Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.
III. volební období. 6. zasedání.
178O.
Interpelace:
I. posl. Kopeckého, dr Sterna a soudr. min. vnitra o událostech 1. května 1932 v Německém Pravně na Slovensku,
II. posl. Windirsche a druhů min. školství a nár. osvěty, aby se šetřilo na českém menšinovém školství,
III. posl. Kopeckého a soudr. min. spravedlnosti dru Meissnerovi o konfiskaci "Rudého Večerníku" ze dne 9. května 1932,
IV. posl. dr Staňka, Mašaty, Berana, Bečáka, Navrátila, Šamalíka, Špačka a druhů vládě o náhradě členům Svazu válečných poškozenců v Olomouci za pohledávky z válečných úkonů, válečných dodávek a za válečné škody,
V. posl. Štětky a soudr. min. financí dru Traplovi o velkých srážkách daně důchodové z mezd a platů a o velkých dosud finančními úřady nevrácených přeplatcích na dani důchodové, sražené z mezd a platu v roce 1930,
VI. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o povyšování frekventantů školy na vojenské lékaře,
VII. posl. Dvořáka a soudr. min. národní obrany o provádění srážek ze žoldu vojínů, VIII. posl. Kopeckého a soudr. vládě ČSR o řádění bělogvardějců a obzvláště kontrarevolucionáře Gorgulova na území ČSR,
IX. posl. dr Keibla a druhů min. spravedlnosti a předsedovi vlády o neoprávněném uložení trestu
za svévoli nejvyšším správním soudem,
X. posl. dr Schollicha a druhů min. školství a národní osvěty o spolkové budově spolku "Deutscher Schul- und Leseverein" v Husovicích, zabrané roku 1919 pro české reálné gymnasium v Brně-Husovicích,
XI. posl. Bergmanna, dra Patejdla, F. Richtra a druhů ministru spravedlnosti o obsazováni služebních míst kancelářských sil pomocných u čsl. soudů, XII. posl. Windirsche a druhů min. financí o změně nebo doplnění sazby daně z masa,
XIII. posl. Kaspera a druhů min. spravedlnosti, že přednosta železniční stanice Česká Metuje bez důvodu odmítl dvoujazyčné dělnické legitimace,
XIV. posl. Geyera a druhů min. veřejných prací o vystavění mostu místo zbouraného řetězového mostu v Lokti,
XV. posl. Kaspera a druhů min. spravedlnosti, že proti právu bylo zastaveno řízení proti lesnímu
Františku Stračkovi z Velké Zdobnice v Orlických horách,
XVI. posl. Krebse, Kaspera a druhů min. sociální péče o ochraně nezaměstnaných proti vystěhování z bytu, XVII. posl. dr Keibla a druhů min. vnitra o rozpuštění cvikovské místní skupiny sdružení »Grenz-
landjugend«, nařízeném okresním politickým úřadem v Německém Jablonném, XVIII. posl. dr Keibla a druhů min. financi o protizákonném chování finančního strážníka, XIX. posl. Bergmanna, Zemínové, Špatného a druhů min. školství a nár. osvěty o úpravě poměrů zaměstnanců nadačního statku nejdeckého,
1780/I.
Interpelace
poslanců Kopeckého, dr Sterna
a soudruhů ministrovi vnitra
o událostech 1. května 1932 v Německém Právně na Slovensku.
Při májové demonstraci dělnictva v Německém Právně intervenoval z příkazu okr. úřadu v Prievidzi zástupce tohoto úřadu. Tento úředník postavil se s několika celníky a s četnickým kapitánem vedle stanoviště referenta, redaktora Leopolda Grünwalda z Prahy. Když řečník počal mluviti všeobecně o válečném zbrojení, vyskočil pan kapitán a volal na řečníka: »Ó válce zde vůbec nemáte co mluvit. To se těchto lidi vůbec netýká« Při tom upozorňoval zástupce vlády, aby řečníka napomenul, což tento také skutečně učinil. Bez jakéhokoliv dalšího odůvodnění bylo také řečníku zakázáno mluviti o Svazu sovětských socialistických republik a o stávce horníků v severních Čechách. Když se řečník zmínil o úspěších pětiletky, vyskočil kapitán před řečníka a vykřikl hlasitě, obrácen k posluchačům: Vypravujte raději těmto lidem o utrpení a martyriu, jimž je vydáno obyvatelstvo v Rusku se strany bolševiků!« Při řeči sotva čtvrt hodinné, aniž řečník řekl cokoliv ohrožujícího nebo pobuřujícího, při které massa posluchačstva zachovávala úplný klid, nepřerušujíc řečníka and jediným výkřikem, prohlásil četnický kapitán: »Nyní je toho dost. Nyní už nebudete dál mluvit!« Při tom vyrval zástupce vlády, aby vzal referentu slovo, což tento úředník také po určitém váhání učinil, a zakázal referentovi dále mluvit, aniž mohl pro to udati důvod.
Ptáme se pana ministra:
Existují pokyny zemského úřadu v Bratislavě nebo někoho jiného, že na politických projevech nesmí řečník říci slovo o válce, ani o Sovětském Svazu, či o hornické stávce? A existuje-li takové nařízeni, tedy s odvoláním na který zákon bylo vydáno, a na který článek čsl ústavy, zaručující svobodu shromažďovaní a slova všem občanům?
Schvaluje pan ministr zahajováni politické diskuse čelnických orgánů, určených přece pro zachováni »klidu a pořádku« na veřejných schůzích s referenty?
Schvaluje pan ministr, aby práva přítomných odpovědných zástupců vlády přisvojovaly si četnické orgány?
Co zamýšlí pan. ministr učinili, aby pohnal dne 1. května t. r. v Německém Pravnu intervenujícího policejního komisaře a četnického kapitána k odpovědnosti za jeho protizákonné zasahování do schůze a. především pro jeho protizákonnou a svévolnou účast a otevřené politické stanovisko?
Co zamýšlí pan ministr činiti, aby v budoucnosti zabránil podobným protizákonným četnickým svévolím?
V P r a z e, dne 10. května 1932.
Kopecký, dr Stern,
Barša, Kubač, K. Procházka, Šliwka, Russ, Novotný, Hrubý Juran, Babel, Gottwald, Steiner, Vallo, Kuhn, Török, Tyll, Dvořák, Höhnel, J. Svoboda, Hruška.
1780/II (překlad).
Interpelace
poslance Windirsche a druhů
ministrovi školství a národní osvěty,
aby se šetřilo na českém menšinovém
školství,
Nedávno bylo vylíčeno v interpelaci, že se v obci Nová Ves, v okrese libereckém,; neuvolňuje místnost najatá tamější českou menšinovou školou v obecním domě, ač ji není třeba, a ač se vůbec ani nepoužívá této místnosti, které obec Nová Ves naléhavě potřebuje. Platiti ze státních peněz nájemné z místnosti, které není třeba, jest zřejmým mrháním státními penězi.
Podobně jest tomu také v obci Drahobuz, v okrese litoměřickém. Roku 1928 byla tam zřízena česká menšinová škola, ačkoliv v místě nebylo českých dětí. Tohoto roku byla otevřena česká menšinová škola s 5 cizími českými dětmi. Roku 1929 přibyly ještě 3 české děli. Než česká menšinová škola v Drahobuzi, vybudovaná na takovémto nejistém základě, musila vyučováni opět zastaviti, takže se v letech 1930/1931 již nevyučovalo. Ale místnost, které používala česká menšinová Škola, přes to se neuvolňuje a zbytečně se za ni platí roční nájemné 2500. - Kč. Toto vydáni jest rovněž mrháním státních peněz. Zde třeba také ještě uvážiti, že místnost, v níž jest umístěna česká menšinová škola v Drahobuzi, na níž se však nevyučuje, nemá nikdo pod dozorem, ani se o ni nestará, takže nábytek a učebné pomůcky v ni umístěné musí se zkaziti, poněvadž od korce vyučování nebylo již vůbec ani otevřeno okno. Tak musí se zkaziti předměty, které kdysi správa státní menšinové školy zakoupila za drahé peníze. V době, kdy právě státní správa neustále zdůrazňuje nutnost úspor, dojista nesmějí se díti takovéto věci, které znamenají mrháni státních peněz, a to tím méně, poněvadž takový nehospodárný postup tohoto odvětví státní správy musí vzbuditi u obyvatelstva podivné představy. Bezpečně se domníváme, že pan ministr školství a národní osvěty o této věci jistě neví.
Jak nehospodárně byly založeny české menšinové školy a jsou udržovány při životě, o tom svědčí také příklad české menšinové školy v Leviňe,
v okrese litoměřickém. Tam byla zakoupena pro umístění školy budova za 100. 000 Kč a mimo to bylo vydáno na adaptace 100. 000 Kč. Do školy dochází 27 dětí, z nichž jest jen 8 českých. V budově jest ještě také česká materská školka, do které dochází 15 dětí, z nichž také jen 3 jsou české. Tento případ ukazuje, že není třeba s tak velkým nákladem udržovati českou menšinovou školu a českou mateřskou školu, do které docházejí téměř jen německé děti, a nejméně v době, kdy stát k zachování svého hospodářství musil zvýšiti dosavadní daně a zavésti nové. Právě na menšinovém školství lze dosíci značných úspor, které by v celku ušetřily velké výdajové položky. Předpokládáme, že pan ministr školství nezná ani poměrů na české menšinové škole v Levíně.
Dovolávajíce se svrchu uvedených vývodů, tážeme se pana ministra, je-li ochoten dáti uvedené případy vyšetřiti a podati o tom zprávu?
Tážeme se pana ministra ještě také dále, je-li ochoten zaříditi, aby se zbytečně nemrhalo státními penězi na umělé udržování českého menšinového školství?
Konečně se ještě tážeme pana ministra, je-li ochoten pohnati k odpovědnosti úředníky odpovědné za mrhání státními penězi, jak jsme svrchu vylíčili?
V Praze, dne 10. května 1932.
Windirsch,
Gläsel, Viereckl, Oehlinger, Zierhut, Greif, Hodina,
dr Petersilka, Zajíček, Fritscher, Kunz, dr Mayr-
Harting, Krumpe, Böhm, dr Luschka, Bobek, Halke,
Platzer, Heller, Wagner, Scharnagl.
1780/III.
Interpelace
poslance Kopeckého a soudruhů
ministru spravedlností
o konfiskaci »Rudého Večerníku« ze dne
9. května 1932.
V časopise »Rudý Večerník« ze dne 9. května 1932 byla zabavena tato zpráva:
»Nemiřte na bolševické vrabce! Výstřel na významného cizince může vyvolati politické komplikace. Je tedy vhodné zavražditi osobnosti nebolševické? Ano!« Jsou toto slova šíleného Gorgulova? Nikoliv! Jsou to slova úvodníku emigrandské ské »Sevodňa« ze dne 16. dubna 1932.
Takovým způsobem bylo zcela neoprávněně zabaveno doložené odhalení o štvaní bělogvardějců k politickým vraždám.
Ptáme se proto pana ministra, jak odůvodňuje tuto nehoráznou konfiskaci a zda se s ní sám stotožňuje?
V Praze dne 11. května 1932.
Kopecký,
Gottwald, Babel, Hodinová, Dvořák, Barša, Russ,
Kuhn, Čižinská, Hrubý, Śliwka, Krosnář, Štětka, Ju-
ran, Hruška, Steiner, Kubač, Török, Vallo, Tyll,
Novotný, Kliment, Höhnel.
1780/IV.
Interpelace
poslanců dr Františka Staňka, Františka
Mašaty, Rudolfa Berana, Jaroslava Bečá-
ka, Frant. Navrátila, Jos. Šamalíka, Jar.
Špačka a druhů
vládě
o náhradě členům Svazu válečných poškozenců v Olomoucí za pohledávky z válečných úkonů, válečných dodávek a za válečné škody.
I. Svaz válečných poškozenců v Olomouci domáhá se po celou již řadu let pro své členy náhrady za pohledávky z válečných dodávek, z válečných úkonů a za válečné škody. Dokladem toho jsou četná podání, jež Svaz učinil na ministerskou radu, poslaneckou sněmovnu, ministerstvo zahraničních věci atd.
Ministerstvo financí oznámilo jmenavanému Svazu přípisem ze dne 30. /XII. 1929 č. j. 134. 741/29 19 toto:
Ministerstvo financí sděluje k Vašemu dopisu ze dne 24. t. m., že pohledávky čsl. příslušníků z váleč. dodávek, jakož i z váleč. úkonů byly na jednáních v Paříži pojaty do seznamu administrativních dluhů, jichž zaplacení od Rakouska, resp. Maďarska se Československá republika domáhá.
Dotyčné jednání není dosud skončeno.
Za ministra financí: Huml.
Od té doby uplynuly přes dva roky, leč ani shora jmenovaný Svaz ani jeho členové nezvěděli výsledek jednáni v Paříži, zvláště pak výši obnosu, jež byly pojaty do seznamu administrativních dluhů. Věc tato jest však pro členy Svazu zásadního významu, neboť nároky jejich lze hodnotiti v prvé řadě dle výsledků jednání Pařížských.
II. Pokud týče se odškodnění ze sporu českopolského a z konfliktu polsko-ukrajinského bylo dne 14. července 1920 úředně publikováno toto prohlášení zahraničních ministrů:
Polský ministerský předseda Grabski a ministr zahraničních věcí Dr. Beneš podepsali na konferenci ve Spaa toto prohlášení:
Po 18 měsíců vede se příkrý zápas mezi dvěma národy v Těšínském Slezsku. Tento zápas, diktovaný - je pravda - vlasteneckými city obou stran, byl veden prostředky hodnými politováni. Byly spáchány násilnosti, byly pronášeny obžaloby, nešetřilo se hrozbami.
Byl učiněn pokus o uspořádáni problémů Těšínského Slezska, Sprše a Oravy zprvu plebiscitem, potom byl dán návrh arbitráže. Na neštěstí se projevilo, že ani ten ani onen postup nebude moci býti ukončen, včas, a že spíše mysle jitřil, než je uklidňoval.
Za těchto okolností podepsaní delegáti, vzavše na vědomí rozhodnuti spojenců, že se ujmou českopolského sporu sami, sešli se ve Spaa a po dlouhém rozhovoru rozhodli, že přijímají definitivní urovnání sporu spojeneckými mocnostmi. Souhlasí tudíž jménem svých příslušných vlád s tím, aby od plebiscitu na Těšinsku ve Spiši a Oravě bylo upuštěno a aby spojenecké mocnosti, vyslechnuvše obě strany, učinily nutná opatření k definitivnímu urovnání sporu.
Obé vlády československá i polská se zavazují, že provedou loyálně rozhodnutí, k němuž dojde. Zároveň se zavazujeme, že učiníme bez odkladu nutná opatření, aby nynější stav věcí rychle ustal, aby pravidelné, pokojné a přátelské vztahy mohly býti v plebiscitním území obnoveny a aby všichni ti, kteří trpěli nebo byli postiženi neoprávněným postupem za plebiscitni kampaně, mohli býti na základě společné dohody obou vlád spravedlivě odškodněni.
Zástupci obou vlád vyslovují své přesvědčení, že Nejvyšší Rada, jsouc vedena pocity spravedlnosti a rovnosti, dovede oceniti skutečné zájmy obou bratrských národů. Považují okamžik tohoto prohlášení za východisko nových vztahů opravdu srdečných a přátelských mezi republikou Polskou a Československem.
Dle tohoto prohlášení obě vlády se zavázaly, že provedou loyálně rozhodnutí, k němuž dojde. Byla vydána pod č. 20 Sb. z, a n. ex 1925 vládní vyhláška ze dne 18. prosince 1924 a rozhodnutí konference velvyslanců ze dne 28. července 1920 o Těšínsku, Oravě a Spiši, ve kteréžto vyhlášce ve čl. IX. se uvádí:
Všechny ostatní otázky finanční, právní nebo administrativní budou Polskem a Československem zvláště upraveny podle zásad přijatých v mírových smlouvách s Rakouskem a Maďarskem, při čemž čelné spojené a sdružené mocnosti si zůstavují v případě neshody možnost zprostředkovati, budeli to vhodné, aby usnadnily jejich řešení.
Konečně pod č. 56 Sb. z. a n. ex 1926 publikovaná byla smlouva mezi republikou Československou a republikou Polskou o otázkách právních a finančních.
Otázka odškodnění vzešlých škod vyřešena však nebyla a nároky našich státních příslušníků nebyly posud uspokojeny. Podání Svazu poslané v této věci ministerské radě dne 7. května 1930 čís. 6882 zůstalo bez odpovědi.
Vláda vydala nařízení ze dne 3. VII. 1931 č. 106 Sb. z. a n. o likvidaci škod válečných a veškerých škod popřevratových, dle něhož (§ 2) může býti za určitých podmínek poskytnut státní příspěvek v hotovosti k úhradě těchto škod. Poněvadž v nařízení tom není vyřčena povinnost k úhradě, nýbrž toliko možnost úhrady, bude vždy v řízení příslušné komise úhrada pohledávek jednotlivých žadatelů libovolně posuzována a nedostatečně doceňována s poukazem na nepatrné finanční prostředky věnované k tomuto účelu. Takto však nemohou dojíti spravedlivého uspokojeni prokázané, ba nesporné pohledávky členů shora zmíněného Svazu za škody jim skutečně způsobené. Otázka vyřešení těchto nároků jest již poslední, kterou dlužno řádně projednati. Vyřešila se otázka válečných půjček, válečných dodávek za býv. erárem, Čechoslováků z Ruska a pod., tím spíše tedy dlužno spravedlivě vyřešiti otázku náhrady těm, kterým za války byl zabrán celý jejich majetek.
Vzhledem k tomu táží se podepsaní: 1. ) Jsou tyto poměry vládě známy?
2. ) Hodlá vláda oznámiti Svazu válečných poškozenců v Olomouci, jaký obnos byl jménem jeho členů pojat do seznamu administrativních dluhů a jaký byl výsledek jednání v Paříži, naznačeného shora zmíněným dopisem ministerstva financi ze dne 30. prosince 1929 č. j. 134741/29'19.
3. ) Jaká opatření učiní vláda, by obnosy pojaté do seznamu administrativních dluhů byly co pohledávky z válečných dodávek a úkonů členům Svazu také skutečně uhrazeny?
4. ) Jaká opatřeni - nehledíc k vládnímu nařízení čís. 106 ex 1931 Sb. z. a n. - hodlá vláda učiniti, by otázka náhrady způsobených škod členům shora zmíněného Svazu byla spravedlivě již vyřešena?
V Praze, dne 11. května 1932.
Dr Staněk, Mašata, Beran, Bečák, Navrátil,
Šamalík, Špaček,
Janalík, Knotek, Víčánek, inž. dr Toušek, Janček, Zajíc, Jan Tůma, Pozdílek, Haupt, Kaňourek, Světlík, dr Daněk, inž. Žilka, Marek, Nejezchleb-Marcha,
Chloupek, Vančo.
1780, V.
Interpelace
poslance Štětky a soudruhů ministru financí dru Traplovi o velkých srážkách daně důchodové z mezd a platů a o velkých, dosud finančními úřady nevrácených přeplatcích na dani důchodové, srážené z mezd a platů v roce 1930.
Daň důchodovou z mezd a platů srážejí zaměstnavatelé podle směrnic ministerstva financí, přímo bezohledně a v takových částkách, které naprosto neodpovídají zákonu o dani důchodové, takže za rak na přeplacených daních z mezd a platů je více sráženo u jednotlivce o několik set korun a u celé pracující třídy o několik milionů Kč. Marně až dosud domáhali jsme se a s námi celá dělnická třída na příslušných místech, aby neprávem srážená daň z mezd a platů byla dělníkům vrácena ihned po skončení roku. Je velký počet případů, kdy dělníku zaměstnavatel srážel daň důchodovou několik měsíců, dělník pak byl propuštěn a třeba rok bez práce a daň nebyla mu vrácena, ač žádal vrácení daně neprávem stržené ze mzdy.
Dnes uvádíme tři konkrétní případy, kterými demonstrujeme neslýchaný postup finančních úřadů při provádění srážkového systému daně důchodové, jako systému protidělnického, jako systému, který pracující poškozuje, a při tom zdůrazňujeme jménem celé pracující třídy, zrušení srážkového systému daně důchodové. Jsme přesvědčeni, že k uskutečnění tohoto požadavku pracující třídy může dojíti jenom jednotným bojem všech pracujících, postižených tímto systémem.
Pražská železářská společnost, jako i všichni zaměstnavatelé, srážela dělníkům v roce 1930 z mezd na daň důchodovou takovým způsobem, že vznikly ohromné přeplatky na tuto daň, že bylo dělníkům sráženo o několik set Kč více, než mělo ve skutečnosti býti sráženo. Antonínu Foltýnovi zaměstnanému u Pražsko-železářské společnosti v Králově Dvoře, bytem v Počáplech u Berouna čp. 142, bylo sraženo ze mzdy v roce 1930 na daň důchodovou podle platebního rozkazu berní správy v Hořovicích ze dne 30. VI 1931 číslo 359 o 507. 10 Kč více. Karlu Kohoutovi dělníku zaměstnanému u Pražské železářské společnosti v Králově Dvoře u Berouna, bytem v Počáplech čp. 78 bylo sraženo ze mzdy v roce 1930 na daň důchodovou podle platebního rozkazu berní správy v Hořovicích ze dne i 30. /VI. 1931 číslo 371 o 149 Kč 30 hal. více. Karlu Grülovi zaměstnanému u Pražsko-železářské společnosti v Králově Dvoře, bytem v Počáplech čp. 77 bylo sraženo ze mzdy v roce 1930 na dani podle platebního rozkazu berní správy v Hořovicích ze dne 30., VI. 1931 číslo 362 o 284 Kč 30 hal. více. Všichni tři tito dělníci domáhali se u finančních úřadů vrácení těchto přeplacených částek, ale marně. Až dosud na podané žádosti nedostali vyřízeni.
Tím je tedy prokázáno, že finanční úřady úmyslně zadržuji neprávem přeplacené daně z mezd a platů. V těchto třech případech z jedné obce činí přeplatky přes 1000 Kč a takovéto o případy jdou do set, ba tisíců v Československu. Pracujícím se daně strhují z mezd a platů a přeplatky se jim nevracejí. Při tom fabrikantům, velkostatkářům, velkoobchodníkům, kteří nejen daně neplatí a jejich nedoplatky jdou do miliard, ale kterým jsou daně po stamilionech odpisovány. Tento postup finančních úřadů budí oprávněné rozhořčení v masách pracující třídy. Která se právem dožaduje aby daň srážková z mezd a platů jako daň protilidová byla zrušena a aby daňové nedoplatky fabrikantů, velkostatkářů a velkoobchodníků byly bezodkladně exekučně vymoženy, jakož aby velké zisky majetné třídy byly zdaněny.
Proto ptáme se:
1) Zná pan ministr financi tento neslýchaný postup finančních úřadů při sráženi daně z mezd a platů pracujících?
2) Co hodlá pan ministr financí učiniti, aby nedocházelo ke srážení daně z mezd a platů takovým způsobem, jak svrchu uvedeno?
3) Je pan ministr financí ochoten naříditi podřízeným úřadům, aby okamžitě byly vráceny všechny neprávem stržené a dosud zadržované přeplatky na daň důchodovou z mezd a platů?
4) Je pan ministr ochoten navrhnoutí parlamentu zrušení srážkové daně důchodové z mezd a platů?
V Praze dne 11. května 1932.
Štětka,
Török, Čižinská, Höhnel, Šliwka, Kuhn, Kopecký, Gottwald, Hrubý, Hodinová, Russ, Juran, K. Procházka, Novotný, Babel, Barša, Tyll, Vallo, Steiner, Kliment, dr Stern.
1780/VI.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů
ministru národní obrany o povyšování frekventantů školy na vojenské lékaře.
Presenční sloužící lékaři jsou v pražské škole pro vojenské lékaře vychováváni bedlivě a důrazně k tomu, aby viděli v každém nemocném vojákovi podvodníka a similanta. Ale ani tak nezdají se vojenské správě dosti spolehliví, právě lak jako jejich kolegové aspiranti ze škol pro důstojníky v záloze. Proto byla počínaje ročníkem letos v břez-
nu ze školy vyšlým, udělána tato opatření k nápravě. Frekventanti této školy nebudou ja-ko dosud povyšováni po půl až tříčtvrtích roku ze svobodníků přímo na nadporučíky, ale budou míti stejný postup jako ostatní aspiranti (to jest svobodník, desátník, četař a případně za 15 měsíců podporučík). - A hlavně: Vojenští lékaři u svých útvarů nebudou moci, jako až dosud dělat diagnosy, navrhovat klasifikaci, superarbitraci a podobně. Budou moci jen popsat příznaky a odeslat pacienta do vojenské nemocnice, kde lékař gážista z povolání postará se o další. To znamená, že ani za mrtvého nemůže býti nikdo uznán bez potvrzení vojenského gážisty.
A tak dnes jsou absolvovaní lékaři, presenčně sloužící na vojně, pouhou administrační silou a jejich titul jest jen zástěrkou felčaření a hazardování se zdravím vojáků. Jejich sociální postavení je neobyčejně zhoršeno. Nejen platově (svobodník má Kč 1. 80 denně, podporučík Kč 850. - měsíčně), ale i jinak. Takový rotmistr, který má být lékaři na ošetřovně k ruce jako lékárník, bude si nyní ovšem dělat co chce. Bude-li pan svobodník něco namítat, určí ho pan rotmistr k raportu pro neuposlechnutí rozkazu. O důstojnících, kteří mohou dávat "služební pokyny" kdy, kolik a koho uznat nemocným, ani nemluvě.
Tážeme se pana ministra národní obrany:
Je ochoten zrušiti zmíněný výnos, který je úplnou sociální a vědeckou degradací presenčně sloužících lékařů a otevřeným útokem na zdraví vojáků?
V Praze dne 11. května 1932.
Dvořák,
Barša, Novotný, Kliment, Russ, Zápotocký, Vallo,
Hrubý, Kubač, K. Procházka, Hádek, Hruška, Či-
žinská, Kuhn, Höhnel, Juran, Śliwka, Hodinová,
Gottwald, Török, Steiner, Tyll.
1780/ VII.
Interpelace
poslance Dvořáka a soudruhů
ministru národní obrany, o provádění srážek ze žoldu vojínů.
Rotmistr Koža od 1. roty 42. pěšího pluku v Terezíně vybral dne 16. dubna t. r. od každého vojáka při vydáváni žoldu po l Kč na bílení chodby. Sotva chodba oschla byly na rozkaz velitele pluku vybíleny celé kasárny a u žádné jiné loty se nevybíralo. Takových případů bychom mohli uvésti na sta. Páni důstojníci a rotmistři mají sice v předpisech, že se vojákům nesmi strhovat ze žoldu, ale předpisy asi platí jen pro vojáky. Neuposlechne-li
voják rozkazu je za to zavřen. Pana rotmistra ovšem čeká povýšení, že ušetřil peníze vojenské správě.
Ptáme se pana ministra národní obrany:
Je ochoten podat jasné prohlášení, že vojákům se nesmí strhovat ze žoldu, že každý, kdo toto nařízení neuposlechne nebo obejde, bude co nejpřísněji potrestán a že poškozeným vojákům budou jejich peníze vráceny?
V Praze dne 11. května 1932.
Dvořák,
Gottwald, Babel, Steiner, Kliment, Hadek, Russ,
Hruška, Höhnel, Zápotocký, K. Procházka, Juran,
Barša, Novotný, Kuhn, Hodinová, Kopecký, Čižin-
ská, Tyll, Vallo, Hrubý.
1780/VIII.
Interpelace
poslance Kopeckého a soudruhů
vládě ČSR.
o řádění bělogvardějců a obzvláště kontrarevolucionáře Gorgulova na území ČSR.
Bělogvardějec Gorgulov zavraždil francouzského presidenta Doumera. Spáchal vraždu proto, že prý Francie nezahájila intervenční válku proti SSSR. Atentát měl podle jeho úmyslu býti signálem k válečnému přepadení Sovětského Svazu všemi kapitalistickými státy. On sám se chtěl státi diktátorem »nového« fašistického Ruska a pomoci ostatním kontrarevolucionářům, vyhubit komunistickou stranu a ostatní revoluční proletářské strany. Ačkoliv je očividno, že Gorgulov a jeho pomáhači jsou nejzavilejšími nepřáteli revolučního proletariátu, jsou nejnenávistnějšími nepřáteli SSSR, rozšiřuje buržoasní tisk a především oficielní francouzská tisková kancelář Havas nehoráznou zprávu, že prý Gorgulov jednal z příkazu Komunistické Internacionály! Beze sporu bude na něho všemi prostředky působeno, aby tento ničemný výmysl potvrdil. Takovým způsobem má býti vyvolána pogromová válečná nálada proti Sovětskému Svazu, záminka k zahájení válečného útoku a to v době, kdy právě imperialistické Japonsko na Východě používá proti státu dělníků a rolníků rovněž všech provokací k vyvolání války. Hledají se všemi prostředky nová Sarajeva: aféra Vaňkova, atentát kontrarevolucionářů Sterna a Vasiljeva proti německému vyslanci v Moskvě a poslední krvavý čin Gorgulova, toť jsou jen jednotlivé články v celém řetězu protisovětských válečných provokaci.
Buržoasie v ČSR zařazuje se důstojně do válečné vřavy proti proletářskému státu. Avšak čsl. buržoasie má nejmenší příčinu svalovat vinu za Gorgulův atentát na jiné činitele. Ona to byla, která mu - stejně jako ostatním bělogvardějským kontrarevolucionářum - ochotně poskytovala