Union, Mühling na letošním sjezdu Ústředního svazu průmyslníků - i když tito oba mluvili jen o nutném dlouhodobém financování průmyslu, nezmiňujíce se výslovné o jediném prostředku k němu, o dílčích dluhopisech - a rovněž Engliš v článku »Krise a ceny« v Lidových Novinách ze dne 9. listopadu 1930).

Vyšetřujeme-li příčiny, proč v Československé republice není téměř vůbec soukromých dílčích dluhopisů, vidíme, že hlavní příčinou toho jest přesvědčení, že není možno získati naše obecenstvo pro tento druh ukládání kapitálu.

Jest správné, že obecenstvo v soukromých dílčích dluhopisech nevidí té záruky bezpečnosti, které požaduje. Není však Správné domnívati se. že se to nedá změniti. Když se v Německu hned po inflaci a jejích ztrátách pro držitele dílčích dluhopisů podařilo umístiti doma již v r. 1924 36 mil. ř. m., 1925 74 mil. ř. m. a v r. 1926 323 mil. ř. m., to přece dokazuje, že obecenstvo nechová nepřekonatelnou nedůvěru k soukromým dílčím dluhopisům. Jen se musejí odstraniti příčiny této nedůvěry.

To se u nás dosud zanedbávalo. Spokojili jsme se tím, že jsme konstatovali odpor našich střadatelů vůči soukromým dílčím dluhopisům, neuvažujíce, že tento odpor jest hodně odůvodněný.

Od té doby, co totiž u nás (v době podnikatelské horečky) přicházely na trh takové papíry, stále docházelo ke srážkám mezi jejich držiteli a dlužníky, které pravidelně končily citelnými ztrátami pro věřitele.

Při tom většinou bylo lze konstatovati, že nešlc o ztráty, kterým se podle dané hospodářské situace nebylo lze vyhnouti, nýbrž o ztráty, způsobené tím, že si dlužník dosti nevážil práv věřitelů, že dlužníci bez omezení využívali formálních práv a že věřitelé neměli dosti možnosti hájiti svá práva. Počínaje od zastavení platů v době podnikatelské horečky, které často vedlo k sanaci dlužníků na útraty máj etniku dluhopisů, kráčejí dějiny našich dílčích dluhopisů přes známé kupónové spory a spor o slosování Pražskoduchcovské dráhy k zaplacení markových priorit bezcennými papírovými markami a ukazují, že držitel dluhopisu jest u nás vydán všanc libovůli dlužníka. To však jest způsobeno neúplností našeho práva o dílčích dluhopisech.

Toto právo se totiž zakládá ještě i dnes na dekretu dvorní komory ze dne 17. prosince 1847 (jenž jest výslovně označen jako »prozatímní opatření, dokud nebudou zavedena definitivní zákonná ustanovení o soukromých výpůjčkách ve formě dílčích dluhopisů) a na zákonech ze dnu 24. dubna 1874. č. 49 ř. z. a ze dne 5. prosince 1877, č. 111 ř. z.

Že by bylo účelné nyní již skoro devadesátileté prozatímní opatření nahraditi slibovaným opatřením definitivním, jistě nepotřebuje vysvětlení. Nutno však jest ukázati, že trh dluhopisů nelze si u nás mysliti dokud, dokud zákony z let 1874 a 1877 nebudou nahrazeny moderním zákonem. Tyto oba zákony to jsou, které z držitele

dluhopisů dělají bezprávného věřitele druhé třídy a které každému ztěžují, aby někomu doporučoval kupovati dílčí dluhopisy.

Jde o dva příležitostné zákony nejhoršího druhu. Již v r. 1877 prohlásil hrabě Thun v rozpravě panské sněmovny dne 22. února, že by se to přece mělo jmenovati zákonem o zabráněni exekucím proti železnicím«, nikoliv však zákonem na ochranu držitelů papírů. Tento zákon způsobil poplach mezi držiteli dluhopisů, poněvadž se musili obávati, že se opatrovník vzdá jejich práv. Došlo ke zneužitím, pravil v těže rozpravě svobodný pán Hein, a opatrovník se vzdal práv, která měl chrániti.

Účinek zákonů se během doby nezměnil. Poukazujeme na článek dra Weise »Československé právo o dílčích dluhopisech« v časopise »Prager juristische Zeitschrift« č. 11 z r. 1926.

Poněvadž zákon z r. 1874 odnímá věřitelům jakýkoliv vliv na volbu opatrovníka (který však jest výlučně oprávněn hájiti práva věřitelů), umožnil tento zákon, že pro majetniky priorit Ů. T. D. byl ustanoven jako opatrovník úředník ve výslužbě té finanční prokuratury, která jako zástupce dlužníka navrhla jeho jmenování, a že byla vydána potvrzenka na milionovou pohledávku držitelů priorit Pražskoduchcovské dráhy složenou u soudu v papírových markách, aniž byli věřitelé byť jen uvědomeni. To, že soudy dohlížejí na opatrovníka, nemůže věřitelům stačiti. Z opatrovnického spisu držitelů priorit Pražskoduchcovské dráhy č. Nc VI 42/24/3 pražského krajského soudu pro civilní věci vyplývá, že tento soud při potvrzence na jmenovitou hodnotu 10, 197. 000 marek proto nezahájil řízení podle zákona z r. 1877, poněvadž vystavení potvrzenky (to jest uznání, že složení bezcenných papírových marek stalo se právem), není »důležitou právní činností«. Mimo to i práva, která zákon z r. 1877 poskytuje držitelům priorit, jsou naprosto nedostatečná. Vždyť opatrovník není vůbec povinen dbáti míněni důvěrníků.

Tak prohlašuje i Freund v článku »Právní poměry veřejných půjček«, že zákony z let 1874 a 1877 »nezřídka vedly ku přímému poškozeni věřitelů. «

Nemůže tedy překvapovati, že obecenstvo jest nedůvěřivé k domácím soukromým dílčím dluhopisům. Jeho nedůvěra jest úplně odůvodněna.

Ale ještě více. Jest to nesnesitelný stav, že dílčí dluhopisy, které jsou v oběhu a které obecenstvo přijímá, podléhají zákonům, které Jejich bezpečnost snižují, místo aby ji zvyšovaly. Mů/eme tvrditi, že vůbec jen tehdy jest možno umístiti dluhopisy mezi obecenstvem, když nezná zákonů z let 1874 a 1877. Nenašel by se určitě ani jediný kupec, kdyby význam těchto zákonů byl všeobecně znám.

Dílčí dluhopis jest ukládací papír. Jen tehdy lze od střádalů očekávati, že poskytnou svůj kapitál průmyslu na dlouhou dobu, když se jim nabídnou aspoň všechny možné právní jistoty.

Proto považujeme za naléhavě nutné reformovati naše právo o dílčích dluhopisech.

I kdybychom se domnívali, že nyní z hospodářských nebo finančně politických důvodů nelze pomýšleti na vydáváni soukromých dílčích dluhopisů, není to důvodem, aby se nepřikročilo k reformě uznávané za nutnou. Aspoň není nyní práce pod nátlakem času a zůstaneme ušetřeni toho, že bychom zase vydali nepřipravený příležitostný zákon.

Ale ostatně jde přece i o to, aby se půjčkám obecně prospěšných elektrisačních společností, které jsou v oběhu v hodnotě asi 250 mil. Kč, poskytla přiměřená jistota, pokud to jest ještě možné bez zpětné platnosti nového zákona.

Konečně můžeme také doufati, že přímo již vydáním moderního zákona, který odpovídá všem odůvodněným požadavkům věřitelů, oživí se zájem obecenstva o dílčí dluhopisy tak, že i u nás bude možno současnými vhodnými hospodářskými opatřeními krátkodobě průmyslově úvěry, již poskytnuté, pokud se k tomu hodí, proměniti v úvěry dlouhodobé a tím zbaviti banky břemena.

Nový zákon měl by udělati konec dosavadnímu systému opatrovníků. Měl by významné vzory (viz články v časopise »Prager juristische Zeitschrift. č. 8, 9, 10, 12 z r. 1927; č. 1, 2, 3, 4, 5, 7, 8, 11 z r. 1928 a č. 7 z r. 1930), v německém zákoně ze dne 4. května 1899 (ve znění zákona ze dne 14. května 1914), v titulu o »společenství věřitelů při půjčkových dluhopisech« lichtenstemského občanského zákoníka a v II. návrhu svazkového zákona o revisi titulů 24-33 švýcarského obligačního práva.

Podepsaní se tedy táží

1. Ví-li pan ministr o velkých nešvarech, které způsobuji naše platné zákony o dílčích dluhopisech?

2. Je-li pan ministr ochoten dáti podnět k vypracování a předložení zákona vhodného k napravení těchto nešvarů?

V Praze dne 14. října 1932

Dr. Bacher,

dr. Rosche, Oehlinger, Heller, Bobek, dr. Luschka, Windirsch, dr. Mayr-Harting, Platzer. Viereckl, Zierhut, Kunz, Wagner, dr. Petersilka, dr. Hodina, Scharnagl, Halke, Greif, Krumpe, Gläsel, Böhm.

2011/XII (překlad).

Interpelace

poslance R. Köhlera a druhů ministrovi vnitra,

že policejní úřady činí překážky podnikům mládeže, povoleným stanovami.

Již delší dobu není téměř jediného podniku mládeže, jemuž by policejní úřady nečinily překážky. Jak velice při těchto zásazích policejních

úřadů do pořádání takovýchto podniků mládeže jde o pouhé svévolné činy, vysvítá již z toho, že se takovéto podniky konají úplně podle stanov jednotlivých skupin mládeže a mimo to byly tyto podniky zpravidla včas ohlášeny. Zvláště třeba zdůrazniti, že jde při tom také o sjezdy stavovských skupin mládeže, pořádané podle stanov, které nemají nejmenší politické příchuti a jimž podle jejich stanov mimo to již napřed jest každá politická činnost úplně cizí. l takovýmto skupinám mládeže politické úřady jejich schůzky citelně omezily, a to úplně neodůvodněně.

Přitěžující okolností při tomto postupu jest také to že na příklad při krajském sjezdu mládeže Německého svazu obchodních a průmyslových zaměstnanců (D. H. V. ), odborové organisace německých zaměstnanců (se sídlem v Ostí n. L., v Liberci byl sjezd ohlášen již 31. srpna t. r.. kdežto liberecké policejní ředitelství pokusilo se sjezd zakázati den před konáním dne 7. října? 1932; teprve na zákrok interpelantů byl zákaz z části odvolán Přes to však ranní slavnost a pochod mládeže byly zakázány. V den slavnosti, když stavovská mládež vyšla ráno z městského učňovského domu v Liberci, stála u východu policie. Policejními hlídkami bylo rovněž obsazeno místo, kde se měla konati ranní slavnost, ale kam účastníci nevstoupili, poněvadž to bylo zakázáno Také uliční příchody k zahradě tělocvičny, kde stavovská mládež předváděla tělocvičné cviky, byly obsazeny dvojitými policejními hlídkami k nemalému úžasu veřejnosti.

Takto, bez jakéhokoliv důvodu, chovala se policie nejen v Liberci, nýbrž v podobném rozsahu došlo k tomu také jinde při sjezdech týchž stavovských skupin mládeže, konaných podle stanov. Takovýto postup vykonává na výdělečnou mládež, která beztoho musí trpěti na zdraví pro následky hospodářské kříse, ještě duševní nátlak, který neslučitelně odporuje volnosti pohybu a shromažďovacímu a spolčovacímu právu, jež zaručme ústava státu.

Toto jednání jest tím neudržitelnější, že omezuje život stavovských skupin mládeže, jenž slouži praktické péči o mládež, a na který ony mají právo podle povolených stanov, a poněvadž takovýmto takticky nemoudrým jednáním se mládež zbytečně pobuřuje.

Podepsaný táže se tedy pana ministra vnitra

1. Jest pan ministr ochoten postarati se, aby přestaly takovéto přehmaty policejních úřadů, jemu podřízených?

2. Jaká opatření hodlá pan ministr učiniti, aby příště bylo zaručeno řádné konání takovýchto sjezdů stavovských skupin mládeže?

Praze dne 15 října 1932

Köhler,

Inž. Jung, Simm, Schubert, Szentlványl, Nitsch, Geyer, Knirsch, Krebs. dr. Holota, dr. Törköly, Kasper, Matzner, dr. Schollich, inž. Kallina, dr. Jabloniczky, Dobránsky, Fedor, Hokky, dr. Keibl, dr. Szüllö, Horpynka, dr. Hassold, dr. Hanreich.

2011/XIII. (překlad).

Interpelace

poslance F. Oehlingera a druhů

ministrovi vnitra

o postupu poličského okresního úřadu vůči

veřejným schůzím křesťansko-sociální

strany lidové.

Německá křesťansko-sociální strana lidová chtěla uspořádati dne 2. října 1932 ve 2 hod. odpoledne veřejnou schůzi v Jedlové a v 8 hodin večer v Limberku.

Poličský okresní úřad zakázal schůze výnosem číslo 20. 635, tohoto znění:

»Vaše oznámení ze dne 29. září 1932, že hodláte pořádati dne 2. října 1932 ve 2 hodiny odpoledne veřejnou schůzi s programem »Křesťanští sociálové a politické a hospodářské poměry« v hostinci H. Schauera v Jedlové a dne 2. října 1932 v 8 hodin večer v katolickém spolkovém domě v Limberku neberu na vědomí z důvodu § 6 zákona ze dne 15. listopadu 1867, číslo 135 ř. z. a zakazují pořádati schůze, poněvadž jest obava, že by mohla býti ohrožena veřejná bezpečnost a veřejné blaho.

Poněvadž pořádati schůze bylo zakázáno, nepovoluje se vám ani vyvěsiti plakáty k této schůzi.

Žádané povolení k rozdávání letáků, které jste sem předložili, nepovoluji z důvodu § 23, odst. 1, zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 6 ř. z. ex 1863, poněvadž nabízeti tiskopisy mimo místnosti k tomu řádně ustanovené jest zakázáno. Proti tomuto výměru můžete se odvolati do 15 dnů u poličského okresního úřadu k zemskému úřadu v Praze.

Rada politické správy:

Rytíř.

Proto se táži pana ministra vnitra:

1. Ví pan ministr o výnosu poličského okresního úřadu čís. 20. 635 ze dne 30. září 1932, jímž se zakazují schůze v Jedlově a v Limberku a ví-li o něm, proč byl tento výnos vydán a schůze zakázány?

2. Domnívá se pan ministr, že schůze německé křesťansko-sociální strany lidové ohrožují veřejnou bezpečnost a veřejné blaho?

3. Domnívá se pan ministr, že rozdávání letáků schválených censurním úřadem mimo místnosti k tomu řádně ustanovené jest zakázáno?

4. Jest pan ministr ochoten zaručiti nejprimitivnější právo státního občana, právo shromažďovací svobody? '

5. Jest pan ministr ochoten zabrániti takovýmto přehmatům poličského okresního úřadu a tento úřad pohnati k odpovědnosti?

V Praze dne 17. října 1932.

Oehllnger,

dr. Mayr-Haring, Zajíček, dr. Luschka, Inž. Kallina, Matzner, Krebs, Köhler, Horpynka, Bobek, dr. Keibl, dr, Schollich, Fritscher, Scharnagl, Grelf, Krumpe, dr. Petersilka, Kunz, dr. Hanreich, dr. Hassold, inž. Jung, Knirsch, Kasper, Simm.

2011/XIV.

Interpelace

poslanců Fr. Zeminové, Al. Tučného, dra Patejdla, dra Moudrého a druhů

ministrům vnitra, sociální péče a spravedlnosti

o nesprávném zasahování státní autority

a administrativy do sociálních sporů děl-,

nictva v továrnách Walter v Jinonicích

a Podhajský v Hostivaři.

Několik týdnů žije již nejen dělnictvo továren Walter a Podhajský, ale i dělnictvo všech oborů ve Velké Praze v stoupajícím rozčilení. Všichni zodpovědní lidé cítí, že se jedná o zásadní boj dělnictva, o nezbytnou ochranu holého života a že tyto dva případy jsou špatně maskovaným pokusem zaměstnavatelského světa o zneužití hrozivé nezaměstnanosti dělnictva k rozbití všech smluv a k zničujícímu snižování mezd a platů pracujících vrstev.

Upozorňujeme vládu republiky, že dělnictvo obou továren pod tlakem poměrů šlo až na nejkrajnější mez ústupnosti. Po velmi obtížném jednání s firmou Walter přistoupilo dělnictvo na snížení mezd o 15-30, ano až 45%. Správa továrny, zastupovaná generálním ředitelem Kumperou, ujednání akceptovala, ale nedodržela. Začala srážeti mzdy i přes 50%, a když dělnictvo, po kratičké protestní stávce nastoupilo práci, a vyslalo své oprávněné zástupce ke správě továrny, aby předchozí ujednání s dělnictvem potvrdila a dodržela, odpověděla firma místo jednání s odborovými činiteli výlukou veškerého dělnictva z práce.

Také u firmy Podhajský docházelo k těžkým mzdovým sporům, které vyvrcholily pro odpor podnikatelů k slušnému smíru otevřeným konfliktem mezi dělnictvem a podnikatelem. Také zde pan továrník myslí, že celá státní moc musí státi k ochraně jeho osobních zájmů bez ohledu na sociální spravedlnost.

Dělnictvo z Waltrovky, zdrcené téměř 50% srážkami z platů, bylo však častokráte také vydáno nejrůznějším šikanám a provokacím pana generálního ředitele Kumpery. S dělnictvem, ať zaměstnaným nebo vyloučeným, jednalo se neobyčejně drsně a urážlivě. Že to hladovým dělníkům a jejich rodinám klidu nepřidalo, je pochopitelné.

Obě továrny začaly najímati stávkokaze. Ačkoliv přečetně časopisy denně psaly o trvání stávky i výluky, našel se list, který hladovicím českým dělnickým rodinám vpadl za peníze do zad a otiskl vědomě nesprávně inseráty obou firem, že stávky jsou skončeny a dělníci se přijímají do práce.

Tento čin kapitalistické »Národní Politiky« proveden byl v okamžiku zoufalého boje, a všechny následky, které z obou sociálních bojů vzejdou, padají nejen na správu obou továren, ale také na list, který za peníze verboval stávkokaze ze všech krajů republiky. Oklamáni zaplacenými zprávami »Národní Politiky«, sjeli se četní dělníci ze vzdálených končin, kde pravý stav věci nebyl znám. Někteří prodali i poslední peřinu, aby sehnali na cestu vlakem a teprve v Praze zjistili, že byli nesprávnými inseráty v »Národní Politice« podvedeni. Odborové organisace i ministerstvo spravedlnosti žádají zavedení trestního řízení pro podvod na těchto nešťastnících.

Provokacemi páně Kumperovými a objevením se prvních stávkokazů zostřil se sociální spor v obou továrnách velmi znatelně. Do sporu v tomto okamžiku zasáhla státní správa, ale velmi nešťastně. Místo, aby se ministerstvo vnitra a policejní ředitelství dohodlo s ministerstvem sociální péče na vyslání živnostenských inspektorů, kteří by se vším úsilím působili na rychlé a slušně skoncování sporu, postavilo se ministerstvo vnitra jednostranně na ochranu zájmů fabrikantů. Před obě továrny byly vyslány celé čety policie a četnictva, aby se stávkokazové dostali pohodlně a bezpečně do podniků. Policejními strážemi obklopovány byly i autobusy firem a nástupní místa, odkud byli stávkokazové sváženi. Marně zejména místní rada smíchovská proti tomu protestovala, poněvadž firma Walter samovolně obsazovala stanoviště a parkovala v místech zakázaných. Tím se továrna vědomě dopouštěla rušení držby a bylo nutno zakročovati až přímo u policejního presidenta, nežli se firmě zlovůle její zakázala. Nespokojení vyloučení dělnici nebo jejich hladovící ženy byli od továren zbraněmi odháněni, před kanceláří firmy Podhajský v Praze II. došlo k zatýkání, silnice jinonická byla četnictvem uzavřena jako ve válce a to všechno pro tvrdohlavost fabrikantů.

Stráž bezpečnosti a celé čety četníků na místo plnění svého úkolu, pečovati o veřejnou bezpečnost, byli vysíláni k hájení kapitalistických zájmů dvou fabrik, které bezohledně strhly dělnictvu téměř polovinu platů a potom ještě pomocí falešné inserce a kruté nezaměstnanosti chtěly je zbaviti existence úplně.

Národně-socialističtí poslanci uznávají těžkou, špatně placenou a nevděčnou službu policie a čet-

nictva. Vždyť rostoucí zločinnost je služebně a často i zdravotně úplně vyčerpává a bývají i na životech ohroženi. Proti těmto činitelům nemůže se tedy hněv dělnictva obraceti. Na státní administrativu platí však daněmi všichni občané, tedy i dělníci a veškeren pracující lid. Je proto přežilým a neudržitelným v moderní době názorem, že si prostě některý továrník zatelefonuje, na policii, nebo četnictvo a že tito orgánové bezpečnosti musí sekundovati i jeho zvůli.

Hned od počátku byl zásah státní moci a správy do sporu v obou podnicích pochybený. Jak jsme již podotkli, na místo sporu patřili živnostenští inspektoři a k uklidnění dělníků zodpovědní političtí úředníci.

Každý vážný člověk uzná, že lidem, zbaveným chleba a existence, nemá se ukazovati ozbrojená moc státu jako hrozba, ale státní správa že je povinna v dnešní těžké době, plné zodpovědnosti, vystupovati vždy a všude smířlivě a spravedlivě svými intervencemi.

Sledovali jsme od počátku, aby spory ve Waltrovce i u Podhajských rychle a spravedlivě byly rozřešeny. Proto podepsaní poslanci zakročovali nepřetržitě na místech sporu, u ministra vnitra, u policejního presidenta, u ministra sociální péče, spravedlnosti atd.

Konstatujeme otevřeně, že ministr sociální péče na náš zákrok ihned vyslal živnostenské inspektory do továren zjednávati slušný mír. Naproti tomu marně usilujeme, aby policie a četnictvo na vyšší rozkaz nechránilo provokujícího pana Kumperu a stejně provokující stávkokaze.

Protože poměry, za jakých se sociální spor dělnictva ve Velké Praze s oběma továrnami vyvinuje, hluboce rozrušuje mysle všeho dělnictva. obracíme se ve snaze nebezpečné poměry uklidniti, k súčastněným ministrům vnitra, sociální péče a spravedlnosti s následujícími naléhavými dotazy:

1. Jsou pp. ministrům neudržitelné poměry dělnictva v továrnách Walter v Jinonicích a Podhajský v Hostivaři známy?

2. Jaké výsledky mají zákroky ministra sociální péče a jím vyslaných živnostenských inspektorů? Je ochoten pan ministr sociální péče, jakmile se podobné případy objeví, vyslati ihned živnostenské inspektory k sjednávání slušné dohody?

3. Předloží pan ministr sociální péče v nejbližší době Národnímu shromáždění návrh zákona o ochraně pracovního trhu a sprostředkováni práce, aby řádné a čestně dělnictvo nebylo v době sociálních sporů vědomě klamáno podnikateli zaplacenou insercí v časopisech a podloudným dopravováním kompletních součástek strojů do republiky?

4. Jaké kroky podniklo ministerstvo spravedlnosti na ochranu insertním podvodem oklamaných dělníků, hledajících v obou továrnách práci?

5. Je ochoten pan ministr vnitra přikázati všem podřízeným orgánům, aby pro příště nebylo povoleno jednostranně používati služeb po-

licie a četnictva ve prospěch podnikatelů? Vyšle vždy v místa sporu vedle orgánů ministra sociální péče také zodpovědného politického úředníka, aby dozíral na udržení pořádku a klidu?

6. Postará se pan ministr vnitra, vzhledem k těžké finanční situaci státu, aby továrny Walter a Podhajský zaplatily veškeré výlohy státu, které vznikají vydržováním četnictva a policie na jejich ochranu?

V Praze dne 20. října 1932.

Zeminová, Tučný, dr. Patejdl, dr. Moudrý,

Lanc, David, Tykal, Hatina, Fiala, Richter, Jos.

Tůma, Slavíček, Polívka, Vaněk, Pechmanová-Klo-

sová, Solfronk, Špatný, Šmejcová, Inž. Záhorský,

Mikuláš, Stejskal, Sladký.

2011/XV. (překlad).

Interpelácia

poslanca Hokkyho a druhov ministrovi školstva a národnej osvěty

o vysťahovaní internátu, umiesteného

v štátnom reálnom gymnáziu

v Berehove.

Štátné reálné gymnázium v Berehove má dve oddelenia: maďarské a rusinské. Maďarské oddelenie malo v minulom školskom roku 450 žiakov, kdežto rusinské 149. Zo žiakov oddelenia rusinského bolo len 47 z Berehova, ostatní 102 bolí z vidieku, a to z najodľahlejšich krajov Podkarpatskej Rusi a zväčša prechádzajú do tejto na čiročiste maďarskom kraji zriadenej školy cez kulturné centrum Rusinstva Chust, kde je reálné gymnázium rusinské.

Eksistencia tohoto ústavu, zriadeného bez akejkoľvek kultúrnej potřeby, umožněná je len udržováním internátu, podporovaného bohatými subvenciami, lebo len takto možno zaistiť žiakov tejto škole, ktorá je už bez toho velmi vyľudnená. Internát žiakov z ďalekých krajov naverbovaných rozťahuje sa v budove reálného gymnázia, ktorá sotva stačí k umiesteniu zmienených dvoch škôl, zaberá v nej 8 miestností, a následkom toho jedna skupina žiakov je nútená navštěvovať odpoludňajšie prednášky.

Proti umiesteniu internátu v školskej budove, nehľadiac na dôvody pedagogické, lzä činiť námietky oprávnené tiež s hľadiska dobrého vkusu. Budova je jednak naplnená nepříjemným kuchynským zápachom, a jednak keďže choraví internisti behajú v dobe učebnej prestávky po chodbách v oblekoch docela ľahkých, pohoršuje tým žiaky-

ne, ktoré požívajú pochybnej výhody koedukácie. Avšak okrem týchto dvoch príčin mluví proti tomuto nie právě šťastnému umiesteniu internátu ešte iná okolnosť, ktorá padá veľmi dôtklivo na váhu. Menovite: Pozemok potřebný k vybudovaniu školy poskytlo mesto Berehovo v r. 1899 s podmienkou, že sa na ňom vystavia škola vhodná k umiesteniu osmitriedneho gymnázia a že bude lzä jej používať pre účele vyučovacie. Vtedajší minister školstva a verejného vyučovania túto výhradu prijal a ju vždy i respektoval. Tomu nasvedčuje fakt, že Internátny maďarský spolok, utvorený v r. 1906, nemohol dostať pre účele internátu miestnosti v budove gymnázia. Zmienená výhrada, učinená mestom pri darovaní pozemku, bola do smluvy pojatá jako podmienka zrušovacia, jej porušenie je tedy dôvodom Zrušovacím, ktorý by mohol mať v zápatí revokáciu darovania a dôsledkom toho by bolo, že reálné gymnázium pozbudlo by prístrešia.

Aby k tomuto nežiaducnému obratu nedošlo, tážeme sa pána ministra:

Či ste ochotný zakročiť, aby zaraz vysťahovaný bol internát, umiestený v budove statného reálného gymnázia v Berehove, by tým napravená bola pedagogická chyba a odstránená bola súkromá krivda, privodená porušením smluvy?

Keby ste však nezakročili, či ste ochotný snášať odium kulturného škandálu, ktorý môže snadno vzniknuť tým, že mesto Berehovo zaháji spor o zrušenie smluvy a bude požadovať vrátenie školskej budovy?

V Prahe, dňa 19. septembra 1932.

Hokky,

dr. Jabloniczky, dr Szüllö, Fedor, Dobránsky, dr. Törköly, Szentiványi, Nitsch, dr. Holota, Kasper, dr. Hassold, dr. Schollich, inž. Kallina, Horpynka, dr. Hanreich, Matzner, dr. Kelbl, Inž. Jung, Simm. Knirsch, Krebs, Geyer, Schubert, Köhler.

2011/XVI (překlad).

Interpelace

poslanců Hádka, Jurana a soudruhů

ministrovi spravedlnosti, ministrovi vnitra a ministrovi financí

o nezákonitém úřadování u berní správy v Pulgarech.

Dne 30. září t. r. kolem poledne dostavila se do domu čís. 254 v Pulsarech, v okrese mikulovském, k vlastníku domu Janu Strouhalovi, bývalému kováři a domkářt s 3 a půl měrami pole,

exekuční komise, skládající se z mikulovského exekutora Vacka, provázeného četnickým strážmistrem Šoupalem z Lednice, dále řezníkem Janem Haasüberem z Mikulova, z obecního zřízence Antonína Vogla a odhadce Josefa Königa z Pulgar. Tato komisu měla provésti dražbu krávy již dříve zabavené pro dlužné daně. Jde prý o dlužnou daň důchodovou a daň výdělkovou za léta 1928 až 1929 v částce 1616. 50 Kč.

Když komise přišla do domu, byl přednosta domácnosti Strouhal (otec) právě na poli. Exekutor prohlásil, že přichází provésti dražbu krávy, načež dcera Stroulialová, provdaná Terezie Cukrová, prohlásila, že tato kráva patří jí a že proti dražbě protestuje.

Při tomto postupu předložil bratr paní Cukrové exekutorovi a také celníkovi knížku, podle níž Strouhal na daních dokonce 150 Kč přeplatil a berní úřad žádá daně neoprávněně, poněvadž sběrny mléka, kterou dříve Strouhal měl, vzdal se již roku 1926 a kovářské živnosti, kterou dřívu provozoval, v roce 1928 a také je odhlásil.

Komise této námitky nedbala a exekutor chtěl vejiti do chléva a krávu vyvésti. Paní Cukrová postavila se ke dveřím stáje a prohlásila: »Nedovolím, abyste prodali moji krávu!« Poté četnický strážmistr Šoupal uchopil ji za rameno a prohlásil: »Hleďte, ať jste pryč!«

Když se však z místa nehnula, vzal proti ni pušku s nasazeným bodlem, připravenou k výstřelu. V té chvíli předstoupil před ni její muž a zvolal: «Nedám si svou ženu zabíti!« Druhý bratr, Josef Strouhal, řekl: »Odejděte, vyrovnáme se!« Ale četnický strážmistr ho odrazil, chtěl ho odvésti, ačkoliv pro to nebylo důvodu. Při tom ho zranil bodlem na dlani pravé ruky a také na pravém nártu. Zatím zeť Antonín Cukr opatřil peníze, vyšel s penězi v rukou z domu a domnělý daňový dluh ihned zaplatil.

Komise přijavši peníze, odešla a odebrala se do obecní kanceláře. Krátce poté přišel obecní zřízenec a vyzval syna Jana Strouhala, aby přišel do obětní kanceláře k výslechu, kteréhožto vyzvání jmenovaný uposlechl. Za nedlouho přišel obecni zřízenec opět a odvedl druhého syna Josefa Strouhala a také zetě Antonína Cukra, vyzvav je, aby se dostavili k výslechu do obecní kanceláře, čehož jmenovaní rovněž uposlechli. Když se předvolaní delší dobu nevraceli, šla dcera Strouhalova, Terezie Cukrová, do obecní kanceláře a když tam přišla, spatřila, že otci, jejímu muži a bratrovi byla dána pouta, prosila strážmistra, aby jim pouta sňal, že přece nejsou žádní zločinci. Na to odpověděl četnický strážmistr, že to nemůže učiniti, že je to jeho chléb. Cukrová poté řekla: »Vy chcete jísti chléb a my ho míti nemáme?« Poté ji strážmistr Šoupal vystrčil ze dveří. Venku potkala exekutora, který ji vyzval, aby mu udělala místo. Když se podle mínění úřední osoby nevyhnula dosti rychle, strážmistr Šoupal ji vystrčil ještě jednou. Zatčení musili pak vstoupiti do automobilu a byli s doprovodem dopraveni do Mikulova.

Druhého dne, dne 1. října, odebrala se paní Cukrová k vyšetřovacímu soudci Holzrovi do

Mikulova a žádala, aby zatčené propustil, že se vlastně ničeho nedopustili, ale marně.

Na konec poznamenáváme, že daně jsou vyměřovány na jméno bratra paní Cukrové, Josefa Strouhala, který převzal kovářství od otce roku 1928, ale že se daně vyměřují rovněž i Strouhalovi staršímu, takže jde o dvojité zdanění.

Tážeme se pana ministra spravedlnosti:

Jest ochoten zaříditi, aby zatčení byli ihned propuštěni a vydati nutné pokyny exekučním orgánům?

Tážeme su pana ministra vnitra:

Jest ochoten jmenovaného četnického strážmistra příkladně potrestati?

Tážeme se pana ministra financí:

Jest ochoten v uvedené daňově věci ihned udělati pořádek?

V Praze dne 19. října 1932.

Hádek, Juran,

Hrubý, Hruška, J. Svoboda, Kubač, Kliment, Tyll,

Krosnář. Vallo, Steiner, Śliwka, Čižinská, Kunti,

Hodinová, Novotný, K. Procházka, Dvořák,

Gottwald, Kopecký, Zápotocký.

2011 XVII (překlad).

Interpelace

poslance dra Keibla a druhů ministrovi financí

o nesnesitelném vymáhání daní v severních Čechách.

V poslední době množí se případy, z nichž vysvítá, že berní fiskus jest jediným vinníkem hospodářského úpadku mnoha pracujících lidí, poněvadž vyměřuje nesmyslně vysoké daně a krutě je vymáhá.

Tak v obci Josefodol v okrese jabloneckém koná se v nejbližší době 64 exekučních dražeb pro úhrnnou částku daní jen 332. 000 Kč, ačkoliv se zcela všeobecně ví, že tato osada, tak jako celá tamější krajina, patří mezi kraje největší bídy ve státě, poněvadž sklářský a ozdobnický průmysl, který dřivé živil tamější obyvatelstvo, zastavil úplně práci. Ale cena zabavených věcí činí daleko přes milion korun.

Vedle Josefodolu jde ještě také o obce Dolní Maxov a Antonínov, z nichž poslední patří k bernímu úřadu tanvaldskému. Tanvaldský berní úřad provádí exekuce naprosto bezohledné. Tamější