Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.
III, volební období. 6. zasedání.
1797.
Interpelace:
I. posl. Siváka a druhov min. zemědělstva o poľnohospodárskych čiže sezónnych robotníkov, II. posl. Jurnečkové-Vorlové, V, Beneše a soudr. min. vnitra o projevu pražského arcibiskupa
dra Kašpara o občanském sňatku, III. posl. Vallo a soudr. min. školství a nár. osvěty o vyloučení Alexandra Bergmanna z učňovské
Školy v Košicích, IV. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o neslýchaném týrání a ohroženi zdraví vojína
mostecké posádky,
V. posl. Štětky a soudr. min. spravedlnosti dru Meissnerovi o zbavení Eduarda Jankovského volebního práva,
VI. posl. Hrušky a soudr. min. vnitra o nezákonném a svévolném postupu četnictva v Čisté, VII. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o soustavném týráni vojáků a ničeni jich zdrávi
v Brně,
VIII. posl. Jurana a soudr. vládě o neslýchaném odůvodnění zákazu veřejné schůze lidu v Prostějově, IX. posl. Tylla a soudr. min. spravedlnosti o lichvě provedené proti Anně Babincové z Beluše,
X. posl. Kubače a soudr. min. sociální péče a spravedlnosti o podvodném a bankrotářském hospodařeni v lázních Trenčanské Teplice,
XI. posl. Hádka, Höhnela a soudr. min. spravedlnosti dr. Meissnerovi o Oskaru Karafiátovi, XII. posl. Russa a soudruhů min. vnitra o nezákonité domovní prohlídce u posl. Kulmové,
XIII. posl. Šaláta a druhov min. zemědělstva a min. národnej obrany o zamedzeniu politických přehmatav, páchaných št. lesným správcom ing. Karolom Kozlíkom a aktívnym lotmajstrom čsl. armády Františkám Kurdejákom v Piargu (okres Banská Štiavnica),
XIV. posl. Simma a druhů min. školství a nár. osvěty o organisaci odborných živnostenských škol, XV. posl. Simma a druhů min. vnitra o výsleších německých národních socialistů, které prováděl vrchní strážmistr Špulka v Hodkovicích,
XVI. posl. Horpynky a druhů min. školství a nár. osvěty o dovolené učitelům obecných a občanských Skol, zvoleným starosty obcí,
XVII. posl. dra Sterna a soudr. min. vnitra, že ústecké policejní komisařství zakázalo schůzi v obci Předlicích a omezuje práva obce,
1797/1
Interpelácia
poslanca Siváka a druhov
ministrovi zemedelstva o poľnohospodárskych číže sezónnych robotníkov.
Z niektorých krajov Slovenska odchádza každoročne na jar veľký počet poľnohospodárskeho robotníctva; robotníci prenajímaní sú na hospodárska práce tu doma v republike, ako aj v zahraničných štátoch. Robotníctvo dopravované je hromadne v obyčajných nákladných vozňoch železničných, aké vozne upotrebúvajú sa na dopravu dobytka.
Tento spôsob dopravy robotníctva však nielen že je nedôstojný občianstvu, ale možno proti nemu klásť námietky i z dôvodov mravných, ako i po tej stránke, že takto dopravované robotníctvo nemá nijako zaistenú telesnú bezpečnosť. Čo sa týká dôvodov mravných, poukazujeme, že robotníctvo dopravované je obojeho pohlavia, čiže mužskí a ženské spolu v jednom vozni; že nakoľko je ohrožená telesná bezpečnosť robotníctva, dokazuje i prípad, ktorý sa stal po tieto dni v Zbehách na Slovensku, kde pri doprave poľnohospodárskeho robotníctva v dobytčích vagónoch bola smrteľne ranená 18ročná robotníčka Viktória Javorčeková, obyvateľka z Rudnianskej Lehoty a šesť iných osôb zranené je tiež] dosť povážlivé. Javorčeková úrazu svojmu podľahla. K takýmto smutným prípadom nebolo by zaiste došlo, keby sa robotníctvo nebolo dopravovalo v dobytčích vozňoch.
Za všetko toto padá zodpovednosť predovšetkým na zamestnávateľov, ktorí, dľa kolektívnej smluvy, majú sa starať o dopravu robotníctva, avšak o dopravu ľudom primeranú a takú, ktorá robotníkom smrteľným nebezpečím nehrozí.
Vzhľadom na tu uvedené okolnosti opytujeme sa pána ministra orby:
Či mu je známy spôsob dopravovania sezónneho poľnohospodárskeho robotníctva,
a či je náklonný zakročiť, aby sa robotníctvo toto nie v obyčajných nákladných vozňoch dobytčích, ale v riadnych osobných vozňoch železničných dopravovalo na práce, ako i z práce nazpát domov?
V Prahe, dňa 19. mája 1932.
Sivák,
Hlinka, dr Tiso, Čuřík, dr Gažík, Grebáč-Orlov, dr Labaj, Galovič, dr Mederlý, Mojto, Šalát, Suroviak, dr Ravasz, dr Pružinský, dr Polyák, Onderčo, Danihel, dr Fritz, Slušný, Oehlínger, Fritscher, dr Petersilka.
1797/11.
Interpelace
poslanců Marie Jurnečkové-Vorlové, Vojty Beneše a soudruhů
ministru vnitra
o projevu pražského arcibiskupa dra Kašpara o občanském sňatku.
Dne 15. /III. t. r. mluvil na veřejné schůzi na Slovanském ostrově v Praze arcibiskup pražský dr. Kašpar o připravované novele manželského práva a vyslovil se o občanském sňatku že je to "ničemný konkubinát«. Pravil, že ti, kteří jsou oddáni pouze občansky, žijí v nedovoleném, pohoršlivém spojeni. Uvedl několik výroků, které se vztahují na občanský sňatek ve smyslu urážlivém.
Dr. Kašpar ve své řeči pominul fakt, že teprve v druhé polovině XVI. století na nátlak světských vlád byl trideniským koncilem vyhlášen sňatek církevní za podmínku platnosti manželství. Sňatek církevní je tedy původem vlastně civilní, když světské vlády se přičinily o jeho zavedení. Vznik jeho dokazuje, že forma manželství i formalita sňatková jsou podrobeny vývoji a změnám v důsledku změněných sociálních, kulturních a hospodářských poměrů. I církev katolická měla k němu průběhem staletého vývoje stanovisko docela jiné, ba v různých okolnostech naprosto odlišné od nynějšího, na příkl. pokud se lýce manželství knězi.
Bylo-li v zájmu světských vlád v XVI. století, aby koncil tridentský zaved! určitou jednotnost v uzavírání sňatků, má dnes stát při -složitosti náboženských a všech jiných poměrů tím větši zájem a oprávnění, aby zavedl jednotnou občanskou formalitu sňatkovou za účelem registrace manželství svých občanů. Státu, který má a musi mít zájem na manželství a rodině, přísluší, aby určoval formy, podle kterých má býti sňatek uzavírán. Při tom se nikomu nebráni, aby vyhověl též předpisům své vlastní církve.
Dr. Kašpar dotkl se urážlivé tisíce řádných občanů tohoto státu, mužů i žen, kteří uzavřeli manželství ve smyslu platných zákonných předpisů a žijí ve spořádaných rodinných pomžrech, budujíce tak onen důležitý základ státu, jímž jest rodina. Sebe lepší manželství uzavřené občanským sňatkem, třeba že platnost jeho je zákonem stanovena, je podle výroku dr. Kašpara odsouzeníhodné, jen proto, že nebyla splněna formalita církevní. Mravní cítění tisíců občanů bylo tímto výrokem velmi dotčeno. Mravně cítící člověk uznává za skutečné takové manželství, které je založeno na opravdovém vnitřním vztahu muže a ženy a které jest řízeno nejvyšší snahou po vzájemném zvýšení lidského štěstí. V manželství nejde však pouze o muže a ženu, ale posuzujeme je také s hlediska dětí, vzcházejících z manželství. Zodpovědnost k dětem, péče o jejich budoucnost rozvíjejí se jen v manželstvích založených na vznešených zásadách ethické lásky. Kde jsou tyto podmínky, tam manžel-
ství a rodina máji nejvyší oprávněni své existence.
Každý mravně cítící člověk považuje za opravdové takové manželství všem členům dosažitelnou míru lidského štěstí, ať bylo uzavřeno jakoukoliv formou. Stát má zájem na manželství i na nerozlučitelnosti manželství, pokud toto plni svůj úkol. Zájem státu přestává, když rodina a její vliv přestaly blahodárné na její členy působiti. Kde jsou v manželství sváry, různice, kde není porozuměni, ale rozvrat mezi manžely, tam není manželství svátostí, i kdyby mu žehnala celá řada knězi kterékoliv církve. Mravní cítěná občanstva tohoto státu dnes velmi citlivě odhaduje význam a cenu manželství podle toho, jak plní svůj úkol ke všem členům rodiny i svou povinnost k svrchovanosti státní a nikoliv podle formality, kterou bylo uzavřeno, proto urážlivý výrok dr. Kašpara je předmětem stálého odporu. Řádné ženy a mužové, řádní rodičové nesměji býti uráženi, když dbají svých povinností, které na sebe vzali uzavřením manželství a splnili všechny povinnosti, jež zákon občanu ukládá.
Projev dr. Kašpara má jiný význam vzhledem k jeho postaveni vysokého církevního hodnostáře než projev soukromý. Jeho názor také nebyl vysloven jako názor soukromý. Dochází nyní velmi zhusta k opětovaným útokům na občanské manželství, které se ději při kázáních katolickými kněžími, nebo různou jinou formou urážek a podceňování řádných občanů tohoto státu. Katolické části obyvatelstva je církevními orgány vštěpován opovržlivý názor na rodiny uzavřené občanským sňatkem. Šíří se zde veřejně odpor, podceňování a zneuznávání státních zákonů.
S hlediska výchovy mládeže je tento stav nebezpečný mnohému dítěti, které je těmito okolnostmi dotčeno. Urážka čeho opovrženi vyslovené o řádných rodičích nebo řádné rodině znamená mnohdy pro duši dětskou takový otřes, že celý základ vytvářejícího se světa mravních názorů dítěte může býti zničen. Nevinné děti jsou zasaženy přímo i nepřímo urážlivým výrokem dr. Kašpara právě tak jako jejich matky a otcové.
Ústava RČS. zaručuje manželství, rodině a mateřství zvláštní ochranu zákonnou. Veřejné urážky řádných rodin a manželství uzavřených podle zákona republiky jsou urážkou této ústavy. Pronesené pak vysoce postaveným hodnostářem jsou tak závažné a působí ve veřejnosti takové znepokojení, že interpelanti obracejí se na pana ministra vnitra a táží se:
1. ) Hodlá pan ministr vnitra zabrániti opakováni takových projevů?
2. ) Hodlá zabrániti dalšímu šíření urážlivého výroku a urážlivého názoru na občanský sňatek?
3. ) Zakročí proti dr. Kašparovi ve smyslu ochrany státní svrchovanosti?
V Praze dne 12. května 1932.
Jurnečková-Vorlová, V. Beneš, Seidl, Husnaj, Benda, dr. Macek, dr. Mareš, Klein, Srba, Staněk, Koudelka, Chalupník, inž. Nečas, Brodecký, Tomášek, Hampl, Neumeister, dr. Markovič, Jaša, Prokeš, Chalupa, Vácha, Stivín, F. Svoboda, Tayerle, Biňovec, dr. Winter, Bečko.
1797/III.
Interpelace
poslance Vallo a soudruhů ministru školství a národní osvěty o vyloučení Alexandra Bergmanna z učňovské školy v Košicích.
Dne 17. března procházeli se žáci učňovské školy v Košicích za přestávky po chodbách, když tu přistoupil k nim profesor Julius Kenedick, osopil se na žáka Bergmanca a několikrát jej udeřil do tváře. Žák ohradil se proti tomu s poukazem, že strpí toto jednání jen s ohlídem na to, že pan profesor je starý. Na to byl předvolán do řiditelný a poručeno mu, aby profesora odprosil.
Bergmann odmítl tak učiniti proto, že byl profesorem napaden a nebylo tudíž k odprošení důvodu. Na to dne 31. března t. r. ve schůzi profesorského sboru usneseno vyloučiti Bergmanna ze školy.
Ptáme se pana ministra:
Schvaluje »vychovávání« žáků bitím?
Souhlasí s tím, aby sbor vyloučil žáka ze školy jen proto, že byl profesorem zfackován?
Je pan ministr ochoten potrestati profesora Kenedicka a naříditi, aby Alexandr Bergmann byl opět přijat do školy?
V Praze, dne 18. května 1932.
Vallo,
Barša, Babel, K. Procházka, Hruška, J. Svoboda,
Russ, Gottwald, Zápotocký, Dvořák, Šliwka, Juran,
Hodinová, Čižinská, Tyll, Kliment, Hrubý, Novotný,
Kuhn, Steiner, Török.
1797 IV.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů
ministru národní obrany
o neslýchaném týrání a ohroženi zdraví
vojína mostecké posádky.
Ve dnech 12. a 13. května t. r. konala se cvičení posádek chomutovské a mostecké. Při tom byl chomutovskými zajat cyklista mostecké posádky, nesoucí hlášení.
Tento vojín za to, že se dal zajmouti, byl potrestán 8 dny vězení a donucen, aby snědl celý papír s hlášením, napsaným inkoustovou tužkou. Stalo se tak prý proto, aby si zapamatoval, že se hlášeni nesmí dostat do rukou nepříteli.
Ptáme se pana ministra:
Je ochoten exemplárně potrestati představeného, který se dopustil tohoto barbarského skutku?
Je ochoten dáti všem velitelstvím rozkaz, že se podobné případy za žádných okolností nesmí opakovat?
V Praze, dne 20. května 1932.
Dvořák,
Barša, Babel, Hádek, Kuhn, Kopecký, Hodinová,
Steiner, Šliwka, Török, Vallo, Kubač, Juran, Tyll,
Štětka, Hrubý, Hruška, Krosnář, Kliment, Novotný,
K. Procházka, J. Svoboda.
1797/V.
Interpelace
poslance Štětky a soudruhů
ministru spravedlnosti dr. Meissnerovi
o zbaveni Eduarda Jankovského volebního
práva.
Rozsudkem okresního soudu v Kostelci n. O. ze dne 5. dubna 1932 č. j. T 710/30 byl Eduard Jankovský, dělník z Hradce Králové odsouzen, pro přestupek §§ 2" 3. a 19. zák. o právu shromaždovacím, k trestu vezením v trváni 5 dnů a ke ztrátě práva volebního do obcí, to vše bezpodmínečně.
V odůvodnění tohoto rozsudku se doslova praví: »Na základě částečného doznání obžalovaného Jankovského Eduarda ve spojení s výpovědí svědka Jindřicha Dolejše, vzal soud za prokázáno, že obžalovaný Jankovský řečnil na shromáždění, svolaném na nábřeží v Doudlebách n. O. dne 31. /VII. 1931 místní organisaci komunistické strany. Obžalovanému muselo býti známo, že se činně účastní shromáždění zakázaného, neboť je notoricky známo, že všechny projevy komunistické strany ke dni 1. /8. 1931 v celé republice ohlášené byly úřady zakázány; vzhledem pak k tomu, že trestnými dle zákona jsou nejen svolavatelé, ale i bezprostřední činní účastnici shromáždění zapovězeného (Nowak č. 2246), bylo jej uznati vinným trestným činem shora uvedeným.
Trest byl vyměřen dle § 19. cit. zák., při čemž nepřitěžovalo, ani nepolehčovalo nic
Poněvadž obžalovaný spáchal svůj čin na podkladě svého smýšlení, zahroceného proti veřejnému řádu a pořádku, kteroužto pohnutku hodnotí soud jako nízkou a nečestnou, vyslovil soud ztrátu práva volebního do obcí... «.
K tomu uvádíme: předně nezakládá se na pravdě, že všechny projevy ke dni 1. /8. 1931 byly zakázány, dále nemůže pro trestnost rozhodovati nějaká »notorická známost«, nýbrž jen konkrétní zákaz té které schůze a konkrétní důkaz, že obžalo-
vaný o zákazu skutečně věděl. A konečně je neslýchaná věc, aby někdo odsouzen byl ke ztrátě volebního práva pro pouhý přestupek shromaždovacího zákona, protože prý dle názoru soudu jest jeho smýšlení »zahroceno proti veřejnému řádu a pořádku«.
Ptáme se pana ministra:
Je ochoten vydat ihned příkaz, aby veřejní žalobci v takovýchto případech nenavrhovali ztrátu volebního práva?
Je ochoten, je-li onen rozsudek pravoplatný, dáti generální prokuratuře příkaz, aby podala zmateční stížnosti na zachování zákona?
V Praze, dne 20. května 1932.
Štětka,
Babel, Dvořák, Gottwald, Hádek, Kopecký, Kliment, dr. Stern, Novotný, Steiner, Vallo, Russ, Kuhn, Kubač, Krosnář, Čižinská, Hrubý, Barša, Hruška, Juran, Hodinová, Höhnel
1797/VI.
Interpelace
poslance Hrušky a soudruhů
ministru vnitra
o nezákonném a svévolném postupu četnictva v Čisté.
Dne 25. /II. m. r. dostavili se do bytu Františka Eliáše v Čisté u Bělé p. B. dva četníci a obecni strážník, a provedli domovní prohlídku. Vr. strážmistr z Bělé p. B. prováděl prohlídku takovým způsobem, že byt zůstal jako po vyhoření. Ačkoliv při prohlídce byl nalezen toliko komunistický rodinný kalendář a několik časopisů, byl přece Eliáš zatčen a držen ve vazbě tři týdny. K zatčení došlo večer v přítomnosti ženy a tří školních dětí a mělo za následek srdcervoucí scény. Děti byly tak postrašeny, že kolik dnů stonaly. Když byl Eliáš ve vazbě, zavolali četníci na stanici jeho chlapce a drželi ho tam ve společnosti 6 četniků a vyslýchali ho přes hodinu. Bylo na něj naléháno, aby řekl, že otec měl doma letáky a rozšiřoval je. Chlapec hrůzou sotva došel domů. K tomu budiž podotknuto, že jak k domovní prohlídce, tak k zatčení i vazbě Eliáše st. došlo zcela bezdůvodně, neboť i soud ho na konec musel osvobodit.
Později měli v Čisté skauti táborový oheň a šli průvodem obci. Za několik dní přišli četníci, sebrali tři malé chlapce, mezi nimi 10letého syna Eliášova, zavedli je do veřejné hostinské místnosti a dlouho je vyslýchali. Chlapec Eliášův je nemocen a bázlivý a s hrůzy tehdy prožité ještě nyní často v noci křičí. Eliáš st. si stěžoval do tohoto jednání vrch. strážmistru v Bělé, ale tento nenechal ho vůbec mluvit, a proto obrátil se Eliáš na
vr. radu Novotného u okr. úřadu v Mnichově Hradišti. Na dotaz, je-li dovoleno proti dětem takto postupovat, dostal stručnou odpověď: »Ano!«.
Před dvěma měsíci Federace Proletářské Tělovýchovy pořádala v Čisté dětskou besídku se zahajovacím cvičením dětí, s básněmi, tanečky a čajem. Ještě před zahájením besídky přišli tři četníci a obcházeli hostinec. Děti byly celé vyděšené. Na to četníci zašli do domu a poslali do hostince obecního strážníka. Protože obec je obléhána četníky a často někdo vyslýchán (nejčastěji ovšem Eliáš, jako vedoucí dělnického hnutí, jehož agrárníci chtějí za každou cenu dostati z obce) - stěžoval si Eliáš jako člen obec. zastupitelstva a obec. rady na schůzi obec. zastupitelstva dne 4. dubna t. r. a žádal, aby v tom směru byl zaslán připiš okr. úřadu. Za jeho řeči vykřikl kterýsi dělník »Chodí darmo strašit dětil« Eliáš podotkl: »Tak by se to mohlo zcela oprávněně nazvat!« a uvedl k tomu výše zmíněné případy. Tři dny na to dostavili se do Eliášova bytu opět dva četníci s obecním strážníkem a chtěli Eliáše zatknout. Ten však prohlásil, že celou věc odevzdá k parlamentnímu projednání.
Z těchto uvedených případů vysvítá, jaké persekuci četnictva podléhají dělníci v Čisté. A dalo by se takovýchto případů uvésti ještě mnoho. Ptáme se proto pana ministra:
Jest ochoten dáti četnictvu z Čisté ihned rozkaz, aby od svého svévolného jednáni upustilo?
Je ochoten četníky a jejich představené, kteří se takto provinili přísle potrestati?
V Praze, dne 18. května 1932.
Hruška,
K. Procházka, Steiner, Vallo, J. Svoboda, Krosnář,
Török, Kubač, Kliment, Höhnel, Hádek, Čižinská,
Gottwald, Dvořák, Tyll, Juran, Zápotocký, Štětka,
Hodinová, Kuhn, Babel, Baria, Russ, Novotný.
1797/VII.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů
ministru národní obrany
o soustavném týrání vojáků a ničení jich
zdraví v Brně.
Vojín Josef Havlíček od S. jezdeckého pluku v Brně odsouzen byl pro deserci na Špilberk. Ač vojín je těžce tuberkulosní, nebylo dbáno jeho žádostí a byl soustavně prohlašován za simulanta. Nyní leží již 13. týden zcela ochrnut na levou polovinu těla v divisní nemocnici v Brně, ale jeho rodičům není nijak dovoleno, aby si takřka umírajícího syna odvezli domů, případně směli ho přeložiti do civilní nemocnice do řádného ošetření.
Vojín Effenberger od II. baterie 106 jezdeckého pluku ze Znojma byl komandován do stáje k čistění koní. Sem přišel za ním poručík Wisinger a honil vojáka vaselinovat vůz. Effenberger ihned neuposlechl, poněvadž musel nejprve dočistiti koně. Za to ho dal praporčík k raportu a známý veľkododavateľ na Špilberk, velitel baterie škpt. Sigmund, podal na Effenbergra trestní oznámení. Voják byl odsouzen k 8 týdnům na Špilberk. Škpt. Sigmund je postrachem vojáků a znám svým hrubým zacházením.
Vojín Czerepanya od 1. baterie 106 pluku nedostal dovolenou a stěžoval si u raportu. Rozčilen novým odmítnutím, prohlásil: »Co bych sloužil Masarykovi, když ani dovolenou nedostanu?« Za tento výrok byl odsouzen na 2 a půl měsíce na Špilberk pro urážku presidenta.
Vojín Václav Hrubek od vozatajského praporu v Brně musel za 6 týdnů vězení nasluhovat plných deset neděl, ač branný zákon z r. 1927 a jeho ustanovení o započítání vyšetřující vazby do trestu je s tímto případem v zřejmém rozporu.
Těchto několik ukázek stačí k názorné illustraci poměrů v moravských posádkách a v čsl. vojsku vůbec, protože jsou typickými zjevy každodenního týrání, sužování a trápení vojáků představenými, ničení zdraví pracujících, sloužících v uniformách, protože ozřejmují celý systém »výchovy« v československé armádě.
Ptáme se pana ministra:
Co hodlá učiniti, aby představeni byli exemplárně poučeni, že nesmí ničit svévolně zdraví jim svěřených vojáků?
Co hodlá učiniti proti soustavnému trýznění v armádě?
V Praze, dne 20. května 1932.
Dvořák,
dr Stern, Zápotocký, Russ, Kuhn, Gottwald, Hádek, Barša, Babel, Kubač, Kopecký, Krosnář, J. Svoboda, K. Procházka, Hruška, Vallo, Juran, Hrubý, Tyll, Steiner, Höhnel, Hodinová, Novotný.
1797/ VIII.
Interpelace
poslance Jurana a soudruhů
vládě
o neslýchaném odůvodnění zákazu veřejné schůze lidu v Prostějově.
Okresní úřad v Prostějově vydal výměr, jehož znění doslovně reprodukujeme:
Okresní úřad v Prostějově, dne 11. května 1932. Čís. 15/70/III. -6.
Výměr.
Panu Alfrédu Polákovi, Prostějov, Revoluční tř. 22. Oznámení Vaše ze dne 8. /V. 1932 že uspořádáte v neděli, dne 15. /V. 1932 o 10. hod. dopol. v místnostech Spolkového domu v Prostějově veřejnou schůzi lidu s programem: »Kapitalistická krise a imperialistická válka«nebere okresní úřad dle § 2. shrom. zákona na vědomí a pořádání veřejné schůze zakazuje, ježto vzhledem na způsob vystupování účastníků průvodu dne 1. května t. r. v Prostějově a táboru lidu v Mal. Hradisku a vzhledem na hlášený program schůze jest odůvodněná obava, že veřejný klid a pořádek bude porušen.
V posledních měsících upozorňuje neustále okresní úřad svolavatele komunistických schůzí, aby dbali toho, aby veřejnost štvavými a nepravdivými řečmi komunistických řečníků nebyla pobuřována. Upozornění toho však dbáno není, nýbrž nezodpovědní a zločinní živlové komunističtí neopomenou nikdy ničeho, co by veřejný klid a pořádek mohlo porušiti. Svedená komunistická mládež organisované huláká, řečníci dopouštějí se trestních činů proti zákonu na ochranu republiky. Při tom praví původcové těchto hanebností zbaběle se skrývají, a do neštěstí přivádějí zpravidla osoby nezralé, a sotva škole odrostlé. Účel komunistických schůzí jest jasný: nikoliv poučovati a informovati posluchačstvo, nýbrž pustě štváti a zneklidňovati.
Proti tomuto výměru lze podati odvoláni u okresního úřadu v Prostějově do 15 dnů ode dne následujícího po doručeni tohoto výměru počínaje.
Okresní hejtman: Alexandr Menčík. v. r.
Za správnost vyhotovení: přednosta kanceláře Macháček. «
Odůvodnění tohoto výměru je nebývalou urážkou nejen svolavatelů schůze, ale celé strany komunistické a všeho proletariátu vůbec, patrně je okresní hejman dr. Menčík fašistou, který si takovým »úředním«způsobem ulehčuje.
Ptáme se vlády ČSR:
Ztotožňuje se se způsobem citovaného odůvodnění výměru?
Je ochotna okr. hejtmana Menčíka v Prostějově co nejdůrazněji poučiti, že takový způsob je naprosto nepřípustný a potrestati ho exemplárně?
V Praze dne 21. května 1932.
Juran,
Russ, Kubač, Kliment, Hruška, J. Svoboda, Babel, Vallo, Török, Steiner, Šliwka, Höhnel, Tyll, Dvořák, Čižinská, Barša, Novotný, Kuhn, Hodinová, Kopecký, Zápotocký, K. Procházka, Hrubý.
1797/IX.
Interpelace
poslance Tylla a soudruhů
ministru spravedlnosti
o lichvě provedené proti Anně Babincové
z Beluše.
Anna Babincová z Beluše na Slovensku okr. Hlava, koupila v r. 1921 od velkostatku Beluša v pozemkovém katastru Beluša 6 měřic půdy za 12. 000. - Kč. V následujících létech byla pak Stefanem Fojtíkem, Janem Kapušem, Ondřejem Durovcem, Ondřejem Durovcem starším, Josefem Bělohradem, Pavlem Gázou a Janem Mračkou, všemi z Beluše, nucena k tomu, aby koupila další tři měřice za nehoráznou cenu 17. 000. - Kč.
Spatřujeme v činu Štefana Fojtíla vyslovenou lichvu a ptáme se proto pana ministra spravedlnosti:
Je ochoten dáti věc řádně vyšetřit a podniknout všechny kroky k tomu, aby Anně Babincové byl zachován její majetek a aby vinníci byli pro lichvu potrestáni?
V Praze, dne 19. května 1932.
Tyll,
Babel, Höhnel, Hádek, Čižinská, Štětka, Kubač, K. Procházka, Kuhn, Krosnář, Zápotocký, Vallo, Hrubý, Kliment, Šliwka, Török, Dvořák, Gottwald, Novotný, Barša, Juran.
1797/X.
Interpelace
poslance Kubače a soudruhů ministrům sociální péče a spravedlnosti o podvodném a bankrotářském hospodařeni v lázních Trenčanské Teplice
V těchto dnech podala správní rada akciové společnosti lázní Trenčanské Teplice krajskému soudu v Trenčíně žádost o soudní vyrovnáni, poněvadž byla ohrožena úplným bankrotem.
Nevšímali bychom si této věci, kdyby byla soukromou věci zámožných vlasteneckých akcionářů. Bankrot však ohrožuje ztrátami různé veřejné léčebné fondy a nemocenské instituce, jest těžce poškozena i chudičká obec. A konečně je vidno, že se při hospodářství v lázních Trenčanských Teplicích páchaly podvody a zlodějny pod patronancí význačných vlasteneckých veličin a za mlčeni úřadů.
Správní radu akciové společnosti trenčanskoteplických lázni tvořili ministr dr. Vávro Šrobár, JUDr. Eugen Pštross, advokát v Praze (majitel akcií cestovní kanceláře Čedok), opat R. Misz, farář v Trenčíně, Emanuel Epstein, obchodník v Praze-Bubenči.
Společnost sice nevyplácela dividendy, ani nepodnikla investice většího rozsahu, ale udělala asi 20 milionů Kč dluhů a několik vedoucích osob hospodařilo tak, že se řádně obohatily.
Vedoucím finančníkem společnosti byl obchodník Epstein, jež se dopustil řady činů, i činů trestných, pro vlastní obohacení. Podobně i jiní (Epstein staví hotel a hernu v knížectví Lichtenštejnském).
V r. 1931 byl jmenován řiditelem lázní byv. redaktor Večera agrárník Horňák, muž všelijaké minulosti, jenž byl pro podvody propuštěn v r. 1930 z lázni v Poděbradech. Byl ve spojení s nár. dem. Kafkou, řiditelem nemocenské pojišťovny soukromých úředníků v Praze, a s jejím tajemníkem nár. soc. Grégrem; za jejich pomoci získal od této pojišťovny půjčku pro společnost 2 miliony Kč, a dalších 400. 000 Kč obdržel osobně Epslein.
Obě půjčky byly podvodné, poněvadž se nešetřilo zákonných ustanoveni o jejich zajištěni. Společnost byla již předlužena, takže půjčka této pojišťovny dostala se až na jedenácté místo.
Skandálním případem byla stavba léčebného domu nemocenské pojišťovny soukromých úředníků. Stál 8 milionů Kč, ač mohl býti pořízen za polovinu, Kafka, Grégr, Horňák i Epstein se při tom obohatili. A ani zde se nedbalo zákonných předpisů a pojišťovna byla okradena o několik milionů Kč.
Vedoucí osoby, bankrotáři a podvodníci, jež samy se obohatily, tlačí nyní za součinnosti významných osob na chudičkou obec Trenčanské Teplice, aby lázně převzala. Ona za pomoci státu má celé zlodějské hospodářství sanovat.
Z výkazů dluhů je vidno, že řada pojišťovacích nemocenských ústavů přijde o své peníze. Mezi hypotekárními dluhy je na př. na 9. místě pojišťovna soukromých úředníků v Praze půjčkou 2 miliony Kč a s 301. 000 Kč až na 31. místě. Léčebný fond veřejných zaměstnanců (záloha na léčení) s 23. 814. 50 Kč na 23. místě. Četné pohledávky veřejných nemocenských pojišťoven nejsou vůbec hypotekárně zajištěny. Ztráty utrpí i mnoho drobných záložen a úvěrních ústavů.
Jsou i některé zajímavé dlužní položky. Tak ministr Šrobár má dos at 23. 740. 50 Kč za cestovné (položka č. 45). Pan poslanec Zeman v Trenčíně za cestovně 1. 784 Kč. (Položka č. 141). Pan poslanec Zeman cestoval méně a lacině ji než ministr Šrobár. Tyto položky objevily se jako dluh. Bude nutno vědět, kolik vůbec tito zákonodárci procestovali, k jakým cestám jich správní rada používala, zda nejde o placené intervence, jak lze soudit. Akciová společnost lázní Trenčanských Teplic udává soudu svůj majetek 16, 334. 680. 90 Kč a dluhů
18, 635. 494. 73 Kč. Věřitelům odkázaným na vyrovnáni nabízí 45% na splátky.
Uvádíme jen zhruba některé okolnosti bankrotu akciové společnosti lázní Trenčanské Teplice. Není to jen bankrot hospodářský, ale i politický. Společnost českých a slovenských vlastenců objevila se jako společnost bankrotářů a podvodníků.
Poněvadž ukázala se řada okolností, svědčících o podvodných manipulacích a nezákonných činech, jimiž byly poškozeny veřejné sociální instituce, ptáme se pánů ministrů spravedlnosti a sociální péče:
Jsou páni ministři ochotni, dáti podrobně vyšetřit hospodářství akc. spol. Trenčanských Teplic a trestně stihati podvody, okrádání a nezákonno-
Hodlají páni ministři zakročiti také u oněch sociálních institucí, jež lehkomyslně a korupčně plýtvaly penězi členstva ve spojitosti s touto společnosti a snad i jinde, a pohnati odpovědné osoby k odpovědnosti, případně k potrestáni?
V P r a z e, dne 19. května 1932.
Kubač,
Śliwka, Tyll, Novotný, Gottwald, Hádek, Kliment,
Barša, Babel, K. Procházka, Zápotocký, Dvořák,
Höhnel, Čížinská, Juran, Hodinová, Steiner, Vallo,
Török, J. Svoboda, Russ.
1797/XI (překlad).
Interpelace
poslanců Hádka, Höhnela a soudruhů
ministru spravedlnosti dr. Meissnerovi
o Oskaru Karafiátovi.
Oskar Karafiát, redaktor libereckého komunistického deníku »Vorwärts« byl na telefonickou žádost varnsdorfského četnictva zatčen libereckým policejním ředitelstvím dne 9. dubna 1932 uprostřed redakční práce a ještě téhož dne dopraven k libereckému krajskému soudu, poněvadž se prý v řeči na schůzi dne 5 dubna 1932 v Horním Gruntu provinil proti § 15/3 zákona na ochranu republiky.
Liberecký krajský soud mohl Karafiáta po jeho zatčení vyslechnouti jen formálně, nikoliv však k věci jako obviněného, poněvadž liberecký krajský soud neměl vůbec žádných spisů a musil vyčkati, až mu je teprve pošle českolipský krajský soud, příslušný podle »místa spáchaného činu«. Ale českolipský krajský soud se nehýbal, ačkoliv jej liberecký krajský soud upomenul. Teprve zřejmě na zakročeni libereckého Karafiátova obhájce zaslal českolipský krajský soud libereckému krajskému soudu dne 20. dubna 1932 trestní udání, kam