Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.
III. volební období. 8. zasedání
2204.
Interpelace:
I. posl. Čižinské, Tylla, Štětky a soudr. min. sociální péče o neslýchaném zneužíváni bídy nezaměstnaných dělníků a hrubém porušování zákona nemocenského a úrazového.
II. posl. dra Sterna a soudr. min. vnitra a min. spravedlnosti o mučení dělníka a o jeho odsouzení podle vynuceného doznání v Litoměřicích,.
III. posl. dra Keibla a druhů min. veřejných prací o zadáni řemeslnických prací na novostavbě zemědělské akademie v Děčíně-Libverdě,
IV. posl. dra Keibla a druhů min. železnic o jazykových přehmatech královéhradeckého ředitelství státních drah,
V. posl. Štětky a soudr. min. spravedlnosti dru Meissnerovi o konfiskaci brožury »O právech
politických vězňů«,
VI. posl. Polívku. Hrušovského, Bazalu a druhov min. soc. pečlivosti vo věci odňatia inval. dôchodu Pavlu Greňovi z Abelovej,
VII. posl. Sladkého, inž. Záhorského, Pechmanové-Klosové, Langra a druhů vládě o jmenování vysokoškolských profesora na filosofické fakuftě Masarykovy university v Brně,
VIII. posl. dra Schollicha a druhů min. vnitra o dohledu nad schůzi v Opavě,
IX. posl. Stenzla, Eckerta, Prause a druhů min. veřejných prací o zadáni dodávek na novostavbě zemědělského oddělení německé vysoké školy technické v Děčíne-Libverdě.
X. posl. Polívku, Hrušovského, Bazalu a druhov min. zemedelstva vo veci prídelu lesného v Banskej Hodruši, okr. B. Stiavnica,
XI. posl. Polívku, Hrušovského, Bazalu a druhov min. verejných prác vo veci slovenských
ciest a úpravy riek,
XII. posl. Dlouhého, V. Beneše, Jaši, Husnaje, Junnečkové-Vorlové a soudr. min., vnitra o přesahování pravomoci vrch. četnického strážmistra St. Uhlíře ve Smilových Horách,
XIII. posl. Sčereckého, Husnaje, Prokopa, Zajíce a druhů min. spravedlnosti a min. financí o zakládáni vložek nových pozemkových knih na Podkarpatské Rusi,
XIV. posl. dra Danka a druhů min. Školství a nár. osvěty o postupu inspektora škol v okresu Brno-venkov,
XV. posl. dra Danka, Vičánka a druhů min. školství a nár. osvěty o našich učebnicích školních,
2204/I.
Interpelace
poslanců Čižinské, Tylla, Štětky a soudruhů
ministru sociální péče
o neslýchaném zneužívání bídy nezaměstnaných dělníků a hrubém porušováni zákona nemocenského a úrazového.
V Lysé n. L. provádí obec ve své režii kanalisační práce, na kterých zaměstnává nezaměstnané dělníky s výhradním poukazem na výnos min. soc. péče a za odměnu dává pouze stravovací lístky bez jakéhokoliv peněžitého příplatku. Nezaměstnají jsou takto donucováni pracovat za strašně zhoršených podmínek životních, na práci, která je nebezpečná, neboť kanalisace provádí se v hloubce více než dva metry, v půdě písčité a dělníci musejí pracovat ve vodě bez jakékokoliv pojištění nemocenského a na těchto pracech také bez pojištění úrazového. V nejbližších dnech má se zahájiti stavba silnice v obci samotné, která byla již zadána firmě dr. inž. Fifka a Moravec a dnes už zástupce firmy prohlašuje, že za týchž podmínek jako pracují dělnici na kanalisaci obecni bude zaměstnávat také dělníky na stavbě silnice. Tento způsob zaopatřování práce nezaměstnaným odporuje všem lidským právům člověka pracujícího a proto pobuřuje celou proletářskou veřejnost tím více, že se nezaměstnaných zneužívá v době bídy a hladu k takovým práčem, za které až dosud musela býti placena řádná mzda.
Ptáme se pana ministra soc. péče:
Znáte, pane ministře, tento případ a co hodláte učiniti, aby nebyli nezaměstnaní takovýmto způsobem okrádáni?
Co hodláte učiniti, aby na takovýchto pracech byli dělníci řádně pojištěni pro nemoc, invaliditu a stáří a pro úraz?
- V Praze dne 19. dubna 1933.
Čižinská, Tyll, Štětka,
Kopecký, Hruška, Novotný, Russ, Zápotocký,
Steiner, Kuhn, Török, dr. Stern, Śliwka, Dvořák,
Gottwald, Kliment, J. Svoboda, Vallo, Juran,
Hrubý, Hadek.
2204/II (překlad).
Interpelace
poslance dra Sterna a soudruhů
ministrovi vnitra a ministrovi spravedlnosti
o mučení dělníka a o jeho odsouzení podle vynuceného doznáni v Litoměřicích.
Za stávky stavebních dělníků v Litoměřicích v květnu roku 1932 zatklo četnictvo mezi jinými stávkujícího stavebního dělníka Hanuše Heinricha z Žitenic u Litoměřic a dodalo ho litoměřickému policejnímu komisařství. Hanuš Heinrich provázen několika stávkujícími stavebními dělníky zastavil jednoho dělníka a vyzval ho, aby nedělal stávkokaze. Když ho tento dělník ohrožoval lopatou, bránil se a při tom prý onoho stávkokaze lehce zranil.
Za stávky neznámí pachatelé v noci namalovali v Litoměřicích nápisy na stavby, na nichž se pracovalo, a také jinak je poškodili. Policie nemohla pachatele vypátrati. Pokusila se využíti zatčeni Hanuše Heinricha, aby se dostala na stopu pachatelům.
Na policii vyptávali se Hanuše Heinricha na věci, které neměly naprosto nic společného s věcí, která byla příčinou jeho zatčení, především, kdo v noci poškodil stavbu. Poněvadž Hanuš Heinrich namohl na to odpověděti, snažili se ho trýzněním příměti k výpovědím. Především štípali ho do ruky tak bolestně, že až vykřikl, pak byl bit do obličeje obuškem a na konec odveden do místnosti známé jako mučírna a tam hozen na postel. Přes hlavu přetáhli mu přikrývku, vyzuli mu boty a pak ho bili do nohou obuškem, při čemž dostal také znovu ránu do hlavy. Hrozili mu, že se s nim bude nakládati ještě mnohem hůře, nepřizná-li se. Za takovýchto okolností bylo na něm vynuceno falešné přiznání, že stavby poškodil on s několika jinými dělníky. Své vynucené přiznání však odvolal, když byl konfrontován s dělníky, rovněž křivě obviněnými. Šest týdnů drželi ho ve vyšetřovací vazbě a v této vazbě byl znovu týrán. Jeho oznámení na různá ztýrám při lékařské prohlídce, při níž bylo možno se přesvědčiti o pravdivosti jeho zranění, byla sice při prohlídce zaznamenána, ale dále se jich nedbalo. Že ztýrán byl, mohou potvrditi také svědci, kteří slyšeli jeho křik.
Hanuš Heinrich, jemuž se ještě přičítalo za vinu, že se ve vyšetřovací vazbě dopustil strašlivého zločinu, že jednou zvolal »Ať žije Moskva«, byl dne 24. února 1933 odsouzen k 6 měsícům těžkého žaláře na základě přiznání, vynuceného Jeho mučením. Rozsudek nabyl již moci práva. Hanuš Heinrich má dvě nezaopatřené děti, osmileté a půlleté, jimž hrozí doslova smrt hladem,
musí-li si odpykati trest. Třeba si také povšimnouti, že Hanuš Heinrich trpí tak těžkým otřesem nervů, že byl kdysi pro tuto chorobu propuštěn z vojska.
Že tyto způsoby nejsou ojedinělé, dokazuje, že se litoměřická policie snažila pohrůžkou podobných metod také na dělníku Františku Trimbachovi ze Skalice vynutiti výpověď, kdo poškodil nebo odstranil výstražné tabulky v žitenickém lese.
Tážeme se tedy pana ministra vnitra a pana ministra spravedlnosti, vědí-li o těchto neslýchaných skutečnostech, co zamýšlejí podniknouti, aby vinníci byli vypátráni a potrestáni a jak se chtějí postarati, aby se takovéto zločiny již neopakovaly?
Tážeme se dále pana ministra spravedlnosti, je-li ochoten ihned zjistiti, zda přiznání Hanuše Heinricha bylo skutečně takto vynuceno a potvrdí-li se to, zaříditi, aby proces byl ihned opět obnoven, dále, je-li ochoten ihned naříditi, aby výkon trestu byl odsunut, až bude celý případ objasněn?
V Praze dne 19. dubna 1933.
Dr. Stern,
Štourač, Hruška, Novotný, Hodinová-Spurná, Gottwald, Kliment, Török, K. Procházka, Zápotocký, Štětka, Tyll, Kopecký, J. Svoboda, Hadek, Krosnář, Čižinská, Vallo, Hrubý, Babel, Juran, Dvořák.
2204/III (překlad).
Interpelace
poslance dra J. Keibla a druhů ministrovi veřejných prací
o zadáni řemeslnických práci na novostavbě zemědělské akademie v DěčíněLibverdě.
Při novostavbě zemědělské akademie v Děčíně-Libverdě zadal zemský úřad a ministerstvo veřejných prací všechny řemeslnické práce cizím českým firmám, ačkoliv se soutěže zúčastnilo mnoho výkonných německých firem a často podaly levnější nabídky než ty, jimž práce byly zadány. Tak byly zadány truhlářské práce na oknech truhlářskému družstvu českých legionářů v Plzni a Františku Altovi z Potštýna, zámečnické práce Václavu Hradeckému z Lysé n. L. a Josefu Procházkovi z Mělníka, sklenářské práce Františku Čejkovi z Dolního Bousova a natěračské práce Josefu Malému z České Lípy.
Všechny tyto firmy přivádějí na stavbu svoje dělníky a nezaměstnávají ani jediného německého nezaměstnaného z města Děčína nebo jeho
bližšího okolí. Tím vládní místa schválně rozmnožují nezaměstnanost ve zdejší krajině, a úmyslně snižuji možnost výdělku německých živnostníků.
Podepsaní táží se tedy pana ministra veřejných prací, jaké důvody rozhodovaly při zadání těchto prací výše zmíněným firmám?
V Praze dne 19. dubna 1933.
Dř. Keibl
dr. Hanreich, Horpynka, Inž. Jung, Köhler, dr. Petersilka, Oehlinger, Bobek, Fritscher, dr. Schollich, Matzner, Inž. Kallina, Knirsch, Kasper, Greif, Krumpe, Kunz, dr. Hassold, Simm, Geyer, Scharnagl, dr. Luschka.
2204/IV (překlad).
Interpelace
poslance dra J. Keibla a druhů ministrovi železnic
o jazykových přehmatech královéhradeckého ředitelství státních drah.
Jak mi oznámil obecní úřad v Zeidleru v okrese šluknovském, podalo několik německýchrodičů tohoto ryze německého území u královéhradeckého ředitelství státních drah žádosti v německém jazyce, aby jejich dětem byly poskytnuty o 50% zlevněné jízdenky žákovské. Ale královéhradecké ředitelství státních drah nemajíc pro to zákonitého podkladu, všechny tyto žádosti zamítlo s poznámkou, že musejí býti podány česky. Poněvadž v této ryze německé krajině postižení rodiče ani sami neovládají češtiny ani pro svou chudobu nemohou si platiti překladatele, nemohou prostě vyhověti tomuto naprosto neodůvodněnému a nezákonitému příkazu ředitelství státních drah. Tento příkaz jest tedy holé odmítnutí práva.
Podepsaní táži se tedy pana ministra železnic:
1. Je-li ochoten dáti vyšetřiti tuto věc?
2. Je-li ochoten naříditi královéhradeckému ředitelství státních drah, aby přijímalo a příznivě vyřizovalo i německé žádosti o zlevněné za kovské jízdenky?
V Praze dne 19. dubna 1933.
Dr. Keibl,
dr. Schollich, dr. Hassold, Inž. Jung, Köhler, dr. Mayr-Harting, Oehlinger, Fritscher, Bobek, Scharnagl, dr. Luschka, dr. Hanreich, Horpynka, Knirsch, Kasper, Greif, dr. Petersilka, Kunz, Matzner, Inž. Kallina, Simm, Krumpe, Zajíček, Geyer.
2204/V.
Interpelace
poslance Josefa Štětky a soudruhů ministru spravedlnosti dru Meissnerovi
o konfiskaci brožury »O právech politických věznů«.
V brožuře »O právech politických vězňů«, vydané JUDrem R. Traubem (nákladem vlastním, tiskem Družstva »Vlast«, Praha II - 570, v komisi R. Rajmana, Praha I. Ulice Karoliny Světlé) byl zabaven tento pasus na str. 10.:
»Byla justice ještě více zfašizována«.
Na str. 11. zabaven byl citát z úvodníku dra Bedřicha Billa: Amnestie, Prager Tagblatt 23. prosince 1932:
»Oběti automatisovaného provozu justice, jež každý přejev oposice proti okamžitému řádu věci bezohledně potlačuje? Před několika dny přišla zpráva o hromadném odsouzení demonstrantů v Olomouci, dnes v Berehově. Všichni chtěli práci a chléb, a jdou do žaláře jako sprostí zločinci. «
Na téže stránce zabaven byl citát z řeči posl. Štětky v poslanecké sněmovně:
»Na základě svévolných a většinou nezákonných rozsudku. «
Ptáme se vana ministra spravedlnosti:
Souhlasí pan ministr s touto konfiskací?
Je ochoten učinit opatření, aby se podobné konfiskace v budoucnu neopakovaly?
V Praze dne 31. března 1933.
Štětka.
Śliwka, Kliment, Hodinová-Spurná, Čižinská, K.
Procházka, Kuhn, Kopecký, Tyll, Babel, Juran,
Krosnář, Gottwald, dr. Stern, Hruška, Kubač,
Steiner, Novotný, Hrubý, J. Svoboda, Hadek.
2204/VI.
Interpelácia
poslancov Vlad. Polívku, Ig. Hrušovského, Št. Bazalu a druhov
ministru sociálnej pečlivosti
vo věci odňatia inval. dôchodu Pavlu Greňovi z Ábelovej.
Pavel Greňo, bývalý obecný pastier v Abelovej, okres Lučenec, požíval invalidného dôchodu 70% až do 1. mája 1932. Utrpěl vážné zranenie na italskom bojišti (dve rany do boku) a vrátil sa do svojej obce v r. 1918. Nenastúpil ako uvědomělý Slovák zpäť k armádě maďarskej, ktorá mu popravila milovaného bratra. Ukrýval sa doma. Koncom r. 1918 bol pronásledovaný maďarskými četníkmi. Pri prestrelke za nim bol raněný do ľavej ruky. Gulky mu úplné rozdrtily ruku, preto bola mu ľavá ruka v B. Bystrici amputovaná. To aj tiež při hlášení 17. novembra 1920 vo Zvolené u okresnej úradovně přiznal. Na základe toho bol mu přiznaný invalidný dôchod od r. 1922 do r. 1932. Nejskoršie, v. r. 1933 bolo na neho učiněné udanie, že berie invalidný dôchod nezákonné. Preto zemský úrad pře pečlivost o válečných poškodencov podal naň žalobu, ktorá bola pojednávaná u krajského súdu v Banskej Bystrici. Tento svojím rozsudkem dňa 30. januára 1933 Pavla Greňo oslobodil zpod obžaloby, že sa dopustil podvodu dľa § 50 tr. n. 380, 383, odst. II tr. z. Je síce pravdou, že menovaný snáď nemôže byť považovaný za invalidu válečného v pravom slova smysle, ale predsa zraněný na fronte bol do boka. Ale jeho uvědomělé slovenské cítenie dokumentované odporom k maďarskému vojsku, boj s četníkmi, ktorí ho připravili o ruku, predsa mu dáva určitý mravný nárok na sebamenšiu podporu, veď aj on bol uvědomělým revolucionářem doma. Je to prostý, statočný dedinský člověk, ktorý nemal možnosti v odľahlom kraji horskom uplatňovať si nároky odměny za vlastenecké svoje smýšlanie. Zasluhuje sebamenšej podpory. Veď mnohí, ktorí věděli využíť doby. za svoje problematické chovanie válečné získali hmotné výhody a nezaslúžené odměny. Tu sa jedná o prostého chudobného slovenského uvědomělého delníka, toho času nezaměstnaného, ktorý má dve deti, nemá žiadneho zamestnania a žije z milosti svojho svokra.
Je morálnou povinnosťou československých úradov, aby prípad Greňov správné vyšetrily a přiznaly mu nárok na invalidnú rentu. Zasluhuje toho ako účastník domáceho odboja. Za Slovensku slobodu stratil ľavú ruku.
Podpisaní sa dovoľujú dotázať pána ministra:
1. Je mu známy prípad Greňov?
2. Je ochotný ho dať spravodlive vyšetriť a priznať mu nárok na rentu?
V Prahe, dňa 18. apríla 1933.
Polívka, Hrušovský, Bazala,
David, Jos. Tůma, inž. Záhorský, Slavíček, Vaněk, Šmejcová, Pechmanová-Klosová, Hatina, Lanc, Fiala, Tučný, Solfronk, Hynek, Netolický, dr. Patejdl, Malý, Sladký, dr. Stránský, Tykal, B. Procházka, dr. Moudrý.
2204/VII.
Interpelace
poslanců Václava Sladkého, inž. Jana Zá-
horskébo, L. Pechmanové-Klosové, Fr.
Langra a druhů
vládě
o jmenování vysokoškolských profesorů
na filosofické fakultě Masarykovy
university v Brně.
Filosofická fakulta Masarykovy university v Brně vyložila již několikráte, že jak pro své poslání badatelské, tak pro svůj úkol vyučovací potřebuje dalších sil profesorských, než kolik jich právě má. Při posledním jmenování r. 1931 byl sbor rozmnožen jen o dva členy, z nichž jeden jako profesor bezplatný nezaujímá systemisované místo. V uplynulých dvou létech se poměry ještě podstatně zhoršily, poněvadž z počtu profesorů na systemisovaných místech, jenž ani tenkrát (r. 1931) nebyl úplný, ještě jeden profesor odešel na jinou universitu (prof. Titz), druhý (V. Hrubý) zemřel, nově nebyl jmenován nikdo. Dnes má naše fakulta z 26 systemisovaných míst obsazeno jenom 23. Z tří volných míst je jedno uprázdněno již více než dva roky (filosofie). Fakulta, dbajíc svých povinnosti a užívajíc svého práva, podala celkem čtyři návrhy: tři v r. 1931, jeden začátkem roku 1932, vesměs návrhy docentů na mimořádné skutečné profesory. Ve třech případech jde o návrhy na obsazení oborů, které nejsou dosud vůbec na fakultě zastoupeny: jsou to slovanské dějiny a dva obory filosofické (dějiny filosofie a lo-
gika s noetikou). Čtvrtý návrh, časově nejstarší, týká se jmenování druhého profesora pedagogiky. Toto jmenování jest nutné jednak vzhledem k velikému počtu povinných přednášek, kolokvii a cvičení ukládaných kandidátům zkušebním řádem, jednak proto, že tento obor je povinný i pro posluchače přírodovědecké fakulty, která nemá svého profesora pedagogiky.
Kladné vyřízení aspoň tří z podaných návrhů bylo možné, poněvadž jsou volná 3 systemisovaná místa, fakulta těchto profesorů nezbytně potřebuje a návrhy byly řádně podány a odůvodněny. Poukazujeme zejména na kuriosní stav, že filosofická fakulta nemá vůbec profesora filosofie, ač mívala vády dva profesory tohoto oboru. Příkazové přednášky a cvičení, konaná jedním z navržených docentů, naprosto nestačí svým rozsahem a jsou i právně neuspokojující, poněvadž pro filosofická rigorosa není za nynějšího stavu řádný examinátor.
Kromě toho připomínáme, že dosud nebyly vyřízeny dva návrhy na jmenování smluvních profesorů, které jsou žádoucim a plně odůvodněným doplňkem stolic řádných a mimořádných.
Filosofická fakulta už několikráte ve svých memorandech upozornila na nevhodnost soustavy systemisovaného počtu stolic; tím spíše nemůže nevytknouti, že se vláda nesnaží naplniti ani systemisovainý stav.
Filosofická fakulta těžce nese, že vláda tak málo dbala při nedávném jmenování jejích potřeb a že ztěžuje jí tak její badatelské, kulturní a učitelské poslání. Stejně těžce nese fakulta filosofická, že vůbec celá Masarykova universita byla při nynějším jmenování úplně opominuta. Jaký je kulturní význam práce Masarykovy university, je vládě zajisté známo.
Filosofická fakulta Masarykovy university důrazně žádá, aby v době co nejkratší byly vyřízeny jmenovací návrhy jí podané, a aby i napříště byly návrhy prováděny s urychlením co největším.
Proto táží se podepsaní, zdali jest vláda ochotna urychleně vyhověti těmto odůvodněným požadavkům filosofické fakulty Masarykovy university v Brně?
V Praze dne 10. dubna 1933.
Sladký, inž. Záhorský, Pechmanová-Klosová, Langr,
Bazala, Fiala, Lanc, dr. Stránský, dr. Patejdl,
Jos. Tůma, B. Procházka, David, Slavíček, Hynek,
Netolický, dr. Moudrý, Tučný, Malý, Hrušovský,
Polívka, Vaněk, Hatina, Solfronk, Šmejcová,
Tykal.
2204/VIII (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů
ministrovi vnitra o dohledu nad schůzí v Opavě.
Československá demokracie, jak jsem již častěji měl příležitost ukázati, jest zcela zvláštní a vzácná rostlina. Má také divné květy, jak jasně dokazuje tento případ:
Opavská místní skupina německé národní strany konala v pondělí dne 10. dubna večer v hostinci ve Phillippových sadech své letošní výroční valné shromáždění s obvyklým programem, skládajícím se ze zpráv činovniků o činnosti a z nových voleb vedení. Mimo to pamatovalo se na přednášky, a to starostova náměstka Königa o obecních věcech a mojí o nynější politické situaci. Poněvadž šlo Jen o vnitřní věci, týkající se členů strany, byla zvolena forma schůze podle § 2, jejíž předpisy byly velmi přesně dodržovány, o čemž mohl se přesvědčiti i orgán opavské státní policie při provedeném zkoumání. Ale zdá se, že státní policie mimo to byla pochopitelně zvědavá nebo chtivá vědění, poněvadž se pokoušela dostati pokud možno přesnou zprávu o událostech na této schůzi. Kdyby byla vedení místní skupiny uvědomila o tomto svém živém zájmu, nebylo by asi namítalo nic proti tomu, aby se schůze zúčastnil zástupce státní policie nebo tak zvaný »špicl«. Neboť německá národní strana nemá, co by ukrývala, zastupuje své politické názory a míněni zcela otevřeně a i svůj boj o právo sebeurčení odepřené sudetskoněmeckému národu vede jako základ svého politického chování nepokrytě ostře před celou veřejností. Vždyť o tom vláda i její orgány vědí.
Opavská státní policie zvolila však jinou jistě můžeme říci zcela neobyčejnou cestu. Tajný agent Najsar vplížil se jako zloděj na půdu, když předtím otevřel dveře uzavírající východ na schody a odstranil z nich zástrčku, jelikož se asi obával, že bude zastrčena a že tedy bude zavřen. Na půdě posadil se k otvoru ventilátoru, jímž se větrá síň a při světle elektrické kapesní lampičky sepisoval, co se v síni mluvilo, až byl náhodou dopaden a za smíchu účastníků schůze vyhozen.
Žijeme prý v době demokratických svobod, ve které národy dospěly - tak se aspoň praví ve většině ústavních listin. Když ovšem vidíme způsoby, jichž užívá zvláště česká demokracie, aby bděla nad sudetskoněmeckým lidem při jeho projevech života, aby jej vodila na provázku a omezovala mu svobodu pohybu, pak musíme s hrůzou poznati, že jsme v politickém utváření nepokročili, že často vězíme ještě v nejzazším středověku a že dnes státní úřady při malicherném dohledu nad svými občany užívají způsobů,
jaké známe z doby takového Metternicha. Nápadněji nemohl býti označen a přibit na pranýř tento špiclovský a udavačský systém vládnoucí v československém svobodném státě, než tímto případem v Opavě. Tím se tento systém v očích každého slušného člověka sám odsuzuje.
Při tom nechceme vůbec uvažovati o právní stránce této věci. Neboť rozhodně jest tajné vplížení, provedené bez vědomí májetníka domu, činem, který se snad má dokonce trestně stíhati.
Pane ministře! Táži se Vás, můžete-li takové způsoby schvalovati a krýti? Domníváte se, že jest úkolem státní policie, která má přece pečovati především o klid a bezpečnost, obstarávati si dozorčí zprávy o německých podnicích takovým přímo ubohým a při tom směšným způsobem? Jste jako ministr státu domněle demokratického ochoten ihned oběžníkem naříditi, aby se příště neužívalo tak nesmyslného a bezvýsledného špehování? Jste ochoten energicky potrestati úředníka, který to Najsarovi přikázal, a jeho samého pro žalostné provedení tohoto příkazu a z trestu přeložiti, neboť po této události se stal pro Opavu a mimo ni směšnou figurou a ohrožuje nutnou vážnost státní policie, která jest přece předpoklad pro její úspěšnou činnost?
V Praze dne 21. dubna 1933.
Dr. Schollich,
dr. Keibl, dr. Hanreich, Matzner, inž. Kallina, Horpynka, Knirsch, Köhler, Krumpe, Oehlinger, Scharnagl, Frftscher, dr. Luschka, dr. Petersilka. Bobek, Grelf, Kunz, Zajiček, Geyer, Kasper, Simm, inž. Jung, dr. Hassold.
2204/IX (překlad).
Interpelace
poslanců Stenzla, Eckerta, Prause a druhů
ministrovi veřejných prací
o zadáni dodávek na novostavbě zemědělského odděleni německé vysoké školy technické v Děčíně-Libverdě.
Jak se dovídáme z časopiseckých zpráv, zadalo ministerstvo veřejných prací nebo zemský úřad na novostavbě zemědělského odděleni německé vysoké školy technické v Děčíně-Libverdě řemeslnické práce výlučně českým firmám, a to: truhlářské práce na oknech a dveřích truhlářskému družstvu českých legionářů v Plzni a Františku Altovi z Potštýna, zámečnické práce
firmám Václav Hradecký z Lysé nad Labem a Josef Procházka z Mělníka, sklenářské práce firmě František Čejka z Dolního Bousova, natěračské práce firmě Josef Malý z České Lípy.
Poněvadž nabídky německých uchazečů v místě usedlých byly schopny soutěžiti s českými, v jednotlivých případech byly dokonce nižší, jest toto zadání státních dodávek křiklavý případ předpojatosti, jehož nelze přejiti bez protestu.
Není zajisté pochybnosti, že němečtí uchazeči jsou s to, aby dodali jakostně bezvadnou a hodnotnou práci. Poněvadž se bohužel stalo pravidlem soustavně vylučovati německé poplatníky při zadáváni státních dodávek, tážeme se pana ministra:
1. Čím ospravedlní pan ministr toto svévolné vyloučení německých uchazečů při zadání dodávek na novostavbě zemědělského oddělení německé vysoké školy technické v Děčíně-Libverdě?
2. Jest pan ministr ochoten postarati se, aby se konečně znemožnilo neustálé odstrkováni německých uchazečů a aby stát a země zadávaly dodávky podle klíče obyvatelstva?
V Praze dne 25. dubna 1933.
Stenzl, Eckert, Prause,
Szentiványi, Nitsch, dr. Törköly, Krumpe, dr. Holota, dr. Luschka, dr. Schollich, dr. Hanreich, inž. Kallina, dr. Jablonlczky, Fedor, dr. Szüllö, dr. Keibl, dr. Hassold, Matzner, Horpynka, Hokky, Dobránsky.
2204/X.
Interpelácia
poslancov V. Polívku, I. Hrušovského, Š. Bazalu a druhov
ministru zetnedelstva
vo veci prídelu lesného v Banskej Hodruši, okres B. Štiavnica.
Banská Hodruša je predmestie Banskej Štiavnice. Od mesta je vzďalené 11 km. Dneskajší stav obyvatelstva je velmi biedny. Úpadok banského priemyslu je najlepšie badatelný z nasledovných čísel: z obyvatelstva 1700 bolo zamestnaných v baniach takmer 900 pred prevratom. Dnes velmi ťažko najde obživu 250 obyvatelov. Není výhľadu, že by v dohľadnej dobe sa oživilo baníctvo objavom nových rúd.
Obyvateľstvo uvážilo svoje tragické rozpoloženie a obrátilo sa s plnou dôverou na ministerstvo štátnych lesov a statkov o prídel z oblasti štátnych lesov v okolí Banskej Hodruše. Chceli by zlepšiť svoju existenciu novými pastvinami a zavedením hodvábníctva. Žiadosť ministerstvo svojím výnosom z r. 1930 zamietlo. (Číslo 74. 379/30 a 101. 815/V/17/29. ) Odmietnutie žiadosti o prídel lesný bolo v súvislosti so stanoviskom riaditeľstva lesného v Žarnovici. Obyvatelia poznovu podali žiadosť na ministerstvo zemedeľstva a žiadali čo najuctivejšie o lesný prídel.
Bohužiaľ ministerstvo dňa 8. II. 1933 pod čís. 128. 992/V/21 po tretí raz zamietlo uvedenú žiadosť. Je nepochopitelné, z akých dôvodov správa štátnych lesov a statkov nevychádza v ústrety životným potrebám tamojšieho obyvatelstva. Rôznym pasienkovým spoločnostiam boly vydelené tisíce a tisíce hektárov lesnej pôdy, ktorá sa stala predmetom bohopustej špekulácie (celé Horehronie) a tu v oblasti veľmi chudobného kraja odmieta sa pomoc pre záchranu holých životov.
Na doklad nedostatočnej výmery pastvín pre chudobné obyvateľstvo uvádzame následovné: čiastka Grünthal má pre 13 kusov statku iba 2 kat. jutra pasienky, šachta Michalova pre 9 kusov dobytka žiadnej pasienky, Mistríky pre 26 kusov statku iba 6 jutár, Pivarská Dolina pre 49 kusov iba 10 jutár, Dolina pre 82 kusov statku iba 30 jutár a oblasť Zumra má 12 kusov statku, 50 oviec a takmer žiadnej pasienky. Uvedené dáta sú velmi pozoruhodné. Najpotrebnejšie výživy pre skromný stav dobytka pospolitý ľud nemá. Je nutná náprava a pomoc z oblasti lesného eráru.
Podpísaní v záujme chudobného pracujúceho ľudu v Banskej Hodruši predkladajú ministerstvu zemedelstva poznovu uvedenú vec v úvahu, aby rozhodlo v záujme zlepšenia existencie tamojších obyvateľov súhlasom svojím k uvoľneniu určitých lesných plôch z obvodu správy štátnych lesov v Piargu.
Podpísaní dotazujú sa pána ministra:
1. Sú mu známe pomery chudobného kraja v Banskej Hodruši?
2. Je ochotný prispel k prajnému vybaveniu žiadosti o prídel lesnej plochy?
V Prahe dňa 26. apríla 1933.
Polívka, Hrušovský, Bazala,
B. Procházka, dr. Patejdl, Langr, Sladký, Richter,
Sláviček, Netolický, Jos. Tůma, dr. Moudrý, Ha-
tina, Lanc, Solfronk, Hynek, Pechmanová-Kloso-
vá, Tykal, Malý, Fiala, Šmejcová.