehreibung der besonderen Erwerbsteuer für das Jahr 1930 in einer Höhe, welche dem Gesetze und den Geschäftsergebnissen des Jahres 1930 entspricht.
Dem Verlangen, dass die laufenden Zuschläge für die Gemeinde Hombok freigegeben werden, kann wegen der bedeutenden Zuschlagsüberzahlung nicht entsprochen werden. Es ist verfügt worden, dass von den laufenden monatlichen Zuschlagsanteilen der Gemeinde die eine Hälfte zur Deckung der Ueberzahlung der Zuschläge zurückgehalten werde, die andere Hälfte wird für die Gemeinde freigegeben. Die Auszahlung der Zuschläge an die Gemeinde ist allerdings auch von den tatsächlichen Zahlungen an Steuern samt Zuschlägen abhängig.
Ebenso ist es nicht möglich, die gesamte Umlagenrückzahlung einzustellen, da die Abschreibung der Steuern auf Grund des Gesetzes auch die Abschreibung der betreffenden Zuschläge zur Folge hat, und der Steuerträger hat, soweit er durch die Zahlungen auf die Steuern samt Zuschlägen a konto mehr gezahlt hat, als die definitive Vorschreibung ausmacht, einen Rechtsanspruch auf die Rückerstattung, bezw. Verrechnung des überzahlten Betrages.
Prag, am 26. Mai 1933.
Der Finanzminister: Dr. Trapl, m. p.