hojně na ulici, a způsob, jakým se tato štvanice provedla, dlužno rozhodně odsouditi. Vždyť při tom byli hrubě ztýráni klidní občané, kteří neměli nic společného ani s pořadateli schůze ani s jejími rušiteli. Dostali jsme o tom tuto zprávu, kterou jsme většinou i sami mohli přezkoumati:

Když Turnéřská ulice byla od demonstrantů vyklizena a tělocvična sama se všech stran uzavřena policii a četnictvem, zahájil na Hlavni třídě major mávaje šavlí honičku osob vycházejících z kostela neb konajících nedělní procházku, chodců ničeho netušících a jiných lidí, kteří klidně kráčeli svou cestou. O soustavné činnosti nedalo se vůbec mluviti.

Četnické kordony běhaly ulicí vzhůru a dolů, plašily chodce spěchající v divém úprku, kteří pak s druhé strany byli sem zase zatlačováni, krátce celá akce nebyla nic jiného než úplně neukázněná honba na lidi, kteří většinou nebyli vůbec v nijaké souvislosti s událostmi v Turnéřské ulici. Kdo nedovedl dosti rychle běžeti nebo včas nedosáhl záchranných domovních dveří, jistě pocítil gumový obušek nebo nad ním zasvištěla plochá rána šavlí a mezitím zahájily činnost i pažby. Tento hon, vůbec ničím neodůvodněný, trval asi do 10. hodiny.

Klid nastal zase ve chvíli, kdy četnictvo bylo odvoláno. To jest jistě nejlepším důkazem, že by bylo včera nedošlo k panickým scénám na ulicích našeho města, kdyby nebyly bývaly vyprovokovány »akcí« cizí četnické asistence.

Bude zapotřebí přísného vyšetřování, při kterém se musejí vyslechnouti všichni svědkové, kteří mohou podati zprávu o událostech, aby se i úředně mohlo konstatovali, že »akce«, kterou včerejšího dopoledne zahájil v Aši četnický major Borský z Chebu, postrádala všeho odůvodnění a že došlo k událostem, které nemůže chrániti žádný státní úřad. Těchto události jest tolik, že jest naprosto nemožno obšírně o nich pojednati v mezích této zprávy. Musíme přestati jen na výběru nejtypičtějších, abychom tím několika příklady dokázali, jak se ve městě Aši »udržoval klid a pořádek«.

Nejvíce se mluvilo o případu, který vedl k zatčení vrchního soudního rady dra Karase, přednosty ašského okresního soudu. Dr. Karas Šel se svou chotí do kostela a blíže hotelu »U pošty« byl náhle - o událostech vůbec neměl tušení - zadržen četníkem a než se nadál, byla jeho choť udeřena gumovým obuškem četníka. Ještě než se mohl prokázati, byl zatčen a odveden na četnickou stanici, kde ovšem byl s projevem politování zase propuštěn. Jak se proslýchá, podá tento cenný svědek sám zprávu příslušným úřadům o včerejších událostech.

Rovněž na Tržišti byl ašský občan, který chtěl jíti k holiči (měl jen trepky), zkrátka zatčen a automobilem odvezen na četnickou stanici. I on musil býti ihned zase propuštěn. Jeho bratr, inž. Erik Fleissner, byl zadržen, protože měl u sebe fotografický aparát. Krátce po poledni přišel do jeho bytu četník a aparát zabavil. Když byl film vyňat, mohl si svůj majetek

zase odnésti. Mělo se za to, že si dělal snímky »udatného chování« četníků, což se však nestalo.

Gumovým obuškem, plochou šavlí a pažbami byl tlučen každý, kdo byl četníkům příliš blízko nebo kdo se k četníkům příliš přiblížil. Prokurista Karel Hofmann od firmy Singer a spol. šel z pošty sám od okresní záložny dolů Hlavní třídou. Náhle přiběhli četníci, a jeden četník se slovem »běžte« uhodil ho gumovým obuškem do zad. Když se Hofmann překvapeně obrátil, přiskočil k němu četnický důstojník, který Hofmannovi zasadil ránu šavlí. Když pak se blížil další četník s puškou napřaženou k ráně, podařilo se Hofmannovi zachrániti se do Selberovy ulice.

Na Hlavní třídě byla ztlučena žena se znetvořenými nohami, poněvadž nemohla tak rychle utíkati jako jiní. Tři muži čekali ve Wolfrumově holičském závodě a viděli, jak jest tato žena se znetvořenými nohami týrána. Vyšli přede dveře krámu. V této chvíli běžel šikmo ulicí k nim četnický důstojník s tasenou šavlí a volal na ně: »Jděte dále« a a již pršely rány. Muži se zachránili do obchodu, ale četník skočil za nimi a ode dveří ještě několikráte uhodil do obchodu. Tři kroky za ním stál major Borský a přihlížel.

Na Školním náměstí byl ztlučen stařec, který neměl ani tušení o událostech. Několika stařenám, které chtěly jíti do kostela, dostalo se rovněž ran.

Naprosto nekvalifikované jsou výrazy, jichž užívali četníci: lůza, neřád, pakáž a ještě oplzlejší výrazy vůči naprosto nezúčastněným mohou býti potvrzeny četnými svědky.

Řidič autobusové trati Aš--Cheb byl ztlučen, poněvadž ve chvíli, kdy podle jízdního řádu měl odjeti do Chebu, vstoupil do autobusu, místo aby utekl.

Velmi mnoho osob, které rovněž byly ztlučeny, ačkoliv nebylo k tomu nejmenšího důvodu, jest úřadům ještě k disposici jako svědkové, kdyby tyto úřady zamýšlely vyšetřovati tyto události ve směru, který jest jedině možný. «

Chování četnictva v Aši jistě se příčí pokynům, které vydalo ministerstvo vnitra.

Podepsaní táží se tedy pana ministra:

Bude zahájeno přísné vyšetřování o nekvalifikovaném postupu četnictva při těchto událostech, proti jeho veliteli panu majoru Borskému, při čemž budou řádně vyslechnuti i ašští obyvatelé ztýraní bez příčiny?

Co zamýšlí naříditi pan ministr, aby se zabránilo dalším takovým událostem?

V Praze dne 24. března 1933.

Gläsel,

Böhm, Viereckl, Halke, Oehlinger, Bobek, Scharnagl, dr. Hodina, dr. Mayr-Harting, Zajíček, Fritscher, Greif, Wagner, Windirsch, Heller, Platzer, Zierhut, Krumpe, dr. Petersilka, dr. Luschka, Kunz.

2209/VIII (překlad).

Interpelace

poslance Höhnela a soudruhů ministru vnitra

o neslýchaném a surovém jednáni četnictva v Rumburku.

Dne 2. března konal se v Rumburku projev nezaměstnaných z nížiny. Když byl tento projev ukončen a účastníci odešli, počalo četnictvo čistiti celý Rumburk. Při tom byli chodci bez rozdílu tlučeni, ba dokonce školní děti, které šly domů ze školy, byly bity. Bez rozdílu byli také lidé zatýkáni. Byli vláčeni z domovních dveří a z vlastních bytů a večer spoutáni řetězy byli odváženi k českolipskému krajskému soudu. Četníci vnikali do domů a hostinců a bili obyvatele a hosty.

Na cestě domů od obstaravatele pohřbů, kde objednali pohřeb své matky, která zemřela předešlého dne, byli bratří Gampeové zatčeni a zbiti, poněvadž utekli do bytu své sestry. To nejsurovější a nejkrutější spáchali však 4 četníci v Schönbornské ulici. Tam četníci shodili do přikopu velocipedistu a ztloukli ho pažbami. Na druhé straně ulice vyšly z domu tři ženy a jedna z nich řekla: »Podívejte se, jak je tam nějaký člověk bit, « poté obrátil se jeden z četniků k ženám a řekl: »Držte hubu, jinak také několik dostanete!« Poté se ženy vrátily do domu, poněvadž se četníci chystali vrhnouti se na ně. Muž jedné z těchto žen vyšel v ponožkách před domovní dveře a žádal četníky, aby tyto ženy netloukli. Poněvadž jest v domě velký pes, zavřel potom tento muž - jistý Antonín Beneš domovní dveře a odstranil psa, aby někoho nekousl. Potom otevřel domovní dveře, jelikož četníci bušili na ně pažbami a hrozili, Že je rozbijí. Čtyři četníci vpadli do domu a začali poličkovati prchající ženy.

67letá paní Weidhaasová byla vyvlečena z dřevníku a tak ztlučena, že měla obě tváře silně naběhlé. Při tom jí četníci nadávali české pakáže, poněvadž šlo o českou rodinu. Když jedna z těchto žen omdlela a chtěli ji položiti na pohovku, vrhli se četníci znovu na tři ženy a dva přítomné muže, hodili je na postel, ztloukli a jeden z nich volaje »česká pakáž« píchl bodlem do houfu lidi a zasáhl Antonína Beneše. Bodlo vniklo mu pod zády do masa až do kosti. Po tomto činu četníci utekli.

Tážeme se, je-li pan ministr vnitra ochoten přísně potrestati provinilé četníky a ihned je zprostiti služby?

Tážeme se dále, je-li pan ministr vnitra ochoten naříditi a podniknouti všechno, aby se příště takové surovosti již neděly?

V Praze dne 23. března 1933.

Höhnel,

Babel, Čižinská, Gottwald, Russ, Kopecký, Kuhn, Vallo, Juran, Török, K. Procházka, Tyll, Hrubý, Hruška, Štětka, Novotný, Hodinová-Spurná, dr. Stern, Śliwka, Kliment, Krosnář, Zápotocký, J. Svoboda.

2209/IX (překlad).

Interpelace

poslance Höhnela a soudruhů ministru vnitra

o surovém nakládání pana vrchního komisaře Vyskočila od okresního úřadu v Německém Jablonném a četniků, jimž velel.

Dne 2. března přišel pan vrchní komisař do Cviková, aby s velkou četnickou pohotovostí zabránil pochodu cvikovských nezaměstnaných a pracujících do Rumburku na projev. Všechny silnice a cesty z Cviková byly obsazeny silnými četnickými hlídkami. Četníci bez jakékoliv předchozí výstrahy a bezdůvodně krvavě tloukli nevinné chodce. Na jednotlivce byly uspořádány přímo štvanice, ba četníci vnikali i do domů a týrali obyvatele. Tak v Martinském údolí u Cviková vnikli četníci do bytu nezaměstnaného sociálně demokratického dělníka Schillera a strašlivě ztloukli téměř 70letého zedníka Josefa Hünera z Cviková, který tam byl na návštěvě, pouze proto, že řekl: »Jsem zde přece každého dne přečíst si noviny, jsem přece sociální demokrat. « Po těchto činech teroru ve Cvikově jel pan vrchní komisař autobusem, plně obsazeným četníky, po rumburské silnici směrem k Schöberskému průsmyku. U každého jednotlivého chodce na silnici zastavil, několik četniků vyskočilo a bez jakéhokoliv vysvětleni začali tyto chodce ihned tlouci. Takto byli zbiti podomní obchodníci, obchodníci atd., kteří šli za svým skrovným výdělkem. Při všech těchto činech teroru pan vrchní komisař s výsměchem ještě štval četníky k ostřejšímu postupu.

Tážeme se pana ministra vnitra, jak se zamýšlí postarati, aby se takovéto surové činy již neopakovaly?

Dále se tážeme: Jest pan ministr vnitra ochoten zprostiti úřadu pana vrchního komisaře Vyskočila, jehož zuření veškeré obyvatelstvo hla-

dového okresu německo-jablonského pociťuje jako další zostření svého beztoho již bídného stavu?

Upozorňujeme pana ministra vnitra, že jest to přání veškerého obyvatelstva německo-jablonského okresu.

V Praze dne 23. března 1933.

Höhnel,

Zápotocký, Tyll, Russ, Novotný, Kliment, Dvořák, Kubu, Steiner, Juran, Śliwka, Čižinská, Hrubý. Vallo, Sťourač, Kopecký, Török, Kubač, dr. Stern, Štětka, J. Svoboda.

2209/X.

Interpelace

poslance Štětky a soudruhů ministrům sociální péče a spravedlnosti

o hitlerovských methodách používaných

proti úrazovým důchodcům Úrazové

pojišťovny dělnické pro Čechy

v Praze.

Bohumil Salač, narozený 1866 v Libni, příslušný do Prahy, jako dlaždičský dělník utrpěl podnikový úraz v roce 1928 zlomeninu levé ruky, který zanechal trvalé následky neschopností ku práci. Úrazová pojišťovna dělnická pro Cechy v Praze pod č. j. 890. 735 vyměřila mu úrazový důchod po 360. - Kč měsíčně. Po stálých prohlídkách postiženého úrazem snižována mu byla úrazová procenta, až důchod sklesl na 66. Kč měsíčně, ač následky úrazu nejen nepominuly, ale nastal zhoršený stav.

Tento úrazový důchodce je od doby úrazu bez zaměstnání, poněvadž těžkou práci vykonávat nemohl a práce lehké, odpovídající jeho zdravotnímu stavu, prostě tu není. A tak žebrácký důchod nepostačuje k uhájení ani holého života. V krajní nouzi i přes všechnu neschopnost ku práci přihlásil se Salač dne 13. března 1933 do pracovní kolony nezaměstnaných města Prahy, domnívaje se. že bude vykonávat jen takové práce, na jaké stačí jeho síly.

Pracoval na přidělené práci s krajní bolestí do 15. března t. r. a z příkazu dozorčího orgánu, když nemohl práci vykonávat, odebral se k lékařské prohlídce k panu MUDru Brožovi v Hloubětíně. Tento lékař po prohlídce prohlásil, že na práce v pracovních kolonách Salačovo zdraví nestačí a doporučil, aby si dělník hledal práci lehčí anebo aby podle zhoršeného stavu svého úrazu požádal Úrazovou pojišťovnu o zvýšeni úrazového důchodu.

Proto se Bohumil Salač odebral na radu lékaře do Úrazové pojišťovny, aby požádal o revisi svého úrazu a zvýšení úrazového důchodu. Stalo se tak dne 18. března 1933 a Salač byl

v budově Úrazové pojišťovny v II. patře odkázán k referentovi ÚP. panu Palackému, úředníku bytem v Horní Michli, Přemyslova ulice čp. 974.

Tomuto úředníkovi přednesl Salač svoji žádost a vysvětlil všechny důvody, které ho vedou k této žádosti. Úředník jej odbyl slovy: »Dejte mi pokoj. « - Hladem a bídou zmořený napolo zoufalý člověk opětoval svoji žádost, aby byl předvádějí k lékařské prohlídce, aby mu byl důchod upraven, ale marně. Bez vyřízení nechtěl opustit místnost a tak úředník povolal zřízence Úrazové pojišťovny Josefa Nekvapila, bytem na Žižkově čp. 1515, který při vstupu do úřadovny vrhl se na Salače, na židli sedícího a nic netušícího, a udeřil ho do tváře tak silně, že Salač svalil se se židle na zem.

Na zemi pak šlapal Nekvapil Salačovi po rukou a za přispěni jiných zřízenců a úředníků, kteří se do místnosti sběhli, zřídil jmenovaného dělníka takovým způsobem, že tak vycházejí dělníci v dnešní době jen z hnědých domů hitlerovského Německa. Teprve dostavivší se strážník udělal konec tomuto řádění zaměstnanců Úrazové pojišťovny dělnické a potlučeného dělníka odvedl na policejní komisařství, kde s ním byl sepsán protokol a lékařsky zjištěna vážná zranění na těle, která zjistil i sám policejní úředník. Po prohlídce, byl Salač propuštěn domů, aniž se mu dostalo jakékoliv pomoci v době jeho krajní nouze.

Takto se tedy vyřizuji záležitosti úrazových důchodců v ústavě, který podléhá dozoru ministerstva sociální péče a je vydržován z dělnických peněz..

A proto se tážeme pana ministra sociální péče:

1. Je pan ministr sociální péče ochoten vyšetřiti toto úžasné ztýrání dělníka a dá exemplárně potrestati účastníky tohoto nelidského hitlerovského násilí okamžitým propuštěním ze služeb Úrazové pojišťovny dělnické pro Čechy v Praze?

2. Je pan ministr sociální péče ochoten naříditi okamžité zjištěni zhoršeného úrazu B. Salače a vyměření odpovídajícího důchodu?

3. Pana ministra spravedlnosti dra Meissnera se ptáme:.

a) Je pan ministr spravedlnosti ochoten naříditi svému podřízenému státnímu zástupci, aby podal okamžitě žalobu pro veřejné násilí na úředníka a zřízence interpelací jmenované?

b) Je pan ministr spravedlnosti ochoten naříditi potrestání jmenovaných v interpelaci?

V Praze dne 27. března 1933.

Štětka,

Zápotocký, K. Procházka, Babel, Tyll, Šťourač, Čižinská, Hodinová-Spurná, J. Svoboda, Török, Gottwald, Krosnář, Śliwka, Kuhn, Russ, Hrubý, Juran, Kopecký, dr. Stern, Dvořák, Höhnel, Hruška, Vallo.

2209/XI.

Interpelace

poslance Dvořáka a soudruhů ministru národní obrany

o fackování a hrubém nadáváni vojákům u 1. jezdeckého pluku v Karlině.

Obdrželi jsme od vojínů zmíněného pluku tento dopis:

»My, vojíni 1. jezdeckého pluku na Invalidovně v Karlině, prosíme Vás, abyste nám pomohli zakročit proti délesloužícímu četaři Vilému Volánkovi, abychom zabránili dalšímu týráni a fackování vojáků tímto četařem, který - jak z minula známo - patří mezi partu pověstných tyranů, řádící u nás v karlínských kasárnách.

Uvádíme následující případy týrání:

22. března o 10. hodině dopolední na dvoře kasáren zfackoval a zbil četař Volánek vojína Františka Landra a pak vyhlédl si za obět vojáka Waltra Jánoše, kterého rovněž fackoval a kopal, kromě toho oběma nadával: Vole, troubo, pitomče atd.

Vojín Landr byl právě před tímto dnem dlouho těžce nemocen.

Žádáme, abyste tuto věc řádně vyšetřili a onoho tyrana četaře Volánku řádně potrestali.

K uvedeným případům přihlíželi vojáci 3. čety 1. eskadrony a podkovářská škola 1. jezdeckého pluku. «

Ptáme se pana ministra národní obrany:

Postará se pan ministr, aby tento pobuřující případ byl přísně vyšetřen a četař Vilém Volánek potrestán tak, aby na příště bylo zamezeno všechno další týrání vojáků jak 1. jezdeckého pluku v Karlině tak i jiných?

V Praze dne 28. března 1933.

Dvořák,

Höhnel, Hrubý, Kliment, dr. Stero, Vallo. K. Procházka, Šťourač, Čižinská, Zápotocký, Tyll. Török, Štětka, Juran, Kopecký, Novotný, Gottwald, Hruška, Babel, Hodinová-Spurná, J. Svoboda.

2209/XII.

Interpelace

poslanců F. Richtra, F. Zeminové a druhů

ministrům vnitra a spravedlnosti

o tom, jak bylo úřady postupováno

v trestní věci proti Anně Bařinové

z Poštorné.

Byl nám oznámen tento případ, který zasluhuje vyšetřeni:

Anna Bařinová z Poštorné podala podepsanou stížnost na dra Horníčka, advokáta v Břeclavi na advokátní komoru v Brně. Stížnost byla zaslána k vyšetření okresnímu soudu v Břeclavi. Na základě této stížnosti podal dr. Horníček soukromou žalobu, resp. trestní oznámení na neznámé pachatele pro urážku na cti a dal se v této trestní věci zastupovat drem Štampachem, advokátem rovněž v Břeclavi.

Dr. Štampach, resp. jeho koncipient dr. Straka jako zástupci žalující strany, podjali se vyšetřování, pátrajíce po »neznámých« pachatelích urážky, takovýmto způsobem:

Dr. Štampach se odebral na četnickou stanici v Poštorné se stížností odeslanou soudu advokátní komorou a tam žádal četnického strážmistra, aby s ním šel zjistit pisatele. Strážmistr Juříček odepřel s počátku vyhověti přání dra Štampacha, odkazuje na to, že nemá k tomu rozkaz svého velitele. Na to mu však dr. Štampach ohlásil, že s velitelem mluvil v Břeclavi, že tento dal rozkaz Juříčkovi, aby šel s drem Štampachem a věc vyšetřil, že mu rozkaz ten sděluje.

Strážmistr Juříček uvěřil tvrzení dra Štampacha a jeho přání vyhověl. Později se však ukázalo, že dr. Štampach s velitelem stanice nemluvil, že rozkaz velitelův pouze předstíral a strážmistra Juříčka takto oklamal.

V bytě Anny Bařinové, kam se dr. Štampach s koncipientem drem Strakou a četnickým strážmistrem Juříčkem odebrali, prováděl výslech obviněné Anny Bařinové, tedy protistrany. za asistence četníka sám dr. Štampach. Stalo se to 6. září 1932. Neznáme, k jakému účelu výsledek šetření sloužil a jak ho bylo použito, ale nesporně k předstíranému rozkazu velitele stanice se připojily vyšetřovací úkony osobou k lomu naprosto nepříslušnou a byla porušena zásada rovnosti stran.

U Anny Bařinové se celá věc neskončila. Když dr. Štampach zjistil, že dopis byl psán v bytě Leopolda Rolíška v Poštorné, odebral se s doprovodem četníka do bytu tohoto a tam pátraje po psacím stroji, provedl docela formální domovní prohlídku proti všem předpisům a ustanovením zákonů na ochranu práva domovního.

Vešel do pokoje, hledal tam psací stroj a na stroji prováděl zkoušku písma. K této domovní prohlídce nebylo vůbec žádného zákonného podkladu. Dr. Štampach si počínal v soukromém bytě Leopolda Rolíška způsobem zarážejícím za asistence četnické.

Podle tohoto vylíčení nám oznámeného, postupem výše uvedených osob byly několikanásobně porušeny právní normy. Zasluhuje také vysvětlení, jakým způsobem se soudu odeslaná úřední listina dostala do rukou zástupce soukromého žalobce.

Tážeme se pana ministra vnitra a spravedlnosti, je-li jim tento případ znám a co hodlají učiniti, aby případ byl vyšetřen a vinníci potrestáni?

V Praze dne 23. března 1933.

Richter, Zeminová,

Hynek, Bergmann, Netolický, Slavíček, Jos. Tůma, Mikuláš, dr. Patejdl, Fiala, B. Procházka, inž. Záhorský, Hrušovský, Malý, Vaněk, Sladký, Solfronk, David, Polívka, Lanc, Šmejcová, Hatina, Špatný.

2209/XIII (překlad).

Interpelace

poslance O. Horpynky a druhů

ministrovi vnitra o zabrání bytu v Mostě.

Kovářský mistr Josef Payer z Mostu má v Chomutovské ulici dům číslo 489, v němž vedle jeho dílny a bytu jsou ještě také byty, které jsou pronajaty a jejichž nájemnici podléhají ochraně nájemníků. Poněvadž kovářskému mistru je 60 let a pro chorobu již nemůže vykonávati zaměstnáni, rozhodl se asi před 2 lety, že dílnu pronajme. Byl by ji však mohl pronajmouti jen tehdy, kdyby byl mohl nájemci uvolniti zároveň také byt náležející k dílně, v němž tou dobou sám bydlil.

V květnu 1931 se v jeho domě uvolnil byt, z něhož dal výpověď poštovní zaměstnanec, poněvadž byl služebně přeložen. Kovářský mistr Payer chtěl se nyní nastěhovati sám do tohoto vypovězeného bytu a tím umožniti pronájem své dílny. Avšak okresní politický úřad zabral vypovězený byt pro nástupce poštovního úředníka. Ale tento poštovní zaměstnanec se do bytu nenastěhoval, nýbrž odmítl jej jako nezpůsobilý.

Nyní jest v domě kovářského mistra Payera od 1. července 1931 prázdný byt, zabraný úřadem a nevynáší živnostníkovi nezpůsobilému k výdělku žádnou činži. Ale jmenovaný nemůže ani pronajmouti dílnu, poněvadž nemůže uvolniti

nájemci byt, náležející k dílně. Payer podal dne 11. května 1931 odvoláni zemskému politickému úřadu v Praze pro zabrání bytu, ale do dnešního dne nedošlo ještě vyřízení. Zemský politický úřad již před rokem dal provésti šetření četnictvem, ale nedovedl od té doby stále ještě rozhodnouti o rekursu.

Ministr sociální péče stále si ve svých zprávách zákonodárným sborům stěžuje, že v tomto státě jest nedostatek malých bytů. Vinou zemského politického úřadu jest již od 1. července 1931 jeden byt prázdný, žádný, nájemník nesmí se do tohoto bytu nastěhovati, majetník domu jest již sám těžce poškozen ztrátou činže a mimo to ještě nemůže pronajmouti dílnu a tak se postarati o svou výživu při své nezpůsobilosti k práci. Takovéto poměry přece přímo křičí po nápravě.

Podepsaní se tedy táží pana ministra, je-li ochoten prostřednictvím politických správních úřadů zaříditi, aby zabraný byt v Mostu, Chomutovská ulice číslo 489, byl ihned uvolněn a při této příležitosti umožniti kovářskému mistru Josefu Payerovi, aby uplatnil u úřadu své nároky na náhradu škody?

V Praze dne 22. března 1933.

Horpynka,

dr. Schollich, Matzner, inž. Jung, Kasper, Bobek, Oehlinger, dr. Mayr-Harting, Zajíček, Fritscher, Scharnagl, dr. Luschka, Kunz, dr. Petersilka, Greif, Krumpe, Köhler, Simm, Knirsch, Geyer, inž. Kallina, dr. Hassold, dr. Keibl, dr. Hanreich.

Původní znění ad 2209/VI.

Interpelláció

Benyújtják Hokky Károly nezmetgyülési képviselő és társai

a Belügyi és a Vasutügyi Miniszter Urakhoz

Ambrus Sándor fogadalmat tett vasutas kiutasitása, illetve nyugdija tárgyában.

Az állampolgárság Ügyében legutóbb benyújtott interpellációmban kérten a Belügyminiszter Urat az állampolgársági kérdés törvényes s intézményes rendezésére. Egyetlen kis községből felsoroltam egész sereg embert, akiknek kellemetlenségeik vannak az állampolgárság hiánya miatt. A válasz az volt, hogy a felsoroltak közül csak nagyon kevésnek az ügye van a belügyminisztérium előtt. Az alábbi eset is kétségtelenül igazolja, hogy a kálvária már az alantas hatóságoknál kezdődik. Az alantas hatóságok minden erővel igyekeznek rábirni az állampolgársági

okmánnyal nem rendelkező feleket arra, hogy más államtól útlevelet szerezzenek, jóllehet már évtizedek óta ezen a területen laknak. A törvényekben járatlan ember azt gondolva, hogy ezáltal megszabadul a zaklatásoktól, enged a hatósági nyomásnak. Sok esetben még az itt született egyénektől is követelik ezt. Ily módon azután megakadályozzák a jogorvoslat teljes kimerítését s az illetőt -rövid uton, -embertelenül, kiutasítják.

Ilyen Ambrus Sándor nagyszőllösi lakos esete is.

Ambrus Sándor 1908-ban, tehát 25 évvel ezelőtt jött Aradól Nagyszőllősre, ahol a borzsavölgyi vasútnál volt alkalmazva. Itt teljesitett szolgálatot egész a vasútnak állami kezelésbe való átvételéig. Ekkor őt is átvette az állam, s ezután még 5 évig volt Ambrus Sándor az állam szolgálatában. Állami szolgálatba való átvételekor az esküt is letette. Maid nyugdíjazták és a csehszlovák államvasutaktól 1933. március l. éig nyugdijat élvezett.

Politikával a nevezett sohasem foglalkozott, nehogy a hatóságokkal bármiféle összeütközésbe kerüljön. Ámde hiába volt visszavonult élete, hiába lojalitása. Mégis kiutasították.

Március l. én kellett volna a köztársaság területét elhagynia családjával együtt. A kiutasító határozat ellen felebbezéssel élt. Mégis március 3. 8 n csendőrfedezet mellett átkisérték a tiszaujlaki csendőrségre. A csendőrök azután Ambrus Sándort és családját a magyar határra tették át utasítást adva nekik a magyar határőrségnél való jelentkezésre. A magyar határon azonban nem fogadták el a hivatalos iratok nélkül érkező Ambrusék jelentkezését, úgyhogy kénytelenek voltak visszatérni. A tiszaujlaki csendőrség éjjel 11 órakor újból talpraállitatta a szerencsétlen hontalanokat s Nagypaládra, a csehszlovákromán-magyar hármas határra kisérték őket. Éjfélkor értek a Tur patak hidjához, ahol átlökték őket. Ambrus siránkozó feleségét még puskatussal is meglökték, hogy könnyebben jussanak a másik állam területére.

A kiutasítottak félve, hogy idegen területen botorkálva a román, vagy magyar határőrség kémeknek, vagy csempészeknek fogja, őket nézni, pár lépés után fekve maradtak a kemény hidegben a deres szántóföldön. Itt virrasztották át az éjszakát reggelig összefagyva. Reggel ismét "hazatértek Nagyszöllösre. ahol a közigazgatási tisztviselő megfenyegette őket, hogy lezáratja őket, ha el nem pusztulnak Nagyszőllösről. A csendőrség is kiadta a parancsot, hogy március 6. án éjjel 12 óráig hagyják el a köztársaság területét.

A szerencsétlen család újból kérte, hogy engedjék meg Nagyszőlősön maradását mindaddig, amig ügyében végleges döntés nem történik. Ez is hiába volt. Az agyonhajszolt családnak el kellett hagynia azt a földet, ahol 25 évig lakott és dolgozott.

Az elmondottak alapján kérdem a Belügyminiszter Urat:

Hajlandó-e a Miniszter Ur az iránt intézkedni, hogy a hontalanokat csak akkor kényszerítsék az illetékes hatóságok más állam útlevelének beszerzésére, ha az illetők a jogorvoslatnak már minden eszközét kimerítették?

Hajlandó-e nyilatkozni arról, hogy esküt tett állami alkalmazott, aki 5 évig állami szolgálatban is volt, lehet-e idegen állampolgár?

Megfelelő és humánus eljárásnak tartja-e egy szegény ember egész családjának éjnek idején való átkergetését egy idegen állam területére, ahol mint kémet, vagy csempészt agyonlőhetik? (Hisz ép a napokban történt, hogy a határőrség Bánréve közelében 3 vásárost csempésznek tartva agyonlőtt).

A demokratikus köztársaság felfogásával összeegyeztethetönek tartja-e ezt a brutális eljárást?

Kérdem továbbá a Vasutügyi Miniszter Urat:

Biztosítja-e továbbra is Ambrus Sándor volt csehszlovák vasutas eddig fizetett nyugdiját?

Prága, 1933. március 15.

Hokky,

dr. Jabloniczky, Szentiványi, dr. Schollich, Hor-

pynka, dr. Keibl, dr. Hassold, Kasper, Geyer,

Köhler, Simm, Knirsch, ing. Jung, Matzner, Ing.

Kallina, dr. Holota, dr. Hanreich, Nitsch,

dr. Szüllö, dr. Törköly, Dobránsky, Fedor.

Původní znení ad 2209/VII.

Interpellation

des Abgeordneten Christof Gläsel und Genossen

an den Minister des Innern

wegen des aufreizend scharfen Vorgehens der Gendarmerie gegen friedliche Bürger am Sonntag, den 12. März d. J. in Asch.

Am Sonntag, den 12. März 1933 sollte in der Turnhalle zu Asch eine von der nationalsozialistischen deutschen Arbeiterpartei einberufene Versammlung stattfinden, in welcher Fachlehrer Langhans - Fischern über das Thema »Marxismus ohne Maske« zu sprechen hatte. Die Versammlung war von der Bezirksbehörde bewilligt worden.