Obecní zprostředkovatelna bytů podle oddílu II. Usnesení sociálně-politického výboru na doplnění zákona o ochraně nájemníků, o němž byla již dříve řeč, dalo podnět k tomu, že bylo v březnu roku 1928 zjišťováno u všech obcí s více než 10. 000 obyvateli, jaké jest jejich stanovisko k povinné evidenci uprázdněných bytů a jiných místností a k povinnému zprostředkování jejich pronájmu. Pro povinné zprostředkování bytů vyslovily se jmenovitě ty obce, které provádějíce již dobrovolné zprostředkování bytů z vlastní zkušenosti oceňovaly výhody nuceného přihlašování a odhlašování uprázdněných bytů. Tyto poznatky a konečně i resoluce přijatá na sjezdu Svazu čsl. měst a obcí, o níž také již byla řeč, byly podnětem k tomu, že do osnovy bytového zákona byla pojata také ustanovení o obecní zprostředkovatelně bytů.

Zřízení obecní zprostředkovatelny bytů je podle osnovy zákona pro všechny obce bez výjimky pouze fakultativní. Význam obecní zprostředkovatelny bytů bude proti soukromým bytovým kancelářím spočívati hlavně v tom, že obecní zprostředkovatelna bude dbáti toho, aby rodiny hledající zejména malý byt dostaly z volných bytů jen byt, hovící pokud možno nejlépe jejich potřebě, že bude věnovati zvláštní péči opatření vhodných bytů pro rodiny s větším počtem dětí a že vyloučí ze zprostředkování byty nezpůsobilé k obývání. Zprostředkování bytů obecní zprostředkovatelnou bude ovšem bezplatné.

Osnova zákona předepisuje z veřejného zájmu jen, že se činnost obecní zprostředkovatelny bytů musí vztahovati na všechny pronajímané byty bez rozdílu, ponechávajíc jinak úplně na vůli obce, aby sama ustanovila, chce-li činnost zprostředkovatelny rozšířiti také na jiné místnosti, účelu obecní zprostředkovatelny bytové lze dosíci jen nuceným přihlašováním a odhlašováním bytů volných k pronájmu. úspěšná činnost zprostředkovatelny závisí především zejména na bezvadném plnění odhlašovací povinnosti. Osnova zákona obmezuje se na to, že prostě stanoví tuto přihlašovací a odhlašovací povinnost ponechávajíc vládnímu nařízení, aby určilo blíže způsob a obsah přihlášek a odhlášek a způsob zprostředkování bytů.

Zřízením obecní zprostředkovatelny bytů zůstává nedotčeno právo vlastníka domu

pronajmouti volný byt, komu a zač sám uzná za dobré, a právo osoby hledající byt domluviti se přímo s majitelem domu o nájmu bytu. úspěšná činnost obecních zprostředkovatelen bytů byla by sotva možná, kdyby se jejich účelu nepodřídily také soukromé bytové kanceláře a podobné podniky zabývající se zprostředkováním bytů. Tyto podniky mohou se podle osnovy zákona i nadále zabývati zprostředkováním bytů, ale musí v zájmu dosažení účelu obecní zprostředkovatelny činiti jí oznámení o každé nabídce bytů, která byla u nich učiněna.

Také tu pamatuje osnova na možnost, aby se několik obcí mohlo dobrovolně spojiti za účelem zřízení společné zprostředkovatelny bytů.

Dozor na byty podle oddílu III. není v našich zemích neznámou novotou. Zemská správní komise království českého již v roce 1915 oběžníkem ze dne 13. července 1915 poslaným všem okresním výborům důtklivě doporučovala zavedení bytového dozoru v obcích jako součást veřejné péče bytové. Zdravotní výbor Národního shromáždění usnesl se již ve své schůzi konané dne 14. ledna 1919, alby byl vypracován a Národnímu shromáždění předložen návrh zákona, týkající se bytového dozoru. Šetřením tehdy konaným bylo zjištěno, že bytový dozor byl již v četných obcích zaveden v rozsahu, který dovolovaly nedostatečné právní normy, o něž se mohl opírati. O usnesení sjezdu Svazu československých měst a obcí dne 30. listopadu 1930, aby v novém bytovém zákoně byly stanoveny právní základy zejména také pro povinný bytový dozor, byla již řeč.

Dosavadní zákonná ustanovení, o něž se může opírati dozor na byty, zejména ustanovení stavebních řádů a stavebních statutů, obecních zřízení, zdravotního zákona a některých jiných zvláštních norem pro určité druhy místností, jsou příliš různorodá a nedostatečná, než aby mohla býti právním podkladem pro jednotnou úpravu bytového dozoru ve všech obcích.

Ve zprávě referenta o bytovém dozoru na posledním mezinárodním bytovém sjezdu v roce 1931 se uvádí, ve kterých cizích státech evropských jest již zaveden bytový dozor. Jsou to v časovém pořadí zákonů o bytovém dozoru: Francie, Anglie, Německo, Holandsko, Polsko, Švédsko, Nor-

sko, Finsko, Švýcary, dále Itálie a Lotyšsko.

Bytový dozor má za účel působiti hlavně k odklizení závad záležejících v nesprávném neb neúčelném užívání bytů a zároveň také k odklizení stavebních vad a tím působiti nejen ke zlepšení bytových poměrů, nýbrž i k zachování starých domů a starých bytů. účelu dozoru na byty lze dosíci jen prováděním prohlídek bytových.

V našem právním řádu není všeobecně závazných ustanovení o tom, jakým způsobem a za jakých podmínek smí býti jednotlivých místností užíváno k bydlení nebo ke spaní. Podle osnovy zákona je ponecháno vládnímu nařízení ustanoviti, zajakých podmínek smí býti místností užíváno k bydlení.

Osnova bytového zákona obsahuje pouze všeobecnou normu, že uživatelé bytů a místností, kterých se užívá trvale nebo přechodně k bydlení, jsou povinni užívati jich způsobem, který neškodí lidskému zdraví. Podrobnější ustanovení v rámci tohoto všeobecného ustanovení mají obsahovati bytové řády, které musí vydati každá obec zavedší dozor na byty. Podle návrhu zákona je obec povinna vydati bytový řád do tří let poté, kdy zavedla dozor na byty. Pro tento odklad byla rozhodnou úvaha, že obec teprve prováděním dozoru na byty zjedná si vědomost o skutečných bytových poměrech v obci a že teprve na základě sebraných zkušeností bude moci vydati bytový řád vyhovující místním poměrům.

Ve věci odklizení stavebních vad ustanovuje osnova zákona, že vlastník domu je povinen bez újmy nároku na náhradu vůči třetí osobě odkliditi ve svém domě všechny stavební vady odporující podmínkám, za kterých bylo stavebním řádem uděleno povolení ke stavbě a k užívání domu nebo které ohrožují život nebo zdraví obyvatelů domu. Byly-li však takové stavební vady zaviněny uživatelem bytu, je tento povinen je odkliditi.

Bylo by mylné souditi, že za trvajícího nedostatku bytů je provádění dozoru na byty bezúčelné, nelze-li za vadné byty opatřiti lepší byty. Soud takový byl by proto nesprávný, poněvadž hlavním účelem dozoru na byty je zlepšovati bytové poměry obyvatelstva v jeho dosavadních bytech. Ovšem pokud to bude možno, budou

i orgánové dozoru na byty starati se, třebas za pomoci zprostředkovatelny bytů podle oddílu II. o to, aby pro nájemníka bydlícího v bytě nedostatečném našli vhodnější, jeho bytové potřebě lépe vyhovující byt, a aby majiteli domu opatřili pro uprázdněný byt jiného vhodného nájemníka.

Osnova zákona i tu pamatuje na možnost společného bytového dozoru pro několik obcí.

účelem podpory stavebního ruchu podle oddílu IV. je dosíci toho, aby byl vybudován potřebný počet bytů, vyhovujících kulturním, zdravotním a sociálním požadavkům obyvatelstva za nájemné, které jest pro ně vzhledem k jeho důchodům hospodářsky únosné. Návrh bytového zákona vychází z názoru, že je dosud potřebí podpory stavebního ruchu proto, poněvadž soukromé hospodářství jest aspoň zatím a v dohledné době nezpůsobilé, aby bez zásahu veřejné moci a zejména bez přímé finanční podpory z veřejných prostředků, uspokojivě ukojilo bytovou potřebu chudých vrstev obyvatelstva.

Návrh bytového zákona přejímá z dosavadních zákonů o stavebním ruchu jako prostředky k nepřímé podpoře staveb obytných domů: opatřování stavenišť, jmenovitě vyvlastňováním pozemků, dále úlevy ze stavebních řádů a statutů, instituce rozhodčích soudů mzdových a konečně úlevy daňové a poplatkové. Tyto způsoby podpory mají hlavně za účel povzbuditi chuť ke stavebnímu podnikání tím, že odstraňují nebo zmírňují překážky, které se mu staví v cestu, působíce nepřímo i na zlevnění stavebního nákladu. Také daňové a poplatkové úlevy novostaveb mají tuto povahu, pokud mají za účel, aby v jejich hodnotě nalezl stavebník část svého podnikatelského zisku.

Přímá podpora staveb nových obytných domů záleží v úvěrové nebo ve finanční pomoci a má přímo za účel zlevniti nebo snížiti výlohy spojené se zúrokováním a umořováním cizího kapitálu ve stavbě investovaného a tím trvale zlevniti nájemné. Návrh bytového zákona přejímá z dosavadních zákonů o stavebním ruchu z let 1927 až 1930 úvěrovou pomoc ve způsobe záruky za druhořadé hypotékami zápůjčky, způsob to podpory, který se v dosavadní praxi dobře osvědčil. Povaha úvěrové pomoci projevuje se u záruky tím, že usnadňuje opa-

tření druhé hypotéky za úrokových podmínek obvyklých u prvořadých hypoték. Podpora ve způsobe záruky usnadňuje financování staveb obytných domů, a pokud se projevuje i snížením úrokové míry u druhořadých mručených zápůjček, působí i na snížení nájemného. Nové způsoby finanční pomoci podle návrhu bytového zákona jsou roční příspěvek na zúročení a úmor hypotekárních zápůjček, obdobný podpoře ve způsobe státního příspěvku podle posledního zákona o stavebním ruchu č. 45/1930 Sb. z. a n., přímá zápůjčka do druhého knihovního pořadí, příspěvek jednou pro vždy k úhradě stavebního nákladu a konečně zálohy k doplnění vlastních prostředku obecně prospěšných stavebních družstev.

Všechny způsoby podpory, které přináší návrh bytového zákona, vyhovují také požadavku, vyplývajícímu z povahy bytové potřeby jako potřeby stále znovu a znovu vznikající, aby byly trvalé.

Všechny čtyři způsoby nepřímé podpory stavebního ruchu byly již obsaženy v dosavadních zákonech o stavebním ruchu od roku 1921. Důvodová zpráva obmezuje se proto u nich jenom na vytčení závažnějších změn a novot proti poslednímu zákonu o stavebním ruchu č. 45/1930 Sb. z. a n. a na jejich odůvodnění.

Ustanovení hlavy prvé oopatření stavenišť zachovávají bez věcné změny dosavadní zmocnění státní správy prodávati na stavby obytných domů státní pozemky za náhradu obecné jejich hodnoty, ale mění některá ustanovení dosavadního zákona o vyvlastňování pozemků a doplňují je také zvláštními pravidly o vyvlastňování pozemků v hlavním městě Praze.

Nejdůležitější změny a nová ustanovení o vyvlastňování pozemků v návrhu bytového zákona jsou proti poslednímu zákonu o stavebním ruchu č. 45/1930 Sb. z. a n. tyto: Užití vyvlastňovacího práva podle hlavy prvé je vázáno na podmínku, že v obci je nedostatek malých bytů. Další změna spočívá v tom, že při určení přiměřené náhrady má se především hleděti k tomu, jak vlastník pozemku sám ocenil svůj pozemek pro účely berní nebo s jakým oceněním úředním se pro tyto účely spokojil, a pokud tohoto měřítka není, k obecné hodnotě pozemku. Návrh zákona

pamatuje tu na možnost zavedení na příklad dávky z nezastavěných pozemků nebo jiné obecní dávky, týkající se nezastavěných pozemků, pro něž jsou již dány právní předpoklady v zákoně ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 Sb. z. a n., jejichž konstrukce by účelněji spočívala na zásadě vlastního ocenění pozemků jejich majitelem. Návrh zákona dává také podnět k tomu, aby při určování náhrady spolupůsobili raději stálí znalci než znalci ad hoc. Další změny významné pro provádění zákona záleže jí v tom, že v ustanovení návrhu zákona, o tom, které pozemky lze vyvlastňovati, byl pojem "stavební obvod obce", převzatý z dosavadních zákonů o stavebním ruchu, blíže určen, aby tak bylo působeno k jednotné praxi při výkladu tohoto pojmu, a že z logických důvodů, o něž se v téže věci opírá nález nejvyššího správního soudu č. 8. 749/31 Bohuslav, byl i v ostatních ustanoveních návrhu zákona o tom, kdy je vyvlastňování pozemků přípustné a kdy není, pojem obce nahrazen pojmem stavebního obvodu obce, aby nebylo rozporů mezi jednotlivými ustanoveními týkajícími se podmínek pro vyvlastňování pozemků. Další změna návrhu bytového zákona proti poslednímu zákonu č. 45/1930 Sb. z. a n. záleží v tom, že návrh nepřejímá ustanovení dosavadního zákona, podle něhož mohou býti vy vlastněny pozemky soukromé, vyjímajíc příhodné pozemky parcelované, jen není-li v obci jiných pozemků způsobilých k zastavění. Toto ustanovení zavdávalo v praksi podnět k mnohým pochybnostem o tom, které pozemky sluší považovati za jiné než soukromé pozemky. Vynecháním tohoto ustanovení zjedná se s hlediska vlastnictví k pozemku úplná rovnost mezi všemi pozemky způsobilými ve stavebním obvodu obce k zastavění a na pořadí ve vyvlastňování bude míti vliv jako již podle dosavadního zákona důsledně jen jakost pozemků.

K ochraně obecních pozemku před vyvlastňovánún obsahuje návrh zákona nové ustanovení, podle něhož nelze vyvlastniti pozemky ve vlastnictví obce, hodlá-li jich obec použíti k účelům veřejným nebo k účelům svých podniků. Toto nové ustanovení aplikuje pouze zásadu obsaženou již v ustanoveních daných k ochraně soukromých vlastníků pozemků na obec, ale jen v míře nezbytně nutné. Další novota obsahuje samozřejmé, ale vzhledem k pohybnostem

v praxi stále a stále se vyskytujícím nikoli zbytečné ustanovení, že státní pozemky jsou z vyvlastnění vyloučeny.

Dosavadní ustanoveni o vyvlastňování pozemků byla z důvodů tu uvedených málo účinná. Jejich nová úprava je nutná, mají-li projeviti třebas nepřímo účinek aspoň v těch případech, ve kterých jsou splněny všechny podmínky zákona pro vyvlastnění pozemků.

Důsledky, ke kterým vede žádným právním ustanovením neobmezená spekulace s pozemky, po nichž jest v městech s velkým přírůstkem obyvatelstva, potřebujícího stále nové a nové byty a nové místnosti k provozování výdělečné činnosti, neutuchající poptávka, ukázaly se v hlavním městě Praze. Ceny pozemků dostoupily tu výše, že staly se největší překážkou stavebního podnikání soukromého, družstevního i obecního. V této věci mají odpomoc zjednati zvláštní ustanovení návrhu bytového zákona o vyvlastňování pozemků v hlavním městě Praze, která mohou býti rozšířena nařízením i na jiná velká města. Hlavnímu městu Praze dává návrh zákona nárok na vyvlastnění všech pozemků v celé oblasti v rámci plánu polohy nebo plánu (parcelačního), jichž jest zapotřebí k souvislému zastavění obytnými budovami a ke zřízení komunikací a všech ostatních veřejných zařízení, ale ukládá mu zároveň povinnost, aby provedlo zamýšlenou úpravu celé oblasti a aby staveniště, pokud je samo nezastaví, prodávalo za cenu úředně stanovenou a s podmínkou, že kupec provede na nich do stanovené lhůty stavbu vyhovující zastavovacím předpisům. Toto rozšířené vyvlastňovací právo má býti podle úmyslu návrhu zákona nejen vhodným prostředkem proti pozemkové spekulaci, nýbrž také prostředkem, jak opatřiti obci úhradu nákladu spojeného s výstavbou města v dotčené oblasti.

Ustanovení dosavadních zákonů o stavebním ruchu o zmocnění státní správy prodávati státní pozemky a vyvlastňovati pozemky způsobilé k zastavění i pro stavby budov určených pro veřejnou potřebu, jež podle svého účelu vypadají z rámce bytového zákona, zachovává návrh zákona beze změny z důvodu veřejného zájmu, ale zařaďuje je na konci hlavy prvé, aby vyznačil výjimečnou povahu těchto ustanovení v rámci bytového zákona.

Ustanovení hlavy druhé

o stavebních úlevách mají dvojí účel: jednak podporovati stavbu obytných domů tím, že nedotýkajíce se platnosti příslušných ustanovení stavebních řádů a statutů dovolují od nich úchylky za tím účelem, aby bylo urychleno řízení o žádostech za stavební povolení a aby byla stavba zlevněna úlevami konstruktivní povahy, a jednak chrániti veřejný zájem proti výstřelkům subjektivních zájmů stavebníků.

Ustanovení dosavadních zákonů o stavebním ruchu, která se týkají řízení o žádostech za stavební povolení a konstruktivních úlev u staveb, byla co do své působnosti v praksi namnoze sporná. Návrh bytového zákona rozlišuje, pokud jde o řízení, mezi stavbami prováděnými s podporou podle ustanovení hlavy páté tohoto oddílu zákona a mezi ostatními stavbami obytných domů a činí obligatorním ustanovení o řízení jen pro stavby prováděné se státní podporou, ponechávaje ostatním stavebníkům na vůli, chtějí - li jich užíti či nic.

Ustanovení návrhu bytového zákona, která dovolují konstruktivní úlevy u staveb obytných domů, jsou téměř vesměs fakultativní. Návrh zákona ponechává důsledně

i u staveb prováděných se státní podporou stavebníkovi na vůli, zda chce použíti ustanovení o konstruktivních úlevách či nic. S hlediska návrhu bytového zákona není tedy překážek, aby státní podpora byla udělena i na stavby obytných domů, které se provádějí podle přísnějších ustanovení stavebních řádů a statutů o konstrukci staveb, ale úřad má možnost udělení podpory učiniti závislým na podmínce, že u stavby bude použito konstruktivních úlev podle ustanovení návrhu bytového zákona. Četná ustanovení jednající o jednotlivých úlevách při provádění stavby byla jasněji vymezena, aby se čelilo v praksi jejich používání přes míru zákonem zamýšlenou.

V návrhu zákona bylo také jasně vysloveno, že lze užíti jeho ustanovení jak o řízení o žádostech za stavební povolení tak i o konstruktivních úlevách jenom na stavby obytných domů a nikoli také na jiné stavby, což bylo také dosud sporné.

Návrh bytového zákona obsahuje také dvě nová ustanovení daná výlučně k ochraně veřejného zájmu. Prvé z nich má za účel zabrániti stavbám, do nichž se pouš-

tějí, jakmile je regulační plán (plán polohy) vyložen, stavebníci, jejichž staveniště je plánem dotčeno. Podle tohoto nového ustanovení není dovoleno, bylo-li

o návrhu regulačního plánu zahájeno předepsané řízení za účelem jeho schválení, prováděti v regulovaném území nové stavby, přístavby a přestavby, které by byly s navrženým plánem v rozporu. Tento právní účinek však pomíjí, nebyl-li regulační plán - pokud je to předepsáno předložen vyššímu úřadu ke schválení do 6 měsíců. Tímto časovým obmezením jsou náležitou měrou chráněny zájmy stavebníkovy. Druhé nové ustanovení návrhu bytového zákona k ochraně veřejných zájmů dává stavebnímu úřadu právo odepříti parcelační a stavební povolení v částech obecního území, ve kterých nebudou provedena nezbytná zařízení komunikační, kanalisační a vodovodní v takové lhůtě, aby stavba již mohla býti účastná těchto zařízení. Toto ustanovení je však v návrhu bytového zákona dáno pouze ku prospěchu hlavního města Prahy a několika jiných velkých měst, kde je odůvodněno nejen s hlediska zdravotního, nýbrž i s hlediska obecních financí.

Obě uvedená nová ustanovení návrhu bytového zákona vztahují se netoliko na stavby obytných domů, nýbrž i na jiné stavby.

Rozhodčí soudy mzdové podle hlavy třetí mají za účel zabezpečiti stabilisaci poměrů pracovních a mzdových nejen na stavbách, nýbrž

i v ostatních stavebních živnostech a v stavebním průmyslu. V rozporu názoru mezi organisacemi zaměstnavatelskými a odborovými organisacemi dělnickými o nutnosti a užitečnosti této instituce rozhodl se návrh bytového zákona pro její nezměněné zachování.

Budiž jen poznamenáno, že zákon ze dne 4. července 1930, č. 131 Sb. z. a n., o pracovních soudech nedotkl se instituce rozhodčích soudů mzdových podle zákona o stavebním ruchu, jejichž působnost je rozsáhlejší než působnost pracovních soudů, nehledíc ani k tomu, že nebylo ještě vydáno vládní nařízení podle § 39, odst. 5., cit. zákona, které ustanoví, od které doby budou moci býti vůbec předkládány hromadné spory pracovnímu soudu, aby spor odklidil smírem.

Jediná změna v ustanoveních o rozhodčích soudech mzdových záleží v tom, že na přání odborových organisací podle obdoby ustanovení zákona o pracovních soudech připouštějí se při jednání před rozhodčím soudem mzdovým zastupování stran právníky.

Ustanovení hlavy čtvrté o daňových a poplatkových úlevách připravují přechod od výjimečného dočasného osvobození staveb od domovní daně a přirážek podle zákonů o stavebním ruchu k normálnímu daňovému osvobození podle zákona o přímých daních č. 76/1927 Sb. z. a n. Podle návrhu zákona má býti daňové osvobození, poskytované podle posledního zákona o stavebním ruchu č. 45/1930 Sb. z. a n. stavbám dokončeným do konce roku 1932 na dobu 25 let, jde-li o stavby malobytové podle § 136 cit. zák., a na dobu 15 let, jde-li o ostatní stavby, rozšířeno v tomtéž rozsahu na stavby dokončené v následujících dvou letech, v roce 1933 nebo 1934. Přechod k normální délce dočasného daňového osvobození v trvání 12 let, jde-li o stavby uvedené v § 136 cit. zákona, a v trvání 6 let, jde-li o ostatní stavby, zahajuje a připravuje návrh ustanovení hlavy čtvrté v ten způsob, že se daňové osvobození zkracuje stejnoměrně vždy o jeden rok pro stavby dokončené do konce roku 1940 v obdobích dvouletých a pro stavby později dokončené rok od roku. Z tohoto pravidla činí návrh zákona pouze výjimku u malobytových staveb obcí a jiných veřejnoprávních korporací a ústavů a obecně prospěšných stavebních sdružení, na které byla udělena podpora podle návrhu bytového zákona. Výjimka záleží v tom, že těmto stavbám má příslušeti dosavadní 25leté osvobození od domovní daně a přirážek, budou-li dokončeny do konce roku 1942. Výjimka tato nečiní rozdílu, zda jde o stavby nájemních domů obytných či o rodinné domky. Pro tuto daňovou výhodu obcí a jiných veřejnoprávních korporací a ústavů a obecně prospěšných stavebních sdružení byla rozhodnou dvojí úvaha: předně, že jen u tohoto druhu staveb - nehledíc ke stavbám rodinných domků vystavěných soukromníky pro vlastní potřebu - působí daňové osvobození na snížení ročních výloh spojených s domem a projeví se ve snížení nájemného, a za druhé, že jen u rodinných domků vystavěných pra-

vě uvedenými právnickými osobami - na rozdíl od rodinných domků vystavěných soukromníky třebas pro vlastní potřebu je v ustanoveních návrhu bytového zákona a stanov obecně prospěšných stavebních sdružení dána záruka, aby ani při pozdějších úplatných převodech rodinného domku nebylo zneužito výhod plynoucích z delšího daňového osvobození ke zdražení trhové ceny o hodnotu delšího daňového osvobození. Padá tu také na váhu, že obce a družstva ve skutečnosti stavějí jen levné byty pro nejširší vrstvy obyvatelstva,

o jaké je stále ještě nouze.

Dosavadní osvobození od dávky z nájemného v trvání 20 let u staveb malobytových a 10 let u ostatních staveb zachovává osnova bytového zákona ještě pro stavby a úpravy dokončené do konce roku 1934. Pro stavby dokončené po roce 1934 neobsahuje návrh bytového zákona podobného přechodného ustanovení jako o dočasném osvobození od domovní daně, poněvadž není všeobecně závazné normy o trvání osvobození od dávky z nájemného nebo z používaných místností, jako je o osvobození od domovní daně v zákoně o přímých daních.

Návrh bytového zákona nepřevzal z posledního zákona o stavebním ruchu č. 45/ 1930 Sb. z. a n. ustanovení o osvobození převodu pozemků od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí. Tím osnova bytového zákona odstraňuje toto osvobození

i pro pozemky, jichž bude použito k malobytovým stavbám, jako zákon o stavebním ruchu č. 45/1930 Sb. z. a n. odstranil je již pro pozemky, jichž bude použito k jiným než malobytovým stavbám. Stalo se tak z přesvědčení, že dosavadní osvobození převodu pozemků od dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti nijak nepůsobilo směrem snižování cen stavebních pozemků, nýbrž přinášelo ničím neodůvodněnou výhodu jen prodávajícím a způsobovalo těžko nahraditelnou újmu obcím, v jejichž prospěch byla zavedena tato dávka.

Ustanovení § 3 zákona ze dne 28. prosince 1911, č. 243 ř. z., o osvobození od polovičního převodního poplatku při převodu nezastavěných pozemků bylo obmezeno na pozemky zastavěné nájemními domy obytnými, ale rozšířeno vesměs i na zemi Slo-

venskou a Podkarpatoruskou, kde podobného osvobození dosud nebylo.

Ustanovení posledních zákonů o stavebním ruchu o osvobození prvního úplatného převodu hotových staveb malobytových od převodního poplatku přejímá návrh bytového zákona bez věcné změny.

Další novotou návrhu bytového zákona proti dosavadním zákonům o stavebním ruchu je ustanovení o osvobození rodinných domků od poplatkového ekvivalentu za dobu, než budou z vlastnictví obecně prospěšných stavebních sdružení převedeny do soukromého vlastnictví čekatelů, ale jen pro rodinné domky dokončené do konce roku 1925.

Ustanovení posledních zákonů o stavebním ruchu o poplatkovém osvobození listin a knihovních zápisů souvisejících s podporou státu ve způsobe záruky byla převzata bez věcné změny a jenom rozšířena na listiny a knihovní zápisy související s udělením podpory Státního bytového fondu ve způsobe fondovní zápůjčky.

Hlava pátá oddílu IV. má nadpis Státní bytový fond. Jde tu o Státní bytový fond zřízený již zákonem ze dne 20. února 1919, č. 98 Sb. z. a n., který jest podle osnovy bytového zákona určen k tomu, aby z něho byla poskytována na stavbu obytných domů přímá podpora ve způsobe úvěrové nebo finanční pomoci. Osnova bytového zákona rozhodla se pro Státní bytový fond jako výlučný pramen přímé státní podpory stavebního ruchu z několika důvodů. Nejzávažnějšími z nich jsou: Pro úhradu výloh spojených s přímou podporou stavebního ruchu otevírají se návrhem bytového zákona nové prameny příjmů, zejména příjmy ve způsobe stavebního příspěvku u starých domů. Pouze odvádění těchto příjmů do zvláštního fondu skýtá plnou jistotu, že jich nebude a nemůže býti užito k jinému účelu. Zejména stavební příspěvek lze jen tehdy sociálně odůvodniti, bude-li věnován výhradně na podporu staveb nových obytných domů. Pouze forma fondu zajišťuje výlučné užití prostředků věnovaných na podporu stavebního ruchu jen pro tento účel v tom směru, že platy, k nimž je povinen příjemce podpory nebo jeho nástupce, mohou se vraceti do fondu a zde