katelů masné živnosti za vrácení daně z masa podle cit. zákonných ustanovení s největším urychlením vyřizovaly.
Prokáže-li podnikatel masné živnosti, dovážející maso do uzavřeného místa s potravní daní na čáře a uplatňující nárok na vrácení daně z masa, že maso dovážené do území čáry potravní daně bylo na venkově řádné zdaněno, může bezpečně počítati s tím, že mu bude po předchozím přezkoušení jeho žádosti venkovským finančním úřadem I. stolice za podmínek stanovených v § 8 a 9 zákona vrácena daň částkou, která byla v uzavřeném místě na čáre potravní daně znovu zapravena. Zaplatí-li pak podnikatel masné živnosti ve skutečnosti jen jednu daň z masa (resp. v uzavřených místech potravní daně na čáře z masa), nelze přisvědčiti vývodům interpelace, že by totiž venkovští řezníci platili dvakráte jednu dávku.
Organisace řezníků vyslovily při různých příležitostech požadavek, aby u zabitého dobytka a syrového masa, které se dopravuje do území potravní daně na čáře, z něhož daň byla zaplacena podle předpisu § 8 zákona o dani z masa, bylo upuštěno od vybírání státní daně na čáře.
Zástupcům organisaci řeznických bylo vysvětleno, že požadavek takový nemá naprosto žádné opory ani v zákoně o dani z masa, zejména ne však v zákoně o potravní dani na čáře, podle jehož sazebníku, tvořícího součást zákona (položka 1) podroben jest potravní dani na čáře dobytek a maso, podléhající dani z masa. Daň pak se vybírá podle sazeb a ustanovení zákona o dani z masa.
Rovněž nelze vyhověti požadavku, aby porážky domácího dobytka byly osvobozeny od daně, a to z toho důvodu, že finanční správa nemůže se z důvodů rozpočtových vzdáti výnosu daně z masa, preliminovaného roční částkou asi 120, 000. 000 Kč. Daň jest konstruována jako daň spotřební a platí se podle § l shora cit. zákona z porážek dobytka hovězího, skopového a kozího, vepřového, koní, oslů a mulů a z dovozu zabitých zvířat těchto druhů a jejich části z ciziny. Tuto daň jest povinen platiti každý, kdo vykonává nebo vykonati dá porážku dobytčete, uvedeného v cit. paragrafu, bez ohledu na to, zda ji koná podnikatel masně živnosti, zemědělec, dělník, úředník atd.
Z naznačených důvodů a se zřetelem k tomu, že daň z masa nese spotřebitel, ať jest jím kdokoliv, nelze osvoboditi od této daně t. zv. domácí porážky, vykonávané buď zemědělci nebo příslušníky kterékoliv jiné vrstvy obyvatelstva.
Při jmenování členů a náhradníků daňových komisí dbá se podle ustanovení § 236, odst. 4, č. 3 zákona o přímých daních toho, aby hlavni prameny důchodu (tedy samozřejmě též důchod zemědělský) byly v komisích přiměřeně zastoupeny.
Požadavku, aby byla zrušena daň z výroby slivovice pro domácí spotřebu, nemůže finanční správa vyhověti jednak z důvodů rozpočtových, jednak se zřetelem na stejnoměrnost daňovou ve smyslu zákona o dani z lihu. Pokud dříve taková
výhoda existovala, byla zákonem č. 643/19 Sb. z. a n. zrušena jako nespravedlivá a neodůvoděná. Pokud jde o lesní reformu, dlužno sděliti, že státní pozemkový úřad řídi se při provádění lesní reformy předpisy zákona přídělového, a to zejména § 10. Jmenovaný úřad přikročil k lesní reformě po několikaleté přípravě, spočívající v řadě porad konaných se zástupci ústředních úřadů a odborných korporaci lesnických i samosprávných. Výsledkem těchto porad byly pak směrnice k vyřešeni pozemkové reformy na lesní půdě. § 10. zákona přídělového ustanovuje jasně o tom, kdo může býti přídělcem lesní půdy a v mezích jeho jsou také směrnice k řešení lesní reformy.
V Praze dne 9. května 1932.
Předseda vlády: Udržal, v. r.
1781/VI.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance Dvořáka a soudruhů
o zacházeni s vojíny (tisk 1597/HI).
Zavedeným úředním šetřením bylo zjištěno, že tvrzení uvedená v interpelaci o týráni vojínů neodpovídají skutečnosti.
Do jaké míry byly jednotlivé případy domnělého týrání v interpelaci nepravdivě vylíčeny resp. zkresleny, vyplývá z níže uvedeného výsledku úředního šetřeni.
Interpelace uvádí, že vojín František Zavadil, přes to, že byl uznán nemocným, byl přinucen jezditi na koni, až nemoci oslaben třikráte s koně spadl. Případ se stal dne 7. listopadu minulého roku, ale docela jinak, než jak jej líčí interpelace. Ve skutečnosti tohoto dne vojín Zavadil se k lékařské prohlídce vůbec nehlásil, nýbrž, jelikož odepřel konati vojenský výcvik vymlouvaje se na nemoc, byl k lékařské prohlídce předveden a uznán zdráv a služby schopen. S koně nepadal pro slabost, nýbrž, jak bylo bezpečně zjištěno, úmyslně. Všechny pády se staly na stejném místě, kde byl nejhlubší písek. Kůň jezdil pomalu a při každém pádu se zastavil, takže Zavadil bez nejmenšího úrazu sám vstal. Jelikož i jinak bylo prokázáno, že se všemožně vyhýbal vojenskému výcviku a odpíral plniti dané rozkazy, byl po četných předchozích výstrahách odevzdán vojenskému soudu, kde byl odsouzen k dvouměsíčnímu žaláři. Trest přijal a dne 6. února 1932 odpykal.
Pokud se týká smrti vojína 48. pěšího pluku Waltera Sperlicha (nikoli Stalicha), bylo provedenou pitvou zjištěno, že zemřel serosním zánětem mozkových blan, tedy smrtí přirozenou. Hned z počátku dostalo se mu řádného ošetření a nelze v daném případě mluviti o zanedbání povinné lékařské péče. Avšak zhoubnému a smrtelnému průběhu nemoci nemohla ani v počátcích žádná lékařská péče čeliti.
Ke snížení stravného z Kč 5. 35 na Kč 4. 90 došlo v důsledku poklesu cen potravin, zejména hovězího masa. Z toho důvodu vydává se mužstvu i nadále strava v neztenčeném množství i stejné kvalitě jako dosud.
Jelikož i ostatní tvrzení interpelace se ukázala bezpodstatná, není důvodů zakročiti proti vojenským orgánům, které jsou v interpelaci obviňovány bezdůvodně a nespravedlivě.
V Praze dne 27. dubna 1932.
Ministr národní obrany: Dr. Viškovský, v. r.
1781/ VII.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci posl. Dvořáka a soudruhů
o týrání vojáků (tisk 1597/ I).
Podle platných předpisů jsou veškeré sbírky mezi mužstvem a srážky z jeho denního platu zakázány. Tvrzeni interpelace, že přes tento zákaz jsou na mužstvu vynucovány různě příspěvky, podrobil jsem úřednímu šetření a zjistil jsem, že mužstvo před vánocemi minulého roku dalo samo podnět k tomu, aby vojínům, kteří nemohli jeti na vánoce domů, byly svátky zpříjemněny dobrovolnými dárky. Sbírku provedlo mužstvo samo a nikdo nebyl donucován přispěti, tím méně stíhán, nedal - li ničeho. Ze sbírky byla pak zakoupena nadílka pro vojíny, kteří zůstali na vánoce v kasárnách a nebylo ji použito k žádnému jinému účelu. Pro tento dobročinný účel, jemuž sbírka sloužila, nemohl jsem arcit nikoho stíhati.
K tvrzení interpelace, že velitel školy pro důstojníky pěšího vojska v záloze 1. divise zakázal frekventantům, kteří neměli vlastní uniformy, návštěvu večírku školou pořádaného, sděluji, že frekventanti pořádali večírek sami bez jakékoli iniciativy důstojnického sboru školy, takže již z toho je zjevno, že podobně nařčení je úplně bezpodstatné.
Bylo dále zjištěno, že se ani jinak s frekventanty nebo s mužstvem špatně nezacházelo a že
vždy byl brán ohled na jejich tělesný stav a služba se podle toho ulehčovala.
Noční cvičení, která jsou nezbytnou součástkou výcviku, byla pořádána toliko dvě. Z prvého vrátilo se mužstvo v 21 hod., z druhého ve 23 hod.
Učebné pomůcky musí si frekventanti podle platných předpisů podobně jako v jiných školách opatřiti z vlastních prostředků. Za celou dobu trvání školy činily tyto výdaje Kč 49. -.
Pokud se týká stížnosti na vydávání chleba v Chomutově, bylo zjištěno toto: V této posádce jest chléb vydáván třikrát týdně a to v pondělí a ve středu na dva dny, v pátek na tři dny. Každý muž dostává předepsanou dávku, t. j. 700 gramů na jeden den, takže na dva dny dostane jeden bochník a na tři dny jeden a půl bochníku chleba. Suchary se vydávají třikrát v měsíci, a to 400 gr. sucharů místo jedné dávky chleba. Kromě toho bylo dokonce nad toto předepsané množství za dobu od října do prosince loňského roku vydáno jako přilepšení 16. 131 dávek chleba po 175 gr. Četnými dotazy bylo a jest zjišťováno, Že mužstvo s přidělenými dávkami vystačí a nestěžuje si, že by nedostačovaly.
Dopisy došlé mužstvu se v žádné posádce necensurují a také žádné podobné nařízení nebylo vydáno.
Jelikož údaje v interpelaci uvedené postrádají podstaty resp. jsou zkresleny a zveličeny, neměl jsem důvodů k nějakému opatření z podnětu interpelace.
V Praze dne 27. dubna 1932.
Ministr národní obrany: Dr. Viškovský, v. r.
1781/ VIII.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslanců Kubače, Vallo
a soudruhů
o péči o invalidy v nemocnici Milosrdných bratří ve Spišském. Podhradí (tisk 1558/ XVIII).
Do nemocnice Milosrdných bratří ve Spišském Podhradí posílá zemský úřad pro péči o válečně poškozence v Bratislavě invalidy trpící ponejvíce následnými stavy po španělské chřip-
ce, těžkými záchvaty epileptickými po poraněni hlavy a pod. Opatrováni těchto případů vyžaduje krajní obětavosti, poněvadž jsou to ponejvíce nemocni ležící, kteří musí býti krmeni. Nemocnice veřejné, kterých je na Slovensku nedostatek, nepřijímají těchto invalidů pro nevyléčitelnost vůbec do ošetřování.
Z plicně chorých invalidů jsou posíláni do této nemocnice ponejvíce invalidé, trpící destruktivní tuberkulosou plic, kteří jsou neschopni pro léčeni jak ve veřejných nemocnicích, tak i v sanatoriích. Nemocnice veřejné tyto invalidy vůbec do ošetřování nepřijímají a v domácím ošetřování nemohou býti ponecháni, poněvadž šíří nákazu v rodinách a v nejbližším okolí.
Nemocnice sama umístěna je ve starém klášteře. Nervově oddělení jest v přízemí v prostranném sále o 25 lůžkách. Odděleni pro tuberkulosní umístěno jest v I. poschodí a skládá se z několika vzdušných, prostranných a čistých pokojů. Podle velikosti jsou pokoje dvou až čtyř lůžkové. K obsluze nemocných určeni jsou tři milosrdní bratři, sluha a posluhovačka. Personál k obsluze přidělený svému úkolu se plně věnuje.
Strava je řádně a chutně připravovaná (dvakrát denně maso) a podávána v množství dostatečném. Nemocní si též proti ní revisním orgánům nestěžovali.
V zimních měsících (listopadu až únoru), kdy je všeobecně víc nemocných, bývají pravidlem nemocnice přeplněny a občas vyskytne se i tento případ v nemocnici Milosrdných bratří ve Spišském Podhradí.
K léčeni v této nemocnici, jakož i vůbec k léčení zemský úřad pro péči o válečné poškozence žádného invalidu nenutí. Nemocniční léčení v mnoha případech invalidům umístěným v této nemocnici poskytuje zemský úřad jen z ohledů sociálné-hygienických.
Mimo invalidy přijímá do léčeni uvedená nemocnice i jiné nemocně, a to po většině úplně bezplatně. Na jejich vydržování koná v okolí sbírky.
Při účtování ošetřovněho každý invalida v úctě vlastnoručním podpisem potvrdí dobu, za kterou správa nemocnice účet za jeho léčení předkládá.
Ministerstvo sociální péče dbá prostřednictvím zemských úřadů pro péči o válečné poškozence na to, aby invalidům dostalo se v nemocnicích i jiných léčebných ústavech plnohodnotného zaopatření.
V Praze dne 25. dubna 1932.
Ministr sociální péče: Dr. Czech, v. r.
1781/IX. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců inž. R. Junga, H. Krebse a druhů
o nezákonném postupu četníků proti místní skupině německé strany národně socialistické a jejím funkcionářům v Tasovicích, v politickém okrese znojemském (tisk 1579/X)
a na interpelaci poslance inž. R. Junga a druhů
o velkých přehmatech četnictva v Tasovicích (tisk 1628/III).
V interpelaci jmenované osoby staly se důvodně podezřelými ze závažných trestných činů podle zákona na ochranu republiky a ježto byla důvodná obava, že se spolu umluví a se pokusí vyšetřování ztížiti, přikročilo četnictvo - vidouc nebezpečí v prodlení - samo podle, příslušných předpisů trestního řádu k zatčení oněch osob a dodalo je dne 31. prosince 1931 dopoledne s příslušným trestním oznámením krajskému soudu ve Znojmě. Odtud byly tyto osoby z vazby propuštěny až třetí den (2. ledna t. r. ), trestní řízeni je však proti nim vedeno dále (resp. není dosud skončeno), takže se jeví bczpodstatnou každá domněnka, že zatčení stalo se z jiných než právě uvedených důvodů a že nebylo předpisy trestního řádu náležitě odůvodněno.
Domovní prohlídka u zatčených osob, ke které byly zákonné důvody dány, v podstatě provedena nebyla. Četnictvo prohlédlo pouze korespondenci, kterou mu k tomu účelu tyto osoby samy dobrovolně na vyzvání vydaly, když měla býti u nich domovní prohlídka provedena. V interpelaci citované ustanovení §u 145 tr. ř. nemělo zde tudiž za těchto okolností místa. Prohlídka korespondence u zatčeného Watzala netrvala několik hodin, nýbrž pouze půl hodiny.
Obvinění, že vrchní četnický strážmistr Buček, prohlížeje korespondenci zatčených osob částečně i nejintimnějšího obsahu, někdy ji dokonce i nahlas předčítal, nebylo provedeným šetřením nijak potvrzeno. Četnictvo, zabavujíc u jednotlivých členů místní organisace němec. nár. soc. strany dělnické v Tasovicích členské legitimace a odznaky strany, nečinilo tak podle zabaveného členského seznamu, nýbrž podle svých služebních poznámek. Všechny tyto předměty byly zabaveny jako věci doličné a odevzdány krajskému soudu ve Znojmě. Rovněž není pravdivým tvrzení, že by při tom některý z četníků tvrdil, že členství v německé národně-socialistické straně dělnické bude potrestáno, a že žádal, aby čle-
nové místní skupiny ze strany vystoupili. Též není pravda, že četnický strážmistr Bedřich chodil dne 2. ledna v civilních šatech a s kufrem znovu od člena k členu a bral jim s pohrůžkou zatčení odznaky a stranické legitimace.
Někteří členové jmenované místní organisace, které četnictvo nezastihlo doma, dostavili se dne 3. ledna t. r. na četnickou stanici v Hodonicích. Když se zdráhali vydati službu konajícímu četnickému strážmistru členské legitimace a odznaky, byli jiným četnickým strážmistrem, který nemaje toho dne službu byl v občanském oděvu, upozorněni slušným způsobem, že žádané předměty budou odevzdány soudu jako věci doličné. Na to ony osoby věci tyto dobrovolně vydaly.
Pokud jde o tvrzení, že ještě dne 6. ledna t. r. četník veřejně strhl odznak jednomu národnímu socialistovi a že jinému, který seděl v hostinci, bylo nasazeno bodlo na prsa, bylo provedeným šetřením zjištěno, že při bezpečnostní pochůzce dne 7. ledna v Tasovicích odebrala četnická hlídka odznak členu jmenované místní organisace způsobem, jemuž nelze nic vytýkati (odznak byl pak rovněž odevzdán soudu), a že člen těže hlídky vstoupil v pozdní noční hodině - drže podle předpisu karabinu s nasazeným bodlem v ponosu - do Geppertova hostince v Tasovicích, chtěje zjistiti několik mladíků rušících noční klid. Není však naprosto pravda, že by při tom byla hlídka některému v hostinci sedícímu hostu nasadila bodák na prsa.
Z uvedených okolností je patrno, že četnická stanice v Hodonicích postupovala přesně podle zákonných předpisů. Podle provedeného šetřeni nelze též členům této stanice činiti výtky, jakoby zanedbávali vlastni bezpečnostní službu, resp. chovali se v jiném směru nepřípustně. Neshledávám proto žádného důvodu, abych učinil opatření, která jsou v interpelacích žádána.
V Praze dne 28. dubna 1932.
Ministr vnitra: Dr. Slávik, v. r.
1781/ X. (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslanců Windirsche, Böllmanna, Viereckla a druhů,
že nezaměstnaní, kteří dostávají podporu
z veřejných peněz, zdráhají se přijmouti
zaměstnáni (tisk 1405/IX).
Ministerstvo sociální péče provedlo prostřednictvím okresního úřadu v Kadani a okresního
úřadu v Přísečnici šetření o případech, uvedených v interpelaci, a zjistilo toto:
Nezaměstnaní v Kadani, kteří odmítli přijmouti práci při česání chmele, převzali pak tuto práci, avšak u jiného zaměstnavatele v okrese podbořanském.
V okrese přísečnickém bylo požadováno na česání chmele 40 pracovních oddílů, které všechny okresní zprostředkovatelna práce opatřila; úhrnem bylo na tuto práci zprostředkováno 901 osob. Z toho připadalo na město Přísečnici 204 a na město Vejprty 108, takže skutečnosti neodpovídá tvrzení, že z těchto měst nebyl opatřen ani jediný dělník na česání chmele.
V případech, kde nezaměstnaní z okresů kadaňského a přísečnického odmítli přijati nabízenou práci, učinil okresní úřad příslušné opatření.
V Praze dne 2. května 1932.
Ministr sociální péče: Dr. Czech, v. r.
1781 /XI. (původní zněni).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Sterna a soudruhů
o neslýchaných a křiklavých přehmatech
policejního presidia v Šumperku dne 10.
února a o surovém porušení poslanecké
Imunity (tisk 1628/ XIV).
Policejní komisařství v Šumperce nepovolilo z důvodu zachování veřejného klidu a pořádku pořádání veřejného projevu nezaměstnaných dne 10. února 1932 v Šumperku. Přes to dostavilo se téhož dne na hranice města Šumperku se zřejmým úmyslem účastniti se zakázaného projevu asi 450 osob, z nichž část vnikla do vnitřního města a zde se snažila se shlukovati. Byli proto někteří z účastníků v počtu 31 zadrženi a předvedeni na policejní úřad. Poněvadž policejní orgánové byli plně zaměstnáni vnější službou, nebylo možno ihned prováděti výslech zadržených a tito ponecháni v policejní věznici, odkudž byli po výslechu propuštěni kolem 1/4 18 hod.
Když asi o 17. hod. při předvedení k sepsání protokolu správce policejního komisařství policejního presidenta tam není - poznal v jednom ze zadržených poslance dra Sterna, kterého osobně zná z dřívějšího úředního styku, ihned zařídil jeho propuštěni. Podle vyšetřeni byl posl. dr. Stern zadržen s ostatními při shlukování blí-
že »Grandhotelu«, avšak ani při zadržení ani při předvedení se stráži nelegitimoval.
Údaje interpelace, že posl. dr. Stern byl několika strážníky správně jménem osloven, nebyly konaným šetřením potvrzeny. Zadržení byli rozděleni do 3 cel, z nichž každá jest určena pro 8 osob, takže se v celách mohli posaditi a volně pohybovati. Policejní věznice jest udržována v čistotě, vzduch ve věznici není znečišťován nečistými kbelíky. Věznice jest ovšem chladná a poněkud vlhká - právě jako některé místnosti policejního komisařství - což zavdalo státní správě podnět, že již delší dobu snaží se tomuto nedostatku odpomoci umístěním úřadu v jiné vhodné budově. K obědu dostalo se každé zadržené osobě dobré ovarově polévky a po 150 gr chleba.
Údaje interpelace, že mnoho nezaměstnaných po dopravení na policii bylo surově zbito, nezakládají se rovněž na pravdě, jak bylo zevrubným šetřením zjištěno.
Není tudíž důvodů k opatřením v interpelaci žádaným.
V Praze dne 10. května 1932.
Ministr vnitra; Dr. Slavik, v. r.
1781/XH.
Odpověď
ministra obchodu a ministra zemědělství
na interpelaci poslance dra Polyáka a druhů
o výseku masa rolníky z vlastni produkce (tisk 1613/1).
Dle § 251, odst. 2 lit. a) živnostenského zákona č. 259/1924 nevztahuje se tento zákon na zemědělskou a lesní produkci a její vedlejší živnosti, pokud se tyto vedlejší živnosti co do hlavni věci zabývají zpracováním vlastních výrobků. Za účelem správného výkladu tohoto ustanoveni bylo zemskému úřadu v Bratislavě nařízeno, aby vzhledem k návrhu zemědělské rady pro Slovensko v Bratislavě pozměnil svůj výnos ze dne 29. srpna 1931, č. 147. 088 takto:
Slova »a v rozsahu přiměřeném rodinným a pospodářským poměrům zemědělským jest pozměniti na »a v rozsahu přiměřeném zeměděl-
skému hospodářství«, slovo »častěji« jest změniti na slovo »pravidelně« a jest vynechati následující část věty »nad potřebu rodiny a domácnosti..
V Praze dne 30. dubna 1932.
Ministr obchodu: Dr. Matoušek, v. r.
Ministr zemědělství: Bradáč, v. r.
1781/XIII.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslanců Jana Prokeše,
Karla Brožíka, Jos. Chalupníka,
Jána Bečko a soudruhů
o zadání dodávky uhlí pro československé dráhy pro rok 1932 (tisk 1483/V).
Dodávka uhlí dolnoslezského, která byla vypsána ve veřejné soutěži k účelu zásobeni místní dráhy Jablonec-Liberec-Tanvald a frýdlantských okresních drah, nebyla uskutečněna, nebo ministerstvo železnic, vedeno ohledy na současné nesnáze čs. uhelné těžby, se rozhodlo, když mezitím byla místní dráha Jablonec-LiberecTanvald postátněna a státní správě železniční dostalo se tak volnosti dispoziční, krýti potřebu paliva na této dráze uhlím původu domácího. Ježto uvedená místní dráha spotřebovala v roce 1931 4. 000 tun cizozemského uhlí, znamená tato změna v nákupním pramenu zvýšení odbytu domácího uhlí podle intencí interpelace. V roce 1932 bude dodáno pouze asi 250 tun uhlí zahraničního původu pro frýdlantské dráhy podle požadavku jejich vlastníka.
V zadávacích podmínkách bylo pamatováno na to, aby státní správa železniční měla možnost objednaná množství uhlí podle skutečně potřeby krátiti, při čemž bude postupováno tak, aby případné kráceni dodávek týkalo se všech dodavatelů stejnoměrně.
Pokud jde o nákupní ceny uhlí, bylo učiněno vše, aby docíleno bylo náležitých slev; státní správa železniční usiluje, aby uhlí bylo dodáváno za ceny konkurenční, t. j. za ceny, které by nepřesahovaly ceny účtované jiným velkým odběratelům. Smluvní závazek v tomto směru se bohužel zatím nepodařilo prosaditi.
Smlouva, která byla svého času sjednána s dodavatelem Stejskalem, byla zevrubně přezkoumána. Na jejím podkladě bylo sice nutno
přikročiti k objednávce, ale bylo letos objednáno pouze 150. 000 tun hnědého uhlí, když se dodavatel vzdal nároku na větší odběr, stanovený ve smlouvě. Zajištění státní správy železniční, pokud jde o cenu tohoto uhlí, před jakoukoli újmou dlužno spatřovati v ustanovení, že cena uhlí jest regulována podle cen, za které jest dodáváno uhlí z dolů sousedících s doly uvedené firmy. Proto jest v letošním roce i cena tohoto uhlí nižší, podobně jako jsou nižší než dříve ceny uhlí dodávaného jinými dodavateli. Statni správě železniční jest také dána možnost krátiti množství uhlí, zadané firmě Stejskal a spol. analogicky podle zmenšení dodávek, zadaných jiným dodavatelům.
V Praze dne 7. května 1932.
Ministr železnic: Inž. Hůla, v. r.
1781/XIV (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance dra Keibla a druhů
o neslýchaných poměrech u poštovního
úřadu v Röhrsdorfu u Cvikova
(tisk 1558/XIV).
Přednosta poštovního úřadu Röhrsdorf u Cviková upozornil zcela správně podavatelku balíků, který měl v adrese jako místo určení »Jiviná, Post Münchengrätz«, že musí slovo »Münchengrätz« opraviti, poněvadž »Münchengrätz« není úředním názvem žádného místa v republice.
I úředník poštovního úřadu Cvikov požadoval změnu narvu »Münchengrätz« na »Mnichovo Hradiště«, ale ca souhlasu podavatele sám ji provedl.
Že přednosta poštovního úřadu Röhrsdorf u Cvikova nezadržel balík v dopravě, vysvítá z toho, že balík podaný v sobotu, 14. listopadu, byl již 16. listopadu 1931, v pondělí, adresátu doručen.
Přednosta zmíněného úřadu nebyl ovšem oprávněn pátrati po balíku mezi zásilkami poštovního úřadu Cvikov, a učinil jsem v té příčině vhodné opatření.
Ze by byl někdy odmítl přijmouti peněžní zásilku, kterou podávala strana jmenovaná v interpelaci, bylo jejím vlastním písemným prohlášením vyvráceno.
Jiných stížnosti na poštovní úřad Röhrsdorf u Cvikova zjištěno nebylo, a zdá se, že informace, sloužící za podnět k interpelaci, má původ v zaujatosti některých osob.
V Praze dne 27. dubna 1932.
Ministr pošt a telegrafů: Dr. Franke, v. r.
1781/XV. Odpověď
ministra průmyslu, obchodu a živnosti
na interpelaci poslanců Jana Slavíčka, Josefa Netolického a druhů
o vedení a hospodaření u patentního úřadu (tisk 1715/IV).
Na základě odst. 3, § 57 patentního zákona, ve znění upraveném § 6 zákona ze dne 30. června 1922, č. 252 Sb. z. a n., stanoví president patentního úřadu každoročně vyhláškou dle průměrných cen roku předchozího výši tiskových nákladů za tisk patentových spisů, které je povinen platiti přihlašovatel.
Pro rok 1932 stalo se tak definitivně vyhláškou presidenta patentního úřadu ze dne 3. prosince 1931, č. 2094/pres. 31 P. Ú., uveřejněnou v Úředním listě Republiky Československé ze dne 8. prosince 1931 a v čís. 12 Patentního věstníku ze dne 15. prosince 1931, kterou výše nákladů za tisk patentových spisů stanovena byla částkou 80 Kč za každou stránku textu a 110 Kč za každou stránku výkresu.
Zároveň odvolána byla dřívější vyhláška presidenta patentního úřadu čís. 1924/pres. 31 P. Ú. ze dne 7. listopadu 1931, jež uveřejněna byla v Úředním listě Republiky Československé ze dne 11. listopadu 1931 a kterou zamýšleno bylo tiskové náklady snížiti na 70 Kč, resp. 105 Kč za jednu stránku, a nahrazena vyhláškou dříve zmíněnou, kterou náklady tiskové stanoveny byly dosavadní výměrou. Vyhláška ze dne 7. listopadu 1931 nevešla vůbec v účinnost a nevznikla proto státu žádná újma na příjmech, jak pp. interpelanti se domnívají.
Poplatek za zkoušku z patentního práva, kterou skládají osoby, jež chtějí dosíci oprávněni patentních zástupců, stanoven jest § 43 patentního zákona ze dne 11. ledna 1897, čís. 30 ř. z., částkou 20 zl., t. j. 40 Kč, a jeho výše může býti pozměněna toliko novým zákonem. Předpis tento nebyl dosud - na rozdíl od jiných finančně významnějších ustanoveni patentního zákona - novelisován. Navrhuje se tak v celkové osnově no-