§ 152 prováděcího nařízení na případy, kdy všichni nájemníci v domě jsou chráněni.

Prováděcí nařízení k daňovému zákonu neposkytuje však žádné opory pro to, že, pronajmou-li se nájemné byty znovu, musí se změniti nájemní hodnota bytu nájemníka domu. Také stanovisko, že pro budovu, v níž bydlí jen vlastník sám, nemůže se z tohoto důvodu použíti § 152 prováděcího nařízení, neshoduje se s nynějšími ustanoveními.

Ale musíme také rozhodné odmítnouti míněni, že se § 152 odst. 7 prováděcího nařízení vytahuje jen na místnosti používané samotnými vlastníky a že tedy neplatí pro byty správce domu a byty přenechané bezplatně. Ještě daleko větší význam má a závažnější jest mínění výnosu, že se výhody § 152, odst. 7, nemá dostati také bytům přenechaným majetníkem domu bezplatně rodičům, dětem, ba dokonce ani manželce. V tomto případě dovolává se výnos zněni prováděcího nařízení, které výslovně mluví jen o bytech majetníků domů, kdežto ve svrchu uvedených případech interpretuje daleko přes výslovné zněni § 152, odst. 7 a dokonce proti jeho znění.

Postup pražského zemského finančního ředitelství jest úplně v rozporu s výnosem ministerstva financí z 19. ledna 1932, čís. 119275 až 1931, který se výslovně staví na stanovisko odst. 7 prováděcího nařízení § 152 zákona o přímých daních. I když také tento výnos pokládá za základ nájemní hodnoty bytu majetníka domu hrubé nájemné, přece se úplně liší od výnosu zemského finančního ředitelství.

Pokud jde o výpočet vyšších správních výdajů, které jsou podle § 12 zákona na ochranu nájemníků osvobozeny od daní, dělají se majetníkům domů největší potíže, poněvadž nemohou předložiti doklady z r. 1914 a potvrzení obecních úřadů o správnosti údajů nemají u berních úřadů platnosti, takže daňová úleva, uvedená v zákoně, je bezvýznamná. Ba tehdy, kdy majetník domu jest rolníkem nebo povozníkem a sám odváži výkaly a popel, tato práce se neoceňuje, poněvadž nemůže o tom předložiti účet. Tento názor na osvobození od daní při správních výdajích vyšších proti roku 1914 neměl jistě zákonodárce na mysli a bylo by tedy třeba vydati nařízení, aby tento nešvar tyl napraven.

Na základě svrchu uvedeného tážeme se pana ministra financí:

1. ) Zná pan ministr financí tento výnos zemského finančního ředitelství?

2. ) Ví pan ministr financí, že se berní správy vyměřujíce nájemní hodnotu bytu majetníka domu řídí sice výnosem zemského finančního ředitelství, ale nikoliv výnosem ministerstva financí?

3. ) Jest pan ministr financí ochoten učiniti přítrž tomuto stavu, který může vzbuditi největší neklid mezi poplatníky a podkopali vaznost berních úřadů a dokořán otevříti dveře svévoli podřízených úřadů a orgánů?

4. ) Jest pan ministr financí ochoten naříditi podřízeným berním úřadům, aby vykládaly zákon podle ustanovení odstavce 7 prováděcího nařízení k § 152 zákona o přímých daních?

5. ) Jest pan ministr financí ochoten naříditi berním správám, aby ustanovení § 12, odst, 2, zákona

o ochraně nájemníků vykládaly v duchu zákonodárcově?

V Praze dne 20. prosince 1932.

Heller,

Wagner, Windirsch, Gläsel, Halke, Teplanský, Böhm, Pelíšek, Dubický, Nejezchleb-Marcha, Platzer, Vencl, Viereckl, Mašata, Zierhut, Haupt, Škvor, Janček, Skopal Procházka, Marek, Zeman, Bistřický, Zářecký, Pozdílek, Kočandrle, dr Suchý, dr Hodina.

2131 XII (překlad).

Interpelace

poslance Hádka a soudruhů

ministrovi vnitra o chování řetenického četnictva.

Dne 10. listopadu 1932, v jednu hodinu v poledne přišel do kanceláře Karla Hanzlíčka v Teplicích, Nádražní ulice číslo 21 člověk, kterého neznal a nabídl mu ke koupi pasové formuláře. Hanzlíček na oko na koupi přistoupil, poněvadž se domníval, že mu osobni nepřítel chce nastražiti past. Měl v úmyslu onoho člověka stopovati a dáti zjistiti, než zabránila mu v tom domovní prohlídka, která se u něho konala, při niž Hanzlíček ihned odevzdal pasové formuláře intervenujícímu úředníku. Hanzlíček, poněvadž měl v držení tyto pasové formuláře, byl ihned vzat do vyšetřovací vazby, poněvadž jest v podezření, že se súčastnil vloupání do teplického okresního úřadu, kde prý byly odcizeny pasové formuláře.

Hanzlíčkovi ovšem velice záleželo na tom, aby vypátral dodavatele pasů nebo lidi, kteří za nim stojí. Hanzlíček dodavatele skutečně spatřil a konstatoval, že se jmenuje Josef Wieden alias Wiehan a že bydlí v Teplicích-Šanově, Mariánská ul. 18, v druhém poschodí u pana Panhanse a že je příslušný do Vemene.

Dne 20. prosince dal Hanzlíček předvolati tohoto člověka k policejnímu úřadu v Malém Újezdě u Teplic. Místní policie vyrozuměla příslušné četnické velitelství v Retenicí, která dopravila onoho člověka dvěma četníky na četnickou stanici v Řetenici. Hanzlíček, ještě než přišla eskorta, učinil u řetenického četnického velitelství ústní oznámení. Ale velitel stanice, který měl službu, ihned prohlásil, že Wieden-Wiehan nemůže býti pachatelem. Poté chtěl Hanzlíček učiniti písemné oznámení, jehož přijetí bylo však odepřeno. Wieden-Wiehan byl skutečně také bez výslechu a aniž s ním nebo s Hanzlíčkem byl sepsán zápis, ihned propuštěn, ba nezjišťovala se dokonce ani jeho totožnost. Proti Wieden-Wiehanovi nebylo pouze podezření, že si nezákonitým způsobem opatřil pasové formuláře, nýbrž Hanzlíček ho také obvinil, že nosí zabiják, tedy zakázanou zbraň.

Poněvadž jsem byl toho dne v Řetenici, zakročil jsem na žádost Hanzlíčkovu u řetenického

četnictva a chtěl jsem odevzdati Hanzlíčkovo písemné oznámení. Ale velitel stanice znovu odepřel přijmouti písemné oznámení a řekl mi, že v této věci nemůže nic učiniti a abych požádal o vysvětlení četnické velitelství v Teplicích- Šanově.

Neučinil jsem to, nýbrž táži se vás, pane ministře:

Souhlasíte s tím, že velitel četnictva v Řetenici odmítl tak konkrétní oznámení a umožňuje útěk obviněnému, který jest již v jeho moci, aniž ho viděl a s ním mluvil?

Jednal četnický velitel samostatné nebo na pokyn vyšší instance?

Jste ochoten zaříditi čeho třeba, aby obviněný Wieden-Wiehan byl ihned zajištěn, aby se vysvětlilo odkud vzal pasy, které zanechal u Hanzlíčka?

Jste ochoten pohnati k odpovědnosti četníky a Lidi za nimi stojící, že zabránili objasněni zločinu svým chováním, příčícím se jejich povinnosti?

V Praze, dne 21. prosince 1932.

Hádek,

Novotný, Török, Tyll, Zápotocký, Steiner, Hrubý,

Russ, Hruška, K. Procházka, Štětka, Hodinová-

Spurná, Gottwald, Svoboda J., dr Stern, Kuhn,

Juran, Čižinská, Kubač, Kliment, Vallo.

2131 XIII (překlad).

Interpelace

poslance inž. O. Kalliny a druhů

vládě,

že nebylo provedeno zákonné ustanovení § 15 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n. o volbě správního výboru pozemkového úřadu.

V § 15 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n. praví se doslovně: Úkony tímto zákonem státu svěřené obstará úřad pozemkový. Úřad je podřízen ministerské radě, jeho předsedu jmenuje president republiky, správní výbor bude volen Národním shromážděním. " Od doby, kdy tento zákon nabyl účinnosti, uplynulo nyní již téměř 14 let, aniž podle tohoto ustanoveni Národní shromážděni zvolilo správní výbor. Do dnešního dne obstarává tuto důležitou funkci správní výbor složený jen z jmenovaných členů. Pozemkový úřad volně nakládá miliardovými hodnotami. Jeho hospodaření, poněvadž jmenovaný zákon nebyl proveden, nepodléhá ani kontrole parlamentu, ani nejvyššího účetního kontrolního úřadu.

Tento stav jest nezákonný a interpelanti se tedy táží vlády, je-li ochotna:

1. ) Ihned zaříditi vše, aby podle ustanoveni § 15 svrchu jmenovaného zákona Národní shromáždění s urychlením provedlo volbu správního výboru a

2. ) aby za uplynulou dobu činnosti pozemkového úřadu předložila parlamentu podrobnou zprávu o

všech záborech a přídělech půdy a aby uvedla její výměru, jméno dřívějšího jakož i nového držitele, přídělovou cenu a snad ještě nezaplacenu částky, za které byla převzata?

V P r a z e dne 9. ledna 1933.

Inž. Kallina,

dr Schollich, dr Hanreich, dr Hassold, Horpynka, dr Keibl, Matzner, inž. Jung, Geyer, Oehlinger, Krumpe, Kunz, Greif, Bobek, Knirsch, Schubert, Köhler, Scharnagl, dr Petersilka, Kasper, Krebs, Simm.

2131 XIV (překlad).

Interpelace

poslanců Babela, Hádka a soudruhů

ministrovi financí dr Traplovi o daňových defraudacích několika velkostatkářů.

Od deputace členů obecního zastupitelstva z Dolejšího Krupce v okrese sušickém na Šumavě, jejíž údaje zároveň potvrzuje pražský zemský inspektorát, kde deputace zakročila, se dovídáme, že se tak jako dříve na velkostatkářích exekučně nevymáhají dlužné daně a dávky, ale naproti lomu exekuce na drobné domkáře a drobné rolníky jsou v témž místě denním zjevem dále

Velkostatek v Dolejším Krušci, v okrese sušickém na Šumavě, byl po úmrtí dlouholetého držitele r. 1924 prodán jedním ze šesti dědiců, Zwiersinou, Františku Zlámalovi za 990. 000 Kč. Lesní majetek, pozemky a statek byly r. 1914 soudně odhadnuty na 386. 800 K a r. 1924 podle nového odhadu v Kč měl cenu 1, 152. 000.

Prodáte! Zwiersina dodnes dluží dávku z přírůstku hodnoty.

Zlámal prodal veškeren majetek r. 1927 opět dr Richardu Crunerovi, advokátu, bydlícímu nyní v Rumburku, v severních Čechách za 1, 300. 000 Kč, vydělal 350. 000 Kč a mimo to dal z lesů vykáceti za l milion Kč dřeva, t., j. bez výtěžků z půdy a ze statku přírůstek hodnoty 1, 350. 000 Kč.

Prodatel Zlámal dluží rovněž dodnes dávku z přírůstku hodnoty.

Dr. R, Gruner z Rumburku prodal tento majetek r. 1931 opět dr Rudolfu Zítkovi, advokátu ve Vimperku na Šumavě za l, 881. 000 Kč, vykácel z lesa rovněž za 600. 000 Kč dřeva a vydělal rovněž bez výtěžků ze statku a z půdy 1 181. 000 Kč.

Prodatel Gruner je rovněž ještě dlužen dávku z přírůstku hodnoty.

Dr Zítek neměl při koupi vůbec peněz, takže jde o čistě spekulační úmysl, neplatí ani daní ani přirážek a jest na něj uvalena vnucená správa.

Dr Zítek nemůže již káceti dříví z lesu, poněvadž se přišlo na to, že tam bylo více vykáceno než je podle zákona přípustné, takže roku nesmí nikdo káceti. Tak velice byly lesy vydrancovány. Při tom panstvo uniklo bez trestu, obohatilo se nezákoni-

tou loupeží dřeva a nezaplatilo ani dávku z přírůstku hodnoty, ani obecní přirážky.

Nezaměstnaní obyvatelé Dolejšího Krušce hladověji, nedostanou ani z vyživovací akce ministerstva sociální péče dostatečnou podporu, ani nemohou podniknouti nějaké nouzové práce, poněvadž chudá obec nedostala od velkostatkářů po 4 roky ani přirážky.

Ale berní úředníci provádějí velmi surově exekuce u chudých domkářů, nedbajíce jejich stavu. Podle údajů pana zemského rady Čulíka v Praze jsou prý tyto dávky »nedobytné«, poněvadž každý »prokáže«, že nejen nic nevydělal, nýbrž ještě na to doplatil ?????.....

Podali odvolání proti výměru dávek, které však dnes jest až u Nejvyššího zemského soudu v Brně nevyřízeno.

Tážeme se pana ministra financí:

1. ] Jest ochoten vymáhati daňové nedoplatky a dávky, činící několik milionů a podati trestní oznámení na tyto podvodnické manipulace?

2. ] Jest ochoten zakročiti proti spoludědicům Zwiersinovým, poněvadž na příklad vdova po zemřelém místopředsedovi zemské správy Přibilovi, paní Přibilová, má, jak lze prokázati, v Praze dva velké domy, ostatní dědicové sedí ve státních a knížecích lesních správách s vysokým příjmem a mohli by ihned zaplatiti dávky?

3. ) Jest ochoten zakročiti proti Zlámalovi pro defraudaci daňových nedoplatků, který po prodeji velkostatku ihned koupil nový velkostatek u Přimdy na Šumavě a dal jej připsati svým příslušníkům, jen aby se vyhnul placení daní?

4. ) Bude také vymáhati na dr Grunerovi z Rumburku, který vydělal přes 1, 181. 000 Kč, aby ihned zaplatil daňovou pohledávku?

5. ) Hodlá pan ministr financí opatřiti chudé obci dlužné přirážky těchto daňových defraudantů, aby mohla zaměstnati své nezaměstnané nouzovými pracemi?

Podepsaní poukazují v této interpelaci na ostudné poměry velkých daňových defraudací proto, poněvadž se ministr financi při každé žádosti o podporu nezaměstnaných, při každém požadavku komunistické parlamentní frakce pro chudé vůbec, dovolává špatného finančního slávu a žádosti odmítá, aby tedy věděl, kde peníze opatřiti.

V Praze dne 2. ledna 1933.

Babel, Hádek,

dr Stern, Tyll, Kopecký, Török, Gottwald, K. Procházka, Dvořák, Štětka, Čižinská, Hodinová-Spurná, Kliment, Krosnář, Steiner, Russ, Gottwald, J. Svoboda, Hruška, Šťourač, Novotný, Kuhn.

2131 XV (překlad).

Interpelace

poslance dr E. Schollicha a druhů

ministrovi vnitra

o zabavení časopisu »Nordmährische Rundschau«.

Šternberský okrasní úřad zabavil periodický tiskopis »Nordmährische Rundschau < vycházející v Uničově, číslo 49 ze dne 3. prosince 1932, pro tálo místa: »Německý průmysl těžce ohrožen. Nesmyslné daňové exekuce vedou k dalšímu zastaveni závodů.

V poslední době jest ve všech německých průmyslových krajích patrný bezohledný postup berních úřadů při vymáhání dlužných daní. Žádosti o odpis dani se téměř bez výjimky zamítají, ba nepovoluje se ani poshovění daní. Ostrý zásah berních úřadů působí v mnoha případech povážlivé poruchy provozu, mnoho podniků, jimž byly zabaveny suroviny a pomocné látky, stroje nebo peníze na výplatu, musily úplně zastaviti provoz.

Bude-li se v této praksi pokračovati, třeba počítali s ohromným vzrůstem nezaměstnaných, se vším, co je s tím spojeno. Zasluhuje zmínky, že české průmyslové svazy takovýchto stížnosti nemají. Skutečnost, že jen německé firmy přednášejí stížnosti na příliš přísný postup, má býti příštího týdne předmětem jednáni na anketě, svolané ministerstvem obchodu s veškerým textilem. Jak přísné se postupuje, a jak se vyhazují za babku veliké hodnoty, nechť ukáži tyto příklady.

Textilní továrně v Červené Vodě byla zabavena na úhradu starých dlužných daní zásoba příze, takže pro nedostatek suroviny musila zastaviti výrobu.

Varnsdorfské textilní firmě byly zabaveny stroje na úhradu daňových nedoplatků a tovární budovy prodány v dražbě za směšné ceny.

Firmě v Schönbachu u Chebu byl prodán v dražbě nákladní vůz v ceně 50. 000 Kč za 5. 000 Kč.

Liberecké tiskárně látek byla zabavena celá výplata, takže musila zastaviti výrobu.

Majetníku pily v Jihlavě byla prodána v dražbě limusina -Fiat- v ceně 30. 000 Kč za 5. 000 Kč.

Dále v jednom německém městě na Moravě byl exekučně prodán sklad obuvi, při čemž úředníci skoupili pár obuvi po 5 Kč. «

Na str. 3 z místní zprávy z Německé Libiny dvě místa: »Oba koncesionáři přes úřední povolení objednaných a nepravidelných jízd dostali 14 dni vězení a vozy jim byly na přechodnou dobu zapečetěny. Když pak byly požadovány pro jízdy do Šumperka větši měrou taxíky, zahájilo četnictvo proti »konkurenci« ostrý postup.

Dále místo: »Tak justament železniční správy, jimž domácí Němci jsou vytlačeni ze svého pracovního místa, aby se opatřila místa cizím Čechům, vzbudil v době nezaměstnanosti oprávněnou nevolí.

Na str. 4 místní zpráva z Červené Vody tohoto obsahu: »Šílené hospodářství: Červená Voda byla

kdysi bohaté místo. Všechny vrstvy žily v blahobytu a spokojeností. Když však vtáhla vítězná demokracie, změnilo se to. Nastala nouze a dnes jest obyvatelstvo zoufalé. Továrny stoji, pracuje již jen jedna. Tu přišel berní exekutor a zabavil surovinu (přízi)!! Tak byl tedy zastaven i tento závod a značný počet dělníků připraven, o chléb. Poznámek netřeba!«

Na stránce 5 z článku Nezaměstnanost na severní Moravě- tato slova: »A stát? Ten má peníze jen na české školní paláce, na sanaci zbankrotělých bank a na podporu stavby velkých paláců pro několik zbohatlíků a protekčních dětí« vlády. «

Na stránce 6 článek »<Kdysi a nyní« tohoto znění: »Dříve chodil básník s 'králem - dnes boxer s presidentem. «

Uvedená místa obsahují podle výměru šternberského okresního úřadu prý trestní činy podle § 11, odst. 1, § 14, odst. 1, 3, 5 a § 18, odst. 1, zák. čís. 50/1923 Sb. z. a n. a § 300 tr, z.

To mohl by však vypátrati zajisté jen zvlášť úzkostlivý člověk žijící v obavách o pokoj a mír. Uvážíme-li věc jasně a klidně, nenajdeme na uvedených místech nic, co by opravňovalo provedené zabavení, byť i jen zdánlivě. Naopak zvláště v době domnělé demokracie jest to pouhý čin svévole státní byrokracie, která v zajetí ještě středověkých pojmů dívá se na ubohé poddané jako na povolný předmět své bezmezné panstvíchtivosti.

Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra, je-li ochoten konečné vydati podřízeným úřadům pokyny, aby se příště dozor na tisk vykonával podle moderních novodobých názorů a je-li ochoten v tomto směru poučiti zvláště šternberský okresní úřad?

V Praze, dne 22. prosince 1932.

Dr Schollich,

Hokky, di Jabloniczky, Matzner, inž. Kallina, dr Petersilka, Horpynka, Szentiványi, dr Hanreich, dr Hassold, Kunz, dr Luschka, dr Mayr-Harting, Oehlinger, Fritscher, Krumpe, Nitsch, dr Holota, dr Torkoly, Greif, Zajíček, dr Keibl, Scharnagl.

2131/ XVI.

Interpelace

poslance Čižínské a soudruhů

ministru vnitra o postupu okresního hejtmana v Přerově.

Dne 20. prosince 1932 byla na schůzi nezaměstnaných v Přerově zvolena deputace z dělníků všech politických stran, která hodlala přednésti okresnímu hejtmanu své požadavky. Když však deputace, vedená posl. Hodinovou-Spurnou, přišla k budově okresního hejtmanství, byla budova již obsazena celníky, kteří deputaci zabraňovali vstup na hejtmanství. Posl. Hodinová-Spurná proto sama požádala hejtmana, aby přijal deputaci, skládající se

ze sedmi členů. Hejtman kladl si však podmínku, aby posl. Hodinová-Spurná vyklidila nejprve prostranství před hejtmanstvím, kde se zatím shromáždilo více osob, pak teprve že deputaci přijme. Posl. Hodinová-Spurná odpověděla, že není v policejních službách, aby vyklizovala náměstí. Hejtman hrozil na to poslankyni Hodinové-Spurné, ač dobře věděl o koho se jedná, že ji dá zatknouti četníky, deputaci nepřijal, a dal vyklidit nejen shromážděni, ale i deputaci rozehnat četnictvem a u jednoho ze členů deputace vykonat domovní prohlídku.

Pokládáme tento postup hejtmana přerovského za provokaci nezaměstnaných, kterým místo poukázek na nuznou obživu a místo práce je bráno i právo sděliti úřadům své potřeby a dávány jim jen rány četnických pušek.

Ptáme se pana ministra:

Je ochoten kategoricky poučiti okresního hejtmana v Přerově, že nemá nejmenšího práva odpírati přístup deputaci, hroziti zvolené zástupkyni lidu četnictvem a dávati pokyny k rozháněni úplně klidně se chovajících občanů, kteří si nepřejí ničeho jiného, než aby mohli uplatnit své zákonné právo?

V Praze, dne 2. ledna 1933.

Čižinská,

Štětka, Šťourač, Hrubý, Babel, Zápotocký, Kopecký, Hodinová-Spurná, Gottwald, K. Procházka, Tyll, dr Stern, Vallo, Russ, Juran, Török, Hruška, Dvořák, Novotný, Kliment, Hádek.

Původní znění ad 2131/IV.

Interpelláció

a nápjóléti es postaugyí míniszter urakhoz

a munkanélkutiek gyermekei felsegítésére

a íolyószámla tulajdonosok korében beve-

zetett gyujtés elszámolása tárgyában.

Beadják Holota Jánoš dr. képviselo

es társai.

A Csehszlovákiai Gyermekgondozó Szovetség Svaz československé Péče o mládež - prágai es briinni kózpontjai még ez év május havában a koztársaság osszes postatakarékpěnztári folyószámla tulajdonosához felhivást intézett s ezeket felszólitotta, ho-gy a folyószámláikon muiatkozó kamatokról mondjanak le a munkanélkiiliek gyermékeinek (elsegítését szolgáló akció céljaira. Ezt a felhivást megkapta minden szlovenszkói es ruzinszkói postatakarékpénztári folyózámla tulajdonosa.

Kérdem a posta ůgyi es népjóléti miniszter urakat:

Van-e tudomásuk erról až akciúróp

Ha igen, ugy hajlandók-e a nyilvánosságot lajěkoztatni arról, hogy milyen osszeget eredményezett ez a gyůjtési akció es hogy až osszeg miként lett folhasználva?

Interpelláció

a nápjóléti és postaűgyí miniszter urakhoz a munkanélküliek gyermekei leisegítésére a folyószámla tulajdonosok körében bevezetett gyűjtés elszámolása tárgyában. Beadják Holota János dr. képviselő és társai.

A Csehszlovákiai Gyermekgondozó Szövetség Svaz československé Péče o mládez - prágai és briinni központjai még ez év május havában a köztársaság összes postatakarékpénztári folyószámla tulajdonosához felhívást intézett s ezeket felszólította, hogy a folyószámláikon mutatkozó kamataikról mondjanak le a munkanélküliek gyermekeinek felsegítését szolgáló akció céljaira. Ezt a felhívást megkapta minden szlovenszkói és ruszinszkói postatakarékpénztári folyószámla tulajdonosa.

Kérdem a posta ügyi és népjóléti miniszter urakat:

Van-e tudomásuk erről az akcióról?

Ha igen, ügy hajlandók-e a nyilvánosságot tájékoztatni arról, hogy milyen összeget eredményezett ez a gyűjtési akció és hogy az összeg miként lett fölhasználva?

Hajlandók-e intézkedni az iránt, hogy a szlovenszköi és ruszinszkói folyószámlatulajdonosok által felajánlott adományok csakis a szlovenskói és ruszinskói gyermekek felsegélyezésére íordíttassanak nemzeti különbség nélkül?

Prága, 1932. december 23.

Dr. Holota,

Maízner, Szentiványi, Nitsch, dr. Szfillő, Hokky, Krebs, Stenzl, dr. Schollich, Eckert, Knirsch, Horpynka, Prause, dr. Jabloniczky, dr. Törköly, Dobránsky, Fedor, ing. Kallina, Sirnm, dr. Keibl, Köhler.

Původní znení ad 2131 /V.

Interpellation

der Abgeordneten Jelinek, Dr. Rösche

und Genossen an den Finanzminister wegen der in dem Erlaß der Finanzlandesdirektion in Prag vom 16. März 1932, Z. XXIV-6/32 und im Erlaß der Finanzlandesdirektion in Brunn vom 11. April 1932 Z. 118949-VI an die Steuerbemessungsbehörden ausgebenenen Richtlinien.

Der Präger Börsen-Courier brachte in den Nummern 492 und 493 des heurigen (VIII. ) Jahrganges die Nachricht, die Finanzlandesdirektionen in Prag und Brunn haben mit den Erlassen vom 16. März Z. XXIV-6, 32 bezw. vom 11. April 1932 Z. 118949VI an die Steuerbemessunßsbehorden Richtlinien herausgegeben, die diesen Behörden vorschreiben, wie der Brutto- und Nettoverdienst zahlreicher Kategorien von Detailhändlern bei Bemessung der Einkommensteuer und allgemeiner Erwerbsteuer zu schätzen sei. Nach derselben Quelle dürfen die Bemessungsbehörden von diesen für den internen Gebrauch bestimmten Richtlinien nur aus gewichtigen Gründen abweichen, die sie dann auch in den Akten vermerken müssen. In diesen Richtlinien sind die Verdienste ganz ungewöhnlich hoch errechnet, was für die in Frage kommenden Handelsbräuchen katastrophale Folgen haben kann. Woher die Landesdirektionen ihre Informationen geschöpft haben (in Betracht kommen gemäß § 236 Abs. 1 die Landeskulturräte und die Handels und Gewerbekammern), wird in den Erlässen nicht gesagt. Eine solche Verfugung kann nicht unwidersprochen. bleiben.

Nach dem direkten Steuergesetze und besonders nach § 327 desselben ist das steuerpflichtige Einkommen sowohl für die Einkommensteuer wie für die allgemeine Erwerbsteur in jedem einzelnen Veranlagungsfalle, mag auch die Partei in Kontu-

maz sein, immer in erster Linie durch Berechnung, und erst, wenn eine Berechnung nicht möglich ist, auch durch Abschätzung, aber immer in Erwägung aller in. jedem speziellen Falle für die Steuerbemessung maßgebender individueller Umstände zu bestimmen. Und das gilt auch für die Globalschätzungen gemäß § 327 Abs. 3, also für eine Bemessung subsidiärer Art, wo die konkreten, äußeren Merkmale, auf die sich die Abschätzung stützt, sogar in. dem Beschlüsse der Steuerkomimission besonders angeführt werden müssen. Der Gesetzgeber wollte eben dadurch verhüten, daß selbst hier die Schätzung nicht leichtfertig angewendet werde. Einen weiteren Schutz gegen willkürliche Einschätzungen bietet den Steuerträgern, sofern sie nicht kontumaziert sind, der § 312 des Gesetzes, nach welchem den Steuerpflichtigen allfällige Bedenken gegen deren Angaben unter Ausführung der Gründe ihrer Beanstandung noch vor Bemessung der Steuer bekanntgegeben werden müssen, um die Berechnung des Einkommens zu ermöglichen. Auch die Vollzugsvorschrift zum § 327 Abs. l besagt, die Schätzung sei erst an zweiter Stelle zulässig und habe nicht eine Ziffer auszudrücken, welche unter den gegebenen Umständen erreicht werden könnte, sondern eine Ziffer, welche nach den tatsächlichen Verhältnissen nach sorgfältiger Erwägung wahrscheinlich erreicht wurde. Damit hat die Vollzugsvorschrift nur ausgesprochen, was im Gesetze angeordnet erscheint. Wenn sie aber weiters gleichwohl auch die Verwendung von Durchschnitten als Behelfe für die Feststellung der Bamessungsrundlagen gestaltet, so widerspricht sie sich selbst, da sie damit in die Veranlagung, die doch immer individuell sein soll, eine Generalisierung hereinbringt. Die seitens der Landesdirektionen erlassenen allgemeinen Richtlinien aber, von welchen die Bemessungsbehörden nur in Aushmsfällen abgehen dürfen, und die Abweichungen, also die richtige Anwendung des Gesetzes sogar in den Akten auch noch besonders begründen und rechtfertigen müssen, widerspricht nach dem Vorgesagten dem Gesetze, da, wie bereits angeführt, die Festsetzung des steuerpflichtigen Einkommens nur durch Berechnung und erst, wo dies nicht möglich ist, durch Abschätzung, und immer nur in Erwägung aller im einzelnen Falle für die Steurbemessung maßgebenden Umstände, kennt.

In den Richtlinien erscheint auch der Gemischtwarenhandel und der Handel mit Kolonialwaren einbezogen. Die diesbezügliche Aufstellung lautet: Kalkulationszuschlag 20-28 v. H., Bruttoertrag 17-22, netto in kleineren Städten und auf dem Lande 10-15 v. H., in größeren Städten 8-11 v. H. vom Umsätze. Vom erzielten Umsätze entfallen auf pauschalierte Waren 75-85 v. H., auf 2 prozentige 10-15 v. H. und auf einprozentige Waren 5-10 v. H. vom Gesamtumsätze. Bei Delikatessenhandlungen Bruttoertrag 15-20 v. H. vom Umsätze. «

Die Gefertigten fragen daher den Herrn Finanzminister:

1) Sind dem Herrn Finanzminister diese Erlässe bekannt?

2) Ist der Herr Finanzminister bereit, sie aufzuheben und die Landesdirektionen anzuweisen, sich an die gesetzlichen Vorschriften zu halten?

Prag, am 19. Dezember 1932.

Jelinek, Dr. Rösche,

Viereck!, Zierhut, Platzer, Dr. Petersilka, Dr. Ho-

dina, Windirsch, Heller, Krampe, Böhm, Gläsel,

Dr. Peters, Oehlinger, Dr. Bacher, Bobek, Greif,

Kunz, Fritscher, Halke, Wagner, Scharnagl.

Původní znění ad 2131/ VI.

Interpellation

des Abgeordneten Dr. Bacher

und Genossen an den Finanzminister, wegen Zuwendungen der sanierten Banken an die mit ihnen arbeitenden Industrie unternehmungen.

Nach Zeitungsnachrichten hat sich dadurch ein überaus unerwünschter Zustand herausgebildet, daß die Klientell der sanierten und nicht sanierten Banken verschieden behandelt wird, wobei die mit den nichtsanierten Banken arbeitenden Unternehmungen schlecht wegkommen. Es stellt sich nämlich heraus, daß die nichtsanierten Banken zwar ihren, Schuldnern an Zinsen und Kapital keine Nachlässe gewähren können, während die sanierten Banken, dank den ihnen, aus dem Sanierungsfond zufließenden Zuwendungen ihre Industrie wesentlich günstiger stellen können. So erfreuen sich beispielsweise nach dem erwähnten Zeitungsartikel die Firmen Šlechta in Lomnitz und Fejfar und Mládek in Trübenwasser wesentlicher Begünstigungen, die sich in der Erweiterung von Krediten und in der Herabsetzung oder Nachsicht von Zinsen aufsprechen. Die Begünstigungen derartiger Schuldnerfirmen ist aber mit der Schädigung von gleichartigen oder ähnliche Ware erzeugenden Unternehmungen, die nicht mit sanierten Instituten arbeiten, gleichbedeutend. Mit Recht werfen solche Unternehmungen die Frage auf, wie es möglich sei, den Wettbewerb mit Firmen aufzunehmen, welche für die aufgenommenen Kapitalien durch Jahre hindurch keine oder nur verhältnismäßig niedrige Zinsen zu entrichten haben, während die ändern Firmen, mit 9, 10 und noch mehr Prozent Schuld- und übrigen Regiezinsen zu rechnen haben.

Dies sind Wirkungen, die bei der Beschlußfassung über das Gesetz vom 21. April 1932, Slg. d. G. u. V. Ni. 54, gewiß nicht beabsichtigt waren und auch nicht vorhergesehen wurden. Dieses Gesetz wurde unter keinen Umständen zu dem Zweck geschaffen, um den mit den sanierten oder erst zu sanierenden Banken arbeitenden Industrien oder Handelsbetriebn jenen Unternehmungen, gegenüber

eine bevorzugte Stellung zu verschaffen, die mit nicht sanierten oder nicht sanierungsbedürftigen Instituten arbeiten. Wenn sich eine solche Praxis herausbilden würde, so würde sie geradezu eine Prämiierung der Betätigung der Geldinstitute bedeuten, die eine staatliche Sanierung anstreben oder auf sie hinarbeiten Der Gesetzgeber verfolgte mit dem Gesetz Nr. 54 Slg. d. G. u. V. den Zweck, das Geldwesen und die notleidenden Geldinstitute im Interesse der Gesamtheit einer Gesundung zuzuführen, war aber keineswegs darauf gerichtet, den sanierten oder sanierungsbedürftigen Instituten Kunden auf Kosten der nicht sanierten oder nicht sanierungsbedürftigen Institute zuzutreiben. Wir fragen daher den Herrn Finanzminister:

1. Sind ihm die im Vorhergehenden angeführten Anwendungen des Bankengesetzes zugunsten der mit sanierten Instituten arbeitenden Unterehmungen bekannt?

2. Ist der Herr Finanzminister - wenn dies nicht der Fall ist - bereit, auf die im Gesetz vom 30. April 1932, S. d. G. u. V. Nr. 55 angeführten Revision«- und Treuhandgenossenschaft mit beschränkter Haftung Einfluß zu nehmen, daß sie die angeführten Mißstände feststelle und das Ergebnis ihrer Untersuchungen dem bei ihr bestellten oder zu bestellenden Regierungskommissär bekanntgebe?

3. Ist der Herr Finanzmmister bereit, dahin zu wirken, daß, im Falle sich die erwähnten Mißstände als richtig erweisen, der Vorstand der Revisionsabteilung die gesetzlichen Vertrete der betreffenden Anstalten auffordert, binnen angemessener Frist Abhilfe zu schaffen?

4. Was gedenkt der Herr Finanzminister uberhaupt zu veranlassen, daß eine mißbräuchliche Anwendung des Gesetzes vom 21. April 1932, S. d. G. u. V. Nr. 54 in dem Sinne, daß sich dadurch gegen den Geist der Verfassung verstoßende Bevorzugungen einzelner Staatsbürger ergeben, in Hinkunft vermieden wird?

Prag, am 19. Dezember 1932.

Dr. Bacher,

Dr. Peters, Dr. Rösche, Platzer, Dr. Hodina, Windirsch, Böhm, Wagner, Bobek, Oehlinger, Scharnagl, Fritscher, Kunz. Dr. Petersilka, Krampe, Heller, Jelinek, Gläsel, Halke, Viereckl, Greif, Dr. Mayr-Harting, Zajiček, Dr. Luschka.

Původní znění ad 2131/ VII.

Interpellation

des Abgeordneten RUSS und Genossen an die Minister für öffentliches Gesundheitswesen und Justiz betreffend einen unaufklärten, zweifelhaften Todesfall im Krankenhaus Eger.

Am Montag den 1. August 1932 begab sich der verheiratete, 27jährige Ferdinand Weber zur Ope-