Teprve poté byla dne 19. srpna 1931 projednána protižaloba a útočník odsouzen - Hacker osvobozen,

Do tohoto nemožného úřadování soudce osvobozený Hacker podal přes to kanceláři presidenta republiky stížnost na soudního radu Schulze a ještě třikráte opakoval stížnosti, které byly postoupeny ministerstvu spravedlnosti pod těmito čísly:

dne 17. října 1931 pod číslem R 43. 320/31, dne 16. prosince 1931 pod číslem R 53. 989/31, dne 21. prosince 1931 pod číslem R 58. 679/31, dne 22. července 1932 pod číslem R 20. 688/32.

Dne 27. srpna 1931 pozval si soudní rada Schulz Hackera písemně k sobě bez přítomnosti jiné osoby a prosil ho, aby vše odvolal, což Hacker ovšem odmítl, a oznámil to opět kanceláři presidenta republiky, o čemž byl Hacker dne 9. března 1932 vyslechnut.

Hacker dožadoval se také několikráte marně odpovědi ministerstva spravedlnosti a nyní podal na něho útočník znovu žalobu na náhradu škody v částce 10. 009 Kč, která má býti projednávána dne 4. října 1932.

Podepsaní táží se ministra spravedlnosti, je-li ochoten energicky zakročiti proti takovémuto neslýchanému zneužití úřední moci, jehož se dopustil soudní rada Schulz a zprostiti jej služby a potrestati?

Dále chce pan ministr učiniti vše, aby tento případ byl řádně vyšetřen a aby nová žaloba útočníkova na náhradu škody byla zamítnuta?

V Praze, dne 20. září 1932.

Babel, Dvořák, Hádek,

Höhnel, Hrubý, Kubač, Krosnář, Steiner, Štětka, dr Stern, Tyll, J. Svoboda, Juran, Čižinská, Novotný, Hodinová, Kuhn, Zápotocký, Śliwka, Kopecký, Hruška, Russ.

1980/ XII (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů ministru školství a národní osvěty o nástěnné mapě znázorňující vývoj československého státu, vydané státním nakladatelstvím.

Státní nakladatelství v Praze vydalo nedávno nástěnnou mapu, kterou zpracoval Jan Hocke, s názvem »Vývoj československého státu«, proti jejímuž používání ve školách musíme vznésti velmi závažné námitky. Tato mapa znázorňuje území, která během staletí byla spojena s Československem, kterého ovšem tenkráte ještě nebylo.

Tak máme zde mapu, na níž jest území Velkých Čech rozšířeno na Horní Falc, Sasko a Branibor-

sko jest zahrnuto až k Berlínu, která sahá až ke Štětinu a ovšem zahrnuje také obě Lužice. Polsko patří k tomu až k Brestu Litevskému, Maďarsko až k Dunaji, Alpské země až k Terstu.

Všechno to dá se ovšem nějak historicky odůvodniti. Ale, visí - li to před žáky jako »Vývoj československého státu«, musí tím vzniknouti úplně nesprávný obraz, který se pak trvale vtiskne do mladistvých srdci. Vyrůstající české pokolení zachvátí velikášství vybudované na nesprávném podkladě, které se musí projeviti v imperialistickém úsilí, aby všechna tato území byla spojena s českým státem. Také německé mládeži podává se úplné nesprávný dějinný obraz o vzniku a významu československého státu.

Vyučování ve škole, zvláště však vyučování dějepisu, musí se zakládati na objektivní pravdě. Ale jmenovaná nástěnná mapa odporuje této nejprostší zásadě úplně. Nelze tedy podle ní vyučovati a jest k tomu nezpůsobilá.

Podepsaní se tedy táži pana ministra školství a národní osvěty, je-li ochoten zakázati, aby se této nástěnné mapy používalo na československých školách, zvláště však na školách německých l

V Praze, dne 21. září 1932.

Dr Schollich,

dr Hassold, Horpynka, dr Keibl, inž. Jung, Schubert, Oehlinger, dr Mayr-Harting, Scharnagl, Bobek, Geyer, Köhler, Knirsch, dr Petersilka, Krumpe, Kunz, Greif, Krebs, Kasper, Simm, dr Hanreich, inž. Kallina, Matzner.

1980 XIII (preklad).

Interpelácia

poslanca Hokkyho a druhov

ministrovi vnútra

o odpovedi danej na interpeláciu vo veci

naliehavej a radikálnej úpravy štátneho

občianstva.

Pane minister!

Vaša ctená odpoveď, došlá pozde na moju interpeláciu podanú v januári t. r. vo veci štátneho občianstva obsahuje informácie tak mylné, ktoré Vy pane minister, znajúc Vašu dôkladnosť a vážnosť, mohol ste podpísať len v dôsledku Vášho veľkého zaneprázdnenia.

Je tam zmienka o tom, že niekoľko našich konkrétnych prípadov vyvracia potrebu naliehavej a radikálnej nápravy, lebo » Markéta Zhorszkyová a Alexander Szük už obdržali štátne občianstvo«. Pane minister! Ráčte dať dôkladne zrevidovať dáta a presvedčíte sa láskavé, že ako Marketa Zhorszkyová, tak Alexander Szük, a podobne Gabriel Trócsányi bolí všetci v dobe podania mojej interpelácie ešte bez štátneho občianstva a až od tej doby obdržali štátne občianstvo.

Potrebe naliehavého a radikálneho riešenia nasvedčujú tiež ostatné tam uvedené konkrétne prípady. Alexander Pilisy bydlí na území dnešnej Československej republiky od r. 1884 a tedy 48 rokov a vyučoval po dobu 40 rokov. Vychoval celú gardu mládeže, ktorá už sama má väčší diel života za sebou. Niekto prišiel pozdejšie na toto územie a je predsa štátnym občanom. On po 40 ročnom vyučovaní nemohol dosiahnuť ani dve z najcennejších hodnôt svojej životnej práce, štátnu občianstvo a penziu. Dnes už má o hodne viac než 70 rokov a 13 rokov nedostáva penziu. Akým rozhorčením mluví svetová verejnosť o tom, že Rumunsko už od pol roku nevypláca penzie staropenzistom. Tuná je veľa mimoriadne hodnotných ľudí, vážnych majstrov vyučovania, ktorí od čias československého režimu nedostávajú ani haliera penzie. Prečo? Väčším dielom preto, lebo nemajú štátneho občianstva.

S prípadom Pilisyovým je takmer naprosto analogický prípad Jána Spolaricha, s tým nepatrným rozdielom, že tento prišiel na toto územie o 2 roky neskoršie, v r. 1886. Avšak tiež on spolu s Pilisym je najmenej 40 rokov už poplatníkom obce Velká Sevľuš a štátu a predsa nemá štátneho občianstva.

Tiež Kristína Néherová bydlí takmer po stejnú dobu na tomto území, ako predchodzí. Bola ešte docela maličkým dieťaťom, keď sem prišla. Tvrdím, a môžem dokázať, že ako ona, tak Alexander Pilisy prihlásili sa do služby, zaslali svoje osobné dáta, avšak nikdy neboli vyzvaní ku složeniu prísahy vernosti. Tedy to nemôže byť dôvodom toho, aby Kristína Néherová alebo Alexander Pilisy nemohli získať štátneho občianstva.

Jána Spolaricha stihol tuná československý režim už v penzii. S počiatku dostával aj on 106 korún penzie mesačnej (difficile est satirám non scribere). Štátne občianstvo Spolaricha bolo už pred rokami zamietnuté a on znova; a opätovne oň požiadal.

Zikmund Fodor, nádeník, bydlí na území štátu viac ako 30 rokov. So žiadosťou sa neopozdil. Dopustil sa chyby, že ju podal u úradu prvej stolice, a nie u úradu druhej stolice. Tu sa opakoval prípad, ktorý sa stále opakuje, že úrad postráda toho blahovoľného gesta, aby žiadosť na nesprávne miesto podanú buďto ihneď vrátil strane, aby ona mala času podať ju u úradu druhej stolice, alebo aby ju opatril doložkou, ktorou by overil včasné jej podanie, a predložil ju nadriadenému úradu. Keby sa tak bolo stalo, skladal by Sigmund Fodor svoju ustaranú hlavu každého večera spokojne k odpočinku. Takto však má veľa bezosných nocí, lebo sa trase, kedy bude vyhostený, ačkoľvek ako on tak aj úrady dobre vedia, že nikde nemá toľko práva zdržovať sa, ako práve na tomto území.

Pane minister! Z jedinej obce Ďakovo uvediem celú spustu ľudí, ktorí ani dnes ešte nemajú štátneho občianstva, ač boli tu všetci ešte pred počiatkom československého vladarenia v Podkarpatskej Rusi:

Andrej Kosztya, rodený r. 1871 v Zajte. Na toto územie prišiel v roce 1873. Od tých čias je poplatníkom a vlastníkom domu a pozemkov.

František Varga, rodený r 1873 v Halmei. Na toto územie prišiel v r. 1885. Je poplatníkom a vlastní dom a pozemky.

Ludvík Varga, rodený r. 1901 v horejšej obci. od tých čias stále tuná bydlí, je poplatníkom a ako vojak slúžil vo vojsku republiky.

Michal Varga, rodený r. 1907 v Ďakove. Od tých čias stále tam bydli, má dom a pozemky. Je poplatníkom. Ako vojak slúžil vo vojsku republiky.

Daniel Holosty narodil sa v Ďakove. Je poplatníkom. Ako vojak slúžil vo vojsku československom.

Alexander Biriky, narodil sa r. 1884 v Balažere, od tých čias bydlí stále na území republiky. Do Ďakova prišiel r. 1908; je majiteľom domu, pozemkov a je poplatníkom.

Jozef Biriky narodil sa r. 1891 v Magosligetu (Rumunsko), do Ďakova prišiel r. 1896, je poplatníkom a majiteľom domu a pozemkov.

Andrej Šimon je majstrom kováčskym. Narodil sa v. Kökönyosde Prišiel do Dakova v r. 1890 a od tých čias tuná bydlí. Má vlastný dom, pozemky a je poplatníkom.

Peter Macsiovszky narodil sa r. 1864 v Haliči. Do Ďakova prišiel r. 1900. Je poplatníkom a majiteľom domu a pozemkov.

Matej F udelia, narodil sa r. 1861 v Haliči. Do Ďakova prišiel v r. 1900. Je poplatníkom, majiteľom domu a pozemkov.

Jakub Paczucha, narodil sa v Haliči, bydlí v Ďakove od r. 1900. Je poplatníkom a majiteľom domu a pozemkov.

Týchto troch posledne uvedených ľudí, pristahovavších sa z Haliča, za maďarského panstva nikto a nikdy nešikanoval pre štátne občianstvo.

Juraj Fudella, narodil sa r. 1903 v Ďakove. Od tých čias bydlí stále tuná, je poplatníkom a vlastníkom domu.

Karol Bayerl, narodil sa r. 1862 v Miškovci. Je penzionovaným železničným vrchným kontrolórom (ale penziu nedostáva). Od r. 1914 je na tomto území majiteľom pôdy a poplatníkom. Od 15. septembra 1918 bydli slale na tomto území.

Imrich Kimpán, narodil sa roku 1868. Prišiel do Ďakova r. 1912. Je poplatníkom a od r. 1916 vlastníkom domu.

Imrich Kimpán ml. narodil sa r. 1898. Do Ďakova sa presťahoval r. 1912. Má dom a je poplatníkom. Ako vojak slúžil vo vojsku československom.

Albert Fehér, narodil sa v r. 1901 v Nagyhódos, avšak ihneď prešiel na územie dnešnej Československej republiky a bydlí tuná 31 rokov. Od r. 1925 je poplatníkom a jako vojak slúžil vo vojsku československom.

V tejže obci mohol by som pokračovať ešte ďalej v menoslove tých, čo nemajú štátneho občianstva, ač v dobe založenia republiky už tuná boli, ba mnohý už 30-40 u ešte viac rokov na tomto území bydlia.

Pane minister Rumunsko uznalo štátnym občanom každého, koho tam štátny prevrat našiel ako stále bydliaceho občana. Demokratická republika zamietla štátne občianstvo ľudí bydliacich tuná už takmer pol stoletia, ba čo viac i takých, ktorí už pred r. 1870 tuná bydleli, ale neboli zletili.

Staré uhorské kráľovstvo, nazývané aristokratickým, neznalo šikány pre štátna občianstvo; kto po dvojročnom bydlení v mieste zažiadal o prijatie do sväzku obce, nemohol byť odmietnutý (§

11 zák. čl. XXII/ 1886), ba čo viac nikto nemusel ani žiadať o to, kto najmenej 4 roky v jednom a tomže mieste bydlel a platil dane (§ 10 zák. čl. XXII/ 1886), i keď čo len halier. Na základe domovskej príslušnosti obdržal každý štátne občianstvo.

Po uvedenom s úctou tážem sa pána ministra na základe horejších krikľavých prípadov, aby otázka štátneho občianstva bola naliehavé a radikálne upravená:

Či ste ochotný postarať sa, aby všetci tí, ktorých našiel prevrat na tomto území ako stálych obyvateľov, boli bez akejkoľvek formality uznaní štátnymi občanmi, lebo veď už i to je vecou nemožnou, aby ľudia, bydliaci na tomto území 14 rokov, boli bez štátneho občianstva. Avšak nemožnou vecou je i to, aby štát mal štátnych občanov už prv, než existoval. A predsa republika československá narodila sa dňa 28. októbra 1918.

V P r a h e, dňa 14. júna 1932.

Hokky,

dr Szüllö, dr Jabloniczky, Szentíványi, Zajíček, Fritscher, dr Luschka, Krumpe, dr Törköly, Nitsch, Dobránsky, Fedor, dr Holota, dr Mayr-Harting, Kunz, Kurťak, Scharnagl, Oehlinger, Bobek, Greif, dr Petersilka.

1980 XIV (překlad).

Interpelácia

poslancov Steinera, Vallo a druhov

ministrovi spravedlnosti

o cenzúrnej praxi štát. zastupiteľstva v

Bratislave a o zabavení brožúry »Éhségle-

genda« (Legenda hladu).

Poukazovali sme už opätovne v parlamente na provokatívnu a protizákonnú cenzúrnu praks štát. zastupiteľstva v Bratislave, ktoré zabavuje i reči odznelé v posl. snemovni, články doslovne prevzaté z listov iných, ba čo viac, i zprávy československej tiskovej kancelárie, sú - li tieto uverejnené v listoch triedneho boja.

Do dnešnej doby nielen že nebolo proti tomu učinené žiadne opatrenie, ale cenzúra korunovala svoje dosavadne dejstvovanie posledným svojím činom. Zabavila 4. číslo cestovnej malej knihovne, vychádzajúcej nákladom sen. Štefana Mezö, brožúru »Éhséglegenda«. Brožúra táto obsahovala medzi iným tiež niektoré časti predsedníctvom senátu cenzurovanej reči Štefana Mezö, prednesenej dňa 27. apríla 1932, obsahovala články o Vrchovine, uverejnené v čísle z 3. marca časopisu »Az Ut«. Nie je dosť na tom, že cenzúra v senáte už beztoho túto reč zmrzačila, mimo toho cenzúra v Bratislave od prvého až do posledného slova zabavila všetko, čo z reči ešte zbudlo.

Týmto svojim protizákonným úkonom chcela cenzúra v Bratislave zabrániť tomu, aby maďarskí

pracovníci tuná i za hranicami nemohli sa dozvedeť o hlade a hrôzovláde v Podkarpatskej Rusi. Na základe rečeného tážem sa pána ministra spravedlnosti, či súhlasíte s protizákonnou cenzúrnou praksou štát. zastupiteľstva v Bratislave, alebo či na váš priamy príkaz sú odkopávané »demokratické« zákony?

Či hodláte toto bezzákonné zabavenie dať odvolať a umožniť, aby brožúra »Éhséglegenda« mohla byť bez prekážok vydaná?

Či hodláte cenzora v Bratislave pohnať k odpovednosti a uložiť mu, aby tlačový zákon, ktorý je už beztoho reakčný, takouto cenzúrnou praksou ešte nezhoršoval na úkor proletárskej tlače triedne bojujúcej?

V Prahe, dňa 17. júna 1932.

Steiner, Vallo,

Dvořák, K. Procházka, Kliment, Babel, Hrubý, Zápotocký, Russ, Hruška, Török, Štetka, J. Svoboda, Čižinská, Hodinová, Juráň, Kuhn, Höhnel, Tyll, Barša, Novotný, Kopecký.

1980 XV (překlad).

Interpelace

poslance dr E. Schollicha a druhů

ministrovi národní obrany o neslýchané provokaci německého obyvatelstva českými důstojníky.

V hostinci na Uhlířském Vrchu jest cizinecká kniha, na jejíž první stránce jest český zápis s připojeným chybným německým překladem, který opraven zní takto:

Uhlířský Vrch.

»Je nám velkou ctí, že se jako první můžeme zapsati do pamětní knihy poutnického místa »Uhlířský Vrch«. Naším jediným přáním v této chvíli jest, aby se toto místo v dohledné době stalo českým, jak se mu právem patří v našem československém státě.

Nadporučík Spak, děl. pluk 257. Šumperk.

Poručík Synecek, děl. pluk 257. Šumperk. «

Důstojníci mají se vyznamenávati zvláště taktem a chováním, mají se ve veřejnosti pokud možno co nejméně dělati neoblíbenými, poněvadž poplatník vzdychající pod břemenem dani na něj uvalených, z nichž většinu pohlcuje moloch militarismus, vidí v nich jen nanejvýš zbytečné povaleče. Z těchto dani vymáhá se v Československé republice aspoň polovice od německého obyvatelstva, které činí jen čtvrtinu veškerého obyvatelstva. Toho by si důstojníci měli býti stále vědomi.

Jest tedy nehorázná smělost, abychom toto chování nekvalifikovali přiléhavěji, chovají-li se důstojníci jako vyloženi šovinisté, jak se to projevuje ve výše zmíněném »věnování«. Při takovém nenávistném smýšleni není ovšem divu, když němečtí vojáci jsou sužováni často až k smrti.

Podepsaní táží se tedy pana ministra národní obrany:

Považujete takové smýšlení, jak se projevuje v tomto zápisu do cizinecké knihy, za správné a hodící se pro vojenskou výchovu a jak se postaráte, aby tento duch byl z csl. vojska vymýcen?

Poženete k odpovědnosti a potrestáte oba důstojníky, kteří německé spoluobčany tak těžce urazili a provokovali?

V Praze dne 31. srpna 1932.

Dr Schollich,

Matzner, inž. Kallina, Geyer, Krebs, Oehlinger, Scharnagl, dr Petersilka, Bobek, Greif, Kunz, Krumpe, Kasper, Schubert, Knirsch, dr Hassold, Horpynka, dr Hanreich, dr Keibl, inž. Jung, Simm, Köhler.

1980/ XVI (překlad).

Interpelace

poslance dr E. Schollicha a druhů

ministrovi vnitra,

že spolku »Sudetia« ve Šternberků bylo zakázáno nositi studentské barvy.

Krajinský spolek německých vysokoškoláků »Sudetia« ve Šternberků slavil ve dnech 6. -8. srpna t. r. výročí 100. pololetí od svého založení. Poněvadž mu od r. 1923 z neznámých důvodů bylo zakázáno veřejně nositi barvy ve stanovách určené a povolené, zažádal při této slavnostní příležitosti u brněnského zemského úřadu, aby tento zákaz byl zrušen a aby bylo povoleno veřejně nositi barvy aspoň ve dnech 'jubilejní slavnosti, při čemž již při podání žádosti ujišťoval, že nošení barev není spojeno s úmysly vyzývavými a že studentstvo přejímá záruku za dodrženi nejpřísnějšího klidu, pořádku a poslušnosti. Pak četnictvo přísně vyšetřovalo zvláště v tom směru, jsou-li mezi členy spolku také hakenkrajcleři a komunisté a které přespolní studentské spolky a sbory se slavnosti účastní.

Mezitím se rozmyslil také - na podnět několika českých šovinistů - česky křesťanský tělocvičný spolek »0rel« ve Šternberků a na tutéž neděli ohlásil ve městě z 91% německém slavnost s koncertem na veřejném místě a průvodem.

Úřadu, který měl býti nestranný, tato česká slavnost poskytla nyní vítanou záminku, aby v předvečer slavnosti pod č. 30. 435/V-13 vydal toto rozhodnuti:

»Zemský úřad nemůže vyhověti žádosti tamějšího spolku, aby při spolkových slavnostech ve

dnech 6. -8. srpna t. r. směl veřejně nositi spolkový stejnokroj (čapku a stuhu), poněvadž se zřetelem na zároveň pořádanou veřejnou slavnost tělocvičného spolku »0rla« ve Šternberků mohl by snadno býti ohrožen veřejný klid a pořádek. «

Marným se ukázal také pokus, přeložením několika částí slavnosti vyhnouti se Čechům a za tuto ochotu dosíci odvoláni zákazu. Šternberkský okresní úřad povolil slavnost samu přes včasné ohlášení teprve prvního slavnostního dne a jen s podmínkou, že po celé tři dny jest nošení barev všeobecně zakázáno, tedy i pro studenty přicházející odjinud, poněvadž. se zároveň koná jiná slavnost. Jelikož český tělocvičný spolek »Orel« pořádal svou slavnost teprve 7. srpna, jest toto odůvodnění šovinistickým pokrytectvím, které by mělo býti nedůstojné státního úřadu.

Celé chováni okresního a zemského úřadu k této studentské slavnosti zase jednou jasně ukazuje, jaké mínění třeba míti v tomto státě o rovnoprávnosti, zaručené ústavní listinou všem státním občanům. Ukazuje také zřetelně, že státní úřady jsou zde jen na ochranu českých zájmů a ani v německém jazykovém území nepřihlížejí k veskrze oprávněným německým přáním a požadavkům. Krajinský spolek »Sudetia« jest podle jeho povolených stanov oprávněn nositi barvy a není rozumného důvodu, aby se mu a také jiným studentským spolkům zakazovalo nositi barvy s odůvodněním, že se tím ruší klid a pořádek. Jest věcí úřadu, aby dostatečně pečoval o udržení klidu a pořádku. Jistě přece nelze míti za to, že by se pro nošeni studentských barev mohl snad stát octnouti v nebezpečí nebo nějaká česká duše ve varu Ale když se úřad necítil schopným udržeti klid a pořádek, pak měl prostě zakázati českou slavnost, nebo smírným jednáním přiměti pořadatele, aby ji přeložili na jiný den. Neboť 91% německého obyvatelstva ve Šternberků mohli jistě právem žádati o větší ohled ke své slavnosti, než 9% přistěhovalých a snad státem sem poslaných Čechů. A u Němců nesměl pestrý šat českých členů tělocvičného spolku a vědomě vyzývavé vystupováni nepatrné české menšiny způsobiti žádného duševního hnuti, musili trpělivě snášeti tyto barvy, neboť zákaz barev byl přece vydán jen jednostranně a proti Němcům.

Opravdu lepšího důkazu, že v této zemi jest privilegovaný český státní národ, k němuž se jedině přihlíží při všem státním rozhodování, zatím co němečtí státní občané jsou dobří jen aby mlčeli a platili daně, nebylo zapotřebí, než jest chování státního úřadu při této příležitosti.

Podepsaní táží se pana ministra vnitra:

1. ) Ví-li o tomto zvláštním a dvojakém chování Šternberského okresního úřadu a schvaluje-li je?

2. ) Je-li ochoten se postarati, aby všechny zákazy, že studentské sbory nesmějí nositi barvy, byly zrušeny ihned a pro celé území republiky?

V Praze dne 26, srpna 1932.

Dr Schollich,

Matzner, Horpynka, inž. Jung, Köhler, dr Luschka,

Oehlinger, Kunz, Greif, Krebs, Scharnagl, Kasper,

Knirsch, inž. Kallina, dr Hassold, dr Hanreich,

dr Keibl, Geyer, Simm, Fritscher, Schubert,

dt Petersilka, Bobek, dr Mayr-Harting.

1980 / XVII.

Interpelace

poslance Dvořáka a soudruhů

ministru národní obrany o dodávkách vojenské správě, ohrožujících životy a zdraví vojáků, a dodavatelích obohacujících se na účet poplatnictva.

V rozpočtu ministerstva národní obrany byla snížena položka na stravování vojáků o 17 milionů Kč oproti roku 1931 a o 50 milionů Kč oproti roku 1930. Jelikož ceny potravin klesly oproti loňskému roku skoro o polovinu, mělo by stravování vojáků v roce 1932, nehledě k svrchu řečeným škrtům v rozpočtu ministerstva národní obrany, býti lepší a ve větších dávkách, nežli v roce 1931. Čípak je však pravda. Podle celé rady našich interpelací strava vojáků je špatné kvality a vojáci mají hlad.

Kam se poděl rozdíl, který se měl objeviti při poklesu cen? Je známo, že část ušetřených obnosů jde na zdokonaleni výstroje a hlavně výzbroje čsl. branné moci, které je v dnešní době tak časové. Hlavní část ušetřených peněz zůstáva však podle našich zpráv v kapsách dodavatelů vojenské správy, hlavně agrární Kooperativy a sociálnědemokratické Velkonákupny. Tyto firmy dodávají podle závazků a cen předchozích let a ještě k tomu většinou zboží staršího data a podřadné kvality. V několika případech máme zjištěny i případy vyložené korupce, jako na př. při dodávkách hovězího masa 45. pěš. pluku v Chustu, kde hospodářská správa odebírá od svého dodavatele méně kvalitní maso kravské, ačkoliv by mohla na trhu nakoupiti kvalitnější maso volské za cenu nižší.

Častým pramenem bolesti a stížností čsl. vojáků jsou jejich zbraně. Celá řada pušek (Vz. 24), dodávaných v posledních letech vojenské správě, dostane po krátkém užívání rozšířeni (vydutí) hlavně a vojáci jsou nuceni platiti 100-150 Kč pro další zisk zbrojovek a za nedbalost kontrolních orgánů. Rovněž kulomety, zejména lehký kulomet ZB. vz. 26, jsou pro poruchy a snadné poškození (hlaveň, podstavec, mi řidla, pažbička) i pro- nedbalou výrobu pramenem ustavičných výdajů a trápení vojáků. Kapitola pro sebe jsou útočné vejcité granáty (vz. 21), používaná při ostrém vrháni granátů a které mají být používány za války. Až 3/4 z nich totiž vůbec nevybuchnou, což se vysvětluje nesprávnou rotací během letu. Za to vybuchuji při nečekaných příležitostech a ohrožují životy vojáků i civilních osob. Připomínáme nevysvětlený výbuch vozu s granáty v Truhlářské ulici v Praze před 7 léty, dále loňský výbuch na střelnici u Košic, jenž zabil a těžce zranil několik dětí, a mnohé jiné další menší případy.

V poslední době věnuje ministerstvo národní obrany zvýšenou péči propagaci čsl. letectví. Jeho snaha nalézá značnou odezvu v státotvorném tisku, zejména v tisku agrárním a sociálně demokra-

tickém. Následkem této propagace, která je jenom součástí vojenských příprav ČSR., udalo se od 1. ledna t. r. 18 leteckých katastrof, které stály na 50 lidských životů a vojenskou správu ohromné peníze. K nim přistupuje mnoho leteckých nehod, které skončily pouze finančními ztrátami ministerstva národní obrany.

Kde je zde vina? Částečně lze ji hledati v méněcenném benzinu a olejích, kterých z úsporných důvodů čsl, letectvo používá. Hlavní vina leží však ve srůstu leteckých továren, 'hlavně agrárníky ovládané Avie a sociálně demokratické továrny na letadla v Letňanech s kontrolními orgány ministerstva národní obrany. Kontrolující důstojník má totiž z každého letadla, které přejímá, provisí od továrny. Tito důstojníci jsou i jinak společensky a finančně úzce spjati s výrobci (korupční systém darů, případně i akci a pod. ). Viděli jsme, že když tito důstojnici byli pensionováni, přešli přímo do služeb zbrojního průmyslu. (Případ generála Weinereka před půl rokem, )

Podle zpráv, které jsme obdrželi od pilotů, je mnoho letadel vadných a nedbale konstruovaných a jejich používáni je vyloženým vyhazováním peněz poplatnictva a zejména těžkým ohrožováním životů letců.

Žádáme pana ministra národní obrany jménem veřejnosti, aby vnesl světlo do temných zákoutí vojenských dodávek a aby veřejnosti byly předloženy účty a doklady, za jakých podmínek už dnes v míru narůstají zisky vojenských dodavatelů na účet životů a zdraví vojáků a na účet poplatnictva. Toto opatření je tím potřebnější, že ukáže zajímavé pozadí vykřičené obrany vlasti vojenských dodavatelů a že zejména ukáže pozadí mírové politiky strany agrární a sociálně demokratické.

Ptáme se pana ministra národní o brany:

Jaké opatřeni učiní pan ministr, aby shora řečené závady při dodávkách vojenské správě byly odstraněny a všichni zjištění vinníci, spekulující na účet života a zdraví vojáků, byli vyloučeni z řad čsl. branné moci a odevzdáni k soudnímu stihání?

Jest pan ministr národní obrany ochoten předložiti v pravidelném časovém odstupu ke kontrole veřejnosti všechny doklady o podmínkách pro dodávky výstroje, výzbroje a poživatin vojenské správě?

Jaká opatřeni učiní pan ministr, aby se svrchu jmenované a jim podobné případy již vicekráte neopakovaly?

V Praze dne 24. září 1932.

Dvořák,

dr Stern, J. Svoboda, Krosnář, Zápotocký, Kopecký, Babel, Russ, Kuhn, Gottwald, Vallo, Hruška, Török, Čížinská, K. Procházka, Novotný, Juran, Štětka, Śliwka, Steiner, Hodinová.

1980/ XVIII (překlad).

Interpelace

poslance Windirsche a druhů ministrovi zemědělství a ministrovi vnitra o licentování býků v okrese frýdlantském.

Ve vládním nařízeni ze dne 28. prosince 1928, čís. 204 Sb. z. a n., o plemenitbě skotu, vepřů a ovcí poznamenává se v § 1, odst. 4. o složení zemědělských komisi pro chov hospodářských zvířat, že tyto komise mají se skládati ze 3 členů a ze 3 náhradníků. Dva členové a 2 náhradníci máji býti vzati z chovatelů skotu, vepřů a ovcí nebo z odborných znalců tohoto chovu, kdežto třetím členem a třetím náhradníkem má býti zpravidla ustanoven zvěrolékař.

Chovatelé býků v okrese frýdlantském se tedy podivili, že při licencování býků na jaře 1932 byl připojen k zákonitě povolaným členům komise pro chov hospodářských zvířat také konceptní úředník frýdlantského okresního úřadu. Toto rozšíření komise pro chov zvířat nemá žádného odůvodněni ve svrchu uvedeném vládním nařízeni. Chovatelé býků se však obávají, že by rozšířením výkladu ustanovení § 6, odst. 2. a § 21 nařízení čís. 204/ 1928 mohli býti přinuceni hraditi také cestovné konceptního úředníka. Přivzeti konceptního úředníka odůvodňuje se prý tím, že pracoval smlouvy o chovu býků. Ale ani toto odůvodnění není na místě, poněvadž § 10, odst. 6. vládního nařízení o chovu dobytka atd. výslovně poznamenává, že vzor smlouvy o chován! býků lze obdržeti od ministerstva zemědělství. Od chovatelů býků nelze žádati, aby platili cestovné konceptnímu úředníkovi. Ale nemá býti placeno ani ze státních peněz, poněvadž pro to není v zákoně odůvodnění. Naopak, uvážíme - li nedostatek peněz, které má stát po ruce, třeba co možno omeziti zbytečné cesty státních úředníků.

Dovolávajíce se těchto poznámek, táží se podepsáni pana ministra zemědělství a vnitra:

1. ) Zda jejich ministerstva vydala pokyny, aby ve frýdlantském okrese vedle členů komise pro chov hospodářských zvířat ustanovených nařízením, bylo ještě uloženo také konceptnímu úředníku, aby pomáhal komisi při licentování býků na jaře 1932?

2. ) Byly-li takové pokyny vydány, proč se to stalo?

3. ) Kdo bude platiti cestovné konceptního úředníka, provázejícího komisi pro chov zemědělských zvířat ve Frýdlantu v Čechách?

4. ) Bude-li uloženo frýdlantskému okresnímu úřadu, aby dbal toho, aby komise pro chov země-

dělských zvířat v okrese frýdlantském konala svou činnost nerozšiřujíc počet úředních činovníků?

V Praze, dne 30. září 1932.

Windirsch,

Böhm, Scharnagl, Halke, Viereckl, dr Hodina, Zierhut, Platzer, Heller, Wagner, Oehlinger, dr Mayr-Harting, Fritscher, Bobek, dr Petersilka, Kunz, dr Luschka, Zajíček, Krumpe, Greif, Gläsel.

1980/ XIX (překlad).

Interpelace

poslance inž. O. Kalliny a druhů

ministrovi financí o jednání berní správy v okrese loketském.

Berní správa v loketském okrese velmi zřídka používá ustanovení zákona ze dne 15. června 1927, čís. 67 Sb. z. a n., § 306, podle něhož základem ke zjištění dani podrobeného důchodu nebo výtěžku jest pravidelně poplatníkovo přiznáni. To má za následek, že se neustále množí žádosti o oznámení vyměřovacích základů. Ale berní správa většinou nedbá jak těchto dotazů, tak také žádostí za oznámeni oněch položek, u nichž se odchýlila od údajů v přiznání; neoznamuje žádajícímu ani důvodů, a vzala-li za podklad posudky nebo jiné důkazy, neoznamuje mu ani těchto. Rovněž tak berní správa jen zřídka plní povinnost uloženou v § 312 svrchu jmenovaného zákona, podle něhož berní správy jsou povinny ještě před vyměřením daně vyzvati poplatníka písemně nebo ústně, aby svoje údaje doplnil, opravil, vysvětlil a případné pochybnosti vyvrátil. Rovněž tak jsou velké stížnosti do vyřizování odvolání, která se proto množí. Daňové předpisy se stále zvyšuji, při čemž se nepřihlíží k podaným odvoláním a poněvadž odvolání nemají odkládacího účinku, musí poplatník v mnoha případech platiti neodůvodněné platy. Tak na přiklad jeden poplatník z Chodova, který dne 18. října 1927 podal u loketské berní správy řádně odůvodněnou žádost o odpis daní a jako přílohy předložil výpis z pozemkové knihy a soupis majetku, stále ještě čeká na vyřízení.

Podklady pro vyměření daní mají přece býti bez rozdílu, jde-li o výpočet nebo odhad důchodu, vždy spolehlivý a ze spisů zřejmý a týkati se skutečností důležitých pro posouzení daňové povinnosti. (§ 299 zákona ze dne 15. června 1927, čís. 76 Sb. z. a n. ). Tento zákonný předpis lze splniti jen tehdy, přizvou - li se poplatníci k vyměřováni daní a mohou - li vysvětlením, opravením nebo doplněním údajů, dále případnými důkazy, pokud jsou podle zákona přípustné, spolupracovati o uložení daně. Totéž se také týká přísežného výslechu svědků nebo znalců, navrhovaných poplatníky, jejichž návrhům třeba rovněž vyhověti. Naproti tomu musíme konstatovati, že již v odvoláních proti