Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období. 6. zasedání.

1845.

Odpovědi:

I. vlády na interp. posl. inž. Junga a druhů o zprávách, že Škodovy závody podporují německou národně socialistickou stranu dělnickou (tisk 1547/VIII),

U. vlády na interp. posl. Böllmanna, Hodiny a druhů o těžké krisi našeho dobytkářství (tisk 1558/V),

III. min. financi na interp. posl. Schuberta a druhů, že se zamýšlí nevrátiti 186, 000. 000 Kč vypůjčených ze silničního fondu (tisk 801/XVII),

IV. min. vnitra na interp. posl. dra Schollicha a druhů o neslýchaném jednání »Červeného kříže« při rozdělování darů chudým v okrese šluknovském (tisk 1672/IX),

V. min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na interp. posl. Schuberta a druhů o náhradě za užívání pramenů (tisk 844/XIII).

VI. min. veřejných prací na interp. posl. Krebse a druhů, jak ministerstvo zadává veřejné práce (tisk 1438/XIV),

VII. min. spravedlnosti na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o neuvěřitelných poměrech u bratislavských soudů (tisk 1394/I),

VIII. min. financí na interp. posl. dra Keibla a druhů o následcích daně ze zápalek (tisk 1646/X),

IX. min. železníc na interp. posl. Malého, Richtra, Langra, dra Stránského, B. Procházky a druhů o zrušení výrobny jízdenek v Brně (tisk 1461/XII),

X. min. financí na interp. posl. Malého a druhů o propůjčení společenství na prodeji kolků v justičním paláci v Brně (tisk 1422/IV),

XI. min. vnitra na interp. posl. Bergmanna, Tučného, dra Patejdla, B. Procházky a druhů o platovému zákonu odporujícím ustanovení výnosu ministerstva vnitra čís. 16. 360/13/31 (tisk 1668/X),

XII. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudruhů o poměrech ve vojenském vězeni ve Štefánikových kasárnách (tisk 1628/XIII),

XIII. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudruhů o příčinách smrti vojína J. Dvořáka od 1. telegrafního pluku z Kutné Hory (tisk 1642/IV),

XIV. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudruhů o odškodnění vojína Karla Tyfe, těžce poškozeného při výkonu vojenské služby (tisk 1642/XIV),

XV. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Hassolda a druhů o zabavení časopisu »Deutsche Volkszeitung« v Mostu (tisk 1693/III),

XVI. min. soc. péče na interp. posl. dra Schollicha a druhů, jak se pracuje u Všeobecného pensijního ústavu v Brně (tisk 1613/XV),

XVII. min. financí na interp. posl. Stenzla, Eckerta, Prause a druhů o zostřeném vymáhání dani a o zdlouhavém vyřizování rekursů, žádostí o odpis a poshovění daní a na interp. posl. Krebse, dra Keibla a druhů o výnosu, týkajícím se zostřeného vymáhání daní (tisk 1318/X a 1318/XI),

XVIII. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudruhů o poměrech u dělostřeleckého oddílu 257 v Šumperku (tisk 1642/V),

XIX. min. národní obrany na interp. posl. Dvořáka a soudruhů o týrání vojína Jana Gavušky od 2. jezdeckého pluku a o jeho pokusech o sebevraždu (tisk 1676/V).

1845/I. (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance inž. R. Junga a druhů

o zprávách, že Škodovy závody podporují německou národně - socialistickou stranu dělnickou (tisk 1547/VIII).

Vláda nemá žádného podkladu, který by potvrzoval zprávu, samými Škodovými závody již také vyvrácenou, že tyto závody podporují finačně německé nár. socialisty (Hitlerovo hnutí).

Protože Akciová společnost, dříve Škodovy závody není podnikem veřejným, a ježto, jak vyplývá ze znění interpelace samé, neběží o případ, jejž by bylo sledovati z úřední povinnosti, nemá vláda možnosti, aby nařídila provedení nějakého úředního vyšetřovaní.

V Praze dne 6. června 1932.

Předseda vlády: Udržal, v. r.

1843/II (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci poslanců Böllmauna, Hodiny a druhů

o těžké krisi našeho dobytkářství (tisk 1858/V).

Těžká krise odbytová a cenová, jež v poslední době postihuje chovatele hospodářského

zvířectva stala se předmětem vážných úvah všech úředních činitelů. Vláda při tom nepřehlíží navrhované způsoby řešení této krise, poukazuje však na obtíže spojené s provedením určitých zásahů, pokud by nebyly v souladu s platnými obchodními smlouvami.

Za dnešního stavu jsou veškeré druhy dobytka a též význačné zvířecí výrobky v povolovacím řízení. V obchodních smlouvách bylo by však nutno poskytnouti některým státům, měla-li býti s nimi smlouva vůbec uzavřena, určité kontingenty.

Je nutno uvážiti, že příčina těžké krise cenové nespočívá pouze v dovozu dobytka z ciziny; také zmenšená kupní síla širokých vrstev lidových, jako důsledek menšího, nebo žádného výdělku, mi nesporný vliv na tyto neblahé zjevy. Podobně i nedostatek píce, jmenovitě objemné, způsobil větší odprodeje hospodářského zvířectva před zimním obdobím a větší tato nabídka způsobila i pokles cen.

S hlediska celně politického byla v zájmu živočišné produkce zvýšena celní ochrana zákonem čís. 85/30 Sb. z. a n., která se mění podle vývoje tuzemských cen a má určitý vliv i na ztížení dovozu z ciziny. Toho důkazem je podstatné snížení dovozu hovězího i vepřového dobytka. Hovězího dobytka bylo roku minulého dovezeno pouze 1/5 a vepřového % množství, dovezeného roku 1930.

Vláda hodlá revidovati vládní nařízeni ze dne 15. září 1931, č. 145 Sb. z. a n., a to v tom smyslu, aby příslušná smluvní celní sazba vztahovala se pouze na bagouny (plemeno prasat -mangalice), vážící nad 150 kg ž. v., pokud toho bude potřeba pro úpravu obchodních styků s Maďarskem.

Veterinární úmluvy, uzavřené v poslední době, obsahují při dovozu dobytka z ciziny opatření mnohem přísnější, než úmluvy dřívější. Veterinární prohlídky na hranicích konají se přísně a jsou nadřízenými úřady kontrolovány.

Zlevnění železničních tarifů pro dopravu dobytka ze vzdálených míst na hlavní tuzemské trhy jest předmětem jednání; rovněž se jedná o zlevnění dovozného pro přepravu krmiv do krajů, kde je katastrofální nedostatek píce. Ministerstvo železnic povolilo již tarifní slevu pro

přepravu cukrovky, určené pro krmen! a sušení; platnost této slevy byla původně stanovena do konce roku 1931, byla však prodloužena do 31. března 1932.

Vybíráni dané z masa podle §§ 8 a 9 zákona o dani z masa nelze změniti, jelikož by to odporovalo ustanovením zákona o dani z masa. Okresním finančním ředitelstvím bylo však nařízeno, aby s největším urychlením vyřizovala žádosti o vrácení daně z masa.

Na ochranu mléčně výroby zavedeno bylo od 1. prosince 1931 povolovací řízení na dovoz mléka a sýrů a aktivováno bylo povolovací řízení na dovoz másla z ciziny. Dovoz těchto výrobků z ciziny byl tímto zákrokem u másla a sýrů podstatně zmenšen, u mléka téměř zastaven.

Povolovací řízení na kasein je zavedeno a na mléko sušené a kondensované se projednává. Úplné zastaveni dovozu mléčných výrobků není možné, poněvadž by tím byly porušeny dosud platné obchodní smlouvy.

V Praze dne 31. května 1932.

Předseda vlády: Udržal, v.. r.

1845/III (původní znění).

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslance Schuberta a druhů,

že se zamýšlí nevrátiti 186, 000. 090 Kč

vypůjčených ze silničního fondu

(tisk 801/XVII).

Předmět shora uvedenou interpelací dotčený vyřešen byl ustanovením čl. VI. novely zákona o silničním fondu, t. i. zákona ze dne 6. května 1931, č. 76 Sb. z. a n., jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 14. července 1927, č. 116 Sb. z. a n. o silničním fondu. Ustanovení to zní: »Zálohy z běžných příjmů silničního fondu poskytnuté v létech 1927-1930 na zlepšení státních silnic zaúčtují se jako definitivní výdaje z běžných příjmů na toto zlepšení. « Toto ustanovení bylo pojato již do vládního návrhu této novely (tisk č. 970/1931 posl. sněmovny Nár. shromáždění), což odůvodněno bylo pak ve 4. bodu důvodové zprávy tímto způsobem:

»Vývoj hospodářství silničního fondu ukazuje, že zbytek z běžných příjmů silničního fon-

du určený § 5 dosavadního zákona na podpory pro zlepšení silnic nestátních bude stále klesati i při opatření nového zdroje příjmů, takže by v brzku pro tyto silnice zbývaly stále menší částky. Aby byl odčiněn tento nepříznivý důsledek, zvolena byla konstrukce, že z běžných příjmů silničního fondu má býti nestátním silnicím na jejich zlepšeni zajištěno již předem každoročně 90, 000. 000 Kč od roku 1931 a 100, 000. 000 Kč od roku 1941. Silniční fond tím nejen vrací hořejšími opatřeními peníze použité zálohou na zlepšení státních silnic, ale dává nestátním silnicím zajištěnou částku na jich subvencování. «

V Praze dne 19. května 1932.

Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.

1845/IV (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů

o neslýchaném jednání »Červeného kříže« při rozdělování darů chudým v okrese šluknovském (tisk 1672/IX).

Spolek Československého Červeného kříže ve Šluknově obdržel před vánocemi 1931 od společnosti Československého Červeného kříže v Praze 4 balíky s prádlem, šatstvem a obuví. Rozdělení těchto věcí, jemuž byl okresní hejtman přítomen jako předseda spolku Československého Červeného kříže, prováděl jednatel » spolku, který je osoba soukromá.

Okresní úřad neměl s uvedenou akcí nic společného. Ani pozvání obcí, jejichž chudí měli býti poděleni, nevydával okresní úřad, nýbrž Československý Červený kříž.

V Praze dne 20. května 1932

Ministr vnitra:

Dr. Slávik, v. r.

1845/V. (původní znění).

Odpověď

ministra veřejného zdravotnictví * a tělesné výchovy

na interpelaci poslance L. Schuberta a druhů

o náhradě za užívání pramenů (tisk 844/XIII).

K bodům 1. a 2. této interpelace sděluji, že na podnět ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy byly zevrubně vyšetřeny způsoby o náhradě za užíváni pramenů v oblasti ředitelství státních lesů v Brandýse n. L. a Liberci, neboť interpelace měla na mysli poměry u státních lesů v severozápadních Čechách.

Pronájem pramenů v této oblasti nutno rozlišovati s několika hledisk. Jednak se týká vodovodů pronajatých jednotlivcům, jednak větším vodovodním zařízením pro obce a města. Výši nájemného dlužno rozlisovati též podle způsobu dalšího používání odebrané vody, neboť některé prameny jsou pronajaty přímo spotřebitelům a jiné zase obcím, které vodu podle množství dodávají svým obyvatelům. Avšak i tu dlužno dále rozlišovati spotřebitele jednotlivce, kteří vodu potřebují pro svoji užší domácnost nebo hospodářství, a jednotlivce, majitele živností, závodů, hotelů a j., kteří vodu potřebují pro provoz svých výdělečných podniků. Také i u jednotlivých obcí a měst třeba činiti rozdílu dle toho, k jakým účelům vodu upotřebují a za jakou jednotkovou cenu vodu svým spotřebitelům dodávají. Některé obce spotřebují vodu pro domácnosti, některé však dodávají vodovodní vodu i do průmyslových podniků a některé z nich považují svůj vodovod za zdroj obecních příjmů.

Z toho jest zřejmo, že již s hlediska obchodního dlužno zásadně rozlišovati ceny za dodávanou vodu ze státních lesů a také za povolení k využití pramenů.

Avšak i se stanoviska lesního hospodářství nutno potřebu náhrady za odebranou vodu různě posuzovati, jednak podle polohy a výměry místa, odkud se voda odebírá, jakož i podle rozsahu a intensity odběru samého a podle více neb méně škodlivého vlivu odběru na lesní porost.

Jest tedy jasno, že nelze stanoviti za odběr vody cenu jednotnou, ba naopak jest nezbytně nutno připustiti široké meze při stanovení ceny za odběr vody, neboť všechny shora uvedené, na ocenění odebírání vody vliv mající okolnosti, postrádají většinou určitého měřítka a jsou tedy smlouvy o odběru vody většinou vždy výsledkem vzájemné dohody s odběrateli a sice na podkladě podrobných šetření a jednáni, která jen na místě samém se dají provésti a jsou pak při dohodě směrodatná pro výši náhrady.

Za měřítko pro náhradu v ujednaných smlouvách jest bráno při větších objektech zásadně skutečné množství odebrané vody, stanovené buď v m3 podle vodoměru nebo ve vteřinových litrech podle vydatnosti. Úplata náhrady sjednává se zpravidla v částkách čtvrtletně neb ročně placených, buď fixních dle vteřinových litrů nebo proměnlivých podle měřeného množství. Stanovení jednorázové náhrady jednou pro vždy se zásadně nepraktikuje a pokud se interpelace takových případů dotýká, vztahují se tyto na dobu před převzetím. Tak bývalý majitel Clam Gallas udělil právo k odběru vody asi 15 vteř. litrů městu Jablonci za 150. 000 korun rakouských, což odpovídá dnešní ceně asi l až 1. 5 milionu Kč a po převratu žádal v roce 1924 týž majitel Clam-Gallas od obce Rochlice ze l vteř. litr odstupné Kč 61. 475, při čemž bylo současně upozorňováno, že v dobách předválečných byl počítán l vteř. litr za 10 až 15 tisíc zl. korun. Podobně Waldsteinské ústřední ředitelství v Doksech přenechalo 0. 6 vteř. litru za úhrnnou náhradu 36. 000 Kč a mimo to Kč 1. - jako nájemné za l běžný metr plochy upotřebené pro vedení.

Velkostatek Podmokly vyjednává v přítomné době s městem Teplice o přenechání pramenů a požaduje za l vteř. litr úhrnem náhradu Kč 70. 000. -.

Město Krásná Lípa odebírá vodu z pramenů v oblasti správy státních lesů Rybniště, za kteréž oprávnění bylo zaplaceno před 25 lety bývalému majiteli Kinskému 50. 000 korun rakouských!

Je tedy zřejmo, že nejen správy státních lesů, ale i bývalí majitelé lesů žádali a žádají náhrady za vodu pitnou v jich lesích těženou, s tím toliko rozdílem, že tito žádali náhrady ty jednou pro vždy a sice před válkou okrouhle a průměrně 10. 000 (někde 12. 000) Kč a po válce 60-72 tisíc, průměrem 65. 000 za sek. litr, kdežto ředitelství předpisuje roční kvótu rovnající se necelým 5% úrokům z tohoto kapitálu.

Postup tento jest správnější, poněvadž jednak obce snadněji zaplatí uvedený roční poplatek než značný kapitál, jednak mohou časem nastati dnes nepředvídané poměry, které třeba i o další existenci vodovodu budou rozhodovati (na př. ztráta pramenů), nebo že budou založeny přehrady sloužící pro zásobování větších oblastí. Okolnost tato přijde určitě jednou v úvahu při zvýšené populaci těchto krajů nebo při event zmenšení těžené vody, nebo při příštích velkých opravách vodovodu pro jejich velkou nákladnost pro jednotlivé obce.

Na př. město Rumburk platí za pomocný vodovod z polesí Rumburk z komplexu Aloisburk 8 haléřů z 1 m3 odebrané vody, což odpovídá při celoroční spotřebě za vteř. litr asi Kč 2. 500. -. Bude však odebírati vodu pouze v letních suchých měsících v nejvyšší míře 3 vteř. litrů, co? bude činiti celkovou roční náhradu asi Kč 4. 000. -. V poměru poplatku za vodu, městem Rumburk od spotřebitelů vybranému, činí náhrada asi 3%.

Obec Špindlerův mlýn platí ročně 2. 083. 50 Kč

Ministerstvo zemědělství obdrželo s vyžádanými zprávami celý seznam poplatků jednotlivých obcí a zjistilo, že není správné tvrzení, že by správy státních lesů žádaly někde 10. 000 Kč za l vteř. litr ročně.

Z výše uvedených číslic ostatně vysvítá, že podmínky kladené státní správou jsou méně tíživé nežli soukromými majiteli lesů a je proto výraz o lichvě, v interpelaci uváděný, odmítnouti.

Prameny, které byly zájemníkůni zadány, stát s držbou lesa nezískal bez zvláštní náhrady, jak v interpelaci jest uvedeno. Stát prameny ty zaplatil s lesem, neboť jsou tyto prameny součástí pozemku a vlastnictví k němu; bez vody není lesa, jest jen poušt, neboť les potřebuje ke svému životu vody tak nutně, jako každý jiný tvor a rostlina. Naopak výzkumy bylo prokázáno, že les smrkový, který tvoří největší část porostů horských a který v těchto polohách nemůže býti nahrazen dřevinou jmou, potřebuje k svému žití a transpiraci mnoho vody, kterou čerpá z vod spodních, nemá-li dostatek vláhy vrchní a odumírá, nenajde-Ii dostatek vody vůbec. Tato eventualita může nastati a zdá se, že již hrozí porostům smrkovým na jižních exposicích vyrostlým (zejména v revíru Rýzenburku) u správy státních lesů v Horním Litvínově.

Dnes jest již vědecky prokázáno, jak neekonomicky založené odbírání vody z pramenů může ohroziti budoucnost lesa.

K bodu č 3 interpelace možno podotknouti že i státní lesní správa měla by se dožadovati modernější úpravy vodoprávního řízení, a možno poukázati nejlépe na Sasko, kde nedávno bylo zákonem zakázáno jímati vodu v lesích k účelům průmyslovým vůbec, pro skupinové vodovody nutno zřizovati přehrady v údolích, abv cirkulace spodní vody a pramenů nebyla rušena.

O vyvlastnění území pramenišť poukazuji k vodním zákonům pro Čechy ze dne 28. srpna 1870, číslo 71 z. z. čes. pro Moravu ze dne 28. srpna 1870, číslo 65 z. r. mor., pro Slezsko ze dne 28. srpna 1870, číslo 51 z. z., slez., v nichž jsou obsažena ustanovení o řízení vyvlastňovacím.

K tomu podotýkám, že v záležitostech vodního zákona jest kompetentní ministerstvo zemědělství.

V Praze dne 20. května 1932.

Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy

Dr. Splna, v. r

1845/VI. (původní znění).

Odpověď

ministra veřejných prací

na interpelaci poslance H. Krebse a druhů,

jak ministerstvo zadává veřejné práce (tisk 1438/ XIV).

Při zadávání investičních prací postupuje ministerstvo veřejných prací podle zásad, které platí obecně pro všechny dodávkv a práce státní a ze státních peněz podporované, totiž podle zadávacího řádu vydaného vládním nařízením ze 17. prosince 1920, číslo 667 Sb. z. a n.

Jelikož přesné zachovávání tohoto zadávacího řádu dostatečně zaručuje jednotnost a nestrannost při posuzování došlých nabídek a příslušném rozhodování, dbá ministerstvo veřejných prací, aby se i podřízená zadávací místa přesně řídila týmiž zásadami

Podotýká se, že o všech větších zadávkách se rozhoduje teprv na základě vyjádření zadávacích komisí, v nichž zasedají jako důvěrníci zástupci příslušných odborných korporací.

Pokud se týče otázky, jaké úspěchy vykazují zadané investiční práce v r 1931, mohlo ministerstvo veřejných prací podle státního rozpočtu, podle zákona o silničním a vodocestném fondu použíti pro investiční stavbv v r. 1931.

	Kč
na stavby pozemní....	278, 000 000
na stavby vodohospodářské podle zákona č. 50/1931 o vodocestném fondu ........	203, 000 000
na opatření říčního loďstva.,	9, 200. 000
na stavby silniční ze státního rozpočtu a z rozpočtu silnič. fondu.	499, 000 000
na stavby mostní, počítajíc v to i subvencování nestátních mostů.	21, 800 000
na letectví .......	21, 850. 000
na elektrisační činnost	. 66, 800 000
a na státní podniky (státní báně a hutě). ......	33, 570 000
úhrnem... Kč	1. 133, 220 000
Z tohoto prelimináře bylo nutno především uhraditi:
	Kč
nedoplatky zbylé ze zadaných prací v létech minulých...	179, 421 932
stavební náklad kterého si vyžádají stavby zadané do konce r. 1930, činil.......	413, 407. 000
stavební náklad,, kterého si vyžádají stavby zadané v I. pololetí 1931. činí .......	466, 376. 000
úhrnem... Kč	1. 059, 204. 932

Na nezadané práce zbývalo tudíž koncům I. pololetí 1931 pouze 74, 015. 068 Kč.

Z toho největší položka 22, 600. 000 Kč připadla na stavby pozemní. Tento nepatrný zbytek byl do konce měsíce července plně vyčerpán.

Vedle svrchu uvedených investičních prací bylo ze státního rozpočtu ministerstva veřejných prací použito dále na různé mimořádné i řádně (udržovací) práce silniční, mostní, vodní a pozemní stavby 148, 988. 900 Kč a konečně na jiné věcné dodávky a různé příspěvky 26, 161. 000 Kč. Pokud v právě uvedených úvěrech jde o výdaje řádné, byly tyto ovšem vyčerpávány podle finančního zákona pouze v mezích přípustných dvanáctin.

Pokud se specielně týká úprav silničních, hledělo ministerstvo veřejných prací, aby se v prvé řadě používalo domácího materiálu, pročež i poslední velká zadávka těchto prací z největší části týkala se betonových vozovek a dlažeb z domácího kamene; tím se zároveň dociluje, že značná část stavebního nákladu přelévá se do mezd našeho dělnictva.

V sestavení investičních prací ministerstva veřejných prací nejsou uvedeny práce spojené se stavbou státních obytných domů z výtěžku losově akce. Z výtěžku losové akce, která činí celkem 640 mil. Kč, bylo v r. 1924 na stavby určeno 597, 214. 000 Kč, z čehož až do konce r.

1930 bylo spotřebováno 560, 248. 875. 72 Kč. V r.

1931 se dokončovaly jednak akce započaté v r. 1930, a vedle toho bylo pro tento rok ze zadržené reservy 42, 786. 000 Kč přiděleno na nové stavby 12 mil. Kč. Celkem bylo v r. 1931, pokud jde o stavby losové akce, vydáno asi 45 mil. Kč.

Ze shora uvedeného jest zjevno, že ministerstvo veřejných prací se zdarem vyčerpalo veškeré možnosti, které mělo k disposici pro investiční práce v r. 1931.

V Praze dne 21. května 1932.

Ministr veřejných prací: Inž. Dostálek, v. r.

1845/VII. (původní znění).

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance inž. Kalliny a druhů

o neuvěřitelných poměrech u bratislavských soudů (tisk 1394/I).

Po vyšetření věcí v interpelaci uvedených presidiem vrchního soudu v Bratislavě byl zjištěn tento stav:

Svaz továrníků výšivek, krajek a záclon v Kraslicích vedl exekuci proti Ignáci Hechtovi, ob-

chodníku v Bratislavě, pro 3720 Kč 50 h s přísl. Exekuce byla povolena okresním soudem v Kraslicích a došla okresnímu soudu v Bratislavě 25. listopadu 1928, pod číslem E VIII 6505 /28. Výkon exekuce dle exekučního návrhu měl býti proveden na přihlášku vymáhajícího věřitele. K jeho návrhu byl pro výkon exekuce určen den 31. prosince 1928 a také tohoto dne byla exekuce provedena zabavením 10 tuctů pullowerů. Uschování zabavených věcí nebylo provedeno, neboť zástupce vymáhající strany toho nežádal.

Výkon dražby byl určen na 8. května 1929. Dražba však provedena nebyla, neboť usnesením krajského soudu z 3. května 1929, číslo Kv 34/29 byla dražba suspendována následkem mimokonkursního vyrovnání dlužníka a to za účelem ochrany věřitelů od škody. Jakmile vyrovnávací řízení bylo ukončeno (10. února 1930), byla nařízena nová dražba na den 14. února 1930, která však byla bezúspěšná, neboť nebylo kupců.

Po vyrozumění vymáhajícího věřitele byl k jeho návrhu povolen prodej z volně ruky a ustanoven nový dražební termín, na 12. června 1930. Prodej však nebyl proveden, neboť zabavené věci byly 30. května 1930 odvezeny od dlužníka berním úřadem Bratislava-město a dle udání byly 2. června 1930 prodány. O tom byly strany soudem vyrozuměny a současně požádán berní úřad Bratislava-město, aby složil vytěžený obnos do soudního deposita. Berní úřad oznámil 21. března 1931 okresnímu soudu, že podal příslušný návrh generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě.

Pokud pp. interpelanti tvrdí, že je soudu známo, že dlužník Hecht ze zabavených pullowerů prodal 103 kusy a přes to že soud nezahájil trestní řízení, bylo zjištěno podle spisu E VIII 6505/28, že není soudu o této věci ničeho známo. Proto neměl soud důvodů, aby zavedl trestní řízení.

Rovněž není soudu ničeho známo o druhé věci uvedené pp. interpelanty a týkající se téhož věřitele »Svazu továrníků výšivek, krajek a záclon v Kraslicích« o vydražení 50 kg vlny.

Konečně v interpelaci uvedená věc E VIII 6508/28 okresního soudu v Bratislavě týká se jiného věřitele i dlužníka a není v žádné spojitosti s věcmi v interpelaci uvedenými.

Pokud pak jde o postup berního úřadu v Bratislavě, sdělilo ministerstvo financi, že jmenovaný berní úřad u Ignáce Hechta již dne 20. března 1929 zabavil 60 a 3. června 1929 dalších 45 pullowerů a že v dražbě konané 2. června 1930 prodal pouze 17 pullowerů, ježto ostatní zabavené pullowery dlužník v mezidobí zcizil, z kteréhožto důvodu bylo na něho učiněno trestní oznámeni u krajského soudu v Bratislavě. Svršky zabavené dne 30. května, 1930, byly prodávány v dražbě teprve 5. listopadu a 3. prosince 1930. Mezi svršky těmi nebyly však žádné pullowery.

Výzvě, aby výtěžek exekučního prodeje složil do soudních deposit, nemohl berní úřad vyhověti, dokud nebyla zjištěna data soudního zabavení. Po zjištění těchto dat poukázalo generální