1923, č. 87 Sb. z. a n., ze dne 17. prosince
1927, č. 183 Sb. z. a n., a ze dne 11. července
1928, č. 118 Sb. z. a n., a bytů přidělených vojenským gážistům podle zákona ze dne 13. května 1924, č. 118 Sb. z. a n., jímž se mění §§ 25 zákonů o ubytování vojska;
5. na výkon živnostenského oprávnění ku přechovávání cizinců;
6. na byty nájemníků, kterým byla z ročního příjmu (důchodu) nejméně 100. 000 Kč pravoplatně předepsána daň z příjmu (dôchodková, důchodová) za tři po sobě následující léta v období 1924 až 1928; ustanovení toto se netýká bytů, kterých se do 31. března 1928 užívalo a dosud užívá zcela nebo zčásti k výkonu jakéhokoli povolání, živnostenských provozoven a jiných místností, které nejsou byty;
7. na byty nájemníků, kterým byla podle pravoplatných předpisů za poslední tři léta počínajíc rokem 1925 nebo pozdějším předepsána daň důchodová (z příjmu, dôchodková) z ročního důchodu (příjmu) průměrně aspoň 100. 000 Kč; ustanovení toto netýká se bytů, kterých se do 31. března 1930 užívalo a dosud užívá zcela nebo z části k výkonu jakéhokoli povolání, živnostenských provozoven a jiných místností, které nejsou byty;
8. počínajíc 1. lednem 1933 na byty, nikoli na jiné místnosti nájemníků, kterým byla podle pravoplatných předpisů za poslední tři léta předepsána daň důchodová (z příjmu, dôchodková) z ročního důchodu (příjmu) průměrně aspoň 75. 000 Kč.
9. počínajíc 1. lednem 1933 na živnostenské provozovny a jiné místnosti než byty, v nichž se provozuje výdělečná činnost, je-li nájemníkem akciová společnost, komanditní společnost na akcie nebo společnost s ručením obmezeným;
10. počínajíc 1. lednem 1933 na byty, skládající se mimo kuchyně a pokoje pro služebné z pěti nebo více obytných místností. Toto ustanovení netýká se bytů, kterých se do vyhlášení tohoto zákona užívalo a dosud užívá zcela nebo z části k výkonu jakéhokoli povolání;
11. počínajíc 1. lednem 1933 na místnosti užívané k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu, mají-li povahu velkých provozoven;
12. na smlouvy nájemní a podnájemní učiněné před vyhlášením tohoto zákona, při nichž smluvená doba nájemní přesahuje-31. prosinec 1935, i když se obnoví po projití smlu-
vené nájemní doby novou smlouvou nebo mlčky;
13. počínajíc 1. lednem 1936 na smlouvy nájemní a podnájemní uvedené v § 127, odst. 2. a 3.;
14. na domy v obcích, ve kterých ustanovení zákona č. 44/1928 Sb. z. a n. pozbyla účinnosti podle § 31, odst. 2., téhož zákona.
(2) V obci s méně než 2. 000 obyvateli, která v den vyhlášení zákona nebyla místem zcela dani činžovní podrobeným [§ 143, odst. 1., lit. a), a § 145 zákona č. 76/1927 Sb. z. a n. o přímých daních], pozbudou ustanovení tohoto oddílu účinnosti, usnese - li se na tom pravoplatně obecní zastupitelstvo většinou všech svých členů, a schválí - li usnesení zemský úřad, počátkem nájemního období následujícího po schválení usnesení.
§ 150.
Osobám, kterým byly pronajaty náhradní byty nebo jiné místnosti podle ustanovení § 126, odst. 2., č. 9., 12., 13., a 16., tohoto zákona nebo podle §§ 9 a 20, odst. 2., zákona ze dne 30. října 1919, č. 592 Sb. z. a n., může býti dána výpověď jen podle ustanovení §§ 126 až 128, i když jde o místnosti, na které se jinak ustanovení tohoto oddílu o výpovědi nevztahují.
§ 151.
Zvýšení původně smluveného nájemného osobám, kterým byly pronajaty náhradní byty podle ustanovení § 9 zákona č. 592/1919 Sb. z. a n., nesmí býti větší než zvýšení nájemného přípustné podle ustanovení tohoto oddílu. Jde-li o takové náhradní byty v domech, přestavbách, nástavbách nebo přístavbách, pro něž bylo uděleno úřední stavební povolení po 27. lednu 1917, na Slovensku a Podkarpatské Rusi po 12. listopadu 1916, jest pro obecně přípustné zvýšení nájemného rozhodné nájemné, které bylo původně smluveno; bylo-li smluveno teprve po 3. květnu 1920, je rozhodné původně smluvené nájemné snížené o 20%.
§ 152.
Rozhodování podle §§ 126, 129, 137, 143 a 144 tohoto zákona přísluší v obvodu okresních soudů v hlavním městě Praze (zákon ze dne 15. října 1925, č. 213 Sb. z. a n., kterým se upravuje soudnictví v hlavním městě Praze) okresnímu soudu civilnímu pro vnitřní Prahu (I., II., V. a VI. ), v obvodu okresních soudů Brno - město, Brno - okolí okresnímu soudu Brno - město.
§153.
Pro soudní řízení o návrzích na svolení k výpovědi a na úpravu nájemného podle §§ 126, 129, 137, 143 a 144 platí ustanovení o věcech feriálních.
§154.
Výhod ustanovení tohoto oddílu jsou účastni též příslušníci cizího státu za stejných podmínek jako příslušníci československé republiky, pokud nakládá cizí stát s příslušníky československými v tomto směru stejně jako se svými státními příslušníky.
ODDÍL VI. Odklad exekučního vyklizení místností.
§ 155.
(1) Exekuční soud může na návrh povinného (nájemníka, podnájemníka, domovníka, zaměstnance s bezplatným bytem a pod. ) nejvýše na dobu jednoho čtvrtletí odložiti exekuci vyklizením najatých neb užívaných místností, nemá-li povinný beze své viny jiné, potřebě odpovídající náhrady, anebo byl-li povolen odklad vyklizení místností, do nichž se má povinný nastěhovati.
(2) Návrh na odložení exekuce učiniti lze ještě před uplynutím lhůty stěhovací. Okolnosti, jimiž se návrh odůvodňuje, buďtež na vyzvání exekučního soudu osvědčeny.
(3) V usnesení odklad povolujícím udá soud den, kdy lhůta odkladu se končí.
(4) Trvají-li důvody odložení exekuce i po uplynutí lhůty, na kterou byl odklad povolen, může býti vyklizení na návrh povinného odloženo ještě jednou, a to opět nejvýše na dobu jednoho čtvrtletí; po třetí a naposled může býti vyklizení v těchto případech odloženo opět nejvýše na dobu jednoho čtvrtletí - jedině tehdy, potvrdí-li politický úřad prvé stolice, že v obci není potřebné náhrady.
§ 156.
(1) Nezaplatí-li povinný do osmi dnů od právní moci usnesení exekučního soudu pronajimateli případný nedoplatek nájemného a částku rovnající se poměrnému dílu nájemného i s vedlejšími poplatky, připadající na dobu do konce nájemního období, nejvýše však na dobu, na kterou byla exekuce odložena, pozbývá odklad exekuce platnosti. Neplatil-li povinný dosud nájemného, určí náhradu, kterou za další užívání jest zaplatiti, soud, vyslechna strany.
(2) V usnesení odklad exekuce povolujícím budiž uvedena částka, kterou má povinný podle ustanovení odstavce 1. zaplatiti, a povinný budiž poučen, že na návrh pronajimatele (majitele místnosti) bude exekuce vykonána, když případný nedoplatek nájemného a náhrada za další užívání místnosti nebudou včas zaplaceny.
§ 157.
(1) Ustanovení § 155 neplatí:
1. opatřil-li pronajimatel (majitel místnosti) povinnému dostatečnou místnost náhradní;
2. byla-li nájemníkovi dána výpověď z důvodů uvedených v § 126, odst. 2., č. 2. až 8., nebo byla-li dána výpověď nebo zrušena nájemní smlouva z důvodů uvedených v § 128, odst. 2.;
3. byl-li domovnický poměr nebo služební poměr zaměstnance požívajícího bezplatného bytu zrušen z toho důvodu, že domovník nebo zaměstnanec
a) dopustil se krádeže, zpronevěry nebo jiného činu, který ho činí nehodným zaměstnavatelovy důvěry;
b) způsobil svou vinou zaměstnavateli značnou škodu;
c) chová se k zaměstnavateli urážlivě nebo hrubě;
d) zdráhá se bezdůvodně konati své povinnosti;
e) vede život nemravný nebo pohoršlivý;
4. potřebuje-li majetník podniku továrního, živnostenského nebo zemědělského pro své zaměstnance bytů, které jsou přístupny toliko prostorami, náležejícími k jeho podniku;
5. poškodil-li nebo ohrožoval-li povinný nebo členové jeho domácnosti vážně život, zdraví nebo majetek pronajimatele (majitele místnosti) nebo obyvatelů domu;
6. jde-li o domy a místnosti, na které se podle § 149, odst. 1., nevztahují ustanoveni oddílu V. tohoto zákona.
(2) V obcích uvedených v § 149, odst. 1., č. 11., a v odst. 2., lze podle ustanovení tohoto oddílu povoliti odklad ještě do roku po tom, co v obci ochrana nájemníků pozbyla účinnosti.
§ 158.
Osobám, které obývají v podnicích zemědělských byty určené pravidelně pro ubytování
zaměstnanců zemědělského podniku, lze za podmínek stanovených v §§ 155 až 157 povoliti odklad pouze jednou nejvýše na stejnou dobu, jako jest smluvená neb obvyklá výpovědní lhůta z námezdního poměru, nikdy však na dobu delší jednoho měsíce.
§ 159.
(1) Nemá - li ten, kdo byl z dosavadních místností vystěhován, kam by složil své věci, jest povinna obec, ve které k vystěhování dojde, neprodleně řádně uložiti vyklizené věci potud, než jimi oprávněný naloží jinak. Povinnost tato se končí uplynutím jednoho roku ode dne, kdy vyklizené věci byly obcí převzaty do úschovy.
(2) Aby mohla obec včas učiniti přiměřená opatření, budiž jí o zamýšleném vyklizení dána zpráva, jakmile bylo povoleno, nejpozději dva dny před výkonem.
(3) Nepřevezme-li vlastník věcí u obce uložených do roka ode dne, kdy byly uloženy, buď na návrh obce nařízen jich prodej podle ustanovení exekučních řádů o prodeji věcí z nemovitosti vyklizených.
§ 160.
K odkladům povoleným podle zákona ze dne 28. března 1928, č. 45 Sb. z. a n., o odkladu exekučního vyklizení místností jest přihlížeti při rozhodování podle § 155.
ODDÍL VII. Mimořádná opatření bytové péče.
1. Přeměna a způsob užívání bytů.
§ 161.
(1) Zrušiti byt připojením jeho nebo jednotlivých jeho částí k jinému bytu nebo k jiným místnostem, používati bytu nebo jednotlivých jeho částí k jiným účelům než k bydlení nebo míti v téže obci dva nebo více bytů jest dovoleno pouze se svolením okresního úřadu.
(2) žádati za svolení ke zrušení bytu nebo k používání bytu k jiným účelům než k bydlení jest oprávněn vlastník domu, jiná osoba jen se souhlasem vlastníka domu.
§ 162.
(1) Svolení podle § 161 může býti dáno, zřídí-li žadatel v obci náhradní místnosti způsobilé k obývání, nebo není-li v obci nedostatek bytů, jinak jen z důležitých příčin, na příklad lze-li připojením bytu nebo jednotlivých jeho Částí k jinému bytu zameziti přeplnění bytu, nebo jde-li o použití bytu nebo jednotlivých jeho částí k účelu, který jest ve veřejném zájmu, anebo potřebuje-li žadatel dvou nebo více bytů v téže obci pro výkon svého povolání.
(2) Svolení podle § 161 k používání jednotlivých částí bytu k jinému účelu než k bydlení není potřebí pro místnosti, kterých majetník bytu a osoby žijící s ním ve společné domácnosti užívají k výkonu svého povolání.
§ 163.
Stavební změny za příčinou zrušení bytů nebo za příčinou jejich používání k jiným účelům než k bydlení smějí býti stavebním úřadem povoleny jen, vykáže-li se vlastník domu svolením podle § 161.
§ 164.
Připuštění místností k obývání podle § l nařízení ministra sociální péče v dohodě s ministrem vnitra a spravedlnosti ze dne 28. března 1918, č. 114 ř. z., o opatřeních bytové péče zůstávají v platnosti, dokud nebudou odvolána úřadem příslušným k udělení stavebního povolení nebo povolení obývacího.
2. Nucený pronájem volných bytů.
§ 165.
Vlastník domu jest povinen nepronajaté a neobydlené místnosti, které se hodí k obývání a kterých nepotřebuje pro sebe nebo pro své zaměstnance, na příkaz okresního úřadu pronajmouti za byt do 15 dnů po pravoplatnosti příkazu.
§ 166.
(1) Nepronajme-li vlastník domu místnosti do lhůty stanovené v § 165, určí nájemníka do 8 dnů okresní úřad.
(2) Pronajme-li vlastník domu místnosti do lhůty stanovené v § 165, avšak nenastěhuje-li se do nich nájemník do lhůty stanovené za
tím účelem okresním úřadem, může okresní úřad prohlásiti nájemní smlouvu za zrušenou a určí nájemníka do 8 dnů po pravoplatném zrušení nájemní smlouvy.
3. Opatření obcí.
§ 167.
V obcích s více než 10. 000 obyvateli může býti stanoveno pravoplatným usnesením obecního zastupitelstva, schváleným zemským úřadem a vyhlášeným způsobem v místě obvyklým, že vlastníci domů smějí pronajímati beze svolení obce byty pouze:
1. těm, kdo v obci nebo v některé z obcí okolních vykonávají své povolání jako veřejní funkcionáři nebo jako veřejní nebo železniční zaměstnanci,
2. těm, kdo mají v obci právo domovské,
3. majetníkům a zaměstnancům podniku důlního, továrního, živnostenského, zemědělského neb obchodního v obci,
4. těm, kdo se stěhují z bytu do bytu v obvodu obce, měli - li již byt ve vlastním domě nebo byt naturální nebo služební anebo byt najatý od vlastníka domu,
5. státním občanům československým, kteří se stěhují z ciziny.
§ 168.
(O Pokud v obci není zřízena obecní zprostředkovatelna bytů podle ustanovení oddílu II. tohoto zákona, může obec s více než 10. 000 obyvateli ustanoviti vyhláškou, uveřejněnou způsobem v místě obvyklým, že vlastníci domu jsou povinni oznamovati jí ve lhůtě vyhláškou stanovené každé uprázdnění a každý pronájem bytů nebo jiných místností. Ve vyhlášce může býti uložena také nájemníkům povinnost, aby oznamovali každý podnájem a každé uprázdnění místností daných do podnájmu.
(2) Obec může naříditi určitý způsob oznamování.
4. Zajišťování bytů státních zaměstnanců.
§ 169.
(1) Uprázdní-li se byt, obývaný aspoň ode dne 19. srpna 1922 státním zaměstnancem, tím, že tento zaměstnanec byl přeložen do jiné obce, může jej okresní úřad, v jehož obvodu
jest byt, zajistiti pro jiného státního zaměstnance.
(2) Byty zajištěné podle odst. 1. nebo podle § 13 zákona č. 225/1922 Sb. z. a n. a zákona č. 87/1923 Sb. z. a n. nebo podle §§ 9 až 16 zákona ze dne 11. července 1928, č. 118 Sb. z. a n., o mimořádných opatřeních bytové péče mohou býti znovu zajištěny.
§ 170.
Byl-li byt zajištěn podle § 169, jest vlastník domu povinen pronajmouti jej ode dne, kterého se zruší nájemní smlouva, a není-li tu nájemní smlouvy, ode dne, kdy se byt uprázdní, státnímu zaměstnanci, kterého mu označí úřad, který byt zajistil.
§ 171.
Zajištění by tu zaniká, neoznačí-li úřad vlastníku domu ještě před počátkem výpovědní lhůty, následující po pravoplatném zajištění, státního zaměstnance, kterému byt musí býti pronajat, nebo neoznámí-li mu označený státní zaměstnanec nejpozději pátého dne této výpovědní lhůty, že byt přijímá.
§ 172.
Vyklidí-li přeložený státní zaměstnanec zajištěný byt dříve, než se skončí nájemní poměr, nesmí vlastník domu brániti státnímu zaměstnanci, pro něhož byt byl zajištěn, a který mu oznámí, že byt přijímá, aby se se svolením dosavadního nájemníka nastěhoval do zajištěného bytu.
§ 173.
Zajistiti nelze:
1. bytů, z nichž byla státním zaměstnancem nebo vlastníkem domu již platně dána výpověď,
2. bytů v domech stavebních sdružení, která byla ministerstvem sociální péče uznána za obecně prospěšná,
3. bytů, kterých vlastník domu potřebuje pro sebe nebo pro své ženaté nebo vdané děti.
§ 174.
Byla-li před počátkem výpovědní lhůty, následující po pravoplatném zajištění, zrušena nájemní smlouva mezi státním zaměstnancem, pro něhož byl byt zajištěn, a vlastníkem domu, zajištění bytu nezaniká, a úřad, který jej
zajistil, může vlastníku domu označiti jiného státního zaměstnance.
§ 175.
Přeložený státní zaměstnanec jest povinen uposlechnouti vyzvání úřadu, jemuž jest přidělen, aby do určité doby nájemního poměru nezrušoval, nebo, byl-li mu v novém služebním místě opatřen byt, nájemní smlouvu o svém bytu v určité lhůtě vypověděl.
§ 176.
Ke státním zaměstnancům počítají se také vojenští gážisté a příslušníci četnictva. Totéž, co o státních zaměstnancích, platí obdobně o zaměstnancích železnic, sloužících veřejné dopravě, mimo zaměstnance drah pouličních, a o učitelstvu veřejných škol obecných a občanských.
6. Všeobecná ustanovení. § 177.
(1) O zajišťování bytů podle §§ 169 až 176 ve městech s vlastním statutem a ve městech se zřízeným magistrátem rozhoduje zemský úřad.
(2) Proti rozhodnutí obce, kterým bylo odepřeno svolení k pronájmu bytu podle § 167, může vlastník domu podati u obce do 15 dnů odvolání, o němž rozhoduje nadřízený politický úřad s konečnou platností. V rozhodnutí obce budiž uvedeno též odůvodnění a poučení o opravném prostředku.
(3) Proti určení nájemníka podle § 166 a proti označení státního zaměstnance podle § 170 není odvolám.
(4) Proti rozhodnutí zemského úřadu, kterým nebylo schváleno usnesení obecního zastupitelstva podle § 167, nebo kterým byl zajištěn byt podle §§ 169 až 176, není opravného prostředku.
§ 178.
Ustanovení tohoto oddílu o vlastníku domu vztahují se i na jeho zákonného nebo smluvního zástupce a na trvalého nebo dočasného uživatele nebo poživatele domu.
§ 179.
Ustanovení §§ 161 až 176 se nevztahují:
1. na domy, jakož i na přestavby, přístavby
a nástavby domů, pro něž bylo uděleno nebo
se udělí úřední povolení stavební po 27. lednu 1917, v zemi Slovenské a v zemi Podkarpatoruské po 12. listopadu 1916, a v jiných domech na místnosti, které byly teprve po 1. květnu 1924 nově zřízeny nebo z neobytných na obytné upraveny.
2. na budovy státu, země, okresu, obce nebo některého fondu těmito korporacemi spravovaného a na byty jimi najaté, kterých užívají jejich zaměstnanci jako bytů služebních,
3. na budovy, kterých korporace a ústavy humanitní, zdravotnické, osvětové a kulturní a sociálně pojišťovací ústavy používají pro svoje účely,
4. na domy a objekty, které jsou ve vlastnictví nebo správě železnic nebo železničních fondů,
5. na místnosti, za něž jejich majetníci zřídili místnosti náhradní podle § 9 zákona č. 592/1919 Sb. z. a n.,
6. na letní byty a na byty pronajímané pravidelně lázeňským hostům v místech lázeňských,
7. na byty a úřadovny zástupců cizích států,
8. na místnosti zabrané podle zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 304 Sb. z. a n., o zabírání budov nebo jejich částí pro účely veřejné a na místnosti získané pro školu a pro bydlení podle zákona ze dne 3. dubna 1919, č. 189 Sb. z. a n., a zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 295 Sb. z. a n., o školách národních a soukromých ústavech vyučovacích a vychovávacích,
9. na místnosti pronajímané u provozování živnostenského přechovávání cizinců.
§ 180.
Účinnost §§ 161 až 166 zanikne v obcích uvedených v § 149, odst. 1., č. 11., a v odst. 2. dnem, kterého v nich pozbudou účinnosti ustanovení oddílu V tohoto zákona, V těchto obcích může býti dána výpověď z bytů zajištěných podle §§ 169 až 176 a podle § 13 zákona č. 225/1922 Sb. z. a n. a zákona č. 87/1923 Sb. z. a n. a podle zákona č. 118/1928 Sb. z. a n. jen z důvodů uvedených v §§ 126 a 128, odst. 2.
ODDÍL VIII.
Stavební příspěvek.
§181.
K úhradě výdajů spojených s podporou stavebního ruchu, podle ustanovení oddílu IV.
vybírá se za dobu, po kterou bude trvati účinnost oddílu V. stavební příspěvek podle ustanovení tohoto oddílu.
§ 182.
(1) Stavebnímu příspěvku jsou podrobeny budovy (části budov), pro něž bylo uděleno stavební povolení před 28. lednem 1917, v zemi Slovenské a v zemi Podkarpatoruské před 13. listopadem 1916, a jež v době, kdy povinnost k stavebnímu příspěvku nastala, podrobeny jsou dani činžovní nebo by jí byly podrobeny, kdyby od ní nebyly dočasně osvobozeny.
(2) Budovy (části budov) z daně domovní vyňaté nebo trvale od ní osvobozené jsou od stavebního příspěvku osvobozeny; budovy z daně vyňaté podle § 126, č. 3., zákona o přímých daních jsou osvobozeny od stavebního příspěvku, jen pokud je zaručena vzájemnost.
§ 183.
(1) Stavebním příspěvkem jest povinen ten, kdo podle § 119 zákona o přímých daních jest povinen daní domovní.
(2) Kde se v tomto oddílu mluví o vlastníku budovy, rozumějí se tím také ostatní osoby jmenované v § 119 zákona o přímých daních.
§ 184.
Základem pro vyměření stavebního příspěvku je částka, o kterou nájemné (nájemní hodnota) určené podle § 185 přesahuje čtyřnásobek nájemného (nájemní hodnoty) za činžovní rok 1914 nebo u budov (částí budov) dokončených po roce 1914 za pozdější první rok činžovní (§ 135, odst. 3. a 4. ).
§ 185.
(1) Nájemným (nájemní hodnotou) je rozuměti nájemné (nájemní hodnotu), jež podle § 148 zákona o přímých daních bylo vzato za základ pro vyměření daně činžovní na berní rok, za který se stavební příspěvek vyměřuje.
(2) Jde-li o budovy (části budov), z nichž z důvodu dočasného osvobození se nepředpisuje daň činžovní, zjistí se nájemné (nájemní hodnota) podle obdoby § 148 zákona o přímých daních.
(3) U budov, z nichž se ukládá daň činžovní podle § 148, odst. 4., zákona o přímých daních, je přihlížeti jen k nájemnému z části pronajaté.
(4) Změna základu daně činžovní na odvolání má za následek změnu základu pro vyměření stavebního příspěvku.
§ 186.
(1) Při vyměřování stavebního příspěvku zaokrouhlí se základ podle § 184 dolů na částky v celých korunách dělitelné desíti.
(2) Stavební příspěvek budiž zaokrouhlen na celé koruny, a to částky do 50 h na celé koruny dolů a částky přes 50 h na celé koruny nahoru.
§ 187.
Sazba stavebního příspěvku činí ze základu podle § 184 do 50% nájemného (nájemní hodnoty), za činžovní rok 1914 nebo za pozdější první rok činžovní 5% a za každých dalších 50% tohoto nájemného až do jeho čtyřnásobku stoupá progresivně o 5%. O celoročním hrubém nájemném za činžovní rok 1914 nebo za pozdější první rok činžovní platí § 135, odst. 3. a 4.
§ 188.
Stavební příspěvek vyměří úřad příslušný k vyměření daně činžovní, v dalším zvaný vyměřovací úřad, a předepíše jej vlastníku budovy zvláštním platebním rozkazem současně s daní činžovní na týž berní rok.
§ 189.
(1) Z rozhodnutí vyměřovacího úřadu co do povinnosti nebo výše stavebního příspěvku lze se odvolati k finančnímu úřadu II. stolice, který rozhodne s konečnou platností.
(2) Odvolání, jež nemá odkladného účinku, jest podati u vyměřovacího úřadu do 30 dnů počínajíc dnem, který následuje po doručení naříkaného rozhodnutí.
§ 190.
(1) Stavební příspěvek za prvý rok jest splatný u příslušného berního úřadu do 30 dnů po doručení platebního rozkazu.
(2) Na další léta jest vlastník budovy povinen platiti stavební příspěvek zatímně vždy podle posledního předpisu ve 4 stejných částkách napřed, a to 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října každého roku. Částky připadající na platební lhůty, jež v době doručení platebního rozkazu na prvý rok již prošly, jsou
splatný do 30 dnů po doručeni platebního rozkazu podle odst. 1.
(3) Částky podle předešlého odstavce zaplacené započtou se na stavební příspěvek na příslušný berní rok později předepsaný, zbytek doplatí se na podkladě platebního rozkazu do 30 dnů po jeho doručení.
§ 191.
(1) Stavební příspěvek vymáhá se podle ustanovení platných pro vymáhání přímých daní.
(2) Z částek stavebního příspěvku, jež nebyly podle § 190 včas zapraveny, jest vlastník budovy povinen platiti úroky z prodlení podle ustanovení platných pro přímé daně, přesahuje-li roční předpis stavebního příspěvku v berní obci 100 Kč.
§ 192.
Pokud v tomto zákoně není jinak ustanoveno, platí ustanovení hlavy VIII. a IX. zákona o přímých daních platná pro daň činžovní obdobně i pro stavební příspěvek.
§ 193.
Podání osob uvedených v § 183 za účelem vyměření stavebního příspěvku a jejich přílohy jsou prosty kolků.
§ 194.
(1) Stavební příspěvek nelze přesunouti. Dohody sjednané, aby stavební příspěvek nesl místo poplatníka zcela nebo částečně nájemník, nejsou právně účinné.
(2) K stavebnímu příspěvku nelze vybírati jakékoliv přirážky.
(3) částky, které byly v berním roce na stavební příspěvek zaplaceny, vyloučí se z vyměřovacího základu při ukládání daně činžovní.
§ 195.
(1) Výnos stavebního příspěvku včetně úroků z prodlení a exekučních poplatků náleží mimo podíl v odst. 2. uvedený výhradné Státnímu bytovému fondu a účtuje se odděleně od ostatních příjmů státních.
(2) Z výnosu stavebního příspěvku včetně úroků z prodlení a exekučních poplatků připadne finanční správě 2% na úhradu výloh s předpisem a vybíráním stavebního příspěvku spojených.
(3) Bližší předpisy stanoví vládní nařízení.
§ 196.
Dosáhne - li jmění Státního bytového fondu, dříve než se skončí povinnost k placení stavebního příspěvku, takové výše, že plně uhradí zjištěnou bytovou potřebu, a stačí - li toto jmění k úhradě převzatých závazků, předloží vládla osnovu zákona o zastavení stavebního příspěvku.
ODDÍL IX. Postihové právo státu.
§ 197.
Vlastníci domů, na které byla udělena finanční podpora státu podle zákona ze dne 23. května 1919, č. 281 Sb. z. a n., o státní podpoře stavebního ruchu, nebo podle zákona ze dne 6. února 1920, č. 92 Sb. z. a n., kterým se povoluje další státní podpora stavebního ruchu, nebo podle zákonů o stavebním ruchu ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n., ze dne 27. ledna 1922, č. 45 Sb. z. a n., ze dne 25. ledna 1923, č. 35 Sb. z. a n., a ze dne 7. března 1924, č. 58 Sb. z. a n., ve způsobe státní záruky, jsou povinni k náhradě podle ustanovení tohoto oddílu.
§ 198.
(1) Předmětem náhrady podle ustanovení § 197 jsou platy, které stát učinil nebo jest povinen učiniti z důvodu převzaté záruky v rozsahu ustanoveném ve výměru o převzetí
státní záruky.
(2) Náhrada placená podle ustanovení § 58, odst. 3., nařízení č. 191/1921 Sb. z. a n. započte se na náhradu vyměřenou podle ustanovení § 199.
(3) Náhrady již předepsané podle ustanovení § 58, odst. 1. a 2., nařízení č. 191/1921 Sb. z. a n., § 51, odst. 1. a 2., nařízení ze dne 19. července 1923, č. 160 Sb. z. a n., a § 8 nařízení ze dne 3. května 1924, č. 96 Sb. z. a n., nebo náhrady, k nimž je vlastník domu podle uvedených ustanovení povinen, a náhrady zvýšených úroků s příslušenstvím předepsané podle ustanovení §§ 31, I., č. 2, nařízení č. 191/1921 a nařízení č. 160/1923 Sb. z. a n. zůstávají ustanoveními tohoto oddílu nedotčeny a nezapočítávají se na náhradu vyměřenou podle ustanovení § 199.
§ 199.
(!) Náhrada, ke které jest vlastník domu podle ustanovení § 197 povinen, se rovná