Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.

III. volební období. 8. zasedáni.

2209.

Interpelace:

L posl. Mikuláše, Hynka, Solfronka a druhů min. zemědělství o nevyhovujícím provádění zákona o plemenitbě hospodářských, zvířat,

II. posl. Štětky a soudr. min. sociální péče o neslýchaně nedbalém jednáni zemského úřadu pro péči o válečně poškozence v Brně a o trestuhodném postupu tohoto úřadu vůči válečným poškozencům,

III. posl. J. Svobody a soudr. min. národní obrany a min. veřejných prací o chystaném prováděni stavby železničního mostu v létě letošního roku vojenským plukem přes Vltavu u obcí Skochovice, Měchenice,

IV. posl. Novotného a soudr. min. vnitra o jednání okresního úřadu v Chrudimi,

V. posl. Polívku, Hrušovského, Bazalu a druhov vládě vo veci slovenských živnostenských otázok,

VI. posl. Hokkyho a druhov min. vnútra a železnic o vyhoštění resp. o penzii železničiara Alexandra Ambrusa, ktorý složil sľub věrnosti,

VII. posl. Gläsela a druhů min. vnitra o pobuřujícím, ostrém chování četnictva ke klidným občanům v neděli dne 12. března t. r. v Aši,

VIII. posl. Höhnela a soudr. min. vnitra o neslýchaném a surovém jednání četnictva v Rumburku,

IX. posl. Höhnela a soudr. min. vnitra o surovém nakládání pana vrchního komisaře Vyskočila od okresního úřadu v Německém Jablonném a četníků, jimž velel,

X. posl. Štětky a soudr. min. sociální péče a spravedlnosti o hitlerovských methodách používaných proti úrazovým důchodcům Úrazové pojišťovny dělnické pro Čechy v Praze,

XI. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o fackování a hrubém nadávání vojákům u 1. jezdeckého pluku v Karlině,

XII. posl. Richtra, Zeminové a druhů min. vnitra a spravedlnosti o tom, jak bylo úřady postupováno v trestní věci proti Anně Bařinové z Poštorné,

XIII. posl. Horpynky a druhů min. vnitra o zabrání bytu v Mostě.

2209/I.

Interpelace

poslanců Václ. Mikuláše, J. Hynka, P. Solfronka a druhů

ministru zemědělství

o nevyhovujícím provádění zákona o plemenitbě hospodářských zvířat.

Praktické provádění předpisů o plemenitbě hovězího dobytka, vepřů a ovcí (zákon číslo 169/24 a prováděcí nařízeni číslo 204/28) naráží na řadu překážek a způsobuje oprávněnou nespokojenost zemědělců, takže se nová vhodnější úprava předpisů těch jeví - v dnešní době dvojnásob - nutností.

Předpisům o plemenitbě a jejich provádění se vytýká:

1. Soupisy plemenic prováděné k 1. lednu každého roku jsou nepřesné.

2. V důsledku toho rozvrh nákladů na veřejného plemeníka není spravedlivý.

3. Obce, nemajíce potřebných zařízení, nemohou samy chovati plemeníky.

4. V důsledku toho jsou požadavky smluvních chovatelů plemeníků zhusta přemrštěné.

5. Náklady na chování plemeníků proto vysoké. Chovatel plemeníka - maje hrazení nákladů smluvně zajištěno od obce - ztrácí ve většině případů zájem o připouštění a zdravotní stav plemeníka. Ošetřovatelský řád zůstává pravidelně jen na papíře.

6. Jednání o smlouvách, hrazeni nákladů zálohou, rozvrh a vybírání příspěvků na úhradu nákladů těch zatěžuje obec finančně a administrativně.

7. Chovatelé plemenic vytýkají vysoký náklad na l plemenici připadající, který - poněvadž se platí z plemenice bez ohledu na to, byla-li připouštěna, či nikoliv - jest na jednu připuštěnou plemenici tím vyšší.

8. Chovatelé plemenic jsou odkázáni - a pod trestem nuceni - připouštěti u určitého, třeba nevyhovujícího (malého, nebo velkého) plemeníka. To se pociťuje jako zbytečné omezování.

9. Při malém zájmu většiny smluvních chovatelů plemeníků na připouštění, zdravotními stavům plemeníka a plemenice má to za následek nebývalé rozšířeni nakažlivých nemocí rodidel a časté neobřeznutí plemenice. To pro chovatele plemenic znamená velké hospodářské škody, v dnešní nepříznivě době dvojnásob citelné.

10. Použiti trestních ustanovení zákona působí psychologicky velmi nepříznivě a odpor proti předpisům spíše zvětšuje.

Neplnění a nedodržování předpisů jest pak jen následek uvedených skutečností.

Stav jest totiž takový, že chovatelé plemenic jsou zhusta nuceni předpisy přestoupiti.

Když na př. obec nesplní vůbec uloženou ji povinnost, pokud se týče opatření a chování veřejného plemeníka, nezbývá chovatelům plemenic, než aby 1. plemenice buď nepřipouštěli, nebo 2. připouštěli u plemeníků nevybraných.

V § 10 vlád. nařízení č. 204/28 jest sice uloženo okresním úřadům učiniti opatření k tomu, aby postaráno bylo o nutné připouštěni plemenic způsobem vyhovujícím předpisům o plemenitbě, jenže v praksi se jeví toto ustanovení neproveditelným. Okresní úřad totiž má potřebné opatřiti na účet obce.

Prakticky provésti ono ustanovení by bylo možno jen tak, že by okresní úřad za pomoci komise pro chov hosp. zvířat koupil z vlastních prostředků potřebného plemeníka pro tu kterou obec a postaral se o umístěni plemeníka toho v obci.

Teprve potom mohl by okresní úřad vyúčtovati obci náklad, vynaložený k uvedenému účelu a požadovati zaplacení podle § 10 nař. o plemenitbě.

Tím není ještě řečeno, že by obec musela bez dalšího vyúčtovaný obnos zaplatiti. Povinna zaplatiti by byla, ale aby tuto povinnost mohla splniti, musela by si k tomu zjednati předpoklad, nutný podle obecního zřízení a zákonů jej doplňujících. (Finanční novela. ) Podle těchto předpisů nesmí totiž obec činiti žádná jiná vydání než ta, která jsou uvedena v rozpočtu obecním na ten který rok. A pokud jest nutné vydání mimo rozpočet, musí se o něm napřed zastupitelstvo řádně usnésti a to stejným způsobem jako o rozpočtu. (Vyjádření finanční komise, veřejné vyhlášení před jednáním zastupitelstva, v zastupitelstvu přítomnost nejméně dvou třetin členů', veřejné vyhlášení usnesení o vydání a jeho úhradě a konečně jeho předložení okresnímu výboru ku schváleni. )

Tyto předpisy platí všeobecné, bez výjimky. Platí tedy i o vydání na veřejné plemeníky, i když je to zálohou, placenou obcí za chovatele plemenic. Jest to nicméně pro obec vydaní a musí tedy býti o něm jednáno stejně, jako o každém jiném jednání. Jen úhrada pro toto vydání jest samostatná, t. j. rozvrhem na chovatele plemenic.

Představfme-li si nejkrajnější důsledek ustanovení § 10 nař. o plemenitbě, může vzniknouti takováto situace:

Okresní úřad by koupil plemeníka (býka, kance), ale nikdo z chovatelů v dotyčné obci by nechtěl uzavříti smlouvu (s obcí, ani okresem za obec) o jeho chování. Poněvadž obci Jest uložena povinnost opatřiti a chovati veřejně plemeníky a když to neudělá, má tak učiniti okresní úřad na účet obce, znamenalo by to, že by okresní úřad musel nechati postaviti pro plemeníky chlév a ustanoviti člověka k ošetřování plemeníků. A což když obec nebude míti vůbec na

úhradu nákladů s tím spojených a okresním úřadem hrazených (na účet obce) přes to, že má již nejvyšší hranici přirážek a zavedeny všechny možné dávky? Na chovatele plemenic může rozvrhovati (vždy příštím rokem) jen to, co v minulém roce na veřejné plemeníky vydala. Když nic nevydala (nevydala proto, že na to neměla a opatřiti si prostředky jí znemožnily zákonné předpisy), nemůže nic na chovatele plemenic rozvrhnouti a od nich vybírati. Za tohoto stavu by okresní úřad čekal možná dosti dlouho na to, co na účet obce vydal, zejména, když i možnost výpůjčky jest v dnešní době pro obce - nehledě k předpisům, které tu třeba splniti - velmi malá.

Majíce na mysli účel předpisů: zlepšení chovu hospodářských zvířat, doporučujeme provésti novou úpravu předpisů o plemenitbě (zákona a pak nařízení) podle těchto zásad:

Povinnost chovatelů plemenic připouštěti jen u plemeníka vybraného (licentovaného), ale u kteréhokoliv z nich, podle svobodného rozhodnutí chovatele plemenice.

Výběr plemeniků by prováděly dosavadní komise, podle vydané instrukce.

Kdo by chtěl plemeníka připouštěti, musel by jej přihlásiti každým rokem k výběru.

Každým rokem by se tedy prováděl výběr (přehlídka) i plemeníků v předcházejícím roce vybraných, pokud by byli k chovu používáni.

Výsledek výběru - seznam vybraných plemeníků, s udáním stáří, váhy, plemene, stručným výtahem z posudkového denníku, jméno a bydliště chovatele - v celém okresu (nebo v soudním okresu) by byl každoročně vyhlášen ve všech obcích dotyčného okresu k informaci chovatelů plemenic.

Stejně jest vyhlásiti výsledek výběru během roku provedeného, jakož i odnětí průkazu.

Obec aby neměla generelní povinnost opatřovati a chovati plemeníky. V důsledku toho nebylo by rozdělování na plemeníky veřejné a soukromé.

Podepsaní se táží:

1. Jest panu ministrovi zemědělství znám vylíčený stav?

2. Jest ochoten předložiti návrh na novou úpravu předpisů o plemenitbě, podle naznačených zásad?

V Praze dne 22. března 1933.

Mikuláš, Hynek, Solfronk.

Sladký, Jos. Tůma, dr. Patejdl, Tučný, Zeminová,

Fiala, Špatný, Slavíček, Netolický, Pechmanová-

Klosová, Richter, Bergmann, Langr, Polívka,

Lanc, Bazala, Tykal, Hatina, Šmejcová,

inž. Záhorský.

2209/II.

Interpelace

poslance Josefa Štětky a soudruhů ministru sociální péče

o neslýchané nedbalém jednání zemského

úřadu pro péči o válečné poškozence

v Brně a o trestuhodném postupu tohoto

úřadu vůči válečným poškozencům.

Válečný poškozenec Josef Mazánek, bytem v Kudlovicích-Dolině na Moravě, vrátil se ze světově války jako invalida a byl přijat do služeb ČSD jako košikář. Jelikož pokládal toto zaměstnáni za dostatečné odškodnění svých útrap, nehlásil se o důchod válečného poškozence a pracoval, aby uživil svou četnou rodinu. Jenže jeho zaměstnání netrvalo dlouho: již v r. 1921 byl propuštěn z důvodů, že pro košikáře není již práce a jelikož jako invalida jiného zaměstnání nemohl nalézti, uplatnil svůj nárok na důchod u zemského úřadu v Brně, ale tu nastala jeho krizová cesta. Nejprve ho několikráte zemský úřad odbyl, že podal opožděnou přihlášku. Když na to prokázal, že se přihlásil v zákonně hlůtě, napsal ZÚ v Brně, že nemůže býti pokládán za válečného poškozence, jelikož byl propuštěn jako vojenské služby neschopen v r. 1918. Když po této námitce Mazánek znovu uplatňoval své nároky, zemský úřad neuznal za vhodno odpověděti. Obrátil se proto invalida na náš klub a odtud byl Doslán do Brna dotaz po vysvětlení celé věci. Dne 2. února 1932 obdrželi jsme od zemského úřadu v Brně dopis č. j. A 920/M-26/1. 33, datovaný 31. lednem 1933 tohoto znění:

»K Vašemu podání ze dne 12. prosince 1932 ve shora uvedené věci žádáme o sdělení bližších osobních dat Josefa Mazánka. Za ředitele Kuba v. r. «.

Na základě tohoto přípisu opatřili jsme znovu všechna Mazánkova data, sepsali obšírný protokol s uvedením všech skutkových okolností a zaslali zemskému úřadu v Brně s výslovným označením, že jde o odpověď na přípis výše citovaný. Jaké však bylo překvapení, když začátkem března t. r. odpověděl nám zemský úřad přípisem strohým a ostrým, že nás nikdy o žádná data Mazánkova nežádal a že mu o věci tě není ničeho známo.

Oba přípisy má náš klub a jsme ochotni kdykoliv na požádání předložiti je k nahlédnutí.

Pana ministra se však ptáme:

Je ochoten okamžitě exemplárně poučit zemský úřad pro péči o válečné poškozence v Brně, že takovéto lajdácké, vyřizování záležitostí tak důležitých, jako je existence celé velké rodiny chudého dělníka, nemůže býti trpěno?

Je ochoten vyšetřiti, kdo tímto způsobem »vyřizuje« agendu v ZÚ pro péči o válečné poškozence v Brně a postarati se, aby tento pán nebyl státní službou nadále obtěžován, nýbrž okamžitě propuštěn?

Je ochoten postarati se konečně, aby záležitost invalidy Josefa Mazánka z Kudlovic-Doliny byla definitivně a to kladně vyřízena?

V Praze dne 24. března 1933.

Štětka,

Hruška, Krosnář, J. Svoboda, Gottwald, Babel, Kliment, Kopecký, Tyll, K. Procházka, Zápotocký, Vallo, Dvořák, Hodinová-Spurná, Kuhn, Śliwka, Steiner, Čižinská, Hrubý, Russ, Juran, Novotný.

2209/III.

Interpelace

poslance J. Svobody a soudruhů

ministru národní obrany a ministru veřejných prací

o chystaném prováděni stavby železničního mostu v létě letošního roku vojenským plukem přes Vltavu u obcí Skochovice-Měchenice.

V prvé polovici měsíce března t. r. dostavila se deputace nezaměstnaných dělníků se zástupcem průmyslového Svazu stavebního dělnictva k presidentu zemského úřadu dr. Sobotkovi, kterému předložila několik konkrétních požadavků souvisejících s pokračováním stavby Vranské přehrady a nivelováním obou vltavských břehů v okolí přehrady. Mezi těmito byl také požadavek, aby zahájeny byly urychleně práce spojené se zvýšením železničního mostu SkochoviceMěchenice. Pan president Sobotka prohlásil: Zvýšení nivelity a také i konstrukce uvedeného mostu hodlá provésti vojenský pluk v. době letní. Toto sdělení bylo deputaci znovu (potvrzeno dne 17. března t. r. vládním radou Čeřovským na zemském úřadě, který sdělil, že má se tak státi z důvodů »cvičných«.

Je přímo nepochopitelné, že v době tak katastrofální nezaměstnanosti, kdy statisícům příslušníků dělnictva hrozí takřka smrt hladem a kdy je to největší povinností vlády a státních úřadů opatřiti pro nezaměstnané práci, aby nehynuli hladem, vojenská správa chce tímto způsobem připraviti sta nezaměstnaných dělníků o jedinou možnost výživy, kterou mohou nalézti také při provádění výše uvedených prací.

Ptáme se proto pana ministra národní obrany:

Souhlasí pan ministr národní obrany s tím, aby v době katastrofální nezaměstnanosti bylo používáno vojska (pouze z důvodů cvičných) na práce, při kterých by mohlo najít zaměstnání sta nezaměstnaných dělníků, a tím poskytnuta jim možnost výdělku a záchrany tak před hrozící smrtí hladem?

Hodlá pan ministr národní obrany zrušit učiněné již rozhodnutí a nařídit, aby také i napříště nebylo používáno vojska k žádným pracím, které se pravidelně provádí anebo mohou provádět civilními osobami?

Ptáme se dále pana ministra veřejných prací:

Ví pan ministr veřejných prací o tom, že na zvýšení nivelisace obou břehů Vltavy a zvýšení železné konstrukce mostu má býti použito vojska?

Či děje se snad toto se souhlasem pana ministra veřejných prací?

A ne-li, co hodlá pan ministr veřejných prací učinit, aby k výše uvedeným pracím, souvisejícím se zvýšením železničního mostu, bylo výhradně použito jedině civilních osob a tím působit současně ke zmírnění katastrofální nezaměstnanosti?

V Praze dne 23. března 1933.

J. Svoboda,

Krosnář, Kopecký, Babel, Höhnel, Juran, Śliwka,

Zápotocký, Šťourač, K. Procházka, Novotný,

Török, Kliment, Vallo, Kuhn, Tyll, Čižinská, Russ,

Kubač, Dvořák, Štětka, Hrubý.

2209/IV.

Interpelace

poslance Novotného a soudruhů

ministru vnitra o jednání okresního úřadu v Chrudimi.

Okresní úřad v Chrudimi zakazuje v poslední době veškeré schůze s odůvodněním: »že by byl porušen veřejný klid a pořádek«. Klid velké většiny občanů je porušován jedině neschopností vládních orgánů zajistiti pracujícímu lidu práci a chléb. O »pořádku« svědčí nejlépe výstražné tabulky na silnicích bývalého okresu hlineckého, že je po nich možno jezdit jen na vlastní nebezpečí. Při tom však v tomto kraji roste neustále počet nezaměstnaných, kterým se odpírají i 10Kč stravovací lístky, při čemž sta rodin je vydáno

pozvolné smrti hladem. Přes to nejsou zahájeny ani na této silnici nutné nouzové práce, které by poskytly aspoň částečně obživu nezaměstnaným.

Obecní zastupitelstvo v Žumberku usneslo se dne 12. února 1933 svolati konferenci starostů a členů obecních zastupitelstev do Nasavrk, aby se poradili, jak odvrátit hrozící katastrofu. Okresní úřad výměrem ze dne 28. února 1933 usnesení zrušil a konferenci zakázal. Četnictvo působilo na hostinského, že nesmí propůjčiti místnost ke konání konference.

V obci Dědové byl zvolen na schůzi výbor jednoty 4členný. Okresní úřad na nepravdivé udání četnictva, že byl ustaven »oblastní výbor domkářů a rolníků se sídlem v Dědové«, rozpustil tento »spolek« a zakázal další činnost tohoto »spolku«. Okresní úřad v Hlinsku na udání okresního úřadu vyměřil bez slyšení obviněných každému 100 Kč pokuty, nebo 24 hodin vězení.

Okresní tirád v Chrudimi nařizuje obecním úřadům, aby nutily nezaměstnané k vyhazování sněhu za žebračenky. Tento čin odůvodňuje dr. Malsa tím, že prý se připravuje takový zákon.

Tážeme se pana ministra:

Je ochoten učiniti přítrž tomuto jednáni okresního úřadu v Chrudimi, potrestati vinníky a postarati se o nápravu?

V Praze dne 23. března 1933,

Novotný,

Krosnář, Tyll, Russ, dr. Stern, Babel, Kopecký, Kuhn, Čižinská, Hruška, Śliwka, Dvořák, Zápotocký, Štětka, J. Svoboda, Kliment, Hadek, Kubač, Höhnel, Gottwald. Török.

2209/V.

Interpelácia

poslancov Vlad. Polívku, I. Hrušovského, Š. Bazalu a druhov

vláde

vo veci slovenských živnostenských otázok.

Súčasná hospodárska kríza veľmi citelne doľahla tiež v plnej sile na slabé slovenské živnostníctvo a obchodníctvo. Toto si uvedomilo všetky dôležité príčiny svetovej i domácej hospodárskej kríze a plným právom sa dožaduje, aby vláda, pokiaľ nebude možná medzinárodná dohoda, podporovala výdatne rozmach domáceho konzumu a učinila všetko opatrenie, ktoré by

zabezpečilo zhodnotenie zemedelskej prvovýroby, okrem posilnenia dôležitej složky konzumentskej - robotníctva a zamestnanectva, na ktoré je naše živnostníctvo slovenské v prvom rade odkázané. Živnostníctvo slovenské žiada od vlády, aby všetkými opatreniami pracovala ku zvýšeniu zamestanosti vo všetkých odvetviach priemyslu, aby posilnila poskytnutím lacného úveru stavebné podnikanie ako aj aby uviedla čím skorej normálne pomery v radoch štátne zamestnaneckých.

Slovenské problémy živnostenské sú o mnoho bolestnejšie, ako v Čechách a na Morave, pretože slovenské živnostníctvo vlastne sa počalo vyvíjať iba po prevrate a nemá dosiaľ onej silnej zdravej tradície ako jeho spolupracovníci v historických zemiach. Preto pociťuje slovenské živnostníctvo a obchodníctvo hospodársku krízu nielen bolestnejšie, ale aj bezradnejšie, nemajúc nadostač životných zkúseností z dlhoročných zápasov, ako je to v historických zemiach. Slovenské živnostníctvo preto sa schádza v určitých mestách, aby prejavilo manifestačné svoje životné naliehavé potreby a žiadalo zodpovedných činiteľov, vládu aj úrady, o výdatnú pomoc o záchranu. Posledný veľký manifestačný prejav živnostníctva slovenského bol 19. marca 1933 v Banskej Bystrici, kde živnostníctvo okresu banskobystrického za veľkej účasti vyhlásilo jasne svoje stanovisko k naliehavým svojim bolestiam.

Živnostníctvo žiada, aby vláda neobmedzovala štátne investície, naopak, aby vypracovala veľký investičný program, ktorý by bol zabezpečený zdravým úspechom pôžičky práce. Poskytnutím práce v mnohých odvetviach investíc viditeľne sa zmenši armáda nezamestnaných, tisíce delníkov vrátia sa do pracovného pomeru a zvýši sa v najširších vrstvách rozvaha, kľud ako aj hospodárske zabezpečenie sociálne nejslabších. Všetka péč o zmiernenie nezamestnanosti mala by sa diať jedine cestou produktívnej pečlivosti, t. j. poskytnutím možnosti práce.

Živnostníctvo víta zo stanoviska celoštátneho aj hospodárskeho ušľachtilé snahy vlády v účelnej reorganizácii verejnej správy, ako aj v úspornej komisii.

Živnostníctvo zvlášť žiada od vlády, aby vzhľadom k dôležitosti a významu štátnych podnikov na strednom Slovensku, umožnila v nich primeranú zamestnanosť, aj za cenu obetí, pretože štátne podniky v Podbrezovej, v Banské] Štiavnici, Kremnici atď. sú základom stredoslovenského hospodárskeho života. Živnostníctvo naliehavé kladie vláde dôraz na zdravé rozvinutie drevárskeho priemyslu kraja pohronského.

Od štátnej správy živnostníctvo Žiada nutnú potrebu zamestnania drobných podnikateľov maloživnostenských na vidieku a žiada dôrazne, aby bola zamedzená koncentrácia dodávok prác živnostníkom vo veľkých mestách. Oslabením maloživnostenských podnikatelov netrpí len tento stav, ale znamená to citeľný pokles daňovej základne, prirodzene a] pokles financií samosprávnych.

Naliehavou potrebou k ukľudneniu verejnosti slovenskej je požiadavka verejnej evidencie štátných dodávok a práv dla zemí, a uverejňovanie konečných výsledkov všetkých štátnych dodávok. Živnostníctvo uvedomuje si ťažkú situáciu štátu v otázke daňovej, správne chápe svoju občiansku povinnosť a chce jej skutočne plne zadostučiniť. Žiada vládu a najmä ministerstvo financií, aby daňové komisie, aj odvolacie komisie každé dva roky boly vymenené a aby tieto komisie prejednávaly jednotlivé prípady poplatníkov osobité so všetkou svedomitosťou a objektívnosťou.

Živnostníctvo slovenské dožaduje sa reformy zákona o priamych daniach a žiada, aby zárobková daň najmenších živnostníkov bola paušalovaná. Bolestným zjavom sú v prítomnej dobe tvrdé opatrenia daňových exekúcií, ktoré ničia priamo existencie živnostníkov.

Je naliehavou potrebou, aby všetky daňové nedoplatky boly individuelne riešené za spoluúčasti dôverníkov živnostenských spoločenstiev. Je treba finančnej správe pripomenúť, že najväčšie nedoplatky daňové vznikly vinou samotnej finančnej správy, ktorá sa neusilovala v dobách hospodárskej konjunktúry o náležité predpisy a splatenie dani. Živnostníctvo žiada veľmi naliehavé ochranu proti protizákonnému zabavovaniu strojov, dielenského materiálu, ako aj všetkých pracovných pomôcok závodu, ktoré opatrenie priamo ničí rodiny a existencie živnostníkov.

Sociálná otázka dolieha na živnostníctvo v súčasnej dobe plnou silou. Pociťuje, že je nutným, aby čím skorej bolo uskutočnené sociálne, nemocenské a starobné poistenie pre osoby samostatne hospodáriace, ovšern pri dôkladnej novelizácii zákona č. 148 z r. 1925. Živnostníctvo slovenské uznává nutnosť urýchleného prejednania reformy živnostenského zákona, ako aj urýchlené prejednanie osnovy zákona o odborných spoločenstvách na Slovensku. Pri prevádzaní platného živnostenského zákona dovoláva sa Živnostníctvo výdatnej ochrany proti nekalej konkurenci i velkotovární, žiada rýchlu ochranu proti fušerom a nedôstojnému kupčeniu určitých činiteľov verejných a najmä státnezamestnaneckých. Tento smutný zjav je treba po zásluhe znemožnil a účastníkov podobných obchodov prísne potrestať.

Živnostníctvo chápe plnou mierou boj vlády proti drahote a žiada od vlády, aby usmernenie cien bolo prevedené všestranne správnou celkovou finančnou hospodárskou politikou. Živnostníctvo kvituje s uznaním sníženie úrokovej miery, ktorá najmä na Slovensku prispeje k zmierneniu vysokých úverových ťažkostí.

V záujme štátnom živnostníctvo dožaduje sa od vlády urýchleného sjednania všestranných obchodných smtúv, aby bol zabezpečený zdravý rozvoj našeho priemyslu, tým zabezpečená zamestnanosť a zvýšená kúpna sila najširších vrstiev občanstva. Len v rozumnej hospodárskej linii, ktorá pamätá na všestranné záujmy štátne. ako aj občanstva, bude živnostníctvo videť svoju existenčnú záchranu. Živnostníctvo ocitajúc sa

v biede, naliehavé žiada, podporu od vlády pre svojich starých a nezamestnaných príslušníkov. Nech aj oni sú účastnení vo všetkých akciách podpôr v nezamestnanosti,

Živnostníctvo nielen kraja banskobystrického, ale aj celého Slovenska predkladá uvedené požiadavky vláde a zdôrazňuje, že je si vedomé vo svojich dnešných ťažkých dobách všetkých povinnosti oproti štátu a hoci verejne protestuje proti určitým zjavom verejného života, činí tak iba v presvedčení, že v demokratickom štáte má plné právo dovolávať sa zákonitými prostriedkami nápravy pomerov a ochrany svojho stavu.

Podpísaní dovolujú sa úctivé dotazovať vlády:

1. Sú jej známe ťažké pomery živnostníctva a maloobchodníctva na Slovensku?

2. Je vláda ochotná učiniť všestranné opatrenia k zmierneniu biedy živnostenského a maloobchodnického stavu na Slovensku?

3. Je vláda ochotná sjednať s ministerstvom financií určité vzájomné opatrenia, ktoré by zachránily živnostníctvo pred úplným zničením?

4. Je vláda ochotná s problémom slovenského živnostníctva sa okamžite zabývať?

V Prahe, dňa 23. marca 1933.

Polivka, Hrušovský, Bazala,

Hynek, Fiala, Hatina, Tykal, Bergmann, Jos. Tůma, Pechmanová-Klosová, Mikuláš, Slavíček, inž. Záhorský, Tučný, Špatný, Šmejcová, Solfronk, Netolický, Richter, Lanc, Vaněk, Malý, Sladký.

2209/VI (překlad).

Interpelácia

poslanca Hokkyho a druhov ministrom vnútra a železníc

o vyhostení resp. o penzii železničiara Alexandra Ambrusa, ktorý složil sľub

vernosti.

Vo svojej interpelácii podanej posledne vo veci štátneho občianstva požiadal som pána ministra vnútra o zákonitú a inštitučnú úpravu otázky Štátneho občianstva. Z jedinej malej obce uviedol som celú hromadu ľudí, ktorým vzchádzajú nepríjemnosti z toho, že nemajú štátneho občianstva. Dostal som odpoveď, že zpomedzi uvedených len veľmi malý počet podal vec na ministerstvo vnútra. I nižšie uvedený prípad bez pochyby dokazuje, že kalvária sa začína už

u subalterných úradov. Subalterné úrady so všetkým úsilím snažia sa prehovoril strany, ktoré nemajú listiny o štátnom občianstve, aby si zaopatrily cestovné pasy od štátu iného, ač bydlia už celé desaťročia na tomto území. Človek zákona neznalý domnievajúc sa, že bude tým šikán sprostený, povolí nátlaku úradu. Mnohokrát požaduje sa to aj od jednotlivcov, ktorí sa tu narodili. Týmto spôsobom potom zabráni sa úplnému vyčerpaniu opravných prostriedkov a dotyční sú brevi manu a neľudsky vyhostenú

Takým je tiež prípad Alexandra Ambrusa vo Veľkej Sevľuši.

Alexander Ambruš prišiel v r. 1908 a tedy pred 25 rokmi z Aradu do Veľkej Sevľuši, kde bol zamestnaný u dráhy v Boržove. Tu vykonával službu až do doby, kedy dráha prevzatá bola do správy štátnej. Štát v tejto dobe i jeho prevzal a Alexander Ambruš bol potom ešte 5 rokov vo službách štátu. Pri príležitosti svojho prevzatia do služby štátnej složil tiež prísahu. Pozdejšie bol penzionovaný a poberal penziu od čsl. štátnych dráh do 1. marca 1933.

Menovaný nikdy sa nezaoberal politikou, aby nedostal sa nejako do konfliktu s úradmi. Avšak márny bol jeho samotársky život a márna jeho loyalita. Predsa len bol vyhostený.

Dňa 1. marca mal opustiť územie republiky spolu so svojou rodinou. Proti vyhosťovaciemu rozhodnutiu podal odvolanie. Napriek tomu dňa 3. marca bol četníckou asistenciou dopravený na četnícku stanicu vo Výloku. Četníci dopravili Alexandra Ambrusa a jeho rodinu na maďarské hranice a uložili mu, aby sa hlásil u pohraničnej polície maďarskej. Na maďarských hraniciach však Ambruš spolu s rodinou, keďže došiel bez úradných spisov, nebol prijatý, takže bo! nútený vrátiť sa. Četníctvo vo Výloku v 11 hodín v noci znova vyburcovalo týchto nešťastných bežencov a dopravilo ich na hranicu československo-rumunsko-maďarskú vo Veľkom Paladi. O polnoci dorazili k mostu potoka Tur, kde ich prestrčili. Plačúcu manželku Ambrusa ešte i pažbou posotili, aby sa snadnejšie dostala na územie druhého štátu.

Vyhostení v obave, že blúdiac po cudzom území budú rumunskou alebo maďarskou pohraničnou strážou pokladaní za vyzvedačov, po niekoľko krokoch zostali ležať za drsného mrazu na zamrzlej oráčine. Tak tuná prebdeli celú noc až do rána dôkladne mrznúc. Ráno zasa sa vrátili do Veľkej Sevľuši, kde im administratívny úradník pohrozil, že dá ich zavrieť, jestliže sa z Veľkej Sevľuši nestratia. Četníctvo znova vydalo rozkaz, že dňa 6. marca do 12. hodiny v noci majú opustiť územie republiky.

Nešťastná rodina znova prosila, aby jej povolili pobyt vo Veľkej Sevľuši dotiaľ, kým táto vec nebude definitívne rozhodnutá. I to bolo márne. Uštvaná rodina musela opustiť územie, kde 25 rokov bydlela a pracovala.

Na základe uvedeného tážem sa pána ministra vnútra:

Či ste ochotný, pane minister, zakročiť, aby úrady mohly bežencov donútiť k opatreniu ce-

stovného pasu štátu iného len vtedy, jestliže dotyční už všetky iné opravné prostriedky vyčerpali?

Či ste ochotný učiniť prejav o tom, či môže byť občanom cudzieho štátu štátny zamestnanec, ktorý složil prísahu a bol päť rokov vo službách štátu?

Či pokladáte za slušné a humánne jednanie preháňať v noci celú rodinu úbohého človeka na územie cudzieho štátu, kde títo môžu byť ako vyzvedači alebo podlúdnici zastrelení? (Veď práve v týchto dňoch došlo k tomu, že pohraničná stráž poblíž Bánréve postrieľala 3 trhovcov, ktorých pokladala za podlúdnikov. )

Či pokladáte toto brutálne jednanie za srovnateľné s demokratickými názory republiky?

Ďalej tážem sa pána ministra železníc:

Či zaistíte i naďalej býv. československému železničiarovi Alexandrovi Ambrusovi penziu, ktorá mu bola dosiaľ vyplácaná?

V Prahe, dňa 15. marca 1933.

Hokky,

dr. Jabloniczky, Szentiványi, dr. Schollich, Horpynka, dr. Keibl, dr. Hassold, Kasper, Geyer, Köhler, Simm, Knirsch, inž. Jung, Matzner, inž.

Kallina, dr. Holota, dr. Hanreich, Nitsch,

dr. Szüllö, dr. Törköly, Dobránsky, Fedor.

2209/VII (překlad).

Interpelace

poslance Ch. Gläsela a druhů ministru vnitra

o pobuřujícím, ostrém chování četnictva

ke klidným občanům v neděli dne

12. března t r. v Aši.

V neděli dne 12. března 1933 měla se v tělocvičně v Aši konati schůze svolaná národněsocialistickou stranou dělnickou, na které odborný učitel Langhans z Rybářů měl promluviti na théma »Marxismus bez masky«. Schůzi okresní úřad povolil.

Již nějakou doba před začátkem schůze došlo před tělocvičnou ke srážkám mezi účastníky schůze a komunisty a sociálními demokraty, kteří se tam hojně dostaviť, a tyto srážky zvrhly se ve rvačky, takže vládní komisař schůzi ještě před jejím zahájením zakázal. K vyklízení se užilo četnictva a policie, a ti nejdříve uvolnili místo schůze a Turnéřskou ulici. Potom jali se četníci pod vedením četnického majora Borského z Chebu, který asi přijel do' Aie automobilem, vyklizovati Hlavní třídu a v této ulici uspořádala se nahoru l dolů štvanice na veškeré obyvatelstvo, které v této hodině podle zvyku bylo