Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.
III. volební období. 6. zasedání.
1907.
Interpelace:
I. posl. Bečko, Bendy a súdr. min. vnútra o udalostiach odehravších sa při stávke robotníctva zaměstnaného na stavbě železnice Červená Skala - Margecany,
II. posl. Čižinské a soudr. min. vnitra dru Juraji Slavíkovi a min. spravedlnosti dru Maissnerovi o trestním stihání textilních dělníků v Doudlebách nad Orlici pro účast na stávce,
III. posl. Štětky a soudr. min. sociální péče o sabotáži při vydávání stravovacích poukázek pro nezaměstnané ve zlínském okrese,
IV. posl. Štětky a soudr. vládě ČSR. o 150 milionech Kč, věnovaných ze státních prostředků na organisaci sokolského sletu,
V. posl. K. Procházky a soudr. vládě ČSR. o trestáni dělníků pro peněžitou podporu stávkujících horníků,
VI. posl. V. Beneše, Jaši a soudr. min. školství a národní osvěty o nespravedlivém zdržování konkursního řízení pro učitelské vedoucí místo v Michálkovicích v zemi Moravsko-slezské,
VII. posl. Ščereckého, Zajíce, Prokopa, dra Hajná a druhů min. školství a nár. osvěty o pronásledování ruského učitelstva na Podkarpatské Rusi,
VIII. posl. Onderču a druhov min. školstva a nár. osvěty pře prepustenie slovenských abiturientov a abiturientiek, výpomocných to učiteľov a učiteliek na statných ludových školách na Slovensku,
IX. posl. Štětky, Dvořáka, Jurana a soudr. min. vnitra o surovém ztýrání poslance Dvořáka četnictvem v Nýřanech,
X. posl. dra Bachera a druhů předsedovi vlády a min. vnitra o nařízení předsednictva ministerské rady (tiskového odboru) čís. 1280/1932 T. O. podle něhož oznámení v československém Úředním Listě, sepsaná menšinovým jazykem, musí býti uveřejněna také česky,
XI. posl. Roschera a soudr. min. financí o poskytováni nezdaněného minerálního oleje domáckým dělníkům ve sklářském průmyslu,
XII. posl. Gläsela a druhů min. financí, že ustanovení o dani z obratu ztěžuje dopravu mlýnských výrobků mezi zemědělcem a mlynářem,
XIII. posl. Krebse a druhů min, vnitra o nehorázném použití zákona ze dne 19. března 1923, č, 50 pro nápis na hrobě v Třmících,
XIV. posl. dra Keibla a druhů min. železnic a předsedovi vlády, že se v německém jazykovém území vydávají jen české tiskopisy přihlášek pro školní výlety,
XV. posl. Gläsela a druhů min. financí, že se obcím přikazuje dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí opožděně,
XVI. posl. Krebse a druhů min, vnitra, že ústecká statni policie odsoudila úředníka Aloise Holeye, poněvadž prý zvolal »Heil Hitler«,
XVII. posl. Krumpe, Greifa, Krebse, Köhlera, dra Keibla, Jelinka, Eckerta a druha min. železníc
o omezení jazykových práv nemeckých železničních zaměstnanců v České Lípě, XVIII. posl. Gläsela a druhú min. vnitra o zabavení časopisu »Deutscher Landruf« v Chebu č. 66, ze
dne 11. června 1932,
XIX. posl. inž. Junga a druhá min. vnitra o neslýchaném postupu četníků proti příslušníkům nemecké národné socialistické strany dělnické,
XX. posl. inž. Junga a druhu min. vnitra a min. spravedlnosti o zatčení pro prodej pohlednic, XXI. posl. inž. Junga a druhú min. vnitra a min. školství a nár. osvety, že okresní hejtmani pře-
kročují svou právomoc,
XXII. posl. Viereckla, Gläsela a druhů min. financí o špatné finanční situaci rozličných obcí zavinené tím, že jim berní úrady nedostatečné přikazují přirážky,
XXIII. posl. dr Hassolda a druhů vláde o postupu »Úředního Listu Československé republiky« odporujícím ustanovením jazykového zákona.
1907/I.
Interpelácia
poslancov Jána Béčko, Ferd. Bendy
a súdr.
ministru vnútra
o udalostiach odobravších sa pri stávke robotníctva zamestnaného na stavbe železnice Červená Skala - Margecany.
Hneď z jara roku 1931 započala sa stavba železnice vyše menovanej, na ktorej je toho času zamestnané 2. 955 robotníkov. Aby mzdové a sociálne pomery takéhoto veľkého počtu robotníctva boly bezvadné obstarané, podal Sväz stavebného a kamenicko-keramického priemyslu v ČSR. návrh na uzavretie kolektívnej smluvy v máji roku 1931 u okresného úrad a v Brezne. Tento postúpil podaný návrh krajinskému úradu s dotazom, či sa takáto smlúva firmami prevádzajúcimi stavbu železnice môže uzavrieť. Krajinský úrad po čase odpovedal vrátením spisu s podotknutím, že jeho vybavenie náleží do pôsobnosti okresného úradu, ktorý sa má postarať u podnikateľov a robotníkov o jeho vyriešenie. Okresný úrad písomne sa opýtal firiem podnikateľských, či sú ochotné k uzavreniu smlúvy kolektívnej pre robotníctvo na stavbe železnice zamestnaného. Tieto samozrejme odpovedaly zamietavé. Pred ukončením stavebnej sezóny okresný úrad sdelil písomne menovanému sväzu, že zamestnávatelia nie sú ochotní kolektívnu smlúvu uzavrieť, takže celá stavebná sezóna v roku 1931 minula sa bez kolektívnej smlúvy.
Zahájenie stavebnej sezóny v roku 1932 bolo opätovne v bezsmluvnom stave a toto už u robotníctva budilo značnú dávku nedôvery. Zostrená nezamestnanosť ako by popudila podnikateľov k zostrenému spôsobu postupu pri mzdových a pracovných podmienkach a iných sociálnych opatreniach voči robotníctvu. Dochádzalo k velkému množstvu sťažností, predovšetkým do ubytovacích a zásobovacích pomerov. Je naprostý nedostatok potrebných barakových ubikácií u všetkých firiem,
najhoršie ubytovacie pomery sú ale u firmy Kaboš, ktorá sama uznala, že baraky nie sú spôsobilé z ohľadu zdravotného k obývaniu. Kantíny, ktoré firmy postavily vlastným nákladom, sú prenajaté osobám, ktoré predávajú potraviny a nápoje za pomerne vysoké ceny k možným zárobkom robotníctva. Zvlášť zase u firmy Kaboš prevádza kantinér v dohode s firmou výslovne protizákonné veci, keďže dáva potraviny a alkoholické nápoje robotníctvu na úver a tento býva pri výplate srážaný každému robotníkovi zo mzdy. Za takéhoto pomeru vo veľmi mnohých prípadoch sa stáva, že robotníctvo nedostane pri výplate ani haliera na dlaň. Následkom tohoto sú v rodinách veľké svady a nešváry a na konec rodina takéhoto robotníka je vyložená vyslovenému hladu.
Na všetky tieto pomery bolo poukazované jednak robotníctvom, jednak jeho zástupcami boly neustále podávané sťažnosti k okresnému úradu, v ktorých sa žiadalo o jeho zákrok, ale bezvýsledne
Pri poslednej výplate začiatkom júna t. r. u firmy Kaboš bolo robotníctvo vyplatené časovou mzdou hodinovou, ačkoľvek malo ujednanú mzdu Kč 2. 50 za jeden vozík vymanikulovanej zemi. Týmto opatrením firmy robotníctvo bolo vo svojom výdelku ukrátené a tiež každému robotníkovi bola mzda vyplatená nižšia o 8 pracovných hodín, ako mali odpracované. Túto zapríčinilo, že u menovanej firmy vypukla stávka dňa 7. júna 1932. Za tým nasledovala stávka u firmy bratia Špačkovia, takže sa pracovalo len u firmy Kruliš a v Červenej Skale pri rozšírení železničnej stanice. V počiatkoch zasiahol do sporu okresný náčelník Manica, ktorý pri svojom postupe postavil sa na stranu firiem v každom ohľade, lebo pri ukončení jednania prehlásil, že predložené požiadavky nie sú firmy ochotné splniť. Je pravda, že u firmy Kruliš robotníctvo nekládlo žiadne požiadavky a že pod vedením komunistického tajomníka Kollára bolo násilne donútené ku stávke.
Takýmto spôsobom stávkovalo odpoludnia dňa 8. júna 1932 2955 robotníkov. Na tvár miesta v tento deň dostavil sa za okresný úrad v Brezne komisár Sutoris a o 16. hodine bolo zahájené v budove štátnej stavebnej správy prvé jednanie. Pred
zahájením tohoto jednania menovaný komisár vyzval prítomných tajomníkov k odchodu nasledujúcimi slovy: Ja chcem jednať výhradne len 50 zástupcami robotníctva a tajomníci nech opustia miestnosť. Jestli tak neurobia, musím urobiť opatrenie, aby boli odvedení čelníctvom. Tajomník Juráš v zastúpení Sväzu stavebného robotníctva prehlásil, že sú ochotní odísť v tom prípade, keď za následky pán komisár vezme na seba zodpovednosť. Pán, komisár prehlásil: Áno, som si vedomý mojej zodpovednosti a za všetko berem osobní zodpovednosť. Tajomníci Juráš a Kollár aj s väčšinou dôverníkov robotníctva opustili miestnosť. Keď vyšli von, robotníctvo prijalo s veľmi hlučným odporom tento spôsob jednania a začalo lámať plot, načo hneď zakročovalo četníctvo rozhaňaním robotníctva nasazenými bajonetmi, obušky gumovými a pažbami pušiek. Keď komisár videl toto rozhorčenie, pripustil tajomníkov k jednaniu, ktoré potom bolo vedené čiastočne u štátnej stavebnej správy a odtiaľ preložené na obecný dom, kde trvalo až do pozdných hodín večerných, a skončilo sa bezvýsledne.
Kým bolo jednanie vedené na obecnom dome, za ten čas v obci Telgart na hlavnej silnici udala sa srážka medzi robotníctvom a četníctvam v podstate nasledovne: Dvaja četníci prešli hlavnou silnicou úplne bezvadné na obecný dom. Robotníctvo stojace na ceste vyzrelo, že zároveň štyria četníci postupujú smerom k obecnému domu po zahumna. Robotníctvo sa domnívalo, že je podvedené preložením jednania na obecný dom a že sa stalo len preto, aby tam mohli všetkých vyjednávačov zatknúť, keďže hneď pred zahájením jednania komisár tajomníkov odstránil. Robotníctvo začalo na četníkov volať: kde idete, vráťte sa, alebo stojte. Stalo sa tak, že četníci sa vrátili, pri čom sa pustili utekal, na čo robotníctvo popadlo kamene a hádzalo za četníkov. Od týchto kameňoch nebol žiadny četník ranený. Četníci potom, v celkovom počte 54 postupovali hlavnou cestou, rozdelení na tri skupiny, a koho stretli, každého bili, bez ohradu na to, či bol na stávke zúčastnený, či nie, či to bol muž nebo žena, starý alebo mladý. Tento postup četníkov vzbudil veliký odpor robotníctva, ktoré sa opätovne shromaždilo a kamením začalo útočiť na četníkov. Četnictvo vystrelilo salvu do vzduchu. Robotníctvo sa rozutekalo do okolitých domov a dvorov. Četníci šli za robotníctvom a kde koho našli, tam ho zase bili a toto znovu podnietilo zhluknutie robotníctva k novému útoku kamením na četnictvo, pri čom robotnici postupovali stále dolu cestou, až konečne došli k domu Ondreja Budinský, čís. 169, kde sa robotníctvo obrátilo volnou cestou na pravo. Četníci prišli až k menovanému domu, na ktorom svietila oblúková lampa elektrická, ktorú odstrelili a zo vzdialenosti 125 krokov vystrelilo opätovne dľa udania 5 četníkov salvu. Pri tejto salve jedna kuľa vletela do izby jedného domu, prevŕtajúc dravému stenu, prešla hlavou v izbe stojaceho robotníka Chlapovič Jána, ženatého, majúceho jedno diéta nezaopatrené, 28 ročného zo Selčan, okres Veľké Topoľčany. Kula prešla cez ďalší stenu a v tretej stene druhého domu sa zastavila. Robotník padol ihneď mŕtvy. Podľa udania bola vystrelená na tomto mieste rana predom z radov demonštrantov, ne-
vie sa však, či z vojenskej lebo loveckej pušky a či z revolveru.
Týmto bola dráma srážky robotníctva s četníctvom vyvrcholená a všetky ďalšie udalosti malý už spád záverečný, počítajúc v to i prepadenie vlaku v Pohorelskej Maši. Podľa zistených skutočností všetky tieto udalosti, ktoré tak smutne charakterizujú pomery v okrese breznianskom, majú len jednu príčinu, a tá je v nezodpovednom chovami sa zástupcu okresného úradu, komisára Sutorisa. Keď tajomník Juráš 7. júna 1932 oznámil telefonicky stávku okresnému úradu, odpovedal mu komisár Parnický, že robotníci majú povinnosť robiť a čušať. Z tohoto výroku je tiež jasné, že okresný úrad postavil sa výhradne a bezpodmienečne na stranu hospodársky silných podnikateľov. Toto naše presvedčenie je utvrdené aj tým, že menovaný komisár poslanca Béčku, ktorý sa na tvár mesta dostavil dňa 9. júna 1932 po 15. hodine, tiež od jednania netaktným spôsobom viacrázy posielal preč. Ačkoľvek menovaný poslanec výhradne všetko úsilie vynaložil s tajomníkmi Černickým a Hartingerom, aby tento mzdový spor, stávka a s ňou všetky súvisiace neporiadky boly čim najrýchlejšie tou najhladčou formou vyriešené. Menovaný komisár aj vtedy, keď zamestnávatelia celkom zreteľne prehlásili, že ujednanú dohodu podpisují a ujednavajú s odborovými organizáciami, prehlasoval, že on jedná len so zástupci robotníctva a s nikým iným. Z tohoto je zrejmé, že šlo o starú napalovackú taktiku so strany úradu. Musíme poznamenať, že podobný postup sa prejavuje so strany úradov aj na iných miestach Slovenska pri mzdových jednaniach. Vypadá to tak, ako by bol daný pokyn shora, postupovať vždy tak, aby mzdové jednania boly vedené priamo s robotníctvom a nie so zástupcami odborových organizácii. Následkom tohoto nie nám je možné inak, len vysloviť žiadosť, aby v okresnom úrade v Brezne bola prevedená dôkladná reorganizácia po stránke personálnej.
V dôsledku uvedeného pýtajú sa podpísaní poslanci pána ministra vnútra:
1. ) Či sú mu známe vyššie uvedené udalosti, odohravšie sa v Telgarte v dňoch 7. až 10. júna t. r. ?
2. ) Či pán minister je ochotný čo najprísnejšie potrestať komisára Sutorisa pre jeho jednostranný postup pri uvedenom jednaní?
3. ) Či pán minister je ochotný vydať príkaz podriadeným úradom na Slovensku, že odborové organizácie robotníctva sú legálnym faktorom, hájacim záujmy organizovaných robotníkov a preto jednania mzdové a každé iné má byt v prvom rade vedené so zástupcami týchto?
4. ) Či je pán minister ochotný okresný úrad v Brezne personálne zreorganizovať tak, aby na čelo tohoto úradu bol dosadený okresný náčelník, ktorý vzhľadom na ťažké sociálne podmienky celého okresu bude v stave všetky otázky vyriešiť v duchu skutočnej sociálnej spravedlnosti a nestrannosti?
5. ) Či je pán minister ochotný urobiť opatrenie, aby vdova po zastrelenom robotníkovi Chlapovič
Jánovi zo Selčan bola existenčne zabezpečená aj zo svojim maloletým dieťaťom?
V Prahe, dňa 16. júna 1932.
Béčko, Benda,
dr Markovič, Seidl, Klein, Husnaj, JurnečkováVorlová, Polach, Biňovec, Koudelka, Vácha, Srba, Kučera, dr Winter, Chalupník, Chalupa, Nový, dr Mareš, dr Macek, V. Beneš, Pík, Prokeš, inž. Nečas, Jaša, Jaroš.
1907/II.
Interpelace
posl. Čižinské a soudruhů
ministru vnitra dru Juraji Slavíkovi
a ministru spravedlnosti dru Meissnerovi
o trestním stíhání textilních dělníků
v Doudlebách nad Orlicí pro účast
na stávce.
Okresním úřadem v Rychnově nad Kněžnou byli odsouzeni do vězení až na 14 dnů dělnici a dělnice: Marie Pazourková, Václav Pazourek, Františka Myšiková, Růžena Tejklová, Jaroslav Galek, Zdenka Myšáková, všichni z Doudleb, a Adolf Kubec z Příkazů. To vše jen proto, že hájili svůj chléb proti útokům zaměstnavatelů, své právo na stávku. Kromě toho jest však řada z nich stíhána ještě okresním soudem, aby mohli za jeden udánlivý čin býti potrestáni dvakrát.
Ptáme se pana ministra vnitra:
Je ochoten příslušné výměry okresního úřadu v Rychnově n. Kn. ihned zrušiti a dáti tomuto úřadu příkaz, alby od svého postupu proti dělníkům upustil?
Pana ministra spravedlnosti se plame:
Je ochoten dáti státnímu zástupci, jemu podřízenému, ihned příkaz k zastavení trestního řízení proti doudlebským textilákům?
V Praze, dne 27. června 1932.
Čižinská,
Hádek, Babel, dr Stern, Kliment, Russ, K. Procházka, Török, Śliwka, Hrubý, Zápotocký, Höhnel, Štětka, Kopecký, Dvořák, Barša, Tyll, Vallo, Juran, Kuhn, Novotný, Hodinová.
1907/ III.
Interpelace
poslance Štětky a soudruhů
ministru sociální péče o sabotáži při vydávání stravovacích poukázek pro nezaměstnané ve zlínském okrese.
Mnozí starostové ve zlínském okrese, na př. ve Zlíně samém, v Jaroslavicích, Kudlově, Štípě, Kostelci, Přílukách, Březůvkách, Březnicích, Malenovících, Tečovicích, Želechovicích, Lípě, Slušovicích, Vizovicích a j. sabotují vydáváni stravovacích poukázek pro nezaměstnané. Ve Zlíně je starostou pověstný Tomáš Baťa, který, jak známo, prohlásil veřejně, že nikdo z jeho zaměstnanců, který by přijal podporu v nezaměstnání z veřejných prostředků, nebude nikdy přijat zpět do jeho závodů, ač sám o své propuštěné zaměstnance nepečuje. Na jeho příkaz jednají také starostové v sousedních obcích.
Ptáme se proto pana ministra:
Kolik nezaměstnaných je ze zlínského okresu hlášeno?
Kolik stravovacích poukázek se tam zasílá?
Je pan ministr ochoten provésti přísnou kontrolu, jak starostové a zejména Baťa s těmito poukázkami nakládají?
V Praze, dne 27. června 1932.
Štětka,
dr Stern, Steiner, Zápotocký, Hádek, Höhnel, Hruška, J. Svoboda, Krosnář, Kopecký, Russ, Gottwald, Vallo, Török, Juran, Hodinová, Čižinská, Kliment, Dvořák, Hrubý, Novotný, Babel, Barša.
1907/IV.
Interpelace
poslance Štětky a soudruhů
vládě ČSR.
o 150 milionech Kč, věnovaných ze státních prostředků na organisaci sokolského sletu.
Podle zpráv denního tisku vydala vláda ČSR. 150 milionů Kč na organisaci sokolského sletu, tedy podniku soukromého spolku.
Ptáme se vlády ČSR.:
Z jakého právního titulu a z jakých prostředků byly ony peníze vydány?
Jak odůvodňuje vláda tyto výdaje v době, kdy desetitisíce nezaměstnaných jsou vylučováni z pří-
dělu stravovacích poukázek 10. - až 20. - Kč týdně, často jediného to příjmu celé rodiny v době, kdy na široké massy pracujících jsou uvalována stále nová a nová břemena?
V Praze, dne 27. června 1932.
Štětka,
Hruška, Krosnář, Kopecký, Kliment, Hrubý, Vallo,
Török, Russ, Zápotocký, Babel, Barša, Novotný,
Tyll, Juran, Hádek, Höhnel, Hodinová, Čížínská,
Kuhn, K. Procházka, J. Svoboda.
1907/V.
Interpelace
poslance K. Procházky a soudruhů
vládě ČSR
o trestání dělníků pro peněžitou podporu stávkujících horníků.
Dělnicí Josef Trávničky a Jan Paulus ze Stěžer byli okresním hejtmanem v Hradci Králové, podle patentu ze dne 10. září 1773 josefínských zákonů odsouzeni proto, že sbírali ve prospěch severočeských stávkujících horníků. Stejně byl odsouzen dělník Alois Gottwald z Nového Světa pro konání sbírky pro severočeské havíře mezi svými známými. »Spolek Dělnický dům pro Bohumín a okolí« v Bohumíně daroval ve stávce severočeským horníkům 100. - Kč na stávkující. Nyní toto družstvo obdrželo připiš policejního komisařství v Bohumíně, v němž je vyzváno, aby oněch 100. - Kč bylo během 8 dnů vráceno do pokladny družstva Dělnický dům, a když se tak nestane, bude družstvo Dělnický dům po 8 dnech policejně rozpuštěno.
Uvedli jsme tak jen několik případů všeobecné persekuce. Pracující lid je krajně rozhořčen, že dělníci jsou trestáni za to, že konali svou proletářskou solidaritu se stávkujícími horníky, napadenými svévolně uhlobarony.
Ptáme se vlády ČSR.:
1. ) Souhlasí vláda s praxí námi vylíčenou?
2. ) Je ochotna ihned zjednati nápravu?
3. ) Domnívá se vláda, že je možno persekučními opatřeními zabrániti dělnictvu, aby konalo svou proletářskou povinnost?
V Praze, dne 27. června 1932.
K. Procházka,
dr. Stern, Dvořák, Steiner, Gottwald, Štětka, Török,
Zápotocký, Vallo, Krosnář, Kliment, Tyll, Kuhn,
Russ, Novotný, J. Svoboda, Juran, Babel, Barša,
Hodinová, Čížinská, Śliwka.
1907, VI.
Interpelace
poslanců Vojty Beneše, Václava Jaši
a soudruhů ministru školství a národní osvěty
o nespravedlivém zdržování konkursního řízení pro učitelské vedoucí místo v Michálkovicích v zemi Moravsko-slezské.
František Hrbáč, řídicí učitel v Proskovicích u Moravské Ostravy, štábní kapitán ruských legií a jeden z účastníků slavné bitvy u Zborova v červencových dnech roku sedmnáctého, osvědčený učitel a obětavý pracovník osvětový, žádal postupně na různá místa řídících učitelů, aby se dostal ze svého nynějšího působiště, kde houbou zamořený a zcela vlhký byt v pravém slova smyslu ničí zdraví jeho tří malých dětí, jeho zdraví vlastní
i chatrné zdraví jeho ženy. S nejmladším tříletým neduživým děckem jezdí od odborníka k odborníkovi až do Brna a Prahy, nemaje spojení se světem.
Jeho naděje na změnu působiště vzrostla, když bylo vypsáno místo v Michálkovicích. Konkurentem pro toto místo je zborovskému vojáku Hrbáčovi učitel Palácek, který, ač také v ruském zajetí, teprve po převratu v Praze, dne 26. listopadu 1918 byl zařazen do československého vojska zahraničního na Rusi jako občan-pracovník. Služebně jsou oba žadatelé stejně staří.
Na místo v Michálkovicích presentován byl okresním školním výborem štábní kapitán ruských legií František Hrbáč. Řídil se okresní školní výbor nejen zřetelem k služební kvalifikaci a stáří, zřetelem k rodinným poměrům uchazečovým a zdravotním stavem jeho, jak si toho žádá zákon, ale také pravděpodobně oním zněním čl. IV. zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 306 Sb. z. a n.., ve kterém se doslovně praví: »Učitelům legionářům a válečným invalidům budiž v případech zvláště pozoruhodných, zejména pak za okolností jinak stejných, dávána přednost«.
Po presentaci provedené okresním školním výborem měla býti věc Hrbáčova po delším zdrženi konečně projednána v březnovém zasedání zemské školní rady t. r. v Brně. Ale na jakési podivné zakročeni vzata byla před seděním zemské školní rady v Brně v březnu 1932 s programu a vrácena okresnímu školnímu výboru ve Frýdku k jakémusi dalšímu prý doplnění celkem nepodstatných okolností.
Po splnění tohoto požadavku měla zemská školní rada v Brně projednati presentaci pro Michálkovice poznovu ve svém zasedání 30. května t. r. Ale opětovně a těsně před zasedáním vzata byla presentace Hrbáčova podruhé s programu seděni zemské školní rady a vrácena, tentokráte místní školní radě v Michálkovicích, k novému projednání.
Tak jednoduchá a podle zákona více než jasná otázka obsazení místa na škole v Michálkovicích protahována je již druhým rokem, pravděpodobně
za tím cílem a s tou nepochopitelnou tendencí, aby životem zle zkoušený zborovský voják a štábní kapitán ruských legií, zasloužilý učitel František Hrbáč ani v příštím roce Michálkovice nedostal. Podepsaní táží se proto pana ministra školství a národní osvěty:
1. Je panu ministru školství a národní osvěty tento neuvěřitelný případ obsazování místa na škole v Michálkovicích znám?
2. Je pan ministr školství a národní osvěty ochoten přičiniti se o vyšetření, proč tato věc k těžké finanční i mravní škodě žadatele Františka Hrbáče stále je protahována a čí vinou?
3. Přičiní se pan ministr školství a národní osvěty, aby tato záležitost zemské školní rady v Brně byla urychleně zkoncována v duchu zákonitých nařízení i v duchu oné národní vděčnosti, o které se zvláště na adresu zborovských hrdinů nezřídka i výše označenými státními školskými činiteli v Brně při oficielních slavnostních projevech jako o nejsvatější povinnosti národa a státu mluví?
V Praze, dne 30. června 1932.
V. Beneš, Jaša,
Staněk, Bečko, Biňovec, inž. Nečas, Jurnečková-
Vorlová, Chalupa, F. Svoboda, Husnaj, dr Mareš,
Srba, Bečko, Koudelka, Nový, Pik, Tayerle, dr
Winter, dr Macek, dr Markovič, Vácha, Klein.
1907/ VII.
Interpelace
poslanců Vasila Ščereckého, Josefa Zajíce, Cyrila Prokopa, dra Antonína Hajná
a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
o pronásledování ruského učitelstva
na Podkarpatské Rusi.
Více než deset roků provádí se na Podkarpatské Rusi pomocí škol ukrajinisace naší země, a to zcela rozhodně proti vůli národní většiny, ač všechny učitelské kongresy, až dosud na Podkarpatské Rusi konané, 80 až 98% většinou se vyslovily pro ruský literární jazyk. Jazyková komise z roku 1926, proporcionelně zvolená a mající důvěru veškerého učitelstva podkarpatoruského, potvrdila jeho rozhodnutí. Volby parlamentní ukazují poměr 6: 1 ve prospěch ruského směru. Sčítání lidu r. 1930 ukázalo, že z celkového počtu okolo 400. 000 duší ruského obyvatelstva Podkarpatské Rusi k ukrajinské národnosti přihlásilo se všeho všudy jen 2355.
Přes to však, že vůle většiny projevuje se tu tak jasně, musíme s lítostí konstatovat, že pedagogické oddělení školského odboru v Užhorodě, které má největší odpovědnost ve věci národní osvěty na Podkarpatské Rusi, jest až dosud v rukou ukrajinofilských. Reálné gymnasium a učitelské ústavy, mužský i dívčí v Užhorodě a obchodní akademie v Mukačevě vychovávají výlučně
v ukrajinském duchu. A také ca druhých středních školách karpatoruských jsou učitelé (jednotlivci) ukrajinské orientace, kteří se nechtějí podrobiti vůli většiny.
Vyučování v nižších školách děje se až do nejposlednější doby výhradně podle dobrého zdáni učitelova a nikoli podle vůle rodičů a obyvatelstva, jejichž protesty proti ukrajinisaci byly ponechávány bez povšimnutí. Zkušební komise učitelská pro školy obecné a mešťanské byla vždy a důsledně sestavována takovým způsobem, aby v ni převážnou většinu měli členové ukrajinského smýšlení. Tak byli ruští učitelé nuceni učiti se ukrajinskému jazyku s jeho uměle stvořeným pravopisem, kdežto jazyk ruský jevil se nepřípustným. Ministerstvo školství a národní osvěty až do dnešního dne neschválilo ani jediné ruské učebnice a
o schvalovacím řízení gramatiky E. Sabova za sedm roků nedalo ani odpovědi. Naproti tomu učebnice ukrajinské jsou týmž ministerstvem schvalovány bez obtíží, ačkoliv i s umělou »ad hoc« stvořenou gramatikou s linguistického hlediska znamenají vědecké absurdum, napomáhající pouze jazykovému zmatku, denacionalisaci a zatemňování národa. Mimo to jsou dopouštěny bez schválení ministerstva různé ukrajinské učebnice, které po mnohých stránkách zřejmě odporují karpatoruské kulturně - národnostní tradici a podporují tak bratrovražedný boj, který se přenáší i do rodin.
Karpatoruští spisovatelé zůstávají nevydáni, poněvadž jejich tvorba je v rozporu s ukrajinskými tendencemi. Školy jsou zbaveny možnosti seznamovati se s díly domácích spisovatelů, protože pedagogické oddělení Školského odboru jich nepřipouští do žákovských knihoven.
Výchova kádru ukrajinisujících učitelů a tím
i podpora a podněcování ukrajinisace škol a obyvatelstva v přítomné době velmi rušivě působí i na rodinný život, zasévajíc do něho svár a nepokoj, neboť děti povstávají proti svým rodičům.
Tyto neudržitelné poměry donutily » Učitelskoje Tovaryščestvo Podkarpatskej Rusi« a »Spolek A. Duchnoviče« k tomu, aby vydaly učebnice pro národní školy vlastním nákladem v literárním jazyku, který jest tradicionelně jazykem podkarpatoruského národa i literatury. Učebnice byly vydány vlastním nákladem a předloženy ministerstvu školství a národní osvěty ke schváleni. Když ministerstvo otálelo s jich schválením, byly vyslány deputace k samotnému ministru školství a národní osvěty dru Ivanu Dérerovi. Intervenovaly za jeho přítomnosti v Užhorodě deputace různých spolků ruských, jak »Učitelskoje Tovarisčestvo Podkarpatskoj Rusi«, spolek »Duchnovič«, »Školnaja Pomošč« atd., jimž všem prohlásil svoji naprostou neutralitu v jazykovém sporu na území Podkarpatské Rusi. Deputaci » Učitelskoje Tovariščestvo Podkarpatskoj Rusi«, která k němu přišla dne 4. července 1931 do Prahy, vedené senátorem Františkem Mertou slíbil, že učebnice, vydané » Učitelským Tovariščestvom Podkarpatskoj Rusi« zůstanou a budou se užívati v těch školách, v kterých jsou již zavedeny.
Výnosem školského odboru zemského úřadu Podkarpatské Rusi bylo však přikázáno všem okresním školním inspektorátům, aby ve svých obvodech dovolily užívání pouze učebnic již ministerstvem