v ČSR nejen útulek k jejich rejdům, ale podporovala jeho a podporuje jeho druhy po celou dobu existence tohoto státu bohatými prostředky přímo ze státní pokladny, t. j. z daní, vymáhaných z kapes drobných poplatníků. V ČSR byla Gorgulovi, který ani neměl maturity, dána možnost, aby zde nejsnažším způsobem »ukončil své studie« a nabyl doktorátu mediciny. V Hodoníně stal se členem soc. dem. strany, která se přimlouvala, aby mu bylo uděleno tamější domovské právo. Byl také členem strany lidové, která se zasazovala o to, aby mu byla udělena lékařská koncese. Byl v nejlepším spojeni se stranou agrární a s kruhy národnědemokratickými. Gorgulov vedl stálé vyjednáváni s Gajdou, zejména o jeho odjezd do Manžuska a o protisovětské intervenci po boku japonské armády.

Gorgulov spáchal v Československu celou řadu zločinů (podvodů, znásilňování a pod. ), ale přesto nebyl nikdy odsouzen, ba často ani trestně stíhán. Teprve tehdy, když jeho řádění bylo už příliš známé a vyvolalo všeobecné pobouření, byla mu dána možnost, aby sa volně odebral do Francie a tam ve svém hanebném počínání pokračoval.

V ČSR byl mu s největší ochotou vydán Nansenův pas, zatím co proletářští emigranti z fašistických zemí byli hromadně vykazováni. Konečně je známo, že své kontrarevoluční spisy věnoval nejvyšším čsl. státním činitelům.

Č. S. R. je z hlavních středisek bělogvardějské emigrace. Ministerstvo zahraničních věcí udržuje k podpoře ruských a ukrajinských bělogvardějců celé oddělení, kterému jsou přiděleni 4 úřednici, ministerský rada jako vedoucí, vrchní sekční rada, sekční rada a vrchní ministerský komisař. Emigranti dostali podle zvláštní položky státního rozpočtu na př. 6 milionů Kč v r. 1930, 5 milionů Kč v r. 1931, a letos 3 miliony Kč. Kromě toho dostává se jim však milionových podpor ročně z titulu »slovanské kultury«, »ruské akce« atd. Avšak ve skutečnosti se tyto položky ještě daleko překročuji, jak dokazuji státní uzávěrky. Každý bělogvardějský »student« dostává od čsl. státu 600 Kč měsíční podpory pro své osobni účely.

Za takové štědré podpory mohou tito kontrarevolucionáři ovšem vybudovat své vojenské a podobné organisace - ozbrojováni jsou rovněž z veřejných prostředků - a do všech podrobností prováděti své zhoubné pikle.

Jediná K. S. Č. (sekce III. Internacionály) stavěla se vždy všemi silami proti rejdům bělogvardějců a jejich podpoře z veřejných prostředků. Žádali jsme nesčetněkrát rozpuštění jejich vojenských organisací, zastavení jejich podpor a jejich vykázání z území Č. S. R. Ještě nedávno jsme tak učinili v souvislosti s válečnými přípravami Japonska a ostatních imperialistů proti SSR. Na naší interpelaci odpověděl pan ministr zahraničí, že se ruským a ukrajinským uprchlíkům dostává prý státních podpod pouze k účelům humánním a kulturním. Skutečnost, že Gorgulov, jsa podporován z čsl. státní pokladny, koupil revolver, kterým zavraždil francouzského presidenta, svědčí však dostatečně o kultuře a humannosti bělogvardějců. Poukázali jsme i v posledních dnech na nebezpečí, které proleta-

riátu hrozí z účasti bělogvardějských formací na všesokolském slete.

Jediná komunistická strana to také byla, která již dávno upozorňovala na zločinné řáděni Gorgulova samého na území Č. S. R. a vystupovala co nejostřeji proti tomu, aby mu bylo uděleno hodonínské domovské právo, jak se o to zasazovaly druhé strany.

Tím ničemnější a nebezpečnější jsou nynější vylhaná tvrzení, že prý Gorgulov byl ve spojení s III. Internacionálou. Francouzský tisk tvrdí, že prý podle pražských úředních zpráv byl dokonce Gorgulov členem KSČ.

Tento nehorázný výmysl svědčí, že buržoasii jsou všechny prostředky vítány k válečnému štváni proti vlasti dělníků a rolníků.

Používáme i této příležitosti, abychom odhalili zhoubné plány nepřátel pracujícího lidu a současně znovu vytýčili své staré požadavky, a ptáme se proto znovu vlády Č. S. R.:

1) Je ochotna ihned rozpustiti všechny organisace a zejména vojenské organisace bělogvardějců na území ČSR. ?

2) Je ochotna ihned zastaviti všechny státní podpory bělogvardějcům?

3) Je ochotna bezodkladně vykázat bělogvardějce z území Č. S. R. ?

4. ) Je ochotna veřejně vykázati co Gorgulov dostal ze státních prostředků Č. S. R. ?

5) Je ochotna podat veřejnou zprávu, jakým způsobem Gorgulov, který ani neměl maturity, mohl nabýti čsl. doktorátu, kdo se zasazoval o to, aby mu byl povolen výkon lékařské praxe a aby mu bylo uděleno zdejší domovské právo?

6) Je ochotna podat veřejnou zprávu o trestních činech, spáchaných Gorgulovem na území Č. S. R. a o tom, proč nedošlo ani v jednom případě k jeho odsouzeni?

V Praze dne 11. května 1932.

Kopecký,

Dvořák, Tyll, Hruška, Juran, Šliwka, J. Svoboda,

Vallo, Novotný, Babel, K. Procházka, Russ, Barša,

Zápotocký, Štětka, Kubač, Hadek, Török, Gottwald,

Steiner, Kuhn, Čižinská, Kliment.

1780IX (překlad).

Interpelace

poslance dr J. Keibla a druhů

ministrovi spravedlnosti a předsedovi vlády o neoprávněném uložení trestu za svévoli nejvyšším správním soudem.

Pan dr Vilém Miegl, advokát v České Lípě, již mnoho let jest členem českolipského obecního zastupitelstva. V roce 1929 nařídil okresní úřad obci České Lípě, aby změnila své místní tabulky. Obec si proti tomuto příkazu stěžovala zemskému úřadu, poněvadž jej považovala za nezákonitý. Zemský úřad potvrdil rozhodnutí okresního úřadu. Poté obrátila. se obec na svaz německých samosprávných sborů v Teplicích-Šanově a vyžádala si od něho právní posudek o tohto případu. Právní posudek zněl veskrze příznivě pro stanovisko obce. Poté usnesla se českolipská městská rada proti rozhodnutí zemského úřadu podati stížnost nejvyššímu správnímu soudu. Tuto stížnost sepsali nejznamenitější právníci z oboru správního práva. Návrh byl předložen panu dr. Mieglovi. Uznal jej za úplné vhodný, odpovídající i jeho právnímu míněni, a oznámil to českolipské městské radě. Městská rada se pak usnesla, aby pan. dr Vilém Miegl, jako jediný advokát mezi členy českolipského obecního zastupitelstva, tento návrh jako stížnost podepsal a podal. To také pan dr Miegl učinil, poněvadž byl k tomu povinen podle obecního řádu, neboť jinak byl by musil nahraditi škodu a snad mohl býti i potrestán (§§ 52 a 63 obec. řádu). Nedostal za to žádné odměny a ani nesměl žádnou žádati, poněvadž podle obecního řádu a novely k němu jest mu to zakázáno jako členu obecního zastupitelstva. Rozhodnutím nejvyššího správního soudu ze dne 4. února 1932, č. 162/32 byla podaná stížnost zamítnuta a panu dr Mieglovi byl uložen trest za svévoli 1000 Kč, který má připadnouti chudinskému fondu obce České Lípy.

Uložení tohoto trestu za svévoli jest především právnickým přehmatem nejvyššího správního soudu.

Pan dr Miegl byl jako člen českolipského obecního zastupitelstva podle zákona pod následky trestu povinen podepsati a podati stížnost, na které se usnesla českolipská městská rada. Nelze tedy vůbec mluviti o jeho svévoli. Nedostal za to také žádné náhrady a nesměl žádnou žádati. Nelze tedy mluviti ani o tom, že byl byl jednal ze ziskuchtivého úmyslu a že by pro to nejvyšší správní soud měl důvod, aby proti němu zakročil tak vysokým trestem za svévoli. Z toho vyplývá, že potrestaný má trest zaplatiti obci České Lípě, tedy právě té osobě, která mu přikázala podati stížnost, - svému vlastnímu klientu. Vlastním a jediným důvodem uloženého trestu za svévoli jest jistě, že jim nejvyšší správní soud chtěl odstrašiti, t. j. takto se má příště zabrániti, aby obyvatelstvo, které se chybným rozhodnutím správních úřadů

cítí zkráceno a považuje svá zákonitá práva za porušena, nedovolávalo, se vůbec nejvyššího správního soudu.

A tím zasahuje toto rozhodnutí do politického oboru. Především mají se znemožniti všechny příští jazykové stížnosti německého obyvatelstva. Ale kdyby se tento postup nejvyššího správního soudu měl státi stálou praxí, pak by to ovšem znamenalo, že by zvláště Němci v tomto státě vůbec se nemohli dovolati nejvyššího správního soudu. To by byl ovšem nejprostší a nejdůkladnější způsob, jak zabrániti notorickému přetížení tohoto soudu. Ale odtud jest již jen krok k úplnému zrušení tohoto soudu. Proto má vytýkané rozhodnutí všeobecný politický význam, daleko přesahující takovýto jednotlivý případ. Taková rozhodnutí dražila by boj o právo tolik, že pro většinu lidí bude nedostupný. Musejí si prostě dáti líbiti každou nezákonitost a nespravedlnost správních úřadů a klesnou na úroveň zbitých, bezprávných otroků. Nejvyšší správní soud musí zajisté zachovati svou svrchovanost ve svých rozhodnutích a nikdo nebude žádati, aby justiční správa vykonávala vliv na tento nebo jiný soud při jeho rozhodování. Ale ukazuje-li se, že tato svrchovanost zřejmě poškozuje právní řád, pak má i justiční správa a celá vláda povinnost přezkoumati ustanovení zákona, o která se opírá tato svrchovanost a předložiti lidovému zastupitelství vhodné návrhy. Proto se podepsaní táží pana ministra spravedlnosti a pana předsedy vlády jako předsedy ministerské rady:

1. ) Jest ochoten vyšetřiti uvedený případ?

2. ) Co zamýšlí učiniti, aby se takové případy již nestaly?

V Praze dne 2. května 1932.

Dr Keibl,

dr Schollich, Matzner, Schubert. Köhler, Oehlinger, Scharnagl, dr Petersilka, Bobek, Greif, Geyr, Simm, inž. Jung, inž. Kallina, dr Hanreich, Horpynka, dr Hassold, Knirech, Krebs, dr Mayr-Harting, Fritscher, Krumpe, Kasper.

1780 X (překlad).

Interpelace

poslance dr E. Schollicha a druhů ministrovi školství a národní osvěty o spolkové budově spolku »Deutscher Schul- und Leseverein« v Husovicích, zabrané roku 1919 pro české reálné gymnasium v Brně-Husovicích.

Výnosem zemské politické správy v Brně ze dne 30. září 1919, čís. 63, 446, byla spolková budova spolku »Deutscher Schul- und Leseverein« v BrněHusovicích zabrána pro částečné umístění českého reálného gymnasia.

Zamýšlená novostavba českého reálného gymnasia jest již zhruba hotova, takže nejpozději 1. ledna 1913 může býti reálné gymnasium umístěno v nové budově a nejpozději koncem prosince 1932 byla by uvolněna budova spolku -"Deutscher Schul- und Leseverein" v Brně-Husovicich.

Podepsaní nyní zvěděli, že po uvolnění spolkové budovy mají v ní býti opět umístěny 4 třídy české školy, ačkoliv proti spolkové budově jest rozestavěno obrovské křidlo budovy měšťanské školy a bude rovněž dostavěno do konce roku 1932.

Zabrání německého spojkového domu v roce 1919, vystavěného ze soukromých peněz, způsobilo v uplynulých 13 letech Němcům v Husovicích těžké finanční a zvláště kulturní škody. Podepsaní žádají tedy se vší rozhodností, aby spolková budova byla uvolněna po přestěhování české střední školy do nové budovy. »Deutscher Schul- und Leseverein« zamýšlí umístiti ve své budově poradnu matek, denní útulek pro německou obecnou školu, lidovou knihovnu, jakož i bezplatnou noclehárnu pro středoškoláky.

Podepsaní se tedy táží, je-li pan ministr ochoten, postarati se, aby po dostavění nové školní budovy bylo do ni neprodleně přestěhováno české reálné gymnasium a aby spolku »Deutscher Schulund Leseverein« v Brně-Husovicích byla konečně odevzdána spolková budova k úplnému a volnému používání?

V Praze, dne 6. května 1932.

Dr Schollich,

dr Hanreich, dr Hassold, Oehlinger, Bobek, Schar-

nagl, dr Mayr-Earting, Zajiček, Kunz, inž. Jung,

Schubert, Köhler, Síním, Geyer, Kasper, Knirsch,

Krebs, dr Luschka, dr Petersilka, Krumpe, Greif,

Horpynka, dr Keibl, inž. Kallina, Matzner,

Frítscher.

1780/X1.

Interpelace

poslanců H. Bergmanna, dra Patejdla, F.

Richtra a druhů ministru spravedlnosti o obsazování služebních míst kancelářských sil pomocných u čsl. soudů.

Nařízením vlády republiky Československé ze dne 9. prosince 1919 čís. 18 Sb. z. a n. byli úředníci soudná kanceláře přeřazeni do skupiny D státních úředníků nyní III služební třídy.

§ 2. citovaného vládního nařízení promíjí již ustanoveným a jmenovaným úředníkům soudní kanceláře nedostatek předběžného vzdělání a zmocňuje ministra spravedlnosti, že může nedostatek tento v jiných případech prominouti.

Z konstrukce tohoto vládního nařízení vyplývá, že jen po dobu přechodnou má býti prominut ne-

dostatek předběžného vzdělání u těch zaměstnanců, kteří již ve službách soudních kanceláři jsou třeba jako kancelářské síly pomocné, ale, že ministerstvo spravedlnosti má pro budoucnost pečovati o to, aby dorost, z něhož se doplňuje stav úředníků soudní kanceláře vyhovoval předepsanému předvzdělání pro skupinu D nyní III. služební třídu státního úřednictva, tím spíše, když vlád. nařízení z 10. července 1931 čís. 132 Sb. z. a n. jest toto předvzdělání pro soudní kancelářské úřednictvo předepsáno a jen ze zvláště závažných důvodů služebních může býti prominuto uchazečům, kteří v den účinnosti tohoto nařízení již byli ustanoveni v justiční pomocné kancelářské službě.

Jinak by mohlo nastati nebezpečí, uvedené v odst. 7 § 7 platového zákona, že by se stav kancelářských úředníků soudních III. služeb. třídy doplňoval podle ustanovení odst. 4 a 5 téhož zákona a nikoliv ze řad kancelářských oficiantů, neboť není zde záruky, že jiný režim neprohlásí kancel. oficianty bez předepsaného vzdělání pro III. služeb, třídu za nezpůsobilé uchazeče na místo kanc. úředníků III. služ. třídy.

Vyplývá tedy i ze znění vládního nařízení čís. 132/1931, že nutno vyžadovati od dorostu soudních úředníků v tomto případě cd justičních pomocných kancelářských sil předepsané předvzdělání pro III. služební třídu. Přes to vypsalo presidium vrchního soudu v Praze dne 23. března 1932 čís. 9791/35-1 v Úředním listě republiky Československé ze dne 31. března 1932 čís. 76 soutěž na volných 6 míst kanc. sil pomocných ve III. plat. stupnici u soudů v Liberci, Karlových Varech a Rumburku s podmínkou vzdělání nejméně obecné školy.

Soudní kancelář stoji před důležitými reformami, které budou vyžadovali zvýšenou výkonnost a odpovědnost soudního úřednictva a nutno tedy od jeho dorostu požadovati nezbytný základ v předepsaném vzdělání pro III. služební třídu, již v soutěži o místa kancelářských sil pomocných. Tím lze také pro budoucnost zachovati kancelářským oficiantům nesporný nárok na místa úředníků III. služební třídy podle odst. 7 § 7 Platového zákona, neboť již několikráte rozhodl Nejvyšší správní soud, že rozhodným pro zařazení do té neb oné služební třídy jest požadované a nikoliv individuelní vzdělání.

Službě soudní může být zajisté jen ku prospěchu, bude-li se vyžadovati od justičních pomocných kancelářských sil vzdělání předepsané pro III. služební třídu.

Z těchto důvodů táží se podepsaní pana ministra spravedlnosti:

1. Jest ochoten zaříditi, aby napříště již v soutěžích na volná místa kanc. pomocných sil v soudní službě byla stanovena podmínka vzdělání, předepsaného pro III. služební třídu?

2) Jest ochoten sděliti podepsaným, co v této věci zařídil, aneb zaříditi hodlá?

V P r a z e, dne 17. května 1932.

Bergmann, dr Patejdl, Richter,

Tykal, Pechmanuová-Klosová, Stejskal, Polívka,

Jos. Tůma, Šeba, inž. Záhorský, Malý, Netolický,

Tučný, Lanc, Slavíček, Vaněk, Fiala, Solfronk, dr

Moudrý, Hrušovský, Hatina, Zeminová.

1780/XII (překlad).

Interpelace

poslance Windirsche a druhů

ministrovi financí

o žíněně nebo doplněni sazby daně z masa.

K zákonu ze dne 14. dubna 1920, č. 262 Sb. z. a n. o dani z masa byla připojena sazba daně z masa, ve které m. j. jest pro vepřový dobytek do 80 kg živé váhy nebo 70 kg mrtvé váhy ustanoven paušál daně z masa 12 Kč. Nejblíže vyšší stupeň sazby daně z masa pro vepře pak ustanovuje, že do 150 kg živé váhy nebo 130 kg mrtvé váhy má se platiti paušál daně z masa 24 Kč. Toto velké rozpětí od 80 kg do 150 kg živé váhy pociťují zemědělci, kteří doma zabíjejí, jako velkou křivdu, poněvadž porážejí vepře nikoliv pro sádlo, nýbrž pro maso a živá váha vepřů pohybuje se zpravidla kolem 100 kg. Za tuto nízkou živou váhu musí se platiti nepoměrně vysoký platný paušál daně z masa. Podle sazby daně z masa jest sice možno platiti daň podle váhy a platiti 20 h z 1 kg masa. Při domácích porážkách není to však možné, poněvadž § 6 zákona o dani z masa č. 262/1920 Sb. z. a n. ustanovuje, že daň musí se platiti před porážkou. Tato křivda může býti napravena jen tím, že se do sazby daně z masa z vepřového dobytka vsune mezi živou váhu 80 kg, a 150 kg prostřední stupeň, určený na 110 kg živé váhy nebo 90 kg mrtvé váhy, a podle toho mohla by se ustanoviti výše paušálu daně z masa.

Tážeme se pana ministra financí, je-li ochoten naříditi, aby sazba daně z masa byla takto změněna nebo doplněna?

V Praze dne 12. května 1932.

Windirsch,

Halke, Viereckl, dr Zadina, Dorič, Chloupek, dr

Kalaš, Marek, Vencl, Hodina, Kaliňák, Zierhut,

dr Staněk, Machník, Platzer, Gläsel, Wagner,

Heller, Bečák, Böhm, Zářecký, Haupt.

1780/XIII (překlad).

Interpelace

poslance R. Kaspera a druhů

ministrovi spravedlnosti, že přednosta železniční stanice Česká Metaje bez důvodu odmítl dvoujazyčné dělnické legitimace.

Většina dělníků, která denně jezdí drahou z České Metuje do Meziměstí a až do Broumova za prací, koupila si u pokladny stanice Česká Metuje for-

muláře dělnických legitimací s dvoujazyčným zněním.

Tito dělníci také dvojjazyčně tyto legitimace podle předpisu vyplnili, a zaměstnavatelem, nemocenskou pojišťovnou atd. řádně je potvrzené předložili k ověření úředníkovi konajícíma službu na stanici Česká Metuje. K nemalému údivu těchto dělníků byly legitimace odmítnuty, že prý nejsou vyplněny podle předpisu (poněvadž byly vyplněny dvoujazyčně). Úředník konající službu prohlásil, že se musí nejdříve poptati v Králové Hradci, zdali dvoujazyčné legitimace ještě platí. Po několika dnech, když se dělníci o ně již často hlásili, bylo jim oznámeno, že jsou přípustné jen jednojazyčně psané legitimace.

I kdyby dvojjazyčnost podle počtu německého obyvatelstva nebyla podle platných ustanovení o užíváni jazyků odůvodněna, úředník konající službu spáchal hrubou chybu tím, že vůbec prodával dvoujazyčné legitimace; tím vědomě způsobil škodu cestujícím. Neboť nejsou-li dvoujazyčné legitimace přípustné, nemají se ani prodávati. Ale jest jisto, že 85% dělníků jezdících ze stanice Česká Metuje dělnickým vlakem do Broumova, jsou Němci, a neprojíždějí českým jazykovým územím. Již jen tím jest oprávněna dvoujazyčnost podle platných právních zásad.

Podepsaní táží se tedy pana ministra železnic, je-li ochoten napraviti tuto jazykovou křivdu a hodlá-li pečovati, aby se takové nespravedlivosti příště neděly?

V Praze dne 11. května 1932.

Kasper,

Geyer, inž. Jung, dr Hanreich, dr Keibl, dr Schollich, Simm, Schubert, Krebs, Knirsch, Köhler, Matzner, Horpynka, Oehlinger, dr Mayr-Harting, Zajíček, Kunz, Scharnagl, Bobek, Greif, inž. Kallina, dr Hassold, Krumpe, dr Petersilka.

1780 XIV (překlad).

Interpelace

poslance J. Geyera a druhů ministrovi veřejných prací o vystavění mostu místo zbouraného řetězového mostu v Lokti.

Roku 1928 byl starý loketský řetězový most uzavřen pro dopravu povozy a roku 1931 byl tento most úplně zbourán. Od té doby veškeré loketské obyvatelstvo marně čeká na zahájení stavby nového mostu. Od této doby ztížil se také veškerý provoz městem, což při stále ještě se zostřující hospodářské krisi má nejen škodlivé následky pro tuto přepravu, nýbrž stále více tím trpí i obyvatelstvo města Lokte.

Od zavření nebo od zbouráni mostu uplynulo již více než tři léta a město Loket s veškerým obývá-

telstvem již od té doby jest odříznuto od hlavni dopravy po státní silnici Karlovy Vary - Cheb. Jediný sjízdný most, který jest postaven na místě starého Janského mostu přes Ohři a dřevěný most vystavěný loňského roku v ulici Augasse nemohou býti ani přibližně pokládány za náhradu za zrušený most přes Ohři (řetězový most), poněvadž oba leží na periferii města a dopravu odvádějí od města. Obchody, bez rozdílu o které výdělečné odvětví jde, tímto odříznutím Lokte od dopravy stále více klesají a zvláště od zbourání mostu náhle přestal kdysi tak silný cizinecký ruch, čímž se hospodářský stav veškerého obyvatelstva rychle zhoršoval a vedle všeobecných příčin nezaměstnanosti pravé toto zvyšovalo nezaměstnanost v Chebu na míru dosud ještě nebývalou. Nyní jest v Lokti přes 600 nezaměstnaných, z nichž značná část nepracuje pro dopravní kalamitu a její následky. Město vynaložilo veškeré úsilí a vzalo také na sebe oběť přispěli na tento most na státní silnici, aby zmírnilo nesnesitelnou situaci a aby ihned započala stavba mostu. Nového mostu jest naléhavě třeba také pro požární policii, poněvadž při vypuknutí požáru v městě a mimo město mohou si hasičské sbory těžko vzájemně pomáhati a přejezdem mostu s oklikou přes více než 2 1/2 km zdržuje se pomoc přímo nebezpečně. Poněvadž stavební náklady jsou již zařazeny ve státním rozpočtu a všechny komisijní předpoklady a předběžné otázky jsou vyřešeny, není překážky ani pokud jde o úhradu, ani o provedení.

Jest přímo nejvyšší čas, aby okamžitým zahájením stavby mostu změnila se neudržitelná situace. Dvojí tlak, tížící veškeré obyvatelstvo jednak všeobecnou hospodářskou krisí, jednak uzavřením a soustavným vyloučením města Lokte z dopravy, musil by při průtazích míti katastrofální následky. Aby se zabránilo nejhoršímu a poněvadž meritorní předpoklady pro vystavení nového mostu jsou plně dány, táží se podepsaní pana ministra:

1. ) Jest, pan ministr ochoten oznámili, proč se započetí stavby nového mostu v Lokti stále odkládá?

2. ) Jest zvláště ochoten neprodleně přikázati oddělením ministerstva nebo zemského úřadu a podřízených úřadů pověřených stavbou, aby neprodleně započaly stavět; nový most a

3. ) postarati se, aby se při stavbě náležitě pamatovalo na nezaměstnané dělníky města a okresu loketského a dodávkami a věcným plněním na domácí obchodní a živnostenský stav, jak toho vyžaduje všeobecná hospodářská deprese?

V Praze, dne 12. května 1932.

Geyer,

Knirsch, Köhler, Kasper, Schubert, dr Schollich, Horpynka, Oehlinger, dr Mayr-Harting, Zajíček, Fritscher, Scharnagl, Bobek, Kunz, dr Petersilka. Krumpe, inž. Kallina, dr Hanreich, Simm, inž Jung, Krebs, dr Keibl, Matzner, dr Hassold, Greif

1780 XV (překlad).

Interpelace

poslance R. Kaspera a druhů

ministrovi spravedlnosti,

že proti právu bylo zastaveno řízení proti

lesnímu Františku Stračkovi z Velké Zdob-

nice v Orlických horách.

Lesní František Stračka z Velké Zdobnice v Orlických horách byl obviněn, že ve svém oboru působností jednal 6 chudým obyvatelstvem nezákonně. Kladlo se mu za vinu, že chudým lidem odnímal věci a přisvojoval si je, že výhrůžkami a terorem ukládal lesním dělníkům a také jiným lidem proti právu vysoké peněžní pokuty, že sváděl svědky ke křivým výpovědím, že nutil školní dítky pohrůžkami ke křivým výpovědím, takže jeden školák ze strachu utrpěl škodu na svém zdraví.

Četnické staniční velitelství ve Zdobnici vyšetřilo všechny trestné činy a podle povinnosti oznámilo je k dalšímu úřednímu řízení okresnímu soudu v Rokytnici v Orlických horách. Tato oznámení mají u rokytnického okresního soudu číslo spisu T 6/31. Další soudní vyšetřováni nebo další řízeni proti lesnímu Františku Stračkovi bylo zmařeno, a to na naléhání samého Stračky, poněvadž si k tomu opatřil křivé svědecké výpovědi. Na křivé výpovědi byli velitel stanice a ostatní četníci křivě obviněni a přeloženi, aby se znemožnilo další vyšetřování a provádění dalších důkazů proti lesnímu Stračkovi.

Tímto postupem byly porušeny platné zákony, chudé obyvatelstvo nedostalo dostiučinění. Dále byly velmi poškozeny zájmy obyvatelstva a zavládla právní nejistota.

Podepsáni táží se tedy pana ministra:

1. ) Jest ochoten naříditi, aby okresnímu soudu v Rokytnici v Orlických horách bylo uloženo, aby pokračoval v trestním řízení proti Stračkovi?

2. ) Jest ochoten postarati se, aby příště u soudu nedošlo k takovýmto nepřístojnostem?

V Praze, dne 11. května 1932.

Kasper,

Bobek, Geyer, inž. Jung, Greif, Krumpe, Simm, Oehlinger, Knirsch, Kohler, Schubert, Krebs, Scharoagl, dr Petersilka, dr Schollich, dr Hassold, Horpynka, inž. Kallina, Kunz, Zajiček, Fritscher, Matzner, dr Keibl, dr Hanreich.

1780/XVI (překlad).

Interpelace

poslanců H. Krebse, R. Kaspera a druhů

ministrovi sociální péče o ochraně nezaměstnaných proti vystěhováni z bytu.

Nezaměstnanost dosáhla takových rozměrů a trvá již tak dlouho, že četné dělnické rodiny nemohou již platiti nájemného z bytů a proto jim hrozí nebezpečí, že dostanou výpověď a budou vystěhovány. Zvláště drobní majetníci domů, ježto rovněž trpí hospodářskou krisí nebo musejí platiti velké úroky peněžním ústavům, často musejí zakročovati soudními žalobami proti nezaměstnaným, kteří již nemohou sehnati na činži. Tento stav vedl skutečně již v četných případech k nucenému vystěhování, jímž postižení nezaměstnaní byli vydáni v šanc největší bídě.

Četné obce poskytly pro takové případy z vlastních peněz příspěvky na činži; ale poněvadž jednak ani obce nemohou plniti tato pomocná opatřeni, jednak dozorčí úřady takové položky v obecních rozpočtech škrtají, musí se hledati pomoc jinde.

Podepsaní táži se tedy pana ministra sociální péče:

1. ) Jest pan ministr ochoten projednati otázku činžovních příspěvků a zajistiti tyto příspěvky takovým nezaměstnaným, kteří již nemohou platiti činži ze svého bytu?

2. ) Jest pan ministr ochoten takto se postarati, aby od nezaměstnaných bylo odvráceno nebezpečí, že budou nuceně vystěhováni, a od majetníků domů nebezpečí, že ztratí své nájemné?

V Praze dne 11. května 1932.

Krebs, Kasper,

dr Schollich, Horpynka, dr Hanreich, Matzner, inž.

Kallina, Zajíček, dr Mayr-Harting, Bobek, Frit-

scher, Greif, dr Luschka, Krumpe, inž. Jung,

Oehlinger, Simm, dr Hassold, dr Keibl, Köhler,

Knirsch, Simm, Schubert, Geyer.

1780/XVII (překlad).

Interpelace

poslance dr J. Keibla a druhů

ministrovi vnitra

o rozpuštěni cvikovské místní skupiny

sdružení »Grenzlandjugend«, nařízeném

okresním politickým úřadem v Německém

Jablonném.

V pondělí, dne 9. května 1932, v 10 hod. dopoledne, dostavil se do Cviková s 8 celníky dostatečně známý úředník okresního politického úřadu v Německém Jablonném, pan Vyskočil, a vykonal u 18 členů německého národního sdružení »Grenzlandjugend« domovní prohlídky, trvající od rána do 6 hodin večer. Svou návštěvou poctil také malý domek v Glasertu u Cviková, který si zařídil cvikovský »Grenzlandjugend« pro pořádání svých domácích večírků Nenašlo se nic. Přes to však jmenovaný vzal k sobě veškerý movitý majetek místní skupiny, rovněž i několik věcí z majetku jednotlivých členů, mezi tím také několik výtisků periodického časopisu »Grenzlandjugend«. Důvod tohoto opatření neuvedl, pan Vyskočil musil se totiž opět jednou uplatniti.

Již dříve z příkazu německo-jablonského okresního úřadu musil býti sňat rovněž bez jakéhokoliv důvodu odznak německé národní strany umístěný na domku v Glasertu.

Německo-jablonský okresní hejtman prohlásil zároveň cvikovskou místní skupinu »Grenzlandjugend« za nezákonitou organisaci a rozpustil ji.

K tomu poznamenáváme:

»Grenzlandjugend jest organisace mládeže německé strany národní. Tak jako se na žádnou stranu nebo na organisaci strany nevztahuje spolkový zákon, poněvadž to nejsou spolky, nýbrž útvar veřejného moderního práva, který ovšem, dosud ještě nebyl zákonně upraven, tak také se na tuto organisaci mládeže nevztahuje spolkový zákon. Ale úřady o ní vědí, poněvadž po léta každoročně oznamuje své podniky okresním politickým úřadům, které tato oznámeni v celém státním území braly na vědomi a dosud nic nevytkly.

Rovněž vůbec není předpisu, že odznak strany, který se zpravidla nosí v úplně malém provedení v klopě límce u kabátu, musí se oznamovati úřadu nebo dokonce musí jím býti schválen. To však platí také tehdy, je-li odznak strany někde umístěn, ve větším měřítku a neodporuje to platným ustanovením o veřejném používání barev, vlajek a symbolů. Odznak německé strany národní skládá se z kulatého bílého kotouče, přes něj pak jest veden docela úzký pás v barvách černé a červené. Jeho sestavení barev nikterak neodporuje platným ustanovením, pokud se ovšem věc posuzuje rozumně.

Proto jest nesprávné, že »Grenzlandjugend« německé strany národní jest nezákonná organisace nebo že někdo může se právem pozastavovati nad odznakem strany.