vymykalo z rámca zásady o slobode tlače a prípustnej kritiky. V stati tej sa hovorilo:

»Tak sa zdá, že je to akýsi prirodzený následok hospodárskych pomerov, no, nevieme sa zbaviť podozrenia, že kruhy, odo dávna po vnútorno-politickej diktatúre túžiace, úmyselne robia toto všetko, aby sa prípadné odstránenie parlamentu a nastolenie diktatúry širokou verejnosťou keď i nie vítalo, ale aspoň tak prijalo, že nemáme za čím banovať. «

Keďže touto staťou nijak nebola prekročená zásada o slobode tlače a prípustnej kritiky, pýtame sa pána ministra:

1. ) či vie o takejto praxy bratislavského štátneho zastupiteľstva?

2. ) či mieni dať tomuto zastupiteľstvu úpravu, aby prílišnou horlivosťou náš časopis hmotne neničilo?

3. ) aké opatrenia hodlá urobiť, aby sa podobné veci viac nestály?

V Prahe, dňa 14. apríla 1932.

Dr Tiso,

Hlinka, Čuřík, Danihel, dr Fritz, dr Gažík, GrebáčOrlov, dr Labaj, dr Pružinský, dr Polyák, Onderčo, Mojto, dr Mederlý, Galovič, dr Ravasz, Sivák, Slušný, Suroviak, Šalát, Fritscher, dr Petersilka.

1753 X.

Interpelace

poslanců Štětky, Russe a soudruhů ministrům vnitra a spravedlnosti o neslýchaném porušení poslanecké imunity poslance dra Viktora Sterna v Ústí

nad Labem dne 1. května 1932.

Dne 1. května t. r. mluvil poslanec Dr. Viktor Stem na májovém projevu K. S. Č. v Ústí n. L. na Hlavním náměstí. Projev uplynul úplně klidně. Po závěrečném slově zvolal poslanec dr. Stern: »Es lebe die rote Tschechoslovakei! (Ať žije rudé Československo !)« Na to vrhl se na něho policejní agent Diviš, který ho už dávno znal jako poslance a prohlásil: »Pane poslanče Sterne, musíte jíti se mnou«. Přes protesty poslance Dra. Sterna, který se výslovně dovolával své imunity, řekl Diviš: »Vím to« (totiž, že je poslancem) »ale musíte přece se mnou. « A postrkoval poslance Sterna pomocí několika policejních agentů násilím přes schody do policejní strážnice. Zatčeným poslance Sterna neprohlásil.

Na strážnici opětoval poslanec dr Stern své protesty, ale marně. Asi za hodinu přišel policejní

komisař Kouba a dal rozkaz, aby poslanci dru Sternovi byly odejmuty předměty z kapes, šle a pod., a aby byl odveden do policejní kobky. Poslanci Sternovi byly pak jeho věci strážníky skutečně odejmuty. Policejní komisar Kouba prohlížel obsah notýsku a jiných věci posl. Sterna, přesto, že ho tento důrazně upozornil, že jeho postup je protizákonný. Zejména studoval Kouba nákupní knížku posl. Sterna a prohlásil, že je to prý velice zajímavé. Když posl. dr Stern ostře protestoval, rozkřikl se na něho Kouba a chtěl mu zakázat protesty. Posl. Stern upozornil Koubu také, že je nemocen a že mu pobyt v cele přes noc může škoditi. Policejní komisař Kouba na to prohlásil, že mu prý do toho nic neni. Posl. dr Stern byl vstrčen do ledově studené cely s pouhými dřevěnými pryčnami bez pokrývek, s otevřeným kýblem místo záchodu a s jediným džbánem vody pro tři trestance bez nádobky na odlití vody. Cela byla plná štěnic. Poslanec Stern nemohl vůbec spáti.

Kolem 9. hodiny ranní dne 2. května t. r. byl poslanec dr Stern předvolán k policejnímu radovi (Kasír?), kde mu bylo sděleno, že se prý odevzdává soudu. Posl. Stern znovu protestoval proti zadržení, proti postupu policejního komisaře Kouby a proti svému předání k soudu a žádal o protokolování stížnosti proti stavu cely, při čemž podotkl, že schází jakýkoliv podklad pro celý postup proti němu. Přesto byl kolem 10. hodiny předán okressnímu soudu v Ústí n. L. O 11. hodině byl předveden k vyšetřujícímu soudci, kde odmítl jakýkoliv výslech a po zakročeni u ministerstva spravedlnosti teprve propuštěn na svobodu. Prohlášen zatčeným po celou dobu nebyl.

Vylíčený postup policejních a soudních orgánů proti poslanci dru Sternovi je hrubým porušením poslanecké imunity. Je neslýchaným dosud zjevem, že byl poslanec násilím odveden na policejní strážnici a vězněn pro pouhý výrok. Kdyby tato praxe měla se státi všeobecnou, byla by poslanecká imunita fakticky vůbec zrušena. Skutečnost, že poslanec dr Stern byl násilím odvlečen na policejní strážnici, brutální, protizákonný způsob, jakým s nim bylo nakládáno a jeho věznění u soudu, vyvolalo v proletářské veřejnosti oprávněné pobouření.

Vinen touto a podobnými událostmi je celý režim, který vydává proletářské poslance v šanc policejní a soudní svévoli a plné ji schvaluje. Tento režim umožňuje obzvláště v Ústí nad Labem už dlouhá léta brutální a protizákonné řádění policejního komisaře Kouby a konfidenta Diviše, o jejichž praxi jsme také ve sněmovně přinesli už mnoho dokladů a vyhrazujeme si předložili úhrnný materiál

Ptáme se pana ministra vnitra:

Jak odůvodňuje vylíčený protizákonný a brutální postup policejního agenta Diviše a policejního komisaře Kouby a souhlasí-li s tímto postupem?

Je ochoten tyto osoby exemplárně a co nejpřísněji potrestati?

Co hodlá učiniti, aby se lakové případy v budoucnu neopakovaly?

2) Pana ministra spravedlnosti se tážeme:

Je ochoten zakročiti proti soudním orgánům, které se rovněž dopustily porušeni poslanecké imunity poslance dra Viktora Sterna?

Jaké pokyny hodlá soudním orgánům dáti, aby se takovéto případy v budoucnu neopakovaly?

V Praze, dne 4. května 1932.

Štětka, Russ,

Čižinská, K. Procházka, Tyll, Hrubý, Kopecký, Novotný, Hodinová, Kuhn, Vallo, Kliment, Hadek, Juran, Höhnel, Dvořák, Hruška, Śliwka, Steiner, Barša, Kubač, Gottwald, Babel, Zápotocký, Török.

1753 XI (překlad).

Interpelace

poslance dr Hassolda a druhů

ministrovi vnitra a železnic

o neoprávněném obtěžování cestujících

četníky nebo železničními úředníky.

Stává se stále častěji, že železniční zaměstnanci nebo úředníci překročujíce povinnosti, uložené jim službou, vměšují se do věcí, do nichž jim nic není. Železniční úředníci nebo průvodčí vlaků s oblibou vykonávají nad cestujícími po železnici takový politický dozor, jaký jim nikterak nepřísluší.

Jako příznačný uvádím níže uvedený případ z mnoha podobných: V neděli, dne 17. dubna t. r., konalo se v Plzni předsletové župni cvičení západočeské turnérské župy. Turnéři vraceli se domů odpoledním vlakem tratí Plzeň-Cheb. Měli úředně povolené odznaky tělocvičného spolku. Již na počátku jízdy byli pro to obtěžováni průvodčím, který se tím vměšoval do věci, která jistě nepatří k jeho službě. Když ve stanici Stříbro-Kladruby vystoupili 4 muži (z turnéřských spolků Stříbro a Kladruby), byli očekáváni četníky a zatčeni. Odvedli je do zvláštní místnosti na nádraží, kde zvěděli, že musili býti zatčeni jako hakenkrajcléři na telefonické oznámení dráhy (pravděpodobné staničního přednosty z Křimic u Plzně). Byli ozdobeni odznakem svazu a dva turnéři byli v tělocvičném úboru. Spoluzatčený místonáčelník župy vysvětloval úplně klidně odznak svazu. Po sepsání osobních dat byli opět propuštěni.

Četníci vyrušeni příliš horlivým železničním zaměstnancem na nádraží, sami asi neměli zvláštní radosti z tohoto porušení svého nedělního klidu. Očekáváme také a žádáme, aby si různí státní činovníci konečně jednou osvojili výnosy o dovolených odznacích a jimi se také řídili a aby konečně

také přestalo takovéto nepřetržité znepokojování obyvatelstva. Nelze se zbaviti dojmu, že různí činitelé stíhají takto německé obyvatelstvo se zvláštní rozkoší a radostí a zlomyslně.

Podepsáni táží se tedy pánů ministrů:

1. ) Co zamýšlí učiniti pan ministr vnitra, aby výnos vydaný okresním úřadem o nezakázaných odznacích spolku »Deutscher Turnverband* uvedl náležitě ve známost všem státním orgánům a uložil jim, aby tohoto výnosu dbaly?

2. ) Co zamýšlí učiniti pan ministr železnic, aby konečně svým úředníkům a zaměstnancům odvykl toto stále se opakující provokační politikaření a uložil těmto úředníkům a zaměstnancům, aby se starali výhradně o své službní záležitosti a jinak aby nechali cestující obecenstvo na pokoji?

V Praze, dne 28. dubna 1932.

Dr Hassold,

dr Schollich, Matzner, Schubert, Knirsch, inž. Jung,

Scharnagl, Kunz, Oehlinger, Kasper, Köhler, dr

Hanreich, inž. Kallina, Horpynka, dr Keibl, Krebs,

Geyer, Simm, Bobek, Greif, dr Mayr-Harting,

Frítscher, dr Luschka,

1753 XII (překlad).

Interpelace

posl, dr E. Schollicha a druhů

ministrovi spravedlnosti

o zabavení časopisu »Deutsche Volkszei-

tung« v Novém Jičíně, čís. 32 ze dne 18.

března 1932.

Časopis "Deutsche Volkszeitung für das Kuhländchen" čís. 32 ze dne 18. března 1932 byl zabaven pro tento článek:

»Úřední iredentistická propagandě".

Pod tímto nadpisem upozorňuje " Venkov" ze dne 9. března na »iredentistický« spolek »Sudetendeutscher Heimatbund v Berlíně, který každoročně pořádá smuteční slavnosti na pamět padlých 4. března 1919 při »výtržnostech« ve »smíšeném území«. Letos uspořádal »Heimatbund« takovouto smuteční slavnost v Charlottenburgské radnici. Překvapilo, píše »Venkov«, že slavnostní řeč pronesl tentokráte vysoký úředník německého ministerstva zahraničních věci, tajný rada Hans Redlhammer, generální zplnomocněnec tohoto spolku. Tajný rada Redlhammer použil několikráte výrazu »československá soldateska", o níž pravil, že potlačila osvobozenecké hnutí sudetského Němectva domáhají-

cího se samostatnosti podle Wilsonova programu. Řečník vyzval přítomné, aby zachovali věrnost mrtvým a bojovali za odstranění bezpráví, spáchaného versaillským mírem a ujistil, že sudetská domovina nehledíc na pronásledování zůstane věrná a nespustí se zřetele velký cíl, neboť právo sebeurčení jest nezadatelné a nemůže býti promlčeno. - K tomu podotýká » Venkov «, že jest nekorektním a netaktním, když vysoký hodnostář německého zahraničního úřadu vystupuje ve funkci generálního zplnomocněnce »Sudetendeutscher Heimatbundu« a jest nepřípustno, aby pronášel štvavé řeči (!) proti československému státu a urážel jeho armádu (!). Nebo snad zahraniční úřad zaměstnává tohoto úředníka jen proto, aby udržoval iredentistického ducha (!) v »Sudetendeutscher Heimatbundu« a organisoval z Berlina neloyalitu v německém obyvatelstvu Československé republiky? - »Venkov« by tedy nejraději zakázal ríšskoněmeckým úředním místům jakoukoliv účast na osudu sudetských Němců - byť i jen úplně platonickou. «

Tento článeček vyšel bez závady v mnoha sudetsko-německých časopisech, až novojičínský státní zástupce jako zvlášť horlivý strážce ohroženého státu, uznal za nutné potlačiti jej jako »státu nebezpečný«. Krajský tiskový soud v Novém Jičíně, tak jako vždy, také tentokráte postavil se za tento směšný přehmat příliš horlivého censora svým »rozhodnutím« ze dne 21. března 1932 a pro zabaveni nalezl odůvodnění v tom, že ve článku, který obšírně otiskuje článek z »Venkova«, připojenými poznámkami, organisace »Sudetendeutscher Heimatbund, «, jejímž účelem jest podkopati samostatnost ústavní jednoty a demokratickou republikánskou formu státu, byla podporována ve svých převratných snahách tím, že její činnost byla pochvalně uznána. V obsahu těchto míst bylo tedy třeba spatřovati trestný čin podle § 17, čis. 1 zákona na ochranu republiky.

Pro státního zástupce jakož i pány od krajského soudu bylo by velmi těžké, kdyby dostali přikaž, aby z tohoto článku také sami dokázali správnost svého tvrzení. Článek jest pouze otiskem článku uveřejněného ve »Venkově«. Jen poslední věta »Venkov by tedy nejraději zakázal říšskoměmeckým úředním místům jakoukoliv účast na osudu sudetských Němců - byt i jen úplně platonickou« jest jediná, úplně všeobecná poznámka, která byla připojena. V této poznámce se nemluví ani o spolku »Sudetendeutscher Heimatbund«, jehož se československý stát tak obává jako iredentistického spolku, ani o převratných snahách. Třeba jen předpokládati, že censor nedovede dostatečně německy, nedovede-li správně přečísti text a porozuměti jeho obsahu. Ale pak podle našeho mínění nepatři na toto důležité místo, poněvadž svou nesmyslnou činností, svým lehkomyslným zabavovánim poškozuje o tisíce korun podnik beztoho v dnešní době velmi těžce bojující.

Podepsaní táži se tedy pana ministra spravedlnosti, je-li ochoten vydati všeobecné pokyny o svobodomyslném vykonáváni censury a zvláště novojičínskému státnímu zastupitelství naznačili, že

jeho postup jest neslučitelný s dnešním demokratickým duchem doby?

V P r a z e, dne 30. března 1932.

Dr Schollich,

inž. Kallina, dr Keibl, inž. Jung, Geyer, Oehlinger, dr Mayr-Harting, Fritscher, Scharnagl, Bobek, Schubert, Köhler, Horpynka, dr Hassold, dr Hanreich, Matzner, Simm, Krebs, Kasper, Knirsch, Krumpe, Greif, dr Petersilka, Kunz.

Původní znění ad 1753/I.

Interpellation

des Abgeordneten Windirsch

und Genossen an den Finanzminister betreffend Beschwerden über grobe Behandlung von Steuerzahlern durch Organe der Steuerbehörden.

Schon des öfteren wurde Klage darüber geführt, daß Steuerzahler, die zu den Steueradministrationen, bezw. Steuerämtern kommen, um dort Auskünfte einzuholen, unfreundlich behandelt werden. Diese Art Behandlungsweise wird häufig schwer empfunden, weil die Steuerzahler auf höfliche Anfragen eine grobe Abfertigung erfahren. Viel Schuld an diesem Verhalten der Organe der Steuerbehörden mag wohl der Umstand mit tragen, daß die betreffenden Beamten in der Behandlung von Menschen noch unerfahrene junge Leute sind, die auch mit Rücksicht darauf, daß sie die deutsche Sprache überhaupt nicht oder nur unvollkommen beherrschen, oft gar nicht verstehen können, worum es sich handelt. Vielfach hat man den Eindruck, daß diese der deutschen Sprache nicht genügend mächtigen Beamten es überhaupt ablehnen, in deutscher Sprache zu antworten, oder aber es wird die Empfindung ausgelöst, als ob sie sich genieren würden, die deutsche Sprache zu radebrechen.

Erst in der letzten Zeit erhob Beschwerde über eine ungehörige Behandlung bei der Steueradministration in Gablonz a. N. Herr Klemens Dressier in Dessendorf Nr. 19.

Eine weitere Beschwerde ging uns zu vom Herrn Karl Lanz in Bischofteinitz, der am 9. April 1932 bei dem dortigen Steueramte Aufklärungen bezüglich des ihm zugegangenen Kontoauszuges einholen wollte. Herr Lanz gibt über den Verlauf seiner Vorsprache bei dem Steueramte in Bischofteinitz folgenden Bericht:

«Nach längeren Fragen, die ich zwecks Aufklärung stellte, ließ mich der Beamte mit Namen

Habeš stehen und ging hinaus. Ich nahm meine Belege zusammen und ging in die vordere Kanzlei, fragte dort Herrn Direktor Kriegelstein als Vorstand des Amtes, ob die unter ihm stehenden Beamten die Pflicht haben, die Partei aufzuklären. In dem Moment kam obgenannter Herr zurück, stellte sich vor den Herrn Kanzleichef und sagte tschechisch: Wenn der Mensch nochmals zu mir kommt, so werfe ich ihn hinaus!

Nachdem ich des Tschechischen soweit mächtig bin, fragte ich ihn, ob er mich meinte und machte Herrn Direktor Kriegelstein aufmerksam, daß ich mir dies nicht bieten lasse und daß ich die mir notwendig erscheinenden Schritte einleiten werde. -

Bezugnehmend auf diese Vorkommnisse wird der Herr Finanzmmister gefragt ob er bereit ist, die in Rede stehenden Fälle untersuchen zu lassen und ob er gewillt ist, hierüber zu berichten?

Weiter wird der Herr Fmanzminister gefragt, ob er bereit ist, an die unteren Instanzen der Finanzverwaltung Weisungen ergehen zu lassen, daß im Verkehr mit den Steuerzahlern Höflichkeit an den Tag gelegt wird?

Schließlich wird der Herr Finanzminister gefragt, ob Veranlassung getroffen wird, daß bei den in den deutschen Gebietsteilen des Staates befindlichen Steueradminifitrationen und Steuerämtern Beamte angestellt werden, die durchwegs der deutschen Sprache mächtig sind?

P r a g, am 20. April 1932.

Windirsch,

Halke, Wagner, Platzer, Böhm, Heller, Gläsel,

Hodina, Viereckl, Zierhut, Oehlinger, Scharnagl,

Fritscher, Kunz, Dr. Petersilka, Bobek, Greif,

Krampe, Zajiček, Stenzl, Eckert, Prause.

Původní znění ad 1753/II.

Interpellation

des Abgeordneten Ing. Jung

und Genossen

an den Minister des Innern,

betreffend das Vorgehen der Grenzpolizei

in Neu-Oderberg gegen den deutschen

Turnverein in Oderberg.

Auf Grund einer anonymen Anzeige an die Grenzpolizei in Neu-Oderberg erschienen am 12. April beim Obmann-Stellvertreter des deutschen Turnvereines Oderberg, Herrn Dr. Leopold Pfitzner in Oderberg Stadt, ein Gendarm mit dem städtischen Wachmann Smaluch und forderten den Genannten auf, das auf der Gerätehalle des Deut-

schen Turnvereins aufgezeichnete »Hakenkreuz« beseitigen zu lassen. Dr. Pfitzner unterrichtete die beiden dahin, daß sich weder an der Gerätehalle noch sonst irgendwo ein Hakenkreuz befinde und wies die beiden im übrigen an den Obmann des Vereins Direktor Hermann Kreuzig.

Am gleichen Tage wurde in Gegenwart des Gendarmen und des Turnwartes Hefner der Auftrag ausgeführt. Hiebei machte der Turnwart nochmals darauf aufmerksam, daß sich auf der Gerätehalle kein Hakenkreuz, sondern das einfache, aus vier F bestehende Turnerabzeichen befinde, welches bekanntlich den Turnerspiuch »Frisch, Fromm, Fröhlich, Frei« versinnbildlicht. Trotzdem mußte es beseitigt werden.

Ebenso mußte das mit Erlaß der beiden Landesämter Prag und Brunn Zl. 208. 839 a 1929 19/A-549 ai 1928 vom 25. Juni 1929 Prag und Zl. 27. 508V-13 ai 1929, 1893 odd. 13/1929 vom 24 August 1929 Brunn bewilligte Abzeichen des Turnverbandes beseitigt werden, welches sich auf einem Portal für Sommerfeste befand. Dieses Portal war überhaupt nicht öffentlich sichtbar, da es sich unter einem Geräteschuppen aufbewahrt befand. Doch war darauf in der anonymen Anzeige hingewiesen worden. Zwei Tage später überzeugte sich eine Kommission der Grenzpolizei am Turnplatze, daß die seit Jahren benützten beiden Abzeichen keine Hakenkreuze darstellen und daher dem Verbot nicht unterliegen.

Der geschilderte Vorfall zeigt deutlich, daß die Behörden nicht richtig im Bilde sind. War an und für sich schon das Verbot der öffentlichen Benützung des Hakenkreuzes ein Mißgriff, so hat es in weiterer Folge, wie das angeführte Beispiel zeigt, noch eine Reihe weiterer Mißgriffe zur Folge gehabt, durch welche Staatsbürger unnötigerweise belästigt und die Behörden überlastet werden, was ihre Nervosität nur weiter steigert.

Die Gefertigten stellen daher an den Herrn Minister folgende Anfrage:

Ist er bereit, die ihm unterstehenden Behörden ausdrücklich darauf aufmerksam zu machen, daß das Abzeichen des deutschen Turnverbandes nicht unter das Hakenkreuzverbot fällt und daß daher niemand zu belästigen ist, welcher dieses Abzeichen benutzt?

Prag, am 21. April 1932.

Ing. Jung,

Kasper, Geyer, Schubert, Ing. Kallina, Horpynka, Oehlinger, Scharnagl, Fritscher, Dr. Petersilka, Greif, Bobek, Dr. Keibl, Dr. Hassold, Dr. Schollich, Köhler, Krebs, Knirsch, Dr. Hanreich, Matzner, Krampe, Kunz.

Původní znění ad 1753/III.

Interpellation

des Abgeordneten Hugo Simm

und Genossen

an den Minister für öffentliche Arbeiten in Angelegenheit der dringlichen Rekonstruktion der Verbindungsstraße von Gablonz a. N. nach Prag über Reichenau und Liebenau.

Die einzige Verbindungsstraße von Gablonz a. N. nach Prag über Reichenau und Liebenau durch das Mohelkatal befindet sich in einem Zustande, der beinahe jeden Verkehr unmöglich macht. Große Löcher in der Straße behindern das Fahren ebensosehr, als dasselbe für die Verkehrszeuge außerordentlich riskant ist. Das ist um so schwerwiegender, weil auf dieser Zufahrtstraße hauptsächlich die Approvisionierungsfuhren von Turnau, Jičín, Jungbunzlau u. s. w. nach Gablonz a. n. geleitet werden, was wegen der Größe der Stadt Gablonz a. N. als einer Stadt von 40. 000 Einwohnern, und des umliegenden ebenfalls stark bevölkerten Gebietes einen bedeutsamen Verkehr darstellt. Trotzdem befindet sich die Straße von Gablonz a. N. nach Liebenau in ihrem Stück Reichenau Liebenau in dem geschilderten desolaten Zustande. Es gibt kaum einen Faktor, der die Unhaltbarkeit dieses Verkehrsveihältnisses nicht schon erkannt hätte und der, soweit er für die Zustände mitverantwortlich ist, sich nicht mitbemüht hätte, Remedur zu schaffen. Die Straßenerneuerung scheitert aber dennoch bisher an einer ganzen Menge von formalen Umstäden. Es ist nun heute aber tatsächlich unerläßlich geworden, daß dieses Straßenstück endgültig rekonstruiert wird. Es stellt, nicht als Nebensache bemerkt, ja auch die Verbindung der Stadt Gablonz a. N. mit der Hauptstadt des Landes dar. Außerdem würde die Vornahme der notwendigen Arbeiten derzeit auch eine Sozialmaßnahme darstellen könren.

Die Interpellanten fragen den Herrn Minister, ob er bereit ist, aus Mitteln des Straßenfondes dafür zu sorgen, daß die Straße Gablonz a. N. - Liebenau für den modernen Verkehr brauchbar gemacht wird?

P r a g, am 20. April 1932.

Simm,

Horpynka, Schubert, Dr. Hanreich, Kasper, Dr. Keibl, Köhler, Dr. Hassold, Geyer, Knirsch, Ing. Jung, Krebs, Ing. Kallina, Matzner, Bobek, Fritscher, Scharnagl, Oehlinger, Kunz, Dr. Petersilka, Greif, Krampe, Dr. Schollich.

Původní znění ad 1753/IV,

Interpellation

des Abgeordneten Hugo Simm

und Genossen

an den Eisenbahnminister

in Angelegenheit dringlicher Regelung der

Verkehrsverhältnisse in Gablonz a. N.

Wenn der Reisende von Reichenberg nach Gablonz bezw. Tannwald fährt, lernt er eines der hervorragendsten Industriegebiete des Staates und im Verhältnis seiner Bedeutung sogar Europas und der Welt kennen. Das Zentrum Gablonz ist eine Stadt von 40. 000 Einwohnern, deren Name öfter genannt und bekannt ist, als der mancher europäischen Metropole. Selten hat eine Siedlung der Welt im Maßstabe ihrer Größe eine solche händlerische Bedeutung, als Gablonz a. N. Der Markt dieser Stadt ist die Welt selbst, ihr Aktionsradius reicht tatsächlich von Pol zu Pol.

Die Bahn, welche durch dieses Gebiet fährt, läßt das allerdings nicht erkennen. Von Bahnhöfen ist an den Strecken dieser Bahn keine Spur. Bescheidene, ja bescheidenste Haltestellen sind fast ausschließlich die Stationsbauten. Die in Gablonz ankommenden Fremden, es sind Ihrer alljährlich Tausende aus aller Welt, vermögen es kaum beim Betreten des Bodens der Stadt innerhalb des Bahnhofsgebietes zu erfassen, daß sie in der bekannten Exportstadt Gablonz eingefahren sind. Ich habe auf die Mangelhaftigkeit der Bahn- und besonders Bahnhofsanlagen von Gablonz a. N. schon einmal verwiesen, als ich den Herrn Minister für Eisenbahnen wegen des Bahnhofsneubaues in Gablonz a. N. interpellierte. (Druck 204/XII). Ich verwies bei meiner damaligen Interpellation nicht zuletzt darauf, daß der Fortbestand des heutigen Zustandes geradezu für Leben und Gesundheit der Passagiere gefährlich ist. Hierauf antwortete mir der Herr Minister für Eisenbahnen unter dem 20. Mai 1930 (Druck 555/VIII). folgend:

»Die Verkehrs- und technischen Mängel der Lokalbahn Reichenberg - Gablonz - Tannwald sind dem Eisenbahnministerium bekannt.

Ich kann die Erwartung aussprechen, daß die Verstaatlichung der Lokalbahn, worüber soeben verhandelt wird, die Abhilfe beschleunigen wird, da die staatliche Eisanbahnverwaltung für den Fall der Übernahme der Bahn in das Eigentum des Staates bereits ein ausführliches Investitionsprogramm ausgearbeitet hat, in dessen Rahmen in erster Reihe der Umbau des Bahnhofes in Gablonz a. N. vorgenommen werden soll. Wenn jedoch keine Verzögerungen eintreten sollen, kann dieses Projekt nicht mit dem Ausbaue der Eisenbahnverbindung zwischen Gablonz a. N. und der Strecke Prag - Turnau - Reichenberg - Seidenberg in Zusammenhang gebracht werden, was wegen Mangel der notwendigen Finanzmittel und wegen der derzeit zweifelhaften Rentabilität erst einer ferneren, Zukunft vorbehalten ist. Eine Tarifdurchrechnung kann vor

Verstaatlichung aller restlichen privaten Lokalbahnen nicht verwirklicht werden. «

Da« Exposee des Herrn Bürgermeisters der Stadt Gablonz Dr. K. R. Fischer führte, die Verkehrsverhältnisse von Gablonz a. N. betreffend, in einer Interessentenberatung vom 8. Mai 1929 aus: »Das Ein- und Aussteigen auf dem Gablonzer Bahnhofe ist eine gefährliche Sache. Die Geleise sind so kurz, die einzelnen Züge decken oft einander, so daß man um in den rückwärtigen Zug zu gelangen über den vorhergeheaden Zug steigen muß. Lange Strecken zwischen nahe beieinanderstehenden Wagenreihen sind zu durchschreiten, wo ein Ausweichen besonders im Winter bei Glatteis unmöglich ist. Dazwischen befinden sich Laternenpfähle und Wasseranlagen, sodaß besonders Reisenden mit Handgepäck das Zu- und Abgehen bei den. Zügen unmöglich gemacht ist. Zugsgarnituren auf freien Geleisen können nicht bereitgestellt werden, die Garnituren sind daher ständig in Bewegung, um die notwendigen Verschiebungen durchzuführen. Das Einsteigen muß plötzlich erfolgen, weil das Geleise bezw der Zugang von einem anderen Zuge befahren werden, muß. Bei einer jährlichen Frequenz von fast l Million Reisenden müßte die gleichzeitige Fahrkartenausgabe bei mehreren Schaltern möglich sein. Der Andrang vor Abgang der Züge ist derart groß, daß das Lösen der Fahrkarten in Gablonz a. N. eine große Qual bedeutet. Die Abfertigungsstelle für das Reisegepäck ist gänzlich unzureichend. Größere Koffer, besonders Musterkoffer, können dort nicht untergebracht werden, ja nichteinmal Handgepäck kann in hinreichendem Maße aufbewahrt werden, weil kein, anderer Raum für die Gepäckaufbewahrungsstelle vorhanden ist. Ein eigener Warteraum besteht überhaupt nicht, die Bahnhofswirtschaft ist mehr als primitiv zu bezeichnen.

Wie der Reisende, welcher aus Lär dern mit einwandfreien, Verkehrseinrichtungen kommt, derzeitige Zustände beurteilt, brauche ich nicht besonders zu betonen.

Über die Mißstände im Güterverkehr werden andere berufene Personen Näheres ausführen. Ich will hier nur kurz darauf verweisen, daß am Gablonzer Bahnhofe jährlich 15. 000 Waggons zur Beund Entladung gelangen. Auf dem einzigen zur Verfügung stehenden Zollgleis werden jährlich über 3000 Waggons abgefertigt. Man kann ruhig behaupten, der Umstand, daß die Sfadt Gablonz a. N. an keine Vollbahn angeschlossen ist, legt ihr eine Kontribution nur an Frachtsätzen von mindestens 5 Millionen Kč jährlich auf. Nicht berücksichtigt sind die Auswirkungen, welche die erschwerte Approvisionierung in den Preisen der Lebensmittel hervorrufen.

Die Verhältnisse im Zollamte sind gleichfalls unhaltbar und einer Exportstadt unwürdig. Die Ausgestaltung des Zollamtes und die Schaffung eines Zollfreilagers ist schon lange dringend notwendig. «

Die Hauptforderung für die Stadt Gablonz a. N. und das gesamte Gablonzer Glasgebiet ist die nach dem Anschluß an die Hauptlinie. Wenn diese Forderung Verwirklichung erteilt würde, so würde für da« interessierte Gebiet ein großer Nutzen gestiftet, ohne daß eine andere Stadt oder Gemeinde

hierdurch ins Nachteil käme. Die Forderung ist ebenso hauptsächlich, als sie in der jetzigen. Zeit noch nötigerer günstiger Verkehrbedingungen eine größere Rolle spielt als ehedem. Schließlich muß einem solchen Wirtschaftsgebiete, wie dem des Gablonzer Industriegebieteis in seinen verkehrstechnischen Forderungen Gerechtigkeit widerfahren, denn es ist nicht einzusehen, daß dieses Gebiet jährlich für viele Millionen Kronen direkt oder indirekt ihrer ungünstigein Verkehrsverhältnisse wegen Tribut leisten muß, umsomehr, wenn auf der anderen Seite festgestellt werden kann, daß die Beseitigung der rückständigen Verhältnisse auch nicht die unerschwinglichen Opfer fordert, von denen in der Antwort des Herrn Ministers gesprochen wird.

Übersichtlich lassen sich die Verkehrsforderungen der Stadt Gablonz a. N. und ihres Gebietes, für das ich heute wiederholt plädieren will, in folgendem zusammenfassen:

l Die Verkehrslage der Stadt Gablonz a. N. und das Glasindustriegebiet kann grundlegend nur durch den Anschluß an die Hauptverkehrshnie und Ausbau der Linie Radl - Gablonz a. N. - Reichenberg als Hauptbahn den heutigen wirtschaftlichen Verhältnissen entsprechend gebessert werden.

2. Jede Veränderung des Hauptbahnhofes in Gablonz a. N., dessen Umgestaltung dringend notwendig ist, darf nur unter Berücksichtigung des erstrebten Anschlusses an. die Linie Radl - Gablonz Reichenberg durchgeführt werden.

3. Jede Verbesserung des Verkehres- auf der Strecke Reichenberg - Gablonz - Grüntal wird begrüßt, dabei darf jedoch die Forderung der Stadt Gablonz a. N. an die Hauptstrecke mit angeschlossen zu werden, nicht außeracht gelassen werden.

Bei der Behandlung der Gesetzesvorlage über die Verstaatlichung der Reichenberg - Gablonz Tannwalder Eisenbahn in der Sitzung des Abgeordnetenhauses vom 20. Mai 1931 wurde von dem Interpellanten in dringlicher Weise die Berücksichtigung der Verkehrswünsche der Stadt Gablonz a. N. gefordert. Ein von dem Interpellanten eingebrachter Resolutionsantrag (Antrag Hugo Simm und Genossen) nach dem die Regierung beauftragt wird, geeignete Schritte einzuleiten, daß der Bahnhof in Gablonz a. N. den heutigen und künftigen. Verkehrsbedürfnisisen entsprechend umgebaut und vergrößert wird und daß am Hauptbahnhof in Gablonz a. N. größere Räumlichkeiten für das Zollamt zur Verfügung gestellt werden, fand einstimmige Annahme. Trotzdem sind die Verhältnisse bisher die gleich trostlosen geblieben.

Nach den Ministeräußerungen bezw. den Entschlüssen des Parlamentes erscheint es als durchaus unerläßlich, daß zumindest die Arbeit für den Bahnhofsneubau in Gablonz a. N. aufgenommen wird. Es soll nicht unterlassen werden, darauf hinzuweisen, wie die Erledigung des diesbezüglichen Investitionsprogrammes auch eine Sozialmaßnahme wäre

Der Herr Minister wird deshalb angefragt, ob er bereit ist, alle Schritte zu unternehmen, um dem