s přiměřeným pokynem českolipského krajského soudu došlo dne 21. dubna 1932, takže Karafiát mohl býti teprve dne 22. dubna 1932 u libereckého krajského soudu věcně vyslechnut a teprve toho dne mohla býti na něho uvalena vyšetřovací vazba. § 179 tr. f. prašně předpisuje, že vyšetřující soudce má do 24 hodin vyslechnouti každého, kdo byl odevzdán soudu, a že po tomto výslechu vyšetřující soudce má ihned rozhodnouti, má-li býti obviněný opět propuštěn na svobodu nebo má-li býti na něho uvalena řádná vyšetřovací vazba. Tento zákon byl hrubě porušen tím, že na Karafiáta byla vyšetřovací vazba uvalena teprve po celých 12 dnech. Oskar Karafiát dal se hned v prvních dnech po svém dopravení k libereckému krajskému soudu předvésti a požádal, aby byl buď ihned převezen k příslušnému krajskému soudu v České Lípě, nebo aby byl ihned propuštěn. Jeho žádosti se vůbec nedbalo, zřejmě proto, poněvadž liberecký krajský soud neměl ponětí, proč byl Karafiát zatčen a beze spisů česko-lipského krajského soudu byl bezradný.
Tak došlo k další nezákonnosti, neboť § 178 tr. ř. přesně předpisuje, že při zajišťovací vazbě obviněný má býti na svou žádost do 48 hodin odeslán vyšetřujícímu soudci - v tomto případě u českolipského krajského soudu. A o takovou zajišťovací vazbu u libereckého krajského soudu zde šlo, ovšem proti zákonu prodlouženou na plných 12 dní.
Radní komora českolipského krajského soudu usnesením ze dne 23. dubna 1932 zamítla obhájcův návrh podaný českolipskému krajskému soudu, aby Karafiát byl ihned propuštěn, a aby to bylo telefonicky nařízeno libereckému krajskému soudu a tím potvrdila uvalenou vyšetřovací vazbu pro nebezpečí útěku a kolluse a odůvodnila to takto:
»Nehledě k možnému nebezpečí útěku trvá ještě nyní důvod vazby podle § 175, odst. 3 tr. ř. (nebezpečí tajného dorozumění), poněvadž svědkové nebyli ještě vyslechnuti, takže dlužno se právem obávati, že by obviněný, kdyby byl z vazby propuštěn, mohl na svědky působiti tak, že by to překáželo zjištění pravdy. «
Že ve skutečnosti nehrozí nebezpečí útěku, zvláště když Karafiát ve své hodnosti jako redaktor byl zatčen při své redakční činnosti ve svém řádném bydlišti, vyplývá již z pověstného odůvodněni radní komory českolipského krajského soudu, které mluví jen o možném nebezpečí útěku a toto nebezpečí útěku vůbec neodůvodňuje, ačkoliv zákon v § 175, odst. 2 uvádí zcela konkrétní známky nebezpečí útěku, které zde vůbec nejsou a mluví zvláště o pádných důvodech pro podezření z útěku. V tomto případě není vůbec důvodů pro nebezpečí útěku, jmenovitě však není důvodů pádných.
Ani o nebezpečí kolluse (tajného dorozumění) nemůže býti řeči.
Při této řeči pronesené na schůzi dne 5. dubna 1932 v Horním Gruntu nebyl úředně žádný vládní zástupce, takže se varnsdorfské četnictvo mohlo dověděti, že Karafiát svou řečí domněle porušil zákon, jen od občanských účastníků schůze, především tedy od špehounů a konfidentů. Jest tedy nesmyslné míti za to, že by Karafiát, kdyby byl
z vazby propuštěn, mohl působiti na průvodní svědky, jako špehouny a konfidenty tak, že by to překáželo zjištění pravdy.
Ale mimo to, oněch několik svědků, které se k četnictvu tak úslužně zachovali, mohlo býti vyslechnuto v krátké době. Užívá-li bezpečnostní úřad k zatčeni »pachatele« telefonu, aby se to náležitě urychlilo, pak jest podle zákona povinnosti vyšetřujícího úřadu použiti stejného prostředku, telefonu, aby dal svědky co nejdříve vyslechnouti, zvláště když zákon předpisuje, že při vazbách má se trestní řízení pokud možno urychliti.
V tomto neslýchaném případě musil Karafiátův obhájce proti usnesení radní komory podati stížnost k pražskému vrchnímu soudu, třebaže zasláním spisů českolipského krajského soudu pražskému vrchnímu soudu se ztrácí cenný den, a ve své stížnosti vrchnímu soudu podal návrh, aby ještě téhož dne, kdy stížnost dojde, o ni rozhodl a ihned telefonicky nařídil českolipskému krajskému soudu, aby Karafiát byl z vazby propuštěn a aby toto opatření oznámil dále libereckému krajskému soudu. Ačkoliv tato stížnost odešla z Liberce dne 23. dubna 1932 jako spěšná zásilka k českolipskému krajskému soudu, nedostal obhájce ještě dne 29. dubna 1932 vyrozuměni, jak byla stížnost proti vazbě vyřízena, a tak jest Oskar Karafiát ód 9. dubna 1932 celé týdny proti zákonu držen ve vazbě přes § 107 ústavní listiny, podle něhož lze osobní svobodu omeziti nebo odníti jen podle zákona.
Oskar Karafiát jest komunista. To snad vysvětli, proč se s nim takto nakládá, jestliže se také tento další případ vezme v úvahu.
Oskar Karafiát byl v r. 1931 u libereckého krajského soudu obžalován pro přečin proti zákonu na ochranu republiky, spáchaný řečí na schůzi, a hlavní přelíčení konalo se dne 30. června 1931. Toto hlavní přelíčení bylo však odročeno, poněvadž se nedostavil jediný průvodní svědek, policejní komisař Edvin Zeman od jabloneckého policejního komisařství, který na oné schůzi byl vládním zástupcem. Předsedou nalézacího senátu při tomto líčeni byl vrchní soudní rada dr. Václav Huyer. Za několik dní po tomto odročeném hlavním přelíčení nahlédl Karafiátův obhájce do spisů a nalezl ve spise zvláštní list, jejž vlastnoručně napsal předseda nalézacího senátu vrchní soudní rada dr. Václav Huyer, tohoto znění:
»Podle zprávy jabloneckého policejního ředitelství a svědecké výpovědi úplně věrohodného svědka Edvina Zemana, který sepsal tuto zprávu podle poznámek, které si udělal na oné schůzi, a který výslovně prohlásil, že ví, že to, co si zapsal, souhlasí s tím, co řečník na této schůzi mluvil, byl zjištěn tento stav věci; «
Nyní následuje poukaz, rovněž vlastnoručně psaný předsedou nalézacího senátu vrchním soudním radou dr. Václavem Huyerem, aby se vypsala příslušná místa ze žalobního spisu, která obsahují skutkovou podstatu žaloby proti Oskaru Karafiátovi.
Pak následuje další poukaz vypsat místa ze žalobního spisu, která obsahují obranu obviněného, a k tomu jest na listě rukou psaném doslova připojeno:
»Tato obrana obviněného jest však vyvrácena výše zmíněnou skutkovou podstatou. «
Poté následují znova dva poukazy vypsat příslušná místa ze žalobního spisu.
Celý list napsal, ijak jsme se zmínili, zcela vlastnoručně předseda nalézacího sená u.
Doplní-li se tento list podle poukazu, nařizujícího vypsat takto označená místa ze žalobního spisu, pak obsahuje úplné a nepřetržité odůvodnění odsuzujícího rozsudku, k němuž dlužno ještě připojiti snad opis ze žalobního spisu, úvodní klausuli a pak jen ještě výměr trestu, abychom dostali úplný rozsudek.
Obhájce Oskara Karafiáta uvedl to v žádosti na zamítnutí předsedy senátu vrchního soudního rady dr Václava Huyera a jménem obžalovaného připojil:
»Svědka Zemana označuje v. s. r. Huyer na onom listě jako »úplně věrohodného", ještě než tohoto svědka nalézací senát vůbec vyslechl. V. s. r. Huyer prohlašuje v onom listě, že skutková podstata byla zjištěna podle obžaloby, ale neprovedl hlavního přelíčení; prohlašuje, že moje obrana byla vyvrácena, neprovedl však hlavního přelíčení.
Pan v. s. r. Huyer úplně vypracoval důvody odsuzujícího rozsudku bez hlavního přelíčení a dříve než bylo provedeno. Nemusím snad teprve vykládati, jak dalece se příčí zákonu taková příprava hlavního přelíčení předsedou nalézacího senátu? Nemusím snad vykládati, jak taková příprava hlavního přelíčení ohrožuje ustálené zásady, že hlavni přelíčení má býti ústní a bezprostřední? Nemusím snad teprve vykládati, jak taková příprava znevažňuje zásady trestního řízeni, jejichž zachovávání jest přikázáno podstatou řízení, zajištujícího obranu? A musím konečně líčiti pocity, k'eré mne jako obviněného naplňuji, když předseda nalézacího senátu, který jest pověřen nejsvědomitějším zjištěním objektivní pravdy, kterému jest svěřen, můj osud a kterému jest v této trestní věci svěřeno mé blaho, když předseda tohoto nalézacího senátu bez provedení hlavního přelíčení již vyslovil nade mnou rozsudek?
Nepopiratelným právem mé obrany jest takového předsedu senátu odmítnouti podle § 72 tr. ř.
Pan v. s. r. dr Václav Huyer utvořil si své mínění o trestných činech, mně za vinu připisovaných, ještě než hlavní přelíčení bylo provedeno. Jde zde tedy o úsudek napřed ustálený. Pan v. s. r. dr Václav Huyer zaujal své stanovisko při rozsudku ještě před provedením hlavního přelíčení. Jde zde o předpojatost. Pan v. s. r. dr Václav Huyer ještě před provedením hlavního přelíčení pronesl svůj rozsudek. Jde zde o předsudek.
Všechny tyto důvody jsou způsobilé, aby nastala pochybnost o jeho úplné nepředpojalosti.
Obhájcovu návrhu na zamítnutí bylo ovšem ihned vyhověno, ale jinak se zřejmě nestalo nic, aby se zabránilo tomu, aby tento předseda nalézacího senátu v četných jiných případech i dále soudil ob-
žalované, kteří jsou komunisty a řečmi na schůzích se »provinili« proti zákonu na ochranu republiky.
Tážeme se pana ministra spravedlností:
Jest ochoten naříditi, aby Oskar Karafiát byl ihned propuštěn z vazby?
Co hodlá učiniti, aby provinilým soudcům a zvláště dr Huyerovi bylo ihned znemožněno souditi komunisty?
Co zamýšlí učiniti, aby se takové případy příště neopakovaly?
V Praze dne 9. května 1932.
Hádek, Höhnel,
Kubač, Kopecký, Dvořák, Zápotocký, Klíment, Novotný, štětka, Gottwald, dr Stern, J. Svoboda, Tyli, Török, Śliwka, Hruška, Krosnář, Hodinová, Juran, Hrubý, Kühn, Steiner.
1797 XII (překlad).
Interpelace
poslance Russa a soudruhů
ministrovi vnitra
o nezákonité domovní prohlídce u posl. Kuhnové.
Dne 14. května t. r. ve1/46 ráno přišli dva četníci do bytu Rudolfa Appelta v Chomutově, Spořická ulice č. 1856 a podle rozkazu okresního hejtmana dr Wagnera provedli tam domovní prohlídku. Při tom chtěli vniknouti i do pokoje, jejž si posl. EIvíra Kuhnová najala v bytě Rudolfa Appelta, což jest zjištěno i řádnou přihláškou u úřadu. Mimo to jest na dveřích 'tohoto pokoje přibita visitka posl. Kuhnové. Rudolf Appelt výslovně celníky upozornil, že tento pokoj obývá posl. Kuhnová. Přes to četníci odňali klíče tohoto pokoje a po hodině se vrátili s písemným prohlášením okresního hejtmana dr Wagnera, podle něhož měli vykonati domovní prohlídku v bytě posl. Kuhnové. Potom ji provedli a zabavili její osobní papíry.
Tento postup jest křiklavým porušením poslanecké imunity. Jest to důsledek všech porušení imunity, která isme během doby vylíčili a která vláda trpěla a podporovala. Takto se ve skutečnosti vůbec ruší poslanecká imunita. O nemožném chování zvláště chomutovského okresního hejtmana dr Wagnera podali jsme ministerstvu vnitra četné, zřetelné důkazy, zejména v poslední době.
Tážeme se pana ministra:
Je-li ochoten příkladně potrestati všechny úřední orgány a zvláště okresního hejtmana dr Wagnera pro zmíněné porušení imunity?
Je-li ochoten naříditi, aby nezákonitě zabavené papíry byly ihned vráceny posl. Kuhnové?
Jaké pokyny hodlá vydati podřízeným úřadům, aby se takové a podobné případy příště neopakovaly?
V Praze dne 20. května 1932.
Russ,
Hodinová, Zápotocký, Krosnář, Gottwald, Höhnel, Török, Kubač, Kliment, Steiner, Hruška, Hrubý, Štětka, dr Stern, Juran, Barša, Vallo, Babel, Novotný, Tyll, K. Procházka, Dvořák, Hádek.
1797 XIII.
Interpelácía
poslance Antona Šaláta a druhov
ministrovi zemědělstva a ministrovi národnej obrany o zamedzeniu politických prehmatov, páchaných št. lesným správcem, mg. Karolom Kozlíkom a aktívnym rotmajstrom čsl. armády, Františkem Kurdejákom v Piargu (okres: Banská Štiavnica).
Občianstvo Piargu je krajné roztrpčené pre politickú nesnášanlivost statného lesného správců Ing. Karola Kozlíka a aktívneho rotmajstra čsl. armády Františka Kurdejáka.
Ačkolvek v Piargu je veľa nezaměstnaných, Ing. Karol Kozlík št. lesný správca na erárne práce priberá vraj len organizovaných privržencov čsl. soc. dem. strany, čím v srdciach občanov iného politického presvedčenía vzbudzuje odpor a roztrpčeme. Ustavuje priliš nízké mzdy a. práce vykonané a vyberá velké poplatky za asignácie na sbieranie lesnej haluziny pře chudobných. Tendenčnými politickými přednáškami, očieňujúcimi iné státotvorné strany, rozvadzuje občianstvo.
František Kurdeják, aktívny rotmajister čsl. armády v Piargu útočí na katolicky spolok, v Piargu v dobrom slovenském duchu pracujúci. 9. /IV. t. r. na poradě soč. vyhlásil, že kto je členom katolického spolku a sa unho, alebo u ich strany uchádza o nejakú práčů, most vystúpiť z katolického spolku lebo že zradcov nepotřebuje. Počínáme si Františka Kurdejáka tiež velmi roztrpčuje pokojné občianstvo Piargu.
A preto sa v zaujme zachránenia občianského pokoja na Fiargu pýtáme pp. ministrovi
1) či vedia o straníckom počínaní si týchto dvoch štátom plátěných činovníkov?
2) či sú ochotní dat náležité ponaučenie menovaným statným činovnikem o tom, aby si medzi
občianstvom a zvlášť v úradnom pôsobení počínali taktně a nestranné?
V Prahe, dna 24. V, 1932.
Salát,
Slušný, dr Gažik, dr Ravasz, Suroviak, dr Polyák,
dr Pružinský, Sivák, Onderčo, Galovíč, dr Mederlý,
Mojto, Grebáč-Orlov, Hlinka, dr Tiso, dr Fritz, Cu-
řík, Danihel, dr Labaj, Zajíček, dr Petersilka,
Fritscher.
1797/XIV (překlad).
Interpelace
poslance H, Simma a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
o organísaci odborných živnostenských
škol
Všechny druhy škol jsou vybudovány tak, že schopní žáci mohou od obecné školy až k nejvyšší škole získávati ucelené vzděláni. Jest to konečně i smyslem jednoho druhu školy, aby připravoval pro školu nejblíže vyšší a tak vykonával určitou funkci v zájmu úhrnného uceleného vzdělání. Jen u živnostenských odborných škol jsou dosud výjimky. Absolventům živnostenských odborných škol jest s výjimkou absolventů odborných škol pro textilní průmysl další studium ztíženo, poněvadž jejich přijetí do umělecko-průmyslové školy něho do umělecké akademie více nebo méně závisí na blahovůli profesorů těchto uměleckých škol. Němci pociťují tuto křivdu tím více, že vlastně nemají německé umělecko-průmyslové školy. Nelze se tedy vyhnouti tomu, že proto nastane příště i nedostatek německých učitelů pro německé živnostenské školy odborné.
Poněvadž se uznalo, že i absolventům živnostenských odborných škol nutno upraviti cestu k vyššímu vzděláni, byla před 3 lety reorganisována najprve kategorie odborných škol textilních tak, aby schopným absolventům dvouleté nižší odborné školy textilní přijetím do III. ročníku vyšších odborných škol textilních v Brně nebo Aši umožnilo se pokračovati v jejich studiu. Tací studenti ukonči celé své studium v 18. roce svého věku. Podle něho jsou schopni jak zaujímati vyšší postavení v soukromém hospodářství, tak také mohou zdokonaliti na konec své studium na vysoké škole technické. Jest zřejmo, že odborné školy jiných živnostenských odvětví měly by býti organisovány stejně jako školy těch, pro která již jsou zřízeny-. To jest nejen zájem určitých živnostenských odvětvi samých, nýbrž tato teorganisace má i velký národohospodářský význam.
Němci mají nyní živnostenské školy odborné s tříletým vyučováním (s výjimkou odborných škol textilních):
1. ) Státní odbornou školu pro zpracování dřeva v Kynšperku n. Ohři,
2. ) státní odbornou školu pro zpracování dřeva v Králíkách,
3. ) státní odbornou školu pro zpracování dřeva ve Volarech,
4. ) státní odbornou školu pro sklářský průmysl v Boru u České Lípy,
5. ) státní odbornou školu pro sklářský průmysl v Kamenickém Senově,
6. ) statni odbornou školu pro keramiku a spřízněné živnosti v Teplicích-Šanově,
7. ) státní odbornou školu pro průmysl porcelánový v Karlových Varech,
8. ) státní odbornou školu pro kovový průmysl v Mikulášovicích,
9. ) státní odbornou školu kamenickou v Supikovicích,
10. ) statní odbornou školu pro ruční a strojní vyšíváni v Kraslicích,
11. ) státní odbornou školu pro výrobu hudebních nástrojů v Kraslicích,
12. ) státní odbornou školu pro výrobu hudebních nástrojů v Schönbachu,
13. ) státní odbornou školu pro umělecký průmysl v Jablonci n. N.
Z těchto živnostenských odborných škol podle toho, co jsme výše uvedli, měly by býti přeorganisovány ve vyšší čtyřleté živnostenské školy odborné:
1. ) Státní odborná škola pí o zpracováni dřeva (stavební a nábytkové ttuhlářství, řezbářství a soustružnictví) v Kynšperku n. Ohří,
2. ) státní odborná škola pro sklářský průmysl v Boru u České Lípy,
3. ) státní odborná škola pro keramiku v Teplicích-Sanově,
4. ) státní odborná škola pro porcelánový průmysl v Karlových Varech,
5. ) státní odborná škola pro umělecký průmysl (pasířství, zlatnictví a střibrnictví, kovorytectví, malířství pokojů a dekorační, malířství průmyslové v Jablonci n. N.,
6. ) státní odborná škola kamenická (sochařství a kamenictví) v Supikovicich,
7. ) státní odborná škola pro výrobu hudebních nástrojů v Kraslicích.
Takovou organisací zajistily by se absolventům vyšších živnostenských odborných škol rozličné výhody. Ale tím by i celý živnostenský stav dostal širokou základnu pro svůj vývoj.
Doložka na vysvědčeních pro absolventy dvouleté nižší živnostenské školy odborné měla by zníti:
»Toto vysvědčení nahrazuje podle §... zákona
ze dne..............Sb. z. a n. a vládního nařízení ze dne .............. Sb. z. a n. průkaz řádně
ukončeného poměru učebního (tovaryšský list nebo
tovaryšskou zkoušku) pro .............. živnost a
opravňuje, jsou-li splněny všeobecné zákonité předpoklady a podá-li se průkaz o tříletém zaměstnání jako pomocník (tovaryš) nebo jako tovární dělník, k nastoupení a samostatnému provozování této živnosti. «
Doložka na vysvědčeních pro absolventy čtyřleté vyšší živnostenské školy odborné měla by naopak zníti:
»Toto vysvědčení nahrazuje podle §.... zákona
ze dne ............Sb. z. a n. a vládního nařízení
ze dne ............ Sb. z. a n. průkaz řádně ukončeného poměru učebního (tovaryšský list nebo tovaryšskou zkoušku) pro .............. živnost a
opravňuje, jsou-li splněny všeobecné zákonité předpoklady, k nastoupení a samostatnému provozování této živnosti. Mimo to opravňuje toto vysvědčeni k přijetí do umělecko-průmyslové školy nebo umělecké akademie jako řádného žáka. «
Kromě toho je nezbytně nutno zříditi německou umělecko-průmyslovou školu, aby se vzdělal přiměřeně umělecky a umělecko-průmyslově vyškolený učitelský dorost pro živnostenské školy odborné. To se dá vyřešiti dalším vybudováním státní odborné školy pro umělecký průmysl v Jablonci n. N. Tento ústav musí býti takto povýšen na německou státní umělecko-průmyslovou školu.
Interpelanti táží se pana ministra, je-li ochoten i sám uznati za naléhavé tylo reorgarisace v oboru živnostenského odborného školství, které jsme uvedli jako nutné, a je-li ochoten naříditi, aby se pro ně učinila přiměřená opatřeni?
V Praze dne 18. května 1932.
Simm,
Schubert, Köhler, dr. Schollich, dr. Hassold, dr. Petersilka, Oehlinger, Bobek, Zajíček, Horpynka, Kasper, Geyer, inž. Jung, Knirsch, Krebs, Matzner, inž. Kallina, Fritscher, dr. Mayr-Harting, dr. Keibl, Scharnagl, dr. Hanreich.
1797 XV (překlad).
Interpelace
poslance H. Simma a druhů
ministrovi vnitra
o výsleších německých národních socialistů, které prováděl vrchní strážmistr Špulka v Hodkovicích.
Při osobním pronásledováni členů rozpuštěného spolku »Volkssport«, dále příslušníků národně socialistického svazu mládeže, jehož činnost byla úředně zastavena, byly provedeny i domovní prohlídky a výslechy lidí, organizovaných v německé národně socialistické straně dělnické. Průvodní zjevy při tom pozorované obracejí pozornost stále větší části veřejnosti a ozřejmují, že všechna tato politická opatření, i když nikoliv veskrze, směřuji proti německé národně socialistické straně dělnické.
Ve Štěrbovině, v obci Pelikovicích, posta Hodkovice u Liberce, byl tím postižen 73 lety ředitel měšťanské školy v. v. Ferdinand Schamal, který
v obci svého pobytu jest členem obecního zastupitelstva za německou národně socialistickou stranu dělnickou. Dne 22. března 1932 dostavil se k němu vrchní strížmistr Špulka, aby ho vyslechl pro schůzi německé národně socialistické strany dělnické, která se konala dne 21. února 1932 v hostinci paní Růženy Passianove v Luhu v Hodkovicích. Tento četník obvinil ředitele měšťanské školy Schamala, že prý tato schůze nebyla ohlášena. Obvinění bylo uvedeno na pravou míru vysvětlením, že při této schůzi šlo o schůzi pracovního obvodu, které pravidelně pořádá německá národně socialistická strana dělnická v mladoboleslavském volebním obvodu. Pres to vrchní strážmistr Špulka dovolil si pochybovati o tomto ujištění. Po ukončeni výslechu pronesl rozličné poznámky. Tak řekl Schamalovi: »Jste starý muž, mohl byste dáti pokoj. « »Jděte na procházku. « »Jako pensista nesmíte patřiti k německé národně socialistické straně dělnické. « »Stát nebude vydržovati lidi, kteří pracují proti němu. « »Říkám Vám, vystupte ze strany, mohu Vás zatknouti. «
K vlastnímu svolavateli schůze pracovního obvodu, předsedovi pracovního obvodu Richardu Preisslerovi z Rádla č. 71 se Špulka vyjádřil: » S Vámi se musí udělati pořádek, pracujete nelegálními prostředky. « »Štvete již drobné děti, jděte jen do Ruska. « »Ani v Německu vás nestrojí. « »Chcete zničiti stát, ani německé strany nechtějí míti s vámi nic společného. «
Mimo to vrchní strážmistr Špulka překáží radoňovickému místnímu okrašlovacímu spolku v jeho činnosti, jelikož mu připisuje politické tendence. V sobotu dne 13. března 1932 přišel k činovníkům tohoto spolku a žádal, aby sňali se skály prapor, který tam byl stále připevněn. Při tom poznamenal, že tento prapor jest vyzývavostí. Jistému činovníku spolku radil, aby šel do Německa, ačkoliv jde o usedlého státního občana.
Pane ministře! Rozpravy, které jsme pro stejné události vedli s Vámi jako se správcem politického oboru, končily se vždy uklidněním, že příčinou takových událostí jest jen přílišná horlivost podřízených orgánů. Vždy jste byl ochoten vydali pokyny, jimiž se mělo orgánům nařídili, aby se při vykonávání svých úkolů držely přesně své působnosti a nepolitisovaly. Než takové události stále se opakují. I příslušníci německé národně socialistické strany dělnické musí míti možnost vyžíti se politicky na půdě zákonů. Každému rušení tohoto ústavního práva, nechť přichází z kterékoliv strany, musí býti učiněna přítrž. Jest tedy nutno, aby se v případě vrchního strážmistra Špulky stala náprava.
Interpelanti táží se pana ministra, je-li k tomu ochoten?
V Praze dne 18. května 1932.
Simm,
dr Schollich, dr Keibl, dr Hassold, inž. Kallina, Oehlinger, Scharnagl, Kunz, Bobek, Horpynka, Matzner, dr Hanreich, Krebs, Kasper, inž. Jung, Schubert, Krumpe, Zajíček, Geyer, Kohler, Knirsch,
Greif.
1797/ XVI (překlad).
Interpelace
poslance O. Horpynky a druhů ministrovi školství a národní osvěty o dovolené učitelům obecných a občanských škol, zvoleným starosty obcí.
Při loňských a letošních obecních volbách bylo mnoho činně sloužících učitelů obecných a občanských škol zvoleno do obecního a městského zastupitelstva. Když se pak zastupitelstva ustavila, byli tito učitelé zvoleni také starosty měst. Poněvadž podle § 8 řádu volení v obcích ze dne 31. ledna 1919, čís. 75 Sb, z. a n., byli povinni tuto volbu přijmouti, zažádali u příslušného okresního školního výboru podle § 10, odst. 3, obecního zřízení č. 76/1919 o trvalou dovolenou se zachováním platů po dobu výkonu tohoto mandátu. Zemské školní rady, jak pražská, tak brněnská, ať okresní školní výbor tuto dovolenou doporučil nebo navrhl zamítnutí, ve všech případech odmítly úplnou dovolenou, jen v několika málo ojedinělých případech povolily malou úlevu z učební povinnosti. Odepření dovolené bylo ve všech případech šablonovitě odůvodněno tím, že starosta se může v několika málo důležitých věcech dáti zastoupiti svými náměstky, že starosta pro vyřízení obecních záležitostí má dostatečný počet koncepčních úředníků, kteří sami vyřizují běžné obecni záležitosti, dále, že zvolený starosta může své úřadování omeziti na určité hodiny dne.
Proti těmto rozhodnutím okresních školních rad musí se podati odpor většinou již z formálních důvodů, neboť předsednictva zemských školních rad neučinila tato rozhodnutí předmětem jednání a usnášení plné schůze, a také nejsou schválena příslušnými zemskými výbory.
Tato rozhodnutí zemských školních rad musí se však bráti v odpor také z materielně-právních důvodů. Podle § 8 řádu volení v obcích čís. 75/1919 zvolený starosta jest povinen volbu přijmouti. V § 8, bod 6, jmenovaného zákona se sice mluví o tom, že od povinnosti přijmouti volbu jsou osvobozeni zaměstnanci, jimž jejich povoláni brání náležitě vykonávati úřad (úřad starosty), a mohou se tedy vzdáti. Toto zákonné ustanovení nemůže se však vztahovati na učitele obecných a občanských škol, poněvadž odst. 3, §10, obec. zřízení, č. 76/ 1919 obsahuje výslovně ustanovení, že veřejným zřízencům musí býti poskytnuta možnost vykonávati obecni funkce. Toto zákonné ustanovení souhlasí se zásadami ústavní listiny. Poněvadž doba, kdy má starosta vyřizovati úřední jednání, shoduje se většinou s dobou obvyklého školního vyučováni, lze učiteli obecných a měšťanských škol, zvolenému starostou, umožniti výkon mandátu jen tím, že jest buď vůbec sproštěn vyučování nebo že se mu jeho učebná povinnost sníží na nejmenší míru, při čemž se mu plně zaručí jeho hmotné platy a jiná jeho práva, vyplývající ze služby. Nestane - li se to, není
pochyby, že mylný výklad zákona umožní, aby z veřejné činnosti na škodu občanů města vyloučen byl rozsáhlý stav, který jest zvláště schopen a povolán konati práci pro blaho obce. To se však příčí zásadě co možno nejdemokratičtější správy za největší účasti všech osob k tomu povolaných.
Rozhodnuti zemských školních rad odporují však také výnosu ministerstva školství a národní osvěty ze dne 15. února 1927, čís. 17576, který sice vůči veřejnosti a pro úspory co největší omezuje dovolené pro obecní funkcionáře na nejnutnější míru, zároveň však nařizuje, že se mu má poskytnouti placená dovolená, jestliže veřejný zaměstnanec vykonává v obci nějaký úřad, vyžadující jeho stálé přítomnosti. Je-li potřebí, aby v obecním úřadě byl stále někdo přítomen, pak jest to jistě starosta, a to tím více, čím četnější jest úřednický sbor městského úřadu. Neboť podle §§ 52, 53, 55, 56, 57, 58, 59 a 61 obecního zřízení ze dne 5. března 1862, čís. 18 ř. z., starosta jest povinen říditi všechny věci patřící obecní radě a na ně dohlížeti, vykonávati disciplinární pravomoc nad obecními zaměstnanci, zastupovati obec navenek, obstarávati správu obecního majetku, říditi obecní podniky, dohlížeti na práce a práci obecních zaměstnanců a mnohé jiné, a to vše pod vlastni osobní odpovědností, která se z něho nesnímá ani tehdy, dá - li všechny tyto povinnosti vykonávati jinými osobami. Uvážíme-li, že přítomnosti starostovy jest nezbytně třeba také pro největší část styku se stranami, zcela zvláště však nyní v dobách stoupnuvší nezaměstnanosti, nikdo rozumný nebude moci upírati, že starosta, který jest povoláním učitelem, může svou povinnost plniti jen tehdy, bude-li od své učebné povinnosti osvobozen buď úplně nebo z největší části.
Odepření dovolené s odkazem na velký počet obecních úředníků jest však již docela nemístné. Čím více jest obecních úředníků, tím rozsáhlejší jsou práce na obci, tím širší však jest také obor úkolů a povinnosti starostových. Jestliže zamítavé výměry zemských školních rad nebo posudky okresních hejtmanů a okresních školních inspektorů proti udělení dovolené dovolávají se těchto svrchu vyvrácených důvodů, lze to vysvětliti jen tím, že se tito úředníci domnívají, že takovýmto šablonovitým vyřízením nejlépe plní přísné předpisy o úsporných opatřeních, která mají prováděti. Ke skutečnostem praktického života se však při tom vůbec nepřihlíží.
Zemské školní rady nejen že zamítly takovéto žádosti učitelů - starostů, nýbrž tam, kde dovolená byla již nastoupena před schválením zemské školní rady, byla starostovi předepsána náhrada zastupovacích nákladů. Jest samozřejmé, že postiženi starostové-učitelé použili práva, které jim přísluší a v řádné lhůtě podali odvolání k ministerstvu školství a národní osvěty.
Podepsaní se tedy táží pana ministra školství a národní osvěty, ví - li o těchto případech, dále, je-li ochoten naříditi, aby každý případ, kdy bylo podáno odvolání, byl co nejdůkladněji a individuálně vyšetřen a v zájmu toho kterého města blahovolně vyřízen, dále, je-li ochoten naříditi zemským školním radám, aby žádosti učitelů - starostů o dovole-
nou projednávaly a vyřizovaly blahovolně, jak toho vyžadují skutečné poměry?
V Praze, dne 18. května 1932.
Horpynka,
dr Hanreich, dr Hassold, Zajíček, Oehlinger, Schar-
nagl, Bobek, Köhler, dr Keibl, dr Schollich, Matzner,
inž. Jung, Simm, Krebs, dr Petersilka, Krumpe,
Geyer, Fritscher, Kasper, Knirsch, Schubert,
inž. Kallina.
1797 XVII (překlad).
Interpelace
poslance dr Sterna a soudruhů
ministrovi vnitra,
že ústecké policejní komisařství zakázalo
schůzí v obci Předlicích a omezuje práva
obce.
Předlické obecní zastupitelstvo ohlásilo dne 18. dubna 1932 úřadu, a to ústeckému policejnímu komisařství, že bude konati veřejnou schůzi obecních voličů v pátek, dne 22. dubna 1932 v 8 hodin večer v Lidovém domě v Předlicích s pořadem: 1. ) Zpráva o finančním a hospodářském stavu obce Předlic, 2. ) všeobecný hospodářský stav a uskutečnění návrhu sociálně - demokraticky organizovaných nezaměstnaných, 3. ) nahodilé věci.
Ústecké policejní komisařství oznámilo obecnímu zastupitelství výměrem ze dne 20. dubna 1932, čís. 12. 541, že toto ohlášení nebere na vědomí a že zakazuje konati zamýšlenou schůzi. Tento zákaz byl odůvodněn tím, že podle mínění policejního komisařství do působnosti obcí, taxativně vypočtené v článku V zákona ze dne 5. března 1862, nenáleží pořádati veřejné schůze a že obec není oprávněna svolávati veřejné schůze.
Nepřihlížíme k tomu, že ústecké policejní komisařství zřejmě nemá ani nejprostších znalostí správního práva, poněvadž jinak by nemohlo tvrditi, že v článku V zmíněného zákona jest obsažena taxativní vypočtení, zatím co zřejmě jest tomu právě naopak. Ale rozhodnutí policejního komisařství má velký zásadní význam: znamená omezení působnosti obce, jehož se ani v Československu dosud ještě nikdo neodvážil neboť ústecká policie ráda by jim dokonce upřela právo pořádati veřejné schůze, ačkoliv zákon výslovně uděluje právo: Použiti jakéhokoliv projevu mínění k otázkám směřujícím ku prospěchu obce, a ačkoliv právo svolávati veřejné schůze přísluší kterékoliv soukromí osobě, tím spíše tedy obci. Jde zde zprvu o ojedinělý, ale velmi nebezpečný pokus ještě dále fašisticky odstraniti poslední stopy svobody obcí, což v Československu beztoho již pokročilo velmi daleko
Tážeme se tedy pana ministra:
1. ) Jest ochoten ihned zrušiti zmíněný výměr ústeckého policejního komisařství?