1932 výměrem ze dne 9. června 1932, č. 9800/32, aby uspořádal svazový sjezd v době od 11. do 13. června v Georgswalde, a zakazuje jeho pořádání z důvodu, aby byl zachován veřejný klid a pořádek.

Do 15 dní, počítaje ode dne po doručeni, možno proti tomuto výměru podali odvolání k zemskému úřadu v Praze, které se má podati u šluknovského okresního úřadu, nemá však odkládacího účinku.

Celá slavnost má, jak je zřejmo z programu, úplně nepolitický a nevinný ráz. Slavnost jest čistě slavnostní shledání bývalých vojínů s vedlejším účelem, aby se jejím uspořádáním získaly peníze pro podpůrný fond příslušníků svazu trpících nouzi. Neboť na podpůrný fond se při nynější strašné nouzi dělají stále větší nároky.

Již výběr řečníků, katechety Endlera z Děčína a slavnostního kazatele faráře Ripky z Borovnice, poskytoval záruku, že se nebudou sledovati tendence protistátní povahy nebo které by nějak mohly porušiti veřejný klid a pořádek. Mimo to dosavadních 10 konaných slavností shledáni nezavdalo ještě nejmenšího podnětu, aby úřad zakročil. Těžko lze tedy pochopiti, že se tak nevinná slavnost zakazuje.

Ale naprosto nelze pochopiti, že se takový zákaz vydává teprve den před samou slavností a že se na žádost ze dne 6. dubna odpovídá 9. června. A přímo jako výsměch zní, že se proti takovému zákazu vyhrazuje 15denní lhůta odvolací. To nejmenší, co lze od úřadu žádati, bylo by přece, aby vyřídil žádost v takové lhůtě, aby bylo možno ještě užíti odvolacího práva, když jako v tomto případě ode dne žádosti do dne konání slavnosti nebudou pozorovány žádné okolnosti, které by připouštěly jiné pohnutky než v žádosti uvedené.

Pořádající spolek měl velká vydáni, město, kde se slavnost měla konati, učinilo značné hospodářské přípravy, které se zmařily zákazem příliš pozdě vydaným. Tím se přímo zahrává s hospodářskou situaci živnostníků, která se dvojnásob pociťuje za dnešní bídy, poněvadž se živnostníci se vši energií chápou i nejmenší možnosti, aby oživili obchod.

Slavnost byla sice na parlamentní zakročení dne 11. června povolena v omezeném rozsahu, ale většina škod se již nedala napraviti. Poněvadž by takový postup úřadů vůbec znemožňoval spolkům zamýšleti a pořádati sjezdy a slavnosti a tím by většina státních občanů byla oloupena o svá státoobčanská práva, táží se podepsaní pana ministra:

1. ) Ví pan ministr o událostech výše vylíčených?

2. ) Je pan ministr ochoten uložiti všem úřadům, aby včas vyřizovaly žádosti o pořádání slavností, aby bylo lze plně využíti i odvolacího práva?

3. ) Jest pan ministr ochoten naříditi, aby se státním občanům poskytla větší volnost pro pořádání slavností a sjezdů, které nemají protistátní tendence?

V Praze dne 17. června 1932.

Krumpe, Greif,

Oehlinger, dr Mayr-Harting, Fritscher, Köhler, Kasper, Bobek, Scharnagl, dr Luschka, inž. Jung, Krebs, dr Petersilka, Kunz, Knirsch, Geyer, Zajíček, dr Hanreich, Simm, dr Keibl, Schubert, dr Schollich, Matzner, inž. Kallina, dr Hassold, Horpynka.

1878/IX.

Interpelácia

poslanca Antona Šaláta a druhov

ministrovi zemedelstva

pre spravodlivé rozdelenie pasienkového

prídelu medzi obyvateľmi obce Michalková

(okr. Zvolen, Slovensko).

Obec Michalková (okr. Zvolen) cestou pozemkového úradu dostala r. 1931 prídel pašienku z erárnej lesnej pôdy, a to asi 185 jutár. Pre rozdelenie však tohto prídelu nastala veľká roztrpčenosť a zvada občianstva v Michalkovej.

Obec Michalková skladá sa z dvoch skupín lazov. Jednu skupinu oddeleno obývajú Mozolovci a druhú Hlivinkovci. Mozolovci, ač sú údajne zámožnejší, majúci viac poľa, dostali z výšzpomenutého pašienkového prídelu 120 jutár, kdežto chudobnejší Hlivinkovci obsiahli len 65 jutár, i z toho 10 jutár je jalový, skalnatý priestor.

Pozemkový úrad vo Zvolene nevie docieliť smierlivé pokonanie sa týchto dvoch skupín obyvateľstva Michalkovej, ba tvrdí, že však listinu o terajšom rozdelení prídelu podpísali aj Hlivinkovci. Títo však tvrdia, že z nich nikto nedal podpisom súhlas k takémuto rozdeleniu prídelu, okrem - vraj - ak by ich omylom boli podviedli tou otázkou, že »či chcú z prídelu?- Oni chceli z prídelu im primeraný podiel, veď preto i poskladali peňažité zádavky, ale mienili tak, že buďto bude prídel spoločný, nerozdeleno užívateľný pro celú obec, alebo ak sa rozdelí, tak obsiahnu z neho spravodlivú čiastku.

Keďže pre terajšie neprimerané rozdelenie prídelu občiansky pokoj v Michalkovej je vážne porušený, preto sa pýtame p. ministra:

1. Či vie o tomto prídelovom spore v obci Michalkovej?

2. a či je ochotný vhodným spôsobom ho k uspokojeniu celého obyvateľstva Michalkovej dať urovnať?

Praha 14. /VI. 1932.

Šalát,

Čuřík, Danihel, Fritscher, dr Petersilka, Zajíček, dr Mayr-Harting, Galovič, Sivák, dr Polyák, dr Mederlý, dr Gažík, Suroviak, Onderčo, dr Fritz, dr Tiso, Grebáč-Orlov, dr Pružinský, Mojto, Hlinka, dr Labaj, Slušný, dr Ravasz.

1878/X.

Interpelácia

poslanca Antona Šaláta a druhov

vláde Čsl. republiky

pre nariadenie spravodlivejšieho zamestnávania chudobného obyvateľstva obce Hradište (okr. Rimavská Sobota, Slovensko) pri núdzových prácach tam na regulácii potoka sa prevádzajúcich.

Obec Hradište pozostáva z kompaktnej dedinky, ležiacej v dolinke a z ľazov, roztrúsených po strmých vŕškoch. Tejto obci vládou bola na reguláciu potoka poukázaná značná suma na núdzové práce. Práca započala sa v októbri minulého roku. Od jari t. r. sa pokračuje v tejto práci, ale do roboty prijíma firma, prevádzajúca reguláciu, len obyvateľov obce kompaktnej obce Hradište a z jej ľazov nie. Lazy tvoria polovicu obce, rovnako prispievajú k jej ťarchám a z jari boly silno poškodené ľadovcovou búrkou, takže biedne záhony rolí, ležiacich po strmých svahoch, boly smyté.

Obyvatelia lazov: Valentín Nosáľ, Ondrej Vilhan, Pavel Hrončok, Štefan Sihelský, Imrich Mitter, Ján Sihelský, Ondrej Rojík, Štefan Gombala, Imrich Pavčo, Jozef Zachar, Ondrej Bela, Štefan Bela, Ján Ksorín, Jozef Podhorec, Ján Hrončok, Martin Polamuha, Michal Zachar, František Sivok, Tomáš Libiak a Gabriel Nosál sa ponosujú, že keď prichádzajú a prosbou o pripustenie k regulačnej núdzovej práci, vedúci inženier ich s výsmechom a s opovržením odmieta, hovoriac pyšne, že prijme do roboty koho chce, že jemu nikto rozkázať nemôže, atď. Obyvateľstvo ľazov si verejne hovorí i o daroch a podplácaniach, dejúcich sa údajne za prijatie do tejto núdzovej práce.

Takto sa z dobra a požehnania núdzových prác - štátom hojne subvencovaných - robí ošklivé, ľud poburujúce a rozvadzujúce zlo.

A preto sa pýtam slávnej vlády Čsl. republiky:

1. Či má vedomie o týchto neprístojnostiach, páchaných pri núdzových, regulačných prácach v obci Hradište?

2. Či ich mieni k uspokojeniu obyvateľstva Hradište - Lazov čím prv a čím ráznejšie zamedziť?

Praha 14. /VI. 1932.

Šalát,

dr Mayr-Harting, Zajíček, dr Petersilka, Fritscher, Danihel, Čuřík, Galovič, Sivák, Onderčo, Suroviak, dr Gažík, dr Mederlý, dr Polyák, dr Fritz, dr Ravasz, Slušný, dr Labaj, Mojto, Hlinka, dr Tiso, Grebáč-Orlov, dr Pružinský.

1878/XI (překlad).

Interpelácia

poslancov Steinera, Vallo a súdruhov

ministrovi vnútra

o praxi polície v Bratislave pri prevádzaní domových prehliadok.

Polícia v Bratislave pravádza opätovne domové prehliaky. Tieto domové prehliadky nesmerujú nikdy, k zabaveniu alebo vyhľadávaniu nejakej určitej hmoty, ale slúžia polícii naprosto protizákonne a s priamym výsmechom zákonných predpisov ku hľadaniu novej materie a konštruovaniu trestných činov. Toho dôkazom sú zvlášte posledne prevedené domové prehliadky, pri ktorých polícia zabavila osobnú korešpondenciu, adresy, agitačný materiál pripravený pre kampaň tlačovú, ďalej tlačivá a administratívny materiál sdruženia maloroľníkov, povoleného výnosom ministerstva vnútra č. 58603/1931. Prez to všetko, že tento materiál nemá ničoho spoločného so zámerom domovej prehliadky, nevrátila ho policia ešte do dnes. Povšechnou zvyklosťou policie v Bratislave je, že nevracia predmety pri domovej prehliadke zabavené, hoci by tieto znamenaly vlastníctvo a hodnotu individuelnú (knihy atď. ).

Tážeme sa, či ste ochotný zaviesť prísne vyšetrovanie vo veci tohoto prevádzania domových prehliadok?

Či ste ochotný uložiť policii v Bratislave, aby od týchto šikanácií a provokácií upustila a zabavený materiál bez odkladu vrátila?

V Prahe, dňa 17. júna 1932.

Steiner, Vallo,

Höhnel, Hadek, Hrubý, Gottwald, J. Svoboda, Štetka, K. Procházka, Śliwka, Török, Dvořák, Tyll, Novotný, Juran, Barša, Babel, Hruška, Krosnář, Kliment, Kuhn, Čižinská, Hodinová.

1878/XII.

Interpelace

poslanců Fr. Tomáška, Jana Koudelky, V. Brodeckého, Jána Bečko a soudr.

předsedovi vlády

o zprávách o prodeji a propachtování státních podniků.

V poslední době objevují se v tisku zprávy o úmyslech státní správy odprodati nebo propachtovati státní podniky, které nevykazují zisku.

Ačkoliv jde o otázku neobyčejně závažnou, nebyla dosud dotčena v žádném projevu odpovědných činitelů.

Zprávy o prodeji, případně propachtováni státních podniků, působí značný nepokoj ve veřejnosti, zvláště pak v kruzích zaměstnanců těchto podniků. Kdyby zprávy tyto včas nebyly uvedeny na pravou míru, situace státních podniků stane se následkem toho ještě svízelnější.

Zdá se, je zprávami o prodeji resp. pronájmu státních podniků, sledují svůj cíl činitelé, spekulující na snadné a laciné získání státního majetku. Obtíže státních podniků, plynoucí z obecné hospodářské krise, mají býti prostředkem k rozebrání veliké části státního jmění.

Tyto okolnosti nutí nás k těmto otázkám:

1. ) Chová vláda úmysly prodati nebo propachtovati státní podniky?

2. ) Jestliže vláda takovéhoto úmyslu chová, kterých podniků týká se její úmysl?

3. ) Jaká opatření vláda učinila, nebo hodlá učiniti, aby státní podniky překonaly dnešní hospodářskou krisi?

4. ) Je vláda ochotna odmítnouti rázně všechny snahy o uchvácení státních podniků soukromými podnikateli?

V Praze dne 21. června 1932.

Tomášek, Koudelka, Brodecký, Bečko, Jurnečková-Vorlová, Chalupník, Kučera, dr Macek, Biňovec, Chalupa, Stivín, Staněk, Benda, Klein, V. Beneš, F. Svoboda, Polach, Vácha, Srba, dr Markovič, dr Winter, Pik, Prokeš, inž. Nečas.

1878/XIII.

Interpelace

poslance Julia Husnaje a soudr.

předsedovi vlády

o násilném zalesňování pastvin firmou »Latorica« v obci Skotarské, okr. Svaljava.

Občané obce Skotarské užívali za nájem více jak 30 roků pastvin na tak zvané hoře »Borsukiv«. Pokud tyto pastviny byly v majetku velkostatku Schönbornského, mohli občané nerušeně pásti svůj skot na této hoře. Jakmile však dostal se majetek Schönibornův do rukou fmy. »Latorica« začala tato zaváděti nové reformy a opatření. Jedno z těchto neužitečných opatření pro obyvatelstvo kraje bylo, že postupně zalesňována jsou skotarská pastviska, na hoře »Borsikov«, tedy zalesňován jest kraj, který je již značně lesnatý. Zde »Latorica« rok co rok zasazuje nové a nové plochy lesní kulturou a tím vytlačován jest skot, jediný příjmový zdroj chudého obyvatelstva z pastvin, což samozřejmě podkopává existenci horského chovatele dobytka a zahání ho ještě do větší bídy a zoufalství, než dříve se nacházel. Poznamenáváme, že toto děje se bez bližšího oznámeni nájemcům těch-

to pastvin a aniž by za toto dostalo se jim přiměřené náhrady, poblíže jejich bydlišť. Poslední dobou došlo k zalesnění poslední parcely asi ve výměru 80 kat. jiter a firma »Latorica« ponechala pro majitele dobytka ve středu lesa 18 kat. jiter pastvin, ku kterým není přístupu. Je proto pochopitelné, že občané postavili se proti novému tomuto opatřeni firmy, z čehož vzniklo v obci veliké nespokojení na tolik, že politické úřady vyslaly k uklidněni nespokojenců ve dnech 20., 21. a 22. května t. r. četnictvo, které odhánělo dobytek z pastvin a při tomto výkone zbili obušky 52 roků starou válečnou vdovu Martinu Evu, 60letého Beco Hrica, 32 roků starého Beca Vasila, 52letou Babinců Marii, 60 roků starou Annu Šakmárovou. Babinec Ilka Ilkohovo, který po zbití byl odnesen do hájovny, poněvadž nemohl se postaviti vůbec na nohy. Dále ztlučen byl 12 roků starý Martin Ilko, 14 roků starý Šteleň Ilko. Zajímavý je případ Lakatoše Vasila Štefanioho, který spal ve svém sadě a byl zde přepadnut a zbit. Kromě těchto uvedených bylo zbito četníky několik desítek lidí. Babinec Michal, Beca Alexa a Babinec Michal Hriciv byli odvedeni do užhorodského vězení.

Jest samozřejmé, že chovatelé dobytka, kterým zůstalo ve stájích bez krmiva kolem 120 kusů bravu a 280 kusů ovec, nemůže klidně trpěti zásah Emy »Latorica« a hledá pomoci a uplatnění svých práv, které spočívají na zákoně o pastvinách, kterýžto zákon nebyl firmou »Latoricou« respektován.

Je v zájmu, aby chudý horal zemědělec byl dostatečně chráněn před náporem silnějšího a uplatnilo se zákonné ustanovení, které poškozeným občanům ve Skotarském zaručuje určitého práva.

Tážeme se pana předsedy vlády resp. pana ministra vnitra, zda má o tomto případě vědomostí a co hodlá učiniti, aby poškozeným občanům se vrátily fmou »Latoricou« odebrané pozemky resp. pastviny a dostali za utrpěnou škodu náležitou náhradu a satisfakce.

V Praze, dne 15. června 1932.

Husnaj,

Nový, Jurnečková-Vorlová, Seidl, Vácha, V. Beneš, Chalupa, Bečko, Koudelka, Srba, dr Mareš, Chalupník, Prokeš, Polach, Pik, dr Winter, dr Markovič, Benda, Klein, dr Macek, Biňovec, Kučera, Staněk.

1878/ XIV.

Interpelace

poslance Julia Husnaje a soudr.

ministru zemědělství

o podemletí břehů řekou Tísou v obci Trebušanech okr. Rachovo.

Řeka Tisa, která jest v majetku lesní správy, v obci Trebušanech již od roku 1922 při povodních trhá břeh a vždy značně poškozuje a ničí pozemky občana Petra Petrecky v blízkosti břehu ležící.

Škoda, kterou již utrpěl, převyšuje obnos Kč 15. 000. -. Petrecky Petr podal již několikráte žádost na státní lesní ředitelství v Rachově, aby stala se zde náprava, to jest, aby v místech, kde Tisa podemílá břeh, byla zregulována, a nebo, aby dostalo se mu odškodnění za vzniklé škody. Lesní ředitelství vyslalo na zmíněné místo vyšetřující komisi, ale k regulaci se nepřistoupilo, ani odškodnění Petreckému nebylo přiznáno.

Podepsáni táží se pana ministra zemědělství:

1) zda jest mu znám tento případ,

2) co hodlá učiniti, aby státní lesní správa, která jest povinna starati se o bezpečnost majetků ležících na březích Tisy, vyhověla žádosti Petreckého?

V Praze, dne 15. června 1932.

Husnaj,

Jurnečková-Vorlová, Bečko, Polach, Chalupa, Koudelka, dr Macek, Pík, Chalupník, Staněk, Kučera, Biňovec, Benda, dr Winter, dr Markovič, Prokeš, Klein, inž. Nečas, Srba, V. Beneš, dr Mareš, Vácha, Seidl, Nový.

1878/ XV.

Interpelace

poslance Julia Husnaje a soudr.

ministru sociální péče o nedodržování osmihodinové doby pracovní ve státních lesích na Podkarpatské Rusi.

V obvodu státní lesní správy v Dubriničích a Trebušanech pracují dělníci až 12-14 hodin denně. Poněvadž pracovní doba zákonem stanovená jest 8 hodin, je povinností státní lesní správy, aby i ona zachovávala zákonité předpisy.

Podepsaní táží se pana ministra sociální péče

1) zda jest mu známa tato situace,

2) a co hodlá učiniti, aby případ tento byl odstraněn,

V Praze, dne 15. června 1932.

Husnaj,

Jurnečková-Vorlová, Nový, Seidl, Neumeister, Klein, Vácha, Srba, Stivín, dr Mareš, Polach, Pík, V. Beneš, inž. Nečas, dr Macek, dr Mackovič, Prokeš, Biňovec, Bečko, Benda, Chalupník, Kučera, Staněk, Koudelka, Chalupa.

1878/XVI.

Interpelace

poslance Julia Husnaje a soudruhů

ministru financí

o prodeji bezcelně osivové pšenice obchodní jednotou hospodářských družstev na Podkarpatské Rusi.

V měsíci dubnu a květnu t. r. bylo na Podkarpatskou Rus z Rumunska dovezeno sedmdesát vagónů bezcelně osivové pšenice, která pak byla Obchodní jednotou hospodářských družstev prodána obchodníkům obilím, resp. mlynářům.

Tímto činem byla státní pokladna poškozena asi o 600. 000 Kč a pšenice, která byla dovezena bezcelně k nám a měla sloužiti jako osivo, byla prodána na výdělek.

Tážeme se pana ministra financí, zda je mu známo toto počínání Obchodní jednoty hospodářských družstev na Podk. Rusi a

co hodlá učiniti, aby v budoucnu podobné případy se neopakovaly?

a co učiní, aby vinníci nahradili státu vzniklou škodu?

V Praze, dne 15. června 1932.

Husnaj,

Jurnečková-Vorlorá, Seidl, Neumeister, inž. Nečas, Chalupa, Srba, dr Macek, Pík, Nový, Prokeš, Benda, Biňovec, dr Winter, Bečko, Vácha, Klein, Polach, Koudelka, dr Mareš, Staněk, Jaša, dr Markovič, Chalupník.

1878/XVII.

Interpelace

poslance Štětky a soudruhů

ministru financí dru Traplovi

o příjmech a přeplatcích na důchodové

daní.

Mezi dělnictvem převládá přesvědčení ve kterém jsou tím více utvrzováni, když vidí, že podle účetní uzávěrky za rok 1930 činí nevybrané daně t. j. daně dlužné na pět miliard Kč, že kapitalisté ani nezaplatili velkou část důchodové daně, k její muž placeni jsou povinni. Naproti tomu bylo však dělníkům a všem zaměstnancům za plat a služné sraženo mnohem více a to podle účetní uzávěrky za r. 1929 a 1930 a přibližného odhadu o 200 milionů Kč než zákon připouští. A berní úřady jim tyto přeplatky nevrací přes důrazné domáhání se jich.

Ptáme se proto pana ministra:

1. ) Kolik bylo v r. 1939, 1930 a 1931 osob, kterým se důchodová daň srážela ze mzdy? Kolik bylo v jednotlivých stupních zákonně uvedených osob srážkou daně důchodové zachyceno?

2) Kolik činila u těchto osob v r. 1929, 1930 a 1931 daňová základna proti r. 1928?

3. ) Kolik mělo osob v r. 1929, 1930 a 1931 důchodovou daň přes 100. 000 Kč a kolik činila daňová základna u nich a kolik daň vynesla?

4. ) Kolika osobám měly přeplatky podle §u 37. odst. 2. ) zákona o přímých daních býti vráceny a v jaké skutečné částce a kolik jich bylo skutečně vráceno?

V Praze, dne 21. června 1932.

Štětka,

Baria, Török, Zápotocký, Kliment, Höhnel, Tyll, Babel, Hadek, Juran, Novotný, Kopecký, Čižinská, Kubač, Hodinová, Krosnář, Vallo, Dvořák, K. Procházka, Kubo, Russ.

1878/XVIII.

Interpelácia

poslanca Antona Šaláta a druhov

ministrovi zemedelstva obradom spravodlivého prevedenia osadníckeho zákona a poskytnutia horských pasienkov v obci Beňuš (okr. Brezno).

Obec Beňuš pozostáva mimo kmeňovej obce Beňuš ešte i z osád: Pôbišovo, Filipovo, Gašparovo, Bravácovo, Podholie a Srnkov, ktoré ležia medzi horami, vypínajúcimi sa okolo Beňuše. Obyvatelia Beňuše a jej osád sú zväčša bývalí erárni drevorobotníci, čakajúci už roky na konečné prevedenie osadníckeho zákona.

Títo erárni osadníci požívali už od pradávna takzvané »osadnícke«, erárne pozemky a takzvané »dingové« (dienen) pozemky.

Osadnícke pozemky boly pridelené k stálemu užívaniu, kdežto na takzvaných »dingových« pozemkoch sa mohli meniť užívatelia.

»Ding«-om bola menovaná z 8 drevorubačov pozostávajúca skupina pracovná, ktorá dľa pokynov št. lesnej správy dla ujednaných platebných podmienok musela ísť pracovať, kdekoľvek a k čomukoľvek správou bola vyslaná, či k pltiam, k pílam, či do drevoskladov, alebo do vzdialených lesov. Takto erár mal stále, skúsené pracovné sily.

Podľa pamäti občianstva »dingových« skupín 8členných bolo v Braväcove 7, v Beňuši 3, v Gašparove 2, vo Filipove 2.

Každá »dingová« skupina dostala mimo osadníckeho pozemku ešte i »dingové« pozemky do úžitku, a to asi 8-9 jutár lúky a oráčiny, ktoré si členovia »dingovej« skupiny medzi sebou rozdelili. Keď niekto z takejto »dingovej« skupiny odumrel,

alebo vystúpil, jeho »dingový« podiel poľa prešiel na toho, kto miesto neho bol pribratý do onej skupiny. »Osadnícky« však pozemok zostal i naďalej v držbe vystúpivšieho, poťažne v páde odumretia jeho dedičov.

Mzda »dingových« skupín závisela od toho, ako to »dingový« predrobotník ujednal s lesnou správou, bola ovšem menšia, než mzda tých osadníckych lesorobotníkov, ktorí ojedinelo, mimo »dingov« pracovali u lesného eráru, lebo títo mimo malého osadníckeho pozemku nedostali od eráru iného poľa.

Systém »dingovej« práce u lesného eráru v Beňuši prestal r. 1914, ale bývali »dingoví« robotníci, poťažne ich potomci i naďalej užívajú bývalé »dingové« pozemky, z čeho je medzi tamojšími osadníkmi nevraživosť, že mladším silám, ač ako osadníci musia eráru lacnejšie pracovať, než neosadníci, predsa sa nedôjde erárnych pozemkov do úžitku a tým menej majú tiež nádeje dostať erárnej pôdy do íreku.

Otázku rozdelenia erárnych pozemkov v Beňuši medzi osadníkmi bolo by treba ministerstvu orby už raz k uspokojeniu občianstva spravodlivé rozriešiť.

Ďalšou pálčivou žiadosťou obce Beňuš a jej osád je otázka pasienkov. Mimo 3. osád obce Beňuše ostatné vôbec nemajú »pažitnej« pastvy. Lesný erár dáva síce osadám za ľavných podmienok horskej pastvy do úžitku, ale vzhľadom na malú možnosť živiť sa z pracovných zárobkov a vzhľadom na ľudnatosť a biedu týchto osád, bolo by potrebné prepustiť im väčšie plochy k paseniu dobytka, ktorý sa tomuto horskému ľudu stáva jediným zdrojom akej-takej výživy.

Týmto osadníkom už viackrát bolo úradne, menovite na riaditeľstve št. lesov v Ban. Bystrici prisľúbené, že sa postupne z horskej pôdy vyrobí dostatok pastvy, ale nedeje sa to, ba čo horšie, osadníci bývajú stíhaní značnými pokutami pre lesné priestupky, spojené - vraj - s pasením dobytka v lesoch.

Skúsení drevorobotníci podvracajú názor lesných úradov tvrdiacich, že - vraj - i starším lesným porastom škodí, keď do nich vniká dobytok, lebo - vraj - z trusu dobytka sa šíri chrobač, škodlivá lesom. Drevorubači tvrdia, že drevokazom ihličnatých lesov - aké sú na tom okolí - je hlavne chrobač zvaná »mníška«, ktorá sa roji, do trusu vôbec nelezie, ale sa množí v starých vývratooh a pňoch a z tých sa rozširuje. Chrobač z trusu plazí sa len po zemi a nelezie na stromy. Zbytočné je teda vymeriavať ťažké pokuty za to, že niekomu vnikne kus dobytka do staršej hory.

Št. lesy na Horehroní - dľa svedectva chudobných osadníkov, boly hlavne poškodené vtedy, keď firma Ofa, protežovaná istými vlivnýmí politikmi, z odkúpených ňou lesných úsekov neodstránila vývraty a pne, z ktorých sa šírili hajná drevokaznej chrobače.

Predostierajúc slávnemu ministerstvu zemedeľstva tieto žiadosti a sťažnosti ľudu Horehronského, pýtam sa:

1. Či vie pán minister o týchto pálčivých žiadostiach nášho slovenského ľudu?

2. a či ich mieni čo najdriev spravodlivo a k uspokojeniu ľudu dať rozriešiť?

Praha 21. /VI. 1932.

Šalát,

dr Tiso, dr Polyák, dr Gažík, Mojto, dr Labaj, Slušný, dr Ravasz, dr Fritz, Grebáč-Orlov, dr Pružinský, Onderčo, Surovíak, Hlinka, dr Mederlý, Sivák, Galovič, Čuřík, Danihel, Fritscher, dr Petersilka, Zajiček.

Původní zněni ad 1878 /III.

Interpelláció

a vasutügyi miniszter úrhoz a sevlusi, nagyszőlősi vasúti hozzájátó ut

kikőveztetése tárgyában.

Beadják: Hokky Károly országgyűlési

képviselő és társai.

Miniszter Ur!

Sevluson, Nagyszöllösön, amikor a község megkezdette a vasut uccának kockakövel való kikövezését interpellációt adtam be, hogy a vasut is köveztesse ki az u. n. hozzájáró utat. Akkor ugy tudom, hogy tárgyalások indultak meg a községgel. Ez azonban eredményre nem vezetett. Sőt a košicei vasutigazgatóság 32007/2-III. ai 31. sz. elutasitotta a községet jogos igényével.

Ez elutasitás annál indokolatlanabb, mert törvény kötelezi el a vasutat a hozzájáró ut jó karban tartására. A sevluii zsupanátus már 1924 évi fabr. 24. én e. II. 1267/24 sz. alatt elkötelezte a vasutat az emlitett ut fentartására.

A község ez évben č. 3648/32 a minisztériumiba küldött sz. beadványában újból kérte a hozzájáró ut fentartását. Mindeddig azonban semmi választ nem kapott.

Miniszter Ur! Az egész ut, amelynek rendbehozataláról volna szó nem több mint legfeljebb 150 m. amelynek kockakövel való kirakása sem kerülne többe, mint 50-60. 000 koronába. Ezért a bagatell összegért nem érdemes a 'községgel kellemetlenkedni. Ez annál inkább jogos, mert régente a községnek joga volt a vasútra szállitott áruk q. ja után néhány fillért szedni, amely összegeket utaik fentartására fordithattak. Ez összeg pl. 1921-22 években csaknem 120 ezer koronát tett ki. Ezt ma ugy tudom a vasút szedi. A községek azonban egész biztosan - nem.

Kérdem ezek után a miniszter urat:

1. Hajlandó-e sürgősen, intézkedni, hogy a sevlusi vasut ucca kiköveztetésének, amely e hó végére kész lesz, elkészülte után az u. n. hozzájáró ut is kiköveztessék a vasutügyi kincstár terhére.

2. Amennyiben ez nem történnék meg, hajlandó-e a perrel járó költségek viselésére illetve a felelős-

ség vállalására, miután a békés uton való megegyezés hiábavalónak bizonyulna.

Praha, 14. június 1932.

Hokky,

dr Szüllö, dr Jabloniczky, Oehlinger, dr MayrHarting, Zajíček, Kunz, Fritscher, Scharnagl, Bobek, Greif, Szentiványi, Nitsch, Dobránsky, Fedor, dr Holota, dr. Törköly, Kurťak, Krumpe, dr. Petersilka, dr. Luschka,

Původní znění ad 1878/IV.

Interpelláció

 a Miniszter Tanácshoz a legfelsőbb közigazgatási bíróság döntéseinek elszabotálása tárgyában. Beadják: Hokky Károly nemzetgyűlési képviselő és társai.

Mélyen tisztelt Miniszter Tanács!

Varga József nagyszöllösi lakos vármegyei szolga 1920. július 9-én kelt 4579/920 számú dekrétummal, a podkarpatská rusi Civilní Správa által, végleges minőségű kinevezést kapott. E kinevezését később a Civilní Správa kétségbe vonta és végleges minőségű kinevezésével járó illetményeiket megadni vonakodott.

A Legfelsőbb Közigazgatási Bíróság 19250/25 továbbá 10067/28 és legutóbb 1931. december 1-én megtartott tárgyalásán 17838/931. szám alatt újból megismétli a már két ízben hozott határozatát, amellyel megsemmisiti a Civilní Správának három Ízben hozott törvénytelen döntéseit. Mindamellett, hogy a Legfelsőbb Közigazgatási Biróság három izben semmisitette meg a törvénytelenül hozott határozatokat, a Civilní Správa ez év áprillis 1-én ő. 445 pres ai 1932. szám alatt újból elutasitja igényével Varga Józsefet és nem ismeri el kinevezését definitivnek.

Mélyen tisztelt Miniszter Tanácsi Hét esztendeje folyik ez az ádáz, s minden eredménynélküli küzdelem, amellyel az alsóbb hatóságok most már harmadizben szabotálják a Legfelsőbb Közigazgatási Biróságnak a döntését és nem engedik Varga Józsefet, hogy a legmagasabb birósági döntés alapján jogait biztositsa, s igy az őt megillető nyugdij illetményeit megkapja.

Hallatlan és a modern népek judikaturájában bizonyára páratlan eset, hogy az alsó hatóságok már harmadizben negligálják a köztársaság legmagasabb birói székének a döntését, Hová jut a jogkereső közönség, ha azt látja, hogy az alsóbb hatóságoknak joguk, módjuk és lehetőségük van a legfelsőbb birói döntés semmibevevésére. Ha látják azt, hogy semmi mód nincs a legfelsőbb birói döntésnek érvényt szerezni, hogy ha azzal az alsóbb foku hatóságok nyiltan szembehelyezikedhetnek.