dosavadního povolání majitele bytu a kromě nutného příslušenství tolik obytných místností, aby byl způsobilý ukojiti potřebu bytovou dospělých osob obývajících byt v den podání návrhu na výpověď, není-li na újmu zdraví nájemníka a členů jeho rodiny, neztěžuje-li se jím značně výkon dosavadního jejich povolání, a je-li nájemné z něho žádané nejvýš tak veliké, aby je nájemník vzhledem k svým důchodům bez újmy ukojení ostatních svých nutných potřeb mohl platiti.

(5) Byt je považovati za přiměřený byt náhradní podle odst. 2., č. 9. obsahuje - li kromě místností nutných k výkonu dosavadního povolání majitele bytu aspoň o jednu obytnou místnost více, než kolik dospělých osob obývalo byt v den podání návrhu na výpověď, není-li na újmu zdraví nájemníka a členů jeho rodiny, neztěžuje-li se jím výkon dosavadního jejich povolání, a není-li žádané nájemné tak vysoké, aby jeho placením byla značně snížena dosavadní životní míra nájemníka a jeho rodiny.

(6) K osobám obývajícím byt v den podání návrhu na výpověď nepočítají se podle odst. 4. a 5. osoby služebné a podnájemníci, kteří se nastěhovali do bytu po 31. březnu 1928. Za dospělou osobu počítají se vždy dvě a při lichém počtu také zbývající jedna nedospělá osoba.

(7) Za obytné místnosti podle odst. 4. a 5. nepokládají se kuchyně, pokoje pro služebné, spíže, koupelny, verandy a ostatní vedlejší příslušenství.

(8) Ustanovení odst. 4. jest obdobně užíti také na jiné náhradní místnosti než byty, jde-li o výpověď podle odst. 2., č. 12. a 13.

§ 127.

(1) Smlouvy nájemní a podnájemní učiněné původně na určitou dobu, které byly před 3. květnem 1920 na neurčitou dobu prodlouženy, pokládají se po dobu účinnosti tohoto oddílu za učiněné na neurčitou dobu s výpovědní lhůtou zvláštními předpisy stanovenou nebo v místě obvyklou. Na výpověď pronajimatelovu jest užíti ustanovení § 126 a § 128, odst. 2.

(2) Smlouvy nájemní a podnájemní učiněné na určitou dobu před 3. květnem 1920, při nichž smluvená doba nájemní nepřesahuje 31. prosinec 1935, zanikají projitím času, jestliže před uplynutím nájemní doby, a to ve výpovědní lhůtě zvláštními předpisy stanovené nebo v místě obvyklé, buď nájemník prohlásí, že v nájmu nechce pokračovati,

nebo pronajimatel dá se svolením soudu podle § 126 a § 128, odst. 2., výpověď. Jinak obnovuje se smlouva nájemní a podnájemní na neurčitou dobu s výpovědní lhůtou zvláštními předpisy stanovenou nebo v místě obvyklou a lze ji do 31. prosince 1935 vypověděti jen podle ustanovení § 126 a § 128, odst. 2.

(3) Smlouvy nájemní a podnájemní, učiněné na určitou dobu po 3. květnu 1920, při nichž smluvená doba nájemní nepřesahuje 31. prosince 1935, pokládají se za učiněné na neurčitou dobu s výpovědní lhůtou zvláštními předpisy stanovenou nebo v místě obvyklou. Do 31. prosince 1935 může pronajimatel takovou smlouvu vypověděti podle ustanovení § 126 s tím obmezením, že před uplynutím smluvené doby nájemní může smlouva býti vypovězena pouze z důvodů uvedených v § 126, odst. 2., č. 1. až 5., 7., 8. a 9., a v § 128, odst. 2.

§ 128.

(1) Po dobu účinnosti tohoto oddílu může pronajimatel žádati zrušení nájemní smlouvy bez výpovědi jen, zneužívá - li nájemník bytu ke značné škodě pronajimatelově, nebo musí - li se pronajaté stavení z nařízení stavebního úřadu znovu stavěti nebo zbořiti.

(2) Z těchto důvodů může býti také dáno svolení k výpovědi podle § 126.

§ 129.

(1) Chce - li pronajimatel dáti výpověď, učiní to písemně nebo protokolárním návrhem u okresního soudu, v jehož obvodu jest byt. V návrhu buď uveden mimo byt a dobu, na kterou se dává výpověď, důvod zamýšlené výpovědi a nabídnuto jeho osvědčení. Jde-li o důvod výpovědi podle § 126, odst. 2., č. 11., musí býti potřeba podniku prokázána pravoplatným potvrzením okresního úřadu. V žádosti o potvrzení jest udati nájemníka, kterému má býti dána výpověď, a zaměstnance, pro něhož majetník podniku bytu potřebuje. Nájemník budiž jako strana o zahájeném šetření vyrozuměn. Proti potvrzení může si stěžovati majetník podniku i nájemník k zemskému úřadu, který rozhoduje s konečnou platností. K jiným důvodům nemůže býti v řízení přihlíženo.

(2) Byl-li podán návrh na výpověď z bytu z důvodu uvedeného v § 126, odst. 2., č. 1., oznámí to soud obci, v jejímž obvodu je byt, z něhož se dává výpověď.

(3) Soud vyslechna při nařízeném roku strany provede v nesporném řízení potřebná šetření a vysloví usnesením, zdali připouští výpověď; současně rozhodne o útratách. V usnesení, jímž soud připouští výpověď, udá zároveň určitě čas, kdy nájem nebo podnájem se skončí, a nařídí nájemníkovi s pohrůžkou exekuce, aby odevzdal byt v určeném čase. Uplynula-li již v době, kdy soud povoluje výpověď, smluvená nebo zvláštními předpisy stanovená nebo v místě obvyklá lhůta výpovědní, určí soud čas, kdy nájem nebo podnájem se skončí, při nájmu na neurčitou dobu tak, jako by výpověď byla dána v nejbližší výpovědní lhůtě, ač nebyla-li navrhována výpověď pro lhůtu ještě pozdější, a při nájmu na určitou dobu tak, aby nájemník měl k vyklizení přiměřenou lhůtu.

(4) Svolení k výpovědi z důvodu § 126, odst. 2., čís. 1., může soud odepříti, zaplatí-li nájemník nejpozději před skončením jednáni dlužné nájemné.

(5) nížení provede soudce, jenž jest jinak povolán rozhodovati v nájemních sporech.

(6) Do usnesení lze podati rekurs do 8 dnů od jeho doručení ke sborovému soudu I. stolice; rekurs jest podati u okresního soudu. Do usnesení soudu druhé stolice se nepřipouští opravný prostředek.

(7) Usnesení, nabylo-li právní moci, nahrazuje platnou výpověď.

§130.

(1) Byla-li výpověď připuštěna z důvodů § 126, odst. 2., čís. 1. až 8., nebo z důvodu čís. 9., pokud jde o pronájem jiných místností než bytů, nebo z důvodu § 128, odst. 2., pokud jde o zneužívání bytu, nebo nebyla-li připuštěna proto, že nájemník před skončením jednání zaplatil nájemné, jest nájemník povinen nahraditi útraty výpovědi a soudního řízení včetně útrat právního zastoupení pronajimateli, jinak jest pronajimatel povinen nahraditi tyto útraty nájemníkovi.

(2) O útratách řízení opravného platí zásady sporného řízení.

§131.

(1) Po smrti nájemníkově vstupují v nájemní smlouvu o bytu příslušníci jeho rodiny, bydleli-li v jeho bytě v době jeho smrti, nemajíce vlastního bytu. Není-li takových osob, nebo jde-li o jiné místnosti než byty, spravuje

se přechod práv z nájemní smlouvy na dědice nájemníkovy a poměr mezi dědici a pronajimatelem ustanoveními práva občanského.

(2) Opustí-Ii nájemník společnou domácnost, kterou sdílel se svou rodinou, a společný byt, přecházejí práva a povinnosti nájemníka na příslušníky jeho rodiny, neprohlásí-li do týdne, že nechtějí pokračovati v poměru nájemním.

§132.

(1) Předchozí ustanovení vztahují se také na pachtovní smlouvy o provozování živností v najatých místnostech.

(2) účinnost ustanovení §§ 126 až 131 a ustanovení odst. 1. tohoto paragrafu nemůže býti vyloučena neb obmezena smlouvou stran.

O nájemném.

§133.

(1) Zvýšení nájemného z bytů,. jednotlivých částí bytu a jiných místností jest obecně přípustno jen v mezích § 134.

'

(2) Pro obecně přípustné zvýšení nájemného jest rozhodno (základní nájemné, t. j. nájemné i s vedlejšími poplatky, které bylo smluveno 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu.

(3) Jde-li o byty nebo jiné místnosti, jež 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu přenechány byly k užívání za nepřiměřenou úplatu, jež při vyměřování daně činžovní nebyla uznána, nutno při stanovení základny zvýšení vycházeti od činžovní hodnoty, jež byla pro berní rok 1915 (berní obdob! 1915/1916) nebo pozdější berní rok k vyměření daně Činžovní stanovena.

(4) K obecně přípustnému zvýšení nájemného podle ustanovení § 134 není potřebí zvláštních důvodů.

§134.

(1) Měl-li nájemník dne 1. května 1924 místnosti již najaty, jest bez újmy ustanovení odst. 7. obecně přípustno zvýšení nájemného od 1. července 1932,

a) u menších bytů a jednotlivých částí bytu, než které jsou uvedeny pod písm. b), na částku nepřevyšující základní nájemné o 90%,

b) u bytů a jednotlivých částí bytu, obsahujících 2 obytné místnosti a kuchyni, nečítajíc pokoje pro služebné a ostatní příslušenství, na částku nepřevyšující základní nájemné o 110%,

c) u bytů větších, než které jsou uvedeny pod písm. b), a u jiných místností, mimo místnosti uvedené pod písm. d), na částku nepřevyšující základní nájemné o 130%,

d) u místností užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu,

na částku nepřevyšující základní nájemné o 100%, jde-li o malé provozovny,

na částku nepřevyšující základní nájemné o 190%, jde-li o střední provozovny,

na částku nepřevyšující základní nájemné o 340%, jde-li o velké provozovny.

(2) U místností pronajatých po 1. květnu 1924 novému nájemníku jest bez újmy ustanovení odst. 7. obecně přípustno zvýšení nájemného od 1. července 1932

a) u menších bytů a jednotlivých částí bytu, než které jsou uvedeny v odst. 1., č. 1., písm. b), na částku nepřevyšující základní nájemné o 120%,

b) u bytů a jednotlivých částí bytu uvedených v odst. 1., č. 1, písm. b) a c), na částku nepřevyšující základní nájemné o 140% a u jiných místností uvedených v odst. 1., č. 1., písm. c), na částku nepřevyšující základní nájemné o 150%,

c) u místností užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu,

na částku nepřevyšující základní nájemné o 110%, jde-li o malé provozovny,

na částku nepřevyšující základní nájemné o částku 190%, jde-li o střední provozovny,

na částku nepřevyšující základní nájemné o 340%, jde-li o velké provozovny,

(3) Mimo zvýšení uvedené v odst. 1. jest obecně přípustno další zvýšení nájemného o 20% základního nájemného u nadměrných (§ 126, odst. 2., č. 16. ) bytů o 5 nebo více obytných místnostech.

(4) 1. Nájemníku, kterému byla podle posledního předpisu vyměřena podle zákona o přímých daních daň důchodová z důchodu dani podrobeného přes 60. 000 Kč, může býti z bytů a jednotlivých částí bytu zvýšeno nájemné od 1. července 1932 na částku nepřevyšující základní nájemné,

nemá-li nájemník více nežli dvě nezaopatřené děti, o 350%,

má-li tři nezaopatřené děti, o 325%, má-li čtyři nebo více nezaopatřených dětí, o 300%.

2. Nájemníku, kterému byla podle posledního předpisu vyměřena podle zákona o přímých daních daň důchodová z důchodu dani podrobeného přes 45. 000 Kč, může býti z bytu a jednotlivých částí bytu zvýšeno nájemné od 1. července 1932 na částku nepřevyšující základní nájemné,

nemá-li nájemník více nežli dvě nezaopatřené děti, o 240%, má-li tři nezapatřené děti, o 215%, má-li čtyři nebo více nezaopatřených dětí, o 190%.

3. Nájemníku, kterému byla podle posledního předpisu vyměřena podle zákona o přímých daních zvláštní daň výdělková z ryzího výtěžku dani podrobeného přes 250. 000 Kč, může býti z místností užívaných k výdělečné činnosti v ústředí, které nejsou částí bytu, zvýšeno nájemné od 1. července 1932 na částku nepřevyšující základní nájemné o 350%. U cizozemských společností pokládá se za ústředí jejich sídlo v tuzemsku podle platných ustanovení daňových.

4. U místností pronajatých státu, zemím, okresům, obcím a jejich podnikům jest obecně přípustno zvýšení nájemného od 1. července 1932 na částku nepřevyšující základní nájemné o 340%.

(5) Počínajíc rokem 1933 jest obecně přípustno zvyšovati nájemné nad sazby uvedené v předcházejících odstavcích každoročně 1. ledna o 40% základního nájemného, dokud celkové zvýšení nepřekročí 500% základního nájemného. Ustanovení toho lze užíti teprv od 1. ledna 1936 na byt a na malou provozovnu nájemníka, kterému byla podle posledního předpisu podle zákona o přímých daních vyměřena daň důchodová z důchodu dani podrobeného nepřevyšujícího

1. 20. 000 Kč, nemá-li zákonnou povinnost pečovati o výživu jiné osoby,

2. 25. 000 Kč, má-li zákonnou povinnost pečovati o výživu jedné osoby,

3. 30. 000 Kč, má-li zákonnou povinnost pečovati o výživu dvou osob,

4. 35. 000 Kč, má-li zákonnou povinnost pečovati o výživu tří osob,

5. 40. 000 Kč, má-li zákonnou povinnost pečovati o výživu čtyř nebo více osob.

(6) Vláda se zmocňuje, aby, nezlepší - li se všeobecně hospodářské poměry, prodloužila nařízením lhůtu určenou v předešlém odstavci do 1. ledna 1936 o jeden rok.

(7) Předpisem rozhodným podle odst. 4. a 5. je poslední předpis, který nabyl právní moci, leč by dani podrobený důchod (ryzí výtěžek) podle pozdějšího předpisu, který nenabyl ještě právní moci, byl nižší. Vyměřovací úřady jsou povinny k dotazu soudu sděliti, zda dani podrobený důchod (ryzí výtěžek) nájemníkův podle rozhodného posledního předpisu převyšuje částky uvedené v odst. 4. a 5. či nic.

(8) Zvýšení nájemného z důvodu úhrady nákladu, učiněného na občasné nebo mimořádné nutné opravy a obnovy domu podle ustanovení § 8, odst. 1., č. 4, zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 275 Sb. z. a n., nebo § 12, odst. 2., písm. d), zákona ze dne 27. dubna 1922, č. 130 Sb. z. a n., nebo § 12, odst. 2., č. 4, zákonů ze dne 26. dubna 1923, čís. 85 Sb. z. a n., ze dne 25. dubna 1924, č. 85 Sb. z. a n., a ze dne 26. března 1925, č. 48 Sb. z. a n., zůstává ustanoveními předcházejících odstavců nedotčené, pokud jest vyšší než částka, o kterou může býti podle nich zvýšeno nájemné přes míru stanovenou v §§ 9 a 10 zákona č. 85/1924 Sb. z. a n.

§ 135.

(1) Do vyměřovacího základu daně činžovní nezapočítává se:

a) zvýšení nájemného podle § 9 zákona č. 48/1925 Sb. z. a n. přes míru ustanovenou v §§ 9 a 10 zákona č. 85/1924 Sb. z. a n.,

b) zvýšení nájemného podle § 12, odst. 2., č. 4, zákona č. 48/1925 Sb. z. a n.,

c) zvýšení nájemného podle § 137, odst. 2., tohoto oddílu,

d) zvýšení nájemného podle § 134, odst. 1. až 4., tohoto oddílu přes míru ustanovenou v § 9, odst. 1. až 4., zákona č. 48/1925 Sb. z. a n., pokud nepřesahuje 40% základního nájemného,

e) dalších 20% základního nájemného.

(2) Počínajíc rokem 1933 nezapočítává se do vyměřovacího základu daně činžovní:

1. u domů, u kterých celkové nájemné (§ 148 zákona o přímých daních)

a) nepřevyšuje čtyřnásobek nájemného podle odst. 3. a 4., 120% tohoto nájemného;

b) činí více než čtyřnásobek a nepřesahuje pětinásobek nájemného podle odst. 3. a 4., 80% tohoto nájemného;

c) činí více než pětinásobek a nepřesahuje šestinásobek nájemného podle odst. 3. a 4., 40% tohoto nájemného;

2. část zvýšení nájemného z důvodu úhrady nákladu učiněného na dočasné nebo mimořádně nutné opravy a obnovy domu podle ustanovení uvedených v § 134, odst. 8., o kterou je toto zvýšení vyšší, než částky uvedené pod č. 1 písm. a) až c).

(3) Nájemným rozhodným podle odst. 2., č. 1., rozumí se celoroční hrubé nájemné (nájemní hodnota) za Činžovní rok 1914 nebo u budov (části budov) dokončených po roce 1914 za pozdější první rok činžovní určené podle odst. 6., odst. 1., zákona ze dne 9. února 1872, č. 17 ř. z., jímž se mění zákony o domovní dani, v zemi Slovenské a Podkarpatoruské podle § 44, písm. b), zák. čl. VI. 1909 o dani domovní. Toto nájemné (nájemní hodnota) se zjistí z vyměřovacích spisů daně činžovní.

(4) Nelze-li nájemné (nájemní hodnotu) pro činžovní rok 1914 nebo pro pozdější první rok, uvedené v odst. 3., zjistiti z vyměřovacích spisů daně činžovní, vyšetří se podle obdoby § 152 zákona o přímých daních nájemní hodnota, jež by pro budovu (její část) stejného nebo podobného druhu byla bývala v roce 1914 nebo v pozdějším prvém roce činžovním přiměřená.

(5) Za základ pro vyměření dávek vybíraných na podkladě nájemného (nájemní hodnoty) může za léta 1932 až 1937 býti vzato nejvýše nájemné (nájemní hodnota), jež bylo základem daně činžovní na rok 1927.

§136.

(1) O tom, je-li provozovna podle § 134 malá, střední nebo veliká, rozhodne, nedohodnou-li se strany, soud, přihlížeje k její velikosti, ke způsobu jejího užívání a k rozsahu podniku, vyžádaje si dobré mínění obchodní a živnostenské komory, v jejímž obvodu je sídlo soudu.

(2) Platí-li se jednotné nájemné z bytu a místností užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu, a nedohodnou-li se strany, jaká část nájemného připadá na byt a jaká na místnosti ostatní, rozhodne o tom

soud podle okolnosti případu, vyžádaje si, uzná-li toho potřebu, dobré mínění obchodní a živnostenské komory, v jejímž obvodu je sídlo soudu.

§137.

(1) Nad míru uvedenou v §§ 134 a 138 smí býti zvýšeno nájemné jen z důvodů uvedených v odst. 2. až 5., a to, nedojde-li k dohodě, jen uzná-li okresní soud, v jehož obvodu jest byt, zvýšení přípustným.

(2) Zvýšení nájemného jest přípustno o tolik, oč vzrostly výlohy pronajímatelovy

1. zvýšením veřejných dávek z domu nebo z nájemného napravovaných nebo zavedením nových veřejných dávek, vyjímaje dávku z majetku a z přírůstku na majetku,

2. zvýšením pravidelných ročních výloh za

a) dostatečné osvětlování schodiště a chodeb domu,

b) vodoměr, plynoměr a elektroměr,

c) čištění domovní stoky,

d) čištění žumpy,

e) vymetání komínů a za

f) odvážení popele a smetí z domu,

3. zvýšením úrokové míry a vedlejších poplatků nebo jinými platy z knihovních pohledávek, které vázly na domě 1. srpna 1914, pokud jest zvýšení odůvodněno všeobecným stoupnutím hypotékami úrokové míry,

pokud zvýšení pod čís. 1. až 3. uvedené nastalo po 1. srpnu 1914 nebo po pozdějším prvém pronájmu. Jsou-li pro výlohy uvedené pod čís. 2 a 3 veřejně vyhlášeny sazby, jest zvýšení nájemného přípustné jen o částku vypočítanou podle těchto sazeb, leč že byly výlohy nižší.

(3) K úhradě nákladu spojeného se zdražením ústředního topení a užívání zdviže lze nájemné přiměřeně zvýšiti, ale za užívání zdviže jen osobám, které jí používají nebo na její používání činí nárok.

(4) K úhradě nákladů, jež byly učiněny k žádosti nájemníkově v jeho bytě, jest přípustno přiměřené zvýšení nájemného na dobu, která stačí, aby se náklady v přiměřené lhůtě umořily, ledaže byly nutný, aby byt byl udržen v užívatelném stavu.

(5) Zvýšení nájemného nesmí pro jednotlivý byt činiti více, než na něj připadá z úhrnné částky zvýšení podle poměru nájemného z jednotlivého bytu k součtu nájemného

ze všech bytů placeného v době rozvrhu a nájemních hodnot nepronajatých součástí domu, položených za základ poslednímu daňovému předpisu.

(6) Zvýšení nájemného není přípustno z důvodu, že se mimo výlohy uvedené v odst. 2., č. 2, zvýšily také ostatní pravidelné roční výlohy, spojené s udržováním a správou domu, nebo že byly provedeny občasné nebo mimořádně nutné opravy a obnovy domu, ani že pominulo dočasné osvobození od daně nebo dočasná úleva daňová, ani že se zvýšila daň činžovní v důsledku obecně přípustného zvýšení nájemného podle § 134.

(7) Obce, v nichž je sídlo okresního soudu a berní správy (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi finančního ředitelství), jsou povinny a ostatní obce oprávněny, podle návrhu berní správy (finančního ředitelství) vyhlásiti, do jaké míry a od které doby jest přípustno zvýšení nájemného v obci z důvodů uvedených v odst. 2., č. 1 a 2.

(8) Počínajíc rokem 1933 může býti nájemné zvýšeno toliko:

1. o obecní dávky a poplatky, vybírané na podkladě nájemného (nájemní hodnoty) nebo na jiném podkladě nájemné (nájemní hodnotu) nahrazujícím, a o platy dávkám a poplatkům podobné, jež se předpisují obci majiteli budovy, postihují však její uživatele: dávky, poplatky a jím podobné platy mohou býti vybírány podle pravidel platných v době splatnosti nájemného, i když nejsou ještě předepsány;

2. podle odst. 3. a 4.

§ 138.

(1) Ohsahuje-li najatý byt kromě místností nutných k výkonu dosavadního povolání nájemníkova a kromě nutného příslušenství více obytných místností než kolik dospělých osob v bytě bydlí, může pronajimatel od 1. ledna 1934 žádati na nájemníkovi, aby se rozhodl podle své volby buď postoupiti pronajimateli nadbytečné obytné místnosti, nebo přijmouti dostatečný náhradní byt podle § 126, odst. 4., anebo platiti nájemné zvýšené o 40% části základního nájemného, připadající na nadbytečné místnosti.

(2) K dospělým osobám v bytě bydlícím podle odst. 1. nečítají se osoby služebné a podnájemníci, kteří se nastěhovali do bytu po 31.

březnu 1928, čítají se k nim však osoby zaměstnané ošetřováním trvale nemocného nájemníka nebo některého příslušníka jeho rodiny. Nedospělé osoby čítají se vždy dvě a při lichém počtu také zbývající jedna za dospělou osobu.

§139.

Za užívání zařízení bytu daného v nájem a jiná smluvní plnění smí býti smluvena pouze přiměřená úplata; tato úplata smí se přiměřeně zvýšiti, pokud je to v daném případě zvlášť odůvodněno.

§140.

(1) Ustanovení §§ 134, 136 až 138 nevztahují se:

1. na nájemní smlouvy učiněné v době od 1. května 1922 do 31. března 1925 na dobu delší 3 let, která dosud neprošla, o bytech, vskládajících se mimo kuchyně a pokoje pro služebné ze 4 nebo více obytných místností, neb o místnostech užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu,

2. na nájemné smlouvy učiněné v době od 1. dubna 1925 do 31. března 1928 aspoň na dobu 5 let. která dosud neprošla, o bytech, skládajících se mimo kuchyně a pokoje pro služebné ze 3 nebo více obytných místností, nebo místnostech užívaných k výdělečné činnosti, které nejsou částí bytu,

3. na nájemní smlouvy učiněné po 31. březnu 1928 aspoň na 4 léta.

(2) Nedohodnou-li se strany jinak, je nájemník povinen platiti i po uplynutí smluvené nájemní doby nájemné placené v posledním nájemním období, ledaže nájemné stanovené podle §§ 134, 136 až 138 je vyšší.

(3) Ustanovení odst. 1. a 2. platí jen potud, pokud smlouva, o kterou jde, není podle § 149, odst. 1., č. 8. a 9., vyňata z působnosti tohoto oddílu.

§141.

Zvýšení nájemného jest účinné od nejbližšího nájemního období, ač není-li zvýšení nájemného z důvodů uvedených v § 137, odst. 2. nebo odst. 8., č. 1., přípustno již od dřívějšího dne.

§ 142.



(1) Podnájemné s vedlejšími poplatky nesmí býti větší než nájemné s vedlejšími poplatky, které platí nájemník, a byla-li dána jen část bytu do podnájmu, než poměrná část nájemného s vedlejšími poplatky, vypadající na část danou do podnájmu.

(2) Ke zvýšení podnájemného nad procento, o které bylo přípustně zvýšeno nájemné nájemníkovi, jest potřebí svolení soudu.

(3) Ustanovení § 139 jest užíti také na podnájem.

(4) Nájemník jest k žádosti vlastníka domu povinen učiniti mu o každém podnájmu oznámení a zároveň udati jméno a povolání podnájemníkovo, výši podnájemného a výši úplaty za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění.

§143.

(1) O tom, je-li přípustno zvýšení nájemného podle § 137 neb úplaty za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle § 139 nebo podnájemného podle § 142, rozhoduje okresní soud, v jehož obvodu jest byt, k písemnému nebo protokolárnímu návrhu pronajimatelovu nebo nájemníkovu.

(2) O zvýšení nájemného podle § 134 rozhoduje soud v odst. 1. uvedený k návrhu pronajimatelovu nebo nájemníkovu, jen neshodnou-li se strany o základním nájemném podle § 133 neb o jiných podmínkách zvýšení nájemného.

(3) Pronajímatel musi předložiti průkaz o nájemném, které bylo smluveno 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu, a navrhuje-li zvýšení, uvésti ve svém návrhu dosavadní nájemné nebo jinou úplatu a odůvodniti podrobným výpočtem požadované zvýšení.

§144.

(1) Soud přezkouší na návrh nájemníkův nebo pronajimatelův úmluvy o zvýšení nájemného nad míru uvedenou v § 134, o úplatě za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle § 139 a o podnájemném podle § 142. O tom, je-li podnájemné neb úplata placená podnájemníkem za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění podle §§ 142 a 139 přiměřená, rozhoduje soud i k návrhu vlastníka domu.

(2) Soud je pak oprávněn, vyslechna strany, podle výsledku šetření nájemné nebo podnájemné neb úplatu za užívání zařízení bytu a jiná smluvená plnění upraviti s účinkem od nejbližšího nájemného období přiměřené v mezích, tohoto oddílu. Přeplatku za dobu minulou nelze zpět žádati.

(3) K žádosti nájemníka, jemuž bylo nájemné zvýšeno podle § 134, odst. 4. nebo 5., může soud, změní-li se poměry, na které je zvýšení nájemného podle uvedených ustanovení závislé, upraviti nájemné na míru odpovídající podle uvedených ustanovení, změněným poměrům.

(4) K žádosti nájemníka může soud vyloučiti další zvyšování nájemného podle § 134 odst. 5., bylo-li základní nájemné smluveno po 27. lednu 1917, v zemi Slovenské a v zemi Podkarpatoruské po 12. listopadu 1916, a je-li nájemné z bytu placené u srovnám s nájemným s podobných bytů nepřiměřeně vysoké.

(5) Na návrh obce může soud nájemné z bytu, u něhož byly zjištěny podle ustanovení § 18 stavební vady, které jsou zdraví lidskému škodlivé, upraviti na částku nižší, než připouštějí §§ 133 až 137, na dobu, dokud vady nebudou odstraněny.

(6) Ustanovení odst. 5. lze užíti i na návrh nájemníka, je-li potvrzením úředního lékaře prokázáno, že byt je zdravotně závadný.

§145.

(1) Byl-li soud požádán, aby rozhodl podle §§ 143 nebo 144, obešle strany podotkna, že věc projedná a o ní rozhodne, i když se strany osobně nedostaví. Jednání buď provedeno pokud možno do 14 dnů po učiněném návrhu.

(2) Obeslané osoby jsou povinny přijíti nebo k jednání vyslati zmocněnce s věcí náležitě obeznalého jakož i dáti podle pravdy vysvětlení o určitých otázkách soudem označených.

(3) Soud provede v nesporném řízení šetření pro rozhodnutí potřebná, vyslechna, je-li toho třeba, znalce a přihlížeje k okolnostem, které v daném případě jsou podle ustanovení zákona rozhodný pro přípustné zvýšení.

(4) O útratách řízení platí zásady řízení sporného s výjimkou útrat právního zastoupení v prvé stolici, jež hradí každá strana ze svého.

§146.

Do usnesení soudu podle §§ 143 a 144 lze podati rekurs do 15 dnů od jeho doručení ke

sborovému soudu I. stolice; rekurs jest podati u okresního soudu. Do usnesení soudu druhé stolice se nepřipouští prostředek opravný.

§ 147.

Protokoly a podání v řízení soudním podle oddílu V. podléhají poplatkům stanoveným pro řízení nesporné; z usnesení jest zaplatiti poplatek rovnající se polovičnímu rozsudečnému (saz. pol. 6 A), a) a E), a), vyhlášky min. fin. ze dne 9. září 1931, č. 151 Sb. z. a n. a §§ 14 a 15 zák. čl. XLIII z r. 1914).

§ 148.

Ustanovení o bytech v tomto zákonu vztahují se, pokud není jinak ustanoveno, také na jednotlivé části bytu a jakékoliv jiné místnosti, které jsou předmětem nájemní nebo podnájemní smlouvy.

§ 149.

(1) Ustanovení §§ 126 až 134, 136 až 148 se nevztahují:

1. na domy, jakož i na přestavby, přístavby a nástavby domů, pro něž bylo uděleno nebo se udělí úřední povolení stavební po 27. lednu 1917, v zemi Slovenské a v zemi Podkarpatoruské po 12. listopadu 1916, a v jiných domech na místnosti, které byly teprve po 1. květnu 1924 nově zřízeny nebo z neobytných na obytné upraveny a pronajaty:

2. v obcích s méně než 2. 000 obyvateli na části bytu vlastníka domu, které byly pronajaty po 1. květnu 1924;

3. na domy, které jsou od 1. listopadu 1918 ve vlastnictví osady, obce, okresu, země, sociálně pojišťovacího ústavu nebo stavebního sdružení, které bylo ministerstvem sociální péče uznáno za obecně prospěšné, na domy a objekty ve vlastnictví nebo správě státu a na domy a objekty, které jsou ve vlastnictví nebo správě železnic nebo železničních fondů.

4. na byty a místnosti, které byly pronajaty nebo se pronajímají novému nájemníkovi nebo podnájemníkovi po 31. březnu 1928, a na byty skládající se mimo kuchyně a obytné pokoje pro služebné ze 4 nebo více obytných místností, které byly pronajaty po 1. květnu 1924 novému nájemníkovi, v obou případech s výjimkou bytů zajištěných a bytů, pro které byl určen nájemník podle zákonů o mimořádných opatřeních bytové péče ze dne 11. července 1922, č. 225 Sb. z. a n., ze dne 26. dubna