Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období. 6. zasedání.

1878.

Interpelace:

I. posl. Seidla, Srby, Hummelhanse a soudr. min. národní obrany o postavení státního činžovního domu pro civilní kancelářské zaměstnance vojenské správy v Josefově,

II. posl. Štětky a soudr. min. financí dr Traplovi o korupčních penězích, přijatých československou stranou národních socialistů,

III. posl. Hokkyho a druhov min. železnic o vydláždění cesty vedúcej ku drahé vo Sevľuši, IV. posl. Hokkyho a druhov vládě o sabotování rozhodnutí najvyššieho správného súdu, V. posl. Hokkyho a druhov min. vnútra o vrátení dlažebného z cesty vedúcej k železnici vo Sevluši obci menovanej zemským úradom v Podkarpatskej Rusi,

VI. posl. Štětky a soudr. min. sociální péče o poměrech dělnictva Baťových závodů, VII. posl. inž. Kalliny a druhů min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o opatřeních státní lázeňské správy v Jáchymově, těžce poškozujících všechny výdělečné stavy, především majetníky lázeňských domů, hostinské a výčepníky, jakož i obchod a živnosti, VIII. posl. Krumpeho, Greifa a druhů min. vnitra o svazovém sjezdu dne 11. -13. června 1932 v

Georgswalde, IX. posl. Šaláta a druhov min. zemědělstva pre spravodlivé rozdelenie pašienkového prídělu me-

dzi obyvateľmi obce Michálková (okres Zvolen., Slovensko),

X. posl. Šaláta a druhov vládě Čsl. republiky pre nariadenie spravodlivejšieho zamestnávania chudobného obyvatelstva obce Hradiště (okres Rimavská Sobota, Slovensko) při núdzových prácach, tam na regulácii potoka sa prevádzajúcich, ,

XI. posl. Steinera, Vallo a súdruhov min vnútra o praxi policie v Bratislavě pri prevádzaní domových prehliadok,

XII. posl. Tomáška, Koudelky, Brodeckého, Bečko a soudr. předsedovi vlády o zpravách o prodeji a propachtování státních podniků,

XIII. posl. Husnaje a soudr. předsedovi vlády o násilném zalesňování pastvin firmou »Latorica« v obci Skotarské, okr. Svaljava,

XIV. posl. Husnaje a soudr. min. zemědělství o podemletí břehů řekou Tisou v obci Trebušanech, okr. Rachovo,

XV. posl. Husnaje a soudr. min. soc. péče o nedodržování osmihodinové doby pracovní ve státních

lesích na Podkarpatské Rusi,

XVI. posl. Husnaje a soudr. min. financí o prodejí bezcelné osivové pšenice obchodní jednotou hospodářských družstev na Podkarpatské Rusi,

XVII. posl. Štětky a soudr. min. financí dru Traploví o příjmech a přeplatcích na důchodové dani, XVIII. posl. Šaláta a druhov min. zemědělstva ohladom spravedlivého prevedenia osadníckeho zákona a poskytnutia horských pašienkov v obci Beňuš (okres Brezno).

1878/I.

Interpelace

poslanců Františka Seidla, Antonína Srby, Františka Hummelhanse a soudruhů

ministru národní obrany

o postaveni státního činžovního domu pro

civilní kancelářské zaměstnance vojenské

správy v Josefově.

Ubytovací poměry civilních kancelářských zaměstnanců vojenské správy v Josefově jsou krajně nepříznivé a stavba státního obytného domu o 1620 bytech o pokoji a kuchyni s příslušenstvím pro uvedené zaměstnance je velmi naléhavou. Dosavadní ubytování v nevýhodných soukromých bytech vlhkých i jinak závadných je příčinou vysoké úmrtnosti mezi kancelářskými zaměstnanci vojenské správy - válečnými invalidy i příslušníky jejich rodin. Jejich zdraví jest podlomeno válečnými útrapami, nemocemi i zraněním. Nezdravé a nehygienické bydlení urychluje vývin nemocí a zhoršuje nemoce, válkou přivoděné. Ze 40 rodin kancelářských zaměstnanců - invalidů - vojenské správy zaznamenáno 11 úmrtí za uplynulých 10 raků a to: Andr Josef, kancel. oficiant pos. velit., zemřel ve 48 létech věku (plicní choroba), Broulík Josef, kancel. zřízenec voj. prokuratury, zemřel v 43. roce věku (plicní choroba a žloutenka), Faltusová Anna, choť kancel. oficiála, služebně přiděleného v div. zbrojnici 4., zemřela v 37. roce věku (rakovina), Linek Jaroslav, kancel. oficiant div. prov. skladu, zemřel v 46. roce věku (ledvinová nemoc a srdeční vada), Martínková Emilie, choť kancel. oficianta od prov. skladu, zemřela ve 30 létech (tuberkulosa plic), Mertlík Josef, syn kancelář, oficianta od autoroty 4., zemřel ve stáří 2 raků (plicní choroba), Royšl Josef, kancel. oficiant zdravotní sklad 1., zemřel ve 35. roce věku, Svatoš Václav, zřízenec div. nem. 4., zemřel v 30 létech (zápal plic), Uher Josef, kancel. oficiant div. prov. skladu 4., zemřel ve 35 létech (tuberkulosa plic), Urban Josef, kancel. oficiant divis. soudu, zemřel v 35. roce (tuberkulosa plic), Vintera Vilém, kancel. oficiant zdrav. sklad. 1., zemřel ve 30. roce věku (plicní choroba).

Vojenští gážisté (důstojníci a rotmistři) bydlí většinou v bytech přiměřených ve státních obytných budovách, kdežto kancelářský personál se marně dovolává lepšího ubytování a v důsledku malých platů musí se spokojovati s byty méněcennými, které ohrožují jeho zdraví. Nevyhovující byty mají tito zaměstnaci: Faltus Robert, kancel. oficiant div. zbroj. 4., čtyři členové rodiny, byt vlhký a drahý, Lokvenc Josef, vrchní kancel. oficiant div. nemoc. 4., 2 členové, byt do dvora, pod okny záchod, žumpa a kanál, Sovák Rudolf, kancel. oficiál div. nem. 4., trojčlenná rodina, byt vlhký a tmavý, na opravu investoval z vlastních prostředků Kč 5. 000, Hejtmánek Jindřich, kancel. oficiant zdravotního skladu 1., čtyřčlenná rodina, kuchyň nad záchody, pokoj nad průjezdem, byt je velmi studený,

Hradecký Václav, kancel. oficiant div. nem. 4., čtyřčlenná rodina, byt vlhký, Zamastil Antonín, kancel. oficiant div. prov. skladu 4., čtyřčlenná rodina, byt ve starých kasárnách, abnormálních rozměrů, stále studený, Tarant Frant., kancel. ofic. zdrav, skladu 1., tříčlenná rodina, byt podsklepen, stále vlhký a studený, Sádecký Vít, vrchní kancel. ofic. div. zbroj. 4., tříčlenná rod., byt vlhký, Zapadlo František, kancel. oficiant div zbrojnice 4., tříčlenná rodina, bydlí v Horní Nové Vsi, okres Nová Paka, dojíždí po 7 roků denně do Josefova, Vlček Augustin, kancel. ofic. div. prov. skladu 4., čtyřčlenná rodina, byt příliš drahý na jeho poměry, Jareš Adolf, kancel. oficiant zdrav. skladu 1., čtyřčlenná rodina, byt vedle chléva, vlhký, nezdravý, Dolenský Josef, kancel. oficiant děl. pl. 52, pětičlenná rodina, bydlí v Černožicích, dojíždí 8 roků do Josefova, Cvrček Čeněk, kancel. oficiant div. zbrojnice 4., čtyřčlenná rodina, bydlí v Pardubicích, denně dojíždí do Josefova již po několik let. Mimo uvedené žádá dosud marně Vojtíšek František, kancelářský oficiant div. zbrojnice 4., který se míní oženiti - ale nemá bytu. Rada dalších zaměstnanců by velmi ráda opustila byty dosavadní pro vysoké nájemné, které z nízkých platů vyrovnávati nemohou.

Uvedeným je nesporně prokázána naléhavá potřeba většího počtu bytů pro civilní zaměstnance voj. správy v Josefově a stavba nového domu jeví se proto velmi nutnou.

Podepsaní se táží pana ministra:

1. ) Jsou uvedené poměry panu ministrovi známy?

2. ) Je pan ministr ochoten podniknouti potřebné kroky u vlády, aby stavbou nového obytného domu v Josefově byly zlepšeny bytové poměry tamních civilních kancel. zaměstnanců a přidělením zdravých bytů byla snížena vysoká úmrtnost těchto zaměstnanců a příslušníků jejich rodin?

3. ) Je pan ministr ochoten zahájiti jednáni o stavbu obytného domu co nejdříve, aby ještě v letošním roce byly potřebné byty k disposici?

V P r a z e, dne 7. června 1932.

Seidl, Srba, Hummelhans,

Benda, dr Markovič, Staněk, Kučera, JurnečkováVorlová, Prokeš, dr Mareš, inž. Nečas, Chalupa, Koudelka, dr Macek, Klein, Nový, Jaša, Husnaj, Polach, dr Winter, Vácha, Pik, Bečko, Chalupník, V. Beneš.

1878/II. Interpelace

poslance Štětky a soudruhů ministru financí dru Traplovi o korupčních penězích, přijatých československou stranou národních socialistů.

Československá tisková kancelář dodala tisku zprávu, že prý vedení československé strany ná-

rodně sociální vrátí ministerstvu financí korupční peníze, které od státu dostala Zdráhá se však veřejnosti říci, kolik těchto peněz bylo, kolik a do které doby státu vrátí, a jakým způsobem ten který obnos v minulosti dostala. Pracující veřejnost se však domáhá plného jasná o tom, jak s penězi pocházejícími z kapes drobných poplatníků se nakládalo a na dále nakládá.

Ptáme se proto pana ministra:

Je ochoten neprodleně uveřejniti přesný seznam obnosů, které strana národně sociální dostala z veřejných peněz (zejména prostřednictvím Jiřího Stříbrného z válečných půjček), z jakého titulu a z jakého pramene?

Je ochoten veřejně prohlásiti, kolik z těchto peněz chce československá strana národně sociální státu vrátit a v jakých splátkách?

Je ochoten veřejně prohlásiti, do které doby chce vymoci všechny korupční peníze, které československá národně sociální strana z veřejných peněz dostala?

Je ochoten na tyto naše otázky bezodkladně odpovědět?

V Praze, dne 13. června 1932.

Štětka,

Śliwka, Barša, Babel, Höhnel, Krosnář, Gottwald,

Dvořák, Hadek, Hruška, Steiner, Juran, Tyll, Vallo,

K. Procházka, J. Svoboda, Török, Russ, Novotný,

Kuhn, Čižinská, Hodinová.

1878/III (překlad).

Interpelácia

poslanca Hokkyho a druhov

ministrovi železníc

o vydláždení cesty vedúcej ku dráhe vo Sevľuši.

Pane minister!

Keď obec Sevľuš zahájila dlaždenie železničnej ulice kostkovým kameňom, podal som interpeláciu, aby tiež železnica vydlaždila silnicu ku dráhe vedúcu. V tej dobe, ako viem, boly zahájené vyjednávania s obcou. To však neviedlo k výsledkom. Ba čo viac, riaditeľstvo dráh v Košiciach odmietlo oprávnený nárok obce pod čís. 32007/2-III ai 31.

Toto odmietnutie je tým nedôvodnejšie, lebo zákon zaväzuje dráhu, aby ona udržovala v dobrom stave cestu k nej vedúcu Župný úrad vo Sevľuši už 24. februára 1924 pod čís. II. 1267/24 uložil dráhe, aby zmienenú cestu udržovala.

Obec vo svojom podaní na ministerstvo č. 3648/32 znova požiadala o udržovanie cesty ku dráhe. Dosiaľ však neobdržala žiadnej odpovedi.

Pane minister! Celá cesta, o jejž usporiadanie by išlo, nie je dlhšia než 150 m a jej vydláždenie kôstkami by nestálo viac než 50-60 tisíc. Pre tento bagatel sa nevyplatí poťahovať sa a obcou. Je to

tým oprávnenejšie, lebo obec mala za starodávna právo vybierať niekoľko halierov z každého q zbožia na dráhu dopravovaného a tieto peniaze mohla použiť na udržovanie svojich ciest. Táto suma činila na pr. v r. 1921-1922 takmer 120. 000 Kč. Ako viem, dnes to vybiera dráha. Avšak pre obec docela iste nie.

Po uvedenom tážem sa pána ministra:

1. Či ste ochotní súrne zakročiť, aby po dokončení dlaždenia železničnej ulice vo Sevľuši, čo nastane koncom tohoto mesiaca, bola na náklad železničného eráru vydláždená i cesta vedúca ku dráhe.

2. Pokiaľ by sa tak nestalo, či ste ochotný niesť náklady spojené so sporom a niesť zodpovednosť, jestliže snaha po pokojnej dohode ukázala by sa márnou,

V P r a h e 14. /VI. 1932.

Hokky,

dr Szüllö, dr Jabloniczky, Oehlinger, dr Mayr-Harting, Zajiček, Kunz, Fritscher, Scharnagl, Bobek, Greif, Szentiványi, Nitsch, Dobránsky, Fedor, dr Holota, dr Törköly, Kurťak, Krumpe, dr Petersilka, dr Luschka.

1878 IV (překlad).

Interpelácia

poslanca Hokkyho a druhov

vláde

o sabotovaní rozhodnutí najvyššieho správneho súdu.

Veľavážená ministerská rada!

Josef Varga, bytom vo Sevľuši, zamestnaním župný sluha, obdržal od civilnej správy v Podkarpatskej Rusi dekrét zo dňa 9 júla 1920, c. 4579/1920, o definitívnom menovaní. Toto menovanie učinila pozdejšie civilná správa pochybným a zdráhala sa vyplácať mu pôžitky spojené s definitívou.

Najvyšší správny súd pod čís. 19250/25, ďalej pod čís. 10076/28 a posledne z líčenia zo dňa 1. decembra 1931 pod čís. 17838/931 znova opakuje už dvakrát vynesené rozhodnutie, ktorým anuluje rozhodnutie civilnej správy, vynesené trikrát. Prez to, že najvyšší správny súd trikrát zrušil jej bezzákonne vynesené rozhodnutia, civilná správa dňa 1. apríla t. r. pod čís. 445 pres. ai 1932 znova zamieta nárok Jozefa Vargu a jeho menovanie neuznáva za definitívne.

Veľavážená ministerská rada! Po dobu 7 rokov vedie sa tento urputný boj bez výsledkov, v ktorom nižšie úrady teraz už po tretíkrát sabotujú rozhodnutie najvyššieho správneho súdu a nepripustia, aby Jozef Varga mohol na základe rozhodnutia najvyššieho súdu svoje právo zaistiť a aby takto mohol obdržať penzijné pôžitky, ktoré mu náležia.

Je neslýchaným a v judikature moderných národov dozaista bezpríkladným prípadom, aby úrady

nižšie už po tretíkrát nevšímaly si rozhodnutí najvyššej súdnej stolice republiky. K akej mienke dospeje obecenstvo, hľadajúce svoje právo, vidí-li, že úrady nižšie sú oprávnené a môžu nedbať rozhodnutie najvyššieho súdu, keď vidia, že nieto možnosti zjednať platnosť rozhodnutiu najvyššieho súdu, jestliže sa proti tomu otvorene postavia úrady nižšej stolice.

S úctou tážem sa preto vlády:

Či vie o tomto otvorenem odpore úradov nižších stolíc oproti rozhodnutiam najvyššieho súdu?

Či je chotná súrne zakročiť, aby všetkým tým žalobcom, u ktorých najvyšší správny súd svojim rozsudkom zrušil bezzákonné rozhodnutia proti nim vynesené, bolo ich právo vrátené, t. j. aby rozsudky najvyššieho súdu mohly byť vykonané a nikto ich nemohol obcházať?

Či je ochotná chrániť auktoritu najvyššieho správneho súdu a tým aj auktoritu republiky, lebo keď žalujúce obecenstvo nebude môcť zjednať v praksi platnosť svojmu právu, bude to mať v zápätí pokles auktority najvyššieho súdu a tým i republiky?

V Prahe, 14. /VI. 1932.

Hokky,

dr. Jabloniczky, dr. Törköly, Oehlinger, dr. Mayr-

Harting, Zajíček, Fritscher, Scharnagl, Bobek, Szen-

tiványi, Dobránsky, Fedor, dr. Szüllö, Nitsch, Kur-

ťak, dr. Holota, Krumpe, Greif, dr. Petersilka,

dr. Luschka, Kunz.

1878 V (překlad).

Interpelácia

poslanca Hokkyho a druhov

ministrovi vnútra

o vrátení dlažobného z cesty vedúcej k železnici vo Sevľuši obci menovanej zemským úradom v Podkarpatskej Rusi.

Pane minister!

V predchozích dobách bolo obciam povolené vybierať dlažobné k účelu udržovania svojich ciest.

Tak obec Sevľuš vybrala v roce 1921-1922 119. 911. 15 Kč z halierov, ktoré z každého q zbožia dopravovaného k železnici vybierala železnica, avšak obci to neodvádzala. Ani za mesiace október, november a december 1920 neobdržala obec peniaze takto vybrané. Tieto sú zahrnuté v sume 69. 299. 29 Kč, ktorú riaditeľstvo dráh odviedlo bernému úradu v Berehove a ktorá ako viem, dostala sa tiež ku zemskému úradu.

Ide tu tedy minimálne o 150-160 tisíc korún, vezmeme-li v úvahu úroky prvej shora zmienenej sumy a z druhej sumy časť náležiacu Sevľuši. Tejto sumy potrebuje sa tým väčšmi, lebo obec za nového režimu nemá viac možnosti vybierať dlažobné. A predsa vybieranie dlažobného alebo nájdenie iného dôchodkového zdroja k tomu účelu bolo

by tým dôvodnejšie, lebo naše obce, mestá vzhľadom na ich veľkú územnú rozlohu musia v intravillánoch udržovať dlhé cesty, tak obec Veľká Sevľuš najmenej 10 km.

Vydláždenie železničnej ulice, 700 m dlhej, kde sa práve dlaždí, stojí 350. 000 Kč, a lzä si predstaviť, aké obrovské sumy jej hmotnú silu ďaleko presahujúce potrebovala by obec Veľká Sevľuš k udržiavaniu všetkých svojich vnútorných ciest.

V horejšej veci obrátila sa obec už viackrát na zemský úrad. V apríli m. r. intervenoval i člen zemského výboru Michal Demkó v zemskom výbore. V tej dobe zaujímal sa o vec tiež zemský úrad svojím prípisom z 9. júna 1931 číslo 59. 348/II/ 2/31. Obec poslúžila nutným vysvetlením. Avšak od tých Has neukazuje zemský úrad žiadneho záujmu, aby vydal obci obnos, ktorý jej právom patrí a ktorého ona mimoriadne potrebuje.

Je to tým zvláštnejšie, leto obec požiadala o vyplatenie obnosu znova vo februári t. r. pod č. 1178.

Potreba vyplatiť tento obnos je tým pálčivejšia, lebo obec počítala s tým, že tento obrovský obnos obdrží a že z neho aspoň čiastočne zaplatí náklady na shorauvedené dlaždenie železničnej ulice.

Po uvedenom s úctou tážem sa pána ministra:

1. Či ste ochotný naliehavo zakročiť, aby obec Veľká Sevľuš mohla čo najskôr obdržať i s úrokami sumu 119. 911. 15 Kč náležiacu jej z dlažobného z r. 1921-1922 a zo sumy 69. 229. 24 Kč, odvedenej berným úradom zemskému úradu, čiastku, ktorá jej náleží?

2. Či ste ochotný naliehavo zakročiť, aby zemský úrad nezadržoval oprávnené pohľadávky jednotlivým obciam, ale aby ich v dobe čo najkratšej vyplácal?

V Prahe, 14. /VI. 1932.

Hokky,

dr. Szüllö, Nitsch, Oehlinger, dr. Mayr-Harting, Zajíček, Kunz, Fritscher, Scharnagl, Bobek, Fedor, Dobránsky, Szentiványi, Greif, dr. Petersilk, dr. Luschka, Kurťak, Krumpe, dr. Törköly, dr. Holota, dr. Jabloniczky.

1878/VI.

Interpelace

poslance Josefa Štětky a soudruhů

ministru sociální péče

0

o poměrech děbictva Baťových závodů.

Vrchní velitel Zlínských podniku továrník Baťa nestačí chválit svá Asociální zařízení ve prospěch svých tak zv. spolupracovníků a všechny sociálfašistické tiskoviny jsou ochotny sloužiti mu za hlásné trouby, aby tak v době úžasné kříse a drcení statisíců drobných živnostníků bylo dáno zdání nejen »služby veřejnosti«, ale také péče o vlastní zaměstnance. To je líc.

Rub vypadá zcela jinak a osvětlují ho stížnosti těch Baťových »spolupracovníků«, které pan Baťa vyndal za dveře svých podniků. Ignác Stojaník byl zaměstnán u Bati pět let a 6. května t. r. vyletěl z práce proto, že nechtěl pracovat ve dne v noci bez jakékoliv pracovní doby. Na místě 14denní výpovědi zaručené zákonem byl mu zaplacen pouze jeden týden a neplacena dovolená, takže pan Stojaník má za Baťou k dobru ještě 200. - Kč. Klabena František, propuštěný 15. května t. r. má obdržeti právem ještě 180. - Kč, Elšík Josef 200. Kč, Grégr Jan 215. - Kč, Petřík Valentin 200. -, Svobodová Marie 240. - Kč, Berger Artur 260. Kč, Horáček Jar. 350. - Kč, Pavlíček Josef 200 Kč, samé to částky zadržené proto, že si pan Baťa vykládá zákon jak chce, 14denní výpovědní lhůtu prostě neuznává a rovněž tak ne nárok na dovolenou. Stejně postupoval proti Boženě Hudcové a Jarmile Novotné i Ludvíku Dočkalovi, kterého dal vyhodit proto, že se jmenovaný pro nemoc nemohl dostavit do práce. Zajímavý pak je případ Karla Minaříka, který pracoval u Bati jako zástupce mistra a měl dle smlouvy nárok na 6týdenní výpovědní lhůtu. Zaměstnán byl nepřetržitě dva roky, ale potom ho pan Baťa vyhodil bez ohledu na smlouvu a Minařík má dostati 2. 100. - Kč za lhůtu výpovědní a 70. - Kč za propočtenou část dovolené. Ve všech případech byly podány již žaloby, ale je nebezpečí, že se okresní soud ukáže vůči panu Baťovi bezmocný.

Ptáme se pana ministra sociální péče, co hodlá učiniti, aby jmenovaní bývalí Baťovi dělníci dostali peníze protizákonně jim zadržené a aby i pan Baťa byl donucen dát těm, kdo pro něho léta pracovali to, co jim řádně po právu náleží?

V P r a z e, dne 15. června 1932.

Štětka,

Kliment, Kopecký, J. Svoboda, Krosnář, Hruška, Zápotocký, Russ, K. Procházka, Vallo, Török, Hodinová, Juran, Čižinská, Novotný, Hrubý, Kuhn, Barša, Babel, Gottwald, Steiner.

1878/ VII (překlad).

Interpelace

poslance inž. O. Kalliny a druhů ministru veřejného zdravotnictví a tě-

lesné výchovy

o opatřeních státní lázeňské správy v Jáchymově, těžce poškozujících všechny výdělečné stavy, především majetníky lázeňských domů, hostinské a výčepníky, jakož i obchod a živnosti.

Opatření státní lázeňské správy v Jáchymově nejen se příčí veškeré obchodnické rozvaze, nýbrž ať již vědomě nebo nevědomě zle poškozuji všechny výdělečné stavy tohoto vzkvétajícího lázeňského

města. Kdyby si statni činitelé byli vědomi své povinnosti jak ke státní pokladně tak také k obyvatelům města, nebylo by možno, aby státní hotely byly spravovány způsobem, který v občanském životě obyčejně lze označiti jen jako nekalou soutěž.

Když se před desítiletími odhodlala rakouská vláda dáti radiové prameny do služeb strádajícího lidstva, pokládala se za nenapsaný zákon smluvená úmluva, že stát se postará o vybavení lázeňského podniku, a obyvatelstvo především vybudováním hotelů a lázeňských domů o bezvadné umístění a zaopatření lázeňských hostů. Rozkvět lázeňského místa jest možný a myslitelný jen při spravedlivém vymezení obou těchto oborů působnosti, při čemž je nutný náležitý vzájemný zřetel. Majetníci soukromých lázeňských domů a hotelů v Jáchymově tuto povinnost úplně splnili, takže dnes jest připraveno přes 1000 lůžek. Majetníci soukromých lázeňských domů platí ročně asi 850. 000 Kč domovní daně činžovní.

Nyní jest ovšem až příliš oprávněný požadavek, umožniti také majetníkům soukromých domů, aby se jim aspoň poněkud zúročil a umořil kapitál, který investovali. Tento požadavek jest tím oprávněnější v nynější těžké době krise a třeba mluviti jistě o zneužití úřední moci, jestliže dnes stát na jedné straně prohlašuje, že není s to, aby pro stav své pokladny splnil závazky, které na sebe vzal, ba kdy se dokonce neostýchá soustavně snižovati platy veřejných úředníků a zaměstnanců, samo o sobě nedostatečné, a na druhé straně prostřednictvím státního ústředního lázeňského ředitelství investuje nové miliony na obytné lázeňské stavby, tedy opíraje se o nadvládu státu, snaží se úplně zdeptati majetníky lázeňských domů beztoho již těžce poškozené hospodářskou nouzí a špatnou lázeňskou návštěvou. Přezkoumáním finančních výtěžků na příklad státního hotelu Radium-Palace mohlo by ministerstvo velmi lehce zjistiti, že se zde nepostupuje podle obchodních zásad. Přes to, že stát získal tuto budovu neobyčejně levně, jde zde o investovanou částku 15 milionů Kč. Tato budova vynáší prý ročně 300. 000 Kč nájemného, kdežto úroky a úmor kapitálu, počítáme-li jen se 7%, činí 1, 050. 000 Kč. Tak ztrácí tedy stát ročně 750. 000 Kč jen na této budově. Mimo to třeba upozorniti, že nájemci připadají také příjmy z radiových lázní a inhalaci umístěných v hotelu, při čemž jeho hotová vydání na lázně, a to jest jistě jedinečné v celé republice, jsou značně nižší, než v lázeňských ústavech ve státní správě. Čistý výtěžek z lázni umístěných v hotelu Radium-Palace, jak vypočítal vážný odborník, činí prý asi 430. 000 Kč, tedy značně více, než kolik nájemce platí nájemného z celého obrovského hotelu. Tato věc jest tím nehoráznější, že město jest povinno dodávati vodu potřebnou k přípravě lázni za tak nízké paušalované nájemné, že by zde jistě bylo povinnosti ministerstva, aby učinilo přítrž tomuto nespravedlivému zatěžování veškerého obyvatelstva a aby, plně přihlížejíc k veřejnému zájmu, změnilo smlouvu o dodávce vody, odporující dobrým mravům, uzavřenou za docela jiných poměrů, poněvadž přece není možno, aby stát, nebo jak se zde děje pronájmem hotelu Radium-Palace, jednotlivý nájemce, obohacoval se zde na útraty celku.

Jest ovšem přirozené, že český nájemce hotelu při tomto nepatrném nájemném a při všech výhodách poskytovaných státem může zdolati soutěž majetníků soukromých lázeňských domů. Takovýto postup jest však přece více než neodpovědný a příčí se zdravému lidskému rozumu. Majetník lázeňského domu již jako poplatník má právo, aby se daněmi z něho vymačkanými nehradily ohromné schodky státní konkurence.

Přes tento již neudržitelný stav zamýšlí nyní ministerstvo nově vybudovaný hotel »Miracle« a ozařovací pavilon zařaditi do tohoto konkurenčního boje takovým způsobem, že od nynějška všichni lázenští hosté, kteří dnes z jakéhokoliv důvodu uplatňují nárok na slevu lázeňského ošetření, mají býti zavázáni, aby bydlili v tomto hotelu. Kdyby se toto opatření uskutečnilo, byla by to nejtěžší, ale jistě také nejnespravedlivější rána proti majetníkům soukromých lázeňských domů.

Právem žádají tedy jáchymovští obyvatelé, aby všechny slevy lázeňského ošetření byly povolovány nezávisle na volbě lázeňského bytu a lékaře, poněvadž opačný závazek musil by býti rovněž pokládán za zneužití. Působí to téměř dojmem, jakoby ministerstvo o těchto opatřeních ústředního lázeňského ředitelství nebo státní lázeňské správy nebylo náležité zpraveno, poněvadž nelze přece předpokládati, že by ministr, který stále a stále prohlašuje, že má na srdci blaho státních lázeňských míst, mohl schvalovati opatřeni takto zle poškozující obyvatelstvo a tím i lázeňské místo. V této souvislosti třeba upozorniti, že ve státních propagačních spiscích o Jáchymově uvádějí se jen státní lázně a hotely, kdežto soukromých lázeňských domů a hotelů není vzpomenuto ani slovem. Také tento postup je neodpovědný a poškozuje lázeňské místo.

Rovněž hrubě uráží a zle lázeňské místo poškozuje, že státní lázeňská správa, zavádějíc pauřalované léčení ve státních hotelích, opomenula navázati styky s lázeňským spolkem a se spolkem majetníků domů, jakož i s lékaři usedlými v Jáchymově, neboť toto opatřeni opět úplně vyřadilo soukromé lázeňské domy a soukromé lázeňské lékaře. V zájmu pověsti lázní nesmí býti omezována svoboda lázeňských hostů voliti si byty a lékaře. Lázně nejsou tu přece jen pro státní hotely a státního šéflékaře. Jako ve všech světových lázních nutno žádati i zde, aby všichni lékaři a majetníci lázeňských domů mohli se podle všeobecně platných podmínek účastniti akce paušalovaného léčení, pokud prohlásí, že jsou k tomu ochotni. Záleží-li ministerstvu na prospěchu lázeňského místa, bylo by přece jen samozřejmé, aby takovéto akce, jako zavedené paušalované léčení, prováděly se jen na základě společných porad se zástupci mě. sta, lázeňského spolku, spolku majetníků domů a svazu společenstev a ovšem také lékařstva.

Podepsaní se tedy táží, je-li pan ministr ochoten:

1. ) Ihned učiniti všechna opatření, aby byla zjednána platnost všeobecně platným obchodním zásadám i ve správě jáchymovských státních lázní, při čemž nechť se zvlášť přihlíží k objektům pronajatým,

2. ) učiniti všechna opatření, aby ustala veškerá nekalá soutěž se soukromými lázeňskými domy,

3. ) zaříditi, aby se při propagandě plně přihlíželo k soukromým německým lázeňským domům a k lékařstvu,

4. ) učiniti vše, aby se při zavádění opatření, která se dotýkají celého lázeňského místa, jako především zavedeni paušalovaného léčeni, postupovalo v dohodě s příslušnými korporacemi a

5. ) aby přiměřené k nynějším poměrům byla podle zákonných ustanovení ihned změněna smlouva o paušalovaném dodáváni vody, uzavřená kdysi za docela jiných poměrů?

V P r a z e dne 13. června 1932.

Inž. Kallina,

dr Schollich, Horpynka, inž. Jung, Kasper, Bobek, Oehlinger, Krumpe, Zajíček, dr Hanreich, dr Hassold, Knirsch, Köhler, Greif, Krebs, dr Mayr-Harting, Scharnagl, Fritscher, dr Keibl, Matzner, Simm, Schubert, Geyer, dr Petersilka, dr Luschka, Kunz.

1878/VIII (překlad).

Interpelace

poslanců Krumpeho, Greifa a druhů

ministrovi vnitra

o svazovém sjezdu dne 11. -13. června 1932 v Georgswalde.

Podpůrný svaz vysloužilých pěšáků pro okresní doplňovací velitelství v Litoměřicích a České Lípě v Ústi n. L. požádal dne 6. dubna šluknovský okresní úřad o povolení, aby směl ve dnech 11. -13. června v Georgswalde uspořádati svazový sjezd a připojil program. Na tuto žádost došlo dne 10. června toto povolení ze dne 9. června:

Na žádost ze dne 6. dubna 1932 povoluje okresní úřad tamějšímu spolku pořádání svazového sjezdu od 11. do 13. června 1932 v Georgswalde podle předloženého programu, budou-li dodrženy tyto podmínky:

1. Nesmí dojíti k politické demonstraci nebo projevu, jakož i ke zmínce o dřívějších státoprávních poměrech.

2. Na místě slavnosti jakož i na budově, kde se má konati slavnostní večer, budiž vyvěšen na vhodném místě také státní prapor. Budou-li zbudovány vstupní brány a všeobecné okrášleny prapory, dlužno státní vlajku vyvěsiti také na nich, a nejméně na 4, pokud možno veřejných budovách (spořitelna, městský úřad atd. ).

3. Za zachování zákonných předpisů a udržení klidu a pořádku jsou pořadatelé osobně odpovědni.

Dne 10. června dopoledne šluknovský okresní úřad oznámil telefonicky georgswaldskému městskému úřadu, že slavnost úplně zakazuje. Dne 11. června dostal georgswaldský městský úřad tento výměr datovaný dnem 10. června:

»Okresní úřad odvolává tímto povolení, udělené tamějšímu svazu na jeho žádost ze dne 6. dubna


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP