Interpelácia
poslancov V. Polívku, I. Hrušovského, Š. Bazalu a druhov
ministru verejných prác vo veci slovenských ciest a úpravy riek.
Významné národohospodárské institúcie slovenské (Národohospodársky sbor pre Slovensko a Podkarp. Rus, Štefánikova spoločnosť atď. ) pojednávaly častokrát naliehavé úkoly komunikačné na Slovensku. Významná porada komunikačného odboru Štefánikovej spoločnosti v Trenčíne pojednávala častokrát specielné potreby komunikačné na strednom Považí, ktoré majú zlepšiť spojenie Slovenska s Moravou. Na základe podrobných a odborných úvah bolo prijaté požiadať všetkých činiteľov štátnych ako aj samosprávnych, aby do najbližších investičných programov boly zadelené nasledovné naliehavé potreby:
1. Stavba silničného spojenia z Nemšovej cez Váh do Trenčianskej Teplej spolu s vybudovaním mostu cez Váh. V záujme bezvadného spojenia týchto oblastí je treba uskutočniť prestavbu stávajúcích silníc z Uhor. Brodu do Nemšovej a vybudovať pokračovanie krajinskej cesty z Trenčianskych Teplíc cez Valašskú Belu do Nemeckého Právna.
2. Úprava regulačná rieky Váhu od Nemšovej hore proti prúdu, aby široké koryto rieky bolo zúžené v mieste žiadaného mostu silničného do rovnakej šierky železničného mostu.
3. Dokončenie prestavby silnice KostolnáStarý Hrozenkov v úseku medzi obcami Kostolná a Drietoma, ako čiastky strednej magistrály.
4. Prestavba krajinskej hradskej medzi Trenčínom a Trenčianskou Turnou.
5. Vybudovanie dokonalej a bezvadnej silnice zo Žiliny cez Vrútky celým horným Považím do Tatier.
Považie, oblasť Tatier, ako ad celé stredné Slovensko musí byt vhodne dostupné a spojené so svetom. Nesčetné bohatstva prírodných krás môžu byť tak plne využitkované. Turistický ruch napomôže po dobrých komunikáciách častú a četnú hospodársku obrodu krajov najvzdialenejších. Niektoré objekty majú význam aj vojensko strategický a je nutné preto ich skoré uskutočnenie.
V dneskajšej dobe vládne v uvedených oblastiach katastrofálna nezamestnanosť. Ľud pospolitý nemá sebamenších prostriedkov k uhájeniu holého života. Program uvedených prác umožnil by tisícom rodinám existenčné zabezpečenie. Bolo by to najvhodnejšie a najúčelnejšie využitie prostriedkov finančných na zmiernenie nezamestnanosti a na zažehnanie hladu a biedy.
Podpísaní sa dotazujú pána ministra verejných prác:
1. Sú mu známe uvedené nedostatky komunikačné v oblasti západného a severného Slovenska?
2. Akým spôsobom sa pan minister postará o rýchlu nápravu a lepšie vybudovanie spojenia Slovenska s Moravou?
V Prahe, dňa 26. apríla 1933.
Polívka, Hrušovský, Bazala,
Langr, Richter, Sladký, Slavíček, dr. Patejdl,
Lanc, Tykal, Netolický, Jos. Tůma, dr. Moudrý,
B. Procházka, Šmejcová, Fiala, Hynek, Solfronk,
Malý, Hatina, Pechmanová-Klosová.
2204/XII.
Interpelace
poslanců Fr. Dlouhého, Vojty Beneše,
V. Jaši, J. Husnaje, M. Jurnečkové-
Vortové a soudruhů
ministru vnitra
o přesahování pravomoci vrchního čet-
nického strážmistra St. Uhlíře ve Smilo-
vých Horách.
Dne 22. prosince 1931 usnesl se učitelský sbor na obecné škole ve Smilových Horách (okr. Tábor), aby děti tamní školy před vyučováním se přezouvaly do střevíců. K usneseni tomuto vedly důvody čistě zdravotní. Děti mohly si střevíčky buď koupiti nebo doma, po případě při vyučování ručních prací ušíti samy. Třídní učitelka Marie Svátková, která na škole vyučuje od 1. září 1932 považovala usnesení učitelské konference za závazné a také proto požadovala, aby děti střevíčky si do školy přinášely. Všechny děti, i velmi chudé, uposlechly a jedině syn vrchního strážmistra (velitele četnické stanice Stanislava Uhlíře) tak neučinil a důsledně střevíčků nenosil. Také nikdo z rodičů si na opatření toto nestěžoval, kromě strážmistra Uhlíře. Žák Uhlíř nejen že si střevíčků nepřinesl, ale přišel do školy a na obou botách měl zámečky, aby se nemohl zout. Když učitelka viděla úmyslný odpor, zrušila po shodě s ostatními učiteli příkaz nošeni střevíčků do školy. Po zrušení konferenčního usnesení (20. února) učinil vrchní strážmistr Uhlíř na učitelku Marii Svátkovou udáni okresnímu úřadu
v Táboře (22. února) a zároveň i krajskému soudu v Táboře, v němž uváděl, že učitelka Svátková dopustila se útisku na žactvu. Vyšetřování tohoto »útisku« vedl St. Uhlíř nejen v obci Sm. Horách, nýbrž i v přiškolených obcích za doprovodu obecních starostů, čímž zajisté chtěl dáti na jevo svou převahu nad učitelským sborem a tak v očích občanstva učitelstvo snižoval.
Hned na to dne 9. března 1933 učinil druhé udání, v němž udával M. Syátkovou pro zneužiti své úřední pravomoci. Četnictvo dokonce zasáhlo do školské pravomoci a chodilo po celé školní obci, vyšetřovalo opovážlivě a nesprávně děti a rodiče, proč učitelka Svátková dala některým dětem dvojku z mravů. Tímto postupem bylo občanstvo celé školní obce silně vzrušeno, část postavila se zřejmě proti škole, část proti četnictvu. Tímto opovážlivým postupem překročil četnický strážmistr svou působnost a vznesl rozbroj mezi občanstvo a Školu. Že četnický strážmistr Uhlíř nejednal z veřejného zájmu ukazují i jeho výroky, které pronesl, že pomůže řidicímu učiteli do pense. Obec Sm. Hory je chudá, ale vrchní strážmistr Uhlíř nepostará se o to, aby znemožnil hazardní hry v karty; ač by to učiniti měl, i snadno mohl, nestará se o to.
Na učitelku M. Svátkovou, která koná svou povinnost a chová se jako řádná vychovatelka, udání neučinil, dokud tato chodila do jeho rodiny na stravu. Učinil tak, až když na stravu docházeti přestala.
Máme za to, že vrchní strážmistr nezná svou působnost, když zaměňuje pravomoc otcovskou za pravomoc svého povolání. Jak odůvodněné bylo jeho udání, ukazuje rozhodnutí okres. soudu v Mladé Vožici, který obě udání o útisku (§ 431 a § l zákona o útisku) zastavil podle § 90 tr. z.
Ptáme se proto pana ministra vnitra:
1. Je mu znám tento případ?
2. Je ochoten dáti případ vyšetřiti?
3. Je si vědom toho, že za těchto okolností další setrvání strážmistra Uhlíře v Smil. Horách je neudržitelné a že pro pokoj a pořádek na Smil. Horách musí býti strážmistr Uhlíř v nejkratší době přeložen?
4. Je ochoten připomenouti okresnímu četnickému velitelství jeho dozorčí povinnost a odpovědnost za všechna i nerozumná přestupování úřední pravomoci strážmistra Uhlíře?
V Praze dne 27. dubna 1933.
Dlouhý, V. Beneš, Jaša, Husnaj, JurnečkováVorlová,
Chalupa, Chalupník, dr. Macek, dr. Mareš, Prokeš,
Bečko, Polach, dr. Winter, Nový, Pik, Koudelka,
Mravec, Remeš, inž. Nečas, Srba, Klein, Kučera,
Brodecký, Vácha, dr. Markovič, Biňovec.
2204/XIII.
Interpelace
poslanců V. Ščereckého, J. Husnaje, Kirila Prokopa, Josefa Zajíce a druhů
ministrovi spravedlnosti a ministrovi financí
o zakládáni vložek nových pozemkových knih na Podkarpatské Rusi.
V zemi Podkarpatoruské je 487 obci, z kterých má 246 obci nové pozemkové knihy, kdežto v 241 obcích jsou doposud staré pozemnoknižní protokoly.
Úlohou pozemkového katastru je vésti v patrnosti katastrální operát ve všech 487 obcích a kromě toho připraviti mapový a písemný operát 241 obcí se starou pozemkovou knihou k zakládání vložek nové pozemkové knihy. To se děje novým měřením anebo reambulací původní katastrální mapy z r. 1865 a vyhotovením pak nového operátu v míře metrické. Na podkladě takto získaného nového operátu se zakládají nové pozemkové knihy.
Podle obdržených informaci z uvedeného počtu 241 obci byl do konce r. 1932 připraven operát ze 77 obcí k zakládání vložek nové pozemkové knihy. Ve zbývajících 164 obcích má býti nové měření a reambulace vykonány podle katastrálního zákona č. 177 z r. 1927 Sb. z. a m. a vl. nařízení č. 64 z r. 1930 do konce r. 1949.
Po založení nového katastrálního operátu v míře metrické té které obce, je úlohou vložkářských komisí započíti ihned se zakládáním vložek nové pozemkové knihy. Tento žádoucí postup při zakládání vložek nové pozemkové knihy nebyl však pro nedostačující počet vložkářských komisí doposud uskutečněn. Ve mnohých obcích byl katastrální operát připraven více Jak před 10 lety, ale se zakládáním vložek nebylo doposud započato; v některých obcích pak bylo se zakládáním vložek započato ještě za býv. maďarského režimu, jako na př. v obci Dovhé, soudního okresu Chust, bylo s vložkařskými pracemi započato v r. 1914 a v obci Chust v r. 1918 a do dnes ještě nejsou dokončeny.
Udržování cenného mapového operátu v patrnosti a vedení písemného katastrálního operátu reambulovaných obcí v souhlase se starou pozemkovou knihou jest velmi obtížné a pro státní správu nákladné, protože o změnách nastalých prodejem nemovitostí, dědictvím, darováním, dělením pozemků atd. sepisují se pravidelně smlouvy na základě nesprávného stavu staré pozemkové knihy a zastaralé soudní mapy, které se neshodují se skutečným stavem v přírodě. Provádění změn, ve smlouvách nesprávně uvedených,
v novém katastrálním operáte zvyšuje se znehodnocení tohoto cenného operátu, tak že před zahájením vložkářských prací je třeba jej znovu podrobně doplňovati, což vyžaduje nových finančních nákladů.
Vložkářské komise pracuji v přítomné době u okresního soudu v Iršavě, Sevluši, Užhorodě a ve Vel. Berezném, ale i ony pracují naprosto nedostatečným personálem. U okresního soudu v 'Berehově a Chustu byly sice vložkářské komise zřízeny, ale nyní vložkářské práce nekonají.
Svoji působnost započaly vložkářské komise na Podkarpatské Rusi v r. 1925 a založily do konce r. 1932 nové pozemkové knihy pouze ve 14 obcích, t. j. průměrně asi ve 2 obcích ročně. Z uvedených 14 obcí bylo započato se zakládáním vložek nové pozemkové knihy v 7 obcích ještě za byv. maďarské správy, takže dosavadní průměrný roční výkon je nižší, t. j. asi l a půl obce. Kromě toho mají vložkářské komise v práci 15 obcí. a to: u okresního soudu v Chustu - l, v Iršavě - l, v Užhorodě - 8 a konečně ve Vel. Berezném 4, kde bylo s přípravnými pracemi započato teprve v únoru 1933.
Katastrální měřické úřady připravují podle programu novoměřických a reambulačních prací každoročně asi 10 obcí k zakládání vložek nové pozemkové knihy, takže do r. 1949 bude nový přírůstek 144 obcí. Připočteme-li k tomuto počtu ještě shora uvedených a k zakládání nové pozemkové knihy již připravených 77 obcí (u okresního soudu v Berehově 18, Chustu 14, Iršavě 2, Mukačevě l, Sevluši 18, Ťačově 3, Užhorodě 11, V. Berezném 5 a ve Vel. Kapušanech (na Slovensku) 5 vzroste úloha pro vložkářské komise na 241 obec, která má býti zpracována nejdéle ve 20 letech, t. j. každého roku mají býti založeny nové pozemkové knihy asi v 11 obcích oproti dosavadnímu výkonu l a půl obce ročně.
Z vylíčeného je vidno, že zjištěný průměrný roční výkon vložkářských komisí naprosto nedostačuje a že je krajně nutno zvýšiti počet dosavadních vložkářských komisí na území Podkarpatské Rusi, aby zakládání nových pozemkových knih postupovalo pokud možno souběžně s pracemi měřičských úřadů.
K tomu třeba podotknouti, že předvídaná doba 20 roků pro definitivní nápravu katastru a založení nových pozemkových knih ve všech obcích Podkarpatské Rusi je bez tak příliš dlouhá a jestli tak bude pokračovati práce jako dosud, zakládání vložek nových pozemkových knih v zemi Podkarpatoruské neskončí se ani za 50 let, kterážto okolnost bude míti katastrofální vliv na držebnostní a majetkově poměry podkarpatoruských zemědělců, kteří pro neurovnané vlastnické poměry v pozemkové knize nemohou dosáhnouti žádného hypotekárního úvěru a jsou tak vydáni na pospas pokoutním lichvářům, kteří těžíce z této okolnosti a z negramotnosti lidu, získávají mnohdy podvodným způsobem kus po kuse pozemky zadlužených zemědělců. Nejsou řídké případy, že jeden, anebo jen několik obchodníků v obci mají v pozemkově knize zakni-
hované vlastnické podíly na vícero nemovitostech v obci.
Tomuto neudržitelnému stavu může odpomoci jen a jen urychlená náprava pozemkového katastru a založení nových pozemkových knih, vždy ihned po provedeném novém měření a reambulaci.
Na základě předvedeného skutkového stavu nížepodepsaní dovolují se ptáti pana ministra spravedlnosti a pana ministra financí:
1. Je-li jim znám tento stav věcí, týkajících se zakládání vložek nových pozemkových knih v zemi Podkarpatoruské?
2. Co hodlají páni ministři k definitivní nápravě katastru a založení nových pozemkových knih ve všech obcích učiniti?
3. Hodlá-li pan ministr spravedlnosti na základě údajů shora uvedených učiniti takové opatření, aby byly založeny 3 nové vložkářské komise a sice: v Berehově, v Sevluši a v Chustu, přidělením každému okresnímu soudu l soudce a v Berehově a v Chustu přidělením 6 a v Sevluši 4 kancelářských sil.
4. Hodlá-li pan ministr financí v zájmu finančním tyto závady odstraniti a ku krytí tímto vzniklých osobních a věcných výdajů již na běžný rok určitou částku uvolniti, kterýžto obnos je nepatrný a neobnáší větší sumu, než kolik se vydává na udržování pořádku v hotových katastrálních elaborátech.
V Praze dne 26. dubna 1933.
Ščerecký, Husnaj, Prokop, Zajíc,
Chloupek, dr. Zadina, dr. Černý, Marek, Benda,
Nejezchleb-Marcha, Bečko, Mašata, Dorič, Honzl,
Inž. Žilka, Petrovič, Blažek, Jan Tůma, Kočan-
drie, Machník, Vančo, Škvor, Pozdilek.
2204/XIV.
Interpelace
poslance dra Ladislava Danka a druhů
ministru školství a národní osvěty
o postupu inspektora škol v okresu Brno-venkov.
V minulých dnech zaslal inspektor Votava, člověk bez vyznání, všem školám na okresu Brno-venkov oběžník, v němž žádal urychlené svolání mimořádných konferencí učitelských, aby učitelé odhlasovali, zda má býti modlitba před a po vyučování.
Sbory učitelské ovšem odhlasovaly, že modlitba se má odstraniti a následkem toho nesmí se ani ti učitelé s dětmi modliti, kteří se dříve modlívali.
Tedy vyložený teror, jak na věřící učitele, tak na děti. Knězi učící ve školách nebyli vůbec na konferenci pozváni.
Z informací zde podaných jest pozorovati postup inspektora Votavy za jednání odporující dosavadním školským předpisům, současně však také odporující svobodě svědomí zajištěné ústavou všemu občanstvu.
Postup ten však je způsobilý pobouřiti katolický lid a ohroziti pokojné a klidné vyvíjení se poměrů v našem státě.
Což není dnes jiné myšlenky u vychovatelů mládeže a jejich nadřízených? Což dnešní tak nesmírně těžká situace je vůbec vhodná pro to, aby tak byly poměry stěžovány?
Podepsaní se táži:
Jest panu ministru případ uvedený znám?
Jest pan ministr ochoten učiniti opatření, aby podobný případ se neopakoval?
Jest pan ministr ochoten podati o svých opatřeních zprávu?
V Praze dne 27. dubna 1933.
Dr. Daněk,
Stašek, Světlík, Janalík, Vaculík, Bezděk, Knotek, Šamalík, Kaňourek, Adámek, Navrátil, Roudnický, Myslivec, Stanislav, dr. Nosek, Košek, dr. Dolanský, Petr, Vičánek, dr. Mičura, dr. Novák, Rýpar, Sedláček.
2204/XV.
Interpelace
poslanců dra Ladislava Danka, Josefa Vičánka a druhů
ministru školství a národní osvěty o našich učebnicích školních.
Výnosy ministerstva školství a nár. osvěty, které níže citujeme, byly schváleny učebnice: Dějepis pro školy mešťanské I. díl, 6. vyd. Dějepis pro školy měšť. II. díl, 6. vyd., Dějepis pro školy měšť. III. díl, 4. vydání, Učebnice jazyka českého pro školy měšť. 8. vyd., I. díl, II. díl, Cvičebnice jazyka českého pro jednoroční učebné kursy při měšť. školách II. vyd., Česká čítanka pro občan, školy dívčí I. díl 1926, II. díl, III. díl, Čítanka pro měšť. školy I, II., III. díl.
Ve všech těchto učebnicích, jimiž je vychovávána mládež i katolická, jsou citáty, články a projevy zahrocené proti církvi římsko-katolické, jejím orgánům, zařízení, jak je patrno z citátů, jež uvádíme:
Horčička-Nešpor, Dějepis pro školy mešťanské I. díl, 6. vyd. schválen výn. m. š. a n. o. 13. /I. 1926, č. 2. 663.
Budhovi je věnováno 16 řádků, Mohamedovi 35 ř. Kristus je odbyt - 7 ř.
Upřílišené je tvrzení, že »inkvisice odsoudila sta tisícův lidí na smrt upálením. « (Str. 101. )
Horčička-Nešpor, Dějepis pro školy měšťanské II. díl. 6. vyd. schválen výn. m. š. a n. o. 3. /2. 1926 č. 14. 236.
O sv. Janu Nepomuckém - str. 16: »Nejprudší spory měl (Václav IV. ) s hrdým arcibiskupem Janem z Jenštejna. Král chtěl totiž v západních Čechách zříditi nově biskupství. Arcibiskup však byl proti tomu a úmysl jeho zmařil. Podrážděný Václav kázal v hněvu rádce arcibiskupovy zmučiti a jednoho z nich, Johánka (Jana) z Pomuka utopiti ve Vltavě r. 1393. - Za 200 let po tom vymyslil si kronikář Hájek kterého pro nevěrohodnost sám Palacký odsoudil, že král Václav dal utopiti kněze Jana z Pomuku proto, že prý nechtěl vyzraditi zpovědní tajemství královny. A z této Hájkem vymyšlené osoby vznikla legenda o »Janu Nepomuckém«, který nikdy nežil, ale přičiněním jezuitů byl r. 1729 prohlášen za svatého!«
Význam Husův je v dějepise (str. 25) oceněn takto: »Hus náleží k největším synům našeho národa. On prvý učil, že křesťan nemá slepě všemu věřiti, co je mu cirkví nařízeno, odporuje-li to rozumu nebo svědomí. Pro svobodu svědomí a pravdy neváhal i život obětovati. Tak se stal všemu lidstvu zářným vzorem pro všecky časy.... Čechové byli a zůstanou i nadále «národem Husovým«.
Str. 36: Hnutí husitské mělo.....důležitost světovou. Husité bojovali jménem všeho evropského lidstva (?) za čistou (?) víru Kristovu, za pravdu (?), za právo svědomí (?) a zákon boží proti římské nadvládě a násilí. Třebas zůstali tehdy osamoceni a nepochopeni, uskutečnily se jejich myšlenky, pro které krváceli, později v reformách Lutherových a v českobratrství, v tomto nejkrásnějším květu husitství. «
(Katolická víra byla by podle toho nečistá a nespravedlivá. )
Vír husitských bylo několik: kališníci, táborité, sirotci, horedité a adamité: mezi sebou se přeli a stíhali, která z nich byla ona čistá víra Kristova?
Str. 35: Koho poslouchal Hus více Písmo (Krista) nebo papeže (člověka)? - Žádali Husité něco nesprávného ve článcích víry? - Co v těchto článcích církev nejvíce pobuřovalo? (Ze se mají kněží vzdáti světského panství. )
O husitských válkách za hranicemi se praví na str. 31: »Těmito výpravami šířila se nejen
sláva jména českého po celé Evropě, ale i strach před Husity. Při všech hrůzách byli však Husité velkomyslní: šetřili těch, kdož se jim poddali a nikdy neubližovali ženám, dětem a bezbranným. « - Na důkaz ohřívá se zde sentimentálni pohádka o svátku »husitských třešní« v Naumburku.
»Bývalá vypravování o ukrutnostech Husitů pocházejí od jejich nepřátel (Říma a Němců), kteří o Husitech psali jako o »bandě lupičů a žhářů. «
Teprve Palacký a nejnovější dějepisci vylíčili pravdivě dobu husitskou a velikány dějin českých (Husa, Žižku a Prokopa) očistili od lží a kalu. «
Str. 35: Byl to boj (husitské hnutí) českého národa proti nespravedlivým společenským řádům, boj proti cizáctvi a římanství.
Str. 42: Jednalo se Římu při tom o duševní blaho lidu? Oč jen? O slepou poslušnost.
Str. 43: Papežové přemýšleli, jak vyhubit nenáviděné Čechy.
Str. 75: »Jaroslav z Martinic kázal sedláky honit psy do kostelů katolických a když nechtěli přijímati pod jednou, dal jim hostie cpáti do úst. «
Temno v zemích českých (str. 88): Po válce třicetileté pokračovala dále protireformace, kterou prováděli hlavně jesuité. Neštítili se žádných prostředků, jen aby národ opět přivedli do lůna cirkve katolické. Odnímali nekatolickým rodičům děti a dávali je na vychování rodinám katolickým. Zatvrzelí byli vězněni, železy svírám, metlami a biči mrskáni, muži na vojnu odváděni. Na mnohých místech, jako na Čáslavsku, Jičínsku, Hradecku, na Valašsku a jinde se lid bouřil a misionáře zabil. Ale byl za to neslýchaně krutě ztrestán.
Na utvrzení víry konali jesuité po vlastech našich »svaté misie«. Těch se museli osadníci zúčastniti, jinak byli v podezření, že jsou kacíři.
Misionáři na kazatelnách působili na ubohý lid domluvami, hrozbami i líčením pekelných hrůz za rachotu řetězů.
Jesuité ničili též knihy dějepisné, aby vyhubili v lidu vzpomínky na slavnou minulost, jmenovitě na dobu husitskou. Chtějíce mu dáti náhradu za mistra Jana Husa, jehož lid ctil jako svatého, udělali nového světce, a to Jana z Pomuku (Jana Nepomuckého).
Censura knih byla svěřena jesuitům, kteří téměř všecky knihy české potlačili. Za dobré staré knihy dostával lid »katolické« knihy. Byly to různé modlitbičky, zpěvníčky a vypravování nesmyslných zázraků, líčení pekla a čertů, psané jazykem velmi chatrným.
Dílu jesuitů se dařilo hlavně u mládeže, která novou (!) věrou byla nadšena. S radostí účastnila se velikolepých procesí, poutí, divadel a Jiných okázalostí, které jesuité prováděli.
S úpadkem škol poklesla i vzdělanost. Neuvědomělý lid propadal tuposti a pověrám. Věřil v nejnesmyslnější zázraky o poutních místech, kterých přibývalo. Věřil nejhloupějším pověrám o zaklínání, o čertech a pekelných hrůzách, o čarodějích a kouzelnících.
Jaký div, že povaha lidu se kazila. Rozmohlo se pokrytectví, lež, přetvářka. Pití kořalky a hra v karty se rozmáhaly. Úpadek mravní byl ještě horši než úpadek hmotný.... Temno se šířilo po českém národě.
Str. 93: Proč se nestarali jesuité, aby škol přibývalo? Jakému lidu se lépe vládne - vzdělanému (chytrému) či nevzdělanému (hloupému)?
Horčička-Nešpor, Dějepis pro školy mesiánské III. díl, 4. vydání, schválen výn. m. š. a n. o. 10. /7. 1926, C. 77. 252.
V článku o socialismu a jeho vývoji je vypravováno podrobně o vzniku socialismu a komunismu, ale ani slovem nevzpomněli autoři na papeže Lva XIII. a na křesťanský socialismus.
V pojednání o našich politických stranách je vytčen cíl lidové strany takto (na str. 90): »Československá strana lidová (též klerikálni zvaná) vedle zájmů národních i soukromého vlastnictví hájí v první řadě výsad (nadpráví) církve katolické..
Josef Müller, Učebnice jazyka českého pro školy měšťanské, 8. vyd., schv. výn. m. š. a n. o. 7. /5. 1930, č. 58. 978; I. díl.
Čestný člověk. Z legionářského pluku zběhl voják. Učinil hanbu pluku, rotě a všem svým kamarádům. Byl vyslýchán jeho druh Pohanka, se kterým se zběh stýkal. Pohanka prohlásil důstojníkům, že nemůže kamaráda zraditi, poněvadž mu dal čestné slovo. Zasedl soud a voják byl vyloučen z legii, že byl neposlušen a nadržoval zběhu. Pohanka zbledl, zaťal zuby, vojensky pozdravil a odešel. Kamarádi ho doprovodili. Na cestě zašel ještě do bytu, aby odnesl své věci. Pojednou třeskne rána, hoši vrazí do světnice a Pohanka mrtev. Nesnesl potupy, že byl vyloučen z legií. (Str. 7. )
Josef Müller, Učebnice jazyka českého pro školy měšťanské II. díl, 8. vyd., 1931, schv. výn. m. š. a n. o. 19. /5. 1931, č. 71. 013.
Str. 35: Ježíš náleží mezi největší učitele, vychovatele a trpitele.
Hraba-Ottová-Tožička, Cvičebnice jazyka českého pro jednoroční učebné kursy při měšťanských školách, 2. vyd., schv. výn, m. š. a n. o. 2. /3. 1923, č. 19. 172.
Str. 18: Zázraků není a nikdy nebylo.
Str. 35: Hus dal nám příklad náboženské svobody duchovní, příklad náboženského svědomí, přiklad náboženského života.
Str. 24: Jsme opravdu národem Husovým?
Rufer-Horčička, Česká čítanka pro občanské školy dívčí I. díl, 1926, schv. výn. m. š. a n. o. 10. /5. 1920, č. 24. 024.
Nevhodná je Klášterského báseň »Balada o duši Jana Nerudy.
Nerudova duše zabušila na nebeskou bránu, ale byla odbyta:
»Jsi-li duše Nerudova, od nebeské brány vari, podávaly špatné zprávy o tobě nám všechny fary.
Nejen fary, také řády, kapitoly, konsistoře, do pekla jdi, vzdorná duše, kde je pláč a ston a hoře!«
Odešla tedy Nerudova duše do pekla a za chvíli celé peklo se otřásalo smíchem a plesem. Pánu Bohu utíkaly duše z nebe do pekla - za Nerudou. Co pak zbývalo Bohu Otci jiného, než aby povolal Nerudovu duši do nebe. Chtěl ji tam ponechati. Duše však odmítla:
»Díky, Bože, řekla duše, nemohu však vejít v nebe; abych směla v peklo zpátky, o tu milost žádám tebe.
Dokavad můj národ trpí, nechci býti tam, kde svatí, dokavad můj národ pláče, nemohu se radovati. «
Rufer-Horčička, Česká čítanka pro měšťanské školy dívčí, díl II., schvál. výn. m. š. a n. o. 10. /5. 1920, č. 24. 024.
Čl. 74. Vývoj české reformace. (Drtinův článek z Naší doby. )
»Husem zahajuje se náboženská reformace českého národa a činí se první pokus v české křesťanství. Husitství je pokračováním na této dráze a v českém bratrství vyrůstá nejkrásnější květ, dle slov Palackého, na ušlechtilém stromě křesťanství. Již za husitství národ český dostoupil značné výše mravní.....Husité první přinutili římskou vládu kněží, že musila uznati nejen něco vyššího ještě nad sebou - svědomí člověka
- ale že musila se učit ctíti i svobodné sebeurčení jednotlivcovo, ctíti právo jiného mínění.
... Reformace česká byla násilně přerušena
- a obrození naše národní není dnes dokonáno a nebude dokonáno, pokud sami nezměníme se v duchu K v pravdě, pokud neosvojíme si ve změněných poměrech nynějších oné mravní síly lidskosti českobratrské, oné blahovůle a lásky k bližnímu, oné lásky k pravdě a spravedlnosti, za niž předkové naši pracovali, zápasili a umírali...
Jen vštípíme-li si toto naučení dějin českých do srdcí svých a uskutečníme-li je v životě ppravdovém, vážném, jen pak budeme hodní zváti se potomky Husa, Chelčického, Komenského.
Rufer-Horčička, Česká čítanka pro občanské školy dívčí III. díl, 3. vyd., 1922, schvál. výn. m. š. a n. o. 3. /6. 1921, č. 45. 754.
Čl. 52. Ukázka z Jiráskova Temna: Koniáš pálí kacířské knihy. (S Kašparovou ilustraci. )
Čl. 62. Tereza Nováková, Jan Jílek. (Oba články budí nenávist ke katolictví. ) C. 56. Jan Rokyta, Milujte i nepřátele své!
».....Přistupují v roucha běli
slúži Páně s požehnáním -
aby dobře zabíjely,
modlitbu svou nesou zbrani.
Paní Válka zbožně kleká,
před křížem své chýlí skráně...
A teď vzhůru na člověka,
zabíjet ho jménem Páně!«
Čl. 68. Machar, Tři prsteny.
Básník řeší otázku, »která z všech věr nejlepší je víra«. Ukazuje, že je víra Jako víra. Nikdo neví, která je pravá.
Slovo Bůh se začíná psáti s b: na str. 63, 118.
Duch čítanek je ostře protikatolický. Úplně pomíjejí tvorbu katolických spisovatelů, Kosmáka, Baara, Hrušky, Demla a Durycha nevyjímaje.
Jursa-Sulík, Vzkříšení. Čítanka pro měšťanské školy. (Státní naklad. 1930. )
I. díl.
J. Vrba, V předvečer svátku M. J. Husa. (Str. 156. )
... Úsměv mi zkřivil rty. Ano, tohle by měl viděti římský legát po pěti stech letech, pro tuhle podívanou by mu měl Bůh dopřát, aby vstal z hrobu.
II. díl.
A. Rambousek, Habsburkové. (Str. 172. ) Veliký vliv na ně měla římská církev, zejména jesuité. Za těch krutých, temných 150 let úpěl národ pod jejich vládou. Vyhledáváni a trestání zjevných i tajných kacířů, pálení českých knih, udržování lidu v nevědomosti a pěstování hrubé pověry jest jejich dílem. Oni zavedli uctívání Jana Nepomuckého, aby tak snáze vymýtili ze srdce lidu památku Husovu, protože se jim zdála moci církve a náboženství římskému nebezpečná. Teprve po rozpuštěni tohoto řádu, když císař Josef II. uvolnil z poroby lid selský a dovolil evangelíkům vyznávati svoji víru veřejněji, i národ zdvíhá se ze své strnulosti a chystá se k novému životu.
III. díl.
Protikatolické zahrocení má článek:
Terezy Novákové: Náboženská houževnatost ve východních Cechách (str. 54);
Tomáše Bílka: 21. června 1621 (str. 130);
Fr. Čečetky: Koniáš (str. 126);
Jana Herbena: Bílá hora (str. 123):
»Kdykoliv se chceme pochlubit před světem, jmenujeme Husa, Žižku, Chelčického a Jiřího z Poděbrad.
Národ český vyčerpával své síly proti přesile v nepřetržitém zápase s papeži a s okolními