Karel König, průvodčí autobusu z Lázní Kynžvartu č. 207:

Nepatřím k žádné politické straně. Byl jsem asi v 19 hodin na náměstí a viděl jsem, jak Hössl se svým bratrancem Döltschem šel na chodníku;. náhle přišlo od soudu asi 20 četníků, kteří utvořili rojnici a počali tlačiti lidi úplně klidně přecházející a beze vší příčiny je začali tlouci obuškem. Četnictvo určitě nikoho nevyzvalo, aby zůstal státi nebo se rozešel. Byl jsem nanejvýš 5 kroků od Hössla vzdálen a pozoroval jsem tuto příhodu důkladně od počátku až do konce. Já sám jako úplně nezúčastněný dostal jsem několik ran obuškem. Mohu přísahou potvrditi, že Hössl naprosto nezavdal příčiny, aby byl ztýrají, nýbrž že se choval úplně klidně a že to jest velká nepravda, když se tvrdí, že se Hössl násilně bránil nějakému rozkazu k rozchodu, který vůbec nebyl vydán.

Četníci tloukli bezbranného Hössla neobyčejně surově, ten však jen střídavě zvedal ruce ke své ochraně nad obličej a hlavu.

Konečně jsem viděl, jak tři četníci odváděli Hössla, který byl zle zřízen, a že na počátku této cesty stále ho tloukli obušky.

Karel König.

Jan Buberl, zámečník z Lázní Kynžvartu:

Byl jsem v kritické době na náměstí a přesně jsem pozoroval Hösslův případ od začátku až do konce ze vzdálenosti asi 10 kroků.

I já mohu potvrditi, že Hössl nezavdal žádné příčiny ke ztýrání, nýbrž že jen zvedal ruce, aby se chránil před ranami. Slyšel jsem také, že Hössl volal: »Co chcete, vždyť přece jdu pryč. « Četníci ho však nepustili, nýbrž stále tak surově Hössla tloukli, že nebyl již skoro vůbec schopen jíti, nadtož činně na četníky útočiti. Mohu dále potvrditi, že četníci, eskortující Hössla, i po jeho zatčení ho tloukli obušky. Viděl jsem také, že jistý četník, který chtěl rovněž na Hössla dotírati, zakopl a upadl na zem; jest však naprosto vyloučeno, že by byl Hössl tohoto četníka porazil.

Jan Buberl.

Adam Bauer, domovník z Lázní Kynžvartu č. 89:

Byl jsem mezi lidmi, kteří v kritické době šli z lázní do města; náměstí bylo náhle asi uprostřed uzavřeno řetězem četníků a poněvadž jdoucí se mnou truhlářský pomocník Richard Heinl musil nastoupiti vojenské cvičení, řekl jsem jednomu z četníků, aby přece Heinla propustili, neboť musí odjeti na cvičení; jako odpověď dostal jsem tři rány obuškem do hlavy a rovněž Heinla jistý četník tloukl obuškem.

Případu Hösslova samého nemohl jsem pozorovati, ale viděl jsem, jak dva nebo tři četníci Hössla odváděli; při této příležitosti eskorta stále tloukla Hössla obušky, který podle všeho nemohl již dobře jíti.

Adam Bauer.

Vavřinec Kohl, krejčovský mistr z Lázní Kynžvartu č. 61:

Nejsem příslušníkem žádné strany; když jsem se se svou ženou v kritické době procházel na náměstí, přišla náhle četnická rojnice a četníci začali beze vší příčiny přecházející tlouci obušky. Slyšel jsem později četníky volati »Zpět« a běžel jsem se svou ženou rovněž směrem k hotelu Grand. U Schmidthammerova domu řekl jsem ke zdejšímu četnickému strážmistru Veselému, aby nás přece propustil, neboť moje žena musí k našemu 5měsičnímu dítěti; tento strážmistr nám také dovolil projíti a volal na tři jiné četníky, kteří chtěli s obušky na nás útočiti, že smíme projíti uzavřením; přes toto propuštění přišel však k nám jeden četník z Velké Hleďsebe a třikráte mne zepředu uhodil obuškem do hlavy. Před tím jsem viděl, že 6 četníků zároveň začalo bíti Hössla a že tito četníci Hössla obklopili; takže se vůbec nemohl hnouti s místa. Hóssl byl pak zatlačen do kouta mezi domy, kde ho 4 další četníci jako zuřiví tloukli obušky.

Mohu úplně určitě potvrditi, že se Hössl pouze pokoušel chrániti se před četnými ranami a při tom zvedal ruce. Nějakého násilného odporu Hössl určitě nekladl. Bylo to také docela nemožné při počtu bijících a obklopujících ho četníků.

Vavřinec Kohl.

Ludvik Faber, elektrikář z Lázni Kynžvartu č. 13:

Vyšel jsem s účastníky zábavy v palácovém hotelu asi v 19 hodin na náměstí a byl jsem v jedné z prvních skupin; viděl jsem četníky běžeti sem od okresního soudu a slyšel jsem nějaký rozkaz velitele, jemuž jsem nerozuměl, a četníci potom utvořili rojnici, vzali pušky do ruky a druhou rukou drželi obušek; tak četníci proti nám postupovali a jest úplně vyloučeno, že bych byl mohl přeslechnouti nějaký rozkaz četníků, abychom se rozešli.

Četníci nás hned počali bíti obušky, přes to, že jsme se ihned obrátili. To je dokázáno i tím, že skoro všichni účastníci dostali rány do zadní části hlavy nebo do zad. Viděl jsem také, že manželka řidiče automobilu Alžběta Höttlová byla poražena četníkem docela surově postupujícím a že upadla.

Případ Hösslův pozoroval jsem ze vzdálenosti nejvýše 10-15 kroků a mohu úplně určitě potvrditi, že Hössl neodporoval ani slovem ani činem, nýbrž se pokoušel Jen zdviženýma rukama chrániti se před četnými ranami obuškem.

Přes to četníci ho dále tloukli a mohu také potvrditi, že Hössl byl tak zřízen, že se jen namáhavě mohl pohybovati. Četníci, kteří ho doprovázeli k soudu, tloukli ho obušky i pak, když již Hössl nemohl dosti rychle jíti, a strkali ho se všech stran.

Ludvík Faber.

Anna Röllová, kavárenská z Lázní Kynžvartu č. 53:

Nejsem příslušnice žádné strany a nebyla jsem ani na zábavě v palácovém hotelu, byla

jsem docela náhodou na náměstí a viděla jsem, jak četníci v rojnici postupují proti úplně klidně přicházejícím účastníkům zábavy. Neslyšela jsem, že by četníci byli dali nějaký rozkaz, a viděla jsem jen, jak četníci beze vší příčiny tloukli do lidí. Později jsem také viděla, jak 4 četníci zatlačili Hössla do kouta mezi domy a tam mu stále zasazovali silné rány obušky. Mohu také potvrditi, že Hössl zvedal ruce jen na svou ochranu, že však nikterak činně neodporoval Šatníkům a že stále volal: »Pusťte mne, vždyť přece nic nedělám. « Odvádění Hösslovo jsem nepozorovala. Byla jsem také svědkyní, jak byl ztlučen Karel Baumann.

Anna Röllová.

Antonín Schücker, řidič automobilu z Lázní Kynžvartu č. 206:

Byl jsem mezi účastníky schůzky v palácovém hotelu a šel jsem s nimi přes namésti. Mohu rovněž potvrditi, Že Četníci, kteří zakročili, nedali žádného rozkazu, abychom se obrátili a že náhle beze vší příčiny počali nás bíti obušky; také já jsem dostal rány do hlavy, ramen a zad. Krátce potě jsem viděl, že asi 8-10 četníků obklopilo Hössla a docela zuřivé ho Houklo obušky. Hössl nekladl násilného odporu, nýbrž pokoušel se jen brániti se ránám. Viděl jsem ovšem také, že jedna přilba spadla na zem, ale jest naprosto vyloučeno, že by snad Hössl byl nějakému četníkovi srazil tuto přilbu s hlavy.

Antonín Schücker.

Antonín Eheim, zedník k Lázní Kynžvartu č. 220:

Když jsme z palácového hotelu vešli do města a dorazili na náměstí, viděl jsem, že se z okna okresního soudu dívá četník Veselý; netrvalo to také příliš dlouho a ze soudu vyšli všichni Četníci, utvořili napřič přes náměstí rojnici a již v téže chvíli na nás zaútočili, při čemž počali nás tlouci Obušky bek výběru a smyslu, aniž jíme dali podnět k tomuto více než ostrému postupu, já sám byl jsem udeřen pažbou do pravé kyčle a upadl jsem; když jsem ležel na zemi, četníci tloukli Ještě obuškem do mých zad. V téže chvíli byla i paní Höttlová poražena četníky. Když jsem se mohl zvednouti se země, viděl jsem, jak větší počet četníků obklíčil Hössla na ulici a docela zuřivě ho tloukli obušky. Hössla pak 4 četníci zatlačili do kouta mezi domy u hodináře Lorenze, kde byl dále bit obušky. Ani na ulici ani v tomto koutě neklad Hössl násilného odporu, nýbrž zvedal ruce jen na svou ochranu a při tom stále volal: »Pusťte mne, vždyť jsem nic neudělal. « Hössl vůbec snad ani nemohl násilně útočiti na četníky, kteří ho bili nebo utéci, poněvadž byl jimi obklopen. Také já jsem pozoroval, jak Hössla odváděli, a mohu 2 vlastního postřehu potvrditi, že Hössl nemohl již vůbec řádně jíti a že ho přes to stále tloukli obušky.

Antonín Eheim.

Antonín König, nádeník z Lázní Kynžvartu č. 143:

Připojuji se v plném rozsahu ke svědeckým výpovědím o případu Hösslově, poněvadž jsem jej mohl od počátku pozorovati. Výslovné však zdůrazňuji, že Hössl ani slovem ani činy nezavdal nijakého podnětu k tomuto surovému postupu.

Co se dělo v koutě mezi domy a při odváděni Hössla, toho jsem však nepozoroval.

Antonín König.

František Gärtner, truhlářský pomocník z Lázní Kynžvartu:

Byl jsem přítomen při událostí na mostní váze a pozoroval jsem, jak četníctvo s námi jednalo. Stáli jsme klidně na tomto místě a četníci beze vší příčiny začali náhle do nás tlouci, a také já jsem dostal rány do zad. Výslovně zdůrazňuji, že jsme se chovali docela klidně a nedali podnětu k zakročeni.

František Gärtner.

Pavel Heidl, drogista z Lázní Kynžvartu č. 56:

Pozoroval jsem, jak byl Hössl zatlačen do kouta mezi domy u Lorenze a jak ho tam četníci jako beze smyslů tloukli obušky. Mohu také potvrditi, že se Hössl nebránil. Pozoroval jsem dále. jak četníci Hössla vlekli k soudu, poněvadž Hössl již nemohl řádně jíti.

Pavel Heidl.

Ervín Tischler, číšník z Lázní Kynžvarku č. 170;

V kritické době jsem šel s ostatními účastníky zábavy v palácovém hotelu na náměstí a viděl jsem zdaleka, jak byl Hössl bit; řekl jsem k přítomným: »Podívejte se, tam někoho bijí. « V této chvíli přistoupil ke mně velitel četnictva a tázal se mne, zdali jsem byt také v palácovém hotelu: když jsem to potvrdil, řekl, že jsem zatčen pro účast na zakázaném průvodu. Byl jsem pak dopraven k soudu, kde byla sepsána mojí osobní data a byl jsem zase propuštěn. I já jsem dotstal dvě rány do ramen a *zad.

Ervin Tischler.

Otto Gerhardt, obchodník z Lázní Kynžvartu:

Šel jsem v kritické době s Janem Heidlem na procházku po náměstí a chtěl jsem pravé jíti domů. Byl jsem svědkem, když četnictvo zakročilo a viděl jsem, že četníci počali tlouci obušky lidi a že bylo ztlučeno i mnoho žen, které chtěly jiti ha májovou pobožnost. Přes to, že jsem prohlásil četníkům, že jsem chtěl jiti domů, dostal jsem několik ran do hlavy.

Dnes dopoledne byl u mne četník a chtěl mne« příměti, abych nepodával udání pražskému německému vyslanectví; když jsem trval na tom, že to udám, řekl mi, že pak i já budu udán.

Poněvadž jsem říšskoněmecký státní občan, zaslal jsem dnes udání pražskému německému vyslanectví.

Oto Gerhardt.

Antonín Döltsch, domovník z Lázní Kynžvartu:

Byl jsem ve zmíněné již době přímo před četnickou rojnicí a mohu se naprosto bezpečně domnívati, že četníci náhle a beze vší příčiny nás počali bíti obušky. Sám jsem dostal mnoho ran do zad, co jistě dostatečně dokazuje, že jsem již odcházel. Četníci vlak běželi za mnou přes polovici náměstí a stále mne tloukli.

Viděl jsem, jak několik četníka tlouklo Hössla, ale nemohl jsem tento případ přesně pozorovati.

Viděl jsem také, jak říšskoněmecký státní občan Max Schubert, řidič automobilu z Lázni Kynžvartu, dostal od četníků několik ran do zad a do zadní části hlavy.

Antonín Döltsch.

Erik Girschick, studující ze Staré Vody:

Pozoroval jsem, jak četnický strážmistr Friba z Velké Hleďsebe zezadu tloukl obuškem říšskoněmeckého státního občana Otu Gerhardta.

Erik Girschick.

Vilém Bachmann, řezník z Lázní Kynžvartu: Jsem sice příslušníkem strany, nebyl jsem však na schůzce v palácovém hotelu, nýbrž byl jsem náhodou na náměstí, když četníci počali obušky tlouci lidi, kteří docela klidně přecházeli. Vidci jsem také, jak několik četníků strašně tlouklo obušky Hössla v koutě mezi domy u hodináře Lorenze. Mohu potvrditi, že se Hössl naprosto nebránil a že četníci jako beze smyslů a se vší zuřivostí bili Hössla obušky.

Vilém Bachmann.

František Schöner, dělník z Lázni Kynžvartu č. 205:

Nejsem příslušník žádné strany; byl jsem v kritické době právě na náměstí a viděl jsem, lak četníci jako zuřiví začali lidi tlouci obušky. Dále jsem viděl, jak Hössl byl obklopen četníky a jak četníci obušky tloukli Hössla, který se pokoušel brániti se zdviženýma rukama. Hössla zatlačilo pak několik četníků do kouta mezi domy a dále ho tlouklo obušky. Když Hössl byl již v koutě u hodináře Lorenze, běžel přes cesiu četník, klopýtl, upadl a při tom zlomil pušku, poněvadž na ni upadl. Pozoroval jsem také, jak odváděli Hössla a při tom jsem viděl, jak se Hössl potácel a že ho přes to provázející úředníci stále postrkávali a tloukli pěstmi a obušky.

František Schöner.

František Rhein, pekařský pomocník z Lázní Kynžvartu č. 20:

Byl jsem mezi prvními, kteří přišli na náměstí podařilo se mi tedy projíti kolem četníků kteří právě počali tvořiti rojnici, a tak jsem mohl ve všem klidu pozorovati případ Hössluv ze vzdálenosti asi 15 kroků. Hössla beze vší příčiny, na rozkaz, který dal četnický vrchní strážmistr Mauritz z oken četnické stanice, obklopilo 8-10 četníků, kteří zuřivě Hössla tloukli obušky. Hössl dostal četné rány do hlavy, ramen a zad. Mohu

zcela určitě říci, že se Hössl nebránil, nýbrž že pouze zvedal ruce, aby se bránil ránám. Hössla dále četníci zatlačili přes ulici na chodník do kouta mezi domy u hodináře Lorenze a tam ho velmi surově bili obušky. Viděl jsem také, jak Hössla odváděli a mohli jsme zřetelně pozorovati, že se Hössl potácel a že se shrbený jen těžce mohl udržeti na nohou. Hössla tedy četníci k okresnímu soudu přímo vlekli. Přes to, že Hössl byl již tak zřízen, přece ho, když ho odváděli, stále strkali a tloukli obušky.

František Rhein.

Vincenc Seitz, nádeník z Lázní Kynžvartu č. 259:

Kritického dne asi v 17 hodin stál jsem sám u váhy a viděl jsem, jak náhle přišli četníci a beze vší příčiny zaútočili obušky na několik lidí, kteří docela klidně stáli na křižovatce. Také mne, který jsem přece stál docela sám, 6 četníků začalo tlouci a za ustavičného bití pronásledovali mne až k obchodníku Eckertovi.

Viděl jsem také, jak Jan Seitz byl bit a ranami pronásledován až ke Stinglovu hostinci. Potom jsem šel do palácového hotelu a mohu potvrditi, že předseda místní skupiny Prochaska při odchodu výslovně přísně rozkázal, aby se nešlo v semknutých řadách a aby se rozhodně vyhýbali všemu volání a zpívání písní. Společný odchod nastal jen proto, poněvadž předseda místní skupiny naší strany, jemuž byly výstrahou četně útoky marxistů na naše straníky v jiných místech, chtěl takovým přepadům zabrániti.

Když jsme přišli na náměstí, vystoupili proti nám četníci a beze vši příčiny začali do nás tlouci obušky; dostal jsem několik ran do hlavy a ramene. Viděl jsem pak ještě, jak četníci odvlekli člena naší strany Hössla a při tom ho stále tloukli; Hössl v této době sotva již mohl jiti.

Vincenc Seitz.

Josefina Seitzová, manželka nádeníka z Lázní Kynžvartu č. 259:

Byla jsem svědkyní toho, co se dělo s Hösslem v koutě u Lorenzova domu a při jeho odváděni a výpověď mého manžela béřu za svou.

Josefina Seitzová.

Rudolf Röll, dělník z Lázni Kynžvartu č. 53: Také já se připojuji se zřetelem na události

v koutě u Lorenzova domu a při odváděni Hössla

k předcházejícím výpovědím.

Rudolf Röll.

Max Prochaska, zahradník z Lázní Kynžvartu:

Jako předseda místní skupiny nařídil jsem ve schůzi podle § 2, která se konala 1. května t. r., aby se zabránilo srážkám při sociálně demokratické májové slavnosti konané odpoledne, že se členové naší strany mají sejíti v palácovém hotelu k volné schůzce. Když jsem se mohl domnívati, že rudá májová slavnost již skončila a že účastnici odešli, nařídil jsem, abychom šli společ-

ně z lázní do města, abychom zabránili přepadení jednotlivých členů strany. Při tom Jsem přikázal, aby členově strany nešli do města v semknutých řadách, nýbrž ve volných skupinách a aby se zdrželi všeho volání, jakož i zpívání písní.

Přes všechna tato prozíravá opatření vystoupili proti nám na náměstí četníci v roji, kteří také již bez dalšího vyzvání k rozchodu počali do nás velmi surově tlouci gumovými obušky.

Sám jsem dostal několik ran do zad; viděl jsem, jak člen naší strany Hössl mezi chodníkem a silnicí ležel na zemi a jak do něho četníci dále biji obušky. V této chvíli byly mi zasazeny další rány, takže jsem již nemohl pozorovati další události v koutě u Lorenzova domu a když byl odváděn.

Max Prochaska.

Potud výpovědi očitých svědků.

Je-li již rozhodnutí mariánskolázeňského okresního úřadu; které zakazuje projev německé národně socialistické strany dělnické a povoluje projev německé sociálně demokratické strany dělnické, pořádaný z téhož podnětu, paskvilem všech zásad demokracie, jimiž se vláda při každé příležitosti tak velice vychloubá, pak nelidsky krutým postupem četnictva lze dosíci všechno jiné, jen nikoliv zajištění klidu mezi obyvatelstvem. Postup ten příčí se především předpisům a jest schopen obyvatelstvo právem rozčiliti a rozhořčiti.

Zvláštní zmínky zasluhuje jednání četníka, který den po této události navštívil obchodníka Gerhardta a hrozbou, že bude naň učiněno udáni, pokoušel se ho zastrašiti a odvrátiti, aby nepodal diplomatickou stížnost, což se rovná vydírání.

Interpelanti táží se tedy pana ministra:

1. Ví pan ministr o bezdůvodném, neuvěřitelně surovém jednání četnictva v Kynžvartu dne 1. května a o ztýráni občanů, žen a dětí a Jaká opatřeni jest ochoten učiniti, aby se podobné případy již nikdy neopakovaly?

2. Jest pan ministr ochoten okamžitě sprostiti služby četníky, kteří se účastnili týráni kynžvartského obyvatelstva?

3. Jest ochoten zahájiti proti těmto četníkům disciplinární řízení, potrestati je příkladně a tím poskytnouti plné dostiučinění ztýraným?

4. Jest konečně ochoten přísně disciplinárně potrestati četnického velitele Útratu, který při zakročení nebyl vůbec u mužstva a Jest ochoten dáti ho velmi podrobně poučiti o jeho předpisech?

V Praze dne 9. května 1933.

Inž. Jung,

Greif, Scharnagl, dr. Petersilka, Kunz, dr. Schollich, Horpynka, dr. Hanreich, Kasper, dr. Luschka, Zajíček, Krumpe, Oehlinger, Bobek, dr. MayrHarting, Fritscher, Köhler, Simm, Matzner, dr. Hassold, inž. Kallina, dr. Keibl, Geyer, Knirsch.

2255/VII (překlad).

Interpelace

poslance Windirsche a druhů ministrovi železnic

o ničení rostlinných a zvířecích škůdců ovocného stromoví, vyskytujících se na železničních náspech a jiných železničních pozemcích.

Podle ustanovení nařízení ze dne 19. června 1931, č. 104 Sb. z. a n., o opatřeních proti škodlivým činitelům na ovocných stromech a keřích a révě vinné ukládá se pěstitelům ovoce, aby potírali škůdce ovocných stromů. Kdyby to nečinili, hrozí se tresty. Tato ustanovení měla by také platiti pro správu státních drah. Skutečnost však učí, že ovocné stromy a keře, rostoucí na železničních pozemcích jsou často tak obaleny mšicemi a červci a jinými původci nemocí ovocných stromů, že působí velké nebezpečí, že budou zavlečeni na sousední ovocné sady. Zvláště průvan vznikající jízdou vlaků velmi přispívá k rozšiřování těchto škůdců. Aby se tomu zabránilo, musí

i železniční správy učiniti včas opatření, aby železniční náspy a jiné pozemky byly zbaveny hmyzu a jiných škůdců ovocnářství.

Proto se tážeme pana ministra železnic, Je-li ochoten vydati včas nutná nařízení.

V Praze dne 9. května 1933.

Windirsch,

Böhm, Oehlinger, dr. Mayr-Harting, Zajíček, Bobek, Greif, Scharnagl, Fritscher, Halke, Zierhut, Heller, dr. Hodina, Kunz, dr. Petersilka, Gläsel, Krumpe, Platzer, dr. Luschka, Viereckl, Wagner.

Původní znění ad 2255/VI.

Interpellation

des Abgeordneten Ing. Rudolf Jung, und Genossen

an den Minister des Innern

in Angelegenheit der schweren Misshandlungen wehrloser Bürger, Frauen und Kinder, durch die Gendarmerie in Königswart am 1. Mai 1933.

Am 1. Mai 1933 sollte in Bad Königswart eine öffentliche Maifeier der Deutschen nationalsozialistischen Arbeiterpartei stattfinden, die Je-

doch von der Bez. Behörde Martenbad verboten wurde. Dagegen bewilligte dieselbe Behörde eine öffentliche Maifeier der Deutschen sozialdemokratischen Arbeiterpartei, die am Nachmittag auf dem Markplatz in Bad Königswart abgehalten wurde, ohne dass das dortige Bürgermeisteramt um Erlaubnis gefragt worden wäre.

Die Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei hielt darauf im Hotel Zentral am Vormittag eine geschlossene Versammlung ab, die einen starken Besuch aufwies und in aller Ruhe verlief. Die Maifeier der Sozialdemokraten fand dagegen erst um % 16 Uhr auf dem Marktplatze statt.

Bei der vormittägigen geschlossenen Versammlung wies der Ortsparteiführer der DNSAP auf die Anordnungen der Hauptleitung hin, wonach Zusammenstösse mit den Gegnern unbedingt zu vermeiden seien, um nicht der Behörde einen Anlass zu weiteren Massnahtnen gegen die Partei zu geben. Der Ortsparteiführer Prochaska, der inzwischen ebenfalls verhaftet und dem Kreisgerichte in Eger eingeliefert wurde, ordnete daher an, dass die sozialdemokratische Maifeier von den Angehörigen der DNSAP zu meinden sei und dass sich letztere zu einem zwanglosen Beisammensein im Palasthotel Beer treffen mögen.

Erst zu dem Zeitpunkte, als der Ortsparteiführer mit Recht annehmen konnte, dass die sozialdemokratisch Maifeier beendet und der Abmarsch der nicht gerade zahlreichen Besucher bewirkt sei, gab er den Auftrag zum Abmarsch, wobei er im Hinblick auf die bereits oftmals vorgekommenen Ueberfälle von in der Mehrheit befindlichen Sozialdemokraten und Kommunisten auf Nationalsozialisten den gemeinsamen Abmarsch, Jedoch keineswegs in geschlossenen Reihen, sondern lediglich in einzelnen Gruppen anordnete und ausserdem die strenge Weisung gab, dass das Anstimmen von Liedern als auch jegliche Zurufe zu unterbleiben haben.

Als sich nun die Angehörigen der Deutschen nationalsozialistischen Arbeiterpartei von der Versammlung in die Stadt gruppenweise zurückbegaben, trat ihnen am Eingang zum Marktplatz ungefähr 30 Mann Gendarmerie entgegen und begann ohne jede Veranlassung und ohne dass ein Befehl zum Auseinanderleben erteilt worden wäre mit Gummiknütteln in der rücksichtslosesten Welse auf die Passanten einzuhauen. Die Gendärmerte scheute selbst nicht davon zurück, spafelerengehende Frauen und Kinder zu schlagen.

Bei dem Einschreiten der Gendarmerie wurde auch, der deutsche Nationalsozialist Anton Hössl derart geschlagen, dass er zusammenbrach. Arn Boden liegend versuchte er, weitere Schläge mit erhobenen Armen abzuwehren. Vier oder fünf Gandarme schlugen jedoch auch dann noch auf den Wehrlosen ein. Unter fortwährend niedersautenden Schlägen wurde er sodann zum Königswarter Bezirksgericht buchstäblich geschleift und dort in Haft genommen. Die Ortsparteileitung der Deutschen nationalsozialistischen Arbeiterpartei hat beim Bezirksgericht die ärztliche Untersuchung des Anton Hössl wegen Feststellung seiner

Haftfähigkeit durch einen ortsfremden Arzt beantragt Die in Betracht kommenden Tatzeugen sind vom Bezirksgerichte bereits einvernommen worden und ihre Aussage wird erweisen, dass das Vorgehen der Gendarmerie vollkommen ungerechtfertigt und unangebracht gewesen ist.

Der Kommandant der Gendarmerieassistenz Oberleutnant oder Kapitän Utrata befand sich während der Bereitschaft bezeichnender Weise nicht bei der Truppe. Die Gendarmerie griff vielmehr vollkommen eigenmächtig ein, sperrte durch eine Schwarmlinie ohne Befehl des Kommandanten den Marktplatz ab und erst nachher soll, was übrigens kein Zeuge bestätigen kann, der Kommandant den Befehl zur Säuberung des Platzes gegeben haben. Es ist ferner nachweisbar, dass die Gendarmerie vor ihrem Eingreifen eine grosse Menge Flaschenbier gekauft hat und sich dieses in ihre Ubikation in das Bezirksgericht bringen liess.

Es muss nachdrücklichst festgestellt werden, dass sich ob dieses unglaublich brutalen Vorgehens der Gendarmerie der gesamten Bevölkerung von Bad Königswart eine ungeheuere Erregung bemächtigt hat.

Im Anschluss an diese unerhörten Vorfälle gab eine grosse Reihe einwandfreier Zeugen verschiedenster Parteirichtung bei dem Rechtsanwalt Dr. Glück eine Schilderung aus eigener Wahrnehmung zu Protokoll. Das von jedem Einzelnen eigenhändig gefertigte Protokoll liegt der Interpellation bei.

Adam König, Viehhändler im Bad Königswart Nr. 298:

Wie alltäglich, wollte ich mit dem Kinderwagen über den Kreuzungspunkt Bahnhofstrasse - Hauptstrasse gegen das Kurortviertel zu fahren; als ich am 1. Mai d. J. zwischen 16 und 17 Uhr über die Brückenwage auf diesem Kreuzungspunkte fuhr, kamen gerade einige der Versammlungsteilnehmer daher, welche einzelnen Parteigenossen, welche mit Kornblumen auf der Strasse standen, zuriefen: «Hitlerbuben schmeisst Eitere Blümeln weg, Ihr seid ja nur Lausbuben!« Hierauf entstand zwischen beiden Gruppen ein Wortwechsel, welcher zu Tätlichkeiten auszuarten drohte; als dieser Wortwechsel schon beendet war, kamen ungefähr 8 Mann Gendarmerie auf den Platz, welche ohne jede weitere Veranlassung auf die Parteigenossen und sogar auf die Passanten wahllos mit den Gummiknütteln einhauten. Ich selbst, welcher an dem Vorfall gänzlich unbetefligt war, erhielt von drei Gendarmen Schläge mit den Gunfniknürteln über den Kopf und sogar auf das Dach des Kinderwagens hat ein Gendarm mit dem Knüttel eingebaut. Diesen Vorfall können beweisen:

Johann König, Landwirt in Bad Königswart (Stammelhans).

Rosa Döltch, Arbeitersgattin in Bad Königswart Nr. 35,

Margareta Hössl, Hausbesitzerin in Bad Königswart,

Gisella Sykora, Private in Bad Königswart (Balkan),

Anna Urban, Schuhmacherswitwe in Bad Königswart, Spital,

Johann Seitz, Tagarbeiter in Bad Königswart, Kirchgasse.

König Adam.

Margareta Dengler, Tischlersgattin in Bad Königswart Nr. 303:

Ich war gleichfalls Zeuge der von Adam König geschilderten Vorfälle und bemerke noch hiezu, dass ich lediglich die kritische Stelle passieren wollte, um mich über ein Steigel auf den zum Kurort führenden Fussweg zu begeben; hiebei erhielt ich von einem Gendarmen ohne jede Veranlassung einen Hieb mit dem Gummiknüttel über das Kreuz, wodurch ich noch heute heftige und brennende Schmerzen versprüre.

Margarete Dengler.

Anna Eckert, Tischlergehilfensgattin in Bad Königswart Nr. 207:

Ich betone, dass ich nicht Mitglied der DNSAP. bin; ich ging am 1. Mai d. J. gegen 19 Uhr auf den Marktplatz; vor mir sind die Leute gegangen, welche, wie ich später erfuhr, aus dem Palast Hotel Beer kamen; sie gingen in losen Gruppen, zum Teil auf den Bürgersteig, zum Teil auf der Strasse. Es wurde weder gesungen, noch wurde laut gerufen, noch wurden irgendwelche Zurufe ausgestossen. Plötzlich kamen vom Bezirksgericht her quer über den Marktplatz ungefähr 20 Gendarmen, welche eine Schwarmlinie bildeten und, ohne dass ein Befehl zum Auseinandergehen gegeben worden wäre, mit den Rufen: «Zurück!« auf die Leute mit den Gummiknütteln einschlugen.

Ich sah mit eigenen Augen und werde dies auch vor Gericht bestätigen, dass einige Gendarme besonders auf den Hössl einschlugen, welcher sich gar nicht wehrte und nur die Schläge mit erhobenen Armen abzuhalten suchte. Die Gendarme suchten trotz dieser Abwehrmassnahme des Hössl freie Körperstellen, wohin sie mit unglaublicher Rohheit schlugen. Auf Hössl schlugen nach und nach sämtliche eingesetzten Gendarme ein; Hössl wurde hierauf in eine Hausecke gedrückt, woselbst er mit beispielloser Brutalität behandelt wurde.

Ich kann unter Eid bestätigen, dass Hössl an die Gendarme nicht gewaltsam Hand anlegte, dass er nur immer die Arme schützend über seinem Kopfe und über sein Gesicht hielt und dabei rief: »Lasst mich gehen, ich hab doch nichts getan und nichts gesagt. « Es spottete jeder Beschreibung, in welcher unglaublichen Weise Hössl. welcher sich doch überhaupt nichts zu schulden hat kommen lassen, misshandelt wurde. Ich betone noch, dass ich den Vorfall Hössl von Anfang bis zum Ende beobachtet und auch gesehen habe, wie Hössl von drei oder vier Gendarmen auf das Bezirksgericht geschleift wurde.

Anna Eckert.

Johann König, Moorarbeiter in Bad Königswart Nr. 46:

Ich betone, dass ich nicht der DNSAP, sondern der deutschen christlichsozialen Volkspartei angehöre.

Am Nachmittage des 1. Mai 1933 war ich mit meinem 12jährigen Sohn um Brennessel; als ich gegen 19 Uhr mit der Handtasche über den Marktplatz ging, kamen gerade die Leute aus dem Palast Hotel; ich befand mich zu dieser Zeit mit unter den ersten Gruppen und bemerkte, dass plötzlich vom Bezirksgericht her ungefähr 20 Gendarme kamen, welche eine Schwarmlinie bildeten und ohne irgendeine Aufforderung zum Auseinandergehen plötzlich auf die in aller Ruhe über den Marktplatz gehenden Leute mit erhobenen Gummiknüttel eindrangen und einschlugen; Hössl befand sich nicht mehr als 5 Schritte von mir entfernt und ich kann unter Eid bestätigen, dass Hössl weder einen Ruf ausgestossen hat, oder aber gegen die eindringenden Gendarme handgreiflich wurde, Hössl wurde von den Gendarmen in der unerhörtesten Weise ohne jeden Grund misshandelt und ich schliesse mich in den näheren Ausführungen der Aussage der Frau Eckert vollinhaltlich an. Ich bemerke schliesslich, dass ich den Vorfall vom Anfang bis zum Ende genau aus unmittelbarer Nähe beobachtet habe und dass es ganz unmöglich ist, dass mir irgendetwas entgangen sein könnte, oder aber dass ich etwas nicht gesehen oder gehört haben könnte, was heute dem Hössl zur Last gelegt wird.

Johann König.

Rosa Döltsch, Tagarbeitersgattin in Bad Königswart Nr. 35:

Ich ging zwischen 16 und 17 Uhr vom Kurort mit meinem Mann Karl Döltsch in unsere Wohnung; auf dem Kreuzungspunkt BahnhofstrasseHauptstrasse sah ich, wie Gendarmen auf Adam König einschlugen und hörte auch das im Kinderwagen liegende Kind furchtbar schreien. Ich war an dem ganzen Vorfall vollkommen unbeteiligt und wollte mich durch einen Sprung über den Strassengraben vor den ganz sinnlos und wütend dareinhauenden Gendarmen retten. Ein Gendarm lief mir jedoch nach und versetzte mir während des Sprunges über den Graben mit einem Gummiknüttel einen heftigen Schlag übers Kreuz, wodurch ich helftige Schmerzen verspürte, welche auch heute noch andauern; es war auch ein roter Striemen über den Rücken zu sehen. Ueber Anraten eines Passanten begab ich mich zum Kommandanten der Gendarme und beschwörte mich über das rücksichtslose Vorgehen. Der Kapitän notierte darauf, anstatt meine Beschwerde zur Kenntnis zu nehmen mit den Worten: »Das ist mir gerade recht, dass Sie kommen: « meinen Namen, sowie den Namen meines Mannes und meiner Eltern. Darauf sagte er: »Was wollen Sie denn, Sie tragen ja eine Kornblume, das ist das beste Zeichen, dass Sie Nationalsozialist sind. «

Rosa Döltsch.