Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období. 6. zasedání.

1753.

Interpelace:

I. posl. Windirsche a druhů min. financí o stížnostech, že orgány berních úřadů hrubě jednají

5 poplatníky,

II. posl. inž. Junga a druhů min. vnitra o postupu pohraniční policie v Novém Bohumíně proti bohumínskému tělocvičnému spolku,

III. posl. Simma a druhů min., veřejných prací o naléhavé rekonstrukci spojovací silnice z Jablonce n. N. do Prahy přes Rychnov a Hodkovice,

IV. posl. Simma a druhů min. železnic o naléhavé úpravě dopravních poměrů v Jablonci n. Nisou, V. posl. Krumpeho a druhů vládě, aby byl podán návrh zákona o vnitrozemské plavbě a o založení lodního rejstříku,

VI. posl. Krumpeho, Kunze a druhů min. sociální péče a mm. vnitra, že nejsou placeny poukázky na

potraviny pro nezaměstnané,

VII. posl. Windirsche a druhů vládě o změně nařízení ze dne 28. března 1881, č. 30 ř z. o cejchování měr, závaží a vah, VIII. posl. Windirsche a druhů min. financí o změně zákona ze dne 15. června 1927. čís. 76 Sb. z.

a n., § 102, IX. posl. dr Tisu a druhov min. spravedlnosti pre konfiškovanie čísla 85 »Slováka« zo dňa 14. aprí-

la 1932, X. posl. Štětky, Russe a soudr. min. vnitra a spravedlnosti o neslýchaném porušení poslanecké

imunity poslance dr Viktora Sterna v Ústí n. Labem dne 1. května 1932, XI. posl. dr Hassolda a druhů min. vnitra a železnic o neoprávněném obtěžování cestujících četníky

nebo železničními úředníky,

XII. posl. dr Schollicha a druhů min. spravedlnosti o zabavení časopisu »Deutsche Volkszeitung" v Novém Jičíně, čís. 32 ze dne 18. března 1932.

1753/I. (překlad).

Interpelace

poslance Windirsche a druhů

ministrovi financí

o stížnostech, že orgány berních úřadů hrubě jednají s poplatníky.

Již častěji byly podány stížnosti, že se nevlídně jedná s poplatníky, kteří docházejí k berním správám neb k berním úřadům pro vysvětlení. Toto jednáni poplatníci často trpce pociťuji, poněvadž

na zdvořilé dotazy jsou hrubě odbýváni. Velkou vinu na tomto chování úředníků berních správ má jistě to, že jsou to ještě mladí lidé, nezkušení v jednáni s lidmi, kteří často ani nemohou porozuměti, oč jde, proto, že německy bud vůbec neumějí nebo len nedostatečně. Často má člověk dojem, že tito úředníci, neznající dostatečně němčiny, vůbec odmítají německy odpovídati nebo se ostýchají lámati němčinu.

Právě nedávno podal stížnost na nenáležité zacházení u berní správy v Jablonci n. N. pan Klement Dressler z Děsné č. 19.

Další stížnost zaslal nám pan Karel Lanz z Horšovského Týna, který si dne 9. dubna 1932 chtěl od tamějšího berního úřadu vyžádati vysvětlení o výtahu z účtů, jež dostal. Pan Lanz oznamuje o

průběhu své návštěvy v horšovsko-týnském berním úřadu toto:

»Po delších otázkách, jimiž jsem hleděl získati vysvětlení, nechal mne úředník, jménem Habeš, státi a vyšel. Sebral jsem doklady a šel jsem do přední kanceláře a tam jsem se tázal pana ředitele Kriegelsteina, jako přednosty úřadu, zdali jeho podřízení úředníci jsou povinni dávati straně vysvětleni. V této chvíli vrátil se výše zmíněný pán, postavil se před pana přednostu kanceláře a řekl česky: Přijde-li tento člověk ke mně ještě jednou, vyhodím ho.

Poněvadž tolik česky rozumím, tázal jsem se ho, zdali tím míní mne a upozornil jsem pana ředitele Kriegelsteina, že si to nedám líbiti a že učiním opatřeni, která se mi budou zdáti potřebná«,

Se zřetelem na tyto události tážeme se pana ministra financí, je-li ochoten dáti tyto případy vyšetřiti a je-li ochoten podati o nich zprávu?

Dále se tážeme pana ministra financí, je-li ochoten vydati pokyny i nižším úřadům finanční správy, aby ve styku s poplatníky chovaly se zdvořile?

Konečně se tážeme pana ministra financí, budeli učiněno opatření, aby u berních správ a berních úřadů v německých částech státu byli ustanoveni úřednici, kteří vesměs umějí německy?

V Praze dne 20. dubna 1932.

Windirsch,

Halke, Wagner, Platzer, Böhm, Heller, Gläsel, Hodina, Viereckl, Zierhut, Oehlinger, Scharnagl, Fritscher, Kunz, dr Petersilka, Bobek, Greif, Krumpe, Zajíček, Stenzl, Eckert, Prause.

1753 /II (překlad).

Interpelace

poslance inž. Junga a druhů

ministrovi vnitra

o postupu pohraniční policie v Novém Bohumíně proti bohumínskému tělocvičnému spolku.

Na anonymní udáni u pohraniční policie v Novém Bohumíně dostavil se dne 12. dubna k místopředsedovi německého tělocvičného spolku v Bohumíně, panu dr Leopoldu Pfitznerovi v Bohumíně-Méstě, četník s městským strážníkem Smaluchem a vyzvali jmenovaného, aby dal odstraniti "skobový kříž" namalovaný na kůlně na nářadí německého tělocvičného spolku. Dr. Pfitzner oba poučil, že ani na kůlně na nářadí, ani nikde jinde skobový kříž není a ostatně odkázal oba na předsedu spolku ředitele Heřmana Kreuzíga.

Téhož dne byl tento rozkaz proveden v přítomnosti četníka a náčelníka Hefnera. Při tom

náčelník ještě jednou upozornil, že na kůlně na nářadí není skobový kříž, nýbrž prostý odznak turnerů, skládající se ze čtyř F, symbolizujících, jak známo turnéřské heslo »Frisch, Fromm, Fröhlich, Frei«. Přes to musil býti odstraněn.

Rovněž tak musil býti odstraněn odznak tělocvičného svazu povolený výnosem obou zemských úřadů pražského a brněnského, čís. 208. 839 ai 1929 19/A - 549 ai 1928 ze dne 25. června 1929 Praha a čís. 27. 508/V-13 ai 1929, 1893 odd. 13/1929 ze dne 24. srpna 1929 Brno, který byl umístěn na bráně pro letní slavnosti. Tuto bránu nebylo vůbec veřejně viděti, poněvadž byla uschována pod kůlnou na nářadí. Ale v anonymním udání bylo na to upozorněno. Za dva dny poté přesvědčila se komise pohraniční policie na cvičišti, že oba odznaky používané po léta, nepředstavují skobové kříže a že tedy nepodléhají zákazu.

Vylíčený případ jasně ukazuje, že úřady nemají o věci správný názor. Jestliže již zákaz veřejného používání skobového kříže byl přehmatem sám o sobě, pak vyplynula z něho, jak ukazuje uvedený příklad, ještě řada dalších přehmatů, které občany státu zbytečně obtěžují a úřady přetěžuji, čímž jen opět vzrůstá jejich nervosita.

Podepsáni se tedy táži pana ministra:

Jest ochoten upozorniti podřízené úřady, že se zákaz skobového kříže nevztahuje na odznak německého tělocvičného svazu a že tedy nemá býti obtěžován, kdo nosí tento odznak?

V Praze, dne 21. dubna 1932.

Inž. Jung,

Krebs, Kasper, Geyer, Schubert, inž. Kallina, Horpynka, Oehlinger, Scharnagl, Fritscher, dr Petersilka, Greif, Bobek, dr Keibl, dr Hassold, dr Schollich, Köhler, Knirsch, dr Hanreich, Matzner, Krumpe, Kunz.

1753III (překlad).

Interpelace

poslance H. Simma a druhů

ministrovi veřejných prací

o naléhavé rekonstrukci spojovací silníce

z Jablonce n. N. do Prahy přes Rychnov

a Hodkovice.

Jediná spojovací silnice z Jablonce n. N. do Prahy přes Rychnov a Hodkovice údolím Mohelky jest v takovém stavu, že to přímo znemožňuje jakoukoliv dopravu. Velké díry na silnici překážejí v jízdě tak dalece, že jízda jest pro vozidla neobyčejně nebezpečná. Jest to tím důležitější, že této příjezdní cesty užívají hlavně povozy s potravinami z Turnova, Jičína, Mladé Boleslave atd. do Jablonce n. N., což se zřetelem na velkost města Jablonce n. N. jako města se 40. 000 obyvateli a rovněž

silně zalidněného okolí znamená značnou dopravu. Přes to jest silnice z Jablonce n. N. do Hodkovic v úseku Rychnov-Hodkovice ve vylíčeném zpustošeném stavu. Není snad ani jediného činitele, který by nebyl již uznal, že tyto dopravní poměry jsou neudržitelné, a který by se nebyl staral o nápravu, jsa za tento stav také spoluodpovědný. Nová úprava silnice však přes to dosud ztroskotává na celém množství formálností. Ale dnes jest již skutečně nezbytno, aby tento silniční úsek byl konečně znovu zřízen. Vždyť jest to, což není věci vedlejší, i spojení města Jablonce. 1. N. s hlavním městem země. Kromě toho by bylo zahájení nutných prací nyní i sociálním opatřením.

Interpelanti táží se pana ministra, je-li ochoten z peněz silničního fondu se postarati, aby silnice z Jablonce n. N. do Hodkovic byla učiněna sjízdnou pro moderní dopravu?

V Praze dne 20. dubna 1932.

Simm,

Horpynka, Schubert, dr Hanreich, Kasper, dr Keibl, Köhler, dr Hassold, Geyer, Knirsch, inž. Jung, Krebs, inž. Kallina, Matzner, Bobek, Friischer, Scharuagl, Oehlinger, Kunz, dr Petersilka, Greif, Krumpe, dr Schollich.

1753/IV (překlad).

Interpelace

poslance H. Simma a druhů

ministrovi železnic

o naléhavé úpravě dopravních poměrů v Jablonci n. Nisou.

Jede-li cestující z Liberce do Jablonce n. Nisou nebo do Tanvaldu, pozná jedno z nejdůležitějších průmyslových odvětví ve státe, a uvážíme-li jeho význam, dokonce v Evropě a celém světě. Středisko Jablonec n. Nisou, jest město se 40. 000 obyvateli, jehož jméno jest jmenováno a známo častěji než mnohé evropské metropole. Zřídka kdy má některé město na světe v poměru ke své velikosti takový obchodní význam jako Jablonec n. Nisou. Trhem tohoto města jest celý svět, jeho akční rádius sahá skutečně od pólu k pólu.

Ovšem z dráhy, která vede tímto krajem, nelze to poznati. Na tratích této dráhy není ani stopy po nádraží. Staniční budovy jsou téměř výhradně skrovné, ba nejskrovnější zastávky. Cizinci přijíždějící do Jablonce, a jest jich každoročně na tisíce z celého světa, vstupujíce na půdu města v obvodu nádraží sotva mohou pochopiti, že přijeli do známého vývozního města Jablonce n. Nisou. Již jednou jsem upozornil na nedostatečnost dráhy a zvláště nádraží v Jablonci n. Nisou. Když jsem interpeloval pana ministra železnic stran novostavby nádražní budovy v Jablonci n. Nisou (tisk 204/XII). V tehdejší své interpelaci upozornil jsem nikoliv

na posledním místě na to, že trvání nynějšího stavu jest přímo nebezpečné pro život a zdraví cestujících. Poté odpověděl mi pan ministr železnic dne 20. května 1930 (tisk 555/VIII) takto:

Dopravní a technické nedostatky místní dráhy Liberec-Jablonec n. Nisou -Tanvald jsou ministerstvu železnic dobře známé.

Mohu vysloviti očekávání, že zestátnění místní dráhy, o němž se právě vyjednává, urychlí nápravu, nebol státní správa železniční má již pro případ převzetí dráhy do majetku státu vypracovaný obsáhlý investiční program, v jehož rámci má býti v prvé řadě provedena přestavba nádraží v Jablonci n. Nisou. Nemají-li však vzejiti průtahy, nelze projekt tento uváděti v souvislost s vybudováním železniční spojky mezi Jabloncem n. Nisou a trati Praha -Turnov-Liberec-Seidenberg, která náleží pro nedostatek potřebných finančních prostředků a pro pochybnou toho času rentabilitu teprve vzdálenější budoucnosti. Propočítání tarifů nelze uskutečniti před zestátněním všech zbývajících soukromých místních drah. «

Pan starosta města Jablonce n. Nisou dr K. R. Fischer uvedl ve svém výkladu o dopravních poměrech v Jablonci n, Nisou na schůzi zájemců dne 8. května 1929 toto: »Nastupovati a vystupovali na jabloneckém nádraží jest nebezpečná věc. Koleje jsou tak krátké, jednotlivé vlaky se častokráte přímo zakrývají, takže, chce-li se člověk dostati do zadního vlaku, musí jíti před vlak stojící před ním. Musí se procházeti dlouhé úseky mezi řadami vozů, stojících blízko u sebe, kde zvláště v zimě při náledí není se možno vyhnouti. Mezi tím jsou sloupy pro lucerny a vodní zařízeni, takže zvláště cestující s ručním zavazadlem nemohou k vlakům přicházeti a od nich odcházeti. Vlakové soupravy není možno přistavovati na volných kolejích, soupravy jsou tedy stále v pohybu, aby se provedly nutné přesuny. Nastoupiti se musí náhle, poněvadž na koleje nebo na příchod k nim musí vjeti jiný vlak. Při roční dopravě téměř l milionu cestujících mu sil o by býti možno vydávati jízdenky současně u několika okének. Nával před odjezdem vlaků jest tak veliký, že zakoupeni jízdenek v Jablonci n. Nisou znamená nesmírné utrpení. Výpravna zavazadel jest úplně nedostatečná. Větší kufry, zvláště kufry se vzorky, není tam možno umístiti, ba ani ruční zavazadla nelze tam uschovati v dostatečné míře, poněvadž tam není jiné místnosti pro úschovu zavazadel. Samostatné čekárny tam vůbec není, nádražní restaurace jest více než primitivní.

Nepotřebuji zvláště zdůrazňovati, jak o takových poměrech soudí cestující, kteří přijíždějí ze zemí, které mají bezvadná dopravní zařízení.

O nešvarech v dopravné nákladní uvedou podrobnosti jiní povoláni činitelé. Zde jen krátce upozorňuji, že na jabloneckém nádraží nakládá a vykládá se ročně 15. 000 vagónů. Na celní koleji, která tu je jen jediná, vypravuje se ročně přes 3000 vagónů. Můžeme klidně tvrditi, že okolnost, že město Jablonec není zapojeno na žádnou řádnou dráhu, ukládá mu kontribuci nejméně 5 milionů Kč ročně pouze na nákladních sazbách. Nepřihlížel jsem k následkům, jaké má ztížené zásobováni na ceny potravin.

Rovněž poměry v celním úřadě jsou neudržitelné a nedůstojné vývozního města. Již dávno jest nezbytně nutno, aby byl vybaven celní úřad a aby bylo zřízeno svobodné skladiště. «

Hlavním požadavkem města Jablonce n. Nisou a veškerého jabloneckého sklářského území jest připojení na hlavní traf. Kdyby tento požadavek byl uskutečněn, přineslo by to onomu kraji velký užitek a žádné jiné město nebo obec nebyly by tím poškozeny. Tento požadavek jest hlavní rovněž proto, poněvadž příznivé dopravní podmínky mají v dnešní době ještě mnohem větší význam než kdysi.

V takovémto hospodářském kraji, jako jest jablonecká průmyslová oblast, musí jeho dopravnětechnické požadavky dosíci spravedlivého řešení, neboť nelze pochopiti, že tento kraj pro své nepříznivé dopravní poměry musí každoročně platiti mnoho milionů korun, ať přímo či nepřímo, když na druhé straně napravení zaostalých poměrů nevyžaduje ani nedostupných obětí, o nichž mluví odpověď pana ministra.

Dopravní požadavky města Jablonce n. Nisou a jeho oblasti, za něž se dnes znovu přimlouvám, lze shrnouti takto:

1. Dopravní spojení města Jablonce n. Nísou a sklářské oblasti lze zásadně zlepšiti jen připojením na hlavni dopravní trať a vybudováním trati Rádlo-Jablonec n. Nisou-Liberec jako hlavní trati, jak to odpovídá dnešním hospodářským poměrům.

2. Každá změna hlavního nádraží v Jablonci n. Nisou, jehož přestavba jest naléhavě nutná, smí se provésti jen s ohledem na žádané připojení na trať Rádlo-Jablonec n. Nisou-Liberec.

3. Každé zlepšení dopravy na trati LiberecJablonec n. Nisou-Grüntal jest vítáno, při tom však se nesmí nedbáti požadavku města Jablonce n. Nisou, aby bylo připojeno na hlavní trať.

Při projednáváni návrhu zákona o postátnění liberecko-jablonecko-tanvaldské dráhy ve schůzi poslanecké sněmovny dne 20. května 1931 interpelanti naléhavě žádali, aby se přihlíželo k přáním města Jablonce n. Nisou stran dopravy. Resoluční návrh (návrh H. Simma a druhů) podaný interpelantem, jímž se vládě ukládá, aby učinila vhodné kroky, aby nádraží v Jablonci n. Nisou bylo přestavěno podle dnešních a budoucích dopravních potřeb, aby bylo rozšířeno a aby na hlavním nádraží v Jablonci n. Nisou byly uvolněny celnímu úřadu větší místnosti, byl přijat jednomyslně. Přes to však poměry zůstaly dosud stejně neutěšené.

Po projevech ministrových a usneseních v parlamentu jest tedy nezbytně nutno, aby byla aspoň zahájena práce pro novostavbu jabloneckého nádraží. Nesmíme opominouti, abychom nezdůraznili, že by provedení příslušného investičního programu bylo také sociálním opatřením.

Tážeme se tedy pana ministra, je-li ochoten učiniti všechna opatření, aby byl splněn naléhavý příkaz zlepšiti dopravní bídu v Jablonci n. Nisou?

V Praze, dne 20. dubna 1932.

Símm,

Köhler, Geyer, inž. Kallina, dr Hassold, Bobek, dr Mayr-Harting, Kunz, Scharnagl, Oehlinger, dr Hanreich, dr Schollich, Kasper, Schubert, Knirsch, inž. Jung, Krebs, Horpynka, dr Keíbl, Matzner, Greif, Krumpe, dr Petersilka.

1753 V (překlad).

Interpelace

poslance Krumpeho a druhů

vládě,

aby byl podán návrh zákona o vnitrozemské plavbě a o založení lodního rejstříku.

Vnitrozemská plavba v Československé republice není dosud zákonem upravena a sporné plavební otázky na Labi musejí se skoro výlučně rozhodovati podle německého říšského zákona č. 36 o soukromoprávní vnitrozemské plavbě a vorařství.

Velkou škodu trpí československá plavba tím, že není založen lodní rejstřík. Pro nedostatek lodního rejstříku nelze dávati do zástavy labské lodi. Tím jest soukromá paroplavba odsouzena k vymření a bude zničeno kvetoucí hospodářské odvětví. Budeli založen lodní rejstřík, může se tím zdržeti úpadek soukromé vnitrozemské plavby. Při nynějších cenách labských lodí jest zastavení nevyhnutelné, ale nedá se provésti bez lodního rejstříku. V tomto smyslu již podaly své žádosti všechny zúčastněné sbory, především spolek »Elbeverein«.

Vláda připravila několik návrhů, z nich však ještě ani jeden nedozrál, aby se stal zákonem, poněvadž mezinárodní vyjednáváni nejsou ještě ukončena. Podepsaní žádají tedy naléhavě ministra pro věci zahraniční, aby vyjednávání o vnitrozemském plavebním právu urychlil a ukončil. Kdyby se s touto dohodou mělo otáleti, jest nutno zákonem upraviti část vnitrozemského plavebního práva, a to část týkající se založení lodních rejstříků. To jest možné tím spíše, že právě pokud jde o založeni lodního rejstříku, není mezinárodních rozporů.

Podepsaní táží se tedy vlády:

1. ) Jest vláda ochotna mezinárodni vyjednávání o úpravě vnitrozemského plavebního práva urychliti a ukončiti?

2. ) Jest vláda ochotna ihned podali zákonodárným sborům návrh na založení lodního rejstříku?

V Praze dne 22. dubna 1932.

Krumpe,

Oehlinger, dr Petersilka, dr Luschka, Szentiványi, dr Jabloniczky, dr Szüllo, Horpynka, Zajíček, Bobek, Greif, dr Mayr-Harting, Scharnagl, Kunz, Frítscher, Jelínek, Eckert, Dobránsky, Hokky, dr Holota, dr Törköly, Nitsch, Fedor.

1753 VI (překlad).

Interpelace

poslanců Krumpeho, Konze a druhů ministrovi sociální péče

a ministrovi vnitra,

že nejsou placeny poukázky na potraviny pro nezaměstnané.

Ze všech severočeských okresů, zvláště z okresů šluknovského, rumburského a varnsdorfského docházejí stížnosti, že se obchodníkům neplatí za potraviny dodané na potravinové poukázky. V jednotlivých místech otálí se se zaplacením již tři měsíce. Při všeobecné nouzi obchodníků a strašném ztížení úvěru může nezaplaceni tak velikého množství zboží vésti k úpadku obchodníka. Poněvadž se ve většině případů na potravinové poukázky poskytuje ještě 10%ní přídavek, jest nezbytno, aby tyto lístky byly včas zaplaceny. Takové nedoplatky zvětšují hospodářskou nouzi a drobným, kapitálově slabým obchodníkům přímo znemožňuji přijímati potravinové poukázky.

Podepsaní se tedy táži:

l. ) Vědí páni ministři o těchto nešvarech?

2. ) Jsou páni ministři ochotni postarati se, aby všechny dodávky pro péči o nezaměstnané byly ihned zaplaceny?

V Praze dne 21. dubna 1932.

Krumpe, Kunz,

dr Szüllö, Szentiványi, dr Jabloniczky, dr Törköly,

Fedor, Dobránsky, Oehlinger, Zajíček, Nitsch, dr

Holota, Eckert, Bobek, Greif, Fritscher, dr Mayr-

Harting, Hokky, Scharnagl, dr Petersilka,

dr Luschka, Jelínek, Horpynka.

1753 VII (překlad).

Interpelace

poslance Wíndirsche a druhů

vládě

o změně nařízení ze dne 28. března 1881, č. 30 ř. z. o cejchování měr, závaží a vah.

Nařízení ministerstva obchodu ze dne 28. března 1881, č. 30 ř. z. ustanovuje v § 1, lit. b), že váhy, jichž se ve všeobecném obchodním styku užívá k váženi, musejí se periodicky po 2 letech cejchovati. Tohoto ustanovení se bez rozdílu uživá i v poměru k zemědělství, které pro své účely uživá mér, závaží a vah. V zemědělství užívá. se těchto předmětů velmi často jen ke kontrole vnitřního obratu v podnicích a užívání měr, závaží a vah jest jen velmi ojedinělé. Přes to se výkladem vejchovnich předpisů zemědělcům ukládá povinnost, aby přihlašovali k cejchováni i své měrné nádoby, závaží a váhy a neučiní-li toho, ukládají se jim pak velmi často citelné peněžní tresty.

Provádění cejchování vyžaduje velkých výdajů, neboť poplatky činí často přes 100 Kč. Mimo to jsou zde ještě i výdaje za opravy vah, které musejí býti dříve provedeny, neboť jinak se cejchování neprovede. Opravy stojí v četných případech rovněž přes 100 Kč.

Během doby zvrhlo se cejchování v trýznění, neboť cejchovni úřady, ačkoliv dobře vědí, kde jsou případně předměty cejchování podléhající, žádají, aby zemědělci každý druhý rok zvláštní žádosti se domáhali cejchování. Žádosti podléhají kolku 5 Kč. Hromadné žádosti několika zemědělců o cejchováni přijímají se jen tehdy, když každý jednotlivý zemědělec, který žádost podepsal, zaplatí na kolkovném 5 Kč. K žádostem podaným prostřednictvím obecních úřadů se nepřihlíží.

Přísným užíváním cejchovnich předpisů se zbytečně působí škoda zemědělcům, poněvadž měrné nádoby, závaží a váhy, kterých užívají, užívají se jen pro vnitřní účely v hospodářství a poněvadž lhůta dvou let od jednoho cejchování ke druhému jest příliš krátká. Při užívání cejchovnich předpisů bylo by zapotřebí míti náležitě na zřeteli zvláštní ráz zemědělství. K tomu patří i prodloužení cejchovnich lhůt.

Se zřetelem na to se tážeme:

l. ) Je-li vláda ochotna prodloužiti dvouletou cejchovni lhůtu, pokud jde o zemědělství?

2. ) Je-li vláda ochotna naříditi, aby zemědělci, kteří měrných nádob, závaží a vah užívají jen pro vnitrní potřebu v zemědělských podnicích, byli vyňati z nuceného cejchování?

3. ) Je-li vláda ochotna naříditi, aby přihlášky o cejchování, které dlužno zasílati cejchovním úřadům, mohly se podávati i prostřednictvím obecních úřadů?

4. ) Je-li vláda ochotna naříditi, aby se cejchovním úřadům zakázalo žádati, aby opravy vah prováděly jen určité firmy?

V P r a z e dne 27. dubna 1932.

Windirsch,

Böhm, Halke, Zierhut, Hodina, dr Bacher, Gläsel, Platzer, Viereckl, Heller, Jelínek, Oehlinger, Scharnagl, Zajíček, dr Luschka, Wagner, Fritscher, dr Mayr-Harting, Bobek, Krumpe, dr Petersilka, Kunz.

1753 VIII (překlad).

Interpelace

poslance Windirsche a druhů

ministrovi financí

o změně zákona ze dne 15. června 1927, čís. 76 Sb. z. a n., § 102.

V zákonu o přímých daních ze dne 15. června 1927, čís. 76 Sb. z. a n., praví se v § 102 doslovně:

"Ministerstvo financí se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem zemědělství a vnitra povolilo dočasné osvobození od pozemkové daně pro pozemky, na nichž provedena byla nová hromadná osídleni. Osvobozeni od daně z tohoto důvodu povoliti dlužno podle výše nákladů vzniklých kolonistům a podle jejich majetkových a rodinných poměrů, nejdéle však na 6 let. «

Pro tento paragraf zákona octlo se finanční hospodářství mnoha obci v německých krajích státu v největším nepořádku. Při provádění pozemkové reformy všude se uskutečnil záměr, aby velký majetek pozemkový v německých obcích byl rozdělen českým kolonistům. Na základě svrchu uvedeného zákonnného ustanovení kolonisté neplatili pozemkovou daň. Obce přišly však při tom také o přirážky, připadající na pozemkovou daň, které, dokud trval velký majetek pozemkový, byly obcím odváděny bez zvláštního upomínání. Jak mnohé obce byly tím poškozeny, vysvítá ze skutečnosti, že dvory platily 60% až 80% obecních přirážek. Přistěhováním kolonistů nejen přestalo placení přirážek, nýbrž mnoha obcím byly tím způsobeny značné nové výdaje budováním komunikaci a přípojkami pro zásobováni vodou a pro osvětlení. V mnoha obcích byli tamejši usedlí zemědělci a živnostnici těmito novými břemeny těžce zatíženi. Tato zatíženi nemohli trvale snášeti a obce musily uzavříti větší zápůjčky. Tento stav, který stále ještě trvá, projevuje se nyní jako velká nespravedlnost, kterou by měl stát, který podle § 102 zákona čís. 76 1927 poskytl kolonistům zvláštní výhody, napraviti tím, že by těmto obcím náležitě nahradil úbytek přirážek ze státních peněz.

Zákon zavádí osvobození od placení daně pozemkové jen nejdéle na 6 let. Toto období již mnohde uplynulo, ale přes to kolonisté dovolávajíce se svrchu uvedeného ustanovení, zdráhají se

platiti přirážky. Obecní starostové jsou proti tomu bezmocní a exekuční vymáháni obecních přirážek, o které zažádali, je bezvýsledné, poněvadž se berní úřady jako exekuční úřady neodvažují proti kolonistům zakročiti. V mnoha obcích má to za následek přímo zoufalý stav, který vzniká tím, že německé obce jsou proti českým kolonistům odstrčeny. Poněvadž podle zpráv státního pozemkového úřadu pozemková reforma byla již všude provedena, bylo by tudíž na čase, aby svrchu uvedené zákonné ustanovení bylo zrušeno a aby kolonisté v zájmu dosažení řádného finančního hospodářství v obcích byli přinuceni platiti obecni přirážky, připadající na daň pozemkovou.

Dovolávajíce se těchto důvodů, tážeme se pana ministra financi:

1. ) Je-li ochoten navrhnouti zrušení § 102 zákona čís. 76/1927 Sb. z. a n. ?

2. ) Je-li ochoten vydati berním úřadům pokyny, aby se obecním úřadům poskytla potřebná úřední podpora při exekučním vymáhání obecních přirážek, které nebyly placeny s odvoláním na § 102 zákona čí*. 76/1927 Sb. z. a n. ?

3. ) Je-li ochoten, kdyby nebylo možno uvedený paragraf zrušiti, působili, aby se pokud bude platiti tento zákon, poskytly obcím, které se octly ve finanční nouzi, ze státních peněz příspěvky ve výši obecních přirážek, ztracených usazením kolonistů?

V Praze, dne 27. dubna 1932.

Windirsch,

Gläsel, Halke, Zierhut, Oehlinger, dr Mayr-Harting,

dr Petersilka, Böhm, Jelínek, dr Bacher, Wagner,

Zajíček, Fritscher, Kunz, Scharnagl, Bobek, Greif,

Krumpe, Viereckl, Hodina, Platzer, Heller.

1753/IX.

Interpelácia

poslance dr Jozefa Tisu a druhov

ministru spravedlnosti pre konfiškovanie čísla 85 »Slováka« zo dňa 14. apríla 1932,

11. apríla t. r. zasadal v Ružomberku Výkonný výbor Hlinkovej slovenskej ľudovej strany, na ktorom podal politický referát poslanec Dr. Jozef Tiso. Tento referát menovaného poslanca bol uverejnený v 85. čísle »Slovák«-a zo dňa 14. apríla, ale bratislavské štátne zastupitelstvo našlo v ňom stať, ktorú cenzurovalo a nariadilo zhabať celý náklad časopisu. To sa aj stalo. Celý náklad »Slováka« bol zhabaný, čím časopis utrpel citeľnú hmotnú škodu.

Stať, pre ktorú bol časopis konfiškovaný neobsahuje také skutočnosti, ktorých vyslovovanie by sa