kolností zmíněným dokladům, vydaným dodatečně obecními úřady v Německu, býti přiznána plná průkazní moc, zvláště když tyto úřady nemohou míti z vlastního názoru vědomosti o nehlášeném přerušování pobytu strany v Německu, resp. o vlastním jejím bydlišti ve zdejším celním území.
Jelikož o věci bylo již s konečnou platností v administrativním postupu rozhodnuto a podstata zamítavého rozhodnutí nově předloženými doklady nikterak nebyla vyvrácena, odkázala okrsková celní správa v Praze výnosy ze dne 11. října 1932, č. 1-7548/1 a ze dne 19. listopadu 1932, č. I-10746 žadatele na uvedené své rozhodnutí ze dne 25. června 1932 podotknuvši, že k novému projednání případu není důvodů.
Strana byla o tom uvědomena výměry celního úřadu v Jindřichovicích pod Smrkem ze dne 19. října 1932, č. 1032 a potom ještě ze dne 30. listopadu 1932, č. 1154/32.
Z výše uvedeného jest zřejmo, že strana neměla nároku na celní osvobození motorového kola a že jak celní úřad v Jindřichovicích, tak okrsková celní správa v Praze rozhodla o podání strany správně podle platných zákonných ustanovení.
K výjimečnému posouzení případu není důvodu tam, kde není splněna základní podmínka celního zákona, přiznávající celní osvobození výslovně pouze přistěhovalcům.
V Praze dne 1. dubna 1933.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
2227 XI (původní znění).
Odpověď
ministra financi
na interpelaci poslance L. Schuberta a druhů
o osvobození komunálních sanačních
zápůjček od poplatků
(tisk 2142/XIV).
Ministerstvo financí již výnosem z 23. listopadu 1932, č. 132. 084/32, tedy dříve, než byla podána interpelace, dalo zemskému finančnímu ředitelství v Praze pokyn, aby sanačním výpůjčkám, kterých se interpelace týká, osvobozeni od poplatků podle z. č. 70/02 přiznávalo tak, jako by byly usneseny již při stanovení rozpočtů. Podle toho bylo jen třeba zkoumati v každém jed-
notlivém případě, k čemu bylo vydlužených peněz fakticky použito.
Se zřetelem na další vývoj této otázky dalo ministerstvo financí nyní zemskému finančnímu ředitelství v Praze pokyn, aby se těmto výpůjčkám osvobození přiznávalo bez dalšího zkoumání.
Z jiných zemí nedošly zprávy, že by tam byla věc vyrovnávacích příspěvků řešena podobným způsobem, jako v zemi České, jíž se interpelace týká (3. věta interpelace).
V Praze dne 1. dubna 1933.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
2227/XII (původní znění).
Odpověď
ministra financi
na interpelaci poslanců Jelinka, dra Rosche a druhů
o pokynech vydaných úřadům vyměřujícím daně výnosem pražského zemského finančního ředitelství ze dne 16. března 1932, čís. XXIV-6-32 a výnosem brněnského zemského finančního ředitelství ze dne 11. dubna 1932, čís. 118. 949-VI (recte: 11. 834/9-VI) (tisk 2131/V).
Při vydáni shora uvedených výnosů finanční úřady II. stolice v Praze a Brně uložily úřadům vyměřovacím, aby nejprve provedly individuelní vyšetřování o poměrech jednotlivých poplatníků a používaly, živnostenských směrnic jako pouhé pomůcky pro odhad potud, pokud jest podle zákona přípustný (§ 327, odst. 1. zák. o př. d. ).
Z uvedeného tedy plyne, že ani zmíněné směrnice, ani ustanovení odst. 15, lit. c), prov. nař. k § 327, odst 1. a 3. zákona o přímých daních, o něž se vydání průměrů opírá, neodporují zákonu, neboť § 327. odst. "1. zák. o př. d. výslovně stanoví, že výše důchodu, výtěžku nebo požitku dani podrobeného bude stanovena buď výpočtem, nebo, kde to není možno, odhadem. Jsou tedy vyměřovací úřady povinny, aby se v prvé řadě snažily - pokud nebyl poplatník stižen po právu účinky kontumačními (§§ 309 a 325 zák. o př. d. ) - stanoviti za součinnosti poplatníkovy a za šetření všech zákonných předpisů o vyměřovacím řízeni (§§ 310-313 a další zák. o př. d. ) daňové základy především výpočtem. Tento jedině zákonu odpovídající postup byl vy-
měřovacim úřadům opětné připomenut. Teprve v případech, kde zmíněný výpočet není možný a kde tedy podle výslovného znění zákona jest na místě - a to tehdy, nestíhají-li stranu následky změškání - stanovení daňového základu odhadem, múže býti použito vydaných průměrů jako pomůcky pro provedení tohoto odhadu. Ovšem i tu musí vyměřovací úřady podle možnosti přesně vyšetřiti všechny rozhodné poměry každého poplatníka, aby mohlo bytí rozhodnuto, lze-li v konkrétním případě směrníc použíti, či nutno-li se od nich odchýliti. Jen tehdy jsou směrnice pro vyměřovací úřad závazné, je-li vyšetřenými směrodatnými okolnostmi použití směrnic dáno a odůvodněno. Jest přirozené, že tam, kde se vyměřovací úřad od směrnic odchýlí, musí ve spisech uvésti důvody, proč tak učinil, neboť nutno v zájmu spravedlivého a stejnoměrného zdanění trvati na tom, aby - není-li mdividuelně přesný výpočet možný - nebyly daňové odhady prováděny libovolně, nýbrž podle stejných, všeobecně stanovených zásad.
Ježto výtka, že výdělky jsou ve směrnicích počítány neobvykle vysoko, není podložena konkrétními důvody, nelze její správnost věcně přezkoumati.
Za tohoto stavu věci nemohlo ministerstvo financí shledati dostatečných důvodů pro to, aby shora uvedené výnosy zrušilo.
V Praze dne 1. dubna 1933.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
2227/XIII.
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslance Čuříka a druhů
o obsazení úřadu v Moravském Kramlově
(tisk 2142/IV).
Proti přednostovi berní správy v Moravském Kremlově Jindřichu Smítalovi nebyly v ohledu národnostním předneseny žádné stížností.
K bernímu úřadu byl po odchodu berního tajemníka Lva Habermana přeložen berní adjunkt Pavel Falkovský.
Dr. Feike u okresního úřadu již nepůsobí.
Služební místo přednosty okresního soudu v Moravském Krumlově bylo rozhodnutím vlády ze
dne 10. února 1933 propůjčeno okresnímu soudci Janu Plhalovi.
Za tohoto stavu věci není příčiny k nějakému opatření z podnětu této interpelace.
V Praze dne 18. dubna 1933.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.
2227/XIV.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslance Josefa Tůmy a druhů
o poměrech zaměstnanců v hostinské živnosti (tisk 2104/II).
Tíživé pracovní poměry zaměstnanců v hostinských živnostech byly ministerstvu sociální péče podnětem, že dvěma výnosy z roku 1931 a jedním výnosem v lednu 1932 dalo živnostenským inspektorátům příkaz, aby nedodržování předpisů zákona o 8hodinné době pracovní jakož i jiných předpisů na ochranu zaměstnanců v hostinských živnostech věnovaly zvýšenou pozornost, vyšetřily co nejdůkladněji veškeré stížnosti přednesené příslušnými organisacemi a stíhaly zjištěné přestupky oznámením živnostenským úřadům, aby proti vinníkům mohlo býti zakročeno. Kromě toho byl pra Velkou Praha ustanoven ještě zvláštní dozorčí uředník, který častými revisemi dotčených živností dohlíží na dodržování zákonných předpisů. V období od listopadu 1931 do konce března 1932 byla podána 134 udání živnostenským úřadům, kromě ústních a písemných vybídnutí majitelům živností hostinských k zjednání nápravy; ve Velké Praze bylo pak podáno roka 1932 33 udání živnostenskému úřadu.
K stížnosti pp. interpelantů na Svaz hoteliérů a velkorestauratérů v Praze pro obcházení kolektivní smlouvy sjednané dne 24. června 1926 mezi Měšť. společenstvem hostinských a výčepníků v Praze a Hromadou pomocnickou dlužno podotknouti, že podle vyšetření Svaz hoteliérů, jenž jest organisací ustavenou na podkladě spolkového zákona, není zde smluvní stranou. Svaz vymyká se tudíž působnosti Měšť. společenstva hostinských v Praze, které vyslovila proto jen písemně svůj nesouhlas s postupem Svazu. Ministerstvo sociální péče usiluje již dávno o zákonnou úprava kolektivních smluv; dokud se tak nestane, spadají spory z individuelních námezdnicí] smluv do pravomoci řádných sondu. Mini-
sterstvo sociální péče však všemi vhodnými prostředky působí k tomu, aby zájmy zaměstnanců hostinských živností došly v tomto směru náležité ochrany.
V Praze dne 8. dubna 1933.
Ministr sociální péče: Dr. Czech, v. r.
2227/XV.
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na Interpelaci poslance Jos. Hrubého a soudruhů
o zneužívání školních dětí k čistění záchodové žumpy (tisk 2116/XVIII).
Práci, o niž v interpelaci jde, konal učitel sám, za pomoci několika školních děti, které se dobrovolně přihlásily. Učitel školy použil jejich pomoci, ježto jednak bylo nutno rychle zaříditi, aby jarní vody event. nevnikly do školní budovy, jednak nebyly prostředky pro zjednání osob dospělých.
V tomto odjedinělém případě neshledávám důvodu pro disciplinární zakročení proti onomu učiteli, činím však opatření, aby se obdobný případ neopakoval.
V Praze dne 28. března 1933.
Ministr školství a národní osvěty: Dr. Dérer, v. r.
2227/XVI.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci posl. Hodinové-Spurné a soudruhů,
že okresní hejtman z Poděbrad nedovolí
mluvit o ministerské osnově změny § 144
(tisk 2132/V).
Veřejnou schůzi lidu v interpelaci uvedenou, jejíž pořádání bylo úřadu oznámeno jménem místní
organisace komunistické strany, okresní úřad zakázal, ježto podle místních poměrů, zejména podle průběhu jiné veřejné schůze, krátce před tím rovněž komunistickou stranou konané, byla důvodná obava, že by pořádání schůze mohlo zavdati příčinu k vážnému porušení veřejného klidu a pořádku. Ostatně ani svolavatel schůze nepodal proti zákazu odvolání a vzdal se tak sám práva, aby postup okresního úřadu a důvodnost jeho opatření byly přezkoumány nadřízeným úřadem.
Podle uvedených okolností neshledávám důvodu k žádanému opatření.
Odpověď na interpelaci jsem převzal sám, ježto její obsah náleží výlučné oboru působnosti ministerstva vnitra.
V Praze dne 11. dubna 1993.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2227/XVII.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů
o příčinách - - vojínů 8. pěšího pluku v Místku (tisk 2132/II).
Tvrzení interpelace o nepřístojnostech fa týrání vojínů u pěšího pluku 8 v Místku jsou podle výsledku úředního šetření úplně bezpodstatná. Zejména neodpovídá skutečnosti tvrzení, že tři vojíni pro týrání odepřeli konati dále službu a že mužstvo samo ztýralo nejmenovaného déle sloužícího poddůstojníka.
Proto není důvodů k opatřením interpelací požadovaným.
V Praze dne 30. března 1933.
Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.
2227/XVIII.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů
o persekuci vojína Richtera z 1. roty
4. vozatajského praporu v Bratislavě
(tisk 2144 IV).
Podle výsledku vykonaného úředního šetření jsou tvrzení interpelace o týrání a persekuci vojína Otty Richtera, vozatajského praporu 4, úplně bezpodstatná. Zejména neodpovídá pravdě tvrzení, že Richter byl týrán četařem-aspirantem Štěpánem Holcem nebo že Richterovy stížnosti proti němu vznesené nebyly vyšetřeny a svědci, kterých se Richter dovolával, byli odmítnuti.
Ve skutečnosti věc podle platných předpisů řádně vyšetřovaly vojenské úřady. Když však průběhem vyšetřování se ukázalo, že proti Richterovi je podezření ze soudně stihatelných trestných činů, byla věc předložena divisnímu soudu v Bratislavě k soudnímu projednání. Tento soud po důkladném šetření, vyslechnuv navržené svědky, jmenovitě spoluvojíny Richterovy, neshledal důvodů k trestnímu stíhání četaře-aspiranta Holce. Naproti tomu uznal Richtera vinným a odsoudil jej nepodmínečně k dvouměsíčnímu žaláři pro opětované zločiny a přečiny porušení subordinace, kázeňského přestupku nedbalého vykonávání služby a j. Richter trest přijal a dne 22. ledna 1933 nastoupil.
- Jelikož výsledek uvedeného objektivního soudního řízení prokázal naprostou bezpodstatnost interpelačních údajů, není příčiny k nějakému opatření z podnětu interpelace.
V Praze dne 31. března 1933.
Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.
2227/XIX.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů
o týrání vojáků a srážkách ze žoldu u 10.
jezdeckého pluku v Berehově
(tisk 1980/II).
Závady u jezdeckého pluku 10 v Berehově interpelací vytýkané nebyly zavedeným úředním šetřením potvrzeny.
Zejména neodpovídá skutečnosti tvrzení, že představení, hlavně déle sloužící, dávají se od podřízených vojínů hostiti a že vojíny šikanují nebo týrají. Pravda je, že u zmíněného pluku nebylo nic podobného zjištěno. Výkon služby se vyžaduje ode všech vojínů stejně a to jen v mezích platných služebních předpisů a vojíni nejsou přetěžováni pracemi na úkor druhých.
Co do obsluhy konané vojíny představeným, bylo zjištěno, že někteří vojíni sami dobrovolné a za odměnu vykonávali určité práce svým představeným a to ve volném čase a po skončení služebního zaměstnání, takže nelze v tomto postupu spatřovati nic závadného.
Ke stížnosti na srážky z denního platu bylo zjištěno, že vojínům bylo sráženo jediné na předměty, na které jest žold podle platných předpisů určen, jako na př. na marsolej, jehož se užívá ke konservování bot, dále na vaselinu k čištění pušek a podobně, při čemž vojíni pochodili lépe, než kdyby si byli museli tyto předměty koupiti sami, poněvadž při hromadném nákupu byly pořízeny značně levněji. Na jiné předměty, jako na barvu na poličky, na vápno na bílení a jiné nebylo oproti nesprávným tvrzením interpelace nic strhováno.
Jelikož úřední šetření neprokázalo důvodnost interpelovaných výtek, není příčiny k opatřením interpelací požadovaným.
V Praze dne 30. března 1933.
Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.
2227/XX.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů
o ztrátě šatstva vojínova ze skladiště dělostřeleckého oddílu čis. 251 v Bílině (tisk 2116/XVIII).
Cestovní kufřík s oděvem a prádlem byl vojínu Antonínu Šůmovi odcizen Již před více než dvěma léty. Jakmile byla ztráta ohlášena, bylo podáno trestní oznámení vojenskému prokurátoru a zavedeno přísné pátrání k dopadeni pachatele. Pachatel až dosud dopaden nebyl. Není pochyby, že pachatel, bude-li dopaden a usvědčen, bude podle platných zákonů přísně potrestán, ať jest to osoba vojenská či nikoli.
O náhradě postiženému vojínu za odcizené věci mohlo by se jednati jedině na základě jeho vlastní žádosti. Až dosud podobná žádost nebyla podána. Jest tudíž v naprostém rozporu se skutečností tvrzení interpelace, že vojínova žádost byla vojenskými úřady zamítnuta.
V Hráze dne 30. března 1933.
Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.
2227/XXI.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů
o nedostatečné stravě a korupci u 5. p. pí.
v Praze na Smíchově
(tisk 2042/I).
Údaje interpelace o nedostatečné stravě u pěšího pluku 5 nebyly zavedeným úředním šetřením potvrzeny. Podle jídelních lístků, které jsem si dal předložiti, jest strava dostatečná. Ani po stránce kvality nebyly zjištěny žádné podstatné závady. Jmenovitě neodpovídá Skutečnosti tvrzení, že vojíni dostávají k večeři pouze černou kávu. Bylo zjištěno, že vojínům k večeři se podává
vedle černé kávy každého dne další Jídlo buď masité, nebo luštěninové, moučné a pod. Za kuchaře se vybírají vojíni bud znalí vaření, nebo jinak k vaření nejschopnější, jako uzenáři, řezníci, pekaři a pod. Veškerá přání mužstva o stravě projednávají se komisionelně ve stravní komisi, a přihlíží se k mm podle finančních možností. Kontrola stravy jest několikanásobná a jest vyloučeno, aby se do kuchyně dostaly potraviny nevyhovující nebo dokonce zkažené.
Nutno zdůrazniti, že vojíni vedle ostatních pokrmů dostávají denně 70 gr chleba, který jest důležitou a výživnou součástí vojenské stravy, takže nemůže býti řeči o tom, že by trpěli podvýživou. Také čočka a jiné luštěniny patří mezi výživné potraviny a jest jejich podávání výslovně nařízeno platnými předpisy.
Ke stížnosti, že chléb se občas vydává o den později, bylo zjištěno, že toliko jednou a to dne 24. listopadu 1932 se na několik vojínů nedostalo předepsané dávky chleba. Tento chléb však byl vojínům, jak nejdříve bylo možno, nahrazen, takže vojíni nebyli zkráceni. Účetní rotmistr, který toto nedopatření zavinil, byl pohnán k odpovědnosti. Z tohoto jediného případu nelze právem dovozovati, že při zásobování vojska chlebem se vyskytují poruchy pravidelně.
Pokud interpelace paušálně, neuvádějíc konkrétních údajů, obviňuje vojenské orgány z korupce, protekce a přímého okrádání vojínů, jest třeba proti těmto urážlivým a neopodstatněným výrokům v zájmu dobrého jména armády a cti napadených důstojníků a rotmistrů 'konstatovati, že důstojnický i rotmistrovský sbor koná za těžkých podmínek povinnosti, vložené na ně platnými zákony a předpisy, poctivě a s plným porozuměním pro potřeby vojínů, veden však i snahou docíliti předepsaného vojenského výcviku a kázně podřízených.
Není třeba zdůrazňovati, že podobné případy trestných činů, které interpelace naznačuje, byly by přísně stíhány a potrestány, kdyby se skutečně přihodily a prokázaly. Avšak na základě jen neurčitých údajů interpelačních nebylo přes zavedené vyšetřování zjištěno nic, co by len zdaleka nasvědčovalo tomu, že vojenští gážisté se podobných nízkých činů dopouštějí nebo dopustili.
Pokud jde o ztráty součástí vojenské výzbroje a výstroje bylo prokázáno, že k nim došlo prokázanou neopatrností a nedostatečnou péčí o svěřené předměty vojínů samých buď při vojenském cvičení, nebo při dopravě materiálu ze skladiště a pod.
Bezpodstatné jest dále tvrzení interpelace o protékáním přidělování strážní služby. Kontrolní knihou o strážní službě a výslechem vojínů celé druhé roty bylo zjištěno, že strážní služba jest rozdělována rovnoměrně na všechny vojíny roty a nikdo není přetěžován na úkor jiných.
Střelecké odznaky vydávají se toliko vojínům, kteří vykazují předepsanou střeleckou dovednost, a to zdarma. Jestliže tito vojíni své odznaky zapůjčují vojínům jiným, kteří nejsou
oprávnění je nositi; děje se tak protiprávné a bez vědomí vojenské správy. Zjištění vinníci byli by stíháni pudle platných předpisů. Po této stránce nelze vojenské správě činiti důvodných výtek.
Jelikož jak z vylíčeného skutečného stavu věci jest zřejmo, postrádají vývody interpelační jakékoliv, podstaty, není důvodu k dalším opatřením, z podnětu interpelace.
V Praze dne 30. března 1933,
Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.
Překlad ad. 2227/IV.
Antwort
des Eisenbahnministers
auf die Interpellation des Abgeordneten H. Krebs und Genossen,
betreffend die sprachliche Ausstattung
der Schülerlegitimationen
(Druck 2142/X).
Das Eiseribahnministenum hat noch vor Uebereichung, der Interpellation angeordnet, dass doppelsprachige Schulerlegitimationen für Fahrten in die. Schule abermals dort ausgegeben werden, wo die Voraussetzungen hiefür vorhanden sind.
Es hat dadurch seinem allgemein verfolgten Bestreben. Ausdruck gegeben, die Drucksorten so auszustatten, dasss ihre praktische Verwendbarket in: keiner. Weise leide.
Prag, am 26. März 1933.
Der Eisenbahnmimster: Rud. Bechyně, m. p.
Překlad ad 2227/V.
Antwort.
des Justizministers
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Bacher und Genossen
wegen Beschlagnahme des Artikels »Schutzgesetzanklage gegen nationalsozialistische Gemeindevertreter« in der »Brüxer Zeitung«, Nr. 254 vom 7. November 1932 (Druck 2116/VII).
Die von der Staatsanwaltschaft in Brux verfugte Beschlagnahme der in der Interpellation angeführten Stellen aus der Nr. 254 der Zeitschrift »Bruxer Zeitung« vom 7. November 1932 ist vom Kreisgerichte in Brux überprüft und im ganzen Umfange bestätigt worden
Prag, am 28. März 1933;
Der Justizminister: Dr. Meissner, m. p.
Překlad ad 2227/VI.
Antwort
des Justizministers
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. J. Keibl und Genossen
wegen der Verlautbarung eines Strafurteiles des Bezirksgerichtes in Reichenberg nur in čechischer Sprache (Druck 2132/XI).
Nach § 16, Abs. 3, des Gesetzes vom 25. Oktober 1901, RGB1. Nr. 26 ex 1902, betreffend den Handel mit Butter, Käse, Butterschmalz, Schweinefett und deren Ersatzmittel, soll das verurteilende Urteil im Amtsblatte und in einem anderen öffentlichen Blatte öffentlich verlautbart werden.
Darüber, in welchem öffentlichen Blatte das Urteil verlautbart werden soll, entscheidet das Gericht und die Justizverwaltung kann auf eine solche Mitteilung keinen Einfluss ausüben.
Prag; am 17. März 1933.
Der Justizminister: Dr. Meissner, m. p.