vedením předběžného zpracování přihlášek, tak aby bylo možno uděliti patent před uplynutím prioritního roku,

2. aby návrhy nových zákonů o ochraně vzorků a nového patentního zákona byly předloženy do tří měsíců odborným svazům a svazům vynálezců, aby k nim zaujaly stanovisko a do jednoho roku zákonodárným sborům,

3. aby příjmy z ročních poplatků a z poplatků za řízení ve věci ochrany patentů, vzorků a známek připadly úřadům na ochranu vzorků a známek a fondu k podporování vynálezů,

4. je-li konečně ochoten postarati se, aby již v nejbližší době došlo nařízením k vydatnému subvencování cenných vynálezů v zájmu národního hospodářství?

V Praze dne 30. května 1933.

R. Köhler,

Knirsch, dr. Petersilka, dr. Schollich, Matzner,

Zajíček, Fritscher, dr. Keibl, dr. Hanreich, Geyer,

inž. Jung, Oehlinger, Bobek, Simm, Scharnagl,

Krumpe, Greif, Kasper, Kunz, dr. Hassold,

Horpynka, inž. Kallina.

2289 VII (překlad).

Interpelace

poslance dra J. Keibla a druhů ministrovi sociální péče

o nedostatečném zaopatřování nezaměstnaných v šluknovském okrese státními poukázkami na potraviny.

Ve městě Dolní Poustevně jest zapsáno do seznamu pro poukázky na potraviny 426 oprávněných nezaměstnaných. Pro těchto 426 osob bylo městu přiděleno za dobu od 15. května do 4. června 1933 týdně 290 poukázek. Následek toho jest, že přes 100 nezaměstnaných nemohlo dostati poukázku na potraviny, která jim náleží. To způsobilo ovšem strašné pobouření a na starostu se denně v městském úřadě útočí rozčilenými stížnostmi. On tedy společně se starosty a představenými okresu šluknovského zakročil dne 17. května u šluknovského okresního úřadu a žádal, aby se mu ihned přidělilo zvýšení a dodatek. Při této příležitosti mohli obecni starostové nahlédnouti do přídělové listiny okresů, kterou vypracoval statistický úřad práce. Z toho bylo zřejmo, že v dubnu 1933 m. j. byly státní příděly provedeny takto:

Okres:	Stav nezaměstnaných:	Příděl:
děčínský	5. 199	745. 000 Kč
chomutovsky	5. 104	545. 000 »
mostecký	5. 401	600. 000 «
ústecký	5. 814	540. 000 »
šluknovský	5. 920	365. 000 »

Z toho jest zřejmo, že šluknovský politický okres s 5920 nezaměstnanými má nejvyšší nezaměstnanost a přes to dostal nejnižší příděl, totiž 365. 000 Kč. Sotva lze míti za to, že by se poměr rozdělování v květnu 1933 změnil. Připadá tedy na jednoho nezaměstnaného v šluknovském okrese 7. 26 Kč a to jest peníz, s nímž nikdo nemůže vystačiti celý týden. Šluknovský okres není vyloženě zemědělský. Má určitě nárok, aby byl uznán za nouzové území, zvláště když skoro všechny tamní četné továrny, hlavně však výroba květin a nožů, byly úplně zastaveny. Jest tedy nespravedlivě a ničím neodůvodněné, aby se s ním nakládalo tak značně hůře než se všemi jinými severočeskými nouzovými oblastmi.

Podepsaní táži se tedy pana ministra sociální péče:

1. Je-li ochoten vyšetřiti tento stav věcí?

2. Je-li ochoten nezaměstnaným v politickém okrese šluknovském, zvláště však ve městě Dolní Poustevně přiděliti právě tolik státních poukázek na potraviny, jako všem jiným severočeským nouzovým okresům?

V Praze dne 29. května 1933.

Dr. Keibl,

Horpynka, dr. Hassold, Knirsch, Oehlinger, Schar-

nagl, dr. Luschka, dr. Schollich, dr. Hanreich, inž.

Jung, Kasper, Bobek, Greif, dr. Petersilka, inž.

Kallina, Matzner, R. Köhler, Simm, Geyer,

Krumpe, Zajíček, Kunz.

2289/VIII (překlad).

Interpelácia

poslanca dra Törkölya a druhov ministrovi vnútra

o odkladaní obnovenia samosprávy Rimavskej Soboty.

Obecné voľby v meste (obci) Rimavská Sobota boly konané v decembri 1932 a od tých čias nadobudly moci práva. Všetci zvolení členovia zastupiteľského Sboru složili 6. apríla 1933 sľub a tedy zastupiteľský Sbor bol ustavený. Rimáv-

ská Sobota má tedy právoplatne volený a ustavený zastupiteľský sbor. Na základe § 28 zákona č. 243/1922 možno vládneho komisára k prezatýmnej správe vecí obecných menovať iba v prípade rozpustenia zastupiteľského sboru. Právoplatne zvolený a ustavený zastupiteľský sbor v Rimavskej Sobote nebol rozpustený. Napriek tomu Emil Hanes, okresný náčelník v Rimavskej Sobote, teraz dňa 19. mája 1933 prijmúc demisiu bývalého vládneho komisára dra Vladimíra Daxnera menoval dra Štefana Huditiusa vládnym komisárom pre Rimavskú Sobotu.

Zemský úrad na Slovensku v istej konkrétnej veci sa vyjadril, že odst. 2 a 3 § 61 zák. čl. uh. XXII/ 1886 platia i na Slovensku. V odst. 2 sa však vyslovuje, že na miesto zrušeného zastupiteľského sboru musí byť nový zastupiteľský sbor zvolený do jedného roku po zrušení starého. Zastupiteľský sbor mesta Rimavskej Soboty zrušený bol v apríli 1930 a tedy k voľbe nového zastupiteľského sboru muselo dojsť najneskoršie v apríli 1931. Po vypršaní lehoty jedného roku právny obor a obor pôsobnosti vládneho komisára dra Vladimíra Daxnera ipso jure zanikol. On ako vládny komisár nebol oprávnený ďalej pôsobil a po uplynutí jedného roku je každý jeho právny úkon neplatný a neúčinný. On ani nemusel demitovať a jeho demisiu podanú v máji 1933 treba pokladať za nejestvujúcu a zbytočnú, lebo jeho komisarský úrad už v apríli 1931 ex lege a ipso jure zanikol. Na miesto neho menovať teraz medzi 15. a 20. májom právoplatne iného vládneho komisára nemožno bez porušenia zákona.

6. apríla boli v Rimavskej Sobote volení tiež nový obecný starosta, jeho námestníci a mestská rada. Proti voľbe boly podané námietky a politický úrad H. stolice dňa 2. mája 1933 voľbu zrušil. Zrušujúce rozhodnutie však zemský úrad na Slovensku doposlal okresnému úradu až 20. mája 1933 a tedy zrušujúci výnos zadržal na úkor záujmu verejného 18 dní. Zrušujúci výnos bude do 25. mája incl. každému členovi zastupiteľského sboru doručený a potom do 8 dní po doručení budú prevedené nové voľby, a tedy nové voľby budú do 3. júna incl. vykonané. Do 11. júna nadobudnú voľby moci práva, na čo nový starosta, jeho námestníci a mestská rada ujmú sa autonómnej správy mesta. Nového vládneho komisára tedy vôbec nebolo treba menovať. Okresný náčelník bol na to dňa 15. mája upozornený, ale na upozornenie odpovedal, že vraj »zrušujúce rozhodnutie ešte dlho nedojde. «

Na základe uvedeného tážeme sa pána ministra vnútra:

Či máte vedomosť o výšudanom skutkovom stave?

Jestliže nemáte, či ste ochotný zavedením príslušného pokračovania vyšetriť pravdivosť podstaty vyloženého skutkového stavu a zistiť skrytú príčinu menovania vládneho komisára?

Ak sa presvedčíte o pravdivosti skutkového stavu, či budete ochotný konštatovať protizákon-

nosť toho jednania a menovanie zrušiť, a keďže tu ide o vedomé porušovanie zákona, - zaviesť proti okresnému náčelníkovi Emilovi Hanesovi riadne disciplinárne pokračovanie?

V Prahe, dňa 24. mája 1933.

Dr. Törköly,

Simm, Geyer, Ing. Jung, Knirsch, Horpynka, dr. Keibl, dr. Szüllö, dr. Jabloniczky, Ing. Kallina, dr. Schollich, Fedor, Stenzl, Nitsch, Matzner, Dobránsky, Eckert, Szentiványi, dr. Holota, Hokky, Prause.

2289/IX (překlad).

Interpelace

poslanců Stenzla, Eckerta, Prause a druhů

vládě

o vydání zákona podle § 92, III. hlavy

ústavní listiny o odpovědnosti státních

orgánů.

Podle § 92, III. hlavy ústavní listiny má býti určeno zákonem, pokud stát ručí za škodu způsobenou nezákonným výkonem veřejné moci. Od vydání ústavní listiny uplynulo nyní přes 13 let, aniž tento zákon byl vydán. Jen v oboru soudnictví platí příslušné předpisy obsažené v zákoně č. 112/1872 ř. z.

Nynější neodpovědnost státních orgánů má těžké účinky zcela zvláště v daňové praxi. Za nynějšího stavu zákonodárství jsou poplatníci úplně vydáni všanc finančním úředníkům a jejich libovůli. Zatím co podle nyní platných daňových zákonů poplatník jest podle trestních ustanovení trestán i za prosté přehlédnutí nebo za nezamýšlenou nedbalost, není možno pohnati k odpovědnosti druhou stranu daňového řízení, to jest berního úředníka, i když zřejmě porušil zákon. Berní úředníci, kteří mají moc rozhodovati o bytí a nebytí poplatníků a zničiti poplatníkovu hospodářskou existenci, musejí býti učiněni odpovědnými za svou práci.

Vydáním zákona podle § 92 ústavní listiny musí býti ustanovena odpovědnost finančních úředníků a pak budou míti mravní závazek, aby vydávali rozhodnuti nikoliv podle dosavadních šablon nebo podle libovůle. Nelze dotud požadovati berní morálky, dokud taková neodpovědnost berních úředníků je opřena o autoritu státu.

Ale nejen v oboru daňové správy, nýbrž i u jiných správních úřadů má neodpovědnost státních orgánů škodlivé účinky pro občany tohoto demokratického státu.

Tážeme se tedy vlády:

Jest vláda ochotna co nejdříve vydati zákon o odpovědnosti státních orgánů za nezákonné jednání podle § 92 ústavní listiny, nevydaný již přes 13 let?

V Praze dne 2. června 1933.

Stenzl, Eckert, Prause,

Horpynka, dr. Peters, dr. Schollich, inž. Kallina, Scharnagl, dr. Luschka, dr. Petersilka, dr. Keibl, dr. Hassold, dr. Hanreich, Krumpe, dr. Rosche, Greif, Kunz, Oehlinger, Bobek, Matzner, Nitsch, dr. Törköly, dr. Holota, Szentiványi.

2289/X.

Interpelace

poslanců J. Stejskala, J. Hynka a druhů

ministru financí

o daňových odpisech za úplatu, jimž byl postižen stát.

Aféra advokáta dra Hermana z Prahy, který specialisoval se na odpisy daňové za úplatu, vzbudila na českém severovýchodě veliký rozruch. Dr. Herman byl sice zatčen, došlo k zatčení i několika továrníků na Královédvorsku a ředitele berní správy ve Dvore Králové nad Lab., veřejné mínění však tvrdí, že celá řada bohatých jednotlivců, která s dr. Hermanem byla ve spojení, pohybuje se na ulici zcela volně, ač by měli býti ve vyšetřovací vazbě. Veřejné se tvrdí, že advokát dr. Herman byl před domovní prohlídkou a zatčením neznámým vysoce postaveným úředníkem ministerstva financí varován, takže měl čas, aby kompromitujícího materiálu se zbavil a tím uchránil sebe a svoje mandanty trestního stihání a potrestání.

Zástupci našich hraničářů nás upozornili jako poslance královéhradecké župy na následující případ:

V Hostinném nad Labem je papírna firmy Eichman. Ta měla právě jako svého právního zástupce dr. Hermana, který jí dělal také roční inventury bilanční. I zde je silné podezření, že se dr. Herman mohl dopustiti protizákonných manipulací na účet státu. Podle informací, kterých se nám dostalo, byla firma Eichman zapletena do zakázaného vývozu valut. Byla přistižena, že vyvážela valut asi za 40 mil. Kč. Za to jí byla předepsána pokuta ve výši 12 mil. Kč. Dr. Herman provedl Intervence a po té exekuce byla zastavena!

Celá veřejnost, zvláště dnes, po zatčení dra Hermana, má zájem na tom věděti, kolik firma Eichman pokuty z předepsaných 12 mil. Kč zaplatila a proč nebyla u ni provedena exekuce.

Tyto smutné zjevy daňových manipulaci, detraudací a úplatkářství velmi rozrušují celou veřejnost a podlamují občanskou morálku.

Ptáme se Vás proto, pane ministře:

1. Jste ochoten zaříditi, aby bezohledně a s veškerou přísností bylo proti dr. Hermanovi a jeho mandantům, pokud se zabývali daňovými malversacemi, zakročeno?

2. Jste ochoten dáti vyšetřiti styky advokáta dr. Hermana se všemi jeho mandanty, za které v ministerstvu financí v daňových věcech intervenoval?

3. Je Vám, pane ministře, známo, že byl dr. Herman varován, aby mohl včas usvědčující materiál zničiti?

4. Jste ochoten dáti vyšetřiti případ firmy Eichman, papírna v Hostinném, který v této interpelaci uvádíme?

V Praze dne 6. června 1933.

Stejskal, Hynek,

Bergmann, Jos. Tůma, dr. Patejdl, dr. Moudrý, Bazala, Netolický, Solfronk, Richter, Hatina, Malý, dr. Stránský, Mikuláš, Lanc, Šmejcová, Polívka, Slavíček, Špatný, Langr, Zeminová.

2289/XI.

Interpelace

poslanců J. Netolického, Slavíčka, Tykala, Vaňka, Solfronka a druhů

předsedovi vlády

o fondu pro stavba učňovských pokračovacích škol.

Zákonem z 1. července 1926, čís. 141 Sb. z. a n. bylo ustanoveno, aby pokuty ukládané za přestupky živnostenského řádu, po případě živnostenského zákona pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, přikazovány byly fondu živnostenských škol pokračovacích, v druhé řadě na zařízení osvěty v dohodě s ministerstvem obchodu.

Podkladem tohoto zákona byl úmysl, aby pokračovacímu školství živnostenskému, až dosud zanedbávanému, dostalo se finanční podpory, která by umožnila jeho úpravu a povznesení. Bylo

a jest to žádoucno po obou stránkách, věcné i pedagogické. Pokračovací školy umístěné ve školách obecných nevyhovují a jejich zodbornění stává se již nevyhnutelným.

Po roce ale, zákonem ze dne 14. července 1927, čís. 125 Sb. z. a n., bylo ustanovení loto změněno a určeno v čl. 11, že peněžité tresty, uložené politickými úřady, připadají státu. Nebylo nic platné, že tehdejší referent dr. Kramář výslovně prohlásil, že na ustanovení zákona 141/26 se ničeho nemění. Neboť všechny pokuty, i ony za přestupky živnostenského řádu a živnostenského zákona jsou přijímány a vyúčtovávány ministerstvem financi a fond pokračovacího školství při ministerstvu školství dostává jen příděly státním rozpočtem určené. Pro rok 1926 dostal zmíněný fond 1, 600. 000 Kč a příspěvek tento za rok 1930 dosáhl výše 2 mil. Kč, na které se dosud nachází. Příjem z pokut ukládaných za přestupky živnostenského řádu a zákona činí však mnohem více. Až do Toku 1930 pokuty tyto vykazovány byly ve státním rozpočtu zvlášť a teprve v rozpočtu na rok 1931 zahrnuty byly do rubriky »Peněžitých pokut a trestů« ukládaných soudy a správními úřady.

Samotná rubrika »peněžitých pokut« vynesla r. 1930 1, 930. 000 Kč, ale roku 1931, když vykázány tam byly též pokuty za přestupky živnostenského řádu a zákona, činil výnos 13, 745. 000 Kč. Odhadujeme-li příjmy původní na obnos dvojnásobný - 4 mil. Kč - zbývá 9 1/2 mil. Kč, které z větší části pocházejí z pokut, kterých dle úmyslu zákonodárce mělo býti upotřebeno k vybudování a zdokonalení živnostenského školství pokračovacího. Z toho pouze ale 2 mil. Kč dostává se svému účelu a ostatní si ponechává stát.

V posledních letech vystaveno bylo 37 samostatných budov pro obvodové živnostenské školy pokračovací. Nyní je jich ve stavbě 8. To vše ale nestačí, uvědomíme-li si, že obvodových škol pokračovacích (školní obvod o poloměru větším než 6 km) jest 399, českoslov. 256, německých 138 a maďarských 5. Celkový počet pokračovacích škol, v nichž se vyučovalo, je 2318 a počet žactva zapsaného ve školním roce 1931/1932 bylo celkem 136. 564.

Důležitost samostatných, náležitě vybavených pokračovacích škol pro živnostenský dorost je samozřejmá. Jen tyto mohou dáti příležitost k výchově odborné, na niž nutno v nynější době klásti zvláštní důraz. Jen všeobecné a odborné vzděláni může nám dáti zdatné i schopné, malé a střední výrobce i obchodníky.

Budováni dalších takových škol a náležitá jejich vnitřní úprava je možná jen za pomoci státu. To bylo předpokládáno a dán k tomu základ zákonem čís. 141/1926, který ale porušen a dosud nepodařilo se sjednati nápravu a proto táží se podepsaní:

1. Je panu předsedovi vlády znám tento pro živnostenský stav škodlivý a s ohledem na vzdělání dorostu neudržitelný stav?

2. Je pan předseda vlády ochoten novým návrhem zákona obnoviti stav z 1. července 1926,

kdy veškeré pokuty za přestupky živnostenského řádu a zákona byly přikazovány fondu živnostenských škol pokračovacích?

V Praze dne 7. června 1933.

Netolický, Slavíček, Tykal, Vaněk, Solfronk,

Jos. Tůma, Hynek, Hatina, Lanc, Bergmann,

Langr, dr. Stránský, Stejskal, dr. Moudrý, Malý,

Bazala, Mikuláš, dr. Patejdl, Zeminová, Polívka,

Spatný, Richter.

2289/XII.

Interpelácia

poslanca Štefana Danihela a druhov ministru obchodu

ve veci autobusovej koncesie Eduarda Vyhnálka zo Stupavy.

Bývalý župný úrad v Bratislave, ako živnostenský úrad II. stolice, uzavretím čís. 58. 914/1927 odd. III. zo dňa 31. októbra udelil na základe § 239 živn. zák. Eduardovi Vyhnálkovi, obyvateľovi v Stupave, koncesiu na periodickú dopravu osôb autobusom podľa § 22. pol. 3. živn. zákona na trati Stupava-Bratislava. Koncesia dľa 1. bodu koncesných podmienok bola mu udelená na dobu 10 rokov.

Napriek tomuto uzavretiu býv. župného úradu, Krajinský úrad v Bratislave výmerom číslo 46. 661/1930, 15. odd. zo dňa 23. augusta odňal Eduardovi Vyhnálkovi autobusovú koncesiu na výslovnú žiadosť riaditeľstva štátnych železníc zo dňa 13. marca 1930 s tým odôvodneným, že podľa bodu 2. koncesných podmienok zanikla udelená koncesia bez všetkej náhrady, lebo železničná správa zriadila na tej istej trati vlastnú autobusovú dopravu. Proti tomuto výmeru Eduard Vyhnálek podal však odvolanie na ministerstvo obchodu a toto rozhodnutím číslo 70. 720/1931 zo dňa 18. januára odvolaniu nevyhovelo s podotknutím, že rozhodnutie býv. župného úradu v Bratislave stalo sa v celom rozsahu právoplatné, nakoľko nebolo - pokiaľ sa týka jednotlivých podmienok - Eduardom Vyhnálkom napadnuté.

Tento dôvod Krajinského úradu v Bratislave a ministerstva obchodu obstojí len natoľko, že koncesionár Eduard Vyhnálek proti uzavretiu býv. župného úradu v Bratislave odvolanie v skutočnosti nepodal. Neobstojí ale po tej stránke, že i 2. bod koncesných podmienok, na základe ktorého koncesia bola mu odňatá, stal sa tiež právoplatný, lebo ustanovenie bodu 2. koncesných podmienok bolo a priori nezákonné a čo je protiprávne, to

nemôže sa stať právoplatné. Toto stanovisko zaujal i Najvyšší správny súd (1. 14. 631/32), ktorý v podobnom prípade sťažnosti obce Ústí n. L. vyhovel a uznal túto podmienku za nezákonnú, pretože »udelenie koncesie nesmie žiadnu podmienku obsahovať, ktorá by znemožnila v budúcnosti majiteľovi koncesie vykonávať svoju živnosť. «

Keďže pokračovanie Krajinského úradu v Bratislave a ministerstva obchodu v tomto prípade je zrejme protizákonné a poškodzovaný Eduard Vyhnálek napriek tomu nemôže dosiahnuť spravodlivé vybavenie svojej veci, pýtame sa pána ministra:

1. Či má vedomosť o tomto nesprávnom pokračovaní úradov?

2. Či je ochotný nariadiť, aby vec bola vybavená v smysle všeobecne platných právnych zásad a zákonných predpisov?

V Prahe, dňa 7. júna 1933.

Danihel,

Čuřík, dr. Fritz, dr. Gažík, Grebáč-Orlov, dr. Petersilka, Hlinka, dr. Labaj, Galovič, dr. Mederlý, Mojto, Onderčo, dr. Polyák, dr. Pružinský, dr. Ravasz, Sivák, Slušný, Suroviak, Šalát, Fritscher, dr. Tiso, Zajíček, Rázus.

2289/XIII.

Interpelace

poslanců A. Hatiny, E. Špatného a druhů

ministrovi sociální péče a min. spravedlnosti

o případu pojištěnce Úrazové pojišťovny dělnické v Praze - Karla Čecha.

Karel Cech, dělník ve Smrdově, pošta Leština, byl zaměstnán jako sezónní dělník. Naposled zaměstnán byl v kamenolomu firmy František Myšička ve Smrdově až do 19. prosince 1927.

Dne 19. prosince 1927 utrpěl Karel Čech v kamenolomu firmy Frant. Myšička při výkonu svého zaměstnání úraz a byl ošetřován v nemocnici od 19. prosince 1927 až do 20. dubna 1928 a dále pak byl odkázán na ošetřování domácí. Jmenovanému Karlu Čechovi byla následkem utrpěného, úrazu, jak na otištěném obrázku vidno, amputována celá pravá noha.

»Samostatný podnikatel« Karel Čech.

Okresní nemocenská pojišťovna v Čáslavi odmítla Karlu Čechovi výměrem č. j. 1799 ze dne 13. dubna 1928 nároky na nemocenské dávky s tím odůvodněním, že Karel Čech byl samostatným podnikatelem, ačkoliv táž nemocenská pojišťovna předepisovala za Karla Čecha pojistné příspěvky firmě Frant. Myšička. Karel Čech podal proti výměru okresní nemocenské pojišťovny v Čáslavi žalobu rozhodčímu soudu, který po zevrubném vyšetření a výslechem svědků o pracovním poměru nálezem č. j. Cr 10-29/14 žalobě vyhověl a veškeré nároky plynoucí ze zákona č. 221/24 Karlu Čechovi přiznal. Taktéž pojišťovací soud v Kutně Hoře vynesl rozsudek dne 29. prosince 1930, č. j. 24-30/20, kterým usnesení rozhodčího soudu potvrdil s tou opravou, že korigoval vyplacené nemocenské Karlu Čechovi ve smyslu ustanovení § 95 zák. č. 221/24 Sb. z. a n. V obou instancích bylo uznáno, že Karel Čech nebyl samostatným podnikatelem, nýbrž námezdním dělníkem v úkole pracujícím a vykonával tudíž zaměstnání podrobené pojistné povinnosti.

Naproti tomu rozhodčí soud Úrazové pojišťovny dělnické v Praze zamítl žalobu Karla Čecha na přiznání invalidního důchodu nálezem č. j. Cu 1705/29 ze dne 20. února 1930 s tím odůvodněním, že Karel Čech byl samostatným podnikatelem. Taktéž žádost Karla Čecha o obnovu řízení byla rozhodčím soudem úrazové pojišťovny dělnické v Praze dne 21. května 1931, č. j. 2058/31 zamítnuta s tím odůvodněním, že záležitost Karla Čecha byla pravoplatně rozhodčím soudem úrazové pojišťovny dělnické rozsouzena a podle §

38c úrazového zákona opravné prostředky nebo žaloby proti nálezům rozhodčího soudu nejsou přípustný.

Berní správa v Čáslavi předepsala sice Karlu Čechovi obratovou daň jako samostatnému nájemci kamenolomu, ale i berní správa dodatečným šetřením zjistila, že Karel Čech nájemcem kamenolomu nebyl, nýbrž že byl pouhým dělníkem v úkolu pracujícím a proto přípisem ze dne 17. prosince 1932 odepsala celou předepsanou obratovou dali s tím odůvodněním, že bylo prokázáno, že Karel Čech byl jenom dělníkem a nikoliv samostatným podnikatelem.

Vzhledem k tomu, že jak rozhodčím soudem, tak i pojišťovacím soudem a berní správou v Čáslavi bylo nezvratné prokázáno, že Karel Čech nebyl samostatným podnikatelem, nýbrž námezdním dělníkem podléhajícím jak pojištění nemocenskému, invalidnímu a starobnímu tak i pojištění úrazovému, podal Karel Čech stížnost ministerstvu spravedlnosti do zamítnutí nároků na důchod úrazový a to dne 19. března 1931. Ministerstvo spravedlnosti postoupilo stížnost krajskému soudu v Kutné Hoře, který již dne 3. dubna (Pres 1413-26-31/1931) vrátil stížnost Karlu Čechovi s tím, že rozhodčí soud úrazové pojišťovny dělnické jeho žalobu zamítl a že nelze proto dáti rady, jak by se tohoto nároku znovu domáhal.

Poučení toto bylo nesprávné, neboť jest známo, že úrazovým zákonem nebyly a nemohly býti vyloučeny takové opravné prostředky proti nálezům rozhodčího soudu, o nichž rozhoduje rozhodčí soud sám. Jsou to opravně prostředky stanovené c. ř. s. pro případy, že se při řízení stala nějaká vada formální, nebo že se rozhodnutí materielní opíralo o nesprávné důkazy - tedy žaloby zmateční, resp. žaloby na obnovení řízení.

V daném případě šlo o úsilí obnoviti řízení. § 530 platného c. ř. s. v odstavci 6 připouští obnovu řízení »když strana nalezne rozsudek o témž nároku nebo témže právním poměru dříve vydaný a již pravoplatný« (§ 411), který zakládá právo mezi stranami toho řízení, jež má býti obnoveno, nebo nabude teprve možnosti takového rozsudku použíti; v odstavci 7 se pak praví: »když strana nabude vědomosti o nových skutkových okolnostech, nebo nalezne důkazy, nebo nabude teprve možnosti jich použíti, jichž přednesení nebo použití v řízení dřívějším bylo by způsobilo příznivější pro ni rozhodnutí věci hlavní« (viz též úrazové pojištěni dělnické Dr. A. Meissner a Dr. L. Winter, strana 435 až 437). Podotýkáme, že rozhodčí soud ve Vídni nálezem ze dne 25. listopadu 1892, Kaan č. 612 uznal, že je přípustná žaloba na navrácení v předešlý stav.

Měl tudíž krajský soud v Kutné Hoře se zřetelem k nálezu pojišťovacího soudu tamže postupovati jinak a poskytnoutí rady ve věci za obnovu řízení. Vzhledem k tomu, že se jedná o člověka, který není podrobně obeznámen s formálními předpisy zákonů, měl krajský soud K. Čechovi sděliti, že obnova řízení jest možná a doporučiti mu, jak má býti žádost o obnovu psána a kam adresována, aby se potkala s úspěchem.

Měl tak učiniti tím spíše, že ze spisů jedna-

cích jest zřejmo, že rozhodčí soud úrazové pojišťovny dělnické v daném případě porušil zákon, odmítnuv zavésti obnovu řízení - aniž by blíže zkoumal důvody - jen s poukazem na to, že pravoplatně rozhodl.

Od 18. prosince 1928, t. j. ode dne, kdy Karlu Čechovi byla pravoplatně zastavena nemocenská podpora, jest Karel Čech bez prostředků, odkázán na podporu svých příbuzných.

Z toho, co jest shora uvedeno, jest zřejmo, že úrazová pojišťovna dělnická v Praze v řízení o přiznání důchodu nedbale vyšetřila veškeré okolnosti související s pracovním poměrem a tak dělník Karel Čech byl těžce protizákonným postupem úrazové pojišťovny dělnické poškozen. Úrazová pojišťovna v Praze, resp. její rozhodčí soud, i když vyšly na jevo nové okolnosti o pracovním poměru, že Karel Čech byl zaměstnancem a nikoliv zaměstnavatelem, nepřipustila obnovu řízení a zmrzačeného dělníka Karla Čecha z nároků na důchod úrazový odmítla.

Nová zjištění na jisto postavená, rozhodčím soudem okresní nemocenské pojišťovny v Čáslavi (nález Cr 10-29-14), pojišťovacím soudem v Kutné Hoře (rozsudek poj. soudu Cro 24/30-20), berní správou v Čáslavi (číslo: IX-20/27/30) činí nutnou obnovu řízení a umožňují tak, aby byla odčiněna škoda K. Čechovi způsobená.

Veškery snahy jak K. Čecha, tak i jiných, směřující k nápravě, minuly se cílem. Úrazová pojišťovna dělnická v Praze není ochotna zjednati nápravu a na výzvy tiskem činěné odpovídá zasíláním oprav podle § 19 tisk. zák. a odkazováním, že věc byla definitivně a pravoplatně rozhodnuta.

Vzhledem k tomu nezbývá interpelantům než obrátiti se na pány ministry sociální péče a spravedlnosti a tázati se jich:

1. Jest pan ministr sociální péče ochoten dáti si předložiti z Úrazové pojišťovny dělnické v Praze všechny spisy případu K. Čecha se týkající a uložiti příslušnému oddělení ministerstva sociální péče, aby je prostudovalo a ministerstvo zaujalo ve své dozorčí pravomoci stanovisko?

2. Jest pan ministr sociální péče ochoten naříditi, aby se vzhledem k nálezu pojišťovacího soudu v Kutné Hoře novým šetřením zjistily okolnosti umožňující obnovu řízení?

3. Jest pan ministr spravedlnosti ochoten upozorniti rozhodčí soud úrazové pojišťovny dělnické v důsledku stížnosti K. Čecha ze dne 19. března 1931, že musí provésti obnovu řízeni, jestliže jsem dány předpoklady § 530 c. ř. s. ?

4. Jsou oba páni ministři ochotni působiti k tomu, aby K. Čechovi dostalo se práva, a aby jak úrazová pojišťovna dělnická tak její rozhodčí soud postupovaly podle zákonů?

V Praze dne 2. června 1933. Hatina, Špatný,

Zeminová, Jos. Tůma, Mikuláš, Lanc, Pechmanová-Klosová, Vaněk, Solfronk, Slavíček, Hynek, Bazala, Polívka, Netolický, Tykal, Inž. Záhorský, Malý, Langr, Stejskal, dr. Moudrý, dr. Patejdl, David.