finanční ředitelství v Bratislavě vynesením z 11. května 1932, č. VI-8. 183, výtěžek do soudních deposit. Poněvadž však při dražbě, konané 2. června 1930, byly berním úřadem mimo sporné pullowery prodány také jiné svršky, mohla býti do soudního deposita složena pouze částka, která byla vytěžena za odprodaných 17 pullowerů, t. j. 401 Kč.
V Praze dne 19. května 1932.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.
1845/VIII (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance dra J. Keibla a drubů.
o následcích daně ze zápalek (tisk 1646/X).
Tvrzení v interpelaci, že nové nejvyšší ceny zápalek, vyhlášené vládním nařízením č. 3 z r. 1932 Sb. z. a n., měly ničivé následky pro obchodnictvo, není odůvodněno.
Dřívější nejvyšší ceny zápalek podle vládního nařízení č. 58 ex 1923 činily při dodávkách menších vagónového nákladu, avšak v původních bednách 18 Kč za 100 krabiček zápalek a nikoliv 17. 50 Kč, jak se tvrdí v interpelaci. Poněvadž pak nejvyšší cena jedné krabičky při drobném prodeji činila dříve 20 haléřů, bylo rozpětí mezi nejvyšší cenou za 100 krabiček při prodeji v bednách a při drobném prodeji jen 2 Kč (10%) a nikoliv 2. 50 Kč (12 1/2 %).
Toto rozpětí 2 Kč bylo ponecháno i při nově vyhlášených nejvyšších cenách zápalek podle vládního nařízení č, 3 z r. 1932, neboť nynější nejvyšší cena za 100 krabiček při dodávkách v bednách činí 28 Kč a při drobném prodeji 30 Kč. Vzhledem k zvýšeným cenám je nyní rozdíl as 7%.
Při těchto nejvyšších cenách mohou velkoobchodnici i maloobchodníci také dále sjednati si při dodávkách i nižší ceny, stejně tak jak to činili dříve.
K tvrzení, že berní správy vypočítávají čistý výtěžek průměrně 10%, čímž se páše na obchodnictvu ještě větší nespravedlnost, uvádím, že berním správám nebyly dány podobné směrnice. Naopak jsou řečené úřady povinny zjišťovati čistý výtěžek podle platných předpisů, na což byly opětně upozorněny. Ostatně připomínám, že ko-
nečná výše poplatného výtěžku se řídí usnesením daňových komisí.
Za tohoto stavu věci nemám důvodu vydávati nějaká nová nařízení. Rovněž tak nemám příčiny měniti nově vyhlášené nejvyšší ceny zápalek.
V Praze dne 28. května 1932.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
1845/IX.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslanců C. Malého,
Richtra, Langra, dra Stránského,
B. Procházky a druhů
o zrušení výrobny jízdenek v Brně (tisk 1461/XII).
K soustředění výroby jízdenek v jediné tiskárně státních drah bylo přikročeno po zralé úvaze, zejména také po uvážení i všech oněch okolnosti, na něž se v interpelaci poukazuje.
Ježto provedené sloučení přináší s hlediska úspornosti a hospodárnosti státnímu podniku železničnímu závažný prospěch, nebylo by odvolání tohoto opatření účelné.
V Praze dne 9. června 1932.
Ministr železnic: Inž. Hůla, v. r.
1845/X.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance Cyrila Malého a druhů
o propůjčení společenství na prodeji
kolků v justičním paláci v Brně
(tisk 1422/IV).
Prodej kolků v justičním paláci v Brně byl obstaráván Leopoldou Lexovou, Vítězslavem Koláčkem a Janem Hüttlem. Úmrtím Jana Hüttla
uvolnil se jeho podíl na prodejně. O propůjčení tohoto uvolněného podílu se ucházelo 7 žadatelů. Mezi žadateli vykazovali nejtíživější poměry výdělkové, rodinné a zdravotní Stanislav Gabriel a Josef Grabner. Úředním šetřením bylo zjištěno, že Stanislav Gabriel, válečný invalida (50%) s amputovanou nohou a poraněním na hlavě, je práce neschopen, je bez zaměstnání a výdělku, ženat, otcem dvou dětí v stáří 8 a 10 let, spolumajitelem domku v ceně asi 51. 000 Kč, zatíženého dluhy do 44. 195 Kč, a že Josef Grabner, válečný invalida (85%) s amputací obou nohou, je bez zaměstnání, práce neschopen, ženat, otcem dvojčat v stáří 15 roků, bydlí v nájmu a že jeho manželka se živí prodejem ovoce v budce u brněnského nádraží, vydělávajíc denně 15 až 20 Kč a platíc za pronájem budky měsíčně 163 Kč.
Vycházejíc z úvahy, že majetkové a výdělkové poměry obou uchazečů jsou stejné a že rodinné poměry Gabrielovy jsou tíživější, propůjčilo okresní finanční ředitelství v Brně za souhlasu presidia vrchního soudu v Brně uvolněný podíl Stanislavu Gabrielovi, vyrozumělo pak Josefa Grabnera, že jeho žádosti o propůjčení společenství na prodejně nelze vyhověti, že však k jeho žádosti bude přihlédnuto v případě, že do prodejny bude lze přiděliti dalšího společníka.
Postupoval tedy úřad v této věci po předchozím náležitém šetření a objektivní úvaze a neporušil ani žádného zákonného ustanovení ani žádných směrnic.
Za tohoto stavu věci není mi možno naříditi, aby společenství na prodejně kolků v justiční budově v Brně bylo Stanislavu Gabrielovi odňato a propůjčeno Josefu Grabnerovi. Činím však opatření, aby výnos prodejny byl znovu podroben revisi a aby podle výsledku revise bylo rozhodnuto o dalším rozmnožení společníků prodejny.
Pokud se Josef Grabner domáhal tabákové prodejny, bylo zjištěno toto:
V roce 1924 zažádal Grabner, aby byl přidělen za společníka do tabákové prodejny Maric Kostikové v Brně, Radnická 8. Žádosti jeho nebylo lze vyhověti proto, že Marie Kostiková byla svou existencí úplné závislá na výnosu z prodeje tabáku, že čistý výnos této prodejny za dobu od 1. ledna do 30. září 1924 činil 11. 862 Kč 16 h a tedy nedosahoval výše, aby z něho mohla býti zabezpečena existence žadatelova.
V březnu roku 1925 byla Josefu Grabnerovi propůjčena tabáková prodejna v Brně, v Hlinkách, do stánku u domu č. 7. Grabner vzdal se této prodejny již v září 1925. Čistý výnos této prodejny činil za dobu od 16. března do 31. října 1925 6886 Kč, tedy za jeden měsíc 920 Kč. V roce 1930 vykazovala tato prodejna hrubý příjem 21. 553 Kč. Nejednalo se tedy o prodejnu, které by se byl musil Grabner vzdáti pro naprostou nevýnosnost.
V Praze dne 4. června 1932.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
1845/XI.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců H. Bergmanna,
Al. Tučného, dra Patejdla, B. Procházky
a druhů
o platovému zákonu odporujícím ustanoveni výnosu ministerstva vnitra čís. 16. 360-13/31 (tisk 1668/X).
Výnos ze dne 17. prosince 1931, čís. 16. 360-13, jímž byly z podnětu Československé obce legionářské nově upraveny podmínky pro doplňování a povyšování četnických gážistů m. sl. tř. služby ve službě účetní se zachováním hodnostních označení, zavedených výnosem ze dne 2. prosince 1927, č. 77. 334-13, pozměňuje pouze, pokud nahrazuje hodnost vrchního strážmistra v H. platové stupnici hodností praporčíka, slovní označení hodnosti, s níž je spojen postup do II. platové stupnice, k čemuž bylo ministerstvo vnitra oprávněno na základě § 3 zákona o četnictvu ze dne 14. dubna 1920, č. 299 Sb. z. a n.
Ustanovení § 137 platového zákona, pokud mluví o vrchních strážmistrech, mohou se nadále vztahovati jen na praporčíky.
Podmínka absolvování školy pro výcvik velitelů stanic, jejíž učební osnova bude ovšem se zřetelem k potřebám účetní služby zvláště upravena, opírá se o ustanovení § 137, odst. 2, lit. b, platového zákona a stalo se v zájmu dovršení výcviku ve službě účetní a za účelem řádné přípravy ke zkoušce pro účetní pomocné sily, která je předepsána pro dosažení služebního místa II. platové stupnice.
Dosavadní výcvik v účetní službě nevyhovoval již zvýšeným požadavkům služby.
Tento vyšší odborný výcvik bude se díti vždy jen při škole pro výcvik velitelů stanic, takže bude náklad tohoto školení nepatrný.
Úchylky, které platový zákon pro povýšení gážistů m. sl. tř. služby účetní připouští, zůstávají nedotčeny.
Vzhledem k tomu nemám důvodů k nějakému opatřeni z podnětu této interpelace.
V Praze dne 25. května 1932.
Ministr vnitra: Dr. Slávik, v. r.
1845/XII.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů
o poměrech ve vojenském vězení ve
Štefánikových kasárnách
(tisk 1628/XIII).
Nařídil jsem, aby poměry ve věznici Štefánikových kasáren v Praze byly přísně vyšetřeny. Neohlášenou prohlídkou, jakož i protokolárním výslechem příslušných vojenských orgánů bylo zjištěno, že poměry vylíčené v interpelaci neodpovídají skutečnosti. Zejména postrádá jakékoliv podstaty tvrzení interpelace, že vězňové spí na vyřazených slamnících a bez prostěradel. Podle platných předpisů musí vězňové spáti na holé pryčně a slamníky se jim nedávají. Jedině vězňům ve vyšetřovací vazbě přidělují se slamníky, které jsou tytéž, jakých se užívá ve světnicích pro mužstvo. Byly naplněny čerstvou slámou v lednu 1932. Všem vězňům přidělují se v zimě dvě přikrývky, v létě jedna. Přikrývky jsou čisté, nezapáchají a jednou týdně se vyklepávají.
Šálky a příbory mají si uvěznění přinésti s sebou do věznice. Pro vězně v zajišťovací vazbě jest k disposici dostatečné množství příborů. Dosud se nestalo, aby některý z vězňů neměl vlastni šálek a lžíci.
Skoby ani háky není podle platných předpisů dovoleno v celách umísťovati.
Na chodbě věznice jest mycí aparát tříkohoutový, takže vězňové mají dostatečnou možnost, aby se každodenně řádně umyli.
Jelikož bylo zjištěno, že s vězni se zachází přesně podle platných předpisů a zejména se dbá předepsaných hygienických opatření, není důvodů k dalšímu opatření z podnětu interpelace.
V Praze dne 25. května 1932.
Ministr národní obrany: Dr. Viškovský, v. r.
1845/XIII.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů
o příčinách smrti vojína J. Dvořáka od
1. telegrafního pluku z Kutné Hory
(tisk 1642/IV).
Podle výsledku úředního šetření udál se případ, jehož se interpelace týká, takto:
Dne 11. ledna 1932 při vyučování v učebně telegrafní roty v Kutné Hoře nevěnoval vojín Bohumil Dvořáček (nikoliv J. Dvořák) vyučováni dostatečnou pozornost. Nadporučík J. Ohaim jej dvakráte napomenul, a když to nepomáhalo, nařídil mu, aby udělal několikrát cvik »k zemi. « Poněvadž Dvořáček dělal cviky pomalu, zavolal nadporučík Ohaim svobodníka O. Poláka a nařídil mu, aby šel s Dvořáčkem ke kašně na dvoře, aby se tam Dvořáček umyl. Na dvoře otevřel Dvořáček kohoutek u kašny, pustil si asi na půl vteřiny vodu na tělo, otřel se, oblékl a šel se svobodníkem zpět do učebny. Podle úřední zprávy byla teplota tohoto dne 5" nad nulou, počasí bylo klidné, beze srážek.
Vojín B. Dvořáček hlásil se po této příhodě k lékařské prohlídce až dne 19. a 22. ledna 1932. Po oba dny byla u něho zjištěna normální teplota 36. 1° a 36° a žádná podstatná choroba. Proto byl uznán Dvořáček schopným služby. Již z této okolnosti jest zřejmo, že případ udavší se dne 11. ledna nemohl zanechati u Dvořáčka žádných škodlivých následků. Poznamenati nutno, že lékařskou službu v posádce kutnohorské obstarává v nedostatku vojenských lékařů z povolání občanský smluvní lékař MUDr. Alois Kulhánek, který, jak bylo zjištěno, vojíny k prohlídce se hlásící svědomitě vyšetřuje a dbá, aby, je-li toho potřebí, byli řádně ošetřeni.
V noci ze 26. na 27. ledna měl Dvořáček dvakrát stráž u hlavního telegrafního stanu. Po obakráte, když nastupoval službu, vyzval jej velitel stráže svobodník Pokorný, aby si oblékl strážní kožich, poněvadž bylo chladno. Vojín Dvořáček však z nepochopitelných důvodů odmítl kožich obléci se slovy, že ho nepotřebuje.
Dne 30. ledna hlásil se Dvořáček opět nemocen. Teprve při této prohlídce bylo zjištěno, že má zvýšenou teplotu. Byl ihned dán na ošetřovnu a pečlivé ošetřen s důtklivým příkazem, aby ležel. Tu však Dvořáček se dopustil další neprozřetelnosti, která patrně měla zhoubný vliv na pozdější prudký průběh jeho choroby. Téhož dne
odpoledne totiž odešel bez dovolení a bez vědomí ošetřovatele z ošetřovny a vrátil se až večer. Poněvadž odešel jen ve spodním prádle, přes něž měl přehozen služební plášť, nebyla jeho nepřítomnost v prvním okamžiku nápadná. Ošetřovatel se domníval, že odešel na záchod. Avšak již ve 3 hodiny odpoledne byl pohřešen a usilovně hledán, bohužel marně. Nepodařilo se vůbec bezpečně zjistit, kde se celé odpoledne zdržoval. Bylo jen zjištěno, že několik minut prodlel v místnosti mužstva, kdež si vzal ze svého kufru peníze a některé drobnosti. Není vyloučeno, že se tajně oblékl a odebral se do města. Byla toho dne neděle.
Jeho stav se poté rapidně zhoršil, teplota stoupla a byl proto následujícího dne za všech předepsaných opatření dopraven do okresní nemocnice v Kutné Hoře s diagnosou: podezření na zápal plic. Tam zemřel dne 8. února 1932.
Podle chorobopisu této nemocnice zemřel na kruposní zápal plic. Toto onemocnění počíná náhle vysokými teplotami, má rychlý průběh a je všeobecně známo, že v některých případech končí smrti přes veškerou lékařskou péči. Je to onemocněni infekční, jež jako takové nemůže býti způsobeno náhlým ochlazením. Proto jest zjevno, že nemůže býti uváděno v příčinnou souvislost s příhodou ze dne 11. ledna, která byla mimo to časově tak odlehlá od vypuknutí choroby, že nutno bezpečně vyloučiti i jakoukoliv možnost, že snad tento případ mohl vznik choroby podporovati.
Těžký průběh onemocnění lze vysvětliti jednak tím, že Dvořáček byl pro plnení onemocnění disponován, jelikož, jak bylo zjištěno, zemřeli jeho otec, dva bratři a čtyři sestry na tuberkulosu.
Dále nutno se značnou pravděpodobností připustiti, že. vojín Dvořáček neprozřetelným chováním, když odmítl obléci na stráži kožich, ač bylo chladno, dále když v horečném stavu odešel na poměrně dlouhou dobu z ošetřovny, způsobil si vlastni vinou těžké zhoršení své choroby, jelikož nachlazeni nemůže sice infekční chorobu vyvolati, ale její vznik podporuje, oslabujíc organismus a tvoříc tak disposiční pole příznivé pro vývoj choroby.
Z vylíčeného stavu jest zřejmo, že opačná tvrzeni interpelace neodpovídají skutečnosti a že zejména nelze vojenským orgánům přičítati žádné viny na smrti vojína Dvořáčka. Nezavinil tedy ani nadporučík J. Ohaim jeho smrti, ač ovšem Jeho postup vůči němu nelze považovati za správný.
V Praze. dne 25. května 1932.,
Ministr národní obrany: Dr. Viškovský, v. r.
1845/XIV.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů
o odškodnění vojína Karla Týře, těžce
poškozeného při výkonu vojenské služby
(tisk 1642/XIV).
Karel Týř, vojín telegrafního praporu l v Kutné Hoře, onemocněl během činné vojenské služby duševní chorobou (schizomamí), k niž, jak bylo zjištěno, projevoval disposici již před nastoupením vojenské služby. Po provedení superarbitračního řízení byl propuštěn z činné služby na 12měsíční trvalou dovolenou, jako zatím neschopen. Zároveň bylo superarbitračním řízením konstatováno, že choroba nevznikla vykonáváním činné služby vojenské.
Choroba projevila se zřejměji počátkem roku 1932, když již před tím projevoval vojín Týř jisté zvláštnosti ve svém chování a myšlení. Vznikla výlučně jen na základě osobní disposice a pravděpodobně též na základě dědičného zatížení. Rozhodně však přímý vliv vojenské služby (úraz a podobně) není možno prokázati.
Pokud se v interpelaci tvrdí, že Týř byl poraněn na hlavě deskou stolu při stěhování, bylo zjištěno, že tento údaj neodpovídá skutečnosti. Týř po zaměstnání ve večerních hodinách pro zábavu spoluvojínů dával si s oblibou košťata a různé jíně věci na bradu a jimi balancoval. Za stejným účelem vzal jednou i desku od stolu a pokoušel se jí balancovati. Deska se mu však sesunula a padla na zem. Při tom nebyl vůbec poraněn na hlavě, nýbrž jen nepatrně na noze.
Týř sám při výslechu přisuzoval onemocnění úrazu, který utrpěl asi před třemi až čtyřmi lety při řecko-římském zápase, kdy byl vymrštěn se žíněnky, padl na hlavu a zůstal v bezvědomí. Od té doby prý pozoroval na sobě zapomnětlivost a zmatenost. Podle výpovědi spoluvojínů utrpěl prý v občanském životě při boxu těžký úder do hlavy. Není vyloučeno, že tyto okolnosti spolupůsobily při vzniku jeho choroby.
O eventuelním nároku na invalidní důchod platí ustanovení zákona číslo 41/1922 Sb. z. a n.
V Praze dne 24. května 1932.
Ministr národní obrany: Dr. Viškovský, v. r.
1845/XV. (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra Hassolda a druhů
o zabavení časopisu »Deutsche Volkszeitung« v Mostu (tisk 1693/III).
Zabavení v interpelaci uvedeného místa z č. 8 per. tiskopisu »Deutsche Volkszeitung* z 30. ledna 1932, zařízené státním zastupitelstvím v Mostě, bylo soudem přezkoumáno a v plném rozsahu potvrzeno. Opravné prostředky podány nebyly.
V Praze dne 19. května 1932.
01
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.
1845/XVI (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslance dra Schollicha a druhů,
jak se pracuje u Všeobecného pensijního ústavu v Brně (tisk 1613/XV).
Všeobecný pensijní ústav, jemuž byla dána interpelace k vyjádření, oznámil:
Provádění nového pensijního zákona čís. 26/1929 Sb. z. a n. způsobilo jak v ústředí ústavu, tak i v jeho úřadovnách značný vzrůst agendy. Byl proto též počet zaměstnanců přiměřeně zvýšen. Tak v obou brněnských úřadovnách byl zvýšen počet zaměstnanců v roce 1929 z původních 106 na 163. Místnosti úřadoven jsou nyní plně obsazeny, takže pro nově zaměstnance není již místa. Proto byl Všeobecný pensijní ústav přinucen přikročiti ke stavbě nové úřední budovy v Brně, jež se právě dokončuje.
Značný vzrůst agendy v poslední době nutno přičísti hlavně provádění zákona č. 125/1931 Sb. z. a n. o započtení nepojištěné doby a vydávání zajišťovacích výměrů podle § 178 pensijního zákona. Práce tyto, které byly přechodného rázu
a jsou již z největší části skončeny, předpokládaly úplnou znalost pojišťovacích spisů, již lze získati pouze dlouhou praksí.
V Praze dne 7. června 1932.
Ministr sociální péče: Dr. Czech, v. r.
1845/XVII (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců Stenzla, Eckerta, Prause a druhů
o zostřeném vymáhání dani a o zdlouhavém vyřizování rekursů, žádosti o odpis a poshovění daní a
na interpelaci poslanců Krebse, dra Keibla a druhů
o výnosu, týkajícím se zostřeného vymáhání daní (tisk 1318/X a 1318/XI).
Neobyčejně vysoká číslice daňových nedoplatků a potřeba jak státu, tak i samosprávných svazků činí nevyhnutelně nutným, aby daňové nedoplatky byly důrazně, t. j. rychle a účinně, tudíž u liknavých poplatníků do všech důsledků vymáhány. K tomu cíli vydalo ministerstvo financi, pokud se týče zemské finanční úřady, potřebně pokyny podřízeným úřadům.
Opatřeni to bylo odůvodněno přes panující hospodářskou krisi, neboť jednak mnohé Kategorie poplatnictva touto krisí nebyly bud vůbec dotčeny nebo byly jí postiženy jen v menší míře, jednak jsou přečetní poplatníci, kteří i při nynějším přechodném zhoršení výdělečných poměrů jsou tak situováni, že daně bez obtíží platiti mohou. Ministerstvo financí však, nezapomínajíc oněch vrstev poplatnictva, které krisí skutečně trpí, nařídilo zároveň k jejich ochraně podřízeným úřadům, aby při vymáhání daní nepostupovaly šablonovitě, nýbrž s náležitým zřetelem k hospodářským poměrům jednotlivých kategorii poplatnictva, pokud se týče jednotlivých poplatníků vůbec, a aby exekučních prostředků do všech důsledků použily jen u těch poplatníků, u nichž je zjištěno, že předepsané jim daně zaplatiti mohou, avšak z liknavosti neplatí.
Pokud se týče vytýkaných nešvarů, které prý zavinily nahromadění daňových nedoplatků, konstatuji toto:
Ministerstvo financí uložilo již opětovně a to nejen ve svých zvláště k tomu cíli směrujících normativních výnosech (na př. ve výnosu ze dne 13. listopadu 1928, čís. 124. 121 ai 1928), nýbrž i při každé vhodné příležitosti (konferencích, dohlídkách a pod. ) podřízeným úřadům, aby hledělo se za všech okolností dopátrati skutečné objektivní pravdy (srov. též prov. nař. k § 298 zák. o př. d. ) a dospěti tak k spravedlivému vyměření daní.
Daňové komise byly sestavovány se zřetelem na ustanoveni § 236, odst. 4, č. 3 z. o př. d., t. j. tak, aby dle možnosti byly v nich zastoupeny hlavní druhy pramenů příjmových. Při velkém počtu různých povolání jest ovšem nemožno, aby všechny obory specielního podnikání byly v komisích zastoupeny, neboť pak by byly daňové komise příliš složitým, těžkopádným a nákladným orgánem. Vyměřovací úřady vydatně používají pomoci znalců a důvěrníků, při čemž přirozeně přicházejí zejména v úvahu osoby navržené živnostenskými společenstvy.
Rovněž zdokonalení daňového účetnictví a vypočítávání a předpisováni úroků z prodlení věnuje ministerstvo financi plnou pozornost a je otázka ta předmětem podrobného studia. Výpisy z daňových účtů budou zasílány počínajíc letošním rokem ve všech berních okresech všem poplatníkům, jejichž roční náležitost na daních přímých a dani z obratu činí nejméně 1. 000 Kč.
Podle odst. 2, č. 3 prov. nařízení k § 344, odst. 4, zák. o př. d. má býti v upomínkách berních úřadů uveden druh, ročník a částka upomínaného daňového dluhu. Se zřetelem k těmto náležitostem upraven je též tiskopis upomínky. Ministerstvo financí zařídilo, aby cit. ustanovení bylo berním úřadům připomenuto a poukázalo zemské finanční úřady, aby přesné jeho provádění kontrolovaly.
Knihovní zajištění daní na realitách poplatníků provádí se jen, kde hrozí nebezpečí nedobytnosti nedoplatků. Ku stížnosti, že děje se tak bez předchozích upomínek, připomínám, že podle § 344, odst. 6, cit. zák. může vymáhající úřad zavésti exekuci bez předchozí upomínky, je-li nebezpečí v průtahu. Zda byla vedena exekuce bez vydání upomínky po právu, závisí od konkrétních okolnosti každého určitého případu. Vyrozumění o knihovním zajištění dávají stranám soudy, jimž podávají berní úřady návrhy na knihovní zápis, podle čl. 49 prov. nař. č. 17/26 Sb. z. a n. k jazykovému zákonu v jazyku státním. Za podmínek čl. 18 a násl. cit. nař. jsou soudy povinny vydati příslušníkům jazyků menšinových vyřízení i v jejich jazyku strana, které se dostalo vyřízení v jazyku státním, ač měla právo i na vyřízení menšinovém, může si domoci nápravy podle čl. 21, odst. 2, cit. nař.
Ke stížnostem na zdlouhavé vyřizování rekursů a ostatních právních prostředků poukazuji k tomu, že finanční správa dbá již ve svém vlastním zájmu, aby opravné prostředky byly se vším urychlením vyřizovány, v důsledku čehož má stav této agendy neustále v přísné evidenci (vyžaduje
si zprávy podřízených úřadů) a usiluje všemožně, aby jak v zájmu poplatnictva, tak i státní pokladny bylo zde dosaženo běžného stavu.
Stejně zdůrazňuje ministerstvo financí při každé příležitosti svým podřízeným úřadům nutnost, rychle vyřizovati žádosti poplatníků o poshovění a o odpis daní. Skutečné provádění těchto pokynů také účinně kontroluje, snažíc se vyhověti jak nezbytným potřebám státu, tak i tomu, aby exekučními opatřeními finanční správy nebyli dotčeni poplatníci, kteří, ač hospodářskou krisí postiženi, platí daně dle svých, "třeba omezených možností.
Podle uvedeného neshledal jsem potřebu dalších opatření.
V Praze dne 14. května 1932.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
1845/XVIII.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů
o poměrech u dělostřeleckého oddílu 257 v Šumperku (tisk 1642 V).
Denní plat vojínův se všemi náležitostmi jest určen k tomu, aby si vojíni z něho opatřovali některé drobné součástky stejnokroje, které jim vojenská správa nedodává in nátura a mohli jej udržovati v předepsaném stavu. Podle platných předpisů nesmí býti denní plat podroben exekučním nebo administrativním srážkám.
Tvrzení interpelace, že vojínům dělostřeleckého oddílu 257 V Šumperku bylo přes tato ustanovení z denního platu sráženo, podrobil jsem přísnému vyšetření.
Zjistil jsem, že vojínům byly sráženy především menši částky na zakoupení některých součástek stejnokroje jako jmenovek, štítků, vaseliny a podobně, kteréžto součástky si vojíni stejně musí zakoupiti z denního platu. Tyto součástky byly zakoupeny hromadně a proto laciněji, než by si je byli mohli opatřiti vojíni sami. Protože tento postup není v rozporu s platnými předpisy, nemohl jsem naříditi, aby sražené částky byly vojínům vráceny.