Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933,
III. volební období. 8. zasedání.
2227.
Odpovědi:
I. min. sociální péče a min. národní obrany na interp. posl. Hatiny, Špatného a druhů o započítání doby presenční vojenské služby neb vojenského cvičení do doby příspěvkové, resp. doby čekací podle § 13 zákona z 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n. (tisk 2069/III),
II. min. financí na interpelaci posl. Šamalíka a druhů o exekučním postupe berního úřadu v Blansku, který odmítl nevyplacenou pohledávku rolníků - dodavatelů štěrku - pro okresní úřad v Boskovicích za dodaný štěrk, kterou dodavatelé štěrku odstoupili na zaplacení daní, a vymáhal dlužné daně neúprosně dále (tisk 2144/XII),
III. min. financí na interp. posl. Šamalíka, Navrátila a druhů o zabavování peněz za řepu v cukrovarech berními úřady (tisk 2144/X),
IV. min. železnic na interp. posl. Krebse a druhů o jazykové úpravě žákovských legitimací (tisk 2142/X),
V. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Bachera a druhů o zabavení článku »Žaloba podle zákona na ochranu republiky na národně-socialistické členy obecního zastupitelstva«, který vyšel v časopise »Brüxer Zeitung«, č. 254 ze dne 7. listopadu 1932 (tisk 2116/VII),
VI. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Keibla a druhů, že třestní rozsudek libereckého soudu byl uveřejněn jen v českém jazyku (tisk 2132/XI),
VII. min. spravedlnosti na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o zabavení brněnského časopisu »Sudetendeutsche Volkszeitung«, ze dne 26. listopadu 1932 (tisk 2116/VIII),
VIII. min. vnitra na interp. posl. Hadka a soudr. o chování řetenického četnictva (tisk 2131/XII),
IX. min. vnitra na interp. posl. Gläsela a druhů, že při pietní slavnosti v domě vystavěném na paměť padlých v Chebu bylo zakázáno zpívati »Staroněmeckou pohřební píseň« (tisk 2132/X),
X. min. financí na interp. posl. Hádka a soudr., že zemské finanční ředitelství nepovolilo bezcelně dovézti staré motorové kolo (tisk 2146/III),
XI. min. financí na interp, posl. Schuberta a druhů o osvobození komunálních sanačních zápůjček od poplatků (tisk 2142/XIV),
XII. min. financí na interp. posl. Jelinka, dra Rosche a druhů o pokynech vydaných úřadům vyměřujícím daně výnosem pražského zemského finančního ředitelství ze dne 16. března 1932, čís. XXIV-6-32 a výnosem brněnského zemského finančního ředitelství ze dne 11. dubna 1932. čís. 118. 949-VI (recte: 11. 834/9-VI) (tisk 2131/V),
XIII. předsedy vlády na interp. posl. Čuříka a druhů o obsazení úřadu v Moravském Krumlově (tisk 2142/IV),
XIV. min. sociální péče na interp. posl. Josefa Tůmy a druhů o poměrech zaměstnanců v hostinské živnosti (tisk 2104/II),
XV. min. školství a národní osvěty na interp. posl. Hrubého a soudr. o zneužívání školních dětí k čištění záchodové žumpy (tisk 2116/XVII),
XVI. min. vnitra na interp. posl. Hodinové-Spurné a soudr., že okresní hejtman z Poděbrad nedovolí mluvit o ministerské osnově změny § 144 (tisk 2132/V),
XVII. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudr. o příčinách - vojínů 8. pěšího pluku v Místku (tisk 2132/II),
XVIII. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudr. o persekuci vojína Richtera z 1. roty 4 vozatajského praporu v Bratislavě (tisk 2144/IV),
XIX. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudr. o týrání vojáků a srážkách ze žoldu u 1. jezdeckého pluku v Berehově (tisk 1980/II),
XX. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudr. o ztrátě šatstva vojínova ze skladiště dělostřeleckého oddílu čís. 251 v Bílině (tisk 2116/XVIII),
XXI. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudr. o nedostatečné stravě a korupci u 5. pěš. pluku v Praze na Smíchově (tisk 2042/I),
2227/I.
Odpověď
ministra sociální péče a ministra národní obrany
na interpelaci poslanců Al. Hatiny, E. Špatného a druhů
o započítání doby presenční vojenské služby neb vojenského cvičení do doby příspěvkové, resp. doby čekací podle § 13 zákona z 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n. (tisk 2069/III).
Otázka průkazů potřebných k doložení žádostí podle § 13 pensijního zákona bude vyřešena jednotně a uspokojivě vydáním nových vojenských knížek, které budou opatřeny zvláštní oddělitelnou vložkou, v níž příslušné kmenové
vojenské těleso potvrdí odcházejícímu branci výkon a délku zákonné presenční služby vojenské, resp. vojenského výcviku. Tento nový typ vojenské knížky bude vydán již pro brance odvodního ročníku 1932.
Pokud jde o ročníky podělené starými vojenskými knížkami, učiní ministerstvo sociální péče - pokud toho bude ještě zapotřebí - vhodné přechodné opatření, jakmile si opatří informace o druhu a vhodnosti dokladů pojištěnci dosud přikládaných, resp. o počtu žádostí dosud vůbec nedoložených.
Okolnost, že část pojištěnců, vyčkávajíc úřední úpravy průkazů, odeslala nositelům pojištění zatím žádosti bez dokladů, nemůže jí býti ovšem nijak na újmu, byly-li žádosti samy podány v předepsané zákonné lhůtě.
V Praze dne 22. března 1933.
Ministr sociální péče: Dr. Czecb, v. r.
Ministr národní obrany: Bradáč, v. r.
2227/II.
Odpověd
ministra financí
na interpelaci poslance J. Šamalíka
a druhů
o exekučním postupu berního úřadu v Blansku, který odmítl nevyplacenou pohledávku rolníků - dodavatelů štěrku - pro okresní úřad v Boskovicích za dodaný štěrk, kterou dodavatelé štěrku odstoupili na zaplacení daní, a vymáhal dlužné daně neúprosně dále (tisk 2144/XII).
Podle úředního zjištění nabídli skutečně někteří daňoví dlužníci z obcí Kotvrdovic a Jedovnic bernímu úřadu v Blansku, že mu k úhradě svých vymáhaných dlužných daní postoupí svoje pohledávky z dodávek štěrku na okresní silnice v okresu boskovickém. Po předchozím vyšetření okresního úřadu v Boskovicích, že tyto pohledávky nebudou moci býti pro nedostatek prostředků v dohledné době vyplaceny, odmítl berní úřad zmíněné nabídky, takže k postupu těchto pohledávek bernímu úřadu nedošlo.
Leč i kdyby byl berní úřad nabízenou cesi pohledávek přijal, neznamenalo by to, že by byly bývaly takto postoupenými pohledávkami dlužné daně poplatníků, jichž se týče, uhrazeny, poněvadž ustanovení zákona č. 76/1927 Sb. z. a n., o př. d. tohoto způsobu placení daní neznají. Postup, kdyby bylo k němu došlo, byl by pouze opravňoval berní úřad, aby z postoupených mu pohledávek vykoná práva, která z nich náležela původním věřitelům. Nebylo by tudíž takovým postupem docíleno účinku, jaký mají pp. interpelanti na zřeteli, t. j. úhrady daňového dluhu dnem, ve který by se byl postup pohledávek uskutečnil.
Z uvedeného ale plyne, že nelze v jednání berního úřadu spatřovati přehmat, který se mu v interpelaci vytýká, neboť berní úřad postupoval tu naopak úplně ve shodě s platnými předpisy.
Pokud snad poplatníci, o něž tu jde, měli za to, že nabízené jimi pohledávky mají býti podle § 275 cit. zákona o př. d. a příslušné části (k cit. § 275, odst. 2) vlád. nař. č. 175/1927 Sb. z. a n. na jejich daňový dluh odpočteny a že tudíž tento dluh má býti tímto odpočtem pokládán za uhrazený, nutno poznamenati, že odpočet
podle cit. ustanovení je přípustným pouze mezi daňovou pohledávkou a veřejnoprávními pohledávkami proti státu obdobně podle zásad soukromého práva. Tu však první z podmínek, které §§ 1438 a 1441 obč. zák. ustanovují, je, že pohledávky, jež mají býti odpočteny, musí býti vzájemné, t. j., že oproti pohledávce, příslušející straně jedné proti straně druhé, musí býti pohledávka, která zase táto druhé straně přísluší proti straně první.
V daném případě nejde však o vzájemné pohledávky, neboť: kdežto při daňových pohledávkách, o něž tu běží, je věřitelem stát a dlužníky poplatníci, které má interpelace na mysli, je při pohledávkách těchto dlužníků z dodávek štěrku na okresní silnice dlužníkem nikoliv stát, nýbrž boskovický okres jako samostatná právnická osoba. podle § 78 zákona č. 125/1927 Sb. z. a n., o organisaci politické správy, mající schopnost jako okres samostatně práv nabývati a samostatně se zavazovati. Tento okres se objednávkou, štěrku také skutečně samostatně zavázal, při čemž nepadá na váhu, že zadání dodávek těch dražbou vypsal a provedl okresní hejtman boskovický, jemuž ve smyslu § 90 právě citovaného, zákona příslušelo pouze provésti usnesení okresního zastupitelstva. Ani odpočet pohledávek poplatníků z obcí Kotvrdovic a Jedovnic z dodávek štěrku s daňovými pohledávkami státu za nimi nebyl tudíž po zákonu přípustným.
Z uvedeného ale také zřejmě plyne, že berní úřad nesměl ani účetně postupovati způsobem interpelací navrhovaným.
Poněvadž, jak dovozeno, úhrady dlužníky nabízené nebylo lze k vyrovnání dlužných daňových nedoplatků použíti, nezbylo bernímu úřadu, než dlužné daně podle platných předpisů u poplatníku vymáhati. Není však odůvodněna stížnost, že berní úřad vymáhal nedoplatky »neúprosně«, protože, jak bylo zjištěno, vycházel naopak dlužníkům do krajnosti vstříc, jak nejlépe vidno z toho, že nové dražby vypsal na den 16. II. 1933, zastavil je však opět, Vdyž jednotliví dlužníci složili 1/4 nebo 1/3 daňového dluhu. K zapravení zbytku nedoplatků byla povolena ve všech případech lhůta do 15. IV. 1933, do které dlužníci přislíbili opatřiti si peníze inkasem svých pohledávek za dodaný štěrk resp. vyrovnati daně z jiných prostředků.
Za vylíčeného stavu veci nemám důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 1. dubna 1933.
Ministr financí: Dr. Trapl, v r.
2227/III.
Odpověd
ministra financí
na interpelaci poslanců J. Šamalíka, F. Navrátila a druhů
o zabavování peněz za řepu v cukrovarech berními úřady (tisk 2144/X).
Podle výsledku šetření provedly skutečně některé berní úřady na Moravě pro nedoplatky dani a dávky z majetku berní exekuci zabavením a vybráním pohledávek poplatníků v cukrovarech. Stalo se tak však jen v případech, kde za poplatníky vázly nedoplatky za několik minulých let, kde poplatníci sami dobrovolně neprojevili dostatečné ochoty k vyrovnání svých daňových dluhů a kde jiná mobilární exekuce zůstala naprosto bezvýsledná, takže berním úřadům nezbylo- nechtěly-li sáhnouti k exekuci reální, která by měla pro poplatníky daleko nepříznivější následky - než provésti zmíněné zabavení a vybrání pohledávek.
K tomuto opatření byly berní úřady oprávněny ustanovením § 363, lit. b), zákona o přímých daních čís. 76/1927 Sb. z. a n. a § 63, čís. 7., zákona o dávce z majetku. Nedopustily se tedy zmíněné berní úřady ničeho, co by bylo v rozporu se zákonnými předpisy a nelze jejich postupu ničeho vytknouti, zejména když k exekuci na řečené pohledávky sáhly teprve po vyčerpání všech ostatních exekučních prostředků.
V Praze dne 1. dubna 1933.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
2227/IV (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na Interpelaci poslance H. Krebse a druhů
o jazykové úpravě žákovských legitimací (tisk 2142/X).
Ministerstvo železnic nařídilo ještě před podáním interpelace, aby žákovské průkazky pro jízdy do školy byly opět vydávány dvoujazyčné tam, kde jsou pro to předpoklady.
Dalo tím výraz své všeobecné sledované snaze vybaviti tiskopisy tak, aby jejich praktická upotřebitelnost ničím netrpěla.
V Praze dne 26. března 1033.
Ministr železnic: Rud. Bechyně, v. r.
2227/V (původní znění).
Odpověd
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra Bachera a druhů
o zabavení článku »Žaloba podle zákona
na ochranu republiky na národně-sociali-
stické členy obecního zastupitelstva«,
který vyšel v časopise »Brüxer Zeitung«,
č. 254 ze dne 7. listopadu 1932
(tisk 2116/VII).
Zabavení v interpelaci uvedených míst z č. 254 časopisu. »Brüxer Zeitung« ze dne 7. listopadu 1932, zařízené státním zastupitelstvím v Mostě, bylo krajským soudem v Mostě přezkoumáno a v celém rozsahu potvrzeno.
V Praze dne 28. března 1933.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.
2227/VI (původní znění).
Odpověd
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra J. Keibla a druhů,
že trestní rozsudek libereckého soudu byl
uveřejněn jen v českém jazyku
(tisk 2132/XI).
Podle § 16, odst. 3 zákona z 25. října 1901, č. 26 ř. z. ex 1902, o obchodu s máslem, sýrem, propouštěným máslem, vepřovým sádlem a s je-
jich náhražkám, mi býti odsuzující rozsudek veřejně vyhlášen v úředním listu a v nějakém jiném veřejném listu.
O tom, v kterém veřejném listu má býti rozsudek uveřejněn, rozhoduje soud a justiční správa nemůže na takové rozhodnutí vykonávati žádný vliv.
V Praze dne 17, března 1933.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner. v. r.
2227/VII (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na Interpelaci poslance Inž. O. Kalliny a druhů
o zabavení brněnského časopisu »Sudetendeutsche Volkszeitung« ze dne 26. listopadu 1932 (tisk 2116/VIII).
Zabavení v interpelaci uvedených míst z č. 1535 časopisu »Sudetendeutsche Volkszeitung« z 26. listopadu 1932 zařízené státním zastupitelstvím v Brně bylo krajským soudem trestním v Brně přezkoumáno a v celém rozsahu potvrzeno.
Opravné prostředky nebyly podány.
V Praze dne 27. března 1933.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.
2227/VIII (půrodní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na Interpelaci poslance Hadka a soudruhů
o chování řetenického četnictva (tisk 2131/XII).
Při pátrání po pachatelích krádeže tiskopisů cestovních pasů spáchané v noci na 21. října 1932
u okresního úřadu v Teplicích-Šanově vzniklo důvodné podezření, že na této krádeži jest účasten redaktor Karel Hanzlíček v Teplicích-Šanově, poněvadž na jaře 1932 v úřadovně okresního úřadu v Teplicích-Šanově svádě! úředníka tohoto úřadu, aby mu opatřil větší počet tiskopisů cestovních pasů k nezákonným účelům. Četnictvo provedlo proto u Hanzlíčka domovní prohlídku, při níž bylo nalezeno 25 kusů zmíněných formulářů. Hanzlíček byl zatčen a učiněno na něho trestní oznámení u příslušného soudu.
Dne 20. prosince 1932 přijel Hanzlíček v průvodu poslance Hadka a Marie Gürové v najatém automobilu do Malého Újezda u Řetenic a žádal na obecním uradí strážníka Františka Röllcha, aby zjistil totožnost muže, který se právě procházel na návsi. K odůvodnění své žádosti udal, že dotčený muž nabízel mu ke koupi ukradené cestovní pasy. Po předvedení onoho muže do kanceláře obecního Úřadu upozornil Hanzlíček strážníka, že zadržený má u sebe zabijáky a že jest nebezpečný. Strážník odkázal Hanzlíčka na četníckou stanici v Řetenicích, sám pak zjistil jméno zadrženého a oznámil věc telefonicky jmenované stanici.
Hanzlíček poté odjel na četnickou stanici v Retentcích kde žádal zástupce velitele stanice, aby proti onomu muži, v němž byl zjištěn Josef Wiehan z Teplic-Šanova, zakročil a jej zatkl. Zástupce velitele stanice, který si mezitím opatřil podrobné informace u okresního četnického velitelství v Teplicích-Šanově, jež shora uvedenou krádež cestovních pasů vyšetřovalo, sdělil Hanzlíčkovi, že o případu bylo učiněno soudu udání, že soud věc projednává a že není proto důvodu k zatčení Wiehana. Hanzlíčka i poslance Hádka, kteří chtěli o věci podati písemné oznámení, odkázal podle předpisu na příslušné místo.
K zakročeni proti Wiehanovi pro podezření, že měl u sebe zakázanou zbraň, nemělo četnictvo příčiny, poněvadž ani Hanzlíček ani obecní strážník se četnictvu o této okolnosti nezmínili.
Podle tohoto výsledku šetření nelze řetenickému četnictva ničeho vytýkati a nemám proto důvodu k nějakému opatření z podnětu této interpelace.
V Praze dne 30. března 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2227/IX (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Gläsela a druhů,
Že při pietní slavnosti v domě vystavěném na paměť padlých v Chebu bylo zakázáno zpívati »Staroněmeckou pohřební píseň« (tisk 2132/X).
Přednes v interpelaci uvedené písně policejní komisařství v Chebu nezakázalo, nýbrž pořadatelstvo slavnosti samo dobrovolně píseň z programu vypustilo, když bylo upozorněno, úřadem, Že text písně by mohl při přednesu Vyzníti způsobem nepřípustným. Důvod, pro který byla píseň z programu vypuštěna, odepřel úředník osobě na to se dotazující právem sděliti, ježto nebyla členem pořadatelstva slavnosti.
Podle uvedených okolností neshledávám důvodů k padanému opatření.
V Praze dne 8. dubna 1933.
Ministr vnitra:
Černý, v. r.
2227/X (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na Interpelaci poslance Hádka a soudruhů,
že zemské finanční ředitelství nepovolilo
bezcelně dovézti staré motorové kolo
(tisk 2146/III).
Říšskoněmecký příslušník Richard Bergmann, bytem v Jindřichovicích pod Smrkem, domáhal se žádostí ze dne 28. dubna 1932 a pozdějšími podáními celního osvobození motorového kola jako stěhovaného svršku, dovezeného z Německa.
Podle § 87, odst. l, čís. 10 celního zákona jsou osvobozeny od cla, s podmínkami stanovenými nařízením, upotřebené svršky přistěhovalců, dovážené k vlastnímu užívání osobami stehu jícími se, pokud jsou přiměřeny jejich poměrům. Paragraf 155 prov. nař. k celnímu zákonu pak
stanoví, že osvobození od dovozního cla přísluší přistěhovalcům, t. j. cizozemským příslušníkům, kteří se vzdali dosavadního bydliště v celní cizině a stěhují se do celního území k trvalému pobytu.
Celní úřad v Jindřichovicích pod Smrkem, který byl podle ustanovení § 149, odst. 4 prov. nař. k celnímu zákonu příslušným o žádosti rozhodovati, vyzval výměrem ze dne 19. května 1932 žadatele, aby předložil k své žádosti doklady, uvedené v odst. 5 výše citovaného paragrafu 155 prov. nař. k celnímu zákonu.
Podle předložených dokladů se oženil žadatel v roce 1920 s československou příslušnicí, majitelkou domku v Jindřichovicích pod Smrkem, a od té doby pracoval jako zedník jednak v Československu, jednak v Německu. Rodina jeho bydlila stále v Jindřichovicích. Dne 20. února 1928 odhlásil svůj pobyt v Jindřichovicích a byl potom opětně zaměstnán částečně v Německu, částečně na území československém. Úředním šetřením (četnickou stanicí v Jindřichovicích) však bylo zjištěno, že v době od 20. února 1928 do 2. května 1932, kdy se opět přihlásil k trvalému pobytu v Jindřichovicích, trvalého bydliště v Německu neměl. Přihlásil se tam sice k trvalému pobytu, avšak - jak bylo úředně zjištěno - pouze za tím účelem, aby tam obdržel zaměstnání. Přes zimu bydlil vědy v Jindřichovicích aniž tu svůj pobyt hlásil. V roce 1930 pracoval jako zedník v Liberci.
Z uvedených skutečností vysvítá, že žadatel
od svého původního přesídlení do Československé republiky neměl v cizině trvalého bydliště a proto v době podáni žádosti za celní osvobození motorového kola nemohl býti považován za přistěhovalce podle ustanovení § 155 prov. nař. k celnímu zákonu.
Z toho důvodu zamítl celní úřad v Jindřichovicích pod Smrkem výměrem ze dne 14. června 1932 žádost za celní osvobození motorového kola, jež žadatel - podle předloženého potvrzení - koupil v roce 1929 od svého bratra, žijícího v Německu.
Stížnost, podanou proti tomuto rozhodnutí celnímu úřadu, zamítla okrsková celní správa v Praze řádně odůvodněným rozhodnutím ze dne 25. června 1932. čís. 5059/1-32, s konečnou účinností (§ 111, odst. 2 celního zákona).
Strana pak podala ještě dvě žádosti (ze dne 25. července 1932 a ze dne 12. listopadu 1932) snažíc se zejména nově vystavenými doklady obecních úřadů v Německu, nesrovnávajícími se zcela s doklady dříve předloženými, prokázati, že tam měla trvalé bydliště. Při tom sama doznala, že na podzim roku 1931 v Německu nepracovala. Jinak žadatel vůbec nereagoval na zamítavé rozhodnutí okrskové celní správy v Praze ze dne 25. června 1932, čís. I-5059/1-32 v tom směru, že v době své přihlášky k pobytu v Německu pracoval a se zdržoval opětně na různých místech v tuzemsku, zejména v Jindřichovicích (vždy v zimě) a v Liberci. Proto nemohla za daných o-