školství a národní osvěty schválených, t. j. ukrajinských, třebaže uvedené ruské učebnice mohou býti dopuštěny a jest je nutno dopustiti (viz výnos uherského ministerstva kultu a vyučováni ze dne 8. června 18%, č. 1940 pres. ).
Spolky »Duchnovič« a »Učitelskoje Tovariščestvo Podkarpatskoj Rusi« pojednaly na svých valných hromadách o tomto nařízení, odporujícím ústavnímu zákonu ze dne 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n, - hl. I, § 3, odst. 2-4, jakož i generálnímu statutu pro Podkarpatskou Rus (usnesení vlády č. 26536/19), a dále prohlášeni, která učinil ministr školství a národní osvěty ve své úřední funkci, a usnesly se jednohlasně protestovati proti tomuto postupu.
Stalo se tak memorandem úplně loyálním k Československé republice, v némž protestuje se proti násilnému ukrajinisování Podkarpatské Rusi. Na memorandu tom byli dle usnesení valných hromad a usnesení správních výborů podepsáni všichni funkcionáři s členy zmíněných spolků.
Školský odbor zemského úřadu Podkarpatské Rusi navrhl ministerstvu školství a národní osvěty svojí zprávou ze dne 16. února 1932, čís. 20619 pres. ai 1931 zavedeni disciplinárního řízeni proti těm osobám stavu učitelského neb profesorského, které deklaraci podepsaly nebo k podpisu daly souhlas, což ministerstvo školství a národní osvěty svým výnosem ze dne 30. května 1932, č. 23507/ 32/I/2 schválilo a zahájení disciplinárního řízení nařídilo.
Postupem tímto mají býti zastrašeni lidé, hájící svá ústavou zaručená práva, kteří vždy prokázali svoji státotvornost v rámci Československé republiky, kteří vždy byli pro připojení území Podkarpatské Rusi k Československé republice a pronásledování jich děje se na popud lidí, kteří stáli v řadách nepřátel republiky Československé.
Podepsaní se táži pana ministra školství a národní osvěty:
1. ) Jest Vám znám tento neslýchaný postup ministerstva školství a národní osvěty a školského odboru v Užhorodě?
2. ) Jest pan ministr školství a národní osvěty ochoten tento případ přísně vyšetřiti a poučiti úředníky ministerstva školství a národní osvěty a školského odboru v Užhorodě o tom, že práva národa nesmějí býti tímto způsobem zašlapována?
3. ) Jest pan ministr školství a národní osvěty ochoten zastaviti nařízené disciplinární řízení proti učitelům, inspektorům a profesorům, kteří podepsali deklaraci?
4. ) Jest pan ministr školství a národní osvěty ochoten odčiniti křivdy, páchané příslušníky ukrajinského směru, zastáncům směru ruského na Podkarpatské Rusi a dopustiti vyučování na školách dle učebnic vyhovujících 80-90% ruského obyvatelstva a učitelstva na Podkarpatské Rusi?
V Praze, dne 1. července 1932.
Ščerecký, Zajíc, Prokop, dr. Hajn, Bečák, Janček, Haupt, inž. Žilka, dr. Kalaš, Pozdílek, Mašate, Bistřický, dr. Staněk, Jan Tůma, Dubický, Dorič, Venci, Nejezchleb-Marcha, dr. Suchý, dr. Zadina, Honzl, Petrovič, Blažek, Pelíšek, Teplanský,
1907/VIII.
Interpelácia
poslanca Štefana Onderču a druhov
ministru školstva a národnej osvety
pre prepustenie slovenských abiturientov
a abiturientiek, výpomocných to učiteľov
a učiteliek na štátnych ľudových školách
na Slovensku.
Dňom 1. mája b. r. mnohí slovenskí abiturienti a abiturientky, ktorí boli ustanovení ako výpomocní učitelia a učiteľky na štátnych ľudových školách na Slovensku, vraj »zo služobných dôvodov« nečakane boli prepustení. Na ich miesto prišli učitelia a učiteľky z Českej a MoravskoSlezskej krajiny.
Len na území býv. košickej veľžupy bolo takýchto pozamoravských učiteľov a učiteliek počtom deväť teraz umiestnených a toľko Slovákov a Sloveniek výživy zbavených.
Ustanovenie toto konečne toľko znamená, že tieto učiteľské miesta nie preto boly dva mesiace pred zakončením školského roku Čechmi a Češkami obsadené, aby sa na budúci školský rok zasa zaplnily slovenskými učiteľmi a učiteľkami. Tak tiež za isté treba brať, že oproti tomu v historických zemiach ani jedon Slovák alebo Slovenka podobné učiteľské miesto nedostali.
Títo prepustení slovenskí učitelia a učiteľky, stredoškolskí maturanti, sú všetci deti najchudobnejších rodičov. Veď po skončení stredoškolských štúdií zväčšia len tí abiturienti idú na učiteľstvo, ktorí vyššie študovať pre nedostatok hmotných prostriedkov nemôžu - a v danom prípade práve títo najbiednejší sú trestaní.
Preto je toto ustanovenie neľudské, ale nie menej aj nespravodlivé a škodlivé.
Nespravodlivé preto, lebo kým sa všemožne chráni výživa Čechov v ich domove pred Slovákmi, zatiaľ na Slovensku až nápadne uplatňujú sa Česi na úkor Slovákov. Škodlivé preto, lebo takto ukrivdení Slováci právom sa môžu domnievať, že voči štátu menej povinnosti majú, než Česi, súc títo všade protežovaní a Slováci až krikľavé zaznávaní.
Ale ustanovenie toto je aj tendenciozné a protipedagogické.
Ročný plat takýchto výpomocných učiteľov a učiteliek je rozdelený na 12 mesiacov. Títo teraz prepustení učitelia a učiteľky učili cez 8 mesiacov, v dôsledku svojho prepustenia odpadnú od platu na dva prázdninové mesiace a ten dvojmesačný plat dostane na ich miesto len v máji dosadený český abiturient a česká abiturientka. Slováci po 8 mesačnej učiteľskej práci nedostanú na prázdninové mesiace nič, Česi ale dostanú po dvoch mesiacoch celoprázdninový plat! - Protipedagogické preto je toto ustanovenie, lebo do slovenskej školy k slovenskému decku v máji, teda na konci školského roka, prišiel český učiteľ a česká učiteľka. Deti nevedia česky a učitelia
nevedia slovensky. Kým oni ako-tak porozumia decku a dieťa, zasa im, přejdu dva mesiace bez toho, aby školské dietky boly zapakovaly cez rok prebratú látku. Dieta bolo ukrátené o osoh dvojmesačného vyučovania.
Opravdu ľutovať treba, že zo strany školského ministerstva a jeho referátu v Bratislavě nebolo zabráněné, aby k takémuto všestranné škodlivému ustanoveniu došlo.
Preto podpísaní pýtajú sa pána ministra:
1. Či vie, že mnohí slovenskí maturanti a maturantky, ustanovení výpomocnými učiteľmi na statných ludových školách na Slovensku, teraz v máji boli svojich miest zbavení a miesto nich přišly zamoravské učitelské sily?
2. Či je ochotný postarať sa o to, aby tieto prepustené učitelské sily slovenské ešte v tomto školskom roku do služby nazad přijaté boly?
3. Čo mieni na budúce učiniť, aby sa školovaným Slovákem a Slovenkám aspoň takých skromných miest dostalo doma na Slovensku, o akých je tu reč, že boli ich pozbavení?
Praha, dňa 11. mája 1932.
Onderčo,
dr Petersilka, Zajíček, Fritscher, dr Tiso, Šalát,
Suroviak, Slušný, Sivák, dr Ravasz, Hlinka, Čuřík,
Danihel, dr Fritz, dr Gazík, Grebáč-Orlov, dr La-
baj, Galovič, dr Mederlý, Mojto, dr Polyák,
dr Pružinský.
1907/ IX.
Interpelace
poslanců Štětky, Dvořáka, Jurana
a soudruhů ministru vnitra
o surovém ztýrání poslance Dvořáka četnictvem v Nýřanech.
Na úterý, dne 28. června t. r. oznámen byl Průmyslovým svazem horníků, zastoupeným tajemníkem Flohrem v Nýranech, veřejný projev horníků před Masarykovým jubilejním dolem. Okresní úřad ve Stříbře na toto oznámení vůbec neodpověděl. Svolavatelé se proto právem domnívali, že projev jest povolen. Jako referent byl tudíž delegován poslanec Josef Dvořák z Plzně Krátce po 1 hodině polední počal poslanec Dvořák mluviti ke shromážděným horníkům. V tom okamžiku vrhli se na něho celnici, vlekli ho přes silnici, tloukli do něho kolbami četnických karabin. Před vchodem do závodu podařilo se poslanci Dvořákovi vytáhnouti legitimaci. Při tom výslovně prohlásil, že je členem Národního shromáždění. Všechno osazenstvo vidělo toto počínání.
To však nestačilo četníkům, kteří s nadávkami a za ran táhli poslance Dvořáka až do závodních místností, kde četnický velitel kapitán Kalenský sám doznal, že se celníci dopustili přehmatu. Při
týrání počínal si nejhůře štáb. strážmistr Ptáček Petr z Kolesová, strážmistr Dražan Jaroslav z Nýřan, a zejména štáb. strážmistr Josef Janocha z Lín; tento počínal si tak surově, že pobouřil všechno osazenstvo tak, že odmítlo fárat.
Ptáme se proto pana ministra vnitra:
Má snad okresní úřad ve Stříbře zvláštní pokyny, aby zúmyslně vyvolal komplikace, které by mohly mít za následek krveprolití ?
Je pan ministr ochoten dáti celou věc vyšetřiti a vinníky potrestati?
Nechá pan ministr zejména potrestati a zbaviti služby četníky Ptáčka, Dražana, a zejména štáb. strážmistra Janochu?
V Praze, dne 1. července 1932.
Štětka, Dvořák, Juran,
Zápotocký, Török, Vallo, Steiner, Kliment, Gottwald, Śliwka, Höhnel, J. Svoboda, Krosnář, Kubač, Kopecký, Russ, dr Stern, Novotný, Tyll, Hodinová, Hrubý, Kuhn, Hádek, Barša, Babel, Hruška, K. Procházka, Čižinská.
1907 X (překlad).
Interpelace
poslance dra Bachera a druhů
předsedovi vlády
a ministrovi vnitra
o nařízení předsednictva ministerské rady (tiskového odboru) čís. 1280/1932 T. O., podle něhož oznámení v československém Úředním Listě, sepsaná menšinovým jazykem, musí býti uveřejňována také česky.
Jedna německá firma v německém jazykovém území republiky dostala oběžník Úředního Listu Československé republiky tohoto znění:
» Vaši vyhlášku o pozvání na valnou hromadu, kterou máme otisknouti v Úředním Listě RČS, musíme podle nového nařízení předsednictva ministerské rady (tiskový odbor) čís. 1280/1932 T. O. uveřejniti také česky.
Podle ustanovení jazykového zákona (čís. 122 ai 1920) musí býti všechny vyhlášky v Úředním Listě uveřejňovány také ve státním jazyku.
Příslušný účet za dvojjazyčné vytištění vaší vyhlášky dostanete za několik dnů s dokladovými čísly a se složenkou. Překlad Vaší vyhlášky pro krátkost času obstarali jsme sami, ale na příště jest třeba, abyste nám ji zaslali v obou jazycích (německy a česky).
Račte toto sdělení vzíti laskavě na vědomí a příště se podle toho zaříditi. «
Tvrzení, že podle jazykového zákona č. 122 Sb. z. a n., musí býti »všechny vyhlášky v Úředním Listě« uveřejňovány také ve státním jazyku, není
správné, poněvadž v tomto zákoně není o Úředním Listu ani zmínky.
Naproti tomu praví se v § 128, odst. 3. úst. listiny: »Státní občané republiky Československé mohou v mezích všeobecných zákonů volně užívati jakéhokoli jazyka ve stycích soukromých a obchodních, ve věcech týkajících se náboženství, v tisku a jakýchkoliv publikacích nebo veřejných shromáždění lidu. « Pozvání akciové společnosti na valnou hromadu jest zajisté činem »soukromého a obchodního styku«, v němž mají státní občané úplně na vůli užívati jakéhokoliv jazyka. Omezení ústavy »v mezích zákonů« nemůže zde toto právo omeziti, poněvadž žádný zákon Československé republiky nemá ustanovení o jazyku insertů v Úředním Listě. Státní jazyk jest zajisté vnitřní a vnější řeči státních soudů, úřadů, ústavů, podniků a orgánů (s omezeními podmíněnými ústavní listinou a jazykovým zákonem). Zde však nejde ani o úřední výměr, ani o úřední projev, nýbrž o otištění soukromé zprávy inserujících. Tohoto správného mínění byl až dosud také Úřední List, který bez závady uveřejňoval německé zprávy bez českého překladu.
Nynější postup Úředního Listu z rozkazu předsednictva ministerské rady jest nejen porušením ústavně zaručeného práva volně užívati jazyků v soukromém a úředním styku, nýbrž i neodůvodněným hmotným poškozením insarenta, příslušníka menšinového jazyka, který by musil platiti za uveřejnění českého překladu.
Podepsaní se tedy táží pana předsedy vlády a pana ministra vnitra:
1. ) Ví pan předseda vlády a pan ministr vnitra o oběžníku 1280/1932 T. O. ?
2. ) Zařídí pan předseda vlády a pan ministr vnitra, aby zmíněné protiústavní nařízení čís. 1280/ 1932 T. O. bylo zrušeno a ne-li, jak toto nařízeni odůvodňuje?
V Praze, dne 21. června 1932.
Dr. Bacher,
dr. Peters, Viereckl, Heller, Oehlinger, Krumpe, Zajíček, dr. Mayr-Harting, Bobek, Böhm, Windirsch, Platzer, Gläsel, Jelínek, dr. Rosche, Hodina, Halke, Wagner, Greif, Scharnagl, dr. Luschka, Fritscher, Kunz, dr. Petersilka.
1907 XI (překlad).
Interpelace
poslance Roschera a soudr.
ministrovi financí
o poskytováni nezdaněného minerálního
oleje domáckým dělníkům ve sklářském
průmyslu.
Skláři v jabloneckém okrese potřebuji ke svým pracím, totiž k vyrábění skleněných perel a k za-
hřívání skleněných kroužků, minerálních olejů, které přicházejí do obchodu pod jmény »Císařský olej«, »Ignol« nebo »Paldus«. Poněvadž tyto oleje mají hutnotu menší než 790", jsou podle zákona ze dne 6. května 1931, č. 77 S. b. z. a m. zdaňovány vyšší sazbou 75 Kč za 100 kg, což jest neobyčejně vysokým zatížením pro domácké dělníky, odkázané na velmi nepatrný výdělek. Pro krisi, která ve sklářství trvá již mnoho let a všeobecnou krisi ještě daleko převyšuje, vydělávají domáčtí dělníci v Jizerských horách 30-50 Kč týdně, takže i nejmenší daňové zatížení je postihuje velmi kruté. Při plné týdenní pracovní době potřebuje zahřivač prstenu 3 kg císařského oleje a foukač perel 7 kg benzinu, jest tedy týdně zatížen 1. 95 Kč nebo 4. 55 Kč daně z minerálních olejů. Jest tedy jistě úplně oprávněno, žádati, aby toto zatížení bylo odstraněno.
Podle přílohy k § 1 výnosu ministerstva financí ze dne 9. července 1903, č. 143 r. z, jest za jistých podmínek přípustno odebírati nezdaněné minerální oleje nižší hutnoty. K těmto podmínkám patří kromě plnění četných kontrolních předpisů, kterým skláři mohou ovšem těžce vyhověti, především ustanoveni, že nelze koupiti méně než 100 kg nezdaněného oleje. Na tomto předpisu ztroskotaly se všechny pokusy, aby se zmírnilo daňové břemeno domáckých dělníků žijících v nejvyšší nouzi, poněvadž postiženi domáčtí dělnici nemohou sehnati peněz, aby mohli císařský olej kupovati na sudy, nýbrž musejí kupovati pokaždé 2 až 3 litry.
Podepsáni interpelanti jisté plně chápou, že jsou nutná kontrolní opatření, aby se zabránilo zneužívání daňových úlev. Ale proti této potřebě stoji velká bída lidi, které se naléhavě musí odpomoci, a která vyžaduje, aby se hledalo východisko. Poněvadž druhy minerálních olejů, kterých potřebuji sklářští domáčtí dělníci, vyrábějí se jen v několika velkých podnicích, musí také býti možno vykonávati vhodnou kontrolu, která neustane na velmi spletitých předpisech výnosu č. 143/03 ř. z., a to tím spíše, že výrobků, o které zde jde, těžce lze užíti k jiným účelům než zde uvedeným, neboť pro osvětlování jsou příliš výbušné a příliš drahé a k pohonu motoru se vůbec nehodí. Mimo to by se mohl tento výrobek barviti, pokud to jest možno bez újmy jakosti, aby se olej, který se má prodávati nezdaněný, lišil od jiných výrobků.
Se zřetelem na tyto okolnosti tážeme se pana ministra:
Je-li ochoten učiniti přiměřená opatření, aby se domáckým dělníkům sklářského průmyslu umožnil odběr nezdaněných minerálních olejů, kterých potřebují ke své práci?
V Praze, dne 21. června 1932.
Roscher,
Kučera, Chalupník, Kremser, Hackenberg, Häusler, Blatný, Kirpal, dr. Markovič, Husnaj, Schweichhart, Macoun, Taub, inž. Nečas, Neumeister, dr. Mareš, Kaufmann, Bečko, Klein, Dietl, JurnečkováVorlová, Polach, Biňovec,
1907/ XII (překlad).
Interpelace
poslance Ch. Gläsela a druhů
ministrovi financí,
že ustanovení o dani z obratu ztěžují dopravu mlýnských výrobků mezi zemědělcem a mlynářem.
V četných krajinách, tak zvláště západních, jižních a středních Čechách jest starodávné zařízení, že námezdní mlýny odvážejí od rolníků obilí, které mají semlíti a že mlynáři semletou mouku zase těmto rolníkům dovážejí. Těm mlynářům, kteří zmíněný dovoz nebo odvezení obstarávají pro rolníky svými potahy, předepisuje se podle platných ustanovení - kromě daně z obratu z melného ještě 2%ní daň z obratu z plné hodnoty zboží, kterou však strany nenahrazuji. Vždyť mlýnské výrobky rolníků jsou při mletí v námezdních mlýnech osvobozeny od daně z obratu a není oprávněné, když se zdaňují jen proto, poněvadž dopravu od rolníka do mlýna obstarává jiná osoba (mlynář). Toto ukládání daně z obratu jest mimo to nemístným zatížením v dnešní hospodářské nouzi, jest však také - jak zmíněno - nespravedlností, poněvadž se tak námezdnímu mlýnu dává ráz mlýna obchodního, kterým ve skutečnosti není.
Námezdní mlynáři musili tedy za těchto okolností v rozličných krajinách zastaviti již odvážení nebo dovoz, čímž byli nemile postiženi mléči, většinou drobní zemědělci, poněvadž se samí musejí starati o dovoz obili do námezdního mlýna a o odvezení mouky, čímž se jim vše zdražuje, kdežto mlynář sběrným nakládáním může levněji dopravovati.
Podepsaní dovolují si tedy tázati se pana ministra financí:
Jest pan ministr financí ochoten učiniti opatření, aby obvyklá a vžitá doprava meliva mezi rolníkem a námezdním mlýnem nebyla rušena?
V Praze, dne 23. června 1932.
Gläsel,
Oehlinger, dr Mayr-Harting, Zajíček, Bobek, Schar-
nagl, Fritscher, Heller, Böhm, Hodina, Viereckl,
Wagner, Greif, dr Petersilka, Kunz, Zierhut, Halke,
Platzer, Krumpe, dr Luschka, Windirsch.
1907/ XIII (překlad).
Interpelace
poslance H. Krebse a druhů
ministrovi vnitra
o nehorázném použíti zákona ze dne 19.
března 1923, č. 50 pro nápis na hrobě
v Třmících.
Pan Otto Megerle dal umístiti na hřbitově v Třmících na pomníku své dcery Brunhildy nápis »Spi klidně v německé zemi«. Dne 3. června dostal tento dopis ústeckého okresního úřadu, když nějakou dobu před tím »České Slovo« uveřejnilo o tom článek.
» Bylo zjištěno, že na pomníku vaši dcery Brunhildy na trmickém hřbitově je deska s nápisem »Spi klidně v německé zemi«. Poněvadž tento nápis, který jest umístěn na pomníku na hřbitově, tedy na veřejném, místě, má protistátní ráz, poněvadž pobuřuje proti státu, a to proti jeho ústavní jednotě, vyzývám vás podle ustanovení § 20 zák. ze dne 19. března 1923, čís. 50 Sb. z. a n., abyste tuto desku do jednoho městce od doručení tohoto výměru odstranil s hrobu a vůbec s tohoto místa veřejného, pokud se týče veřejně přístupného. Nevyhovíte-li tomuto nařízení ve stanovené době, zakročí se proti vám podle § 20 uvedeného zákona a podíle ustanovení zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 67 Sb. z. a n. Proti tomuto výměru můžete se odvolati do 15 dnů prostřednictvím ústeckého okresního úřadu k zemskému úřadu v Praze. «
Okresní úřad spatřuje v tomto případě přestupek podle § 26, odst. 2. zákona na ochranu republiky. Deska jest asi tak velká, jako poněkud větší dopisní obálka a jest postavena jako vroubení hrobu na trmickém katolickém hřbitově. Na desce je tento nápis:
»Zde odpočívá Brunhilda Megerlová.
Milí rodiče, vaše budiž útěcha,
jsem v nebeské říši u Boha.
Zemřela v prvém roce života.
Spi klidně v německé zemi!«
Ústecký okresní úřad spatřuje v poslední větě nápisu na pomníku projev, který pobuřuje proti jednotě státu a má protistátní ráz. Okresní úřad nedal si ani práci, aby si desku prohlédl místním ohledáním, nýbrž opíral se o oznámení trmické četnické stanice. Kdyby byl okresní úřad spatřil desku a pomníček, jaký dávají malým dětem chudí lidé, nebyl by nikdy připadl na myšlenku, že otec dítěte chtěl tím vzbuditi veřejnou pozornost nebo že se dokonce pokouší pobuřovati proti jednotě státu. Okresní úřad opominul tedy nutná a účelná šetření a také přehlédl, že má vyslechnouti vhodné přezvědné osoby, zda skutečně tento pomník a jeho nápis může rušiti veřejný pokoj a pořádek, nebo dokonce pobuřovati proti jednotě státu.
Ale nehledě k této vadě řízeni jest rozhodnuti ústeckého okresního úřadu také nezákonné.
§ 26, odst. 1. zákona na ochranu republiky ustanovuje pouze, že okresní úřady mohou naříditi, aby byly odstraněny nápisy na pomnících a jiné památky, umístěné na veřejném místě, jsou-li rázu protistátního, nebo jsou-li zřízeny některému členu rodin, panova vších v Rakousko-Uhersku nebo v říši Německé. V tomto případě ani se nebudí vzpomínka na panovnický rod, ani postavením pomníku nebyl projeven protistátní ráz. Nelze pokládati za protistátní, jestliže trmický čsl. státní příslušník německé národnosti tvrdí nebo projevuje přání, že chce býti pochován »v německé zemi«, nebo jestliže mu jeho potomci přejí věčný pokoj »v německé zemi«. Je zajisté správné a učitelé státního práva a politikové přiznávají, že v Československu, uvnitř jeho hranic, jsou značně velké menšiny jinojazyčného obyvatelstva, než českého nebo slovenského. K této největší měníme patří sudetsko-německé obyvatelstvo, žijící v uceleném německém kraji. Právě tak jako jejich města a vesnice jsou nazývány německými městy a vesnicemi, rovněž tak lze ovšem říci, že jejich mrtví jsou pohřbeni v německé zemi, aniž se tím mluví o roztržení čsl. státního útvaru. Každý státní občan náležející k německému obyvatelstvu československého státu, bydlícímu v uceleném území, musí se citově, ale také historicky a právně pokládati za oprávněna, aby zem, ve které on, velká většina jeho předků a příbuzných žili a byli vychováni a na konec také pohřbeni, nazýval »německou«, i když leží na území čsl. státu. Tím se nikterak neříká, že se tím neguje jednota státu a jeho hranice, stanovené mezinárodními smlouvami nebo ústavou. Také otci zemřelé Brunhildy Megerlové nepřišlo ani v nejmenším něco takového na mysl. Kdo umí německy, a zvláště, kdo ví, jaké nápisy se obyčejně píší na pomnících, nebude nikdy moci spatřovati ve slovech »spi klidně v německé zemi«byť i jen nejvzdálenější ideu nepřátelskou státu. Naopak, kdyby se to posuzovalo nestranně, jak po stránce věcné, tak také právní, muselo by se cítiti, že se Němci v Československu cítí tak srostlí s půdou, že pokládají kraj, patřící k čsl. státu, za svůj vlastní kraj. V § 106 úst. listiny praví se doslovně:
»Všichni obyvatelé Československé republiky požívají v stejných mezící jako státní občané této republiky na jejím území plné a naprosté ochrany svého života i své svobody, nehledíc k tomu, jakého jsou původu, státní příslušnosti, jazyka, rasy nebo náboženství. «"
Již z tohoto paragrafu ústavní listiny vysvitá, že v rámci platných zákonů musí se dbáti a ctíti nejen národ sám o sobě, nýbrž i projevy jeho života. Z tohoto důvodu třeba pokládati nařízení ústeckého okresního úřadu za nezákonné, naprosto nehledě k tomu, že u německého obyvatelstva vzbudí ovšem pocit utlačování a poškozováni jeho práva na vlast.
Podepsaní se tedy táží pana ministra vnitra: 1. ) Domnívá se, že slova »Spí klidně v německé zemi« v málem nápisu na hrobě zemřelého dítěte ohrožuji jednotu čsl. státu a že takováto deska pobuřuje proti státu a má protistátní ráz?
2. ) Jest pan ministr ochoten, nepřipojí-li se k tomuto míněni, nejen naříditi, aby výměr ústeckého okresního úřadu ze dne 3. června 1932, čís. 36. 757 byl zrušen, nýbrž i vytknouti ústeckému okresnímu úřadu takovéto neúčetné věci, překážející klidnému spolužití státních občanů obou národností a skutečně ohrožující veřejný pokoj?
V Praze, dne 21. června 1932.
Krebs,
inž. Jung, Schubert, dr. Keibl, Oehlinger, dr. Peter-
silka, Bobek, Zajíček, Greif, Krumpe, Fritscher,
dr. Hanreich, dr. Luschka, dr. Mayr-Harting, inž.
Kallina, Simm, Kasper, Knirsch, dr. Schollich,
Geyer, Köhler, dr. Hassold, Scharnagl, Kunz,
Matzner.
1907 XIV (překlad).
Interpelace
poslance dra J. Keibla a druhů
ministrovi železnic
a předsedovi vlády,
že se v německém jazykovém území vydávají jen české tiskopisy přihlášek pro školní výlety.
Jedna německá strana žádala v dubnu 1932 u litoměřického staničního úřadu, tedy v německém jazykovém území, dvoujazyčné tiskopisy přihlášek pro školní výlety. Službu konající železniční úředník prohlásil, že ředitelství státních drah již od Nového roku 1932 takových tiskopisů nevydává a že staré dvoujazyčné byly spotřebovány. Na svou stížnost dostala strana od litoměřického staničního úřadu toto rozhodnuti v českém jazyce:
»Na Vaši stížnost, že jste nedostal dvoujazyčných tiskopisů na přihlášku školního výletu a na Vaši žádost, aby se znovu vydávaly, oznamuje Vám ředitelství československých státních drah Praha-Sever pod č. 631/132-VII-32 ze dne 21. dubna 1932, že podle rozhodnuti ministerstva železnic se tyto tiskopisy vydávají jen ve státním jazyce. «
Z toho je zřejmo, že železniční správa, zvláště však ministerstvo železnic, úmyslně nedbá jazykových předpisů. Opírá se zřejmě o tvrzení, že železnice není státní úřad, nýbrž obchodně vedený podnik státu a že se tedy nemusí držeti zákonných předpisů. Z toho by vyplývalo, že železniční správa může dělati co chce. Může tedy beze všeho popustiti uzdu svému národnímu záští a německému obyvatelstvu nevraživými činy všeho druhu každý den a každou hodinu dokazovati, že v tomto státě může sice platiti daně až k vykrvácení a obětovati své zdraví vojenské službě, jinak však jest úplně bezprávné.
Chce-li železniční správa býti podnikem obchodně vedeným, musí se pokusiti dokázati to aspoň službou zákazníkům, nebol její hospodářský úspěch
jest dosud zdrcující. Každé dítě již ví, že zdejší železniční správa zbankrotovala a že podle zákona, měla již dávno ohlásiti konkurs. Ale o této službě zákazníkům nic neví a nechce věděti, poněvadž se jí něco takového právě nehodí. Proto ponechává ještě dnes všude jen jednojazyčné české nápisy na vozech a ve vozech, a to i u vlakových souprav, které jezdi v čistá německém území. S potěšením trpí, že se průvodčí chovají k cestujícím příkře a pokud možno nevychovaně. Po této stránce vyznamenávají se zvláště trati Česká Lípa -Dolní Poustevna, Podmokly-Osek, PodmoklyPraha (osobní vlaky) a Choceň-Mittelsteine. Němečtí cestující vypravují podepsanému při každé příležitosti nejrozmanitější příhody, ale pochopitelně jim nenapadá zahazovati se s takovými lidmi, zvláště když napřed vědí, že nikdy svého práva nedosáhnou. Proto nelze zde, bohužel, uvésti konkrétních faktů.
Ke všemu tomu nyní ještě přistupuje, že železniční správa žádá od škol, aby jí dokonce školní výlety ohlašovaly jen česky. Neví, že v německém území jest dosti míst, kde není ani jediný Čech a že učitel tam ustanovený aspoň dosud nemůže býti nucen uměti česky? Setrvá-li železniční správa na svém požadavku, zabrání právě dětem z malých a chudých míst, aby se trochu poohlédly po své užší vlasti. Vnucuje je přímo do autobusů a pak se diví, že automobil stále více soutěží se železnicí.
Tvrzení, že železnice jako podnik nepodléhá zákonným předpisům jazykovým, jest jen jedním z četných právnických chytráctví, jimiž zdejší držitelé moci hledí zakrýti své zlé úmysly. Před očima přímého, poněkud rozumného muže neobstojí.
Podepsaní táží se tedy pana ministra železnic a pana předsedy vlády:
1. ) Jste ochotni spravovati státní podniky a závody skutečně tak, aby plně vyhovovaly všem požadavkům, které jest obyvatelstvo oprávněno žádati na obchodně vedených podnicích, zvláště tedy, aby splnily již dávno projevovaná přáni a stížnosti německého obyvatelstva po jazykové stránce?
2. ) Jste zvláště ochotni vydávati v německém jazykovém území dvoujazyčně nejen tiskopisy přihlášek školních výletů, nýbrž všechny tiskopisy, pokud jsou určeny pro obecenstvo, a podle toho změniti i nápisy v železničních osobních vozech a na nich?
V Praze, dne 21. června 1932.
Dr. Keibl,
dr. Hassold, Oehlinger, dr. Mayr-Harting, Zajíček,
inž. Jung, inž. Kallina, Schubert, Geyer, Knirsch,
Fritscher, Scharnagl, Bobek, Greif, dr. Schollich,
Horpynka, dr. Hanreich, Krumpe, dr. Petersilka,
Matzner, Kunz, dr. Luschka, Simm, Schubert,
Köhler, Kasper, Krebs.
1907 XV (překlad).
Interpelace
poslance Ch. Gläsela a druhů
ministrovi financí,
že se obcím přikazuje dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí opožděně.
Při různých příležitostech stěžovali si starostové obci, že obce, jimž přísluší určitá část dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí, nedostaly tyto příděly ze smluv, které se již po několik let uzavíraly. Při špatném finančním stavu obcí dožadují se takovýchto peněžních přídělů zvláště důrazně.
Oběžníkem, zaslaným části obcí v okrese chebském bylo shledáno takové množství těchto domnělých nedoplatků, že je třeba věnovati této věcí zvláštní pozornost.
Zde seznam kupních smluv s dlužnými dávkami z přírůstku hodnoty.
Obec Nebanice, okres chebský: 1. ) Heidenreich - Ortmann, dvůr č. 6 v Hněvíně, v červnu 1926.
2. ) Pleyer - Frank, obytný dům č. 30 v Nebanicích, dne 25. května 1927.
3. ) Ortmann - Werner, dvůr č. 6 v Hněvíně, dne 13. prosince 1927.
4. ) Sandner - Irrgang, hostinec č. 12 v Hněvině, dne 27. března 1926.
5. ) Wirnitzer - Friedrich, obytný dům č. 24 v Nebanicích, dne 14. září 1928.
6. ) Hofmann - Frenkl, dvůr a hostinec čís. 11 v Nebanicích, dne 2. února 1929,
7. ) Frenkel - Hecht, dvůr a hostinec čís. 11 v Nebanicích, dne 17. března 1929.
8. ) Barbora Wernerová - Neumann, mlýn v Nebanicích č. 10, dne. 16. dubna 1931.
Obec Krapice, okres chebský: 1. ) Hrabě Beno Zedtwitz z Liebensteinu, firmě Hauser, Goldstein a Milch (Kammerdorfský revír) 1915.
2. ) Hauser, Golstein a Milch Lázním, akc. spol. Mariánské Lázně nebo pobočce fy. Eisler (Kammerdorfský revír) 1919.
Paní Vilemíně Helmfeldové z Chebu: směna s koupí:
3. ) Adam Netsch, Krapice č. 9, Riedl Gg. Ad., Krapice 17. Steger Karel, Krapice č. 4, Jan Netsch, Krapice č. 19, 4. ) Markéta Riedlová, Hleďsebe, Riedl Gg., Krapice č. 8.
5. ) Josef Liebl - Josefu Glasslovi, Krapice č. 7, r. 1926.
6. ) Eva Uhlová - Gg. Wagnerovi, Krapice 16, r. 1924.