25. augusta 1932 pod čís. 134. 339/932, a či ste ochotný činnosť horejšiemu spolku znova povoliť?
V Prahe, v mesiaci marci 1933,
Hokky,
dr. Jabloniczky, Szentiványi, dr. Szüllö, Fedor, Dobránsky, Nitsch, dr. Holota, dr. Törköly, Simm, Horpynka, Matzner, dr. Hassold, dr. Keibl, dr. Schollich, Geyer, Köhler, ing. Jung, Knirsch, Kasper, dr. Hanreich, ing. Kallina.
2211/VIII (překlad).
Interpelácia
poslanca dra Törkölya a druhov ministrovi sociálnej pečlivosti
o prehmatoch nemocenských pokladníc na Slovensku.
Jednou príčinou nezamestnanosti v republike Československej je nezákonné jednanie nemocenskej pokladnice, že na zamestnávateľov uvaľuje veľké bremená. Tak obvodné nemocenské ústavy predpisujú vo veľa prípadoch bezprávne také bremená zvlášte zamedelcom, ktoré sú nesnesiteľné a tedy samozrejme zamestnávatelia radšie si nenajmú zamestnanca, aby takto sprostení boli nesnesiteľných bremien.
V obvode okresnej nemocenskej pokladnice v Bratislave a tiež v iných miestach je starým zvykom, že pri príležitosti letného mlátenia obilia gazdovia si navzájom vypomáhajú a navzájom si vymlátia svoje obilie, a tedy táto výpomocná práca je len prácou príležitostnou a napriek tomu okresná nemocenská pokladnica predpisuje gazdom z tejto práce nemocenské a starobné poisťovacie príspevky, iba vo väčšine prípadov revízor bez platobného príkazu na mieste samom požadoval a vybral od gazdov príspevky, a to nielen na jeden rok, lež na 3 roky zpätmo.
Totiež učinili i revízori nemocenskej pokladnice v Dunajskej Strede.
Často dochádza v zemedelstve k tomu, že gazdovia dajú podnikateľom určité pozemky do prenájmu k pestovaniu tabaku alebo melónov alebo k riadnemu hospodáreniu za polovičný úžitok, tedy tak, že nájomca platí vlastníkovi ako nájomné polovicu hodnoty úrody. Pri tomto nájomnom pomere treba tabáčneho záhradníka a pestovateľa melónov pokladať za samostatného podnikateľa, lebo vlastník pôdy nemôže mu porúčať; pracuje, kedy sa mu chce, a pracuje tak,
ako chce, a napriek tomu nemocenské pokladnice kvalifikujú takéto prípady za pomer zamestnanecký a predpisujú nemocenské príspevky z týchto nájomníkov na polovicu.
U malých zemedelských statkov zhustia dochádza k tomu, že samostatní remeselníci a menší zemedelci prenájmu sa do služieb väčších gazdov k vykonaniu prác žatvy, a nemocenská pokladnica tieto osoby v každom prípade podrobí povinnosti nemocenského poistenia, napriek tomu, že títo konajú prácu len príležitostne a že táto práca môže byť pokladaná len za vedľajšie zamestnanie.
Avšak takýmto jednotlivcom predpisujú i príspevky poistenia starobného, a predsa títo sú poistení len 2-3 týždne v roku, dokiaľ žatva trvá, a tedy nikdy nebudú brat účasť na podporách starobných a preto ani by nebolo ich povinnosťou platiť príspevky na starobné poistenie.
U robotníkov pracujúcich v žatve veľmi zhusta dochádzalo k prípadu, že revízor behom práce sopísal dáta u ženca, ihneď hlásil to nemocenskej pokladnici, o prihláške však zamestnávateľ nebol upovedomený, a prirodzene, nevediac nič o prihláške, svojho ženca po dokončení žatvy ani neodhlásil, vo veľa prípadoch sa stalo, že na ženca, ktorý pracoval 14 dní, boly vymerané nemocenské príspevky a príspevky starobného poistenia na tri mesiace.
Za takýchto okolnosti nemožno sa diviť, keď zemedelci snažia sa zamestnávať čo najmenší počet robotníkov, lebo ináč neboli by vstave nemocenské príspevky platiť.
Tážeme sa preto pána ministra:
1. Či viete o tomto krivdivom a bezzákonom jednaní nemocenských okresných pokladníc?
2. Či ste ochotný uložiť okresným nemocenským pokladniciam, aby ony prísne zachovávaly ustanovenia zákona č. 221/1924 resp. §u 2. zákona č. 184/1928 a podrobovaly poisťovacej povinnosti len jednotlivcov, ktorí sa nenajímajú na prácu príležitostnú alebo prácu konanú jako vedľajšie zamestnanie?
3. Či ste ochotný sprostiť poisťovacej povinností nájomcov, tabáčnych záhradníkov a pestovateľov -melónov na polovicu?
4. Či ste ochotný vôbec uložiť okresným nemocenským pokladniciam, aby ony sprostily zamestnávateľov protizákonných šikán a protizákonného vymeriavania príspevkov?
V Prahe, dňa 20. marca 1933.
Dr. Törköly,
Nitsch, Stenzl, Hokky, dr. Szüllö, Knirsch, dr.
Schollich, dr. Keibl, Matzner, dr. Hassold, inž.
Kallina, Simm, dr. Jabloniczky, Eckert, Prause,
Szentiványi, Fedor, dr. Holota, Dobránsky,
Geyer, Horpynka.
2211/IX.
Interpelace
posl. Hodinové-Spurné a soudruhů
ministrům veřejného zdravotnictví
a tělesné výchovy
a spravedlnosti
o nebezpečném ohrožování zdraví, životů a sociální nosnosti žen a o vydírání na nich.
V Praze řádi v poslední době, od počátku roku 1933 anonymní banda nebezpečných osob - patrně potratářů, - ohrožující těžce a nebezpečně zdraví širokých vrstev žen a vydírající těžké peníze na vstupném na své nebezpečné přednášky.
Od února do dubna byty touto skupinou anonymních (pořadatelů ohlášeny a provedeny veřejné přednášky pro ženy o sexuálním životě s podtituly: Jak zabránit přirozenou cestou otěhotněni a jak určiti pohlaví dítěte před narozením. Jako mluvčí uvedena byla dr. Pištová. Přednášky konány ve velkém sále Radia na Vinohradech, v Bezovce na Žižkově a konečně dne 2. dubna 1933 v sále Národního domu v Košířích. Vstůjme činilo v Košířích 5. - Kč na sedadlo, 3. - Kč k Stání.
Všechny přednášky byly vyprodány, což svědčí nejlépe jak ohromný strach panuje mezi ženami před nežádoucím otěhotněním. Jistě není nejmenších námitek proti příslušnému odbornému poučení o tak důležitých problémech, zajímajících dnes bezesporně celou ženskou veřejnost. Leč přednášky výše uvedené nemají s vědeckým poučením naprosto nic společného a jsou s to vážně ohrozit zdraví, životy a hospodářskou nosnost všech žen, které by tam udílených »rad« poslechly.
Referentka čte svoji přednášku z materiálu souhlasného navlas s brožurou: Vysvobození ženy, vydanou »Zdravotní knihovnou« v Praze II, Trojická ulice l a nabízenou inserty i prodávanou na uvedených schůzích. Tato tvrzení shrnuta jsou v následující závěr na str. 16. citované brožury:
»Shrneme-li tedy vše dohromady, tedy u žen s 28denním menstruálnírn cyklem, počítaje ode dne začátku krvácení (menstruace) k 11. dni a pak po 17. dnu je přirozená soulož možná úplně bez nebezpečí oplodnění. Žena může být oplodněna jen mezi 11. a 17. dnem po začátku menstruace. «
Tato vědomá a krajně nebezpečná lež kryta je v brožuře tvrzením, že se Jedná o »objev« prof. dra Knause ze Štýrského Hradce. Ve skutečnosti jde o to, že se badáním o dinech přirozené neplodnosti zabývá celá řada věhlasných kapacit lékařských nejen ve Štýrském Hradci, ale i u nás, a že žádný ze seriosních odborníků neodvážil by se doporučovat ženám, aby spoléhaly na tvrzení tak nehotové, neprobádané a nebezpečně, jak to činí uvedená brožura. Denní praxe lékařů dokazuje stále znovu, jak strašným způsobem doplácejí ženy na takové a podobné »rady« a jak trestuhodné je šíření takovýchto »znalostí« v ženských massách. Ani lékař-odborník nemluví dnes ve své praxi o této »ochraně«, protože je si vědom odpovědnosti za zdraví a životy žen, s důvěrou se k němu uchylujících. Tím trestuhodnější je ovšem výklad těchto nehotových, nedoložených a nebezpečných theorií na věřejných schůzích.
Při povážlivosti těchto tvrzení vyzvala přítomná členka pražského sdružení lékařů a právníků referentku, aby se legitimovala a prokázala svoji doktorskou hodnost. Mluvčí ale odmítla tak učiniti. Také pořadatelstvo nebylo možno žádným způsobem zjistit, protože uvádějící slečny mluvily velmi neurčitě o jakési »Kulturní společnosti«, sekci mládeže a pod., ale zprávy o tom, kdo přednášky pořádá, nemohly poskytnouti.
Na základě těchto skutečností tážeme se pánů ministrů:
Vědí o tomto řádění anonymních »rádců« na úkor ženského zdraví a financí?
Co hodlá učinit pan ministr veřejného zdravotnictví, aby ženy byly chráněny před tak nebezpečnými experimenty na svém zdraví, jako je zkoušení uvedených »rad«?
Je pan ministr spravedlnosti ochoten nařídit neprodlené podání trestního oznámení proti pořadatelům přednášek na Vinohradech, v Žižkově a v Košířích pro ohrožování zdraví návštěvnic těchto přednášek a pro vybírání horentního, nijak neodůvodněného vstupného?
V Praze dne 4. dubna 1933.
Hodinová-Spurná,
K. Procházka, Čižinská, Valo, dr. Stern, Babel,
Tyll, Dvořák, Štětka, Török, Kliment, Novotný,
Juran, Śliwka, Krosnář, J. Svoboda, Hruška,
Hrubý, Steiner, Kopecký, Gottwald.
2211/X.
Interpelace
poslanců F. Richtra, F. Zeminové,
V. Mikuláše, E. Špatného, H. Bergmanna
a druhů
ministrům zemědělství, obchodu, průmyslu a živností, financí, zásobování a sodami péče
o cenách cukru a o cukerním hospodářství.
Vláda Československé republiky postavila si za úkol prováděti usilovnou a v dnešní době nejvýš potřebnou politiku cenovou ve smyslu snižování cen předmětů denní a nezbytné potřeby. Mezi tyto předměty patří v první řadě cukr, který je vynikající a zdravou potravinou. Ceny cukru u nás jsou daleko vyšší, než v kterémkoliv státě evropském a mimoevropském. Od r. 1927 se cena cukru u nás nemění. Uvážíme-li, že zatím hodnota naši koruny se zvýšila, že prodělala deflační proces, můžeme prohlásit, že ceny cukru u nás podstatně stouply. V drobném stoji l kg Cukru kostkového průměrně 6. 35 Kč, což je cena nominelní, ve skutečnosti ve srovnáni s rokem 1929 odpovídá tato cena minimálně hodnotě tehdejších 8 Kč. Je to cena pro široké vrstvy nesnesitelná. Spotřebitelé také zmenšují konsum cukru, jak je vidno ze statistických dat. (Za loňský rok se zmenšila spotřeba cukru uvnitř státu o 710 vagonů. ) Při obecném poklesu důchodů není ovšem možné udržet při nezměněných cenách stejný konsum cukru, tím méně je ovšem možno konsum jeho zvýšit. Nepomůže žádná propagace, nebudou-li současně sníženy ceny cukru. Pro obyvatelstvo je přímo nesnesitelné pomýšlení, že pro cizinu event.. pro výkrm dobytka u nás se dostane cukr za ceny 6-7krát menší, než je cena pro konsum lidský.
Podle zprávy studijního oddělení ministerstva financí o cukru, podané při projednávání zákona o zřizováni provozoven na výrobu cukru z řepy (1932) je obsaženo v detailní ceně kostkového cukru za l g 635: 199 Kč daní, 70 Kč distribuce, 14 Kč doprava, 3 Kč organisačního příspěvku a 225 až 241 Kč výrobního nákladu. Zbývající částka 108 až 124 Kč připadá podle Uvedené zprávy na exportní ztráty. Při průměrné spotřebě 400 tisíc tun cukru domácím konsumem tyto ztráty by dělaly 432 až 496 milionů Kč. Jsou ovšem znalci, kteří odhadují ztráty z exportu kryté zvýšenou cenou pro domácí konsum ročně na 850 milionů Kč (E. Lustig, Právo Lidu z 11. prosince 1932. ) To platilo pro doby, kdy ještě se vyváželo do ciziny ročně více než 500. 000 tun cukru. Takové exportní ztráty ovšem nebyly a nemohou býti žádným způsobem národohospo-
dářsky omluvitelný, nemohou býti omluveny ani poukazem na potřebu devis a vyrovnané obchodní bilance. Nemůžeme vyvážet - zejména nikoliv trvale - pod výrobní cenou, poněvadž takto vyvážíme vlastně svůj národní kapitál (statky a pracovní energii) zadarmo bez protihodnoty. Zejména v dnešní těžké době hospodářské s jejími sociálními důsledky nemůžeme si dovolit na úkor domácího konsumenta zásobovat laciným cukrem cizinu.
V poslední době se na odůvodněni vývozu cukru uvádí, že přes nízké ceny (světové), za které cukr v cizině prodáváme, vývoz náš jest produktivní, poněvadž prý za stržené devisy za cukr lze nakoupit větší množství pšenice, nežli by bylo možno vypěstovati na půdě věnované vývoznímu cukru. Jaký je to podivný argument! Srovnává se tu především cena zušlechtěného výrobku (hotového cukru) s cenou suroviny (pšenice). Zapomíná se, že nákupní cenu dovážené pšenice nutno v tomto případě určovat naší výrobní cenou cukru, že tedy platíme za tuto pšenici ceny daleko vyšší, než jsou ceny mezinárodní a sice o tolik,
o kolik je náš cukr na světovém trhu proti výrobním nákladům podceněn. Zapomíná se na to, že pšenice vypěstovaná na půdě odňaté cukrovce, která slouží k výrobě exportního cukru, nebude míti vlivu na stoupnutí její ceny pro konsum, že však vyloučení ztrát z exportu cukru by se muselo projevit poklesem ceny pro domácího konsumenta.
Důvody uváděné pro vývoz cukru z ohledu na devisovou potřebu a na obchodní bilanci byly ostatně vyvráceny vývojem poměrů. Přes to, že dnes zejména je zvýšená potřeba devis a prkno nutnost vyrovnat obchodní bilanci, omezuje se pro obchodní rok 1932 až 1933 a také pro léta následující vývoz cukru o cca 200 tisíc tun. Při tom přirozeně se omezuje osev cukrovky, zavírají se další a další podniky, sta dělníků se zbavuje možnosti zaměstnání a starost o ně se přenáší na pokladnu státní. Výroba se koncentruje, množství řepy připadající na jeden cukrovar se zvětšuje a tím se i zmenšuje režie. Přes to však zůstává cena cukru nezměněna. Ptáme se, kam se děje diference 108-124 Kč dnes, když už celé této diference není potřeby na krytí ztrát, které se jistě zmenšily v důsledku pokleslého vývozu.
V letošním roce byly zvýšeny ceny řepy na
1g o 70 hal. a tedy poskytnuty určité výhody pěstitelům cukrovky. Tyto výhody však možno považovati za kompensované ze značné části snížením úrokové míry z úvěru, které ať dlouhodobé, ať pouze krátce pro dobu kampaně budou zatěžovat cukerní výrobu. Pro Konsumenta zatím žádná cenová úleva se nestala a otázka, proč platíme tak draho cukr, zůstává nadále nejasná a nevyjasněná.
Stát poskytuje cukernímu průmyslu úlevy snížením paušálu daně z obratu, refundacemi daní obchodových (daně z uhlí, z obratu a surovin, přepravní), je fond na podporu vývozu a na sanaci cukrovarů, ale domácí konsument z těchto výhod nemá nic, celé kraje sladí místo cukrem
cukerinem a stát ztrácí na daních. Každý 1000 tun zmenšeného konsumu cukru znamená újmu 2, 000. 000 Kč pro státní pokladnu a každý vzrůst konsumu o 1000 tun znamená nový příjem státní pokladny ve stejné výší. Podle výše uvedené cifry zmenšeného konsumu musí se projevit úbytek na dani z cukru částkou 14 mil.
Zlevnění cen cukru je jediná cesta, jak zvýšit jeho konsum přímý a nepřímý, jak udržet osev cukrovky, udržet zaměstnanost cukrovarů a zlepšit těžkou situaci spotřebitelů. Polsko a Bulharsko nedávno přikročily ku snížení cen cukru a Německo, místo aby krmilo cizinu laciným cukrem na újmu vlastního obyvatelstva, export cukru snížilo na minimum.
Veřejnost naše nerozumí horentním cenám našeho cukru a žádá vysvětlení a nápravu. Nezastíráme si obtíži našeho cukerního průmyslu, máme smysl pro zájmy zemědělce i při výrobe cukru zaměstnaného dělníka, ale žádáme, aby stejné byly hájeny zájmy milionů a milionů konsumentů. Průměrná spotřeba cukru u nás na hlavu činí okrouhle 27 kg a mohla by být daleko zvýšena, mohla by být snad i dvojnásobná, jak je to v jiných státech, ovšem kdyby také cena cukru u nás byla úměrná cenám v těch zemích, kde je vysoká spotřeba cukru.
Upozorňujeme na resoluci, kterou živnostensko-obchodní výbor poslanecké sněmovny přičinil k zákonu o zřizování provozoven na výrobu cukru z řepy a v níž se vláda vyzývá, aby urychleně předložila sněmovně návrh zákona, kterým se upravuje celé cukerní hospodářství v republice Československé.
Na základě těchto vývodů dovolujeme si těchto několik otázek na pány ministry v čele interpelace uvedené:
1. Jaká je bilanční hodnota všech dosud činných cukrovarů (surováren a rafinerií), kolik činí odpisy na jednotlivých výrobnách a kolik činí na všech výrobnách úhrnem?
2. Jak byly likvidovány cukrovary zatím uzavřemé, za jakou cenu a na čí účet?
3. Jakých daňových a tarifních výhod požívá cukrovarnický průmysl a kolik v penězích tyto různé výhody činí?
4. Kolik činí celkově zatíženi cukrovarů závazky dlouhodobými, jaká je průměrná potřeba úvěrů krátkodobých, vše to jednak úhrnem, jednak rozpočítáno na l q vyrobeného cukru?
5. Jaká je režie výroby cukru v jednotlivých cukrovarech minimální a maximální a jaká je režie úhrnná? Co se rozumí režií generální? Jaký Je ve výrobě cukru podíl a) mzdy dělnické, b) platů úřednictva, c) platů ředitelů, d) organisačních příspěvků, e) distribuce?
6. Jest vláda ve smyslu svého závazného prohlášení ochotna v nejkratší době zahájiti jednání s kartelem cukerním o přiměřené snížení cen euforií?
7. Předloží vláda v nejbližší době parlamentu osnovu zákona kartelového, přihlédne k iniciativ-
nímu návrhu poslaneckého klubu nár. soc. a když by jednání předběžné s kartelem cukemím nemělo výsledku, použije zákona kartelového ku snížení cen předraženého cukru?
Zjištění odpovídající těmto otázkám budou sloužiti veřejnosti pro posouzení ožehavé otázky, proč je u nás cukr tak drahý?
Nakonec si dovolujeme dotaz, co hodlají interpelovaná ministerstva podniknouti, aby našemu spotřebiteli dostalo se cukru za ceny, odpovídající nynějším hospodářským a sociálním poměrům?
V Praze dne 7. dubna 1933.
Richter, Zeminová, Mikuláš, Špatný, Bergmann,
David, Hatina, Slavíček, Polívka, Jos. Tůma, Vaněk, inž. Záhorský, Langr, Pechmanová-Klosová, dr. Patejdl, Šmejcová, Solfronk, Sladký, Stejskal, Fiala, Tykal, Tučný.
2211/XI.
Interpelace
poslanců R. Kleina, Fr. Macouna,
R. Tayerle, S. Tauba
a soudruhů
vládě
o znemožňování výkonu obchodních cestujících a zástupců.
Neporozuměni, které se ukazuje v různých opatřeních a rozhodnutích ve věci právního a existenčního postaveni obchodních cestujících a zástupců, přivodilo kritický právní stav postižených, jímž se systematicky ztěžují beztak již obtížné podmínky výkonu povolání. V prvé řadě jest to nestálá a převážně nepříznivá judikatura ve věci daně výdělkové. Ač se jedná o zaměstnance, předepisují berní orgány - jsouce podporovány nálezy nejvyššího správního soudu - tuto daň, kterou zaměstnanec ze svého platu platiti nemůže. Nejvyšší správní soud v celé řadě judikátů vystihl správně zvláštnosti tohoto zaměstnání. Uvedl zejména, že pro pojem zaměstnání ve služebním poměru, které dani z výdělku nepodléhá, mění dle zákonů o osobních daních rozhodujícím, aby zaměstnanec věnoval svoji činnost jednomu zaměstnavateli tak, že jeho celá hospodářská existence od tohoto poměru jest odvislá a také disciplinární podřízenost zaměstnance naproti zaměstnavateli se nežádá. Neodporuje také pojmu zaměstnání ve služebním poměru, když zaměstnanec gest odměňován nikoliv podle času, nýbrž dle jednotlivých služebních výkonů (viz § 167 z. o dani z příjmů a rozhodnutí nejvyššího správního soudu č. 6816/26 ze dne 4. dubna 1927). § l zák. o dani výdělkové má na mysli zaměst-
nání, při kterém lze docíliti podnikatelský zisk. K tomu patří také risiko ztráty, podmínečnost ryse příjmů činnosti dotyčného, na př. využití konjunktury bez přímého vlivu zastupovaných firem. Ostatně nejsou výlohy, spojené, s výkonem povoláni, provozními výlohami, nýbrž výlohami služebními. Také drženi živnostenského listu nedokazuje ještě skutečné vykonávání činnosti podléhající dani z výdělku.
Rozhodnutí č. 6816/26 ze dne 4. dubna 1927 praví, že hrazení výloh vlastní kanceláře, pilnost při získáváni odběratelů firmě, závazek hájiti zájmy firmy, a pro ni výlučně pracovati svědčí pro služební poměr. Vliv na stanovení cen nemůže býti kriteriem samostatného výdělečného podnikání. Rozhodnutím čís. 8836/29 z 28. listopadu 1930 konstatováno, že okolnost, že se zástupce zavázal navštěvovati periodicky všechny zákazníky firmy nejméně 4krát do roka a menší zákazníky 2krát za rok, svědčí o služebním poměru. Mimo toho směl také zastupovati i jiné firmy.
Toto správné nazíráni na zaměstnání obchodních cestujících a obchodních zástupců však nejvyšší správní soud měnil a myní se ustálil na judikatuře, která neguje přirozenost zaměstnání těchto osob. Zaměstnání tato jsou ve smyslu § 47 odst. l č. 2 vyjmuta z povinnosti daně výdělkové, neboť vykonávají práce ve služebním poměru za plat. Judikatura uznává i provisi za formu, což je ostatně jasně stipulováno v zákonu ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z.
Tento zákon se neprávem přehlíží, ač v § 10 a 11 o zaměstnání obchodních cestujících a obchodních zástupců mluví. Risiko ztráty provise nebo risiko nevyrovnání výloh a jiná risika nejsou nic jiného než určité části služební smlouvy. O formě a druhu výplaty mluví již citovaný zákon o obchodních pomocnících.
Skutečnost, že poválečná doba produkovala větší počet těchto zaměstnanců, jichž služební poměr je nesporný podle předpisu § 1151 o. z., nebol se tito lidé zavazuji konati jinému po nějakou dobu službu a jsou vázáni disposicemi, které ovšem v duchu občanského zákona nutno aplikovati na zvláštnost tohoto zaměstnání. Činnost všech zaměstnanců mimo podnik je jiné povahy než zaměstnanců interního provozu a jest to zejména činnost akvisiční, která má specielní obtíže, jež nutno respektovati. Zaměstnavatel předpisuje rayony a v nich často jen některé firmy, předepisuje ceny a prodej dle vzorů. Nemůže ovšem předepsat, že obchodní cestující a zástupce V ta a ta minutu musí začít a končit svoji práci «zákazníka. To by vlastně znemožnil vykonávati »práci. Tato domnělá volnost disposiční obchodních cestujících a obchodních zástupců nemůže měniti ničeho na služebním poměru, neboť jest obdobná jako u správce nebo ředitele podniku, jenž samostatně disponuje časem, aby vyhledával možnosti zaměstnání pro podnik, jest obdobná činnosti externího redaktora, jenž vyhledává prameny reportáže, jest obdobná jako u inženýra, jenž zákazníkům demonstruje výhody nového stroje a pod.
Nemůže býti úkolem ani smyslem výkladu zákona ubíjet činnost kategorie zaměstnanecké, která má mimořádně významné hospodářské poslání. Již judikát vídeňského soudního dvora ze dne 20. ledna 1913-Rv II 1366/13 (Judikatur děs k. k. Obersten Gerichtshofes zum Handlungsgehilfengesetz, Dr. Fuchs, Wien 1914, Mans) uvedl, že doba cestování řídí se nejprve požadavky obchodního provozu a potom zvyklostmi odvětví. v němž ten neb onen cestující je zaměstnán.
Uznal-li nejvyšší správní soud judikátem č. 9506/32-II 2328/31 ve věci daně výdělkové u lékařů nemocenských pojišťoven, že se jedná o služební poměr, pak dlužno poznamenat, že zaměstnáni obchodního cestujícího a obchodního zástupce je mnohem vázanější na vůli zaměstnavatelovu než zaměstnáni lékařů. Judikát tento uvádí, že nesamostatně zaměstnaný súčastňuje se v hospodářské činnosti onoho subjektu jako přičleněná síla a v rámci platné smluvní a pracovní svobody smlouvá se svým zaměstnavatelem jak konkrétní dosah svých služebních povinností, jimiž se zaměstnavateli podrobuje, lak odměnu, již mu zaměstnavatel slibuje. Při tom vytvořuje smluvní a pracovní svoboda různé typy nesamostatného zaměstnání, přicházející od úplného podřízení vůli zaměstnavatelově jak co do způsobu i výkonu práce, tak i odměny za ni placené až do formy úplně se přibližující spolupodnikatelství.
Uvedené zásady dnešního společenského řádu připouštějí však zároveň, a hospodářský rozvoj přinesl s sebou různé přechodné formy mezi výše vytčenou smlouvou o dílo, předpokládajíce smlouvu mezi dvěma subjekty hospodářsky samostatně činnými až ke smlouvě služební.
Lékař jest povinen dbát oprávněných hospodářských zájmů léčebného fondu tím, že svou činnost omezí jen na výkony nutné a účelné. Lékař je povinen obstarávat všechnu agendu z činnosti jeho vyplývající, mezi jiným podávat fondu návrhy na mimořádné výkony, vést záznam o nemocných, obsahující údaje o diagnose a therapii, podávat lékařské posudky za účelem lázeňského léčení na předepsaném tiskopisu a zasílat přímo v uzavřené obálce Okresnímu sboru k rukám důvěrného lékaře. Lékař je povinen podávat léčebnému fondu k jeho žádosti zprávy o stavu léčených pojištěnců. Poskytne-li lékař na jednu poukázku během léčení pro tutéž chorobu více než 10 ordinací neb návštěv, je povinen podat okresnímu sboru stručnou zprávu o zdravotním stavu léčené osoby na tiskopise léčebného fondu. Neučiní-li tak, vydává se v nebezpečí, že výkony přesahující uvedený počet nebudou mu honorovány. «
Naše finanční správa jest si vědoma faktu, že v předepisování daně výdělkové zaměstnaným obchodním cestujícím a zástupcům děje se těmto osobám křivda. Jako malý doklad uvádíme výnos ministerstva financí čís. 129. 039/29-111/23, v němž jest uvedeno, že otázka daňově povinnosti těchto poplatníků jest ve velmi četných případech spornou, a doporučuje se podřízeným orgánům, aby posuzovaly blahovolně žádosti za posečkání dlužné daně až do vyřízení odvolání.
Interpelanti předložili poslanecké sněmovně návrh na vydáni zákona, kterým se mění zákon ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n. o přímých daních, aby se dosáhlo alespoň parity se zákonem o dani obratově, který respektuje průkaz o pensijním pojištění jako doklad, že nelze tyto osoby považovati za podnikatele.
Odvoláváme se na důvodovou zprávu k tomuto našemu navrhni, která objasňuje příčiny jeho podání. K jakým nemožným důsledkům vede tento stav na poli organisačním, sloužiž uvedení fakta, že zaměstnaní obchodní cestující jsou organisování převážně ve svazech, kterým vláda udělila právo vypláceti státní příspěvek k podporám v nezaměstnanosti podle zákona ze dne 19. července 1921 čís. 267 a zákona ze dne 5. června 1930, č. 74 Sb. z. a n., kteréžto zákony předepisují povinnost, výlučně přijímati do svazů zaměstnance. Zaměstnanci jsou pensijně a nemocensky pojištěni, odvádí 1/2 % paušál z platu, ne platí v důsledku toho daň obratovou, ale ovšem - jak již uvedeno - jsou donucováni platiti daň výdělkovou.
Zaměstnaní obchodní cestující a obchodní zástupci nemají hospodářsky možnost tuto daň platiti, neboť jejich plat jest tak nepatrný svou odvislostí na předpisech zákona o obchodních pomocnících, že nelze bez ohrožení jejich existencí od nich takové neoprávněné oběti požadovati.
To však děje se v době, kdy naše národní hospodářství právě ty to osoby velmi nutně potřebuje, aby se mohly nerušeně věnovati svému zaměstnání, neboť obchodní cestující jest jediný z mála činitelů, který svojí prací může nejen vyvraceti nepříznivé hospodářské zprávy, vznikající obavou o nejbližší budoucnost našeho hospodářství, on svým uměním prodavačským může zvýšiti obrat našeho domácího konsumu, ježto podle zjištěných skutečností velká část zákazníků nekupuje z určité deprese, ačkoliv má potřebu. Stát by měl vlastně, těmto osobám poskytnouti úlevy, aby mohly toto významné poslání plniti.
Podepsaní upozorňuji vládu na tento neudržitelný stav a táži se vlády:
1. Je vláda ochotna učiniti okamžitě taková opatření, aby obchodní cestující a zástupci byli zbaveni břemen neoprávněně předepsané daně výdělkové?
2. Je vláda ochotna umožniti rychlé projednávání iniciativního návrhu čís. 1462?
3. Je vláda ochotna vydati pokyny, aby příslušné orgány vyřizovaly urychleně a co nejblahovolněji předložené žádosti ve smyslu § 276 zákona o přímých daních?
V Praze dne 4. dubna 1933.
Klein, Macoun, Tayerle, Taub,
Husnaj, dr. Mareš, Koudelka, Polach, Srba, Cha-
lupník, dr. Markovič, Brožík, Schweichhart, Katz,
Benda, Mravec, Jurnečková-Vorlová, Neumeister,
Biňovec, Kirpal, Pik, Bečko, Nový, Kučera,
Chalupa, dr. Winter, Vácha.
2211/XII (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů ministru financí
o nereelním jednání pražských firem zabývajících se obchody s losy na splátky a jimi zřízených ústředních akvisičních kanceláři.
V časopise »Deutsche Landpost« ze dne 31. března 1933 poznamenává advokát dr. Oskar Beer ze Svitav k odpovědi na interpelaci tisk 2188/X toto:
»Odpověď na interpelaci může vznésti zmatek mezi kupce losů na splátky. Pan ministr financí dovolává se totiž judikatury nejvyššího soudu, podle níž obchody s losy na splátky uzazavřené cestujícími jednateli třeba pokládati za odporující zákonu a tedy neplatné. Musím předpokládati, že pisatel odpovědi na interpelaci jen velmi málo sleduje rozhodnutí soudů ve věcech losů na splátky, neboť jinak byl by musil věděti, že nejvyšší soud již několikráte, a to zvláště v rozhodnuli ze dne 23. ledna 1930 Rv. II 403-29, Sbírka Vážného čís. 9559, vyslovil opačně právní míněni. V onom rozhodnuti se praví, že koupě losů na splátky není nezávazná již proto, že byla uzavřena prostředkováním cestujícího jednatele a na tom se nic nezměnilo ani zákonem o podomním obchodu ze dne 4. května 1926, čís. 87 Sb. z. a n. Používání cestujících jednatelů má sice za následek potrestáni provinilých osob, ale nemá vlivu na právní účinnost uzavřené koupě losů na splátky.
V této souvislosti bych ještě také upozornil, že pisatel odpovědi na interpelaci dopouští se omylu o rozsahu, v jakém zvláště druhá uvedená firma obchodující s losy na splátky uzavřela obchody s 3% odškodňovacími dluhopisy a domněnku, že nedošlo k provedení takovýchto zakázek, lze lehce vyvrátiti. Přes odpověď na interpelaci tvrdím já. který jako prvý v tisku a také v tomto časopisu jsem žaloval na řádění ústředních akvisičních kanceláři a obchodníků na splátky s odkodňovacími dluhopisy, že oklikou přes tyto splátkové obchody s odškodňovacími dluhopisy bylo naše venkovské obyvatelstvo poškozeno o miliony Kč. Nebyl by to přílišný požadavek, kdybychom žádali, aby byla podána zpráva také o výsledku důchodkového trestního řízení proti provinilým bankovním firmám. Neboť peněžitě pokuty, které byly uloženy těmto přestupníkům zákona, jsou totiž zpravidla zřejmém nepoměru k obrovským ziskům, které shrábli ze svých porušení zákona. «