Ustanovení toto se nevztahuje na zaměstnance, kteří odešli do výslužby podle restrikčního zákona č. 286/1924 Sb. z. a n" neboť tito šli do výslužby bez průkazu nezpůsobilosti ke službě.

K odst. 7: Nový služební plat se stanoví zaměstnanci podle služebního platu v dřívější činné službě mu náležejícího, arciť se zřetelem na případně změněné poměry; nutno znova určiti výměru činovného se zřetelem na nové služební určení zaměstnancovo po příp. na změněný stav v podmínkách pro povolení výchovného.

K odst. 9: Odbytným se vyrovnává stát se všemi závazky plynoucími ze služebního poměru a přijetí odbytného vylučuje tudíž jakékoliv další závazky státu, třeba ve formě vrácení pensijních příspěvků nebo převodu prémiové reservy, které by přivodilo druhé hodnocení téže služební doby v pensijním pojištění, již jednou odbytným honorované. Ustanovení toto je v podstatě převzato z t. zv. restrikčního zákona, v němž odbytné nebylo stanoveno ani tak výhodně, jako jest stanoveno v osnově.

K § 17: Podmínka 5ti let skutečné služby pro výměru pense započitatelných plyne z toho, že nejdříve uplynutím této doby vzniká nezpůsobilosti ke službě podmíněný nárok na pensi.

Kde v důsledku provdání nastává zrušení služebního poměru nebo změna služebního poměru, zejména z pragmatikálního na smluvní, stejně jako v případech, kde v důsledku sňatku ztrácí zaměstnankyně státní občanství (proto také se zrušuje její služební poměr), není místa pro použití ustanovení § 17, které míří jen na dobrovolný odchod.

Kdyby zaměstnankyně, na niž má ustanovení toho býti použito, měla nárok na jiné odbytné, nastupuje nárok podle § 17 na místo dosavadního, který odpadá.

K § 18: Ustanovení toto bylo pojato do zákona, aby vyvarováno bylo velmi obtížným a administrativu nejen státu, ale i nositelů pojištění velmi zatěžujícím jednáním a sporům o rovnocennosti státního pensijního zaopatření u některých kategorií státnich zaměstnanců s pensijním (sociálním) pojištěním; je odůvodněno naprosto různou povahou státního pensijního zaopatření na jedné a pensijního (sociálního) pojištění soukromých zaměstnanců na druhé straně. Dosavadní právní stav měl další nevítaný

důsledek, že by otázka rovnocennosti musela býti řešena při každé změně (tedy i při generální redukci nároků touto osnovou navrhované) nejen pensijních a aktivních platů, které jsou základem pro výši platů pensijních, ale i při každé změně předpisů pensijních, která přirozeně má také býti východiskem kalkulace o rovnocennosti pensijních platů s důchody pensijního příp. sociálního pojištění. Jaký chaos ve služebním nebo pensijním poměru zaměstnance by musel nastati, lze seznati snadno z těch možných případů, v nichž by při dočasné nerovnocennosti (na př. vyvolané snížením aktivních platů) bylo nutno, aby zaměstnanec přecházel třeba několikráte za dobu své činné služby z pensijního zaopatření do pensijního (sociálního) pojištění a vice versa.

Je také nevhodné, aby otázka pensijního zaopatření státních zaměstnanců byla roztříštěna do té míry, že by bylo nutno zvláštní evidence a vždy individuelního rozhodování. Ostatně státní zaměstnanec je zodpověděn za svoji činnost a chování i ve výslužbě a porušení povinností může míti podle výsledku disciplinárního řízení i vliv na pensi. Proto je navrhované ustanovení i v zájmu kázně v řadách zaměstnaneckých.

K § 19: V ustanovení tomto, které určuje termín zániku, zastavení nebo snížení odpočivného (zaopatřovacího) platu, obsažená výjimka (slova "pokud není jinak stanoveno") míří především na srážky zmíněné v § 8 (z pensi placených do ciziny).

K § 20: Zde se upravuje jednotně a administrativně nejjednodušším způsobem kompetence pro rozhodování o pensijních platech podle tam uvedených ustanovení tohoto zákona a zákona restrikčního tak, že se soustřeďuje k úřadu, jehož likvidující orgán zařizuje výplatu odpočivných (zaopatřovacích) platů. Výslovného ustanovení kompetenčního jest třeba, poněvadž vzhledem k judikatuře Nejvyššího správního soudu není příslušnost zcela nesporná, což ohrožuje právní bezpečnost rozhodnutí vydaných úřadem, jehož likvidující orgán zařizuje výplatu pensi. Kompetence se tu přenáší ve smyslu úsporném na úřady, jejichž účtárny likvidují a poukazují odpočivné a zaopatřovací platy. Jsou to toho času kromě zemských finančních úřadů úřady vojenské, železniční, ústřední ředitelství tabákové režie, zemské úřady, pokud jde o učitelské a

kongruální pense, a fondovní úřady, pokud jde o nadační statky, státní nemocnice, zástavní úřad a státní nakladatelství.

K § 21 a 22: § 21 definuje pojem státního zaměstnance ve smyslu tohoto zákona v tom směru, aby zahrnoval všechny zaměstnance státu bez rozdílu právní konstrukce jich služebního poměru.

Ustanovením § 22 rozšiřuje se platnost předpisů osnovy na:

a) učitele podle zákona č. 104/1926 (v činné službě i ve výslužbě); učitelé státních škol, podléhající zákonu č. 104/1926, spadají pod ustanovení § 21,

b) profesory diecesních učilišť theologických v činné službě i ve výslužbě, podle § 211 platového zákona,

c) nestátní profesory středních škol, učitelských ústavů a jiných vyšších učilišť na Slovensku a Podkarpatské Rusi v činné službě; tito profesoři ve výslužbě spadají pod písm. e), bb),

d) duchovní podle zákona č. 122/1926 a pozůstalé po duchovních církví a náboženských společností dotačních (§ 5, odst. 3 cit. zák. ) s výjimkou předpisů pro ně podle § 7 osnovy již platných,

e) osoby ve výslužbě, jichž se týče zák. č. 70/1930 Sb. z. a n., pokud nespadají již pod § 21, tedy zejména:

aa) na profesory diecesních učilišť theologických odešedší do výslužby před platovým zákonem,

bb) na nestátní profesory středních škol, učitelských ústavů a jiných vyšších učilišť na Slovensku a Podkarpatské Rusi (§1, odst. 3, cit. zák. ),

cc) na učitele, odešedší do výslužby před účinností učitelského zákona č. 104/1926 (§ 2 cit. zák. ),

dd) na obecní (městské) a obvodní lékaře, pokud nebyli ustanoveni státními zaměstnanci (§ 3, odst. l a 2, cit. zák. v souvislosti s § 21 osnovy),

ee) na pensisty drah sestátněných (§ 12, odst. l, písm. b), cit. zák. ),

ff) na župní zaměstnance, obecní a obvodní notáře na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kterým byly pense upraveny podle zákona č. 310/1924 Sb. z. a n. (§ 12, odst. l, písm. c), cit. zák. ), gg) na duchovní odešedší do výslužby

před zákonem č. 122/1926 Sb. z. a n. (§ 12, odst. 5, cit. zák. ),

f) pozůstalé po osobách uvedených pod písm. a) až e).

K § 23: Příděly zmíněné v odstavci 3 jsou, pokud jde o země, okresy a obce, příděly podle zákona ze dne 15. června 1927, č. 77 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 27. listopadu 1930, č. 169 Sb. z. a n. (vyhláška ministra vnitra č. 170/1930 Sb. zák. a nař. ), které ovšem - za předpokladů v osnově uvedených - se krátí jen, pokud tyto svazky na ně nemají zákonného nároku.

Odstavec 3. se netýká občasných příspěvků vyplácených státem ke zmírnění nezaměstnanosti.

K § 24: Dosavadní způsob výplaty služebního platu v první den měsíce po případě na konci měsíce nesmírně zatěžuje platební ultima měsíční. Poněvadž státu takto z přechodných úvěrových operací vznikají pokladniční obtíže a zbytečné zatížení z debetních úroků a výloh manipulačních, z něhož zaměstnanci nemají zisku, doporučuje se stanoviti po případě rozložiti výplatní termíny na některé z prvních dnů (nejdéle do 15. dne) měsíce, kdy jednak peněžní trh je volnější, jednak státní pokladna sama z plateb do ní k prvnímu dni měsíce plynoucích může opatřiti alespoň částečnou úhradu. Zaměstnanci při tom ve svých právech nedoznají újmy a státní pokladna bude ušetřena zbytečných výloh.

Jak tato otázka také z národohospodářského a měnového hlediska je důležitá, vysvítá z okolnosti, že se jí zabývají i soukromí podnikatelé. Jako další výhody úpravy výplatních termínů se uvádějí: zvýšení oběživé rychlosti bankovek, zmenšení oběhu bankovek (zvýšení krytí bankovek a zmenšení závislosti na cizině), pravidielnější rozdělení kupní síly na celý měsíc (rovnoměrnější zaměstnání obchodů, živností a výroby, vliv na poměr nabídky a poptávky, který se tím rovněž uklidňuje a rozložuje), jakož i zvětšení likvidity peněžního trhu rozložením nároků na něj po celý měsíc.

K § 28: Poněvadž v osnově nelze již z důvodů logistických vyrovnati všechny nesrovnalosti, které po případě při provádění zákona vzniknou, zmocňuje se tímto ustanovením vláda, aby takové nesrovnalosti sama vhodnými opatřeními vyrovnala.

C. Odhad finančního výsledku osnovy.

Výše finančního efektu, kterého má byti docíleno, se odhaduje takto:

v milionech Kč

Jelikož povinnosti (závazky) korporací, které jsou vydržovateli osobního nákladu pro učitelstvo nestátních škol národních, nejsou osnovou dotčeny, přijde celá částka výsledku srážek u těchto učitelů k dobru záloh poskytovaných státní správou na tyto učitelské platy:

K tomu přistupují úspory vzniklé odkladem t. zv. IV. etapy staropensistské (§ 6, odst. 4); vzhledem k přirozenému úbytku percipientů do konce roku 1932 a osvobození zbývajících percipientů od platových srážek, s jejichž výsledkem je shora počítáno, odhadují se tyto úspory na 41, 000. 000 Kč.

Po stránce formální vláda doporučuje, aby osnova tohoto zákona byla v obou sněmovnách Národního shromáždění přikázána výborům sociálně - politickému a rozpočtovému a aby byla projednána v době co nejkratší tak, aby zákon mohl býti ještě v prosinci tohoto roku vyhlášen.

V Praze, dne 9. prosince 1932.

Předseda vlády:

J. Malypetr v. r.

Ministr financí:

Dr. Trapl v. r.

Státní tiskárna v Praze. - 4611-32.