Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1933.
III. volební období.
7. zasedání.
2131.
Interpelace:
I. posl. Štětky a soudr. min. vnitra o protiprávním a nezákonném postupu četnictva a služnovských úřadů na Podkarpatské Rusi,
U. posl. Štětky, Kopeckého, Krosnáře a soudr. min. vnitra o neslýchaném jednání pražské policie, týráni zatčených dělníků a zavádění metod bílého teroru,
III. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o surovém zacházení důstojníků s vojíny, zejména o zfackování vojína Pištěláka nadporučíkem Müllerem v Kroměříži,
IV. posl. dra Holotu a druhov min, soc. pečlivosti a pošt a telegrafov o vyúčtovaní sbierky, poriadanej v kruhu majitelov běžného účtu na pomoc deťom nezaměstnaných,
V. posl. Jelinka, dra Rosche a druhů min. financi o pokynech vydaných úřadům vyměřujícím daně výnosem pražského zemského finančního ředitelství ze dne 16. března 1932, č. XXIV-6-32 a výnosem brněnského zemského finančního ředitelství ze dne 11. dubna 1932, č. 118. 949-VI,
VI. posl. dra Bachera a druhů min. financi o příspěvcích sanovaných bank průmyslovým podnikům, které s nimi pracuji,
VII. posl. Russa a soudr. min. věř. zdravotnictví a tělesné výchovy a min. spravedlnosti o nevysvětleném, podezřelém úmrtí v chebské nemocnici,
VIII. posl. Hádka a soudr. min. vnitra, že mikulovské četnictvo ztýralo posl. Babela, IX. posl. Russa a soudr. min. financí, že finanční strážník těžce zranil nezaměstnaného Jana Stöhra z Klinghartu,
X. posl. Babela, Hádka a soudr. min. vnitra Černému, že skupině proletářských bezvěrců v Krnově byla zakázána schůze,
XI. posl. Hellera a druhů min. financí o zjištění nájemní hodnoty bytu majetníka domu,
XII. posl. Hádka a soudr. min. vnitra o chování řetenického četnictva,
XIII. posl. inž. Kalliny a druhů vládě, že nebylo provedeno zákonné ustanovení § 15 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n. o volbě správního výboru pozemkového úřadu,
XIV. posl. Babela, Hádka a soudr. min. financi dr Traplovi o daňových defraudacich několika vel. kostatkářů,
XV. posl. dr. Schollicha a druhů min. vnitra o zabavení časopisu »Nordmährische Rundschau«,
XVI. posl. Čižinské a soudr. min. vnitra o postupu okresního hejtmana v Přerově.
2131/I.
Interpelace
poslance Štětky a soudruhů
ministru vnitra
o protiprávním a nezákonném postupu četnictva a služnovských úřadů na Podkarpatské Rusi.
Ačkoliv ústavní listinou tohoto státu je zaručena svoboda shromažďovací a volného projevu přesvědčeni, přece vykládají si někteří celnici a státní zaměstnanci na Podkarpatské Rusi své postavení tak, že mají libovolné právo týrati dělníky a znemožňovati jim jakoukoliv činnost spolkovou, i když jde o pouhou organisaci odborovou, nejnezákonnějším způsobem ihned, jakmile se pánům jen zlíbí. Tak ve Slatinských dolech zabavili četníci 30. srpna m. r.. u správce platebny Průmyslového svazu dělnictva stavebního veškeré pomůcky, knihy a svazové známky, které tam Svaz zaslal, aby správce mohl vésti platebnu stavebních dělníků ve Slatinských Dolech. Ač byli výslovně žádáni, četníci odepřeli vystavit protokol a dali pouhé potvrzení o zabavení 12 kg tiskovin.
V prosinci m. r. zakázal služnovský úřad v Ťačevě konání valné hromady skupiny stavebních dělníku Buštině s pohrůžkou, že bude valná hromada rozehnána četnictvem, nebude-li uposlechnuto zákazu. Skupina existuje na základě spolkových stanov, povolených zemským úřadem pro Podkarpatoruskou zem v Užhorodě. Rovněž v samotném Ťačevě zakázal služnovský úřad valnou hromadu místní skupiny a rovněž zde vyhrožoval funkcionářům četnictvem.
Ptáme se pana ministra:
Pokládá dělníky podkarpatoruské za koloniální otroky, pro něž neplatí práva a zákony státu, anebo je ochoten neprodleme, zásadně a exemplárně poučiti jak celníky, tak přednosty služnovských úřadů na Podkarpatské Rusi, že nemají práva bezdůvodně olupovati dělníky o možnost odborové činnosti, pravo shromaždovací a právo volného projevu přesvědčení?
V Praze, dne 2. ledna 1933.
Štětka,
Hrubý, Hádek, Kopecký, Török, Novotný, Šliwka,
dr Stern, Babel, Čižinská, Hodinová. Spurné, Juran,
Hruška, Krosnář, Steiner, Kliment, J. Svoboda, Tyll,
Russ, K. Procházka, Vallo.
2131/II. Interpelace
poslanců Štětky, Kopeckého, Krosnáře,
a soudruhů ministru vnitra
o neslýchaném jednání pražské policie, týrání zatčených dělníků a zavádění metod bílého teroru.
Poukázali jsme již několikrát na neslýchaný postup pražské policie při demonstracích a na surové jednání se zatčenými demonstranty. Avšak to, čeho se dopouštějí policejní orgány v poslední době nezadá si v ničem s nejsurovějšími policejními metodami v zemích bílého teroru. To se zvláště markantně ukázalo při rozpouštění veřejného projevu, svolaného na uvítání z vězení propuštěného poslance soudruha Majora, konaného na Vinohradech v pondělí dne 19. prosince 1932. Policie při rozpouštění počínala si jako zběsilá, napadala a zatýkala bezdůvodně rozcházející se účastníky projevu.
Jak zacházela policie se zatčenými, o tom svědči případ zatčeného dělníka Martina Vebra, který byl policií po cestě tak zbit, až téměř bez vědomí zůstal ležet, na zemi dále kopán, na vinohradském policejním komisařství znovu ztýrán policejním komisařem a po převezeni na »čtyrku bitím donucován, aby podepsal policejní protokol. Jednání policie osvětluje nejlépe tento protokol, sepsaný před svědky se ztýraným dělníkem po jeho propuštění:
Protokol
s Martinem Vebrem, nar. 15. IV. 1907 v Újezde u Domažlic, nyní bytem v Praze-Bubenči, Čechova ul 11., truhlářským dělníkem, o ztýráni na vinohradském policejním komisařství a na t. zv. »čtyrce« v Praze II.
V pondělí, dne 19. prosince šel jsem na veřejný projev, který se konal na Vinohradech v Národním domě, na kterém měl mluvit byv. poslanec soudr. Major. Na projevu prodával jsem také bloky na vězeňský fond. Když byl projev skončen a policie vtrhla do sálu, odešel jsem. Avšak na Mírovém náměstí před Vinohradským divadlem vrhli se na mne policisté a zatkli mne. Policisty na mne upozornil tajný strážník, který křičel: »To je ten, který srazil strážníka se schodů a rozšlapal mu helmu!" Byl jsem velmi překvapen, poněvadž o žádném sražení strážníka vůbec nevím. Strážníci, kteří se na mne vrhli, začali mne okamžitě mlátit rukama i pendreky a nasadili mi na ruce pouta. Když jsem se proti zatýkáni a biti ohrazoval slovy, že při srážce se strážníkem jsem vůbec nebyl, řekl mi tajný: »Na tom nesejde, vy, komunisté, umíte vždy dobře lhát a vymlouvat se. Jen ho odveďte ra komisařství, my vám to tam již úkazem. « Strážníci při tom mne bili úplně bez příčiny pendrekem přes hlavu a do zad. Po cestě mně nadávali a kopali mne ze zadu do nohou a mlátili pěstěmi pod žebra. Když mne vedli parčíkem u kostela na Mí-
rovem náměstí, praštili se mnou na zem a znovu začali do mne kopat. Byl jsem již tak ztýrán, že jsem sotva mohl mluvit. V tom šel kolem jeden člověk a tu strážníci rychle na mne volali, abych vstal a šel dál a mezi sebou hlasitě mluvili, že jsem si schválně lehl a že se mi nechce jíti dále, aby tento člověk, který udiveně přihlížel k mému týrání, nabyl mínění, že já sám jsem si schválně lehl
Když jsme přišli na komisařství na Vinohradech hodili mne strážníci do cely a sami zůstali venku. Nemohl jsem si tedy zjistit jejich čísla. Po cestě to ovšem také nebylo možné, poněvadž mne vedli mezi sebou a cestou neustále řezali. Asi po 20 minutách zavolali mne do kanceláře. Tam mně komisař odebral všechny věci. Z legitimací zjistil moji totožnost. Při zjišťování komisař posměšně vykládal, že jsme šli oslavovat Majora, který na Slovensku vedl lidi ozbrojené motykami, sekerami a kosami proti celníkům a sám pak - když četníci stříleli - zbaběle si lehl na zemi. Na to jsem mu řekl, že Major si nelehl sám, ale že byl sražen kolbami celníků k zemi. Na to komisař vyskočil, začal znovu nadávat a vrazil mně dvě prudké rány sevřenou pěstí pod bradu. Rány byly tak prudké, že jsem byl sražen od stolu ke stěně. Při tom křičel komisař, že mne hned dá odvézt na »čtyrku«. Svědky toho jsou dělnici, kteří byli také zatčeni a současně vyslýcháni a sice elektrotechnik Černoch ze Strašnic a jiný dělník z Vinohrad, jehož jméno ještě zjistím.
Chtěl jsem na komisaři, aby mi zjistil jména nebo čísla strážníků, kteří mne zatkli a ztýrali a aby mně také řekl svoje jméno. Na to mi odpověděl, že do toho mně nic není a na to že mám času dost.
Pak mne odvedli zpět do cely a za dvě hodiny mne odvezli zeleným antonem na čtvřku. Tam mne znovu zjišťovali a sepsali se mnou protokol. Pra tom mně vzali otisky prstů. Při sepisování protokolu na čtyřce vyzval mine komisar, abych protokol podepsal. Když jsem protokol četl, pobízel mne komisař, abych s tím pospíchal a rychle podepsal. Řekl jsem, že když něco podepisuji, chci vědět také co v tom je. V tom začali strážníci křičet: »Tak to rychle podepište!« Při tom mne začali ze zadu mlátit pendreky. Mlátili mne do zad a přes ruce.
Když mne uhodili pendrekem do zad, otočil jsem se a doslal jsem prudkou ránu pendrekem přes obličej pod levé oko, klére mi ihned naběhlo a měl psem až do pálku pod okem silnou modřinu.
Pak mne odvedli do cely a na druhý den ve středu ráno v 8 hod. odvezli mne na Pankrác. Tam jsem byl do soboly do půl 5. hodiny odpoledne, kdy jsem byl propuštěn.
Na policii, t. j. během předvádění na vinohradské komisařství a na čtyřce byl jsem tak zbit a týrán, že jsem měl na těle modřiny jesle v sobotu po svém propuštění, jak mohou dosvědčit moji spolubydlící. Když ve čtvrtek přišel intervenovat na Pankrác dr Fantl, chtěl jsem, aby byl ke mně připuštěn, poněvadž jsem mu chtěl ukázat, jaké mám na těle rány od týráni, avšak dr Fantl nebyl ke mně připuštěn.
Byly mně zabaveny legitimace Komsomola, Dělnické obhajoby, sběrací listina na soudr. Kraftu a bločky na vězeňský fond, které jsem měl u sebe.
Při propuštění musel jsem podepsat protokol, že zůstanu na starém bytě a nebudu se stěhovat, jinak, že na mne udělají trestní oznámení. Rány, které jsem na policii dostal, jsou takové, že ještě dnes mám na zádech stopy.
V Praze, dne 28. prosince 1932.
Martin Veber.
Ptáme se pana ministra:
1. Zná pan ministr tyto neslýchané a surové metody pražské policie a jaká opatření je ochoten učiniti, aby podobné případy se nikdy již neopakovaly?
2. Je pan ministr ochoten okamžitě suspendovati těžce se provinivšího policejního komisaře vinohradského komisařství i na »čtyrce« i strážníky, kteří se zúčastnili týrání a bili zatčeného a zavésti proti nim disciplinární vyšelřováni a exemplárně je potrestali?
V Praze dne 10. ledna 1933.
Štětka, Kopecký, Krosnář,
Vallo, Török, Šťourač, Gottwald, Tyll, Hádek, Šlíw-
ka, dr Stern, Zápotocký, K. Procházka, Dvořák,
Steiner, Hruška, Russ, Hodinová-Spurná, Höhnel,
Čižinská, Juran, Babel
2131/III. Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů ministra národní obrany
o surovém zacházení důstojníků s vojíny, zejména o zfackování vojína Píštěláka nadporučíkem Müllerem v Kroměříži.
K řadě případů surového jednání s vojáky, nadávání jim a dokonce fackováni a týráni jich důstojníky přidružuje se tento další případ: V minulých dnech vyšel z kroměřižských kasáren vojín Pištělák od 3. pl., 3. roty s cigaretou v ústech. V tom proti němu vyletěl nadporučík Müller od téhož pluku. Vojín Pištělák rychle hodil rukou k štítku čepice a zdravil. V rychlosti a překvapen náhlým objevením se důstojníka, zapomněl však vyndati cigeretu z úst. Nadporučík Müller k němu přiskočil a se slovy: »Na, tu máš, prase blbý! udeřil ho prudce do tváře. Tomu výjevu bylo přítomno
i několik civilních osob, které rozhořčeně odsuzovaly surové jednáni důstojníka. Případ vzbudil samozřejmě také pobouřaní mezi ostatními vojíny kroměřižských kasáren. Rána byla tak prudká, že vojín Pištělák hlásil se druhý den u lékaře, neboť měl hučení v uších. Žádal lékaře o sepsáni protokolu a o udání celého případu. Avšak místo toho byl vojín Pištělák patrně, aby nadporučík Müller byl zbaven odpovědnosti za svůj surový čin, odvezen místo dovolené o svátcích do olomouckého blázince. Nyní byl Pištělák z blázince sice již pro-
puštěn, ale okamžitě v kasárnech uvržen do samovazby.
Ptáme se pana ministra:
Je pan ministr národní obrany ochoten naříditi okamžité propuštění vojína Pištěláka z vězeni a naříditi okamžité zahájení vyšetřováni proti nadporučíku Müllerovi a potrestati jej za jeho surový čin?
Je ochoten naříditi okamžité poskytnutí bolestného a náhrady za utrpení vojínu iPištšlákovi, případně na útraty nadporučíka Müllera?
Je ochoten poučiti exemplárně nadporučíka Müllera a důstojníky vůbec o tom, že podobných výrazů mohou snad užívati mezi sebou k soukromé zábavě, avšak nesmí si dovoliti používati jich proti mužstvu?
V Praze, dne 11. ledna 1933.
Dvořák,
Kuhn, Gottwald, Zápotocký, Šťourač, Tyll, Šliwka, Čížinská, Hodinová-Spurná, Steiner, Babel, K. Procházka, Török, Novotný, Juran, Hádek, Štětka, Höhnel, Hrubý, Vallo, Russ.
2131/IV (překlad).
Interpelácia
poslanca dra Holotu a druhov
ministrom sociálnej pečlivosti i pošt
a telegrafov
o vyúčtovaní sbierky, poriadanej v kruhu majiteľov běžného účtu na pomoc deťom
nezaměstnaných.
Svaz československej pečlivosti o mládež zo svojich centrál v Prahe a Brne zaslal výzvu v mesiaci máji t. r. všetkým majiteľom běžného účtu u poštovej sporitelne, v ktorej ich vyzýval, aby sa zriekli úrokov zo svojich běžných účtov v prospěch akcie na podporu detí nezamestnaných. Túto výzvu obdržal každý majitel bežného účtu u poštovej sporiteľne na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi.
Tážeme sa pánov ministrov sociálnej pečlivosti
i pošt a telegrafov:
Či viete o tejto akcii?
Jestliže áno, či ste ochotní informovať verejnosť, akú sumu vyniesla táto sbierková akcia a jako bolo tejto sumy upotrebené?
Či ste ochotní učiniť opatrenie, aby darov, venovaných majiteľmi běžných účtov na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi použité bolo jedine na podporu detí na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi bez rozdielu národnosti?
V Prahe, dna 23. decembra 1932.
Dr Holota,
Matzner, Szentiványi, Nitsch, dr Szüllö, Hokky, Krebs, Stenzl, dr Schollich, Eckert, Knirsch, Horpynka, Prause, dr Jabloniczky, dr Torkoly, Dobránsky, Fedor, inž. Kallina, Simm, dr Keibl, Köhler.
2131 /V (překlad).
Interpelace
poslanců Jelínka, dr Rosche a druhů
ministrovi financí
o pokynech vydaných úřadům vyměřujícím daně výnosem pražského zemského finančního ředitelství ze dne 16. března 1932, čís. XXIV-6-32 a výnosem brněnského zemského finančního ředitelství ze dne 11. dubna 1932, čís. 118. 949-VI.
Časopis »Prager Böorsencourier« uveřejnil v čísle 492 a 493 letošního (VIII. ) ročníku zprávu, že finanční ředitelství v Praze a v Brně vydala úřadům vyměřujícím daně pokyny, a to výnosy ze dne 16. března čís. XXIV-6/32 a ze dne 11. dubna 1932, čís. 118. 949-6, jimiž se těmto úřadům předpisuje, jak mají vyměřujíce daň důchodovou a všeobecnou daň výdělkovou odhadovati hrubý a čistý výdělek mnoha kategorií obchodníků v drobném. Podle týchž výnosů smějí vyměřovací úřady odchýliti se od těchto pokynů, určených pro vnitřní potřebu, jen z důležitých důvodů, které pak musí také ve spisech poznamenati. V těchto pokynech jsou výdělky vypočítány docela neobvykle vysoko, což může míti pro příslušné obchodní kategorie katastrofální následky. Odkud zemská ředitelství čerpala své informace (podle § 5 236 odst. 1, mohou to býti zemědělské rady a obchodní a živnostenské komory), se v těchto výnosech nepraví. Takovéto opatření nelze nechati bez odporu.
Podle zákona o přímých daních a zvláště podle § 327 ustanoví se důchod podrobený dani jak pro daň důchodovou, tak všeobecnou daň výdělkovou v každém jednotlivém vyměřovacím případě, i když se strana omeškala, především výpočtem a teprve, není-li výpočet možný, také odhadem, při remiz třeba však vždy uvážiti všechny individuální okolnosti směrodatné v každém jednotlivém případě pro vyměření daně. To se týká i celkových odhadů podle § 327, odst. 3, tedy vyměření podpůrného, kdy konkrétní vnější známky, na nichž se odhad zakládá, musí býti dokonce zvlášť uveden v v usnesení daňové 'komise Neboť zákonodárce chtěl právě tím zabrániti, aby se ani zde nekonal odhad lehkomyslně. Další ochrany proti svévolným odhadům skýtá poplatníkům, pokud se neomeškali, § 312 zákona podle něhož musí býti oznámeny poplatníkům případné pochybnosti o správnosti údajů uvedením důvodů výtky ještě před vyměřením daní, aby se umožnil výpočet důchodu. Také v prováděcím předpisu k § 327, odst. l, se praví, že odhad jest přípustný teprve na druhém místě a nemá vyjadřovati číslici, které by se za daných poměrů mohlo dosíci, nýbrž číslici, které se podle skutečných poměrů podle pečlivé úvahy pravděpodobně dosáhlo. Tím prováděcí předpis jen vyslovil, co jest nařízeno zákonem. Jestliže však dále dovoluje rovněž i používati průměrů jako pomůcky pro ustanovení vyměřovacích základen, samo sobě
si odporuje, poněvadž tím samo zanáší generalisování do ukládání daní, které přece má býti vždy individuální. Ale všeobecné pokyny vydané zemskými ředitelstvy, od nichž se smějí vyměřovací úřady odchýliti jen výjimečně a odchýleni, tedy správné užívání zákona, mají dokonce ještě také zvlášte ve spisech odůvodniti a ospravedlniti, odporují podle tobo, co bylo svrchu řečeno, zákonu, neboť tento, jak již bylo uvedeno, zná stanovení poplatného příjmu jen výpočtem a teprve, kde to není možno, odhadem, ale vždy třeba jen přihlížeti ke všem okolnostem směrodatným v každém jednotlivém případě pro vyměření daně.
Pokyny vztahují se také na smíšený obchod a na obchod s koloniálním zbožím. Příslušná tabulka zní takto: »Kalkulační přirážka 20-28%, hrubý výtěžek 17-22%, čistý v menších městech a na venkově 10-15%, ve větších městech 8-11% z obratu. Z dosaženého obratu připadá na paušalované zboží 70-85%, na 2%ní zboží 10-15%, na l%ní zboží 5-10% celkového obratu. U delikatesních obchodů hrubý výtěžek 15-20% z obratu-
Podepsaní táží se tedy pana ministra financí:
1. ) Ví pan ministr financí o těchto výnosech?
2. ) Jest pan ministr ochoten je zrušiti a naříditi zemským ředitelstvím, aby se řídila zákonnými ustanoveními?
V Praze dne 19. prosince 1932.
Jelínek, dr Rosche,
Viereckl, Zierhut, Platzer, dr Petersilka, dr Hodina,
Windirsch, Heller, Krumpe, Böhm, Gläsel, dr Pe-
ters, Oehlinger, dr Bacher, Bobek, Greif, Kunz,
Fritscher, Halke, Wagner, Scharnagl.
2131/VI (překlad).
Interpelace
poslance dr Bachera a druhů
ministrovi financí
o příspěvcích sanovaných bank průmyslovým podnikům, které s nimi pracují.
Podle časopiseckých zpráv došlo k nanejvýš nežádoucímu stavu, že se se zákazníky sanovaných a nepanovaných bank nakládá různě, při čemž podniky pracující s nesanovanými bankami dopadnou špatně. Ukázalo se totiž, že nesanované banky nemohou (poskytnouti svým dlužníkům slevy úroků, ani kapitálu, kdežto sanované banky z příspěvků ze sanačního fondu mohou nakládati se svým průmyslem podstatně výhodněji. Tak podle zmíněného novinářského článku dostává se na p. ř. firmám Šlechta v Lomnici a Fejfar a Mládek v Kalné Vodě podstatných výhod, záležejících v rozšíření úvěrů a ve snížení nebo prominutí úroků. Výhody poskytované takovýmto dlužnic kým firmám však poškozuji podniky, vyrábějící totéž nebo podobné zboží, ale nepracující se sanovanými ústavy.
Takovéto podniky se právem táží, jak je možno soutěžiti s firmami, které z vypůjčených peněz po léta nemusejí platiti buď žádné úroky, anebo jen poměrně nízké, kdežto ostatní firmy musí počítati s 9-10 a ještě více procenty úroků z dluhů a s ostatní režii.
To jsou následky, které se při usnášení zákona ze dne 21. dubna 1932, č. 54 Sb. z. a n., zajisté nezamýšlely a ani nebyly předvídány. Tento zákon nebyl jistě vydán proto, aby průmyslovým nebo obchodním podnikům, pracujícím se sanovanými bankami nebo které teprve mají býti sanovány, opatřil přednostní nakládání proti podnikům, které pracují s ústavy, které nebyly sanovány, nebo které sanace nepotřebují. Kdyby se vytvořila takováto praxe, znamenalo by to přímo poskytovati prémie na činnost peněžních ústavů, které usilují o sanaci státem nebo k ní pracují. Zákonodárce chtěl zákonem č. 54 Sb. z. a n. provésti v zájmu celku ozdravěni peněžnictví a peněžních oslavu, které se octly v tísní, ale nikterak nezamýšlel získávati sanovaným ústavům nebo ústavům, které potřebuji sanace, zákazníky na útraty ústavů nesanovaných nebo sanace nepotřebujících.
Tážeme se tedy pana ministra financi:
1. ) Ví o používáni bankovního zákona ve prospěch podniků, pracujících se sanovanými ústavy, jak jsme to svrchu vylíčili?
2 ) Jest pan ministr financí ochoten - neví-li o tom - působiti na revisní a důvěrnické společenstvo s ručením omezeným, uvedné v zákoně ze dne 30. dubna 1932, č. 55 Sb. z. a n., aby uvedené nešvary zjistilo a aby výsledek svých šetření oznámilo vládnímu komisaři, který byl nebo má býti u něho ustanoven?
3. ) Jest pan ministr financí ochoten působiti, aby zjisti-li se, že zmíněné nešvary jsou pravdivé, předseda revisního oddělení vyzval zákonné zástupce příslušných ústavů, aby v přiměřené lhůtě zjednali nápravu?
4. ) Co zamýšlí pan ministr financí vůbec zaříditi, aby příště zabránil, aby se nezneužívalo zákona ze dne 21. dubna 1932, č. 54 Sb. z. a n., tak, že dochází k protěžování jednotlivých státních občanů, což jest v odporu s duchem ústavy?
V Praze dne 19. prosince 1932.
Dr Bacher,
dr Peters, dr Rosche, Platzer, dr Hodina, Windirsch, Bohm, Wagner, Bobek, Oehlinger, Scharnagl, Fritscher, Kunz, dr Petersilka, Krumpe, Heller, Jelínek, Gläsel, Halke, Viereckl, Greif, dr Mayr-Harting, Zajíček, dr Luschka.
2131 VII (překlad).
Interpelace
poslance Russa a soudruhů ministrovi veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a ministrovi spravedlnosti o nevysvětleném, podezřelém úmrtí v chebské nemocnici.
Ferdinand Weber, 271etý, ženatý, odešel v pondělí dne 1. srpna 1932 do chebské všeobecné nemocnice na operaci kýly. Operace byla provedena v úterý dne 2. srpna a ve středu dne 10. srpna byl onen mladý muž mrtev.
Zdrcení příslušníků nad smrtelným koncem operace bylo veliké, poněvadž Ferdinand Weber byl mladý, statný člověk a operace kýly počítá se mezi nejméně nebezpečné. Příslušníci se právem domnívali, že se zde musilo státi něco nesprávného, a žádali, aby věc byla vyšetřena. Než tomuto oprávněnému požadavku nebylo vyhověno.
Operaci kýly provedl dne 2. srpna dr Reinel a poněvadž tento lékař ještě téhož dne vystoupil ze služeb ústavu, dozíral na operovaného pan dr Böhm. Dostavila se horečka. Poněvadž nešel na stranu, musilo se pomoci. Ošetřovatel Kunzmann posadil jednoho dne nemocného, trpící horečkou, na noční stolici a nechal ho tam seděti celou hodinu. Když se nemocný nemohl v této poloze již udržeti, poukoušel se dostati se na postel sám. Ale než došel k posteli, upadl a padl obličejem na rostel. Ostatní nemocní v pokoji zvonili na ošetřovatele, přišla ošetřovatelka, dopravila omdlelého do postele a pomáhala mu. Pádem se mu asi rozthrla rána. Sestra sama vyňala svorky. Stav nemocného, jemuž pak dávali různé obklady, se zřejmé zhoršoval. Ačkoliv lékař nemohl nevěděti, že rána silně hnisá, nepřibral si na radu jiného lékaře.
Příslušníci při návštěvách viděli, že nemocný musit vytrpěti. strašlivé bolesti a často jim to s pláčem vypravoval. Nemocný, který přišel do nemocnice jako zdravý, statný člověk a měl býti zbaven tělesného neduhu, bídně zemřel.
Jako příčina smrti uvádí se embolie plic. Mimo to byla neodůvodněně provedena pitva lebky.
Celý průběh léčení operovaného svědčí o tom, že byla opominuta celá řada opatřeni, která zavinila jeho smrt a příslušníci právem žádají, aby věc byla vyšetřena. Žena a otec mrtvého podali u chebského státního zastupitelství oznámení, ale dostali výměr, že řízení bylo již 12. srpna zastaveno bez výslechu svědků a bez předchozího vyrozumění.
Tážeme se pana ministra veřejného zdravotnictví: Jak hodlá pan ministr objasnili tento případ? Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby také nemocní na III. třídě v chebské nemocnici byli řádně ošetřováni a aby se již neopakovaly nedbalosti jako v tomto případě?
Tážeme se pana ministra spravedlnosti, je-li ochoten vyzvati chebské státní zastupitelství, aby projednalo učiněné oznámení?
V Praze, dne 19. prosince 1932.
Russ,
Kopecký, K. Procházka, Zápotocký, Gottwald, Štětka, Babel, Hádek, dr Stern, Tyll, Šliwka, Török, Kuhl, Hrubý, Steiner, Kliment, Novotný, Vallo, Čižinská, Hodinová-Spurná, Dvořák.
2131/VIII(překlad).
Interpelace
posl. Hádka a soudruhů
ministrovi vnitra,
že mikulovské četnictvo ztýralo posl, Babela.
Ve čtvrtek, dne 15. prosince 1932, mluvil posl. Babel v Mikulově na společné schůzi závodních dělníků, nezaměstnaných a drobných rolníků. Tamější četnictvo vystoupilo proti shromážděným neobyčejně surově s nasazenými bodly (i proti ženám s dětmi na rukou). Dva celníci vrhli se vší silou na posl. Babela a bodali proti němu bodlem, ačkoliv hlasitě prohlásil, že je poslanec. Když ukázal legitimaci, celníci mu ji vytrhli z ruky a obal roztrhli. Při tom se zdráhali legitimovali se.
Tážeme se pana ministra vnitra:
Jest ochoten zjistili totožnost celníků - bude-li tra ba konfrontací s posl. Babelem - a naříditi, aby bylo proti nim ihned zavedeno trestní řízení?
Při tělo příležitosti upozorňujeme vůbec na surové chování mnoha celníků. Jak známo, i vojenský soud musil již jednou odsouditi dva čet niky pro násilné ztýrání posl. Babela v Mimoni; ovšem trest dva dny vězení byl přímo směšný.
V Praze, dne 19. prosince 1932.
Hádek,
Babel, K. Procházka, Vallo, Török, Šliwka, J. Svoboda, Krosnář, Zápotocký, Dvořák, Juran, Kopecký, dr Stern, Tyll, Gottwald, Kuta, Čižinská, Štětka, Russ, Hodinová-Spurná, Steiner, Novotný.
2131/IX (překlad).
Interpelace
posl. Russa a soudruhů
ministrovi financí,
že finanční strážník těžce zranil nezaměstnaného Jana Stöhra z Klinghartu.
Dne 19. listopadu jel na kole nezaměstnaný Jan Stöhr, 621etý, po silnici z Klinghartu v okrese vildštejnském, s několika maličkostmi, které si vezl z Německa, směrem k Nové Vsi. Onen starý člověk neslyšel volání finančního strážníka, aby se zastavil, poněvadž je nedoslýchavý. Finanční strážník vypálil na něho 4 rány a zranil ho tak těžce na stehně, že spadl s kola. Poněvadž touto dobou chodí po této silnici velmi mnoho lidí, třeba jen děkovati náhodě, že nebyly odstřeleny také jiné osoby, nebol - jak vypravoval očitý svědek události - kuličky hvízdaly blízko kolem něho.
Tomu starému člověku nepřiložili žádný nouzový obvaz, nýbrž v největší zimě byl odvezen, vozem do Vildštejna, vzdáleného hodinu cesty, při čemž se mu několikráte udělalo nevolno. Tam mu lékař přiložil nouzový obvaz a pak byl dopraven do chebské nemocnice.
Po případech ve Schwaderbachu a Vejprtoch, kde finanční strážnici zastřelili dva staré muže, jest toto třetí případ zde na německých hranicích, kde nezaměstnaní žijí v největší bídě a stávají se obětí přísného jednání finančních strážníků.
Rozčilení a pobouření obyvatelstva tohoto kraje jest veliké, což se také projevilo na veřejné schůzi v Klinghartu. Obyvatelstvo žádá, aby provinilý finanční strážník byl potrestán a aby malý pohraniční styk byl uvolněn pro opatřování vlastních potřeb pohraničního obyvatelstva. Právě v pohraničních okresech jest nezaměstnanost, nouze a bída největší a tento požadavek až příliš oprávněný.
Tážeme se pana ministra financi:
Jest ochoten! provinilého finančního strážníka potrestati a postarati se, aby se takovéto případy již neopakovaly?
Jest ochoten vyhověti požadavku Stohrovu, aby mu byl poskytnut důchod?
Jest ochoten učiniti opatřeni, aby malý pohraniční styk byl uvolněn pro vlastní potřeby pohraničního obyvatelstva?
V Praze, dne 20. prosince 1932.
Russ,
Hodinová-Spurná, Tyll, dr Stern, Zápotocký, Gottwald, Kopecký, Höhnel, Krosnář, K. Procházka, Kuhn, Steiner, Čižinská, Vallo, Novotný, Dvořák, Hruška, Štětka, Kliment, Török, Kubač.
2131 X (překlad).
Interpelace
poslanců Babela, Hádka a soudruhů
ministrovi vnitra Černému, že skupině proletářských bezvěrců v Krnově byla zakázána schůze.
Skupina proletářských bezvěrců v Krnově ohlásila u krnovského policejního komisařství na den 6. prosince 1932 o 20. hod. večer veřejnou schůzi, na théma: »Křižování milosrdenství a lásky k bližnímu*. Policejní komisařství tuto schůzi zakázalo s tímto odůvodněním: »Že tento spolek jako nepolitický spolek překročuje ohlášeným programem obor působnosti určený stanovami, podle ustanovení § 21, odst. l, zák. ze dne 15. listopadu 1867, č. 134 ř. z. " Policejní komisař dr Meiner zakazuje však nejen takovouto veřejnou schůzi, nýbrž téměř každou schůzi čsl. komunistické strany a rudých odborových organisaci nemaje pro to důvodů.
V tomto jednání krnovského policejního komisaře spatřujeme přehmat proti právu, které mu přísluší a přímo provokací dělnictva a tážeme se pana ministra, je-li ochoten zakročiti proti nepřípustnému jednání policejního komisaře dr Meinera tím, že ho z trestu zprosti služby a je-li ochoten postarati se, aby se i v Krnově umožnilo proletářským organisacím konati svobodně veřejné schůze podle shromažďovacího práva?
V Praze dne 20. prosince 1932.
Babel, Hádek,
J. Svoboda, Dvořák, Höhnel, Hrubý, Šliwka, Hruška, Steiner, Čižinská, Krosnář, Juran, Tyli, Gottwald, Štětka, K. Procházka, Zápotocký, dr Stern, Russ, Kuhn, Novotný.
2131 XI (překlad).
Interpelace
poslance F. Hellera a druhů
ministrovi financí
o zjištění nájemní hodnoty bytu majetníka domu.
Zemské finanční ředitelství pro Čechy vydalo dne 16. února 1932 pod číslem XX A/2389 ai 1932 výnos, jimž interpretuje ustanovení odstavce 7 § 152 prováděcího nařízení k daňovému zákonu ze dne 20. prosince 1927, č. 175 a podle toho vydává nové pokyny pro zjištění nájemní hodnoty bytů majetníka domu pro vyměření domovní daně činžovní. Tímto výnosem má se omeziti používání