Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1953.

III. volební období. 8. zasedání.

2255. Interpelace:

I.	posl. Jurana a soudr. min. vnitra o neslýchaném postupu okresního hejtmana Gagaše a
	jeho náměstka dra Janků v Dačicích na Moravě při odsuzování účastníků projevu na 1. května 1933,
II.	posl. inž. Nečase, Koudelky, Stivína a soudr. předsedovi vlády o nespravedlivém rozdílení
	náhrad za škody utrpěné živelními pohromami v mělnickém okrese,
III.	posl. dra Danka, Bezděka a druhů min. vnitra o postupu bezpečnostních orgánů v Lipávce
	u Tišnova,
IV.	posl. Hynka, Stejskala a druhů min. vnitra o rozšířeni kompetence stálých úředních dnů
	v Hořicích v Podkrkonoší,
V.	posl. Dvořáka a soudr. min. spravedlnosti o bezdůvodném žalářování dělníků Hoška,
	Hrdličky a Paska,
VI.	posl. inž. Junga a druhů min. vnitra, že dne 1. května 1933 četnictvo v Kynžvartě těžce
	ztýralo bezbranně občany, ženy a děti,
VIL	posl. Windirsche a druhů min. železnic o ničení rostlinných a zvířecích škůdců ovocného
	stromoví, vyskytujících se na železničních náspech a jiných železničních pozemcích.

2255/I.

Interpelace

poslance J. Jurana a soudruhů ministrovi vnitra

o neslýchaném postupu okresního hejtmana Cagaše a jeho náměstka dra Janků v Dačicích na Moravě při odsuzování účastníků projevu na 1. května 1933.

Dne 1. května 1933 konal se v Dačicích na Moravě o 10. hodině dopoledne tábor lidu, na

němž mluvil poslanec KSČ. Antonín Štourač. Mezi jiným citoval důvodovou zprávu k vládnímu 'návrhu o půjčce práce. Pro tento citát rozpustil zástupce okresního úřadu tábor lidu a dal povolati ozbrojenou moc, aby účastníky rozehnala. Než se četníci dostavili, seřadil se průvod k odchodu do Dělnického domu. Cestou byl tento průvod zastaven kordonem četníků a vyzván k rozchodu.

Poslanec Štourač žádal zástupce úřadu dra Janků, aby povolil volný průchod, tento však na místě povolení nařídil rozehnati účastníky. Průvod se však rozešel dobrovolně. Leč tato skutečnost nestačila dru Janků. Patrně proto, aby se zalíbil svému představenému, neblaze pověstnému okresnímu hejtmanu Cagašovi, dal zatýkati účastníky projevu a předváděti na okresní úřad.

Tam předvedení byli potrestáni dle Prügelpatentu a donuceni okamžitě nastoupiti trest.

Předsedovi táboru Janu Vokáčovi naměřil okresní úřad 14 dnů a 2. 000. - Kč pokuty a mimo to mu oznámeno, že bude ještě soudně stíhán, ač se trestného skutku nedopustil. Tresty diktoval hejtman Cagaš. Na dotaz poslance Jurana, který se telefonicky informoval v Dačicích o příčinách tohoto drakonického postupu, odepřel dr. Janků jakoukoliv informaci.

Jelikož jak okresní hejtman Cagaš tak i dr. Janků jsou pověstní svou zlomyslností a svévolností, se kterou postupují proti dělnictvu, pobuřuje tento případ krajně celou veřejnost a to tím více, že je úplně nezákonný. I ti, kdož byli postiženi starým rakouským Prügelpatentem musí přece moci se odvolati. Tak daleko fašisace přece ještě nepokročila, aby občané republiky mohli býti strkáni do kriminálu na pouhý rozkaz páně hejtmanův, o němž není ani známo, byl-li vydán ve stavu střízlivém, jelikož okresní hejtman Cagaš nebývá často při výkonu své povinnosti ušetřen následků alkoholového opojenu. Na nepříčetnost rozsudku ukazuje i ta okolnost, že předsedu táboru odsoudil k pokutě 2. 000. - Kč, ač je dosud plným právem každého občana, předsedati povoleným a nijak nezávadným shromážděním lidu.

Ptáme se pana ministra:

Je ochoten okamžitě a bezpodmínečně suspendovat a propustit tohoto nespolehlivého státního zaměstnance, okresního hejtmana Cagaše, známého nepříčetným řáděním už z dřívějších svých působišť a současně s ním propustit i dra Janků, který zřejmě horlivě napodobí vzor svého neschopného představeného?

Je pan ministr ochoten jednou pro vždy vydati svým podřízeným jasné a přesně instrukce, že zákony platí pro všechny a i tam, kde snad pánům vyšším státním zaměstnancům nejsou určité osoby pro své politické, třídní a revoluční přesvědčení osobně příjemný a že i tehdy musí být poskytnuto zákonem zaručené právo obrany proti trestům použitým proti nim?

V Praze dne 9. května 1933.

Juran,

Zápotocký, Kopecký, Vallo, Gottwald, Török, Kliment, Steiner, Štětka, K. Procházka, Tyll, Sliwka, J. Svoboda, Hruška, Höhnel, Hadek, Novotný, Babel, Russ, Štourač, dr. Stern, Hrubý.

2255/II.

Interpelace

poslanců inž. Nečase, J. Koudelky, J. Stivína a soudruhů

předsedovi vlády

o nespravedlivém rozdílem náhrad za škody utrpěné živelními pohromami v mělnickém okrese.

5. června 1932 řádilo na Mělnicku krupobití, které postihlo těžce celý kraj.

Při rozdílení náhrad za škody utrpěné touto pohromou dostalo se některým občanům odškodnění, jiní byli však odmítnuti, ačkoliv vyplnili včas a řádně přihlášky a ačkoliv učiniti zadost všem předpisům.

Při stížnostech činěných proti nespravedlivému rozdělení náhrad dostalo se stěžovatelům na okresním úřadě v Mělníce vysvětlení, že o věci rozhoduje zemědělská rada. Když však stěžovatelé žádali nápravu u zemědělské rady, bylo jim sděleno, že okresní úřad v Mělníce dostal Kč 400. 000. - na výplatu náhrad a že stěžovatelé mají se obrátit k okresnímu úřadu. Přes námahu a přes útraty ve věci činěné nepodařilo se poškozeným malozemědělcům zjednat nápravu.

Jak nespravedlivě bylo ve věci postupováno dokazuje případ byšický. Malozemědělec Václav Hlaváček utrpěl značnou škodu, neboť měl smeteno osivo i ornou půdu a pole rozryté od tekoucí vody. Ze čtyř korců žita namlátil pouze 120 kg žita. Tento zemědělec přes písemná řádná ohlášení i ústní urgence na okresním úřadě a v zemědělské radě nedostal ani koruny náhrady, zatím co jeho soused Josef Janda obdržel 1000 Kč. Václav Slezák přes velké škody utrpěné krupobitím nedostal žádné náhrady, kdežto František Müller obdržel 500 Kč, ač má pole za obcí směrem k lesu, kde kroupy vůbec nepadaly atd. Řada občanů dalších cítí se těžce poškozena.

Ježto je z důvodů lidských a z ohledu na klidný vývoj poměrů na venkově nutno, aby přestala kletba stranického zneužívání neštěstí a živelních pohrom, prosí podepsaní:

1. aby bylo zjištěno, proč se na okrese mělnickém nepostupovalo podle zákona č. 118 ze dne 14. července 1927, jakož i podle vládních nařízení o zvláštním fondu při zemědělských radách č. 74 a 75 z 24. května 1928?

2. aby bylo zvlášť vyšetřeno v Byšicích, proč se nedostalo odškodněni občanům, kteří řádně postupovali při uplatňování žádosti o náhradu škody, utrpěli pohromou značné ztráty a nedostali žádné náhrady?

3. aby po vyšetření byla zjednána ve věci náprava a poškozeným malozemědělcům aby se dostalo dodatečně odškodnění,

4. aby byly dány příslušným kompetentním úřadům direktivy, že nemají být zemědělci posíláni v žádném případě - zejména však ne v případě živelních katastrof a jiných pohrom od jednoho úřadu ke druhému a odkazováni bezúspěšně vždy na úřad druhý, nýbrž aby se jim vycházelo účinně vstříc a aby jim byly uděleny na místě samém nejen potřebné informace, nýbrž i poskytnuta pomoc.

V Praze dne 29. dubna 1933.

Inž. Nečas, Koudelka, Stivín,

Polach, Neumeister, Husnaj, Brožík, dr. Winter, V. Beneš, Plk, dr. Macek, Prokeš, Nový, Kučera, dr. Mareš, Jurnečková-Vorlová, Biňovec, Vácha, Benda, Mravec, Chalupa, Srba, Klein, dr. Markovič, Chalupník.

2255/III.

Interpelace

poslanců dra Ladislava Danka, Bedřicha Bezděka a druhů

ministrovi vnitra

o postupu bezpečnostních orgánů v Lipůvce u Tišnova.

V obci Lipůvce chtěli uspořádati branci z obce Lipůvky rekrutskou zábavu ve spolkovém domě a žádali o povolení starostu obce. Tento jim prohlásil, že jim zábavu povolí v hostinci »Na Radnici« (kde zábavu pořádal starostův syn s několika kamarády), nikdy však ne a ze zásady v Lidovém domě.

Odmítnutí branci, jichž byla většina, poněvadž mají svůj spolkový dům, a obávající se, že při napjatých poměrech v obci při společné zábavě snadno a skoro jistě by došlo k násilnostem a rvačce s koncem krvavým, a eventuelně soudní dohrou ve své rozvaze se usnesli, že když nesmí pořádati veřejné taneční zábavy, udělají si soukromou zábavu stolovou.

V obavě, by nepřekročili, event. neobcházeli zákonitých ustanovení, zplnomocnili a vyslali schopného svého a k podobnému jednáni známého Josefa Odehnala z přifařené obce Nuzířova, povoláním hostinského a obchodníka, aby si u okresního úřadu v Tišnově pro ně vyžádal všestrannou informaci pro soukromou zábavu a (požádal o přesné předpisy o zamýšlené zábavě.

Pro nepřítomnost pana okresního hejtmana byl uvedený zplnomocněnec odkázán k úřadujícímu referentu pro podobné záležitosti v úřadovně čís. 6.

Tento úředník vyslechnuv dotaz a informovav se o celé záležitosti jasnou formou prohlásil, že informující se branci mohou pořádati soukromou zábavu, zachovají-li tyto předpisy:

1. nesmi zábavu plakátovati, 2. nesmí vybírati jakéhokoliv vstupného (ani ne »čepicí«, jak bývá někde ve zvyku, 3. nesmí nikoho na zábavu zváti a 4. nesmí překročiti policejní hodinu.

Na dodatečný dotaz, jak se mají zachovati v případě, že by starosta obce přišel zábavu zakazovati, event. i s četnictvem, které má snad rozkaz asistence starostovi při pořádání nepovolené zábavy taneční, bylo mu řečeno, by jim prohlásili, že jedná se o zábavu soukromou, nikoliv veřejnou, která se koná dle předpisů okresního úřadu. Zplnomocněnec výslovně se otázal, zda si mohou branci při této zábavě event. i zatančiti a bylo mu řečeno, že mohou,, že nemá nikdo práva jim v tom brániti.

Po obdržení této všestranné a jasné informace a při naprosto přesném dodržení sdělených podmínek, branci při příchodu z Tišnova ve stavu úplně střízlivém a v naprostém klidu a pořádku uchystali si tuto svou soukromou zábavu. Do spolkového sálu, kde se cvičívá, konají přednášky, divadla, cvičí a hrají a který, přes to, že se v něm veřejné taneční zábavy konají, jest soukromou spolkovou místností katol. spolků a proto není také ani pronajat nájemci hostince, nýbrž jest ve vlastním užívám spolkového vedení, branci si rozestavěli stoly se židlemi a posadivše se ke stolům, bavili se z počátku zpěvem, později koncertem hudby a večer přišli za nimi jejich rodičové a známi.

Hudebníci, většinou členové čsl. strany lidově a majitelé spolkového domu, jim na galerii koncertovali.

Později k večeru po příchodu místních dívek si mládež zatančila, bavíc se tak nanejvýš slušným a naprosto nezávadným způsobem. Asi o půl deváté hodině večerní přišel starosta obce a způsobem krajně pánovitým zábavu zakazoval a křičel, by všichni opustili místnost.

Branci a jejich otcové a přátelé klidnou formou snažili se mu vysvětliti, že tato zábava jest soukromá a pořádá, se podle pokynů a předpisů okresního úřadů, a že nespadá pod pravomoc starosty obce a žádali jej, by, cítí-li se dotčen ve své pravomoci, učinil na brance trestní neb jakékoliv udáni, by jim tuto soukromou zábavu nerušil a pod.. Starosta však jakékoliv vysvětlení pánovitým gestem, odmítl a vida, že lidé neodcházejí, odešel a za malou chvíli vrátil se v doprovodu dvou četníků - velitele hlídky štáb. strážm. K. Hájka a strážm. Šíra.

V obavě, by nedošlo ku zbytečným vzrušujícím scénám, předem pověření zplnomocněnci branci - vyšli vstříc četnické stráži a chtěli jim vysvětliti, že zábava jest soukromá (tak jak se

to snažili vysvětliti starostovi obce). Štáb. strážmistr Hájek však obořil se na ně, »že nemá s nimi co mluviti a když předseda spolkového domu Josef Odehnal, jako vážný zdejší občan, chtěl jim podati vysvětlení k zamezení vzrušujících výjevů, byl štábním strážmistrem odstrčen a Četníci postavivše se k jevišti na konci sálu a strhnuvše pušky s nasazenými bodáky s ramen s výkřikem štáb. strážm. Hájka »jménem zákona všichni okamžitě ven« vrhli se na, přítomně.

Tato scéna, která se tak z nenadání odehrála, rozrušila přítomné, kteří klidně se doposud přes výjev se starostou bavili a vyvolala krajní nervositu všech - kteří hledíce jeden na druhého se tázali, jak je něco podobného možno v demokratickém a právním státu.

Není divu, že někteří majitelé tohoto domu spolkového, kteří v nadšení katolickém a spolkovém upsali podíl nad své poměry a ručí za výpůjčku na budovu a kteří po celodenní práci v továrnách nebo na polích daleko přes půlnoc obětavě na svém spolkovém domě, který si vynutila místní politická zášť, do úmoru pracovali, odhalivše svá ňadra, zvolali: »tak nás probodněte a že mnozí Setníkům, kteří odpírali jakékoliv vysvětlení a na rozkaz starosty obce se na lid vrhli, řekli: »my jsme zde ve svém domě a nikdo nás z něj nemá práva vyháněti« a pod.

Odpor tento, který přítomní kladli, byl naprosto pasivní (někteří řekli, že tento odpor je podobný pasivní resistenci Gandhiho v Indii) a nebyl učiněn přítomnými nejmenší projev nějakého násilí a nebylo proneseno žádné urážlivé slovo k četnické stráži.

četníci, vidouce tento trpný odpor a nemajíce od starosty obce (hledíce naň) nového rozkazu, po slovních projevech odešli.

Z celého vylíčeného případu, který potvrzují účastníci Josef Fěfuša, rol. syn, čp. 11, Frant. Dvořáček, syn hajného, čp. 65, Jiří a Josef Bárta, synové řezníka, čp. 13. atd. Josef Odehnal, předseda spol. lid. domu, čp. 11, Josef Vyskočil, náměstek starosty a rolník, čp. 4/5. P. Jan Jeřábek, farář, Kovář Adolf, člen obecního zastupitelstva a rolník, čp. 89, Janča Vilém, domkář, čp. 121, Fikes Josef, domkář, čp. 97, Odehnal Josef, obchodník a hostinský, Nuzířov, Jan Skoupý, hostinský a předseda Lidové jednoty, Hofírek Bohumil, dělník, čp. 41, atd., a mohlo by jich býti uvedeno ještě daleko více, vysvítá, jak neoprávněným způsobem si počíná především starosta Moc, ale jak také neodůvodněným způsobem vystupovali strážci klidu a pokoje. Zábava, o niž se Jedná, nevybočila ani v nejmenším z mezí, aby četnická moc musela použíti zbraně, jak se to stalo. Byl-li sál, aniž by došlo vůbec k nějakému ohrožení veřejného klidu a pořádku, vyklizován pomoci bodáků, je ti neobyčejně hrubé porušení předpisů a pravomoci četnictva, kterýž postup nutno kvalifikovati ako přímou provokaci občanů, kteří klidně si počínali k jich stíhání. Také intensivní trestní vyšetřování ukazuje, že Je podezřeni z úmyslu takové provokace.

Je to něco, přes co nelze jen tak přejíti a není možno takových excesů trpěti, aby ze soukromé místnosti pokojní občané byli vyháněni četníky s nasazenými bodáky.

Nutno se proto proti podobnému jednání a postupu co nejostřeji ohraditi a podepsaní protestují proti němu, prohlašujíce, že nemíní toto porušení předpisů o zachování bezpečnosti vůbec trpěti, poněvadž je nebezpečí, že podobně zneužívání ozbrojené moci četnické by mohlo se opakovati buď v místě samém nebo i jinde.

Podepsaní žádájí co nejpřísnější vyšetřeni případu a táží se pana ministra:

Jest panu ministru zmíněný případ znám?

Jest pan ministr ochoten učiniti přesné šetření o celém případu a učiniti opatření, aby se podobný postup nikde neopakoval a aby vinníci takového postupu byli náležitě potrestáni?

Jest Dan ministr ochoten dáti interpelantům podrobnou a co nejrychlejší zprávu?

V Praze dne 11. května 1933.

Dr. Daněk, Bezděk,

Světlík, Šamalík, Adámek, Janalík, Petr, Kaňourek. Roudnický, Knotek, dr. Nosek, Myslivec, Vaculík, Vičánek, Stanislav, Košek, Sedláček, Stašek, dr. Dolanský, dr. Mičura, Navrátil, Rýpár, dr. Novák.

2255/IV.

Interpelace

poslanců Jar. Hynka, J. Stejskala a druhů

ministru vnitra

o rozšíření kompetence stálých úředních dnů v Hořicích v Podkrkonoší.

Od roku 1910 až do konce listopadu 1928 stávala v Hořicích v Podkrkonoší pro obvod tamního soudního okresu politická expositura, která vyřizovala téměř celou agendu politických úřadů pro obvod soudního a samosprávného okresu hořického. Opatření toto pro město, okres a občanstvo Hořicka bylo uznáno potřebným a velmi se osvědčovalo.

Reforma veřejné správy, uskutečněná od 1. prosince 1928, neuznala politickou exposituru v Hořicích za úřad samostatný a změnila Ji v pouhou úřadovnu ve formě stálých úředních dnů,

která má obstarávati záležitosti politické kompetence jen pokud je okresní úřad v Nové Pace této hořické úřadovně svěří.

Rozsah této kompetence jest stále menší a menší a pravomoc hořických stálých úředních dnů je přímo systematicky omezována. Tak počínaje dnem 1. dubna 1933 jest zakázáno hořické úřadovně vyřizování žádostí o povolení divadelních představení, překročení policejní hodiny, vydávání osvědčení o státní příslušnosti, zbrojních a cestovních pasů a občanských legitimací. Všecky tyto záležitosti rázu zajisté velmi podružného byly vyhrazeny přímo okresnímu úřadu v Nově Pace a proto pro stálé úřední dny v Hořicích zůstává k samostatnému vyřizování obor působnosti již zcela nepatrný.

Dosavadní stav, že soudní okres hořický přidělen jest okresnímu úřadu v Nové Pace, nevyhovuje naprosto skutečné potřebě státní správy a občanstvu Hořicka stálými jízdami do Nově Paky působeny jsou velmi značné obtíže i škody finanční. K tomu přidružuje se zjevný útisk Hořicka i ve směru hospodářské působnosti politického okresu novopackého a jeví se i tendence, mnohé ze sociálních a humánních institucí, které s příkladnou rozšafností a péčí bývalý samosprávný okres hořický si vybudoval, podstatně omeziti aneb dokonce i zrušiti. Z těchto důvodů veškerá hořická veřejnost touží po zřízení samostatného, okresního úřadu v Hořicích a dokud oprávněné tyto snahy nedojdou uskutečnění, dožaduje se účelného rozšíření kompetence stálých úředních dnů.

Vidíme však, že vývoj béře se cestou právě opačnou, neboť kompetence stálých úředních dnů podstatně se oklesťuje.

Dovolujeme si proto na tento neudržitelný stav upozorniti jako na hospodářsky škodlivý a tážeme se pana ministra vnitra:

1. Jest vám, pane ministře, známo oklesťování kompetence stálých úředních dnů v Hořicích?

2. Jste ochoten, pane ministře, v zájmu veřejnosti i státní správy působiti k tomu, aby do doby, než uskuteční se v Hořicích zřízeni samostatného okresního úřadu, byly stálé úřední dny tamní vybaveny takovou kompetencí, jakou měla bývalá politická expositura?

V Praze dne 11. května 1933.

Hynek, Stejskal,

David, Malý, Fiala, Hatina, Pechmanová-Klosová,

Slavíček, Tykal, inž. Záhorský, Netolický, Richter,

Jos. Tůma, Lanc, Sladký, dr. Patejdl, Solfronk,

Polívka, Bergmann, Vaněk, Tučný, Špatný,

Šmejcová.

2255/V.

Interpelace

poslance Dvořáka a soudruhů ministru spravedlnosti

o bezdůvodném žalářování dělníků Hoška, Hrdličky a Paška.

V listopadu 1932 provedeny byly u 12 dělníků v Plzni a okolí policejní prohlídky v bytech. Mezi těmito byli nezaměstnaní dělníci Josef Hrdlička, František Hošek ze závodního výboru plzeňské Škodovky a Václav Pasek, redaktor »Škodováka. « Tito tři jmenovaní byli ponecháni v policejní vazbě a převezeni do pankrácké trestnice v Praze, kde jsou ještě dnes drženi ve vyšetřování. Na intervenci u státního zástupce bylo odpověděno, že jsou podezřeli, že byli ve spojeni s Kabelou, který prý prováděl výrobní špionáž ve Škodových závodech. Jest mně i části plzeňské veřejnosti známo, že ve spojeni s Kabelou byli vysocí policejní úředníci a to vrch. komisař dr. Jirkal a pol. řiditel dr. Hubele. Tyto schůzky policejních úředníků s Kabelou jsou veřejnosti známy, poněvadž se jmenovaní scházeli ve frekventované Vídeňské kavárně v Plzni.

Podepsaní se táží pana ministra, jak se to shoduje s právním řádem, že dělníci, kteří neměli styků s Kabelou, jsou drženi ve vazbě a policejní úředníci, kteří prokazatelně tvořili společnost tomuto Kabelovi, úřadují dosud na svých místech?

Ptáme se dále, je-li pan ministr ochoten naříditi propuštění vězněných dělníků a vzíti do vazby jmenované policejní úředníky?

V Praze dne 11. května 1933.

Dvořák,

Hruška, Kopecký, Zápotocký, Vallo, Höhnel, Hadek, Gottwald, Steiner, Babel, Kliment, Kubač, Štětka, dr. Stern, J. Svoboda, Krosnář, Juran, Russ, Hrubý, Štourač, Sliwka.

2255/VI (překlad).

Interpelace

poslance inž. R. Junga a druhů ministrovi vnitra,

že dne 1. května 1933 četnictvo v Kynž-

vartě těžce ztýralo bezbranné občany,

ženy a děti.

Dne 1. května 1933 měla se v Lázních Kynžvartě konati veřejná májová slavnost německé

národně socialistické strany dělnické, kterou však mariánskolázeňský okresní úřad zakázal. Naproti tomu týž úřad povolil veřejnou májovou slavnost německé sociálně demokratické strany dělnické, která se konala odpoledne na náměstí v Lázních Kynžvartě, třebaže obec nebyla žádána o povolení.

Německá národně socialistická strana dělnická uspořádala pak dopoledne v hotelu Central uzavřenou schůzi, která byla četně navštívena a konala se v úplném klidu. Májová slavnost sociálních demokratů konala se však teprve o půl 16. hodině na náměstí.

Na dopoledni uzavřené schůzi poukázal předseda místní skupiny německé národně socialistické strany dělnické na rozkazy hlavního vedení, podle nichž se účastníci měli stůj co stůj vyhýbati srážkám s odpůrci, aby nedali úřadu příčiny k dalším opatřením proti straně. Předseda místní skupiny Procházka, který byl zatím rovněž zatčen a odveden k chebskému krajskému soudu, tedy nařídil, že se příslušníci německé národně socialistické strany dělnické mají vyhýbati sociálně demokratické májově slavnosti a že se mají sejíti k volné schůzce v palácovém hotelu Beer.

Teprve když předseda místní skupiny mohl právem míti za to, že sociálně demokratická májová slavnost se skončila a že již odešli nikoliv právě četní účastníci, dal povel k odchodu, při čemž se zřetelem na to, že sociální demokraté a komunisté, kteří byli ve většině, již často přepadli národní socialisty, nařídil společný odchod, ale nikterak v semknutých řadách, nýbrž pouze v jednotlivých skupinách a mimo to přísně rozkázal, aby se nezpívaly písně a zanechalo výkřiků.

Když se tedy příslušníci německé národně socialistické strany dělnické ve skupinách vraceli ze schůze do města, vystoupilo proti nim u vchodu na náměstí asi 20 četníků a počalo gumovými obušky velmi bezohledně tlouci do chodců beze vší příčiny a aniž byl dán rozkaz k rozchodu. Četnictvo se dokonce neostýchalo bíti procházející se ženy a děti.

Při zakročení četnictva byl také německý národní socialista Antonín Hössl tak zbit, že padl. Leže na zemi, pokoušel se zdviženýma rukama brániti se proti dalším ránám. 4 nebo 5 četníků však ještě i potom bezbranného tlouklo. Za těchto ran neustále na něho svištících byl pak doslova odvlečen ke kynžvartskému okresnímu soudu a tam vzat do vazby. Předsednictvo místní skupiny německé národně socialistické strany dělnické navrhlo, okresnímu soudu, aby dal cizím lékařem lékařsky vyšetřiti Antonína Hössla, aby se zjistilo, je-li schopen vazby. Příslušní svědkové činu byli okresním soudem již vyslechnuti a jejich výpověď dokáže, že jednání četnictva bylo naprosto neodůvodněné a nemístné.

Velitel četnické asistence nadporučík nebo kapitán Útrata nebyl při pohotovosti u mužstva, což jest příznačné. Četníci naopak zasáhli úplně svémocně, bez rozkazu velitele uzavřeli rojnicí namésti a teprve potom prý, což ostatně nemů-

že žádný svědek dokázati, rozkázal velitel vykliditi náměstí. Dále lze dokázati, že četníci před svým zakročením nakoupili velké množství lahvového piva a dali si je přinésti do své místnosti do okresního soudu.

Co nejdůrazněji musíme konstatovati, že se pro tento neuvěřitelně surový postup četnictva zmocnilo ohromné rozčilení všeho obyvatelstva Lázní Kynžvartu.

Pro tyto neslýchané případy velmi mnoho bezvadných svědků z rozličných stran u advokáta dra Glücka vylíčilo věc do protokolu podle vlastního postřehu. Zápis každým vlastnoručně podepsaný jest připojen k interpelaci.

Adam König, obchodník s dobytkem z Lázní Kynžvartu č. 298:

Jako každodenně chtěl jsem s dětským vozíkem přejeti přes křižovatku Nádražní třídy a Hlavní třídy směrem k lázeňské čtvrti; když jsem dne 1. května t. r. mezi 16. a 17. hodinou jel přes mostní váhu na této křižovatce, přišlo tam právě několik účastníků schůze, kteří na jednotlivě straníky, kteří stáli na ulici s chrpami, volali: »Hitlerovští kluci, odhoďte své květinky, vždyť jste jen všiváci!« Potom povstala mezi oběma skupinami hádka, která hrozila zvrhnouti se ve rvačku; když tato hádka byla již ukončena, přišlo tam asi 8 četníků a ti beze vši příčiny začali tlouci obušky členy strany a dokonce bez rozdílu i chodce. Já sám, jenž jsem se tohoto případu vůbec neúčastnil, dostat jsem od tří četníků rány obuškem přes hlavu a jeden četník dokonce obuškem uhodil na stříšku dětského vozíku. Tento případ mohou dokázati: Jan König, zemědělec z Lázní Kynžvartu (Stammelhans), Růžena Döltschová, žena dělníka z Lázní Kynžvartu č. 35, Markéta Hösslová, majitelka domu z Lázní Kynžvartu, Gisela Sykorová, soukromnice z Lázní Kynžvartu (Balkán), Anna Urbanová, vdova po obuvníku z Lázní Kynžvartu, Nemocnice, Jan Seitz, nádeník z Lázní Kynžvartu, Kostelní ulice.

Adam König.

Markéta Denglerová, manželka truhláře z Lázní Kynžvartu č. 303:

Byla jsem rovněž svědkyní událostí, které vylíčil Adam König a poznamenávám k tomu ještě, že jsem chtěla pouze projíti kritickým místem, abych se stezkou dostala na pěšinu vedoucí k lázním, při tom dostala jsem beze vši příčiny od četníka ránu gumovým obuškem do kříže, takže ještě dnes pociťuji silné a palčivé bolesti.

Markéta Denglerová.

Anna Eckertová, manželka truhlářského pomocníka z Lázní Kynžvartu č. 207:

Zdůrazňuji, že nejsem členka německé národně socialistické strany dělnické; šla jsem dne 1. května t. r. asi v 19 hodin na náměstí; přede mnou šli lidé, kteří, jak jsem se později dověděla, vyšli z palácového hotelu Beer; šli ve volných skupinách, částečně po chodníku, částečně v jízdní dráze. Ani nezpívali, ani hlasitě nepokřikovali,

ani na nikoho nevolali. Náhle přišlo od okresního soudu šikmo přes náměstí asi 20 četníků, kteří utvořili rojnici a bez rozkazu, aby se lidé rozešli, počali volajíce: »Zpět«, bíti do lidi gumovými obušky. Viděla jsem to vlastníma očima a potvrdím to i před soudem, že několik četníků tlouklo zvláště Hössla, který se vůbec nebránil a jen se pokoušel zdviženýma rukama chrániti se před ranami. Četníci vyhledávali přes toto ochranné opatření volná místa na Hösslově těle, do nichž s neuvěřitelnou surovostí tloukli, Hössla ztloukli postupně všichni četníci, kteří tam byli; Hössl byl pak zatlačen do kouta mezi domy, kde s ním zacházeli s bezpříkladnou surovostí.

Mohu pod přísahou potvrdili, že Hössl nevložil násilně ruku na četníky, že stále jen držel vztýčeny paže na ochranu nad hlavou a obličejem a při tom volal: »Pusťte mne, vždyť jsem nic neudělal a nic neřekl. «

Vymyká se každému popisu, jak neuvěřitelně byl ztýrán Hössl, který se přece vůbec ničeho nedopustil. Zdůrazňuji ještě, že jsem pozorovala Hösslův případ od začátku až do konce a že jsem také viděla, jak tři nebo čtyři četníci vlekli Hössla k okresnímu soudu.

Anna Eckertová.

Jan König, dělník na slatině z Lázní Kynžvartu č. 46:

Zdůrazňuji, že nepatřím k německé národně socialistické straně dělnické, nýbrž k německé křesťansko-sociální straně lidové.

Odpoledne dne 1. května 1933 byl jsem se svým 12letým synem na kopřivách; když jsem asi v 19 hodin šel s brašnou přes náměstí, vycházeli právě lidé z palácového hotelu; byl jsem v té době mezi prvními skupinami a pozoroval jsem, že náhle od okresního soudu vyšlo sem asi 20 četníků, kteří utvořili rojnici a aniž vyzvali lidi k rozchodu, náhle s pozdviženými obušky vrhli se na lidi úplně klidně přes náměstí přecházející a tloukli je; Hössl nebyl ode mne dále než 5 kroků a mohu pod přísahou potvrditi, že ani nevykřikl ani se nedotkl žádného z postupujících četníků. Četníci beze všeho důvodu neslýchaným způsobem Hössla ztýrali, a pokud jde o bližší vývody, připojuji se plně k výpovědi pant Eckertové. Konečně poznamenávám, že jsem pozoroval tuto událost od začátku až do konce přesně zblízka a že naprosto není možno, aby mi bylo mohlo něco ujíti, nebo že bych byl mohl něco neviděti nebo neslyšeti, co se dnes připisuje Hösslovi za vinu.

Jan König.

Růžena Döltschová, manželka nádeníka z Lázní Kynžvartu č. 35:

šla jsem mezi 16. a 17. hodinou od lázní se svým mužem Karlem Döltschem domů; na křižovatce Nádražní třídy a Hlavní třídy jsem viděla, jak četníci tloukli Adama Königa a slyšela jsem, že i dítě ležící v dětském vozíku strašně křičí. Neúčastnila jsem se vůbec celého případu a skokem přes silniční příkop chtěla jsem

se zachrániti před četníky, kteří úplně beze smyslů a zuřivě mlátili do lidí. Jeden četník však běžel za mnou a při skoku přes příkop zasadil mi obuškem silnou ránu do kříže, takže jsem pocítila silnou bolest, která trvá ještě i dnes; také na zádech měla jsem červený pruh. Na radu jednoho z chodců šla jsem k veliteli četníků a stěžovala jsem si na jejich bezohledný postup; kapitán, místo aby mou stížnost vzal na vědomi, zapsal si pak se slovy: »To je mi právě vhod, že přicházíte, « mé jméno, rovněž i jméno mého muže a mých rodičů. Pak řekl: »Co pak chcete, vždyť nosíte chrpu, a to jest nejlepší znamení, že jste národní socialistka. «

Růžena Döltschová.

Karel Döltsch, nádeník z Lázní Kynžvartu čís. 35:

Potvrzuji v plném rozsahu výše uvedené údaje mé ženy.

Karel Döltsch.

Doplněk: Byl jsem také svědkem, Jak byl Hössl ztýrán a byl jsem od Hössla vzdálen nejvýše 10 kroků. Hössl se choval úplně klidně a nezavdal žádné příčiny, aby se proti němu surově zakročilo. Zvedal pouze paže na ochranu před ranami dopadajícími na jeho hlavu a obličej a při tom stále volal: »Pusťte mne, vždyť jsem nic neudělal. « Pozoroval jsem tuto událost zcela souvisle a jest úplně vyloučeno, že bych by] mohl nějaký Hösslův výrok přeslechnouti nebo přehlédnouti nějaký jeho čin. Nejsem člen žádné strany.

Karel Döltsch.

Jan Döltsch, nádeník z Lázní Kynžvartu č. 188:

Jsem 601etý a nejsem člen žádné Strany; šel jsem s bratrancem Hösslem v kritické době přes náměstí a náhle nás četníci počali tlouci obušky. Zatím co jsem se skokem mohl zachrániti před dalším týráním, četníci dále tloukli Hössla a stále více četníků na Hössla útočilo, takže jsem nemohl pozorovati dalšího průběhu, poněvadž jsem byl stále více od něho zatlačován.

Jan Döltsch.

Karel Maier, truhlářský mistr z Lázní Kynžvartu č. 222:

Byl jsem v kritické době v Dietlově hostinci a když se tato příhoda stala, šel jsem na náměstí. Viděl jsem, že několik četníků tluče nějakého mladíka a šel jsem tam, poněvadž jsem se obával, že by to mohl býti můj syn. Tu jsem viděl, že týraný byl Hössl, který měl zvednuté ruce na ochranu před ranami. Beze všeho důvodu četníci dále tloukli Hössla, který byl jimi úplně obklopen, a musím zdůrazniti, že pro ztýrání Hösslovo nebylo ani nejmenšího důvodu. Nejsem příslušníkem žádné strany.

Karel Maier.