Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.

III. volební období. 8. zasedáni.

2289.

Interpelace:

I.	posl. Stanislava, Janalíka, dra Mičury a druhů min. financí o nedostatku hypotekárních
	úvěrů,
II.	posl. Bergmanna, Tučného a druhů min. financí o zvláštní odměně zřízencům finanční
	správy za donášku těžkých zásilek úředních z pošty a na poštu,
III.	posl. Hatiny, Lance, Davida a druhů min. vnitra o nezachováváni jazykového zákona a
	Jazykových nařízení městským úřadem v Chomutově, který vědomě opomíjí jazykové předpisy,
IV.	posl. Hatiny, Langra a druhů min. spravedlnosti o zdlouhavém vyřizování sporů u roz-
	hodčích soudů nemocenských pojišťoven,
v.	posl. dra Szüllö a druhov celej vláde o obmedzovaní osobnej a politickej slobody štát-
	nych Penzistov,
VI.	posl. R. Köhlera a druhů min. obchodu, průmyslu a živností a min. financí o nutném vybu-
	dování československého patentního úřadu, o urychleném návrhu nového zákona o ochraně patentů a vzorků a o podporováni vynálezů finanční podporou vynálezcům,
VII.	posl. dra Keibla a druhů min. sociální péče o nedostatečném zaopatřování nezaměstnaných
	v šluknovském okrese státními poukázkami na potraviny,
VIII.	posl. dra Torkölya a druhov min. vnútra o odkládaní obnovenia samosprávy Rimavskej
	Soboty,
IX.	posl. Stenzla, Eckerta, Prause a druhů vládě o vydání zákona podle § 92, III. hlavy ústav-
	ní listiny o odpovědnosti státních orgánů,
X.	posl. Stejskala, Hynka a druhů min. financí o daňových odpisech za úplatu, jimiž byl po-
	stižen stát,
XI.	posl. Netolického, Slavíčka, Tykala, Vaňka, Solfronka a druhů předsedovi vlády o fondu
	pro stavbu učňovských pokračovacích škol,
XII.	posl. Danihela a druhov min. obchodu vo věci autobusovej koncesie Eduarda Vyhnálka
	zo Stupavy,
XIII.	posl. Hatiny, Špatného a druhů min. sociální péče a min. spravedlnosti o případu pojištěn-
	ce Úrazové pojišťovny dělnické v Praze - Karla Čecha.

2289/I.

Interpelace

poslanců Fr. Stanislava, Fr. Janalíka, dra Mart. Mičury a druhů

ministru financí o nedostatku hypotekárních úvěrů.

Již skoro celý rok nepovolují se hypotékami úvěry ani od těch peněžních ústavů, které svými stanovánu a svým účelem jsou k tomu založeny, aby poskytovaly úvěr hypotékami. Nejde jenom o ústavy rázu soukromého, ale o ústavy dnes polostátní jako hypoteční banka atd. Jsou známy případy, kdy na objekty několikamilionové hodnoty i tyto ústavy prohlásily ochotu půjčiti částku 200. 000 Kč do prvního pořadí zajištění. Takový postup od takovýchto ústavů zní skoro jako výsměch. Tento postup ústavů hypotekárních má zejména pro stavební podnikání za následek skoro úplné potlačení stavebního ruchu a tím také značnou depresi hospodářského života ve státě a značnou nezaměstnanost.

Již z tohoto vážného důvodu - neuvádějíce ještě jiných důvodů vážnějších - jsme toho pevného přesvědčení, že jest nutno učiniti co nejrychleji opatření, aby nedostatku hypotekárních úvěrů bylo co nejdříve odpomoženo.

Poslední dny prošla novinami zpráva, že na některých místech se uvažuje o možnostech za účelem opatření potřebných prostředků na hypotékami zápůjčky vydati zástavní listy a umístiti je v cizině.

Podepsaní táži se tudíž:

1. Jest panu ministru znám tísnivý nedostatek hypotekárních úvěrů?

2. Co hodlá pan ministr financí zaříditi, aby tomu tísnivému nedostatku bylo odpomoženo?

3. Jest pravdivá zpráva o vydání zástavních listů a umístění jejich v cizině a hodlá pan ministr tuto akci podporovati?

V Praze dne 23. května 1933.

Stanislav, Janalík, dr. Mičura,

Košek, Světlík, Adámek, dr. Dolanský, Roudnický,

Šamalík, Myslivec, Vičánek, Vaculík, Sedláček,

dr. Nosek, Navrátil, Kaňourek, dr. Novák, Petr,

dr. Daněk, Bezděk, Stašek, Knotek, Rýpar.

2289/II.

Interpelace

poslanců H. Bergmanna, A. Tučného a druhů

ministru financí

o zvláštní odměně zřízencům finanční

správy za donášku těžkých zásilek

úředních z pošty a na poštu.

Presidium ministerstva financi vydalo o odměně, která přísluší zřízencům za donášku co do váhy těžkých úředních zásilek z pošty a na poštu výnos ze dne 30. července 1919, č. j. 10. 517 pres. z r. 1919, který byl zaslán předsednictvu ministerské rady a všem ústředním úřadům, tohoto znění:

Ohledně zmíněné odměny stanoveno bylo výnosy bývalého rakouského ministerstva financí ze dne 15. /V. 1862, č. 12. 779, 23. /III. 1899, č. 120. 478/898, I. /VIII. 1899, č. 46. 956 a 3. /II. 1900, č. 10. 864 v podstatě toto:

Donáška úředních zásilek patří k řaditým povinnostem úředních sluhů a nepřísluší za ni nijaké zvláštní odměny.

Z důvodů spravedlnosti povoluje se výjimečně zvláštní odměna 35 hal. za donášku oněch zásilek na poštu neb z pošty, jež najednou doručeny, přeneseny neb převezeny činí více než 14 kg.

O jakou vzdálenost jde, neb o kolik váha zásilky je větší než 14 kg, nemá vlivu na odškodné.

K zjištění váhy nutno k účtům, jimiž se odměna požaduje, přiložiti poštovní podací lístky, po případě listy nákladní neb jich opisy. - Odepřel-li by poštovní úřad opisy vydat, nutno to v účtu podotknouti, a má úřad, jenž sluhu vyslal, váhu zásilek nedoložených potvrdit.

Bylo-li někdy nutno víc než jednou denně zásilky na poštu neb z pošty doručovat (přenášet, převážet), musí představeným úřadu sluhova výslovně býti potvrzeno, Že to bylo nutno a že cesta také skutečně byla dvakráte vykonána.

Podle toho stanovíme zdejší postup, s příkazem, aby účty byly předkládány vždy za 2 měsíce, a to pokud možno za dobu od prvého do posledního.

Na místě dokladu účtu podacími lístky a nákladními listy žádáme potvrzení úřadu sluhova, že váha jest správně udána. - Kolkovné (za účast neb při poukazu odměny) nepožadujeme.

Odměnu zvyšujeme na dvojnásobnou částku, t. j. na 70 h, v úvaze, že prvotní odměna pochází z roku 1862 a že zvlášť s odvážením zásilek z pošty je spojena začasté značná námaha.

Ministerstvo financí žádá, aby k vůli jednotnosti bylo Vámi učiněno podobné opatřeni, po případě bylo sem sděleno, jaká odchylná ustanoveni v tamním resortu platí. «

Některé finanční a jiné úřady zastavily zřízencům tyto nepatrně odměny s poukazem, že k nim není stát povinen a zaměstnanec nemá na ně právního nároku a odvolaly se na vládní usnesení ze dne 14. ledna 1932, doplněné stanoviskem ministerstva financí ze dne 11. listopadu 1932, č. 13. 602 m. r., které bylo sděleno ústředním úřadům předsednictvem ministerské rady.

Poněvadž se domníváme, že zmíněné odměny nelze subsumovati do rámce citovaného usnesení ministerské rady, tážeme se pana ministra financí:

1. Zda zůstává i na déle v platnosti výnos presidia ministerstva financí ze dne 30. Července 1919, č. j. 10. 517 pres. z r. 1919 a je-li ochoten znění jeho znovu ústředním úřadům intimovati?

2. Je-li ochoten sděliti podepsaným co v této věci zařídil, anebo učiniti hodlá?

V Praze dne 30. května 1933.

Bergmann, Tučný,

dr. Patejdl, Netolický, Slavíček, dr. Moudrý, Ze-

minová, Špatný, David, Šmejcová, Solfronk, Ba-

zala, Polívka, Vaněk, Tykal, Hatina, inž. Záhor-

ský, Jos. Tůma, Lanc, Stejskal, Malý.

2289/III.

Interpelace

poslanců Hatiny, Lance, Davida a druhů

ministru vnitra

o nezachováváni jazykového zákona a

jazykových nařízení městským úřadem

v Chomutově, který vědomě opomíjí

jazykové předpisy.

Do dnešního dne jsou v Chomutově místnosti městského úřadu označeny výhradně německy, orientační nápisy na ulicích a cestách jsou pouze v jazyce německém, vyhlášky městského úřadu a jiných úřadů jsou vydávány toliko v Jazyce německém. Stranám české národnosti doručovány jsou platební rozkazy, potvrzení o dávkách a poplatcích, městským úřadem vybíranými, jako vodné, za elektrický proud a pod. jen německy.

Tento nezákonný postup úřadů v Chomutově je příčinou neustálých stížnosti a různých intervencí, kterými jsme zahrnováni a dotazujeme se proto pana ministra vnitra, je-li mu prakse měst-

ských úřadů v Chomutově známa a jaká opatření hodlá učiniti, aby oprávněným stížnostem chomutovských občanů české národnosti bylo vyhověno, jak na to mají podle jazykového zákona a jazykových nařízení právo.

V Praze dne 10. května 1933.

Hatina, Lanc, David,

Bazala, Tykal, Hynek, Zeminová, Jos. Tůma, Stejskal, Inž. Záhorský, Solironk, Netolický, Špatný, Pechmanová-Klosová, Vaněk, dr. Patejdl, dr. Moudrý, Slavíček, Mikuláš, Polívka, Langr, Malý.

2289/IV.

Interpelace

poslanců Hatiny, Langra a druhů ministru spravedlnosti

o zdlouhavém vyřizováni sporů u rozhodčích soudů nemocenských pojišťoven.

Jako doklad uvádějí tento případ:

Los Jan, Brno-Husovice, Svitavská ul. č. 44, onemocněl dne 11. května 1932 srdeční vadou. Byl léčen až do 22. září 1932. Po té mu bylo nemocenskou pojišťovnou zastaveno nemocenské a odkázán na důchod invalidní, který mu byl také přiznám.

Jelikož však onemocnělý Los Jan byl i nadále potřeben léků a lékařů, domníval se proto, že mu náleží podle zákona o sociálním pojištění dělnickém nemocenské a ne důchod invalidní a podal u rozhodčího soudu nemocenské pojišťovny v Brně žalobu.

Tato projednávala se dne 7. února 1933 a bylo předsedou soudu rozhodnuto, aby povolán byl jako svědek lékař, který J. Lose léčí.

Od počátku onemocnění uplynul rok, od stání u rozhodčího soudu 3 měsíce a doposud nic se nestalo. Když žalobce se vedoucího úředníka nemocenské pojišťovny dotazoval, kdy jeho záležitost bude projednávána, bylo mu sděleno, - »že prý toho mají mnoho. «

Činí proto podepsaní dotaz na pana ministra spravedlnosti, je-li mu taková prakse u rozhodčích soudů známa a jaká opatřeni učiní, aby spory u rozhodčích soudů byly s největším urychlením vyřizovány.

V Praze dne 9. května 1933.

Hatina, Langr,

David, Zeminová, Jos. Tůma, Stejskal, Malý, Mikuláš, Solfronk, Inž. Záhorský, Vaněk, Špatný, Netolický, Lanc, Slavíček, dr. Patejdl, dr. Moudrý, Pechmanová-Klosová, Tykal, Polívka, Bazala.

2289/V (překlad).

Interpelácia

poslanca dr. Szüllö a druhov cele] vláde

o obmedzovaní osobnej a politickej slobody štátnych penzistov.

Vládna správa finančná v posledných mesiacoch čo najprísnejšie požaduje, aby štátni penzisti mohli cestovať do cudzozemska len s povolením, a ešte i takých penzistov, ktorí to opomenú v dôsledku neznalosti tohoto nariadenia alebo z inej dôležitej a ľudsky prijateľnej príčiny, trestá tým, že zastaví im výplatu penzie. I keď na žiadosť dotyčného penzistu sa penzia poukáže, nariadi sa to nie ex tunc, ale ex nunc, tak že penzista ztratí svoju, penziu na niekoľko mesiacov, ba i rokov.

Podobné prípady stále sa množia a vyvolávajú pochopiteľný nekľud v kruhoch penzistov.

Viazanie cesty penzistu do cudziny na povolenie zakladá sa na dvorných patentoch z r. 1806 a 1826 a tedy na úradných ustanoveniach vyše 100 rokov starých, čo už samo o sebe dosvedčuje zastaralosť, zaostalosť a naprostú odlišnosť tohoto postupu od ducha dnešnej doby.

Tento postup vládnej správy finančnej stíha tisíce penzistov a vdov pokročilého veku, ktorí v dôsledku požiadania o povolenie musia dlho čakať i v prípadoch najsúrnejších, lebo je verejne známe, že v administratíve Československa do krajnosti zbyrokratisovanej deje sa akékoľvek vybavenie, vynímajúc vymáhanie daní, slimačím krokom; avšak ani keby tejto okolnosti nebolo, i v tomto prípade viazanie cesty penzistu do cudziny na povolenie znamená obmedzovanie voľnosti pohybu štátneho penzistu a tedy také obmedzovanie jeho osobnej slobody, ktoré naprosto odporuje duchu ústavnej listiny vybudovanej na zásadách moderných.

Je tiež výsmechom humanizmu v republike tak zhusta zdôrazňovaného, že penzista, chce-li sa liečiť v cudzine alebo navštíviť svojho príbuzného v cudzine alebo spechá-li ku svojmu skonávajúcemu príbuznému do cudziny a pod., je vystavený na pospas samo vôle finančných úradov a nemôže sa hnúť dotiaľ, kým nedostane povolenie k ceste.

Postup vládnej správy finančnej je v tomto ohľade ostrejší než ustanovenia starodávnych patentov, lebo v tej dobe záviselo od povolenia opustenie územia celej rak. -uh. monarchie. Na území ríše výmery 560. 000 štv. km mohol sa penzista voľne pohybovať, kdežto dnes voľnosť jeho pohybu obmedzuje sa len na územie vo výmere 140. 000 štv. km.

Nehumánnosť jednania finančných úradov vyvrchoľuje v tom, že penzista, ktorý opomenul požiadať o povolenie a takto odcestoval do cudziny, nemá právo sa ospravedlniť a trestá sa odňatím penzie, a keď mu penziu predsa lem milostivé znova poukážu, nedostane ju už s účinkom zpätným, a predsa penzia zakladá sa na práve nadobudnutom podľa zákonov a tedy nesmie byť skrátená alebo odňatá na základe dávnych dvorných patentov, a jestliže sa tak činí, týmto klasickým príkladom flagrantného zbavovania práv dotvrdzuje sa názor, že tu nepanuje demokracia, ale lžidemokracia.

Do akej miery pokladajú isté vládne kruhy penzistov za voľný plen vlády, ktorých možno uvrhnúť takrečeno v osud otrokov, dôkazom toho sú zaiste z úradných miest inšpirované novinárske články, dľa ktorých odňatím penzie budú trestaní penzisti, ktorí sú členami politických strán, ktorým panujúca práve vláda nepraje, i keď tieto strany vyvinujú činnosť podľa stanov schválených úradmi. Už i tento zámer je tak ťažkým atentátom a tak monštruóznym poblúdením myšlienky demokratickej, že proti tomu musíme ab ovo protestovať.

Našu interpeláciu podávame celej vláde a nie ministrovi financií, lebo postup smerujúci proti štátnym penzistom, ktorý uráža najelementárnejšie požiadavky osobnej slobody, nemôže byt posudzovaný z užšieho hľadiska fiska alebo jednotlivých rezortných ministerstiev.

Tážeme sa tedy:

1. Či je vláda ochotná učiniť príslušné opatrenia, aby cestovaniu štátneho penzistu do cudziny a jeho zdržovaniu sa tam, pokiaľ dotyčný má riadny cestovný pas, nekladly úrady žiadné prekážky a aby zrušený bol záväzok žiadať o povolenie?

2. Či je vláda ochotná zakročiť, aby penzistom, ktorým bola penzia pre opomenutie žiadosti o povolenie odňatá, bola táto bez meškania a zpätmo poukázaná?

3. Či je konečne vláda ochotná čeliť všetkým snahám, ktoré zamýšľajú obmedzovať politickú slobodu penzistov a čí je ochotná predložiť zákonodarstvu návrh zákona, ktorý s vylúčením akýchkoľvek pochybností stanoví pre penzistu penzijné oprávnenie toho obsahu, aby ono nemohlo byť dotknuté ani národnostnou ani náboženskou ani politickou príslušnosťou.

V Prahe, v máji 1933.

Dr. Szüllö,

dr. Jabloniczky, Szentiványi, dr. Törköly, Hokky,

dr. Holota, ing. Jung, Knirsch, Geyer, Kasper,

R. Köhler, Simm, Nitsch, Dobránsky, Fedor, dr.

Schollich, dr. Keibl, ing. Kallina, Horpynka,

Matzner, dr. Hassold, dr. Hanreich.

2289/VI (překlad).

Interpelace

poslance R. Köhlera a druhů

ministrovi obchodu, průmyslu a živností a ministrovi financi

o nutném vybudování československého patentního úřadu, o urychleném návrhu nového zákona o ochraně patentů a vzorků a o podporování vynálezů finanční podporou vynálezcům.

Podporování vynálezů zákonnými opatřeními, jako na příklad poskytováním státních podpor, jest nutné jak v zájmu vynálezců, tak také uvážíme-li dnešní význam nových výrobků pro oživení našeho hospodářství.

Pouhá finanční podpora vynálezcům, aby mohli obeslati výstavy, trhy a podobně, sama o sobě není ještě nejúčinnějším prostředkem k podporování vynálezů. Musí jíti ruku v ruce s důkladnou a soustavnou zákonnou úpravou tohoto oboru.

K odůvodnění této úvodní věty třeba v dalším zjistiti, které okolnosti se staví v cestu vzniku a zhodnocení nových výrobků a mohly by býti odstraněny.

Již pro účelnou konstrukci, pro správně posouzení, jakož i pro získání ochrany, ale i pro rychlý a dobrý výsledek všech opatření ke zhodnocení vynálezů má rozhodný význam zhotoveni názorných a působivých modelů a vzorků. Proveditelnost, nejúčelnější stavba a správný tvar, výrobní náklady, vyhlídky na zpeněžení a zisk, ale i prospěch a výhody jak pro jednotlivého kupce, tak také pro celek lze zpravidla posouditi teprve podle modelů, které by se daly provésti, nebo podle hotových vzorků. Jest známou a zkušenostmi častokráte potvrzenou skutečností, že vynálezy pouze vykreslené nebo popsané i na trzích a výstavách nelze téměř prodati nebo jen za velmi nepříznivých podmínek pro risiko proveditelnosti a pochybného finančního výsledku. Jest tedy nesmysl zaplniti výstavy vynálezy záležejícími jen z primitivních nákresů nebo špatně pracujících modelů, které ani nelákají ke koupi, ani nemohou podati žádoucích vysvětlení a důkazů.

Prvním základem pro podporování vynálezů jest tedy podpora při budování názorných působivých modelů. Tato podpora nemusila by vždy záležeti v penězích, nýbrž může se poskytnouti také prakticky.

Ovšem, již pro zhotovování modelů by bylo předpokladem, že práva vynálezců na duševní vlastnictví zůstanou jim úplně zajištěna. Podle platných zákonů dalo by se to bezvadně provésti

jen předchozím ohlášením patentní nebo vzorkové ochrany, pokud mohou skutečně poskytnouti dostatečné ochrany.

K podpoře vynálezů patří tedy nezbytně také zlepšení živnostenského ochranného práva. Dokud musí vynálezce po léta čekati na udělení patentu a dokud také do posledního dne jeho trvání může býti prohlášen za neplatný, dokud, není-li udělen, nebo jde-li jen o novinku způsobilou pro vzorkovou ochranu, dostává se mu velmi pochybné ochrany, kterou lze lehce obejíti, dokud naše živnostenské ochranné právo jest méněcenné proti cizině, nelze počítati s úspěšným oživením vynálezů. Již obava před napodobeními zráží člověka, aby se zaměstnával vynálezy a novými výrobky, nikdo nebude vynálezy kupovati, nebude-li moci výdaje za ně opět získati využitím výhradního výrobního a provozovacího práva. Bez ochranných práv, a to u nás bez již získaných, nejen ohlášených ochranných práv, jest dokonce odvážné dáti si zhotovovati cizími lidmi modely, opatřovati si posudky, nabízeti vynálezy k zakoupení ochranného práva, k licenci, k výrobě nebo provozu, nebo dokonce je vystavovati nebo dávati je do prodeje. I když se to stane - podle zákona o soutěži - osoba přímo vyrozuměná nebo pověřená nesmí použíti zprávy k účelům soutěže. Proti dalším osobám, které byly úmyslně nebo bez úmyslu vyrozuměny, i když byla ohlášena ochrana nebylo by možno s úspěchem zakročiti, dokud nedošlo aspoň k vyložení. Bylo-li přihlášení zameškáno, nelze činiti námitek ani proti získání patentu takovouto třetí osobou. Ochrana vystavování platí jen pro tuzemsko, v cizině, kde právě v takovýchto případech hrozí zvláštní nebezpečí, nelze použíti ani priority ode dne vystavení, nýbrž teprve ode dne přihlášení. Stát poskytuje sice výhody, jako prominutí různých poplatků a ustanovení patentního zástupce, ale k rozhodnutí o tom dochází teprve po měsících a k ochrannému vyložení přihlášky, jak patrní z Patentního věstníku, nedochází však s docela ojedinělými výjimkami do jednoho roku. většinou však ještě později.

Mnozí vynálezci mohli by s prvými pokusy začíti sami. i zhotoviti modely, kdyby dostali peníze na potřebný materiál a nástroje. Ale vynálezci mohlo by se na příklad umožniti, aby zhotovil vynález ve státních dílnách, školních laboratořích a podobně a připravil je. i k vyzkoušení. Tyto dílny, byly by povinny poskytnouti mu v dílně místo, materiál a zařízení. Konečně vyskytují se případy, kdy vynález přesahuje obor vědomostí a zkušeností vynálezcových, že tedy od něho pochází jen vlastní, základní myšlenka s laickými návrhy na provedení. Tyto případy nejsou tak řídké a nikterak bez vyhlídky. Mnoho vynálezů pochází od lidí, kteří v dotčeném oboru nepracovali na př. obruče velocipédu od lékaře. lodní šroub od hajného hromosvod od kněze. Ovšem stávalo se častokráte, že pro neodborné provedení nemohl se původní vynález uplatniti a upadl v zapomenutí, až byl později proveden od odborně zkušenějších, nezřídka však také jen obchodně zdatnějších lidí v jiném státě. Z četných

případů vysvitá, že stát měl by věnovati veškeren svůj zájem i takovýmto vynálezům poskytnutím vlastní pomoci, poněvadž jimi může hospodářsky i daňově-technicky získati a rovněž tak ztratiti jejich odevzdáním jiným zemím. Také v takovýchto případech měl by se vynálezci oznámiti ústav, jemuž by bylo uloženo, aby mu při praktickém provádění, zkoušení a zhodnocení co nejrozsáhleji pomáhal v každém směru. Takovýmito ústavy byly by na příklad učitelské stolice vysokých škol, pokusné ústavy vysokých a středních škol, ústavy pro podporováni živností a mnoho jiných.

Na mnohostranné, závažné újmy tohoto pozdního získání ochrany bylo již poukazováno z různých stran. Zde vypočteme tedy jen krátce ty nejdůležitější.

1. Vyložení po uplynutí prioritního roku nutí vynálezce, aby podali zahraniční přihlášky dříve než přihláškou patentního úřadu nabudou jistoty o způsobilosti k patentování, takže do ciziny odcházejí tisíce korun za neužitečné přihlášky patentu.

2. Přesvědčí-li se vynálezce teprve po uplynutí prioritního roku o způsobilosti svého vynálezu k patentování, nemůže pak již v mnohých státech získati patent vůbec. V jiných státech jen tehdy, nebyl-li vynález dříve oznámen tiskem a nebylo-li ho použito veřejně. Výtěžek ze zahraničních patentů, jimž by přišly do země velké částky, zahraniční valuty, ztrácí se tedy liknavostí patentního úřadu.

3. Mnoho obchodníků, i když byl přihlášen předmět, nezpůsobilý k patentování, nepouští se do výroby a prodeje z obavy, že investiční vydání nedala by se opatřiti do případného patentování.

4. Čeká-li se na udělení patentu, může zatím vynález dávno vyjíti z mody nebo pro nynější rychlé tempo pokroku dávno býti překonán, takže pozbyl ceny nebo jest přece jen znehodnocen průtahem s patentováním. Nečeká-li se však na udělení patentu, může býti vynález zdiskreditován levnými, špatnými napodobeninami, aniž lze proti tomu zakročiti, nebo trh může již býti tak zaplaven, že výtěžek jest velmi ztenčen - ne-li úplně ztracen.

5. Pro tato nebezpečí domácí vynálezci dávají také častokráte přednost tomu, že především nebo výhradné přihlašují nebo využívají zahraničních ochranných práv. Tím náš průmysl a náš obchod ztrácí náskok, jehož by mohl dosíci používáním a prodejem vynálezů a novinek ve světovém obchodu. Novinky docházejí k nám naopak teprve z ciziny zdraženy poplatky licenčními, celními a nákladními.

Každá tato jednotlivá újma jest sama o sobě tak závažná, působí našemu hospodářství tak ohromné škody, že právem možno předpokládat že státu přece musí záležeti na zlepšení poměrů. Zvlášť škodlivé účinky má u nás zdlouhavé vyřizování patentních přihlášek. Patentní úřad při stížnostech namítá, že patentové přihlášky musí býti vyřizovány v pořadí, jak docházejí a že

jest příliš málo předběžně zkoušejících, aby bylo možno vedle došlých spisů vyříditi také nevyřízené. Že se dodržuje pořadí dojití, zajišťuje aspoň, že jistým přihláškám nebude dána přednost. Ale konec kanců projednávání přihlášek trvá přece jen různou dobu, neboť na příklad v jednom případě jest vzneseno více námitek, vyvracejí se pomaleji a neúplněji, vyžadují nového řízení, atd. Záleží tedy jen na prvém zpracování a správném zařazení za sebou, aby se zabránilo nesprávnému pořadí stejně podaných přihlášek. Toto prvé předběžné zpracování mohlo a mělo by se provésti ihned po dojití, aniž celá přihláška zůstávala ležeti několik měsíců. Mnohdy musí uchazeč o patent čekati celý rok, než zví, že má podati nové nákresy a popisy, poněvadž staré nebyly sepsány podle předpisů nebo schází nároky na patent. Zároveň mohly by zajisté také býti oznámeny nejzřejmější námitky proti novince a již tím by se dosáhlo dvou důležitých výhod:

1. Snížení počtu přihlášek, které se mají vážně projednávati, poněvadž nikoli nepatrná část vyřadí se již tímto předběžným zkoumáním.

2. Brzkého vyřazení všech zřejmě nebo docela úmyslně neprávem podaných přihlášek, takže průmysl a obchod ihned by věděly, zda smějí vyráběti výrobek označený jako »patentem chráněno« nebo jej prodávati, aniž se musily obávati zastavení výroby a prodeje, nebo ještě potrestání nebo náhrady škody.

Budou-li přihlášky, které se mají dále projednávati, zároveň tak spořádány, že za sebou jdoucí budou zařazeny ve správném pořadí, přes toto předběžné zkoumání netřeba se obávati, že by to bylo na škodu dalšímu řízeni nebo že by to poškodilo uchazeče o patent.

Pro tyto předběžné práce mohlo by se také v předběžném zkoumání používati méně zkušených zkoumatelů nebo vlastním předběžným zkoumatelům odňaly by se jednotlivé odborné skupiny a přikázaly by se nově ustanoveným odborným zkoumatelům. Při dnešní silné specialisaci jako následku rychlého vývoje mnoha odborných odvětví, nelze ani od předběžného zkoumatele žádati, aby ovládal dříve uzavřený obor, nyní rozvětvený v mnoho hlavních odvětví tak, aby znal všechny jeho pokroky a novinky, jak by toho nutně potřeboval. Již z tohoto důvodu jest nutno rozmnožiti počet předběžných zkoumatelů.

Dále patří sem také podpora vynálezců, o níž isme se zmínili, aby se mohli účastniti trhů a výstav. Zvlášť cenná jest spoluúčast svazů vynálezců ve všech otázkách vynálezů. Na tuto spoluúčast třeba klásti největší důraz. Tímto způsobem byla by vložena velká část práce do rukou odborníků, kteří by se nejlépe hodili k prostředkování jednak mezi vynálezci a jednak mezi hospodářskými vrstvami.

Podepsaní táží se tedy pana ministra, je-li ochoten zahájiti všechny nutné kroky,

1. aby zkoumání a udělování patentů bylo urychleno vhodnými opatřeními, na příklad za-