myslitelno, aby po léta již osvědčený a s hlediska výdajového hospodářství podniku zcela vhodný postup byl měněn.
V Praze dne 14. dubna 1932.
Ministr železnic: Inž. Hůla v. r.
1754/XI.
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance Štětky a soudruhů
stran zákazu telegrafického šachového
turnaje Dělnického klubu šachistů v Lomu
se sovětovými šachisty
(tisk 1579/VIII).
Značky obsažené v tak zvaném šachovém kodexu. »Utemann« jsou umělými slovy nedávajícími vět srozumitelných v jednom nebo několika jazycích, povolených pro telegrafní korespondenci v otevřené řeči, a patří tudíž k řeči smluvené ve smyslu čl. 9, § l Řádu mezinárodní služby, připojeného k Mezinárodní telegrafní smlouvě petrohradské z r. 1875.
V době, kdy byly podávány u čsl. telegrafních úřadů telegramy, o které v interpelaci jde, bylo používání smluvené řeči ve styku s SSSR podle mezinárodní vyhlášky telegrafní správy SSSR omezeno jen na telegramy adresované obchodním nebo průmyslovým firmám a společnostem, jakož i těm cizozemským osobám, které tuto možnost s kompetentními úřady SSSR ujednaly. Od 11. února t. r. nelze v Československu podávati do SSSR soukromé telegramy v uvedeném kodexu podle příslušné mezinárodní vyhlášky čsl. telegrafní správy. Nedopouštěli se tedy telegrafní úředníci, kteří takové telegramy odmítají přijímati, nijakých šikan, nýbrž postupují jen přesně podle daných instrukci. Z téhož důvodu nebude se zakročovati u poštovních a telegrafních úřadů, aby odeslaly do SSSR telegramy, o které jde, event. aby je v budoucnu přijímaly k odesláni.
V Praze dne 11. dubna 1932.
Ministr pošt a telegrafů: Dr. Franke, v. r.
1754/XII.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslance Antona Šaláta a druhů
v záležitosti ukřivdění smluvním železničním dělníkům v obvodu zvolenského odboru (tisk 1579/XI).
Po vyšetřeni některých nových okolností učinil jsem z podnětu interpelace opatřeni, aby byl dodatečně vyplacen vánoční příspěvek dělníkům na výpomoc Josefu Poljovkovi, Andreji Pavlendovi a Juraji Svoreňovi. Dělníku Josefu Ťavodovi byla vyplacena vánoční odměna již dříve. Jednomu ze smluvních dělníků zmíněných v interpelaci nemohla býti odměna přiznána pro nedostatek předepsaných podmínek.
Pokud jde o propuštění některých výpomocných dělníků, mohu po zevrubném vyšetřeni věci sděliti, že postup služebny byl shledán správným, neboť odpovídal platným směrnicím. Možnost opětného zaměstnání těchto dělníků závisí především na zlepšení zaměstnanosti u odboru pro udržování dráhy ve Zvolenu.
V Praze dne 27. dubna 1932.
Ministr železnic: Inž. Hůla, v. r.
1754/ XIII.
Odpoveď
ministra školstva a národne] osvety
na interpeláciu poslanca Andreja Hlinku a druhov
o urážke katolíckej cirkvi, ktorej urážky sa dopustil univerzitný profesor dr. Richard Horná (tlač 1130/I).
Ministerstvo školstva a národnej osvety nemá právnej možnosti, aby mohlo stíhať vysokoškolského profesora pre jeho činnosť vedeckú alebo učiteľskú.
Ináče podotýkam, že údaje interpelácie o urážlivých výrokoch profesora dra Hornú neodpovedajú skutočnosti.
V Prahe, dňa 18. apríla 1932.
Minister školstva a národnej osvety: Dr. Dérer, v. r.
1754/XIV.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Vallo, Steinera a soudruhů
o bezdůvodném držení Jana Farkase ve
vazbě u krajského soudu v Košicích
(tisk 1672/III).
Proti Janu Farkasovi (Farkašovi), jenž od 8. února do 15. března 1932 odpykával ve věznici krajského soudu v Košicích trest šestitýdenního vězení, bylo v této době zavedeno nově trestní řízení pro zločin příprav úkladů o republiku podle § 2, odst. 1. a 2. zákona na ochranu republiky a uvalena vyšetřovací vazba z důvodu § 141, č. 2, 3 tr. ř. Jelikož toto trestní řízení není dosud skončeno, nemohu se o jeho skutkovém podkladě a dosavadních výsledcích blíže vyjádřiti. K návrhu státního zastupitelství byl Jan Farkas dne 15. dubna 1932 propuštěn na svobodu na slib podle § 161 tr. ř.
V Praze dne 27. dubna 1932.
Ministr spravedlnosti: Dr. Meissner, v. r.
1754/XV.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslanců Cyrila Malého, B. Procházky a druhů
o přiznání podkarpatoruské výhody staničnímu pomocníku Ladislavu Mihokovi od dopravního úřadu v Užhorodě (tisk 1579/I).
Přiznání tak zv. podkarpatoruské úpravy staničnímu pomocníku Ladislavu Mihokovi odpo-
rovalo by positivním předpisům právního řádu.
V době, kdy byl tento zaměstnanec postaven na roven zaměstnancům státních drah, t. j. dne 1. ledna 1928, kdy byla provedena jeho unifikace ve smyslu ustanovení § 3, odst. 2, zákona o výkupu místní dráhy v údolí Borži ze dne 19. března 1924, č. 71 Sb. z. a n., nemohl již ani zaměstnanec státních drah podkarpatoruské výhody nabýti, neboť platnost podkarpatoruské úpravy skončila dnem účinnosti vládního nařízení č. 15/1927 Sb. z. a n., t. j. dnem 1. ledna 1926.
Zaměstnanec, o nějž jde, byl by musil tudíž dosíci unifikace před tímto dnem, aby bylo možno vyhověti požadavku, uvedenému v interpelaci. Výnosem ministerstva železnic ze dne 5. dubna 1928, č. j. 11. 235, kterým bylo provedeno zmocnění obsažené ve výše citovaném odstavci zákona č. 71/1924 Sb. z. a n., byla však připuštěna unifikace pro zaměstnance místní dráhy v údolí Borži všeobecně nejdříve ke dni 1. ledna 1928. S dřívější platnosti nedosáhl tudíž unifikace ani žádný jiný zaměstnanec této dráhy a nemohl ji dosíci ani staniční pomocník Ladislav Mihok, i kdyby nebylo bývalo obtíži, pokud šlo o průkaz jeho státního občanství.
Jmenovaný zaměstnanec neutrpěl újmy ani v důsledku přiznáni titulu staničního pomocníka, neboť převeden byl do kategorie, která jest platově l co do služebního výkonu zcela rovnocenná jeho použití i titulu z doby jeho působeni ve službách místní dráhy v údolí Borži, kde konal službu výhybkáře u služebny, u níž pro malou frekvenci nyní veškeré služební výkony jsou obstarávány pouze komerčním zástupcem, a kde měl služební název staničního strážníka pro manipulaci.
Za tohoto stavu věcí není mi možno učiniti z podnětu interpelace požadovaná opatření.
V Praze dne 22. dubna 1932.
Ministr železnic: Inž. Hůla, v. r.
1754/XVI.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Töröka a soudruhů
o vykázáni Olexa Borkaňuka, zodpovědného redaktora časopisu »Karpatskaja Pravda«, z policejního obvodu mukačevského (tisk 1642/XI).
Výměr policejního komisařství v Mukačevu ze dne 25. února 1932, č. 314 pres., jímž byl Olexa Borkaňuk, odpovědný redaktor časopisu »Kar-
patskaja Pravda v Mukačevě, vykázán na dobu jednoho roku ze správního obvodu policejního komisařství v Mukačevě, byl k podanému odvolání zrušen rozhodnutím zemského úřadu v Užhorodě ze dne 12. března 1932, č. 121. 267/IV-7, takže interpelace stala se bezpředmětnou.
K nějakému dalšímu opatření neshledal jsem příčiny.
V Praze dne 26. dubna 1932.
Ministr vnitra: Dr. Slávik, v. r.
1754/XVII (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Hokky a dluhů
»vo věci tých opatření niektorých přehorlivých notárov, ktorými snažia sa cirkevné školy dať přetvořit v obecné rešp. statné (tisk 1562/VI).
V obcích notariátu petrovského - až na obec Petrovo, kde se stala náprava teprve v poslední době - není dosud o řádné vyučování školou povinných dítek postaráno, proto školské úřady, a nikoliv obvodní notář Dohorovič z vlastního popudu, v mezích platných předpisů působí k tomu, aby dosavadní církevní školy byly obsazeny řádnými učitelskými silami, a kde takových škol není, aby byla zřízena obecná škola buď vydržovaná obcí nebo státem, poněvadž nelze samozřejmě trpěti, aby v oněch obcích nadále vyrůstala generace negramotných lidí. Zřizováním obecných škol státních nevznikají, jak se páni interpelanti mylně 'domnívají, pro občanstvo vydržovaci náklady větši, nýbrž daleko menší, poněvadž služební platy učitelů státních škol hradí stát.
Že by notář Dohorovič nebo jiní obecní resp. obvodní notáři v zemi Podkarpatoruské v těchto záležitostech překročili meze vlastního oboru působnosti, jsem nezjistil a nemám proto příčiny k nějakému opatření z podnětu této interpelace.
V Praze dne 25. dubna 1932. Ministr vnitra: Dr. Slávik, v. r.
1754/XVIII. (původní znění).
Odpověď
ministra financí na interpelaci poslance Matznera a druhů
o odvoláni Antonína Schimery, zelináře
v Opavě proti výměru daně výdělkové
a daně důchodové za rok 1930
(tisk 1562/XII).
Pokud jde o zásadní povinnost poplatníkem provozovaného zelinářství ku všeobecné dani výdělkové, nutno upozorniti, že podle § 47, odst 1, č. 3 zák. o př. d. není zmíněně dani podrobeno zemědělské hospodářství, zahrnujíc v to i zahradnictví, ovšem jedině tehdy, nejde-li o obchodní zahradnictví provozované po živnostensku. Za charakteristickou známku obchodního zahradnictví, k němuž se počítá přirozeně i zelinářství, dlužno považovati mimo jiné zvláště i okolnost, že těžisko takové výroby leží nikoliv v půdě samé, nýbrž ve zvláštních zařízeních, jimiž jest nahrazován vliv přírody (pařeniště, skleníky a pod. ) a v odborné činnosti lidské. Nutno proto podle výslovného ustanovení pdst. 3 prov. nař. k cit. zákonu výrobu zahradnických produktů v pařeništích a ve sklenících pro obchod považovati za nespornou známku obchodního zahradnictví, jež ve smyslu cit. předpisů všeob. dani výdělkové podléhá.
V daném případě prohlásili ve věci slyšení znalci souhlasně, že zelinářství poplatníkovo jest racionelně provozováno a že poplatník používá při provozu skleníků, pařenišť a moderních zařízení zavodňovacích. Okolnosti tyto připouští výslovně také dobrozdání přímo poplatníkem dotázaného znalce Hugo Skasika, které mluví dokonce ještě o motoru při zavodňování používaném, jakož i o pomocných silách.
Ze souhlasných těchto výpovědí jde na jevo, že shora zmíněná a pro otázku daňové povinnosti rozhodná kriteria jsou nesporná, takže nejde tu o podnik ryze zemědělský, nýbrž o podnik podrobený všeobecné dani. výdělkové. Tento názor, opírající se o svrchu dotčené znaky, v konkrétním případě též prokázané, úplně souhlasí s konstantní judikaturou nejvyššího správního soudu. Ježto tudíž předpoklady povinnosti ku všeobecně dani výdělkové jsou dány, nelze uznati, že tu došlo k porušení zákona.
Pokud jde o namítanou přemrštěnost ciferné výše čistého zisku za rok 1930, nelze ani v tomto směru shledati důvodu k nějakému zakročení. Daňový základ jak u daně důchodové tak u všeobecné daně výdělkové byl podle racionelního a intensivního způsobu hospodaření poplatníkova, jakož i se zřetelem na obsah znaleckých dobrozdání shledán přiměřený i autonomním orgánem, t. j. daňovou komisí, která sestávajíc z ob-
čanů, dobře znalých místních výdělečných poměrů, jest jedině povolána, aby konečně stanovila daňové základy. Za tohoto stavu věcí nelze uznati, že by se poplatníku stala materiální křivda daňovými předpisy v interpelaci uváděnými.
Pokud jde o propočet výtěžku, uvedený v interpelaci s hlediska prosté matematické úměry, bylo by podotknouti, že plošná výměra, pokud se týče velikost pozemku, nemůže sama o sobě jako jedna složka z celkového výrobního procesu býti rozhodným kriteriem pro stanovení ciferné výše důchodu nebo výtěžku.
V Praze dne 9. dubna 1932.
Ministr financí: Dr. Trapl, v. r.
1754/ XIX. (původní znění).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance dra J. Keibla a druhů,
že československé vlakové pošty používají v čistě německých oblastech jen jednojazyčných českých razítek pro znehodnocení známek (tisk 1579/XV).
Razítka poštovních kursů železničních, v nichž je označena výchozí a cílová železniční stanice, jsou určena k orážení různých služebních dokladů - tudíž jen pro vnitřní službu - a mají proto legendu či označení zmíněných stanic jen v jazyku státním.
Stejný účel mají otisky těchto razítek, použije-li se jich k orážení listovních zásilek, vložených do schránky poštovního železničního vozu, neboť se jimi nevyznačuje místo podání což ani ve vlakové poště není možné - nýbrž pouze znehodnocuje známka sama. u
V Praze dne 22. dubna 1932.
Ministr pošt a telegrafů: Dr. Franke, v. r.
1754/ XX. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra F. Hassolda a druhů,
že poslední úřední soupis lidu nebyl úplně proveden (tisk 1547/X).
Sčítací archy připojené k interpelaci byly po prozkoumáni předepsaném v § 19 vládního nařízení o sčítám lidu odevzdány státnímu úřadu statistickému a budou ještě pojaty oba dva do definitivních výsledků sčítání lidu.
V prvním z obou případů navštívil sčítací komisař v době sčítání dvakrát bytovou stranu a nezastihnuv přednostu domácnosti, který mu měl podati údaje potřebné k doplněni nedostatečně vyplněného archu, zanechal mu podle své instrukce vzkaz, aby se dostavil k němu. V druhém případě šlo o podkrovní místnost za požární zdí v nádražní budově, na kterou sčítací komisař nebyl průvodcem jemu od správce budovy přiděleným upozorněn. Obecní úředník, jenž oba archy převzal, byl povinen je ihned odvésti okresnímu úřadu.
Trestním řízením bude zjištěno, které ze zúčastněných osob ohrozily svým jednáním nebo opomenutím úplnost sčítání (§§ 5 a 6 zákona a §§ 10-12 vl. nař. o sčítání lidu).
V Praze dne 20. dubna 1932.
Ministr vnitra: Dr. Slávik, v. r.
1754 XXI. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra na interpelaci poslance H. Krebse a druhů,
že různé okresní úřady a policejní komisařství nezákonitě potrestaly množství státních občanů podle cís. nařízení ze dne 26. února 1917, č. 79 ř. z. (tisk 1613/XII).
Nelze spatřovati nic nezákonného v tom, že některé politické a státní policejní úřady ukládají tresty pro přestupky cís. nař. č. 79/1917 ř. z. přes to, že nejvyšší správní soud rozhodl v konkrétních případech, že nepokládá zmíněně nařízení
za platnou normu, neboť podle ustanovení § 7 zákona o nejvyšším správním soudu nálezy této soudní stolice vynesené v konkrétním sporu vážou správní úřad pouze v případě, v němž byly vyneseny, a nikdy nemají moci všeobecně závazné normy.
Nemám proto důvodu nařizovati z podnětu této interpelace, aby byly zrušeny tresty, pokud byly dle zmíněného nařízení uloženy, neboť je věcí odsouzených stěžovati si k nejvyššímu správnímu soudu, případně žádati o prominutí trestu cestou milosti.
V Praze dne 19. dubna 1932.
Ministr vnitra: Dr. Slávik, v. r.
1754/XXII. (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra Schollicha a druhů
o spolku pro péči o nezaměstnané v Brně (tisk 1613/XVI).
Zemský president považoval právem nejen za svou lidskou povinnost, nýbrž i za svou povinnost úřední upozorniti jak veřejnost tak i státní úřednictvo na humanitní účel spolku - zmírniti nouzi nezaměstnaných. Poněvadž zemský president zdůrazňoval, což ostatně také ze stanov spolku vyplývá, že členství je dobrovolné a každému členu ponecháno dokonce úplně na vůli, aby si sám podle svých majetkových poměrů určil i výši členského příspěvku od l Kč měsíčně počínaje, nelze v postupu zemského presidenta, jejž sám úplně schvaluji, spatřovati nijaký nátlak na podřízené zaměstnance, tím méně zneužití jeho moci úřední. Nemám proto příčiny, abych učinil nějaké opatření z podnětu této interpelace.
V Praze dne 15. dubna 1932.
Ministr vnitra: Dr. Slávik, v. r.
1754/ XXIII. (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany na interpelaci poslance Simma a druhů,
aby byla vydána naléhavá opatření, jimiž
by se zabránilo sociálním škodám při
ustanovováni hmotně právních poměrů
důstojníků (tisk 1562/II).
Podle § l, odst. 3 zákona č. 122/1920 Sb. z. a n. jest čs. branná moc povinna používati československého jazyka při velení a jako jazyka služebního; jen ve styku s mužstvem jazyka toho neznalým lze užíti také jeho jazyka mateřského.
Ukládá tudíž tento zákon všem vojenským gážistům povinnost znáti československý jazyk do tě míry, aby mohli úspěšně zastávati služební úkoly.
Jelikož po státním převratu byla přijata do čs. vojska řada důstojníků, kteří služební jazyk v dostatečné míře neovládali, zřídila vojenská správa jazykové kursy, ve kterých bylo jim umožněno služební jazyk si osvojiti. Avšak ještě v pátém roce po státním převratu bylo zjištěno, že někteří vojenští gážisté, přesto, že kursy navštěvovali a v nich se podrobili zkouškám, neměli ani elementárních znalostí služebního jazyka a ani snahy si jej osvojiti. Proto nařídilo ministerstvo národní obrany výnosem uveřejněným ve Věcním Věstníku č. 65 čl. 458 z r. 1922 všem důstojníkům z povoláni bez rozdílu národnosti, aby podali průkaz znalosti československého jazyka. Ke zkouškám, které důstojnici vykonali v kursu a u brigád před tím, mohlo býti přihlíženo jen v míře omezené, poněvadž mnozí zkoušející orgánové chápali tyto zkoušky jen jako formalitu.
Citovaným výnosem bylo stanoveno, že průkazem znalosti služebního jazyka jest absolvování ve výnosu vyjmenovaných škol s českým nebo slovenským vyučovacím jazykem a zkouška před zkušební komisí ministerstva národní obrany po absolvování jazykových kursů nebo po soukromé přípravě do konce roku 1922 vykonaná s prospěchem ze služebního jazyka ústně i písemně nejméně dobrým a z ostatních předmětů aspoň dostatečným. Kdo z vojenských gážistů tohoto průkazu nepodal, byl podle cit. výnosu povinen podrobiti se zkoušce před zkušební komisí MNO. Důsledky při neúspěšném vykonání zkoušky postihly nejen důstojníky německé národnosti, nýbrž i důstojníky národnosti československé a mezi nimi i důstojníky legionáře. V tom směru poukazuji na § 34 zákona čís. 154/1923, který neznalost služebního jazyka klade na roven kvalifikace nevyhovující a výslovně nařizuje, že důstojníci, kteří vykazují nevyhovující kvalifikaci po 3 za sebou jdoucí léta, musí býti přelo-
ženi do výslužby, po případě do zálohy se zákonným odbytným.
Neúspěch při zkoušce, resp. nepodati průkaz, nemělo však vlivu na výměr zaopatřovacích platů, neboť doba jazykové diskvalifikace nezapočítávala se sice do postupu (časového a do vyšších platových stupňů), avšak započítávala se bez omezeni pro výměr zaopatřovacích platů. Příklady uvedené v interpelaci týkající se různého započítání let nemohl jsem přezkoušeti, jelikož postrádají přesného označení, o které osoby jde, a nemohl jsem tudíž zjistiti, jaké jsou toho příčiny.
Pokud se týče započtení přesloužených let do postupu, nemohlo se ministerstvo národní obrany odchýliti od předpisu § 32 vládního nařízení čís. 10/1924 Sb. z. a n., jímž jest vázáno. Podle tohoto ustanovení mohla býti vojenským gážistům, kteří ve stanovené lhůtě nepodali průkazu o znalosti služebního jazyka, přesloužená doba započítána nejvyšší výměrou šesti let.
Jelikož, jak z vylíčeného skutečného právního stavu vyplývá, ministerstvo národní obrany postupovalo ve věci interpelací dotčené přesně podle platných zákonů a nařízení, není důvodu, aby byla učiněna interpelací požadovaná opatření nehledíc k tomu, že by k nim bylo zapotřebí změny platných zákonů a nařízení, k níž by v nynější době nebylo možno přikročiti již z důvodů finančních.
V Praze dne 12. dubna 1932.
Ministr národní obrany: Dr. Viškovský, v. r.
1754/XXIV (původní zněni).
Odpověď
ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslance F. Oehlingera a druhů
o neudržitelných poměrech při doručování pošty z Hostinného do Černíne (tisk 1547/XV).
Smluvně ustanovený správce poštovny v Čermné dal obstarávati doručování pošty obecním poslem, který pro stáří v poslední době již řádně vykonávati nemohl tuto službu.
Bylo proto učiněno opatření, aby byla doručováním pošty pověřena jiná osoba. Z tohoto důvodu byla náhrada za obstarávání úkonů poštovny zvýšena.
S touto úpravou poštovní služby projevila souhlas i obec Čermná.
Při tom dokládám, že pro zřízení poštovního úřadu v Čermné nejsou dány podmínky ani finanční ani poštovně-dopravní.
V Praze dne 11. dubna 1932.
Ministr pošt a telegrafů: Dr. Franke, v. r.
Překlad ad 1754/V.
Antwort
des Ministers für Post- und Telegraphenwesen
auf die Interpellation des Abgeordneten Krebs und Genossen,
betreffend die unhaltbaren Zustände am Postamte in Röhrsdorf (Druck 1558/X).
Der Vorstand des Postamtes Rohrsdorf bei Zwickau hat die Aufgeberin des Paketes, welches in der Adresse als Bestimmungsort die Bezeichnung »Jiviná, Post Munchengrätz« trug, ganz richtig darauf aufmerksam gemacht, dass sie das Wort »Munchengrätz« richtigstellen müsse, da »Munchengrätz« nicht die amtliche Bezeichnung irgendeines Ortes in der Republik ist.
Auch der Beamte des Postamtes Zwickau hat die Aenderung der Bezeichnung »Munchengrätz« in »Mnichovo Hradiště« verlangt, diese aber mit Zustimmung des Aufgebers selbst vorgenommen.
Das der Vorstand des Postamtes Röhrsdorf bei Zwickau das Paket auf dem Transporte nicht zurückgehalten hat, geht daraus hervor, dass das am Samstag, den 14. November aufgegebene Paket bereits Montag den 16. November 1931 dem Adressaten zugestellt worden ist.
Der Vorstand des erwähnten Amtes war allerdings nicht berechtigt, nach dem Pakete unter den Sendungen des Postamtes Zwickau nachzuforschen, und ich habe in dieser Richtung die geeigneten Massnahmen getroffen.
Andere Beschwerden gegen das Postamt Rohrsdorf bei Zwickau sind nicht festgestellt worden und es scheint, dass die als Grundlage für die Interpellation dienende Information ihren Ursprung in der Voreingenommenheit gewisser Personen hat.
Prag, am 11. April 1932.
Der Minister für Post- und Telegraphenwesen: Dr. Franke, m. p.