Odhodlávajíc se tedy k rozpočtově nezbytnému kroku snížení příjmů státních zaměstnanců, postupuje vláda v rozsahu krajně nezbytném a způsobem co možná nejšetrnějším.

Osnova jest ovládána těmito hlavními zásadami:

1. Srážka z řádných platů státních zaměstnanců (§§ 4 až 6).

a) Osnova nedotýká se platných platových schémat a platových předpisů (zejména předpisů o časovém postupu) a všech důsledků s tím spojených, stanovíc pouze dočasnou srážku z úhrnných platů. Důsledkem toho je také ustanovení osnovy, že pensijní příspěvky a příspěvky pro Léčebný fond veřejných zaměstnanců se počítají ze základny srážkou nedotčené, po případě příslušných součástek příjmů (§ 5).

b) Jako srážkovou základnu volí osnova u aktivních zaměstnanců v zásadě pensijní základnu, u pensistů celkový odpočivný (zaopatřovací) příjem bez některých jeho součástí rázu alimentačního.

c) Se zřetelem na sociální poměry vylučuje osnova ze srážky z platů zaměstnance s pensijní základnou do 9. 000 Kč včetně a odstupňuje tyto srážky pro vyšší pensijní základny až do sazby 14. 400 Kč.

d) Tím, že v platových polohách nad pensijní základnu 14. 400 Kč ročně osnova v podstatě navrhuje jednotnou srážkovou sazbu, zachovává konstrukci dosavadních platových schémat, vybudovaných, pokud jde o služné, na kvalitě zastávané funkce a na systemisaci služebních míst podle toho stanovené. Tím zachovává se platu povaha honoráře za práci, která v různých případech je nejrůznější kvality, hodnoty, zodpovědnosti a důležitosti. Jednotné, dále již progresivně nezvyšované procento je zdle odůvodněno také tím, že zaměstnanci ve středních a vyšších platových polohách vykazují menší valorisační násobek oproti předválečným platům, který kromě toho byl ještě snížen přechodnou přirážkou k dani důchodové, jež ostře progresivně postihuje právě nejméně valorisované platy nejvíce.

Výjimku tvoří osnova u funkcionářů se služným mimo platové stupnice (skupiny), jež co do srážky staví na roven členům vlády (15% z úhrnných stálých příjmů).

Rovněž i vedlejší stálé služební příjmy v osnově podrobněji vymezené, podrobují se 15% srážce, přesahují-li se služebním platem úhrnem služební plat úředníka platové stupnice 1, stupně b.

Pokud jde o pense, kde otázka funkcí nemá již toho významu, bylo možno a vzhledem k výši pensijního etátu, stále ještě vykazujícího vzestupnou tendenci, také nutno zvýšiti srážkové procento.

e) Poněvadž se §em 27 ruší také zmocnění vlády obsažené v § 11 zákona č. 176/ 1931 Sb. z. a n. o úsporných opatřeních platových nenastane kumulace srážek tam zavedených s novými srážkami.

f) Stejnoměrnost vyžaduje však, aby žádná kategorie zaměstnanecká z důvodů jakýchkoliv nebyla z platových srážek a priori vylučována, po případě aby žádné z nich nebyla poskytována zvláštní výhoda, nevztahující se i na ostatní kategorie.

g) Osnova omezuje srážky z platů na dva roky.

2. Zastavení výplaty vánočního příspěvku státních zaměstnanců (§ 9).

Pro toto vydání zavedené v dobách finančně příznivějších v důvěře, že potrvají i nadále, není v dnešní tísnivé době již úhrady. Zákonem z 29. listopadu 1932, č. 174 Sb. z. a n., byla účinnost zákona o vánočním příspěvku již až na další zastavena. V této osnově omezuje se zastavení výplaty vánočního příspěvku do konce roku 1934 (§ 9 v souvislosti s § 29, odst. 2).

3. Zvýšení pensijního přispěvku státních zaměstnanců (§ 10).

Osnova se vrací, pokud jde o sazbu pensijního příspěvku, ke stavu platnému před platovým zákonem a zrušujíc osvobození od placení pensijního příspěvku při dosažení plného nároku na výslužné, k předválečnému stavu, kdy tato výhoda byla neznámou.

4. Osobní rozsah osnovy (§§ 1

až 3, §§ 21 až 23).

Osnova musí se vztahovati nejen na státní zaměstnance (§ 21), nýbrž i na jiné zaměstnance (pensisty a pozůstalé po nich). placené přímo nebo nepřímo, zcela nebo čá-

stečně z veřejných prostředků, zejména na učitelstvo veřejných škol národních, a na zaměstnance, jejichž platové poměry jsou nebo mají býti upravovány v mezích předpisů platového zákona, jako na zaměstnance veřejnoprávních korporací a ústavů uvedených v § 212, odst. l, platového zákona (§§ 22 a 23), které veřejnými dávkami zatěžují nejen podnikání, nýbrž také spotřebitelstvo.

Osnova v §§ l až 3 upravuje srážky vrcholných funkcionářů státu (president republiky, členové Národního shromáždění, vlády a obdobní funkcionáři).

Osnova, na rozdíl od dosavadních osnov, aplikuje příslušná ustanovení přímo i na všechny smluvní zaměstnance státu (§ 21). Tímto způsobem dociluje, že netřeba měniti smluv, nýbrž že prostě dnem účinnosti zákona vzniká právo provésti obdobné snížení u zmíněných zaměstnanců, jimž arciť je ponechána možnost smluvní poměr rozvázati.

II. Jiná úsporná opatření.

Při značné výši pensijních výdajů je nutno učiniti úsporná opatření i v tom směru, aby jednak pense nebyly vypláceny mnohdy nadbytečně, jednak aby novému vzniku takových nároků pensijních bylo zabráněno. Při tom zároveň osnova má úmysl uvolniti pracovní trh pro nezaměstnané a odstraniti sociální nesrovnalosti, kterým doba rostoucí nezaměstnanosti dává zvláště výrazně vyniknouti (jednak hromadění příjmů v jedné osobě po případě v jedné domácnosti, jednak naprostý nedostatek práce a příjmů u osob jiných).

Předkládaná zákonná osnova pak hodlá uskutečniti taková v oboru personálním z výše naznačených hledisek možná a jen zákonem uskutečnitelná opatření, na jejichž aktuálnost upozorňuje i sama veřejnost, jak patrno z početných projevů stále zasílaných vládním činitelům z různých stran a i v denním a odborném tisku uveřejňovaných.

Jde tu především o revisi způsobilosti pensistů ke službě a z toho plynoucí oprávněnosti k požívání pense (§ 16). Dále jde o úspory plynoucí z omezení odpočivných (zaopatřovacích) platů u osob. které prokazují svoji schopnost k práci tím, že mají stálý výdělečný příjem a omezují tím pracovní trh, ubírajíce takovýmto zaměstná-

ním možnost obživy lidem existenčně nezajištěným (§ 15). Vedlejší zaměstnání pensistů vyžaduje pak dokonce i zákazu, může-li s úmyslem výdělečným konané zaměstnání (činnost) býti v kolisi se zájmy státu a vážnosti stavu, povinnostmi to, kterých imisí dbáti i osoba ve výslužbě (§ 14).

V §§ 11 až 13 zamezuje se na příště získání dvojího státního odpočivného (zaopatřovacího) platu a odstraňuje se již získaný dvojí státní odpočivný (zaopatřovací) plat.

Umožňuje-li osnova v § 17 provdaným zaměstnankyním, podléhajícím platovému zákonu nebo předpisům na základě jeho § 210, odst. l, vydaným, dobrovolný odchod ze služby poskytnutím obytného zejména u pragmatikálních zaměstnankyň dosud neposkytovaného, doplňuje tím systém odbytného různých kategorií při dobrovolném odchodu, zmenšuje pro budoucnost náklad na pense a umožňuje odchodem provdaných žen poskytnouti práci nezaměstnaným.

K takovýmto opatřením patří také ustanovení § 8 osnovy, snižujícího odpočivné (zaopatřovací) platy, požívané v cizině a ustanovení § 24 (zmocnění vlády k úpravě výplatních termínů a způsobů výplaty), kterážto opatření sledují však také cíle národohosdářské a měnové (zmenšení vývozu československých platidel do ciziny a úsporu oběživa).

§ 147 plat. zákona vyhrazuje úpravu náhrady služebních výloh a všech s tím souvisejících otázek vládnímu nařízení. Vyřešení této otázky v celém jejím rozsahu jednotným vládním nařízením bude při veliké rozmanitosti vyžadovati ještě dalších jednání. Aby se usnadnilo vyřešení jednotlivých částí této celé otázky od případu k případu, dává osnova vládě zmocnění, aby tak učinila vládním usnesením.

6. Poznámky k jednotlivým ustanovením osnovy.

K § 4: Srážka vyměřená ze srážkové (pensijní) základny se koná z úhrnu aktivních platů, tedy z celku, stejně jako jiná srážka na př. pensijní příspěvek, příspěvek na Léčebný fond a pod. Zůstávají tudíž platové předpisy, zejména také platová schémata nedotčena. Z této konstrukce plynou zejména tyto důsledky:

1. pensijní příspěvek a příspěvek na Léčebný fond se vyměřují ze základny srážkou nedotčené,

2. budou prováděny veškeré platové předpisy dosud platné, obzvláště budou prováděny jako dosud všechna zvýšení služného podle sazeb platných schémat a nemění se pensijní základny z těchto norem vyplývající.

Ustanovení 2. věty odst. 3 má na mysli především ty případy, kde není pensijní základna určena, jako je tomu u některých smluvních zaměstnanců státních, pokud není interně stanovena částka služného, která je obsažena v úhrnném platu ve smlouvě uvedeném.

U zaměstnanců, jejichž platové poměry se řídí dřívějším platovým systémem, bude za srážkovou základnu vzato služné a polovina místního přídavku (příbytečného) platného pro Prahu, zcela v souladu s dřívějšími platovými předpisy, v nichž tkví kořen této úpravy; tak bude také postupováno v oněch zcela výjimečných případech, ve kterých dosud nebyla provedena úprava podle platového zákona ve smyslu § 210, odst. 1, P. Z. jako u zaměstnanců vojenských lesních podniků; základnou pro srážku bude - ze srážky je že zásadních důvodů nelze vyjmouti - zpravidla nižší částka, než by byla, kdyby zmíněná úprava byla již provedena.

V odst. 4 tohoto paragrafu jde o vyrovnání nesrovnalostí, které vznikají tím, že bylo nutno stanoviti hranice pro různá srážková procenta. Zaměstnanci s pensijní základnou poblíže srážkové hranice, případně hranice změny srážkových procent, byli by poškozeni tím, že by měli méně než zaměstnanci oné skupiny, pro niž není srážka stanovena vůbec nebo je určena nižším srážkovým procentem. Proto se takovému zaměstnanci určuje srážka ve výši rozdílu mezi jeho pensijní základnou (beze srážky) a pensijní základnou, pro niž je stanoveno nejblíže nižší srážkové procento, po předepsané srážce, po případě pensijní základnou, pro niž není srážka stanovena vůbec. Na př.:

měl-li by nejvyšší částku ještě od srážek osvobozenou, t. j. Kč 9000, nebyla by konána srážka, obdržel by tudíž tuto částku; srážka u něho nebude tudíž činiti 274, 68 Kč, nýbrž jen 9156 Kč - 9000 Kč t. j. 156 Kč.

mel-li by služně 10. 800 Kč, t. j. nejvyšší služné, pro něž je stanoveno nejblíže nižší srážkové procento, zbylo by mu po 3%

srážce........10. 476'- Kč,

t. j více a musí mu býti tato částka zachována; srážka u něho činí tedy pouze 528'Kč.

měl-li by služné 12. 600 Kč, zbylo by mu po 5% srážce 11. 970'- Kč, t. j. více, obdrží tudíž tuto částku; srážka u něho činí tedy pouze 834'- Kč.

K odst. 6: Podle ustanovení § 14 zákona č. 78/1919 Sb. z. a n. má býti vysokoškolskému profesoru - zmenší-li se jakékoliv jeho požitky změnami v zákonech nebo nařízeních vztahujících se na vysoké školy poskytována přiměřená náhrada do výslužného nevypočitatelná. Přes to, že zmíněný paragraf platovým zákonem (§ 214) byl zachován, není možno, aby při tomto všechny státní zaměstnance postihujícím nouzovém opatření zůstali profesoři vysokých škol srážkou nedotčeni tím způsobem, že by se jim srážka nahrazovala.

K § 6: Příspěvek na výchovu se nesčítá s vdovskou pensí ani pro určení srážkové základny ani pro určení srážkového procenta.

Ustanovením odst. 4 odkládá se z úsporných důvodů účinnost poslední IV. etapy zákona č. 70/1930 Sb. z. a n. (pensisté narození v roce 1875 nebo později, pozůstalí narození v roce 1880 nebo později), která měla býti prováděna podle citovaného zákona a odpovídajících mu ustanovení dnem 1. ledna 1933. Tyto osoby mají býti náhradou za případnou újmu s odkladem spojenou vyjmuty ze srážek, jinak obecně navrhovaných.

K § 7: Při srážce z kongruálních platů se vychází ze stejné srážkové základny jako u státních zaměstnanců, t. j. z pensijní základny (určené v § 2 zákona č. 122/1926 Sb. z. a n. kongruou, zmenšenou o 20% a zaokrouhlenou na nejblíže vyšší číslici dělitelnou dvanácti). Z odchylné povahy kongruy jako zaručeného nejnižšího příjmu plyne, že valná část duchovních neobdrží celou kongruu, nýbrž jen doplněk na tuto garantovanou částku, pokud se jim jí nedostává z místních příjmů. Proto se vyměřuje srážka pouze ze skutečně vypláceného doplňku kongruy.

Pokud jde o pensijní platy kongruální, možno provésti naprostou obdobu jako u pensí státních zaměstnanců, neboť tu jsou poměry stejné. Poněvadž nejvyšší pensijní základna duchovních činí 14. 976'- Kč, nejsou vyšší srážky než 10%ní praktické.

Nedotčen zůstává v § 2, písni, b), zák. č. 122/1926 Sb. z. a n. obsažený předpis

o placení pensijní ho příspěvku i po 35 letech aktivní služby, a to z celé pensijní základny, byť i duchovní dostával jen doplněk kongruy, nebo vůbec ani doplněk nedostával.

Aby stejnou úpravu platů kongruálních provedly i dotační církve, což by podle dosud platných předpisů nemusely učiniti ihned, snižuje se jim příslušná paušální dotace již od účinnosti zákona resp. snižují se příslušné doplatky k dotaci v případech § 5, odst. 3, zákona čís. 122/1926 Sb. z. a n. (k dotaci se podle tohoto předpisu poskytuje ještě další obnos v takové výši, aby dotyčná nekongruální církev nebo náboženská společnost mohla svým duchovním v rozsahu a za stejných podmínek, jako kdyby byli duchovními kongruálními, vyplatiti výchovné, jakož i vdovské a sirotčí zaopatřovací platy).

K § 8: Pensistům žijícím v cizině zvyšuje se přechodně srážka podle § 7 zákona čís. 70/1930 Sb. z. a n. vzhledem k tomu, že

i od roku 1930 bylo značněji zvýšeno zatížení poplatníků zvýšenými resp. novými dávkami; ze sociálních důvodů však se zvýšení stanoví jen u vyšších pensijních platů, a to jen o 5% na 15% z částky převyšující 24. 000 Kč.

K§ 10: Hlavní změnou, pokud jde o pensijní příspěvek, je jeho zvýšení o 2% a zru-

šení po převratu zavedeného osvobození zaměstnanců dosáhnuvších práva na plné výslužné. Poněvadž tím je dosavadní znění §u 165 plat. zák. podstatně změněno, nahrazuje osnova v tomto paragrafu celé znění § 165 P. Z. zněním novým. Toto ustanovení se vztahuje jen na zaměstnance, kteří zásadně jsou povinni platiti pensijní příspěvek, ale platí důsledně pro všechny druhy pensijních příspěvků, tedy i pro pensijní příspěvky zaměstnanců, kteří požívají buď státního zaopatření nebo jeho obdoby jako na př. i pro duchovní kongruálních církví a náboženských společností státem uznaných případně recipovaných a u samosprávných zaměstnanců, pokud mají obdobu pensijního zaopatření státního (srov. § 212 platového zákona).

Výhoda zaměstnanců, kteří dosáhli práva na plnou pensi, spočívající v osvobozeni od pensijních příspěvků, zavedená po převratu článkem IV, odst. 3, zákona čís. 2 ex 1920 a postupně přizpůsobená měnícím se platovým poměrům (§ 9 zák. č. 394/1922 Sb. z. a n. a § 165, odst. 3, platového zákona č. 103/1926 Sb. z. a n. a obdobná ustanovení) se zrušuje.

Pokud některé kategorie zaměstnanců (jako na př. strojvůdci čsl. státních drah) platí za výhodnější než jednoduché započtení služebních let vyšší než normální pensijní příspěvky, musí vzhledem k tomu, že se zvyšuje pensijní příspěvek obecně o 2%, nastati u těchto kategorií úměrné zvýšení příspěvku jimi placeného. V podstatě jde o návrat k sazbám pensijního příspěvku platným před platovým zákonem, kdy obecně byl pensijní příspěvek vyměřován 8% pensijní základny.

K § 11: § 17 zákona čís. 286/1924 Sb. z. a n. umožnil témuž zaměstnanci dosíci více než jednoho pensijního nároku ze státních služeb. Tento důsledek nutno odstraniti způsobem pochybnosti vylučujícím a vrátiti se k dřívějšímu právnímu stavu, dle kterého byla možná výplata jen jedné pense ze státní pokladny. V §u 11 osnovy činí se tak pro osoby, které jsou v činné službě nebo ji nastoupí, a zamezuje se jim bráti pensi za činné služby po případě dvojí pensi ve výslužbě.

Ustanovení toto se nevztahuje na vojenské gážisty ve výslužbě, kteří byli povoláni podle §u 120 P. Z. přechodně k činné služ-

bě podle branného zákona a branných předpisů.

Ustanovení odst. l doplněno jest ustanovením odst. 2 o oživnutí zaniklé pense v případě, že osoba, o níž jde, nenabyla pense z nového služebního poměru. Ustanovení o započtení dřívější služební doby pro vyměření pense jest přiměřenou náhradou za ztrátu pense takovému zaměstnanci, který nabude z nového služebního poměru nároku na pensi.

Samozřejmě jest vyloučena z opětného započtení doba, která byla započtena před nastoupením nové činné služby podle § 62 služ. pragmatiky zaměstnanci pro úraz nebo trvalou neschopnost k jakémukoliv výdělku, poněvadž tato přiznaná výhoda jest v rozporu s nastoupením nové činné služby. Rovněž nutno vyloučiti ze započtení v jiných oborech služby než vojenské a četnické dobu, která důstojníkům legionářům byla počítána od 20. roku věku a ostatním legionářům od 21. roku, poněvadž výhoda tato byla specielně určena jen pro pensi vojenskou nebo četnickou (§83 zák. č. 76/1922 Sb. z. a n. a § 23 zák. č. 153/ 1923 Sb. zák. a nař. ).

Ustanovení 2. odstavce jest v podstatě návratem k dřívějšímu právnímu stavu.

K § 12: Zásady uplatněné v § 11 osnovy provádějí se v § 12 i u státních zaměstnanců ve výslužbě, jimž se ponechává na vůli, pro který odpočivný plat se rozhodnou.

Poněvadž se řeší v § 12 pouze otázka konkurence mezi státními odpočivnými platy, zůstává v platnosti ustanovení § 17 zák. č. 286/24 Sb. z. a n., střetnou-li se odpočivné požitky státní a nestátní.

K § 13: Tento paragraf stanoví, jak to u pensistů činí § 12, i u pozůstalých nárok pouze na jeden zaopatřovací plat, což jest návratem k dřívějšímu, před rokem 1925 platnému právnímu stavu s tím rozdílem, že dříve zůstávala vdově zachována pense vyšší, kdežto nyní se jí dává právo volby, a to z toho důvodu, že v některých oborech (zejména u státních drah) bývají s nárokem na pensi spojeny určité výhody vedlejší, které by mohly tuto byť nižší pensi činiti pro oprávněnou osobu výhodnější.

Obdoby § 12, odst. 2, který připouští sčítání různých období, započítatelných pro pensi téhož zaměstnance, po případě pro vdovskou pensi jeho vdovy odvozenou

z jeho pensijního nároku, nelze užíti v případech, ve kterých se setkávají vdovské pense po dvou různých zaměstnancích (právních subjektech) v jedné osobě vdovy, neboť sčítání pensijních dob různých zaměstnanců je již pojmově vyloučeno.

Ustanovení § 13 postihuje konkurenci zaopatřovacích platů státních; v případě konkurence odpočivného a zaopatřovacího platu zůstává v platnosti kumulační předpis; tento platí nadále, i když konkurují dva odpočivné nebo dva zaopatřovací platy, z nichž jeden je státní, druhý nestátní veřejný.

K § 14: Zákaz vykonávati ve výslužbě některé výdělečné činnosti, postihuje i takovou činnost konanou s výdělečným úmyslem, při které by mohlo býti využito dřívějšího úředního postavení a vlivu z něho plynoucího.

Sankce pro porušení zmíněného zákazu uplatní se řízením disciplinárním; příslušné disciplinami (kárné) komise budou rozhodovati instančním postupem. Trest částečného (jak co do výše požitku tak co do doby trvání trestu) neb úplného odnětí pensijních nároků lze pro čin uvedený v odst. 1. vysloviti i tam, kde to podle platných ustanovení nebylo dosud možno (na př. disciplinární řád pro zaměstnance čsl. st. drah nezná tohoto trestu pro osoby ve výslužbě vůbec).

K § 15: Zostřuje se tu dosavadní předpis o krácení odpočivných platů, střetnou-li se s příjmy ze stálé výdělečné činnosti, která není podle § 14 zakázána, aby se tím usnadnila možnost konkurence osob soukromých jinak nezabezpečených ve výdělečných zaměstnáních se státními pensisty.

Ze sociálních ohledá jsou stanoveny dvě hranice; ustanovení nemůže postihnouti více než polovinu pense a úhrnný příjem (pense + výdělečný plat) do 40. 000 Kč.

Ohlašovací povinnost je uložena straně §em 26 osnovy.

K § 16. Ustanoveními tohoto paragrafu má býti umožněno přezkoumání způsobilosti ke službě u zaměstnanců požívajících pense a z toho plynoucí oprávněnosti této pense. Bude-li úředním lékařem zjištěna způsobilost ke službě, může se zaměstnanec rozhodnouti buď pro nastoupení činné služby nebo pro odbytné.