2221/XIII.
Odpověď
ministra vnitra a ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance J. Svobody a soudruhů
o praksi okresních úřadů (tisk 1956/VII).
V Kovařovicích (místní obec Zaječice) byly, jak zjištěno, opětovně svolávány do Troníčkova hostince veřejné schůze stoupenců komunistické strany způsobem, příčícím se shromažďovacímu zákonu, takže bylo nutno učiniti v jednom případě trestní oznámení pre přestupek tohoto zákona. Okresní úřad v Jílovém připomenul proto hostinskému Troníčkovi povinnost, zachovávati předpisy shromažďovaného zákona, výměrem v interpelaci uvedeným, proti němuž Troníček odvoláni nepodal a vzdal se tak sám práva, aby toto opatřeni okresního úřadu bylo nadřízeným úřadem přezkoumáno: Stejně četnictvo upozornilo v úvahu přicházející osoby na předpisy shromažďovacího zákona, není však pravda, že by místní organisaci komunistické strany, resp. jejím členům znemožňovalo pořádati schůze způsobem, odpovídajícím zákonom, ani nejsou pravdiva další tvrzeni v tomto směru v interpelaci obsažená. Zejména nevyhrožovalo četnictvo jmenovanému hostinskému odnětím koncese, nýbrž připomenulo mu pouze zmíněný již výměr okresního úřadu v Jílovém. Na. nikom nebylo žádáno, aby úřadu byly hlášeny tak zvané schůze důvěrně.
Dotaz v interpelaci dále zmíněný zaslal poštovní úřad ve Zdicích místní organisaci komunistické strany ve Svaté podle příslušných předpisů poštovního řádu, aby zjistil, který z funkcionářů organizace je oprávněn příjímati pro organisaci poštovní zásilky. Jiného účelu toto obvyklé provozní opatřeni nemělo a stalo se také beze všeho podnětu a vědomí okresního úřadu v Hořovicích. Podobné dotazy zasílal ostatně poštovní úřad Zdíce i jiným organisacím.
Domovní prohlídky provádějí se pouze v případech odůvodněných zákonem, a pokud k nim došlo v Hořovickém okrese v prodejnách spotřebního spoločenstva »Včela«, stalo se tak pro důvodně podezření, že zaměstnanci společenstva zneužívají místností způsobem, příčicím se zákonu.
Ke tvrzeni, že projevy v tisku se šmahem konfiskuji, lze vzhledem k tomu, že nějaké určitě případy tohoto druhu v interpelaci uvedeny nejsou, pouze podotknouti, že v hořovickém okresu žádný časopis komunistického směru nevychází.
Postupu jmenovaných okresních úřadů a četnictva ani postupu poštovního úřadu Zdice nelze podle uvedených okolnosti nic vytýkati a není proto důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 29. března 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
Ministr pošt a telegrafů: Dr. Franke, v. r.
2221/XIV.
Odpověď
ministra vnitra
na interpeláciu poslanca Grebáča-Ortova a druhov
o výčinoch četníkov v Polhore na Oravě (tisk 2142/III).
Taneční zábavu, konanou po slavnostním divadelním představení dne 27. října 1932 v sále hostinského Jana Mulárčíka v Polhore, uspořádal hostinský sám, a ježto neměl k tomu povoleni, byl četníctvem oznámen okresnímu úřadu v Námestovu. Neodpovídá tudíž skutečnosti tvrzení, že taneční zábavu uspořádali finančníci a četníci.
Zavedeným administrativním vyšetřováním nedala se také prokázati vina četníků, obviněných z násilností spáchaných na Pavlu a Antonínu Jendreásovi a Ignáci Gocoliákovi. Dotčení četníci jakoukoli vinu popřeli a tvrdili, že na četnické stanici na nikoho z jmenovaných ruky nevztáhli. Za tohoto stavu byla věc oznámena vojenským justičním úřadům za účelem zavedení příslušného řízení, podle jehož výsledku bude ďalší potřebné zařízeno.
V Praze dne 21. března 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2221/XV.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Fr. Seidla, F. Bendy, J. Husnaje a soudruhů
o náhradě druhé jízdy elektrickou drahou
z bytu do úřadu a zpět při dvojí docházce
denní do úřadu ve velkých městech
(tisk 1846/I).
Usnesením vlády ze dne 29. února 1924 byla povolena za určitých (předpokladů náhrada jízdného při dvojí docházce do služby a při vzdálenosti bytu zaměstnancova od úřadu ve vzduchové čáře nejméně 1. 8 km jedině zaměstnancům ustanoveným v hlavním městě Praze. Pro toto opatřeni byla důvodem rozlehlost hlavního města.
Rozšíření zmíněné výhody též na všechna vetší města - u kterých ostatně rozloha nemůže býti srovnána s rozlohou Prahy -, a pro jiné hromadné dopravní prostředky než elektrické dráhy, nemůže přijíti v úvahu nejen z důvodů zásadních, ale zejména se zřetelem na úsporné snahy ve státní správě, jež nepřipouští jakékoliv další stupňování požadavků na státní pokladnu.
V Praze dne 7. dubna 1933.
Předseda vlády: J. Malypetr. v. r.
2221/XVI.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance Josefa Šamalíka a druhů
o podjezdu v Rájci a čekárně v Doubravici (tisk 2144/XI).
Stavby toho druhu, jakého jsou ony. o jichž provedení jest žádáno v interpelaci, jsou zpravidla spojeny se značným nákladem, který není v poměru se zájmem, jaký na jich uskutečnění může míti železniční podnik sám. Státní správa železniční může se tedy, a to zejména nyní, kdy sama jest ve velmi značné finanční tísni, od-
hodlati k jejich provedení jen tehdy, dostane-li se jí finančních prostředků na úplnou nebo částečnou úhradu stavebních nákladů od těch zájemníků, k jejichž prospěchu má býti stavba podniknuta.
Také v konkrétních případech jednala státní správa železniční se zájemci o otázce úhrady stavebních nákladů, které jsou rozpočteny - jem pokud jde o zřízeni podjezdu - na 700. 000 KE. Jednání svého času vedená však uvázla, ježto zúčastněné obce nezaujaly určitého stanoviska ve věci zabezpečeni finančních předpokladů požadovaných zařízení.
Ministerstvo železnic jest však ochotno podrobiti přednesené požadavky novému zkoumání, jestliže zúčastněná veřejnost projeví svůj zájem na věci převzetím závazku, že v náležité míře přispěje k úhradě nutného stavebního nákladu.
V Praze dne 5. dubna 1933.
Ministr železnic: Rud. Bechyně, v. r.
2221/XVII.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Vlad. Polívky, I. Hrušovského, Š. Bazaly a druhů
o katastrofálním výbuchu ve státních železárnách v Podbrezové na Slovensku (tisk 2035/II).
Dne 29. října 1932 v 6 hodin ráno začalo se v ocelárně v Podbrezové po 24hodinovém zastavení provozu martinské pece a generátorů s čistěním plynovodu od generátorů k martinským pecím jako obvykle za dozoru inženýra a dílovédoucího. Čistění provádělo se stejným způsobem tím, že se otevřela čelní dvířka sběracího potrubí generátorů a postupně všechny vlasy pro čistění potrubí. Po vyčistění sběrného potrubí generátorů, které bylo úplně bez plynu, takžě dělníci mohli bez obtíží pracovati, vyčistilo se zhruba spojovací potrubí k hlavnímu plynovodu.
Otevřela se čelní dvířka na konci hlavního potrubí a další čisticí otvory. Ježto v tomto hlavním potrubí byl ještě plyn, měl býti odtažen připojením potrubí na komín. Podle výslechu svědků otevřel inženýr s dílovedoucím Forterův uzávěr a spojil kanály martinské pece a hlavní potrubí přímo s komínem pootevřením ventilu mezi Forterovým uzávěrem a hlavním potrubím. Při otvíráni tohoto ventilu nastaly v potrubí dvě
explose krátce za sebou následující. Prvá slabší explose způsobila pravděpodobně druhou velmi silnou explosi, při které vyrazilo z potrubí mnoho sazi a uhelného prášku. Dělníci stojící před otevřenými otvory potrubí byli popáleni a odhozeni stranou.
Příčiny explose vyšetřovala týž den soudní komise z Báňské Bystřice za přítomnosti dvou soudních znalců. Prvá telegrafická zpráva došla do ministerstva veřejných prací 29. října odpoledne a druhá podrobnější zpráva na telegrafickou výzvu dne 30. října dopoledne.
Na rozkaz ministra veřejných prací odejel generální ředitel státních báňských a hutnických závodů do Podbrezové, aby na miste vyšetřil příčinu vzniku explose a současně se informoval o stavu zraněných.
Vyšetřováni bylo provedeno dne 31. října za přítomnosti zástupce živnostenského inspektorátu ve Zvoleni, kterýžto úřad jest věcně příslušný pro šetření úrazů a zachováváni bezpečnostních předpisů v Podbrezové.
Po odchodu soudní komise byla znovu zapálena jedna martinská pec, neboť zařízení se vůbec neporušilo a věcná škoda nenastala. Vyšetřující úředníci nezastihli tudíž místo úrazu tak, jako bylo po explosi, a jak je nalezla soudní komise.
Příčiny explose jsou založeny na dohadech, neboť zaměstnanci dozírající na čistění plynovodů nemohou si vznik explose vysvětliti, protože práce se prováděla za stejných podmínek a bezpečnostních opatření ve lhůtách dvou až čtyřměsíčních po desetiletí, aniž by bylo kdy došlo k úrazu. Zranění dělnici prohlásili, že byli při čistění potrubí po léta zaměstnáni a že práci konali tak, jako jindy. Předpokládají, že explose
vznikla v potrubí v blízkosti martinské pece. Proti tomuto předpokladu svědčí pozorované úkazy, zjištěné soudní komisí a generálním ředite-
lem. Vodní uzávěr u Forterova ventilu zůstal vodou naplněn, explosivní klapky na skříni Forterova uzávěru se vůbec neporušily.
Explose vznikla pravděpodobně uprostřed spojovacího potrubí mezi martinskými pecemi a generátory. Její vznik možno si zatím vysvětliti pouze tím, že uhelný prach a saze při provětrávání potrubí se samy vznítily, zapálily zbytek plynové směsi v potrubí při prvé slabší explosi a způsobily impulsem prvé explose zvíření uhelného prášku a sazí v potrubí a tím přivodily explosi druhou, mnohem mocnější, obdobnou explosi důlních plynů a uhelného prachu.
Konečné zjištění pravé příčiny provedou odborní hutničtí znalci přizvaní k šetření soudní komisi.
Ředitelství v Podbrezové bylo ihned nařízeno v dohodě se zástupcem živnostenského inspektorátu, aby při čistění potrubí se potrubí zbavovalo nadále plynu pomocí páry a vypracovaly se písemné instrukce tohoto pracovního postupu a bezpečnostních opatření.
Bylo zraněno celkem 30 dělníků, 10 těžce, 20 lehce. Ze zraněných nikdo nezemřel a většina z nich již nastoupila práci, kromě několika nejtěžších případů. Aby rodinní příslušníci zraněných dělníků neutrpěli žádné újmy, byla jim k nemocenskému příspěvku po dobu ošetřování dělníků v nemocnici poskytnuta zvláštní podpora.
Z uvedeného jest zřejmo, že
1. o výbuchu byli všichni příslušní činitelé ihned informováni,
2. potřebná šetření a bezpečnostní opatření byla ihned učiněna,
3. všichni zranění budou nadále zaměstnáni v závodech.
V Praze dne 11. dubna 1933.
Předseda vlády: J. Malypetr, v. r.
2221 XVIII (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Hádka a soudruhů,
že mikulovské Četnictvo ztýralo poslance Babela (tisk 2131/VIII).
Proti davu, který dne 15. prosince 1932 v Mikulově demonstroval a neuposlechl výzvy k rozchodu, zakročilo četnictvo podle předpisů s nasazenými bodly na puškách. Řečník, který počal k demonstrantům mluviti a byl intervenujícím úředníkem vyzván, aby v řeči ustal, učinil tak až po chvíli, a byl proto k zjištění totožnosti odveden jedním četníkem na chodník nejbližšího domu. Ježto při tom o sobě prohlásil, že jest poslancem, byl vyzván, aby se legitimoval, což učinil předloživ poslaneckou legitimaci; tato mu nebyla ani z ruky vytržena, ani obal na ní poškozen. Když podle legitimace bylo zjištěno, že řečník jest poslanec Kurt Babel, byl ihned na místě propuštěn. Tvrzení interpelace, že dva četníci se vrhli na poslance Babela a bodali proti němu bodlem, nebylo provedeným šetřením potvrzeno. Jmenovaný poslanec nežádal také na zakročujícím četníku, aby se mu legitimoval.
Postupu četnictva nelze podle uvedených okolnosti ničeho vytýkati a nemám proto důvodu k žádanému opatření.
V Praze dne 31. března 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2221/XIX (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Babela a soudruhů
o zabavování německého tisku (tisk 2165/III).
Zabaveni v interpelaci uvedených míst z č. 268 časopisu »Vorwärts« z 20. listopadu 1932, zařízené státním zastupitelstvím v Liberci, bylo přezkoumáno, a v celém rozsahu potvrzeno krajským soudem v Liberci a na základě podané stížnosti i vrchním soudem v Praze.
V Praze dne 27. března 1933.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.
2221/XX (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslance O. Horpynky a druhů
o poškozování pojištěnců při převodu
z pensijního pojištění zaměstnanců
do sociálního pojištění
(tisk 1846/VIII).
Otázka zhodnocení nabytých nároků pojištěnců, přestoupivších do jiného odvětví sociálního pojištěni, byla předmětem porad Ústřední sociální pojišťovny a Všeobecného pensijního ústavu jichž výsledkem byl společně vypracovaný návrh na vydání zákona, kterým by byly vhodně upraveny nároky takovýchto pojištěnců, resp. jich pozůstalých.
Návrh tento dotýká se celého souboru otázek sociálního pojištění dělnického, pojištění pensijního a provisního pojištění u báňských bratrských pokladen, po případě zaměstnanců vyňatých z pojistné povinnosti, a projednává se nyní v ministerské komisi pro reformu pensijního zákona.
Jakmile budou skončeny porady komise o těchto námětech, přikročí ministerstvo sociální
péče na jejich podkladě k příslušným legislativním pracím a vynasnaží se všemožně, aby otázka přestupů v sociálním pojištění byla v brzké době uspokojivě vyřešena.
Pokud pak jde o poskytování podpor v nezaměstnanosti oněm bývalým pojištěncům Všeobecného pensijního ústavu, kteří ve své nezaměstnanosti pracovali jen krátkou dobu jako dělníci, sluší uvésti, že podle usnesení užšího výboru správní komise Všeobecného pensijního ústavu z počátku roku 1931 krátkodobě přechodné zaměstnání, které má zřejmě povahu příležitostné práce, nemá býti pokládáno za přerušení nezaměstnanosti a to bez rozdílu, zda jde o zaměstnání vyšší nebo zaměstnání dělnické.
V Praze dne 6. prosince 1932.
Ministr sociální péče: Dr. Czech. v. r.
2221/XXI (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na Interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů,
že spolku »Sudetia« ve Šternberků bylo
zakázáno nositi studentské barvy
(tisk 1980/XVI).
Zemský úřad v Brně udělil již v roce 1924 spolku »Heimatverbindung deutscher Hochschüler Sudetia« se sídlem ve Šternberků povolení nositi spolkovou čapku a stuhy s tím omezením, že povolení to opravňuje členy nositi uvedené spolkové odznaky pouze ve spolkových místnostech. Žádosti jmenovaného spolku, aby mu byla povoleno veřejně nositi při spolkových slavnostech ve dnech 6. -8. srpna 1932 ve Šternberků spolkový stejnokroj nemohl zemský úřad vyhověti, ježto vzhledem k současně pořádaným slavnostem tělocvičné jednoty »Orel« mohlo by snadno, dojíti k porušení veřejného klidu a pořádku. Ze stejných důvodů okresní úřad povolil v úvahu přicházející slavnost s omezením v interpelaci uvedeným.
Proti rozhodnutím svrchu zmíněných úřadů nebylo v žádném případě podáno odvolání, ač spolek byl ve všech případech o opravných pro-. středcích náležitě poučen. Spolek, resp. pořadatelé slavnosti vzdali se tak sami nároku, aby byl v instančním pořadí přezkoumán naříkaný postup úřadů, jež svá rozhodnutí v obou posléze, zmíněných případech odůvodnily poukazem na možné
ohroženi veřejného klidu a pořádku, za jichž udržení jsou odpovědny.
Postupu úřadů nemohu nic vytýkati, neboť není nikterak odůvodněna domněnka pánů interpelantů, že úřady v daném případě postupovaly stranicky nebo s národnostní předpojatostí.
Nemám proto též důvodu, abych z podnětu této interpelace činil opatření v interpelaci žádaná.
V Praze dne 21. prosince 1932.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2221/XXII (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Russa a soudruhů.
že fianční strážník těžce zranil nezaměstnaného Jana Stöhra z Klinghartu (tisk 2131/IX).
Vrchní respicient finanční stráže Antonín Mareš, správce odděleni finanční stráže ve Vildštejně, a pomocný dozorce finanční stráže Jaromír Rojt konali dne 19. listopadu 1932 hraniční strážní službu poblíže silnice mezi obcemi Klinghart a Nová Ves.
Asi o 9. hodině dopolední zpozoroval dozorce Rojt, který byl ukryt za stohem vzdáleným asi 100 m od silnice, muže jedoucího se dvěma zavazadly na kota směrem k Nové Vsi. Na zmíněného muže - v němž později byl zjištěn podloudník Jan Stöhr, 631etý horník na odpočinku z Klinghartu - volal Rojt několikráte německy předepsanou výzvu »Halt Finanzwache«, avšak ten výzvy neuposlechl a zrychlenou jízdou snažil se ujíti zadržení.
Jmenovaný orgán finanční stráže vystřelil proto čtyřikráte do vzduchu, chtěje poplašnými ranami přiměti Stöhra, aby se zastavil a také upozorniti vrchního respicienta Mareše, který právě dlel na druhé straně silnice. Podloudník však ani nyní se nezastavil, nýbrž se pouze ohlédl a zamávav na Rojta rukou, ujížděl dále.
Vrchní respicent Mareš zaslechnuv výstražné výstřely, spěchal ihned k silnici a spatřiv jmenovaného podloudníka, zvolal naň několikráte
výše již zmíněnou výzvu k zastavení. Když Stöhr ani tentokráte výzvy neuposlechl a jelikož bylo již zřejmo, že nebude možno ho dostihnouti, ani jinak přinutiti k zastavení, vystřelil vrohní respicient Mareš jednu ránu míře na přední část podloudníkova kola.
Výstřelem byl Stöhr lehce zraněn na obou nohou. Zraněný byl ihned na místě kapesníkem nouzově obvázán a pak s urychlením dopraven k lékaři do Vildštejnu a odtud po ošetření do veřejné okresní nemocnice v Chebu.
Jeho zavazadla obsahovala 15 kg margarinu, l kg sýra, l kg kakaového prášku a 0. 2 kg čokolády. Zboží to bylo podloudně dopraveno z Německa.
Při výslechu, provedeném četnictvem ve Vildštejně, Stöhr doznal, že slyšel výzvy orgánů finanční stráže a že jich neuposlechl jen z obavy, aby zboží mu nebyla zabaveno.
Vylíčenému příběhu přihlížel z povzdálí Josef Polzer z Klinghartu, který při výslechu vypověděl, že slyšel výstřely z pušek i výzvy finanční stráže a viděl, jak zmíněný Jan Stöhr výzev k zastavení neuposlechl a naopak rychlou jízdou snažil se zadržení uniknouti.
Dlužno též podotknouti, že při komisionelním šetření na místě, kde případ se udal, bylo zjištěno, že na silnici, resp. v blízkém okolí nebylo v té době - kromě jmenovaného svědka Josefa Pokera - ani chodců, ani povozu, takže bezpečnost jiných osob nebyla výstřely ohrožena.
Zevrubným vyšetřováním bylo bezpečně zjištěno, že vrchní respicient Antonín Mareš i pomocný dozorce Jaromír Rojt jednali v naprosté shodě s platnými předpisy, t. j. s ustanovením § 13, odst. 7. a 8. zákona ze dne 14. července 1927, č. 114 Sb. z. a n. (celní zákon) a že k použití střelné zbraně byli za daných okolností zcela oprávněni.
Dlužno zdůrazniti, že finanční stráž odhodlává se použíti zbraně - jak ostatně i z vylíčeného případu jest patrno - jen zcela výjimečně a v nejkrajnějším případě, když selhaly již všechny jiné po ruce jsoucí prostředky k zadržení pachatele trestného činu důchodkového, resp. k ochraně vlastní bezpečnosti.
Poněvadž provedeným pečlivým vyšetřováním bylo zjištěno, že oba jmenovaní orgánové finanční stráže počínali si naprosto rozvážně a neporušili nijak služebních povinností, nebylo důvodů zavésti kárné řízení.
Žádosti Jana Stöhra kterou by snad podal o přiznání důohodu, nebylo by lze vyhověti, jelikož nemá opory v platných předpisech.
K požadavku Interpelace, aby byl uvolněn malý pohraniční styk dlužno podotknouti, že pohraniční styk upravuji jednak autonomní předpisy celního zákona a prováděcího nařízení k němu, jednak předpisy zvláštních úmluv s jednotlivými sousedními státy. Předpisy ty mají patřičný zřetel k zájmům a potřebám pohraničních obyvatelů a poskytují jim z té příčiny v rámci
všeobecných zásad, jimiž celní systém je ovládán, dostatečné úlevy ve styku s pohraničním pásmem sousedního státu, takže není důvodu je rozšiřovati, resp. tak uvolňovati tento styk, jak interpelace patrně má na mysli.
V Praze dne 24. března 1933.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
2221/XXIII (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Schollicha a druhů
o chováni úřado ke schůzím německé národní strany (tisk 2075/VIII).
Veřejné shromáždění německé národní strany, konané dne 9. října 1932 v Německém Jeseníku, zástupce úřadu rozpustil, ježto řečník přes opětné napomenutí, aby se v řeči mírnil, pronesl výroky zakládající zřejmě skutkovou podstatu trestného činu. Ač podle zákona o právu shromaždovacím jsou účastnici veřejného shromáždění, jakmile toto bylo rozpuštěno, povinni místo shromáždění ihned opustiti a rozejíti se, účastníci zmíněné schůze ze značné části tak neučinili a byli proto četnictvem zjištěni a oznámeni soudu pro přestupek uvedeného zákona. Veřejné shromáždění, svolané v téže obci německou národní stranou na den 23. října 1932 (nikoliv 8 dni po prvé schůzi), byl okresní úřad v Novém Jičíně nucen zakázati, ježto podle zjištěných okolností byla důvodná obava, že pořádání této schůze by mohlo zavdati příčinu k porušení veřejného klidu a pořádku. Tentýž důvod přiměl také okresní úřad ve Šternberku k zákazu veřejných shromáždění, ohlášených německou národní stranou na den 12. listopadu 1932 v Oskavě a na den 13. listopadu 1932 v Uničově a v Králové. Proti zákazu nebylo v žádném z uvedených čtyř případů podáno odvolání a svolavatelé vzdali se tak sami práva, aby postup okresních úřadů a důvodnost jich opatření byly přezkoumány v instančním pořadí nadřízeným úřadem.
Zjištění, zda tak řečená schůze důvěrná je skutečně pořádána za předpokladů, které pro tento druh schůzí stanoví shromažďovací zákon, jeví se zejména nutné v oněch případech, v nichž by pořádání důvěrné schůze mohlo býti očividně zneužito k tomu, aby se obešel zákaz schůze veřejné a porušen byl tak zákon o právu shromažďovacím. Tak tomu bylo též v případech v inter-
pelaci uvedených a proto opatření v tomto směru oběma okresními úřady nařízená byla na místě.
Přezkoumávání sohůzí důvěrných děde se podle možnosti zástupcem úřadu; není-li to pro krátkost doby nebo z jiného závažného důvodu možno, nutno svěřiti tento úkol četnictvu, jako se stalo i v případech v interpelaci uvedených.
Postupu okresních úřadů v Novém Jičíně a ve Šternberku a postupu četnictva nelze podle uvedených okolností nic vytýkati a nemám proto důvodu, abych z podnětu této interpelace činil nějaké opatření.
V Praze dne 29. března 1933.
Ministr vnitra: Černý, v. r.
2221/XXIV (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance R. Köhlera a druhů
o ústavním schválení mezistátních smluv v oboru sociálního pojištění již uzavřených (tisk 1989/XX).
Ministerstvo sociální péče uznávajíc značný sociálně-politický význam podepsaných úmluv o sociálním pojištění s Německem a Rakouskem vykonalo již v dohodě s ministerstvem zahraničních věci veškeré přípravy potřebné k ratifikaci úmluv u nás.
Vedle toho připravilo roku 1932 vládní návrh zákona o vnitrostátní účinností mezinárodních smluv o sociálním pojištění, dle něhož smlouvy o sociálním pojištění nabývají vnitrostátní účinnosti vyhlášením ve Sbírce zákonů a nařízení. Osnova byla již ústavně projednána a vyhlášena jako zákon ze dne 17. června 1932, č. 100 Sb. z. a n.
Pokud jde o úmluvu s Rakouskem, byla tato úmluva schválena československou vládou již 6. listopadu 1931, avšak k dokončení ratifikačního řízení u nás nedošlo, protože bylo nutno nejdříve odkliditi určité námitky, k nimž v mezidobí došlo se strany rakouských zemědělských nemocenských pojišťoven. Potíže byly odstraněny sjednáním a podepsáním druhého závěrečného protokolu dne 18. ledna 1933, jenž byl pak československou vládou dne 24. února 1933 schválen. Na to byla úmluva předložena panu presidentu republiky k ratifikaci.