Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.

III. volební období. 8. zasedání.

2294.

Odpovědi:

I.	min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudr. o ztýrání vojína Otty Geberta če-
	tařem Viednerem u 7. pluku v Levicích (tisk 2142/VI),
II.	min. vnitra na interp. posl. Klimenta a soudruhů o suspendování politických práv v poli-
	tickém okrese Nový Jičín (tisk 2153/II),
III.	min. spravedlnosti na interp. posl. Stejskala, Hynka a druhů v záležitosti prakse u pojišťo-
	vacího soudu v Jičíně (tisk 2176/II),
IV.	min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudruhů o vykořisťování vojáků a vy-
	krmování prasat stravou pro vojáky v Troji u Prahy (tisk 1980/VI),
v.	min. železnic na interp. posl. Husnaje a soudruhů o propuštění výhybkáře Ondřeje Pollá-
	ka z Užhorodu, nyní v Nevickém, ze služeb čsl. státních drah (tisk 1977/I),
VI.	min. školství a národní osvěty na interp. posl. Hrušovského, Polívky a druhů ve věci ně-
	meckého školství na Slovensku (tisk 2176/IV),
VII.	min. zemědělství na interp. posl. Šamalíka a druhů o porušení úředního tajemství (tisk
	2211/I),
VIII.	min. vnitra na interp. posl. Dvořáka a soudruhů o postupu ředitelství továrny »Solo« a
	podpoře jeho okresním úřadem v Sušici (tisk 2153/I),
IX.	min. vnitra na interp. posl. Štětky a soudruhů o nezákonném a svévolném postupu četní-
	ka Rohla z Městce Králové (tisk 2205/VI),
X.	min. vnitra na interp. posl. Hokkyho a druhů o zákazu činnosti tělocvičného spolku v Krá-
	lovém nad Tisou (tisk 2211 /VII),
XI.	min. financí na interp. posl. dra Sterna, Hádka a soudr. o daňové ostudě firmy »Mora-
	via« v Hlubočkách u Olomouce (tisk 2189/I),
XII.	min. vnitra na interp. posl. dra Holoty a druhů min. vnitra a zahraničních věcí o jednání
	okresního náčelníka v Modrém Kameni, kterým odepřel vydávati legitimace pro malý pohraniční styk (tisk 2182/VI),
XIII.	min. vnitra na interp. posl. dra Hassolda a druhů o policejních přehmatech při schůzích
	v Jablonci nad Nisou (tisk 2170/XII),
XIV.	min. vnitra na interp. posl. Krebse, inž. Junga a druhů o potrestání národních socialistů,
	že se vykázali svými stranickými legitimacemi a že četnictvo legitimace zabavuje (tisk 2142/XI),

XV.	min. soc. péče na interp. posl. Kaspera a druhů o naléhavě nutném zvýšení předváleč-
	ného úrazového důchodu (tisk 1676/VII),
XVI.	min. financí na interp. posl. Geyera a druhů o přidělování společníků trafikantům váleč-
	ným poškozencům (tisk 1613/XVII),
XVII.	min. spravedlnosti na interp. posl. R. Köhlera, Kaspera a druhů o vydáni prováděcího
	nařízení k zákonu o pracovních soudech č. 121 Sb. z. a n. ze dne 4. července 1931 (tisk 1445/V),
XVIII.	min. spravedlnosti na interp. posl. Greifa, R. Köhlera a druhů, aby byl co nejdříve vydán
	zvláštní advokátní tarif za zastupování advokáty v řízení před pracovními soudy a v řízení opravném (tisk 2035/X),
XIX.	min. vnitra na interp. posl. Krumpe, Greifa a druhů o postupu četnictva v Děčíně a Rum-
	burku dne 1. března 1933 (tisk 2195/VII),
XX.	min. financí na interp. posl. dra Holoty a druhů o teroru, který byl vykonáván na ma-
	ďarské dělníky úřadu nákupu tabáku v Nových Zámcích v souvislosti s volbami do obce (tisk 2189/III).

2294/I.

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů

o ztýráni vojína Otty Geberta četařem

Viednerem u 7. pluku v Levicích

(tisk 2142/VI).

Tvrzeni interpelace, že četař Emil Vídner, pěší pluk 7, ztýral vojína Ottu Keberta (nikoli Geberta) způsobem v Interpelaci naznačeným, neodpovídá skutečnosti. Pravda jest toliko, že četař Vídner, když Kebert odmlouval a neochotně plnil daný rozkaz, aby si upravil lůžko, přistrčil jej blíže k lůžku, na němž měl Kebert nepořádek. Kebert sám vypověděl, že tu nešlo o ztýrání, jak je líčí interpelace a že mu nebyly způsobeny ani žádné bolesti, tím měně zranění.

Jelikož však i podobné jednání s vojíny jest nepřípustné, byl četař déle sloužící Emil Vídner potrestán jednoměsíčním kasárním vězením a všichni poddůstojníci i důstojníci pluku náležitě poučeni o svých povinnostech.

V Praze dne 19. května 1933.

Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.

2294/II.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance Klimenta a soudruhů

o suspendování politických práv v politickém okrese Nový Jičín (tisk 2153/II).

Okresní úřad v Novém Jičíně připustil komunistické straně v letech 1931 a 1932 celou řadu veřejných shromáždění, z nichž značná část připadla na Butovice a na Kopřivnici. Mimo to pořádala komunistická strana v okrese novojičínském řadu důvěrných shromáždění, zejména též v Butovicích. Neodpovídá tedy pravdě tvrzení, že v okrese na každé oznámení schůze následuje zákaz, že v Butovicích se přes 2 roky nekonala veřejná schůze a že v Kopřivnici je každá schůze zakazována. Pokud v okrese novojičínském byly některé veřejné schůze komunistické zakázány, a to i v Butovicích a v Kopřivnici, stalo se tak jedině proto, že podle místních a časových okolnosti měl úřad odůvodněnou obavu, že by pořádání schůzí ohrozilo veřejný klid a pořádek. Z téhož důvodu nebyla též dovolena veřejná schůze, svolaná na den 15. prosince 1932 (nikoli na den 16. prosince, jak se v interpelaci nesprávně uvádí) do Kopřivnice. Schůze nebyla vůbec plakátována.

Vyslané deputaci zástupců komunistické strany prohlásil okresní hejtman, že bude udržovati klid a pořádek, jak jest jeho povinnosti, za všech okolnosti a že nebude moci veřejná shromáždění povolovati, bude-li strana při každé příležitosti vyvolávati nepokoje a rušiti klid a pořádek.

Podle toho, co uvedeno, nelze postupu okresního úřadu v Novém Jičíně nic vytýkati, a nemám proto důvodu činiti opatření v interpelaci žádaná.

V Praze dne 27. května 1933.

Ministr vnitra: Černý, v. r.

2294/III.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslanců Josefa Stejskala, Jaroslava Hynka a druhů

v záležitosti prakse u pojišťovacího soudu v Jičíně (tisk 2176/II).

Provedeným šetřením bylo zjištěno:

Rozsudek pojišťovacího soudu ze 27. října 1932, č. j. Cro 13/32, byl vyhotoven předsedou pojišťovacího soudu 20. března 1933. Rozsudek byl téhož dne opsán a stranám doručen 24. března 1933.

Předseda pojišťovacího soudu byl již v době vyneseni rozsudku churav rheumatismem a byl nucen posléze ulehnouti. Je dosud poután na lůžko a vyhotovuje rozsudky, vydané před onemocněním, jakmile mu to jeho zdravotní stav jen poněkud dovoluje.

Průtah ve věci Antonína Rozy byl tedy způsoben chorobou srdce.

V Praze dne 26. května 1933.

Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.

2294/IV.

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů

o vykořisťování vojáků a vykrmování

prasat stravou pro vojáky v Troji u Prahy

(tisk 1980/VI).

Praporčík Václav Grätz (nikoli Krecl) sám není majitelem tři kantin a trafiky. Majitelkou

prodejny tabáku a dvou prodejen poživatin je jeho manželka, které byla dána příslušná povolení ministerstvem financí, resp. magistrátem hlavního města Prahy, úřadovna v Dejvicích. Z toho důvodu nenáleží do kompetence mého resortu, učiniti interpelací požadované opatření, aby jí prodejny byly odňaty. Poznamenávám, že prodejny bylo nutno zříditi, jelikož jinak mužstvo musilo nakupovati svoje potřeby příliš daleko od ubikací. Ostatně výnos prodeje takových výrobků pro omezený odbyt a jen nejlevnějších druhů, není takový, aby mohl poskytovati existenci některému invalidovi, zvláště když vstup na uzavřené vojenské prostory se nepovoluje osobám civilním.

Jmenovaný praporčik nechová dvě krávy a vepřový dobytek, nýbrž toliko dvě kozy a několik slepic, které, jak bylo zjištěno, z vojenské kuchyně nevyživuje. Vepře míval v době dřívější, a to jen v zimních měsících, kdy se v Tróji praktický výcvik vojínů nekoná a také pro mužstvo nevaří, a vyživoval je z vlastních prostředků. Odpadky stravy jsou smluvně zadány nevojenským osobám a příjem za ně se správně vykazuje.

Výrazu, který jest mu interpelací kladen za vinu, vůči vojínům nepoužil. Rovněž nebylo zjištěno, že vojíni odhazuji zbytky stravy do Vltavy. Strava se připravuje pod dohledem hospodářských orgánů vojenské správy a dosud nebylo proti ní stížností, ani z řad mužstva, ani ve stravní komisi.

V Praze dne 15. května 1933.

Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.

2294/V.

Odpověď

ministra železnic

na interpelaci poslance Julia Husnaje a soudruhů

o propuštěni výhybkáře Andreje Polláka

z Užhorodu, nyní v Nevickém, ze služeb

čsl. stát. drah (tisk 1977/I).

Bývalý výhybkář Andrej Pollák nastoupil službu u uherských státních drah dne 1. května 1896. Zaměstnán byl až do 20. ledna 1916, kdy byl vymazán ze stavu zaměstnanců. Dnem 26. října

1917 byl přijat znovu. Službu pak konal - později u československých státních drah - až do dne 12. července 1922, kterýmžto dnem byl pro závažné porušení svých služebních povinností, naznačené v interpelaci, ze služeb železničních propuštěn na základě výroku disciplinární komory ředitelství státních drah v Košicích, potvrzeného nálezem disciplinárního dvora ministerstva železnic.

Když ani ředitelství státních drah v Košicích, ani ministerstvo železnic nevyhovělo jeho žádosti o obnovu disciplinárního řízenu příp. o znovupřijetí do služeb, podal Pollák zprvu u okresního soudu v Bratislavě, později u okresního soudu v Užhorodě žalobu o neplatnost propuštění ze služeb státních drah, o výplatu služebních požitků ode dne propuštění a o znovupřijetí do železničních služeb. Spor tento skončil rozhodnutím nejvyššího soudu z 15. dubna 1929 č. Rv III 910/28, kterým byl potvrzen rozsudek soudní stolice v Užhorodě žalobu zamítnuvší. Koncem roku 1929 podal Pollák žalobu o obnovu tohoto sporu, vytýkaje disciplinárnímu řízení řadu formálních vad. avšak žalobě nebylo - posléze rozhodnutím nejvyššího soudu z 23. března 1931 č. Rv 392/30 vyhověno. Dne 17. srpna 1931 podal Pollák u krajského soudu v Užhorodě novou žalobu o obnovu sporu, řízení však bylo ponecháno v klidu.

V interpelaci vytýkané vady disciplinárního řízení byly uplatněny již v řízení soudním o obnově sporu. Jak soudní stolicí v Užhorodě, tak nejvyšším soudem bylo vysloveno, že řečené výtky nejsou odůvodněny, resp., pokud jde o výtku, že svědci, vyslechnutí v nepřítomnosti obviněného, nebyli předvoláni k ústnímu líčení disciplinárnímu, že nejde o vadu tak podstatnou, aby činila disciplinární nález zmatečným. Soudního zhodnocení nedošlo toliko v interpelaci vytýkané porušení předpisů § 33 jedn. řádu, podle kterého měl přednosta ředitelství státních drah disciplinární nález potvrditi do 48 hodin. Podobná vada však zřejmě nemohla míti vliv na rozhodování členů disciplinární komory, resp. disciplinárního dvora, a proto jest pro posouzení případu bez významu.

Poněvadž tedy postup státní správy železniční došel co do věcné i co do formální správnosti potvrzení řádných soudů, není za tohoto stavu věci dostatečných důvodů k jeho přezkoumávání v cestě administrativní, nehledíc ani ke značnému odstupu časovému, jenž by zajisté znesnadnil řádné provedení případně obnoveného disciplinárního řízení.

Pravoplatným propuštěním ze služeb železničních ztratil uvedený výhybkář i veškeré nároky proti pensijnímu fondu státních drah a nelze mu proto přiznati řádnou pensi. Ministerstvo železnic však uvažovalo o výjimečném povolení pense z milosti, po případě podpory podle § 12, odst. 3. dřívějších stanov pensijního fondu. Po novém prozkoumání věci nyní rozhodlo pro Polláka příznivě a přiznalo mu na podkladě úředního potvrzení o započteni jeho dřívějšího členství v pensijním fondu uherských státních drah do to-

hoto fondu po jeho znovupřijetí v roce 1917, které právě došlo z Maďarska, dočasnou podporu z milosti v přiměřené výši.

V Praze dne 29. května 1933.

Ministr železnic: Rud. Bechyně, v. r.

2294/VI.

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslanců I. Hrušovského, VI. Polívky a druhů

ve věci německého školství na Slovensku (tisk 2176/IV).

Proti roku 1914, kdy na území nynějšího Slovenska a Podkarpatské Rusi bylo celkem jen 22 elementárních škol s vyučovacím jazykem německým, se stav německého obecného školství v uvedených zemích přiměřeně zvýšil, ježto státní správa školská přihlíží stejnou měrou ke kulturním potřebám obyvatelstva bez rozdílu národnosti. Pokud se týče školství středního, jsou v přítomné době na Slovensku dvě státní střední školy s vyučovacím jazykem německým a jedna církevní s postátněným profesorským sborem, které mají dostatek žáků. Státní reformní reálné gymnasium v Levoči má v tomto školním roce 202 žáků.

Státní školská správa dbá přísně toho, aby výchovný směr ve školách obojího druhu a působení učitelů i profesorů bylo v souhlasu s příslušnými ustanoveními služební pragmatiky, a používá proti každému provinění v tomto směru všech zákonných prostředků disciplinárních i trestních. Podrobným šetřením bylo zjištěno, že žádný z profesorů státního německého reálného gymnasia v Bratislavě nevedl žáků k tomu, aby se navzájem pozdravovali oslovením, uvedeným v interpelaci. Dva žáci IV. třídy, kteří tímto oslovením na sebe pokřikovali, byli potrestáni.

V Praze dne 24. května 1933.

Ministr školství a národní osvěty: Dr. Dérer, v. r.

2294/VII.

Odpověď

ministra zemědělství

na interpelaci poslance J. Šamalíka a druhů

o porušení úředního- tajemství (tisk 2211/I).

Vynesením ze dne 29. prosince 1932, čís. 159. 123/32 ministerstvo zemědělství povolilo a po srážce kolkovného poukázalo Sdružení lidových absolventů hospodářských škol v Brně částku 5. 000 Kč, jako státní příspěvek na úhradu výloh vzdělávací činnosti v roce 1932. Vynesení to bylo zasláno přímo jmenovanému Sdružení a zároveň v opisu ústřednímu sboru moravské zemědělské rady v Brně, aby uvědomil český odbor. Podle záznamů ministerstva zemědělství bylo řečené vynesení vypraveno dne 9. ledna 1933 a podle zprávy ústředního sboru moravské zemědělské rady v Brně došel ho opis řečeného vynesení dne 11. ledna 1933 a byl dne 13. ledna 1933 dán českému odboru zemědělské rady na vědomost.

Za těchto okolností nutno míti za to, že také prvopis řečeného vynesení, zaslaný, jak uvedeno, přímo Sdružení lidových absolventů hospodářských škol v Brně, byl jmenovanému Sdružení dodán již dne 11. ledna 1933. Nelze tudíž dovozovati, jak se činí v interpelaci, z okolnosti, že orgán republikánského dorostu Mladý Venkov přinesl v článku datovaném z Brna 13. února 1933 zprávu o udělení státního příspěvku shora uvedenému Sdružení, že o uděleni tohoto příspěvku věděl již o 14 dní dříve, než řečené Sdružení samo.

Konaným šetřením nebylo zjištěno, že by byl některý ze zaměstnanců ministerstva zemědělství nebo zemědělské rady v Brně byl dodal řečenou zprávu jmenovanému časopisu. Zjistiti, jakým způsobem a od koho jmenovaný časopis onu zprávu dostal, vymyká se z pravomoci ministerstva zemědělství.

V Praze dne 6. června 1933.

Ministr zemědělství: Dr. M. Hodža, v. r.

2294/VIII.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů

o postupu ředitelství továrny »Solo« a

podpoře jeho okresním úřadem v Sušici

(tisk 2153/I).

Veřejnou schůzi, svolanou místní organisací komunistické strany v Sušici na den 11. ledna 1933 do Sušice, okresní úřad zakázal, neboť podle místních poměrů a ohlášeného pořadu schůze měl důvodnou obavu, že by pořádání schůze mohlo zavdati podnět k ohrožení veřejného klidu a pořádku. S ředitelem továrny »Solo«, akciové sirkárny a chemické lučební továrny v Sušici, inž. Čížkem, nebylo ve věci zákazu schůze vůbec jednáno. Těž pro zákaz dalších schůzi komunistických, pokud k němu v té době v okrese sušickém došlo, byly směrodatný pouze ohledy na veřejný klid a pořádek, za jehož udržení jest okresní úřad odpověděn. Odvoláni proti těmto zákazům nebyla podána.

Poněvadž schůze dne 11. ledna 1933 byla přes zákaz pořádána a zástupce okresního úřadu na místě zjistil, že nebyly splněny předpoklady schůze důvěrné podle § 2 zákona o právu shromažďovacím, byla schůze právem rozpuštěna. Instrukcemi, na něž poukázal intervenující úředník ve své odpovědi na dotaz poslance Dvořáka o důvodech rozpuštění schůze, byly míněny jen zákonné předpisy. Poslanec Dvořák, který na zakázané schůzi a pak též na improvizovaném, rovněž nepovoleném táboru řečnil, nadbaje opětovných výzev, aby přestal mluviti, byl na rozkaz intervenujícího úředníka, jemuž se jako člen Národního shromáždění nelegitimoval, předveden k okresnímu úřadu pro zjištění totožnosti a pak ihned propuštěn; zatčen vůbec nebyl.

Podle toho, co uvedeno, nemám důvodu činiti opatření v interpelaci žádaná.

V Praze dne 31. května 1933.

Ministr vnitra: Černý, v. r.

2294/IX.

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance Štětky a soudruhů

o nezákonném a svévolném postupu

četníka Rohla z Městce Králové

(tisk 2205/VI).

Provedeným Setřením nebyla tvrzení interpelace o štábním strážmistru Josefu Rohlovi z Městce Králové prokázána.

Zatčení, pokud byla jmenovaným četníkem předsevzata, byla vždy zákonem odůvodněna. Dělnici Kutnohorskou Rohla vůbec nezná a nikdy ji nezatýkal.

K ztrátě plnícího péra došlo při sepisování věcí, nalezených u zatčeného Bedřicha Šťastného na obecním úřadě. Toto pero měl v rukou naposledy sám jeho majitel Šťastný a ztratilo se za okolností, které vylučují sebe menši podezření, že si je Štábní strážmistr Rohla ponechal. O ztrátě učinilo četnictvo příslušné oznámení, soudu.

V úvahu přicházející hostinští sami potvrdili, že není pravda, že štábní strážmistr Rohla jim vyhrožoval odnětím hostinské koncese, že se v jejich hostincích zdržoval po čas služby, že se tam opíjel a hrál hazardní hry v karty. Rovněž neodpovídá pravdě, že dluží hostinskému ve Výklekách 300 Kč, jež si měl vypůjčiti, aby mohl hráti ferbla.

Nějaké styky štábního strážmistra Rohly s tiskem Stříbrného nebyly prokázány. S místním tiskem sociálně-demokratickým nemohl míti jmenovaný žádné styky již z toho důvodu, že v Městci Králově tato strana vůbec žádný časopis nevydává.

Vyloupení pokladny ve všeobecné okresní nemocnici v Městci Králové stalo se v noci ze dne 30. na 31. prosince 1932. K zakročení proti příslušníkům komunistické strany došlo však teprve dare 3. ledna 1933 a bylo zcela odůvodněno, neboť Šlo o vážné porušení veřejného klidu a pořádku.

Údaj, že Bedřich Šťastný je tajemníkem komunistické strany, byl pojat do četnického oznámení soudu na základě zápisu v cestovním pase jmenovaného.

Štábní strážmistr Rohla koná své povinnosti řádně a svědomitě, a bylo-li mu za to vysloveno uznání přednostou okresního úřadu v Poděbradech, stalo se tak po právu a zásluze.

Podle toho nemám z podnětu této interpelace důvodu k nějakému opatření.

Odpověď na interpelaci jsem převzal sám, ježto celý obsah se dotýká působnosti ministerstva vnitra.

V Praze dne 31. května 1933.

Ministr vnitra: Černý, v. r.

2294/X (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance Hokkyho a druhů

o zákazu činnosti tělocvičného spolku

v Královém nad Tisou

(tisk 2211/VII).

Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 27. května 1933, číslo 60. 613/32 vyhovělo odvolání tělocvičného spolku v Královém nad Tisou podanému z výměru zemského úřadu v Užhorodě čís. 131. 219/32.

V Praze dne 29. května 1933.

Ministr vnitra: Černý, v. r.

2294/XI (původní znění).

Odpověď

ministra financi

na interpelaci poslanců dra Sterna, Hádka a soudruhů

o daňové ostudě firmy »Moravia«

v Hlubočkách u Olomouce

(tisk 2189/I).

Při zjišťování vyměřovacích základů pro zvláštní daň výdělkovou na rok 1930 »Akciové společnosti pro železářský průmysl a obchod Moravia« byla podle ustanovení §§ 78 až 82 zákona o př. d. vyšetřena ztráta, takže podle ustanovení § 83, odst. 13 a 14 zákona o. př. d. byla společnosti vyměřena zvláštní daň výdělková ve vý-