Přehled předpisů

poměrného zastoupení na podkladě volných

nebo závazných kandidátních listin

ve státech evropských.

Část všeobecná.

Ze států, kde uzákoněno je poměrné za stoupení, jsou:

Závazné kandidátní listiny

uzákoněny ve státech:

československo, Gdansko, Jugoslávie, Německo, Rakousko, Polsko, Rumunsko, (Itálie).

Volné kandidátní listiny mají:

Belgie, Dánsko, Irsko, Lotyšsko, Lucemburg, Nizozemí, Norsko, Švýcary, Island, Estonsko a Švédsko.

Ochranu menšin uzákonily:

Finsko a Portugaly.

A. Kandidátní listiny volné.

L

Systém hlasů přednostních.

Belgie.

Volební právo upraveno zákony ze dne 2. května 1912, ze dne 22. října 1919, ze dne 6. března 1925 a ze dne 26. dubna 1929.

Sněmovna.

Mandátů 187, nejvýše na každých 40. 000 obyvatelů jeden mandát.

Aktivní volební právo od 21 roků, 6 měsíční bydliště, pasivní volební právo od 25 let. Volební období 4 roky. Volební povinnost.

Stálé seznamy voličské, které se revidují jednou za 2 roky.

Volební okresy v každé provincii tvoří svazek volebních krajů.

Hlasovací lístky u označení strany a u jména každého kandidáta jsou opatřeny černým čtvercem s bílým kruhem uprostřed. Zvláště se volí poslanci a zvláště náhradníci (týmž hlasovacím lístkem). Volič smí dáti pouze jeden hlas kandidátu poslanectví a jeden hlas náhradníkovi, může

však souhlasiti i s celou kandidátní listinou. Souhlasí-li s celou kandidátní listinou, vyplní bílý kruh u označení strany. Souhlasí-li s pořadím poslanců, ale nesouhlasí s pořadím náhradníků, vyplní bílý kruh u jednoho z náhradníků. Souhlasí-li s pořadím náhradníků, ale nesouhlasí s pořadím poslanců, vyplní bílý kruh u jednoho z kandidátů poslanectví. Nesouhlasí-li ani s pořadím kandidátů poslanectví ani s pořadím náhradníků, vyplní bílý kruh na obou místech.

Skrutinium upraveno čl. 166 a násl.

Pro každou stranu počítají se hlasovací lístky, v nichž volič hlasoval pro stranu (vyplněním kruhu u označení strany) i hlasovací lístky v nichž označeno bylo jméno kandidátovo. Prvé nazývají se "hlasy strany", druhé "hlasy jmen" (kandidátů).

Skrutinium provádí se podle soustavy D'Hondtovy tím způsobem, že se součet hlasů každé strany dělí 1, 2, 3, 4, 5 atd. až se počet quotientů podle velikosti rovná počtu mandátů, jež nutno obsaditi. Poslední (nejnižší) quotient je číslem volebním, jímž se dělí součet hlasů každé strany.

Je-li počet kandidátů roven počtu mandátů, jsou zvoleni kandidáti všichni (čl. 170). Je-li však počet kandidátů větší, jsou zvoleni ti kandidáti, kteří získali větší počet hlasů jmen (byli označeni vyplněním kruhu). Při tom platí zásada devoluce, totiž, k počtu hlasů, jež získal na své jméno prvý kandidát, připočtou se hlasy strany až prvý kandidát docílí čísla volitelnosti.

číslo volitelnosti, chifre ďeligibilité, se vypočte, dělím-li součet hlasů strany a součet hlasů jmen počtem mandátů straně přikázaných + 1.

Když prvý kandidát, jemuž se k jeho hlasům jmen připočetlo tolik z hlasů strany, že již čísla volitelnosti dosáhl, byl zvolen, připočtou se další hlasy strany kandidátu v pořadí druhému, třetímu atd. až všechny hlasy strany jsou využity.

Dr. Braunias ve svém spise "Das parlamentarische Wahlrecht" Berlin und Leipzig 1932 u Walter de Gruyter et Comp. jako příklad pro toto devolutní přikazování mandátů uvnitř strany uvádí volbu v kraji Aalst z r. 1921, kde strana katolická dobyla 3 mandáty.

Zákonem ze dne 28. října 1919 povoleno v Belgii sdružení stran. Tam, kde sdružení bylo řádně ohlášeno, neprovádí se skrutinium systém D'Hondtovým, nýbrž počet všech platných hlasů rozdělí se počtem mandátů v o k r e s u. Volebním číslem dělí se počet hlasů strany, a celé číslo udá počet mandátů každé strany. Volební číslo dělí se pak 1, nemá-li strana dosud mandátů, 2, získala-li již 1, 3, získala-li již 2 atd. Nárok strany na další mandát (ze zbytků) bude vyjádřen zlomkem, jejž obdržíme, když dělíme její volební číslo počtem mandátů, jež by strana obdržela postupně, kdyby dodatečný mandát jí byl pokaždé přidělen. Tyto výpočty zašlou se provinciální ústřední komisi; tato sečte hlasy, jež obdržely strany sdružené, a zjistí počet hlasů stran mimo sdružení. Ústřední volební komise určí na to počet mandátů, jež obdržela každá skupina v provincii tím, že sečte celky volebních čísel, určí počet mandátů, jež získaly v provincii (několik volebních okresů je spojeno na území provincie v jeden celek) strany nesdružené, a určí počet mandátů, jež se ještě v provincii mají obsaditi. Vyloučeny jsou strany, jež nedosáhly ani 66% volebního čísla.

Ústřední komise rozdělí postupně počet hlasů stran (sdružených i nesdružených)

jednou, dvěma, třemi atd., jestliže strana neobdržela dosud žádného mandátu, dvěma, třemi, čtyřmi, má-li strana již l mandát, třemi, čtyřmi, pěti, dobyla-li strana již 2 mandátů (je to systém Hagenbach-Bishoff, viz o něm dále "Švýcary"). Výsledky dělení zařadí komise do řady, až počet dělení rovná se počtu neobsazených ještě mandátů. Každý výsledek dělení v téže řadě určuje, že straně, jíž náleží, patří další mandát.

ústřední volební komise určí dále okresy, kde mají sdružené strany dostati mandát. Pořad kvotientů sdělaný podle systému Hagenbach-Bishoffova určuje pořádek, podle něhož je každá skupina povolána postupně k tomu, aby obdržela zbývající mandát. S povoláním každé skupiny spojeno je povolání okresu, kde se mandát získává.

Za tím účelem napíše ústřední komise svisle pod sebou do tolika kolon, kolik skupin se účastní skrutinia, zlomky mandátů zapsané do okresních protokolů (viz o tom

výše) tak. aby prvým byl zlomek nejbližší celku, a vedle zlomku označí okres, na který se zlomek vztahuje.

Skupina, jíž připadá prvý mandát, obdrží jej v okresu, který je uveden v čele sloupce téže skupiny. Jsou-li však v tomto okresu již všechny mandáty obsazeny, dostane mandát v okresu bezprostředně následujícím.

Zjistí-li se, že v některém okresu obdržela skupina více mandátů, než tam má kandidátů, přidělí se mandát postupem výše uvedeným stranám ostatním.

Toto ustanovení neuspokojilo v Belgii voličstvo nikterak; naopak, je proti tomuto neobyčejně složitému způsobu skrutinia veliký odpor pro jeho komplikovanost, nesrozumitelnost a často i nespravedlivost. Aby ustanovení výše uvedenému bylo rozuměno, sledujeme praktický příklad (Srov. Zpráva výboru ústavně právního, čís. tisku posl. sněm. 5291 vol. obd. I str. 36 a násl. ).

Zbývající 4 mandáty obsadí se takto:

V provincii byl součet hlasů (chiffre électoral) katolíci 178. 395 a kartel 116. 110.

Dělím-li počet hlasů strany kat. počtem m. + l (volební kvotient) =

Katolíci dostanou l m. v Antverpách, druhý v Turnhoutu, kartel jeden m. v Antverpách a druhý v Malines.

Senát.

Aktivní volební právo 21 let, pasivní 40 let. Volební období 4 roky.

Dánsko.

Sněmovna, Volksting, počet mandátů nesmí přesahovati 152. V tomto volebním období počet m. = 149 podle počtu obyvatelstva a voličů.

Volební období 4 roky, aktivní i pasivní volební právo = muži i ženy od 25 let.

Stálé seznamy voličské, sestavované jednou za rok.

Ke kandidatuře připuštěny jsou strany, jež byly dosud ve sněmovně zastoupeny, nová strana připustí se jedině tehdy, prokáže-li ministerstvu vnitra nejpozději 10. den před volbou, že je podporována nejméně 10. 000 voliči.

Podle volebního řádu z r. 1915 volilo se relativní většinou a pouze 25% mandátů

z 92: 4 = 23 bylo vyhrazeno stranám, jež při relativní většině byly poškozeny. Pouze volební kraj Kodaň volil poměrně s přísné závaznými kandidátními listinami.

Podle volebního řádu z r. 1920 počet mandátů nesmí býti vyšší než 148, a voličům bylo dovoleno buď stranu, nebo jednoho kandidáta označiti křížkem. V každém volebním okresu je pouze jeden mandát, ale přikazování stranám se děje ve svazu volebních okresů = ve volebním kraji.

Zvláštností volebního práva Dánského je právě toto rozdělení mezi volebními okresy o volební kraje (Aufstellungskreis a Amtskreis). Ve volebních okresích se obsazuje pouze jediný mandát a také jediný kandidát strany smí se ucházeti o důvěru voličstva. Ohlášení kandidatury musí se státi nejpozději do 22. hodiny posledního všedního dne před volbou a musí obsahovati: jméno kandidátovo s jeho podpisem, jména voličů, kteří kandidáta navrhují, označení strany, ku které se kandidát hlásí nebo prohlášení, že kandiduje jako samostatný.

Ohlášení kandidátních listin ve volebním kraji (svazu volebních okresů) do 20. hodiny pátého dne přede dnem volby, obsahuje pořadí kandidátů v jednotlivých volebních okresích, a týče se kandidátů, jež se ve volebním kraji pro stranu prohlásili. Strana kandiduje A. v okresu 1., B. v okresu 2. atd.

V r. 1929 bylo zákonem dovoleno kandidovati i beze stran, avšak nikdo ze samostatných kandidátů nebyl zvolen.

Podle dnešního práva obsazuje se ze 148 m. v I. skrutiniu 117, ve II. 31 m. podle soustavy D'Hondtovy. Z 31 mandátů ve II. skrutiniu připadá na Kodaň 6, na ostrovy 10 a na Jutsko 15 mandátů, a může v II. skrutiniu získat mandát jen strana, která již v I. skrutiniu mandát získala nebo aspoň takový počet hlasů, který se rovná průměru hlasů na jeden mandát. Řízení v II. skrutiniu velice komplikované.

Jako v Belgii i v Dánsku vypočte se pro přikazování mandátů uvnitř stran nejprve číslo volitelnosti = počet hlasů: m. + l a hlasy, jež po zvolení prvého kandidáta zbyly, jsou k dobru kandidátu druhému.

Veškeré hlasovací lístky, jež zněly na zvoleného se smísí dohromady a hlasy, jež

zvolenému přebývaly, jsou k disposici k dalšímu skrutiniu; jméno prvního zvoleného se na nich škrtne, a hlasy připočtou se kandidátu označenému čís. 2., nebo tomu, kdo byl voliči čís. 2. označen. Byl-li tento zvolen, škrtne se jeho jméno na lístcích a hlasy přebývající připočtou se kandidátu označenému čís. 3. atd., při čemž se kandidátu počítají hlasovací lístky, v nichž byl označen jako první.

Neobsadí-li se tímto způsobem mandáty všechny, postupuje se způsobem opačným, totiž škrtnou se kandidáti, kteří dostali hlasů nejméně a jejich hlasy se připočtou kandidátu s větším počtem hlasů.

Příklad z voleb provedených 24. dubna 1929.

Kandidovalo 6 dosavadních politických stran, nově komunisté, kteří prokázali podpisy 10. 000 voličů své oprávnění ke kandidatuře. Všech hlasů bylo 1, 420. 246, z toho obdrželi:

tedy o jeden m. více, než se mělo obsaditi, což je ale zákonem dovoleno, neboť mandátů nesmí býti více než 152.

Přikazování mandátů uvnitř stran.

a)

Neohlásí-li strana ve volebním kraji svoji oficielní kandidátní listinu, je zvolen ten, kdo obdržel větší počet hlasů v celém volebním kraji (kandidát může se však pro stranu prohlásit).

Ve volebním kraji Ribe o 5 volebních okresích získala strana Venstre na 25. 325 hlasů 3 m. a kandidovali:

Zvolen, kdo obdržel největší počet hlasů, tedy 1. Pinholt, 2. Sorensen a 3. Slebsager. Ostatní jsou v pořadí hlasů náhradníky.

b)

Strana ohlásila svoji oficielní kandidátní listinu.

Tu přikazují se mandáty podle čísla volitelnosti a převodem hlasů.

Kdo získal více hlasů než čísle volitelnosti, je zvolen a zbytek převádí se dalším kandidátům.

Příklad:

Strana oficielně ohlásila ve volebním kraji o 5 volebních okresech 5 kandidátů A. B. C. D. E., získala 21. 999 hlasů a byly jí přikázány 3 mandáty.

Číslo volitelnosti = 21. 999: 3 + l = 5. 500.