Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.
III. volební období.
7. zasedáni.
2099. Vládní návrh.
Zákon
ze dne....................................................... 1932
o úsporných opatřeních personálních.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
Díl I. Srážky z platů.
§ 1.
Z platu presidenta republiky stanoveného zákonem ze dne 12. srpna 1921, č. 290 Sb. z. a n., se sráží 150. 000 Kč a z peníze určeného týmž zákonem na výdaje jeho úřadu 350. 000 Kč.
§ 2.
(1) Z platů členů obou sněmoven Národního shromáždění podle § 1 zákona ze dne 18. března 1921, č. 115 Sb. z. a n., se sráží. 10% a z dalších platů
předsedů obou sněmoven Národního shromáždění podle § 3 zmíněného zákona.. 15% a místopředsedů obou sněmoven Národního shromáždění podle § 2 téhož zákona. 10%.
(2) Z příjmů příslušejících guvernéru Podkarpatské Rusi se sráží......15%.
§ 3.
Z příjmů příslušejících předsedovi vlády a ostatním členům vlády podle zákonů ze dne 20. prosince 1918, č. 94 Sb. z. a n., a ze dne 15. dubna 1920, č. 317 Sb. z. a n., se sráží 15%.
§ 4.
(1) Státním úředníkům se služným stanoveným pro úředníky mimo platové stupnice a soudcům mimo skupiny se sráží 15% z úhrnných stálých služebních příjmů.
(2) Z aktivních platů ostatních státních zaměstnanců se sráží, činí-li srážková základna
nad 9. 000 Kč až včetně 10. 800 Kč, 3%
" 10. 800 Kč " " 12. 600 Kč, 5%
" 12. 600 Kč " " 14. 400 Kč, 8%
" 14. 400 Kč, 10%
srážkové základny.
(3) Srážkovou základnu podle odstavce 2 tvoří pensijní základna; není-li určena, stanoví srážkovou základnu vláda k návrhu příslušného ústředního úřadu v dohodě s ministerstvem financí.
(4) Zaměstnanci nesmí po srážce zůstati na srážkové základně méně, než zůstane zaměstnanci s nejvyšší srážkovou základnou, pro niž je stanoveno nejblíže nižší srážkové procento, po případě není srážka stanovena vůbec.
(5) Převyšuje-li u zaměstnance, na kterého se vztahuje ustanovení odstavce 2, souhrn služebního platu a vedlejších stálých služebních příjmů služební plat úředníka s nejvyšším služným nejvyšší platové stupnice při stejném stavu rodinném, sráží se z jeho vedlejších stálých služebních příjmů 15%. Vedlejšími stálými služebními příjmy jsou příjmy zaměstnancovy mimo služební plat a jiné příjmy dotčené již srážkami podle odstavce 2, které příslušejí nebo jsou povoleny podle zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n. (platového zákona), nebo podle předpisů na základě § 210, odst. l, téhož zákona vydaných, jakož i pravidelné přídavky a odměny jakéhokoli druhu, pokud nejsou náhradou služebních výloh.
(G) Ustanovení § 14 zákona ze dne 13. února 1919, č. 78 Sb. z. a n., o platech profesorů vysokých škol, neplatí, pokud jde o srážky podle tohoto zákona.
§ 5.
Pensijní příspěvky a pojistné podle zákona ze dne 15. října 1925, č. 221 Sb. z. a n., o nemocenském pojištění veřejných zaměstnanců, se vyměřují bez ohledu na shora uvedené srážky.
§ 6.
(1) Z odpočivných (zaopatřovacích) platů státních zaměstnanců a jejich pozůstalých se sráží, činí-li srážková základna
nad 9. 000 Kč až včetně 12. 600 Kč, 5%
" 12. 600 Kč " " 14. 400 Kč, 8%
" 14. 400 Kč " " 33. 600 Kč, 10%
" 33. 600 Kč " " 49. 800 Kč, 12%
" 49. 800 Kč, 15%
srážkové základny.
(2) Srážkovou základnu tvoří celkové odpočivné (zaopatřovací) příjmy bez přídavků na děti, výchovného a doplňovacího přídavku ženatých. Příspěvky na výchovu se posuzují odděleně od vdovské pense.
(3) Ustanovení § 4, odst. 4, a ustanovení § 5 o pojistném platí stejně.
(4) Den 1. ledna 1933 stanovený v § 10 zákona ze dne 20. května 1930, č. 70 Sb. z. a n., kterým se upravují odpočivné a zaopatřovací platy některých státních a jiných zaměstnanců a učitelů, jakož i pozůstalých po nich, a v předpisech jemu odpovídajících, nahrazuje se dnem 1. ledna 1935. U osob, jichž se týká toto ustanovení, odpadá srážka stanovená v odstavci 1.
§ 7.
(1) Z doplňků kongruy duchovenstva kongruálních církví a náboženských společností státem uznaných případně recipovaných (§ 1 zákona ze dne 25. června 1926, č. 122 Sb. z. a n. ) se sráží činí-li pensijní základna (§ 2 téhož zákona)
nad 9. 000 Kč až včetně 10. 800 Kč, 3%, " 10. 800 Kč " " 12. 600 Kč, 5%, " 12. 600 Kč " " 14. 400 Kč, 8%, " 14. 400 Kč, 10%.
(2) Z celkových odpočivných (zaopatřovacích) příjmů těchto duchovních a pozůstalých po nich bez výchovného (§ 2 zákona č. 122/1926 Sb. z. a n. ) se sráží, činí-li
nad 9. 000 Kč až včetně 12. 600 Kč, 5%,. " 12. 600 Kč " " 14. 400 Kč, 8%, " 14. 400 Kč, 10%.
Příspěvky na výchovu se posuzují odděleně od vdovské pense.
(3) Církvím a náboženským společnostem zákonně uznaným před účinností zákona č.
122/1926 Sb. z. a n., avšak negruálním, se sníží v roce 1933 a 1934 poměrně paušální dotace, při čemž se jinak zachovávají zásady § 5, odst l a 2, téhož zákona; v případech § 5, odst. 3, uvedeného zákona se doplatky dotace sníží o srážky podle ustanovení předcházejícího odstavce.
(4) Ustanovení § 4, odst. 4, § 5 a § 6, odst. 4, platí obdobně.
§ 8.
(1) Odpočivné a zaopatřovací platy státních zaměstnanců a pozůstalých po nich, zbývající po srážce podle § 6, se snižují po dobu povoleného pobytu mimo území republiky československé
z částky do 24. 000 Kč ročně o 10%,
z další části odpočivného (zaopatřovacího) platu nad 24. 000 Kč ročně o 15%,
nikoliv však pod nejnižší výměru stanovenou v příslušném pensijním předpise. Příspěvky na výchovu se posuzují odděleně od vdovské pense.
(2) Snížení podle tohoto paragrafu neplatí pro dočasný pobyt mimo území republiky, který nepřesahuje v jednom roce dobu dvou měsíců. Pro počítání doby i snížení výplaty podle tohoto paragrafu jsou rozhodnými dny odchodu z území republiky a dny návratu.
(3) Po dobu snížení podle odstavce l odpadá snížení stanovené v § 7 zákona č. 70/1930 Sb. z. a n. a v ustanoveních jemu odpovídajících.
Díl II. Vánoční příspěvek.
§ 9.
Vánoční příspěvek podle zákona ze dne 14. října 1930, č. 144 Sb. z. a n., se nevyplácí.
Díl III.
Změna některých předpisů o odpočivných (zaopatřovacích) platech.
§ 10.
(1) Zaměstnanci jsou povinni platiti pensijní příspěvek ve výši 8% pensijní základny. V poměru k této sazbě se zvýší také sazba pensijního příspěvku zaměstnanců, kteří ma-
jíce právo na výhodnější než jednoduché započtení služebních let platí dosud pensijní příspěvek vyšší než 6%.
(2) Pensijní příspěvek se sráží v měsíčních částkách ze služebního platu.
(3) Pensijní příspěvek jsou povinni platiti zaměstnanci v činné službě i zaměstnanci na dovolené s čekatelným nebo na dovolené bez platu, jestliže se jim doba takové dovolené započítává pro výměru výslužného.
(4) Předcházejícími odstavci se nahrazuje ustanovení § 165 platového zákona a ustanovení jemu odpovídající.
(5) Ustanovení předcházejících odstavců platí obdobně i pro pensijní příspěvky stanovené jinými předpisy.
§ 11.
(1) Má-li státní zaměstnanec v činné službě, který jest v ní účasten pensijního zaopatření, nárok na státní odpočivné (zaopatřovací) platy, pozbývá tohoto nároku dnem účinnosti zákona, a je-li reaktivován neb ustanoven ve služebním poměru za účinnosti tohoto zákona, dnem předcházejícím dnu, od kterého přísluší plat z činné služby. Pokud by úhrnné odpočivné (zaopatřovací) platy příslušely vyšší částkou, než činí úhrnný plat z činné služby, přísluší rozdíl.
(2) Nedosáhne - li takový zaměstnanec při skončení činné služby v odstavci l zmíněné nároku na odpočivný (zaopatřovací) plat z této služby, nabývá opět nároku za zaniklý odpočivný (zaopatřovací) plat; jinak je doba rozhodná pro dřívější výslužné (bez doby započtené podle § 62 služební pragmatiky a obdobných ustanovení) dosavadní měrou započitatelná pro nárok na výslužné a jeho výměru ve služebním poměru uvedeném v odstavci předcházejícím. Pokud nejde o ustanovení ve stejném služebním poměru, jsou dále ze započtení vyloučeny doby, započtené podle § 83 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n., o vojenských požitcích zaopatřovacích, nebo § 23 zákona ze dne 4. července 1923, č. 153 Sb. z. a n., kterým se upravují některé služební poměry četnictva a některé četnické požitky, zejména odpočivné a zaopatřovací.
§ 12.
(1) Státní zaměstnanec ve výslužbě, který má více než jeden státní odpočivný (zaopatřovací) plat, má počínajíc dnem účinnosti
zákona nárok pouze na jeden z nich podle vlastní volby, ostatní nároky zanikají; dokud nebude volba vykonána, jest vypláceti odpočivný (zaopatřovací) plat nejvyšší.
(2) Zvolí-li si odpočivný (zaopatřovací) plat, který vyplývá z poslední služby, jest tento odpočivný (zaopatřovací) plat znovu podle příslušných předpisů vyměřiti tak, že k době pro jeho výměru rozhodné připočte se doba, která byla rozhodnou pro výměru zaniklého odpočivného (zaopatřovacího) platu.
§ 13.
Ustanovení § 12, odst. l, platí obdobně také pro pozůstalé po státních zaměstnancích. Setkají-li se dva nebo více nároků na státní zaopatřovací platy za účinnosti tohoto zákona, nastává zánik dnem, kdy se tyto nároky setkají.
§ 14.
(1) Státní zaměstnanec ve výslužbě nesmí vykonávati s úmyslem výdělečným činnost po případě provozovati podnik neb zúčastniti se na podnicích nebo činnostech po případě býti v podnicích zaměstnán, bylo-li by to proti zájmům státu nebo na újmu vážnosti stavu, zejména mohli by při této činnosti využívati svého dřívějšího úředního zaměstnání.
(2) Přestoupení tohoto zákazu se trestá disciplinárně, při čemž lze uložiti i trest částečného-neb úplného odnětí odpočivných (zaopatřovacích) nároků, a to i kdyby tento trest podle jiných platných ustanovení nemohl býti uložen.
§ 15.
Má-li státní zaměstnanec ve výslužbě vedle odpočivných (zaopatřovacích) platů stálý výdělečný příjem podrobený dani důchodové, snižuje se výplata odpočivných (zaopatřovacích) platů o částku, o kterou výdělečný příjem převyšuje služné odpovídající jeho pensijní základně, nejvýše však na polovinu; tímto snížením nesmí však úhrn odpočivných (zaopatřovacích) platů a výdělečného příjmu klesnouti pod 40. 000 Kč ročně.
§ 16.
(1) Státní zaměstnanec ve výslužbě, který odešel do výslužby na základě průkazu nezpůsobilositi, jestliže nedosáhl ještě věkové hranice stanovené pro nárok na přeložení do výslužby bez průkazu nezpůsobilosti, jest po-
vinen podrobiti se k výzvě úřední lékařské prohlídce, zda nezpůsobilost ke službě ještě trvá, při čemž se má zvláště přihlížeti k jeho zaměstnání ve výslužbě.
(2) Obsah lékařského posudku sdělí úřad zaměstnanci.
(3) Byl-li zaměstnanec uznán způsobilým ke službě, vzniká mu povinnost k úřední výzvě nastoupiti činnou službu.
(4) Do 15 dnů od doručení sdělení podle odstávce 2, vyzněl-li lékařský posudek na způsobilost ke službě, jest zaměstnanec povinen prohlásiti, že jest ochoten k úřední výzvě nastoupiti činnou službu nebo že se rozhodl pro odbytné (odstavec 8) na mísíte všech nároků vyplývajících ze služebního (pensijního) poměru pro něho a jeho příslušníky. Prohlášení toto jest neodvolatelné.
(5) Prohlásil-li zaměstnanec, že jest ochoten nastoupiti činnou službu, vyplácí se mu až do doby, kdy bude do čiňme služby povolán, odpočivný (zaopatřovací) plat po případě se znova vyměří bez ohledu na doby připočtené z důvodu nezpůsobnosti ke službě (§62 služební pragmatiky a § 157 platového zákona a obdobná ustanovení).
(6) Neuposlechne-li zaměstnanec výzvy k lékařské prohlídce nebo nepodá-li prohlášení ve lhůtě stanovené v odstavci 4, nebo nenastoupí-li k výzvě službu na místě mu určeném, zastavuje se výplata odpočivného (zaopatřovacího) platu až do doby, kdy odpadla příčina zastavení výplaty, nejdéle však do doby, kdy dosáhne věkové hranice v odstavci l zmíněné.
(7) Nastoupí-li činnou službu, zaniká nárok na dosavadní odpočivný (zaopatřovací) plat a přísluší mu dnem následujícím po zániku odpočivného (zaopatřovacího) platu služební plat podle posléze náležejícího služebního platu a, nebyl-li tento vyměřen podle platového zákona (obdobných ustanovení), podle § 198 téhož zákona (obdobných ustanovení).
(8) Odbytné se vyměří 15% pensijní základny za každý celý rok skutečné služby pro výměru odpočivných (zaopatřovacích) platů započítatelný, nejvýše čtyřnásobkem pensijní základny.
(9) Poskytnutí odbytného vylučuje vydání převodní částky podle § 114 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb. z. a n., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, § 240 zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro
případ nemoci, invalidity a stáří, ve znění zákona ze dne 8. listopadu 1928, č. 184 Sb. z. a n., a § 124 zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří, jakož i vrácení pensijních příspěvků.
§ 17.
(1) Vzdá-li se státní zaměstnankyně podléhající ustanovení platového zákona nebo předpisům na základě jeho § 210, odst. 1, vydaným, která je v den účinnosti zákona již provdána, nebo která se později provdá, dobrovolně služby, obdrží, má-li alespoň 5 roků skutečné služby pro výměru odpočivných (zaopatřovacích) platů započítatelných, místo případného jiného odbytného za každý celý rok takovéto služby 15% pensijní základny, nejvýše však čtyřnásobek pensijní základny jako odbytné.
(2) Ustanovení § 16, odst. 9, platí stejně.
§ 18.
Státní zaměstnanci v činné službě uvedení v § 2, čís. 4, zákona č. 26/1929 Sb. z. a n., kteří mají normální pensijní nároky spojené s místem jimi zastávaným nebo nabudou těchto nároků po ukončení stanovené zkušební doby nebo stanoveného prozatímního postavení, jsou vyňati z pojistné povinnosti podle zákona č. 26/1929 Sb. z. a n. a podle zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 184/1928 Sb. z. a n.
§ 19.
Zánik nároku, zastavení nebo snížení výplaty odpočivného (zaopatřovacího) platu podle tohoto zákona nastává, pokud není jinak stanoveno, koncem měsíce, v němž nastal důvod pro zánik (zastavení, snížení) a končí, pokud není jinak stanoveno, koncem měsíce, v němž důvod pro zánik, zastavení nebo snížení výplaty odpadl.
§ 20.
Opatření podle §§ 11 až 13 a § 15 tohoto zákona a podle §§ 17 až 21 zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n., o úsporných opatřeních ve veřejné správě, pokud ustanovení tato nedoznala změny tímto zákonem, přísluší učiniti úřadu, jehož likvidující orgán zařizuje výplatu odpočivných (zaopatřovacích) platů, nejsou-li opatření ta vyhrazena ústřednímu úřadu tomuto úřadu nadřízenému.
Díl IV.
Všeobecná ustanovení. § 21.
Státními zaměstnanci podle tohoto zákona se rozumějí všichni zaměstnanci státu, ústavů, podniků a fondů státních nebo státem spravovaných včítajíc v to i dělníky, bez rozdílu, jde-li o služební (pracovní) poměr veřejnoprávní nebo soukromoprávní (smluvní).
§ 22.
Ustanovení tohoto zákona platí i pro
a) učitele, jichž se týče zákon ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb. z. a n., o úpravě platových a služebních poměrů učitelstva obecných a občanských škol (učitelský zákon),
b) profesory diecesních učilišť theologických (§ 211 platového zákona),
c) nestátní profesory středních škol, učitelských ústavů a jiných vyšších učilišť na Slovensku a Podkarpatské Rusi,
d) duchovní kongruálních církví a náboženských společností státem uznaných případně recipovaných (zákon č. 122/1926 Sb. z. a n. ) a pro poživatele zaopatřovacích platů podle § 5, odst. 3, zmíněného zákona, pokud není jinak stanoveno (§ 7),
e) osoby, jichž se týče zákon č. 70/1930 Sb. z. a n.,
f) pozůstalé po osobách uvedených pod písm. a) až e),
pokud nespadají již pod ustanovení § 21.
§ 23.
(1) Ustanovení tohoto zákona platí obdobně pro zaměstnance veřejnoprávních korporací a ústavů uvedených v § 212, odst. 1, platového zákona.
(2) Tyto korporace (ústavy) jsou povinny do 1. března 1933 oznámiti a prokázati úřadu stanovenému v § 212, odst. 4, platového zákona, že a jak provedly opatření podle tohoto zákona a jaká roční úspora tím vzejde.
(3) Neprovede - li korporace (ústav) zákonná opatření platová, krátí se příděly, na které není zákonný nárok, subvence, jiné příspěvky a podpory z prostředků státních o úspory, jež by z provedení oněch opatření vyplývaly, po případě se přihlédne k této
úspoře při schvalování rozpočtu a povolování přirážek.
(4) Totéž platí, byla-li snížení z tohoto zákona vyplývající zcela nebo z části zaměstnancům vynahrazena v jiné formě jako odměnami, výpomocemi a pod.
§24.
Vládním nařízením může býti upraven způsob výplaty služebních, odpočivných a zaopatřovacích platů státních zaměstnanců a pozůstalých po nich, jakož i posunut den výplaty platů předem splatných až včetně do 15. dne měsíce splatnosti.
§25.
Než bude vydáno vládní nařízení podle § 147 platového zákona, zmocňuje se vláda, aby, kde toho bude třeba, přechodně provedla úspornou úpravu nároku na náhradu služebních výloh a otázek s tím souvisejících vládním usnesením.
§26.
(1) Veškeré skutečnosti, které mají vliv na trvání nebo výši aktivních, odpočivných (zaopatřovacích) platů, jest osoba, které tyto platy příslušejí, povinna ohlásiti, pokud se podle platných předpisů nepřihlíží k nim z moci úřední, a to pokud jde o aktivní platy u služebního úřadu, jinak u úřadu, jehož likvidující orgán zařizuje výplatu odpočivných (zaopatřovacích) platů.
(2) Opravné prostředky proti rozhodnutím vydaným podle tohoto zákona nemají odkládacího účinku.
(3) Disciplinární (trestní) odpovědnost za nesplnění ohlašovací povinnosti nebo za nesprávné údaje zůstává nedotčena.
Díl V. Závěrečná ustanovení.
§ 27.
Po dobu účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti všechna v předpisech, smlouvách neb ujednáních obsažená ustanovení, která odporují po případě nejsou v souladu s ustanoveními tohoto zákona.
§ 28.
Vláda se zmocňuje, aby vhodnými opatřeními vyrovnala nesrovnalosti, které by při provádění tohoto zákona vznikly.
§ 29.
(1) Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1933 a provedou jej všichni členové vlády.
(2) Ustanovení §§ 1 až 9 s výjimkou ustanovení § 6, odst. 4, pozbývají účinnosti dnem 81. prosince 1934.
Důvodová zpráva.
Úvod.
Důsledky světové krise hospodářské rozšířily se průběhem posledního roku i na Československou republiku takovou měrou, že se projevily již velmi citelně v poklesu státních příjmů, který je tím povážlivější, že se dostavil přes veškerá k jeho zamezení učiněná administrativní i legislativní opatření, jež směřovala především k zabezpečení vhodných úspor ve výdajích, musila však také obrátiti zřetel ke zvýšení příjmů. Zejména okolnost, že ani zvyšováním daňových břemen nejen nepodařilo se udržeti loňské výsledky státních příjmů, ale ani dosáhnouti státním rozpočtem na běžný rok již se zřetelem na tendenci doby níže preliminovaných příjmů, nutí vládu k důsledné úspornosti ve všech úsecích života, do nichž zasahuje, obzvláště když oproti pokleslým příjmům neklesají i stejně pružně a úměrně výdaje, nýbrž když naopak v důsledku hospodářské krise vzniká i v oborech, kde toho dosud nebylo, potřeba nezbytných zásahů státu, spojených namnoze se značnými novými a nepředvídanými výdaji. Daná finanční situace státu nutí k úsporám ve všech směrech, ve všech rozpočtových položkách. Je tu snahou krýti schodky především úsporami na věcných rozpočtových položkách. Když však ani radikální škrty provedené na věcných položkách připravovaného rozpočtu, které překročily částku 900 milionů Kč, nejsou s to vyrovnati rozpočtový schodek, nelze se naprosto obejití bez větších úspor v oboru
personálním, zejména když personální výdaje tvoří velmi značné procento rozpočtových výdajů.
Vláda sice sledovala již delší dobu i v tomto směru všechny možnosti úspor a provedla již i některá úsporná opatření, personální, pokud je uznala účelnými a pokud k takovým zásahům byl dán zákonný podklad. Tak zejména - aby jen nejhlavnějších opatření bylo vzpomenuto -, omezila vláda přijímání nových sil, zastavila povyšování zaměstnanců a přikročila dále k omezení výplaty odměn. Vláda hodlá v takových úsporách, administrativní cestou docílitelných, i nadále pokračovati, a neopomene žádného kroku, který uzná možným a v celkovém zájmu státu vhodným. Než ani administrativní úspory personální, jak rovněž ukázala zkušenost právě uplynulého roku, nestačí k docílení tak těžce ohrožené rovnováhy rozpočtové. Vedle celé řady legislativních opatření úsporných v oboru vydání věcných nelze se vyhnouti ani v personálním oboru legislativním opatřením, jež by zmírnila po dobu kritického stavu státních financí tíhu vydání.
Rozpočtové a pokladniční schodky nejsou v nynější době zjevem ryze československým, nýbrž zjevem světovým; i jiné státy, dokonce i státy starší a svou polohou a rozlohou i hospodářským a politickým významem mnohem větší než naše republika, jsou po delší dobu více nebo méně katastrofálně postiženy podobnými zjevy.
I jiné státy musely zjednávati rozpočtovou rovnováhu různými úspornými opatřeními a to také v oboru personálním. Z postupu pozorovaného při úsporných personálních opatřeních jiných, zejména sousedních států je účelno co nejvíce těžiti pro naše záměry nejen s hlediska čistě praktického, aby zhodnoceny byly cizí zkušenosti ve prospěch vlastní, ale i z důvodů vnitrohospodářských a obchodně politických; neboť personální výdaje jsou nejen ve výrobě a obchode, ale i ve státní správě a státních podnicích v důsledku jimi vznikajícího nebo zvyšovaného zatížení veřejnými dávkami složkou, která je důležitá pro soutěživost jednotlivých států v mezinárodním obchodním styku.
Společným zjevem při úsporných personálních opatřeních v cizích státech je omezení řádných, systemisovaných osobních příjmů státních a obdobných zaměstnanců percentuálními, podle výše platu (některých hlavních jeho složek) progresivně odstupňovanými srážkami různé výše. Po výtce ze srážkové základny byly vyjmuty některé druhy platů se zvláštním určením (rodinné přídavky, příbytečné po případě příspěvky na činže, náhrady služebních výloh). Dalším dosti obecným zjevem je, že nižší platy určité výše zůstávají ze srážek vyjmuty, při čemž v některých státech jsou platy minimalisovány (Rakousko, Německo, Rumunsko) po případě srážky omezeny maximální výší celkového procenta.
Tak byly v Rakousku již v říjnu 1931 platy státních zaměstnanců zkráceny o 4-6%.
V Německu byly dokonce již nařízením z prosince 1930 počínaje 1. únorem 1931 platy státních zaměstnanců říše sníženy o 6%, dalším nařízením od 1. července 1931 o dalších 4-7 (odstupňováno dle skupin míst činovného) a konečně třetím nařízením od 1. ledna 1932 o dalších 9%.
V Itálii pak byly již koncem roku 1930 sníženy platy o 12%, při čemž pro vyšší platy byly stanoveny ještě vyšší srážkové sazby.
V Maďarsku byly sníženy platy třikráte a to s účinností od 1. září 1931 o 1015%, od 1. ledna 1932 o dalších 2-5%, od 1. července 1932 o dalších 2-5%, od kteréhož dne byly též sníženy rodinné přídavky (na ženu a na děti).
V P o l s k u byla v roce 1931 a 1932 postupně odstraňována velmi pestře vybudovaná soustava přídavková.
V Jugoslávii byly od 1. října 1931 sníženy drahotní přídavky, a to odstupňovaně progresivním způsobem.
V Rumunsku činily srážky zavedené od roku 1931 od 10 do 23%, u smluvních zaměstnanců byla stanovena srážková procenta vyšší.
Zároveň došlo k obdobným srážkám i u odpočivných a zaopatřovacích platů státních zaměstnanců a pozůstalých; v Maďarsku došlo kromě toho ještě k rozsáhlejšímu krácení pensí placených do ciziny.
Kromě srážek z platů byly také zvýšeny státní příjmy jako zvýšením pensijního. příspěvku v Polsku z 5% na 8%.
Další úsporná opatření v oboru personálním týkají se snižování počtu zaměstnanců jako v Rakousku, Německu, Polsku, Švýcarsku (omezením nebo zastavením přijímání nových sil, překládáním do disponibility, pensionováním, propouštěním přebytečných a nevyhovujících zaměstnanců) zrušování, omezování (maximování) a snižování přídavků a odměn, jakož i dočasné zastavení povyšování.
A. Všeobecná hlediska osnovy. I. Snížení příjmů.
Vláda se snažila opatřeními, již v úvodu zmíněnými, snížení příjmů státních zaměst nanců zameziti, případně co nejvíce oddáliti. Z četných úsporných opatření již učiněných po případě připravovaných možno očekávati finanční účinek teprve značně později; státní rozpočet musí však býti dán do rovnováhy s účinností od 1. ledna 1933, a nutno hledati proto úspory s okamžitým výsledkem finančním. I po radikálních škrtech na věcných úvěrech, které takový okamžitý účinek projeví, byl by zbýval ještě tak značný schodek, že by jej nebylo možno uhraditi výhradně zvýšením dosavadních daní a dávek, po případě zavedením nových, aby tím soutěživost naše na mezinárodním trhu neutrpěla, čímž by se situace státu jen zhoršila. Nutno proto alespoň menší část tohoto schodku uhraditi úsporami na platech státních zaměstnanců.