poněvadž se v něm zabavují i místa, která v jiných časopisech, rovněž v Ústí n. L. vycházejících, neshledávají se vadná. Poněvadž jde o hlavni časopis německé nár. soc. strany dělnické, je zřejrno, že se ústecký censor asi domnívá, že musí na vlastní vrub podnikati tažení proti »hakenkrajclerům«.

Jakého druhu jsou duševní schopnosti tohoto censora, vysvítá nejlépe z čísla 177 periodického časopisu »Der Tag« ze dne 14. září. V něm byla na stránce 2 a 3 zpráva prvního předsedy strany posl. inž. Junga ústřednímu výkonnému výboru pod titulem »Chceme pravdu«. Zatím co tato zpráva vyšla bez závady v číslech 74 a 75 opavského periodického časopisu »Neue Zeit«, který jest rovněž listem německé národně socialistické strany dělnické, zabavil ústecký censor tato místa:

»Přece však mohu snad již dnes říci jedno, že totiž pro nikoho, kdož sledoval průběh, nejsou prokázány výtky proti straně, obsažené v žalobním spise. Naopak!«

»Jest nám jasno, že hlavním důvodcem procesu nebyla domnělá vojenská organisace svazu »Volkssport« a národně socialistického svazu mládeže. Ani naše domnělé organisační spojení s říšsko-německou národně socialistickou německou stranou dělnickou, o němž jednacími spisy všech sjezdů strany, stanovami strany a četnými články, mezi nimi i články z říšskoněmeckých časopisů, každé chvíle lze prokázati, že ho vůbec není. Ani to, že svaz »Volkssport« a národně socialistický svaz mládeže byly prý částmi strany. Neboť i to se dá jasně popříti. Nevysílaly ani na schůze naši strany zástupce oprávněné k hlasováni, zatím co to u sociálních demokratů jest úplně běžné, jak to právě nyní prokazuje svolání na sjezd strany, konající se v říjnu, uveřejněné v sociálně demokratickém tisku, na nějž, dovolávajíce se organisačního statutu, vysílají zástupce oprávněně k hlasování odborové organisace, družstva, svaz mládeže, spolky tělocvičné, sportovní a cyklistické, sdružení zpěváků a abstinentů, ba dokonce volnomyšlenkáři a posluchači rozhlasu. «

»Hlavním důvodem pronásledování našeho hnuti jest kromě vzrůstu, nepříjemného Čechům a také německým stranám, vnitropolitický a zahraničně-politický vývoj. Pronásledování zahájilo se po 14. záři 1930 a postupovalo poměrně stejně s pronásledováním říšskoněmeckého hnutí Braunem a Severingem. Zde jako tam rozhodovaly jistě stejné důvody. V Praze se pokusili zlomiti páteř jedinému činnému hnutí sudetských Němců, aby z nás nadělali symbiotiky a lokaje.

K tomu se družila nám nevysvětlitelná bázeň před mohutně rostoucím hnutím v říši. Budilo to docela dojem, jakoby se očekával přímý útok, k němuž jsme měli poskytnouti pomocné sbory. Třebaže se nám takové pojetí zdá směšným, přece bylo docela vážně hájeno a našlo odraz i v žalobním spisu pražského státního zástupce. Takové pojetí dá se vysvětliti jen úplnou neznalostí našeho a říšskoněmeckého hnuti a jeho usilování.

To také nesvědčí o příliš velké důvěře ve vlastni sílu, kterou jsme přece odhadovali odcela jinak. «

Periodický časopis »Der Tag« přestal dnem 1. října vycházeti v Ústí n. L. Nemá tedy již přímého zájmu na ústeckém censorovi. Ale přes to jest nutno zabývati se takovým zvláštním prováděním zabavování, jehož důvody dlužno mezi jiným hledati i v tom, že úředník pověřený censurou naprosto nedorostl tomuto úkolu. Jest tedy v zájmu celku, aby tento úředník nezůstal pověřen úkolem, k jehož provádění mu podle všeho zdání scházejí schopnosti. Mimo to se naskýtá otázka, nepotřebuje-li censůrní prakse sama o sobě nové důkladné úpravy, poněvadž takovýmito methodami jest nejvíce ohrožena svoboda tisku, vychvalovaná jako jedna z největších vymožeností demokracie.

Proto se táží podepsaní pana ministra spravedlnosti a také v tomto případě zvlášť příslušného ministra vnitra:

1. Víte o methodách ústeckého censora, schvalujete je? - Není-li tomu tak, co hodláte v tomto zvláštním případě učiniti?

2. Co zamýšlejí učiniti oba ministři, aby zabránili výstřelkům censury, které jsou mnohem horši než za starého Rakouska?

V Praze dne 23. září 1932.

Inž. Jung,

Schubert, Simm, Krebs, Kühler, dr. Schollich,

dr. Hanreich, dr. Hassold, Inž. Kallina, Oehlinger,

Scharnagl, Fritscber, Greif, Bobek, dr. Luschka,

Kunz, Matzner, Horpynka, dr. Keibl, Geyer,

Kasper, Knirsch.

2116/X. (překlad).

Interpelace

poslanců Kremsera, Kaufmanna a soudruhů

vládě

o událostech při stávce stavebních dělníků v severních Čechách.

Pražský mzdový rozhodčí soud, tedy úřad zřízený podle zákona, svým rozhodčím výrokem ustanovil mzdy dělníků zaměstnaných ve stavební živnosti v obvodu liberecké obchodní komory stejné jako loni. Zákon (§ 24 zákona o podpoře stavebního ruchu) praví výslovně, že nález váže všechny účastněné zaměstnavatele a zaměstnance, nebyly-li pro ně zvláště smluveny odlišné, příznivější podmínky. Přes toto výslovné ustanoveni zákona podnikatelé ani jejich svaz se

sídlem v Liberci neřídí se rozhodčím výrokem. Předložili jednotlivým dělníkům reversy, podle nichž se měli zavázati pracovati za podstatně nižších (10%) mezd, než je ustanovil rozhodčí výrok, jinak že budou propuštěni. I na podnikatele, kteří se řídí rozhodčím výrokem, vykonávají neslýchaný nátlak, aby je donutili nedodržovati rozhodčího výroku. Zvláště tajemník svazu podnikatelů dr. Pettera se neostýchá zakročovati všelikými hrozbami proti stavebním podnikatelům, dodržujícim smlouvu.

Pro toto teroristické chování podnikatelů došlo k zastavení práce v některých severočeských okresech, jako teplicko-šanovském, ústeckém, děčínském atd.

Domnívali bychom se, že úřady učiní vše, aby uplatnily rozhodčí výrok mzdového rozhodčího soudu, při nejmenším však, že se budou chovati k mzdovému boji neutrálně. Ale tomu naprosto tak není. Zvláště městské a státní úřady v Teplicích-Šanově zřejmě se staví na stranu podnikatelů. Stávkující dělníci mají pochopitelný zájem, aby dělníky, kteří se podrobí teroru podnikatelů a pracují za nižší mzdy, poučili a přiměli k zastavení práce. Dokud neužívají při tom násilí, nesmí se jim v tom naprosto překážeti, což jim jest zaručeno zákonem o svobodném sdružování, platným již přes 60 let. Policie a četnictvo překážejí jim však vykonávati toto právo, které jim podle zákona náleží.

Uvedeme několik příkladů:

Již od počátku stávky teplická městská policie jakož i četníci pronásledovali stávkující stavební dělníky a zvláště stávkové hlídky, třebaže se zdržovali jen na veřejných cestách a náměstích, i když neměli proč zakročovati. Zvláště postup četnictva neustále dráždil stávkující. Tak stavitel Kunert v přítomnosti městské policie sliboval stávkové hlídce, stojící na cestě k Nové Vsi, že ji zpoličkuje, nevzdálí-li se co nejdříve, a policie ho při tom ani nenapomenula.

Ve středu dne 18. května zdržovaly se stávkové hlídky na cestě z Trnovan do Proboštova a dva četníci z Trnovan se jich tázali, jsou-li stávkujícími stavebními dělníky. Když to potvrdily, četníci je vyzvali, aby se daly do běhu, načež stávkující prohlásili, že půjdou svým stejnoměrným krokem dále, což bylo příčinou, že oba četníci stávkující stavební dělníky ztloukli pažbami a zkopali. Dělník Schölla, přicházející ze Lhenic směrem od Proboštova, který vůbec nestávkuje, byl rovněž ztlučen pažbami a zkopán. Tajemník Eduard Röder společně se členy stávkujícího vedení, dělníky Antonínem Nosskem, Janem Novotným a Keilem z Hudcova zakročil u vládního rady Hesslowa a žádal, aby tato věc byla vyšetřena a aby četníci byli zjištěni. Vládní rada Hesslowa odpověděl, že to nemůže učiniti, neboť má za to, že není všechno pravda, co dělníci vypravují a že se pravděpodobně dopustili nějakého přestupku. Ani po delším jednáni nebylo lze dostati od úřadu slib, že budou četníkům dány pokyny, aby nezasahovali tam, kde se dělníci chovají klidně, nýbrž tato žádost byla zkrátka odmítnuta. Jako

další svědkově buďtež uvedeni: Josef Jansche z Mošnova u Bíliny a Schölla ze Lhenic.

Ve čtvrtek dne 19. května šlo několik stávkujících stavebních dělníků Krupskou ulicí chtějíce jíti ke koupališti v zámecké zahradě, aby tam promluvili s těmi, kdož byli ochotni pracovati. V Krupské ulici se s nimi setkal stavitel Kunert, který přecházeje kolem nich, se vyslovil: »Této společnosti lumpů již pomohu. « To dělníky rozhořčilo a pak se shromáždilo více nezúčastněných, při čemž došlo k hádkám. Ihned se dostavili policie a četníci a vrhli se na shromážděné dělníky. Jistý policista zavlekl do obchodu hocha, jménem Lachnera z Mošnova, a tam ho tloukl gumovým obuškem. Shromáždění dělníci žádali, aby byl propuštěn, protože je nevinný. Rovněž Eduard Röder byl ihned vyrozuměn a ihned se odebral na toto místo, aby zakročil. Když tam přišel, nenalezl nikoho v Krupské ulici, ale zatím se shromáždilo velmi mnoho lidí na náměstí před policejní budovou, kam přišel právě k tomu, když jistou paní za šaty vlekli přes schody a předváděli na strážnici. Ačkoliv se Röder pokusil se legitimovati a dostati se na policejní úřad, četníci, kteří jako šílení řvali a doráželi na jednotlivce, rovněž s ním zacházeli hrubě, zbili ho pažbami a jistý četník položil mu bodlo na prsa a prohlásil, že musí zpět, jinak že ho probodne. Když se pokusil ještě jednou se legitimovati, zavolal na něho četník »vyliž.......« Jako svědky uvádí Röder Josefa Melliwu z Trnovan, Josefa Bretschneidera z Lysce a Antonína Baiera z Prasetic.

Četnictvo také přímo obsadilo i ta staveniště, kde vůbec nikdo nechtěl pracovati, jako na př. koupaliště v zámecké zahradě a bouračku v Klášterním stromořadí.

V Novoveské ulici na novostavbách, které provádí zednický mistr Neumann z Řetenic, nabízeli se četníci polírovi Siegmundovi, aby si opatřil osoby ochotně pracovati, že se mu dávají k disposici a že mu poskytnou ochranu, aby mohl dále pracovati. Z toho, co jsme uvedli, vysvítá, že se policisté a četníci jednostranně staví na stranu podnikatelů, že se dopouštějí těžkých přehmatů proti dělníkům a pomáhají zmařiti rozhodčí výrok vydaný státním úřadem.

Toto chování bezpečnostních orgánů velice rozhořčilo a roztrpčilo dělníky v ústeckém okrese, takže dlužno se obávati, že dojde k novým srážkám, jestliže rozčilující chování četnictva a trpný postup úřadů bude trvati dále.

Zdá se, že všechno směřuje k tomu, že v několika týdnech znovu, po druhé má téci krev, zatím co podle našeho mínění mělo by býti věcí úřadu, aby se postupovalo nestranně, jinak však podporovati stranu, která chce uplatniti rozhodčí výrok.

Tážeme se tedy vlády:

1. Jak ospravedlní chování četnictva a okresního úřadu v Teplicích-Šanově?

2. Jakých prostředků užije, aby jednak zjednala platnost rozhodčímu výroku pražského mzdového rozhodčího soudu, jednak ochránila dělníky při vykonávání jejich sdružovacího práva proti přehmatům podnikatelů a četníků?

V Praze dne 24. května 1932.

Kremser, Kaufmann,

Taub, Hackenberg, Blatný, Leibl, Pohl, Jaksch,

Dietl, Kirpal, Grünzner, Miller, Schweichhart,

Roscher, de Witte, Schäfer, Heeger, Biňovec,

Katz, Hummelhans, Macoun, Häusler.

2116/XI. (překlad).

Interpelace

poslance dra J. Keibla a druhů

ministrovi železnic

o nenáležitém chování průvodčího vlaků na trati Turnov-Liberec.

Dne 6. října 1932 stal se na trati Turnov Liberec níže uvedený případ, jejž postižený pan kapitán m. s. Erich Bauer z Liberce líčí takto:

»Jel jsem dne 6. října 1932 vlakem odjíždějícím k Turnovu v 16. 48 hod. s jízdenkou III. třídy v předním nekuřáckém voze III. třídy a seděl jsem v jediném zavřeném oddělení tohoto vozu, v němž seděl nějaký železničář v uniformě (mimo službu) a jakási paní. Krátce po odjezdu z Liberce vstoupil do vozu průvodčí a žádal česky, aby se mu ukázaly jízdenky, a to krátkou výzvou: »Jízdenky«. Přecházeje kolem mne (četl jsem noviny), šel k oné cestující ženě, která od něho žádala jakýsi doplatní lístek; pak se průvodčí postavil přede mne a žádal jen česky drsným tónem: »Jízdenku!« Pohlédl jsem na něho a tázal jsem se zcela klidně: »Co si přejete?« Odpověděl ještě ostřeji a jen česky: »Jízdenku. « Tázal jsem se ho znovu dbaje velice klidného tónu. Nato vykřikl česky: »Každé dítě ví, že musí ukázati jízdenku, když průvodčí přijde do vozu. « Žádal jsem znovu klidným a věcným tónem, aby se mnou mluvil německy a on poté řekl k železničáři spolu jedoucímu: »Řekni mu, aby mi dal jízdenku. « Cestující železničář se ho tázal, co vlastně chce a průvodčí vypravoval mu ještě jednou historku o dítěti, které ví, co má učiniti, když přijde průvodčí; poté řekl mi železničář německy: »Máte mu ukázati jízdenku. « Odpověděl jsem: »Neumí průvodčí německy?« Pak začal průvodčí řváti, že mi ukáže, rozumím-li česky a že se to ještě naučím a že mne z vozu vyhodí; poněvadž se také vmísila do rozhovoru s nimi cestující žena, vyšel jsem z oddělení a postavil jsem se před

zavřenými dveřmi. Zatím dojeli jsme na zastávku Pilínkov a průvodčí žádal mne velmi hrubě, abych šel s ním. K železničáři konajícímu službu řekl, že nesmím jeti dále, že nemám jízdenku; žádal jsem od výpravčího, aby toho muže zjistil a také onu cestující ženu, ale odpověděl mi, že na to není čas a že se mám o to postarati v Rychnově. Tázal jsem se také průvodčího, co vlastně chce a dostal odpověď, že nemám jízdenku a když jsem mu ukázal svou jízdenku, řekl průvodčímu: »Máš mu to říci německy. « Vlak se rozjel, průvodčí šel za mnou do vozu a počal se mnou velmi sprostě zacházeti, česky - a stále mi tykaje - řekl, že mne ještě česky naučí a že Němců »máme dost ještě z Rakouska, až po zuby« a při tom mi stále tykal a choval se jako divoch. Pak šel do odděleni, ze kterého jsem vyšel a debatoval tam týmž tónem až krátce před stanici Dlouhý Most. Když ji vyvolal, postavil se před otevřené dveře a zařval na mne: »Tak marš ven, já ti pomůžu. « Prohlásil jsem, že v Rychnově s ním půjdu k přednostovi stanice, neboť jsem nevěděl, že jsou v Dlouhém Mostě úředníci a zdráhal jsem se vystoupiti z vlaku. Vrhl se tedy na mne jako zuřivý, chytil mne tak prudce za rámě, že mne ještě pozdě večer bolelo, a tak násilně mne vyhodil z vozu, že jsem se musil zachytiti držadla upevněného na dveřích, abych se nezřítil se schůdků. Stále ještě jsem zachovával klid, abych předešel oblíbené zkrucování faktů a abych snad nebyl zatčen pro odpor vůči úředníku ve službě nebo pro přečin podle zákona na ochranu republiky. Cestující žena, která se krátce po zahájeni živého rozhovoru jako divoška účastnila této věci, takže jsem opustil oddělení, když jsem vycházeje, dveře zavřel, znovu je zase otevřela, křičela jako posedlá stále: »To je drzost« a radila mi, abych šel do Německa, když se mi v Československu nelíbí. K tomu připojila všeobecné poznámky o »drzosti« Němců zde v této zemi, že prý s Němci vůbec nelze vydržeti; potom vyšla na chodbičku a stále řvala »německá pakáž«. Ačkoliv jsem si její obtěžování zakazoval nejdříve klidně a pak energicky, nepřestala stále pronášeti stejné urážky a když jsem jí německy řekl, že to bude musiti před úředníkem v Rychnově opakovati, řekla, že jest ráda k tomu ochotna a že my jsme »německá pakáž«. Pohádala průvodčího, aby se tak choval, a když mne v Dlouhém Mostě z vozu vyhodil, stále na něho křičela: »Nenechte ho jeti s sebou. « V Dlouhém Mostě běžel jsem nejdříve ke staniční pokladně, byl jsem však odkázán na přednostu stanice a žádal jsem ho, aby vlak nepouštěl dále a zjistil průvodčího a onu cestující. Přednosta stanice vyšel se mnou ven, opakoval jsem svou žádost, ale vlak již odjížděl. Zdůraznil jsem však, že by byl býval čas provésti zjištění, o něž jsem žádal. Pak jsem žádal, aby byl se mnou sepsán zápis; to bylo zamítnuto s tím, že přednosta stanice není k tomu oprávněn a že si mohu stěžovati ředitelství. Na moji žádost vyrozuměl pak telefonicky stanici rychnovskou, že se má zjistiti průvodčí a že se hledají svědkové této rozmluvy.

V 17. 56 hod. mohl jsem dále jeti do Rychnova. Utrpěl jsem obchodní škodu, poněvadž jednáni, k němuž jsem jel, nebylo již možně a musil jsem se večer vrátiti nevyřídiv svou věc. V Rychnově jsem se tázal přednosty stanice na jméno průvodčího, ten mi to však odepřel a mínil, že ředitelství z průvodčích papírů se podrobně doví, o koho jde. Na mou otázku, byla-li zjištěna cestující žena, odpověděl mi, že k tomu nebyla příležitost, neboť každý nemá u sebe průkazní listiny. I tento úředník odepřel sepsati se mnou zápis, ačkoliv musil uznati, že průvodčí jest povinen zavolati úředníka službu konajícího, došlo-li k nějaké neshodě s cestujícím. Konečně přednosta stanice učinil velmi zajímavou poznámku, že průvodčí udal, že jsem se zdráhal předložiti jízdenku, ačkoliv ji žádal v obou jazycích. Tato hladká nepravda jest důkazem, jak se to má překroutiti. «

Opírajíce se o tato fakta a dále se zřetelem na to, že podle vlastní zkušenosti poslance dra Keibla průvodčí vlaků i v čistě německých krajinách, zvláště večer, v noci a časně ráno vyvolávají jména stanic prostě jen česky a žádají od cestujících jízdenek jen česky, táží se podepsaní pana ministra železnic:

1. Je-li ochoten dáti zjistiti tuto skutkovou podstatu?

2. Je-li ochoten zavésti vyšetřování s vinníky, totiž s průvodčím vlaku a s výpravčími úředníky ve stanicích Dlouhém Mostě a Rychnově u Jablonce n. N. ?

3. ve vhodném výnosu poučiti všechny železniční úředníky a zaměstnance, aby v německé krajině vyvolávali jména stanic dvoujazyčně a aby v těchto krajinách i s cestujícími mluvili oběma jazyky a aby se k nim chovali zdvořile a ochotně?

V Praze dne 10. prosince 1932.

Dr. Keibl,

dr. Schollich, dr. Hanreich, Inž. Kallina, dr. Mayr-

Harting, Greif, Fritscher, Schubert, Krebs, Kunz,

Scharnagl, Oehlinger, Matzner, Bobek, Krumpe,

inž. Jung, dr. Hassold, dr. Petersilka, dr. Lusch-

ka, Simm, Geyer, Knirsch, Kasper, Zajíček,

Horpynka.

2116/XII.

Interpelace

poslance Jos. Tůmy a druhů ministru zemědělství

o vypovídání kolektivních smluv a zhoršováni pracovních i mzdových poměrů dělnictva na státních pilách.

Po dobu více jak dvou let jsou soustavně dělnictvu na mnohých státních pilách zhoršová-

ny pracovní a mzdové poměry. Zhoršování poměrů dělnictva v těchto státních podnicích vyvrcholuje v tuto dobu.

Jednotlivá ředitelství Státních lesů a statků vypovídají dosavadní platné kolektivní smlouvy a požadují na dělnictvu velké snižování mezd.

Tak se stalo i v minulých dnech na státní pile v Návsí u Jablunkova ve Slezsku, kde správa této státní pily předložila opětně dělnictvu požadavek snížení mezd, které namnoze dosahuje až jedné čtvrtiny srážky z dosavadních platů. Již v roce 1931 došlo na této státní pile k velikému snížení mezd, které pak ve srovnání se snížením nynějším jeví se takto:

v r. 1931:	7%	10%	13%
v r. 1932:	5%	7%	10%
celkem	12%	17%	23%

Jak vidno, došlo v období asi 13 měsíců na této pile k takovému snížení mezd, které opravdu stlačilo mzdy dělnictva na takový stav, že neuhájí toto dělnictvo ani nejnutnější existenci. Jelikož při pracích úkolových došlo pak ke snížení mezd ještě ve větší míře, bude dělnictvo na státní pile zkráceno na mzdě až o jednu třetinu. V uvážení, že dělnictvo na státní pile v Návsí nedostalo vánoční remunerace, je toto dělnictvo velice hospodářsky poškozeno.

Stejně tak ředitelství státních lesů a statků v Třeboni vypovědělo v celém svém obvodu kolektivní smlouvu pro státní pily, a to v Třeboni, v Kostce, v Jakule a v Cikám. Na dělnictvu je žádáno snížení mezd dle lineárního způsobu o 10%, a mimo to se strany ředitelství byl postaven požadavek, aby dosavadní kolektivní smlouva nebyla již na příště uvedena v platnost a místo ni aby platil pracovní řád.

Tento postup zahájený jednotlivými řed. Státních lesů a statků proti dělnictvu zaměstnanému na státních pilách je takového dosahu, že vyvolává u dělnictva oprávněnou velikou nespokojenost. A to zejména proto, že vedle velikého snižování mezd odpírají se dělnictvu určitě záruky v kolektivních smlouvách, které mají v prvé řadě dáti zaměstnancům přesně záruky ve smyslu pracovním a námezdním.

Poněvadž v obou těchto případech, jak na pile v Návsí tak i na pilách třeboňského ředitelství, nemají býti uzavřeny kolektivní smlouvy, čímž velice dotčeny by byly zájmy dělnictva tam zaměstnaného, táží se podepsaní pana ministra zemědělství:

1. Je panu ministru zemědělství známo, jaký postup jednotlivá ředitelství Státních lesů a statků zahájila proti dělnictvu na státních pilách?

2. Co hodlá pan ministr zemědělství učiniti na ochranu dělnictva těchto státních podniků, když se jim zkracuji mzdy až o jednu třetinu?

3. Je pan ministr zemědělství ochoten naříditi všem ředitelstvím Státních lesů a statků, aby

pro dělnictvo zaměstnané na státních pilách byly uzavřeny a v platnost uvedeny kolektivní smlouvy ?

V Praze dne 20. prosince 1932.

Jos. Tůma,

Vaněk, Richter, Hatina, Soltronk, Lanc, Fiala, Pechmanová-Klosová, Bazala, Polívka, Mikuláš, Tučný, dr. Moudrý, Hynek, Sladký, Netolický, David, Zeminová, Stejskal, Hrušovský, Tykal, Bergmann, Malý, dr. Patejdl, Slavíček, Langr, Šmejcová, dr. Stránský.

2116/XIII.

Interpelace

poslance F. Pechmana a druhů ministrovi spravedlnosti

o zabavení časopisu »Národní Střed« čís. 299 ze dne 20. prosince 1932.

Státní zastupitelství zabavilo denník »Národní Střed« č. 299 ze dne 20. prosince 1932 a to pro článek: »Ministerské porady o remuneracích«, v němž se praví:

»Personální ministři jednali o vyplácení mimořádných remunerací, zejména v jednotlivých nejvyšších úřadech. Jak se proslýchalo, má býti postupováno tak, že zvláštní odměny vypláceny mají býti, ale to jen individuelně. Samozřejmě o těchto poradách oficielní zprávy vydávány nejsou. Podle dosavadních zkušeností však víme, že na konec dostanou remunerace jen nejvyšší úředníci, zvláště přednostové jednotlivých odborů v ministerstvech a že nejpotřebnější nedostanou ničeho.

Otázka remunerací byla dnes předmětem debaty v rozpočtovém výboru sněmovním, kde zase vypláceni remunerací zástupce min. financí kategoricky popřel. Aby bylo jasno, ve sněmovním plenu bude učiněn na vládu dotaz o těchto remuneracích. «

»Nová Doba«, vycházející v Plzni, dne 20. t. m. v č. 354, tedy v tentýž den přináší zprávu:. »Velké pobouření státních zaměstnanců«, v níž uvádí se totéž co v »Národním Středu«, zabavena však nebyla.

Ústavní listina v 8 113, odst. (1) praví: »Svoboda tisku, jakož i právo klidně a beze zbraní se shromažďovati a tvořiti spolky jsou zabezpečeny. « Jelikož v zabavené stati poukázáno bylo pouze na postup ministerské rady týkající se udílení výjimečných odměn, kterýžto článek v jiném« časopise vyšel bezzávadné, táži se podepsaní:

Jest pan ministr spravedlnosti ochoten učiniti opatření, aby svoboda tisku byla pro příště skutečně zaručena?

V Praze dne 20. prosince 1932.

Fr. Pechman,

dr. Tiso, Čuřík, Hlinka, Grebáč-Orlov, Danihel. Galovič, dr. Ravasz, Mojto, dr. Mederlý, Ostrý, dr. Pružinský, dr. Polyák, dr. Labaj, A. J. Beneš, Horák, Najman, Liška, Hýbner, Mlčoch, Jiráček, Vávra, Pekárek, Kejmar.

2116/XIV.

Interpelace

poslanců Štětky, Novotného a soudruhů ministru financí

o nebezpečí ztráty 800. 000. - Kč dávky z převodu na panství Lukavec.

Inž. Josef Prášek zakoupil v roce 1924 velkostatek Lukavec od továrníka Aloise Breye a z převodu měl zaplatiti Kč 800. 000. -, kterýžto peníz pan velkostatkář stále ještě dluží vesnicím: Lukavec, Týmová Ves, Zelená Ves, Mezilesí, Zdiměřice, Slavětin. Velkostatkář se do předpisu ustavičně odvolává a věc zůstává na mrtvém bodě. Patrně chce pan velkostatkář ujíti povinnosti placení, jelikož před časem nabízel vyrovnání 36. 000 Kč, později 5. 000 Kč a nyní dle doslechu se vyjádřil, že on se odvolávat může, jelikož ho to stojí sotva úroky ze sumy, kterou je dlužen. V současné pak době jedná pan velkostatkář o prodeji panství a je proto akutní nebezpečí, že dávka 800. 000 Kč z převodu majetku nebude vůbec vyplacena chudým obcím, postiženým těžce hospodářskou krisí.

Ptáme se proto pana ministra: Ví pan ministr o tomto případu?

Jak vysvětlí pan ministr, že v době, kdy na chudých poplatnících s největší brutálností jsou vymáhány pětikorunové nedoplatky, panu velkostatkáři a členu strany agrární jsou odpouštěny statisíce?

Co učiní pan ministr, aby velkostatkář Prášek byl okamžité donucen plniti svoji povinnost a nesmlouvavě okamžitě zaplatiti 800. 000. - Kč chudým obcím?

V Praze dne 20. prosince 1932.

Štětka, Novotný,

Gottwald, Tyll, Russ, Höhnel, Hádek, Śliwka,

Zápotocký, Dvořák, Babel, J. Svoboda, Steiner,

K. Procházka, Hrubý, Kliment, Hruška, dr. Stern,

Kuřin, Čižinská, Hodinová-Spurná.

2116/XV.

Interpelace

poslanců Štětky, Kopeckého a soudruhů ministru zemědělství

o korupčním zadávání stamilionových státních obchodů soukromé firmě J. Körner, akc. spol. dřevařské v Praze.

V poslední době byla utvořena »Evropská dřevařská ústředna« se sídlem ve Vídni. Předsedou této instituce byl zvolen konsul republiky. Salvador pan Leon Körner, spolumajitel firmy J. Körner, akc. spol. dřevařská v Praze. Utvořená »Dřevařská ústředna« vzala si za úkol regulovati dovoz a vývoz dřeva v jednotlivých státech.

Největším výrobcem dřeva v Československu je Státní správa lesů a statků. Podle státního rozpočtu pro rok 1932 spravuje stát 820. 143 ha lesů, jejichž cena se odhaduje nejméně na 5 miliard Kč. Osobní výdaje obnáší ročně Kč 276, 000. 000. - při lesním hospodaření a 77, 000. 000 Kč při průmyslových podnicích lesních, úhrnem tedy činí osobní výdaje 353, 000. 000- Kč. Příjmy lesního hospodářství státního činí ročně 444 milionů Kč. Přes tento ohromný obrat je čistý zisk menší než nepatrný a činí sotva 2%.

Firma J. Körner, akc. spol. v Praze patří ke koncernu Unionbanky a dluhuje jí více něž 50, 000. 000 Kč. Unionbanka pomocí svých styků ve vládních kruzích domáhá se toho, aby prodej veškerého dříví a řeziva ze státních lesů a statků procházel rukama Unionbanky, a to tak, že za vedoucí účasti firmy Körner byla by utvořena zvláštní akciová společnost, která by převzala prodej veškerého dříví ze státních lesů.

Při tomto obchodu stát má obdržeti o jednu třetinu méně nežli je trhová cena, což při obratu 444, 000. 000 Kč znamená ztrátu pro stát ve prospěch soukromé firmy na 150, 000. 000 Kč. Unionbanka doufá, že tímto »tahem« dostane se ku svým 50 milionům Kč a o ostatek se rozdělí s firmou Körner.

Podle novinářských zpráv ministerská rada skutečně již se zabývala touto otázkou a je opravdu ochotna přenechati veškerý prodej státního dřiví této soukromé firmě J. Körner. a. s. dřevařská v Praze.

Tážeme se proto pana ministra zemědělství:

1. Je mu známo, že celý státní obchod dřívím má býti zašantročen soukromé firmě, která na úkor státu by se z tohoto obchodu obohatila stamilionovými obnosy?

2. Je mu známo, že správa státních lesů a statků, která má 382 úředníků ve III. až VI. hodnostní třídě, se vymlouvá, že sama neumí prodávat a proto musí prodej odevzdati soukromé firmě?

3. Je panu ministru zemědělství známo spojení generálního řiditele stát lesů a statků pana Šimana s firmou Körner?

4. Je panu ministru zemědělství známo, že České Slovo vyslovilo se v létě letošního roku proti této akci, ale na podzim po intervenci firmy Körner změnilo svoje stanovisko a vyslovilo se pro tento korupční obchod?

5. Co hodlá pan ministr učiniti, aby znemožnil toto korupční zadání stamilionových státních obchodů do soukromých rukou?

V Praze dne 20. prosince 1932.

Štětka, Kopecký,

Russ, Kuhn, Novotný, Krosnář, Hodinová-Spurná,

Dvořák, Hruška, Kliment, J. Svoboda, Zápotocký,

K. Procházka, Hrubý, Tyll, Śliwka, Vallo, Juran,

Babel, dr. Stern, Gottwald, Čižinská, Hádek,

Höhnel.

2116/XVI.

Interpelace

poslance Dvořáka a soudruhů ministrovi národní obrany

o léčení nemocného nováčka K. Müllera ve vojenské nemocnici v Komárně.

Vojín K. Müller z Hazlova v záp. Čechách narukoval k 26. pluku, ačkoliv již v civilu často trpěl kýlou a střevními bolestmi a byl pro tyto choroby několikráte léčen v nemocnici v Chebu. Na tuto jeho chorobu nebyl brán u pluku ohled a nyní propukla s takovou silou, že se přímo jedná o Müllerův život. Müller leží ve vojenské nemocnici v Komárně od polovice října, ale jeho stav se nelepší. Jeho rodiče dožadují se převezení Müllerova do nemocnice v Chebu nebo v Chomutově a po vyléčení jeho okamžitého propuštění z vojenské služby.

Ptáme se pana ministra národní obrany:

Postará se pan ministr, aby případ Müllerův byl náležitě vyšetřen, aby nováček Müller byl převezen do některé z jmenovaných nemocnic a aby po vyléčení byl superarbitrován jako neschopný vojenské služby?

Jaká opatřen! učiní pan ministr, aby podobně případy zařazování trvale nemocných vojínů do aktivního mužstva klasifikace A se již vícekráte neopakovaly?

V Praze dne 20. prosince 1932.

Dvořák,

Kubač, Hodinová-Spurná, Čižinská, Zápotocký,

Török, dr. Stern, Śliwka, Vallo, Babel, Gottwald,

Štětka, Russ, Kliment, Steiner, Juran, Tyll,

Hruška, K. Procházka, Novotný, Kuhn.