slovenské republiky. Výše poplatku budiž žadateli oznámena hned při dodání opravy aneb obratem pošty; nestane-li se tak, běží lhůta k uveřejnění opravy, uvedená v § 31, od dodání opravy.

§31.

(1) Odpovědný redaktor je povinen uveřejniti opravu v časopise beze změny a beze všech vložek, ve stejné části a týmž tiskem jako zpráva, jíž se oprava týká. Za změnu se nepovažuje, když oprava byla uveřejněna ve správném překladu do jazyka, v němž byla uveřejněna původní zpráva, a překlad byl jako takový označen. Připojí-li redakce poznámku k opravě, buď zřetelně označeno, že jde o poznámku redakce.

(2) Oprava budiž uveřejněna do tří dnů od jejího dodání a zapravení poplatků (§ 30, odst. 5. ). Nevyjde-li časopis v této době, buď uveřejněna v nejbližším čísle.

(3) Byla-li oprava uveřejněna v čísle, jež bylo zabaveno (§§ 28, 35, 58, 60), budiž oprava uveřejněna v novém vydání zabaveného čísla, a nebylo-li uspořádáno nové vydání, v čísle nejbližším po zabavení.

(4) Povinnosti uveřejniti opravu nebylo učiněno zadost, nebyla-li uveřejněna v celém nákladu čísla časopisu.

§32.

I když bylo vyhověno. podmínkám § 30, může býti odepřeno uveřejniti opravu:

1. nedošla-li oprava odpovědnému redaktoru do dvou měsíců od vydání čísla časopisu, jež obsahovalo původní zprávu;

2. přesahuje-li oprava trojí výměru původní zprávy;

3. není-li oprava, zaslaná soudem, úřadem, ústavem, podnikem, fondem neb orgánem státu nebo samosprávným úřadem, zastupitelským sborem nebo veřejnou korporací, sepsána v jazyku, ve kterém byla uveřejněna původní zpráva, nebo v jazyku státním;

4. není-li oprava v jiných případech, než které jsou uvedeny pod č. 3, sepsána v jazyku, ve kterém byla uveřejněna původní zpráva;

5. byla-li již na žádost toho, kdo za opravu žádá, nebo na žádost jiné osoby jej zastupující uveřejněna v témž časopisu oprava téže zprávy;

6. byl-li by uveřejněním opravy spáchán trestný čin nebo je-li způsob, jakým je sepsána, hrubě neslušný.

§33.

(1) Nezdařilo-li se opravu doručiti nebo bylo-li její přijetí odepřeno nebo nebyla-li oprava uveřejněna vůbec nebo tak, jak to § 31 ustanovuje, rozhodne o povinnosti uveřejniti opravu na žádost toho, kdo o ni žádá, v době co nejkratší okresní soud příslušný ve věcech tiskových (§§ 55, 56) usnesením po ústním jednání, které se koná podle zásad o hlavním přelíčení. První ústní jednání budiž ustanoveno nejdéle na tři dny. Odročiti lze je z jiného důvodu než proto, že některá strana nebyla řádně obeslána, bez souhlasu stran toliko jednou, a to nejdéle na tři dny.

(2) Nedostaví-li se k jednání bez náležitého omluvného důvodu žadatel, zamítne soud žádost a uloží žadateli na návrh odpovědného redaktora náhradu útrat řízení. Nedostaví-li se bez takového důvodu odpovědný redaktor, rozhodne soud o žádosti bez jeho slyšení; ustanovení odst. 3. platí i v tomto případě. Prokáže-li strana do čtyřiadvaceti hodin od doručení usnesení, že se k ústnímu jednání nemohla pro neodvratnou překážku bez vlastní viny dostaviti, zruší soud usnesení a ustanoví nové ústní jednání.

(3) Uzná-li soud, že tu není důvodu, pro. který by mohlo býti uveřejnění opravy odepřeno, nebo že oprava nebyla uveřejněna způsobem v zákoně předepsaným, uloží odpovědnému redaktoru, aby ji uveřejnil tímto způsobem ve lhůtě uvedené v § 31, odst. 2. Tato lhůta se počítá od prohlášení usnesení, a bylo-li vydáno v nepřítomnosti odpovědného redaktora, od jeho doručení. Zároveň uloží soud odpovědnému redaktoru na návrh žadatele náhradu útrat řízení, a shledá-li, že uveřejnění nebo přijetí opravy bylo odepřeno nebo zmařeno zřejmě svévolně nebo že oprava nebyla uveřejněna způsobem, jak zákon ustanovuje, uloží mu pořádkovou pokutu do 1000 Kč. O ručení za náhradu útrat řízení a za pořádkovou pokutu platí ustanovení § 4.

(4) Uzná-li soud, že je tu důvod, pro který mohlo býti uveřejnění opravy odepřeno, zamítne žádost. Byla-li však oprava odmítnuta jen proto, že nevyhovuje ustanovení § 30, odst. 1., věty druhé, upraví ji soud za souhlasu žadatelova tak, aby vyhovovala zákonu, a uloží odpovědnému redaktoru, aby ji uve-

řejnil v této úpravě ve lhůtě uvedené v odst. 3. Zároveň uloží v těchto případech na návrh odpovědného redaktora žadateli náhradu útrat řízení.

(5) Povinnost k náhradě útrat řízení může soud podle okolností případu přiměřeně rozděliti nebo navzájem zrušiti.

(6) Na usnesení podle odst. 2. až 4. lze si stěžovati podle ustanovení trestního řádu. Stížnost nemá odkladného účinku, leč by směřovala proti znění opravy, jak bylo soudem upraveno (odst. 4. ). Nebyla-li však soudem vyšší stolice uznána povinnost uveřejniti opravu, uloží soud první stolice na návrh odpovědného redaktora žadateli, aby zaplatil poplatek za opravu, která zatím byla uveřejněna, a to podle insertní sazby v časopise obvyklé, a neuveřejňuje-li časopis inserátů, podle sazby stanovené pro uveřejnění vyhlášek v úředním listě československé republiky.

§34.

(1) Řízení podle § 33 nelze konati, jde-li o opravu zaslanou soudem, úřadem, ústavem, podnikem, fondem neb orgánem státu (opravu úřední).

(2) O povinnosti uveřejniti úřední opravu rozhodne soud v trestním řízení pro přestupek neuveřejnění opravy usnesením, nehledě na výsledek řízení. Trestní řízení budiž provedeno co nejrychleji; roky buďtež ustanoveny na dobu co nejkratší, první hlavní přelíčení nejdéle na tři dny. Odročiti lze je z jiného důvodu než proto, že obviněný nebyl řádně obeslán, bez souhlasu stran jen jednou, a to nejdéle na tři dny.

(3) Ustanovení § 33, odst. 3., věty první a druhé, platí i tu. Stížnost na usnesení, jímž byla uložena povinnost uveřejniti opravu, nemá odkladného účinku.

(4) úřední oprava budiž uveřejněna zdarma. Přesahuje-li trojí výměru původní zprávy, sluší užíti obdobně ustanovení druhé a třetí věty § 30, odst. 5.; poplatek za uveřejnění nesmí však býti vyšší, než poplatek podle sazby stanovené pro uveřejnění vyhlášek v úředním listě československé republiky.

§35.

(1) Nebyla-li oprava uveřejněna, jak bylo soudem uloženo, nařídí soud na návrh toho, kdo za opravu žádal, aby veškerá čísla časo-

pisu, která budou po uplynutí lhůty k uveřejnění vydána, byla státním bezpečnostním úřadem prozatímně zabavena, dokud nebude státnímu bezpečnostnímu úřadu prokázáno, že oprava byla uveřejněna způsobem zákonem předepsaným. Stížnost proti tomuto opatření nemá odkladného účinku. Zabavení budiž na žádost odpovědného redaktora zrušeno, jakmile prokáže, že oprava byla uveřejněna.

(2) Přestal-li časopis, v němž oprava měla býti uveřejněna, vycházeti, může soud na návrh toho, kdo za opravu žádal, přiznati mu usnesením právo uveřejniti opravu na náklad vydavatele a vlastníka časopisu v jednom nebo v několika jiných časopisech, které soud zároveň určí. Stížnost proti tomuto usnesení nemá odkladného účinku.

§36. Označeni zpráv placených.

(1)Byl-li za uveřejnění zprávy v časopise poskytnut, slíben nebo vymíněn ve prospěch vlastníka časopisu neb osob v časopiseckém podniku z povolání činných majetkový prospěch, musí býti tato její povaha vyjádřena označením, jehož způsob může ustanoviti vládní nařízení. Postarati se o toto označení je povinností vydavatele.

(2) Ustanovení odst. 1. neplatí, je-li z obsahu zprávy nebo ze způsobu nebo místa jejího uveřejnění nepochybně patrné, že náleží k insertní části časopisu.

§37. Tiskové úplatkářství.

(1) Kdo, jsa vlastníkem časopisu neb osobou činnou z povolání v časopiseckém podniku, přímo nebo nepřímo žádá nebo sobě nebo jinému dá slíbiti nebo poskytnouti majetkový prospěch za neuveřejnění určité zprávy v časopise nebo za uveřejnění určité zprávy, o níž ví, že je nepravdivá, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, pro přestupek vězením od tří dnů do tří měsíců.

(2) Ustanovení odst. 1. se nevztahuje na uveřejnění zpráv, které nepochybně náležejí k insertní části časopisu, a na uveřejněni zpráv, které byly jako placené označeny.

(3) Soud vysloví v odsuzujícím rozsudku, že poskytnutý majetkový prospěch nebo jeho hodnota propadá ve prospěch státu.

(4) Souditi přestupek tiskového úplatkářství náleží okresnímu soudu příslušnému podle obecných ustanovení trestního řádu. Stíhání tohoto přestupku promlčuje se podle obecných ustanovení trestních zákonů.

Oddíl čtvrtý. Tiskopisy ohrožující mládež.

§38.

(1) Je-li zjevno, že některý tiskopis je s to, aby vážně ohrozil přirozený pohlavní vývoj nebo pohlavní život mládeže neb aby vážně rozvracel mravní vývoj mládeže tím, že v ní budí sklon ke sprosté zločinnosti nebo k surovosti, zakáže se jeho rozšiřování mezi osobami mladšími než osmnáct let.

(2) Tiskopis postižený zákazem uvedeným v odst. 1. nesmí býti osobě mladší než osmnáct let prodán, ke koupi nabídnut nebo jinak přístupným učiněn, ani nesmí býti vystavován takovým způsobem, který činí jeho závadný obsah přístupným i osobám mladším než osmnáct let. Sbírati dům od domu objednávky takového tiskopisu, prodávati nebo bezplatně jej rozdíleti dům od domu, na veřejných místech nebo ve veřejných místnostech, jakož i prodávati jej automaty je vůbec zakázáno.

§ 39.

(1) Navrhnouti vydání zákazu uvedeného v § 38 mohou jen ony úřady a korporace neb ony organisace pečující o mládež neb výchovu lidu, jimž bude právo to přiznáno vládním nařízením.

(2) O návrhu na vydání zákazu rozhodne ministerstvo školství a národní osvěty. K vydání zákazu je potřebí, aby jej navrhl také sbor, který pro to bude u ministerstva školství a národní osvěty zřízen, na základě řízení konaného před tímto sborem podle § 40.

(3) Předsedu a členy sboru jmenuje ministr školství a národní osvěty v dohodě se zúčastněnými ministry.

(4) Ve sboru budou náležitou měrou zastoupeny zejména osoby činné v sociální péči o mládež a v soudnictví nad mládeží, vychovatelé mládeže, osvětoví pracovníci, kruhy umělecké a literární a novináři. Tyto osoby budou jmenovány po slyšení příslušných orga-

nisací; jmenováni mohou býti jen zletilí českoslovenští státní občané, vyjímajíc ty, kteří jsou vyloučeny z práva voliti do obcí z jiného důvodu než pro konání vojenské služby.

(5) Sbor rozhoduje v senátech nebo v plné schůzi. Při tom budiž podle možnosti dbáno toho, aby o tom, má-li býti navrženo vydání zákazu, rozhodovali příslušníci také toho jazyka, ve kterém je tiskopis sepsán.

(6) Podrobná organisace, jednací řad a odměny předsedy a ostatních členů sboru budou upraveny vládním nařízením.

§40.

(1) O tom, má-li býti navrženo vydání zákazu, rozhodne sbor po ústním jednáni úřad, korporace a organisace navrhující vydání zákazu, jakož i původce, vydavatel a odpovědný redaktor, a jde-li o tiskopis vydaný v cizině, jeho zdejší živnostenský rozšiřovatel, mají právo jednání sami nebo svým zástupcem se zúčastniti, ujmouti se při něm slova a činiti návrhy, jakož i žádati, aby k němu byli přibráni jejich důvěrníci v počtu, který ustanoví jednací řád. Proto buďtež uvedené úřady, korporace a organisace, jakož i osoby, pokud jsou známy a mají známé bydliště v československé republice, o jednání včas zpraveny. Rozhodnutí sboru budiž i s odůvodněním ústně prohlášeno.

(2) Rozhodnutí ministerstva školství a národní osvěty budiž, byl-li jím vysloven zákaz uvedený v § 38, bez odůvodnění vyhlášeno v úředním listě československé republiky a s písemným odůvodněním doručeno zároveň osobám uvedeným v odst. 1., jsou-li známy a mají-li známé bydliště v Československé republice. Nebylo-li rozhodnutí doručeno, pokládá se za doručené dnem, kdy bylo uveřejněno v úředním listě československé republiky. Tímto dnem nabývá též zákaz účinnosti pro celé státní území.

(3) Výroku o útratách v tomto řízení není.

§41.

(1) Jde-li o dílo vydávané v sešitech, jehož obsah je odjinud znám, může býti vydán zákaz celého díla.

(2) Jde-li o časopis nebo sbírku samostatných děl, které trvale a vážně ohrožují statky uvedené v § 38, odst. 1., a jichž jednotlivá čísla nebo díla byla již aspoň dvakráte zá-

kazem postižena, nebo jde-li o časopis, který uveřejňuje častěji oznámení uvedená v § 49, odst. 1., může ministerstvo školství a národní osvěty jich vydavateli pohroziti, že nezmění - li se v určité lhůtě povaha tiskopisu, bude vydán zákaz jeho rozšiřování mezi osobami mladšími než osmnáct let, i pokud jde o čísla nebo díla budoucí. Není-li vydavatel znám nebo nemá - li známé bydliště v československé republice, budiž pohrůžka uveřejněna v úředním listě Československé republiky.

(3) Nezmění - li se ve lhůtě k tomu určené povaha tiskopisu, jemuž bylo zákazem pohroženo, bude na návrh sboru zákaz vydán, a určena zároveň doba, po kterou potrvá. Doba ta může býti podle potřeby prodloužena nebo zkrácena.

§ 42.

(1) Je-li tiskopis postižený zákazem znovu vydán nebo dále vydáván pod jiným jménem, zakáže ministerstvo školství a národní osvěty jeho rozšiřování mezi osobami mladšími než osmnáct let (§ 38, odst. 2. ). K vydání zákazu není v tomto případě potřebí řízení před sborem uvedeným v § 39 a návrhu tohoto sboru. Ustanovení § 40, odst. 2. a 3., platí přiměřeně i v tomto případě.

(2) Zemský úřad, v jehož obvodě je rozšiřován neperiodický tiskopis nepřesahující jeden tiskový arch, může vydati z úřední moci zatímní zákaz jeho rozšiřování mezi osobami mladšími než osmnáct let (§ 38). Ustanovení § 40, odst. 2., platí obdobně i v tomto případě. Zatímní zákaz pozbude platnosti, nebude-li vyhlášeno do dvou měsíců od jeho vyhlášení rozhodnutí ministerstva školství a národní osvěty, jímž se vyslovuje zákaz po řízení před sborem uvedeným v § 39 a na návrh tohoto sboru. Na vydání zatímního zákazu nelze si stěžovati.

Oddíl pátý. Ustanovení trestní.

§ 43.

Přestupky soudní, (1) Pro přestupek bude potrestán:

1. kdo učiní nesprávné údaje v oznámení podle § 11 nebo 23,

2. tiskař, který učiní nesprávné povinné údaje na tiskopise (§ 19),

3. kdo zaviní, že povinné údaje na tiskopise (§ 19) bylý učiněny nesprávně,

4. vydavatel, který úřadu oznámí nebo na časopise uvede odpovědného redaktora (správce insertní části), jenž nevyhovuje podmínkám uvedeným v § 21, odst. 1.

5. kdo neučiní zadost povinnosti předložiti úřední výtisky (§ 24),

6. kdo neučiní zadost povinnosti označiti placenou zprávu (§ 36),

7. živnostenský rozšiřovatel, který z nedbalosti přestoupí zákaz uvedený v § 38,

8. kdo vědomě přestoupí zákaz uvedený v § 38,

9. kdo přestoupí zákaz rozšiřování tiskopisu (§§ 17 a 18),

10. kdo neučiní zadost povinnosti uveřejniti úřední vyhlášku (§ 27) neb úřední opravu (§ 34), neb ač mu to bylo soudem uloženo, uveřejniti jinou opravu (§ 33) nebo rozsudek (§ 67),

11. kdo odpovědnému redaktoru (správci insertní části) řádné plnění jeho povinnosti znemožní nebo ztíží, jakož i vydavatel, který vědomě trpí, že se tak děje se strany jiných osob.

(2) V případech uvedených v odst. 1. pod č. 1 až 5 a 7 budiž vinník potrestán peněžitým trestem od 50 Kč do 2. 000 Kč. Ve všech ostatních případech buď vinník potrestán peněžitým trestem od 100 Kč do 5. 000 Kč, a dopustil-li se stejného přestupku opětovně nebo byl-li již pro stejný přestupek odsouzen, vězením od tří dnů do tří měsíců.

(3) Tiskopisy, kterých bylo užito při spáchání přestupku uvedeného v odst. 1. pod č. 7 až 9 nebo které jsou k páchání takového přestupku zřejmě určeny, buďtež vždy zabaveny a při odsouzení prohlášeny propadlými.

(4) Odsouzení pro přestupek uvedený v odst. 1. pod č. 5 nezbavuje povinnosti odvésti úřední výtisk.

(5) Souditi přestupky uvedené v odst. 1. náleží okresnímu soudu v sídle krajského soudu pro celý obvod tohoto soudu (§ 55, odst. 1. ).

§44. Správní přestupky.

(1) Státním bezpečnostním úřadem bude potrestán pro přestupek pokutou od 50 Kč do 1. 000 Kč:

1. kdo neučiní zadost oznamovací povinnosti podle ustanovení §§ 11, 16 nebo 23,

2. kdo sbírá nebo sbírati dá objednávky tiskopisu nešetře ustanovení § 12,

3. kdo přestoupí zákaz neb omezení volné kolportáže nebo prodeje tiskopisů automaty podle ustanovení §§ 13 až 15, 18,

4. kdo při vystavování nebo vyvěšování tiskopisu přestoupí zákaz nebo příkaz vydaný státním bezpečnostním úřadem podle § 16 nebo kdo v případech uvedených v § 16, odst. 3., nevyčká rozhodnutí státního bezpečnostního úřadu neb aspoň uplynutí lhůty tam uvedené a tiskopis na veřejném místě vystaví nebo vyvěsí,

5. tiskař, který opomine učiniti povinné údaje na tiskopise podle § 19,

6. kdo neučiní zadost povinnosti odvésti povinný výtisk podle ustanovení §§ 25 a 26.

(2) Potrestání pro přestupek uvedený v odst. 1. pod č. 6 nezbavuje povinnosti odvésti povinný výtisk.

§45. Promlčení stíhání.

Stíhání přestupků uvedených v §§ 43 a 44 promlčuje se ve třech měsících ode dne, kdy trestný čin byl spáchán, anebo bylo-li před uplynutím této doby zahájeno trestní řízení proti pachateli, ode dne, kdy trestní řízení bylo zastaveno, přerušeno nebo kterého osvobozující rozsudek nabyl právní moci.

HLAVA TŘETÍ.

Trestné činy spáchané tiskem.

Oddíl první.

Trestné činy.

§46.

Pojem trestných činů spáchaných tiskem.

(1) Za trestné činy spáchané tiskem se považují podle tohoto zákona:

1. Trestné činy proti zákonům trestním spáchané obsahem tiskopisu, počítajíc v to i

2. činy, trestné podle §§ 47 až 49 nebo podle

jiných zákonů jen proto, že zpráva byla tiskem uveřejněna (trestná, uveřejnění),

3. přestupek zanedbání povinné péče.

(2) Trestné činy, které se stíhají na veřejnou žalobu a jsou zákonem označeny jako přestupky, jsou přečiny, byly-li spáchány obsahem tiskopisu. Tím se však nemění trestní sazby, pokud zákon neustanovuje jinak.

Trestná uveřejnění.

§ 47.

Pro přečin bude potrestán peněžitým trestem od 100 Kč do 5000 Kč nebo vězením od jednoho dne do jednoho měsíce, kdo uveřejní tiskem:

1. obžalovací spis neb obžalovací usnesení přede dnem, na který je ustanoveno hlavní přelíčení o něm,

2. obsah průvodů užitých v přípravném trestním řízení před provedením jich ve veřejném líčení, ačli nejde o informace poskytnuté úřadem,

3. zprávu, která rozebírá sílu a význam průvodů, vinu nebo nevinu obviněného, vyslovuje domněnky o tom, jak řízení dopadne, nebo překrucuje výsledky řízení a je proto způsobilá, aby se jí vykonával vliv na veřejné mínění před ukončením trestního řízení u soudu první stolice neb aby se jí působilo na samostatnost rozhodování tohoto soudu.

§ 48.

Pro přečin bude potrestán peněžitým trestem od 300 Kč do 5000 Kč nebo vězením od tří dnů do tří měsíců:

1. kdo uveřejní tiskem zprávu o hlasování soudu nebo disciplinárního (kárného) sboru nebo zprávu z jednání soudu nebo disciplinárního (kárného) sboru, pokud při něm byla veřejnost vyloučena,

2. kdo uveřejní tiskem zprávu z jednání veřejného úřadu, pokud je uveřejnění zákonem zakázáno,

3. kdo v tisku vydává nějaké ohlášení za výnos veřejného úřadu, ačkoliv věděl, že je zcela nebo z části nepravé, nebo měl dostatečné důvody za takové je pokládati,

4. kdo uveřejní tiskem nepravdivou zprávu o tom, že tiskopis byl zabaven nebo prohlášen za propadlý, nebo že byl navržen nebo vydán

zákaz jeho rozšiřování mezi osobami mladšími než osmnáct let nebo že bylo pohroženo vydáním takového zákazu,

5. kdo znova uveřejní tiskem místo, pro které byl tiskopis zabaven nebo prohlášen za propadlý, dříve než zabavení nebo propadnutí bylo zrušeno.

§ 49.

(1) Kdo uveřejní tiskem oznámení, které se nepochybně týká pohlavních styků a způsobem, jakým bylo sepsáno, je s to vzbuditi pohoršení neb uraziti stud, bude potrestán pro přečin vězením od tří dnů do tří měsíců, a dopustil-li se činu opětovně nebo byl-li již pro takový čin odsouzen, tuhým vězením od osmi dnů do šesti měsíců.

(2) Stejně bude pro přečin potrestán, kdo, byv upozorněn politickým úřadem na závadnost takové nabídky, znovu uveřejní tiskem:

1. nabídku lékařské pomoci nebo léčení, léků, léčivých přípravků, jakož i jiných takových prostředků nebo přístrojů osobou neoprávněnou nebo k zakázanému účelu,

2. nabídku léků, léčivých přípravků a jiných prostředků a přístrojů, je-li zároveň uvedena nemoc, choroba nebo tělesná vada, jež se jimi má léčiti.

Oddíl druhý. Trestní odpovědnost.

§ 50. Odpovědnost za trestný obsah.

(1) Trestné činy spáchané tiskem se posuzují podle zákona trestního, ačli zákon o tisku nestanoví odchylek. Podle zákona trestního posuzuje se tudíž i trestnost osob, které spolupůsobily při redakci, tisku, vydání a rozšiřování tiskopisu.

(2) Může-li býti původce nebo, je-li jich několik, aspoň jeden z nich ihned stíhán a postaven před zdejší soud, lze z osob, které spolupůsobily při redakci, tisku, vydání a dovoleném rozšiřování tiskopisu, nejsou-li původci, stíhati toliko osoby, které by byly odpovědné i za zanedbání povinné péče (§ 51). To platí i tehdy, když překážka, aby byl původce stíhán nebo postaven před zdejší soud,

pominula aspoň do vynesení rozsudku první stolice.

(3) Jde-li o trestný čin, spáchaný tiskem v tiskopise, pro který platí povinnost předložiti úřední výtisky, platí ustanovení odst. 2. toliko, když tato povinnost byla řádně splněna.

(4) Pokud jde o původce a osoby, které spolupůsobily při redakci, tisku a vydání tiskopisu, je trestný čin spáchaný tiskem dokonán, když se začalo s rozšiřováním tiskopisu.

(5) Pokus trestných činů spáchaných tiskem je trestný. Osoby uvedené v odst. 4. nejsou však pro pokus trestné dříve, než spis, vyobrazení nebo hudebnina, které mají býti rozmnoženy, byly odevzdány k vytištění.

§ 51. Zanedbání povinné péče.

(1) Odpovědný redaktor je povinen pečo-, váti o to, aby obsahem časopisu (§ 46, odst. 1., č. 1 a 2) nebyl spáchán zločin nebo přečin.

(2) Stejnou povinnost má vydavatel, a není-li ho, tiskař neperiodického tiskopisu:

1. jestliže na něm není pojmenován původce vůbec,

2. je-li původce pojmenován nepravým jménem nebo jen značkou, které nejsou všeobecně známým označením určité osoby,

3. jestliže původce v době vydání tiskopisu bydlí v cizině,

4. jestliže tiskopis svým názvem nebo předmetem, vyobrazeními nebo jinými okolnostmi může vzbuditi podezření, že jeho obsah je trestný.

(3) Rozšiřovatel tiskopisu je povinen přesvědčiti se, zda jeho obsahem nebyl spáchán zločin nebo přečin:

1. není-li na tiskopise uvedeno místo tisku a vydání a jméno (firma) tiskaře a vydavatele, u časopisů také odpovědného redaktora (§ 19),

2. jestliže neperiodický tiskopis vydaný v cizině svým názvem nebo předmětem, vyobrazeními nebo jinými okolnostmi může vzbuditi podezření, že jeho obsah je trestný.

(4) Odpovědný redaktor, vydavatel nebo tiskař, který zanedbáním povinné péče zavinil, že byl vydán tiskopis, jehož obsah zakládá zločin

nebo přečin, bude potrestán soudem pro přestupek peněžitým trestem od 100 Kč do 5. 000 Kč, byl-li však obsahem tiskopisu spáchán zločin, vězením od osmi dnů do tří měsíců. Stejně je trestný ten, kdo zanedbav povinnost uloženou mu v odst. 3. rozšiřuje tiskopis, jehož obsah zakládá zločin nebo přečin.

(5) Stíhá-li se zločin nebo přečin spáchaný obsahem tiskopisu jen na návrh nebo se zmocněním nebo na žalobu soukromou, platí to i pro stíhání přestupku zanedbání povinné péče.

§ 52.

Zprávy o jednání sborů zákonodárných.

(1) Nikdo nemůže býti stíhán pro trestný čin spáchaný obsahem věrné tiskové zprávy o jednání plné schůze zákonodárného sboru, o jednání jeho rozpočtového výboru o rozpočtu neb o takovém jednání kteréhokoliv jeho výboru, o němž byl sepsán těsnopisecký záznam, ani pro trestné činy spáchané obsahem věrné zprávy otiskující sněmovní spisy rozdané tiskem. Pro takové trestné činy nemůže býti tiskopis ani zabaven, ani prohlášen propadlým.

(2) Ustanovení odst. 1. neplatí:

1. byl-li trestný čin spáchán obsahem zprávy o jednání, které je podle jednacího řádu důvěrné neb o kterém bylo podle jednacího řádu usneseno, že se neuveřejní;

2. byl-li trestný čin spáchán obsahem takového ve zprávě otištěného projevu, který není obsažen v těchto sněmovních spisech přezkoumaných podle jednacího řádu: v těsnopiseckých zprávách a jejich přílohách, těsnopiseckých záznamech o jednání výboru nebo v řečech a návrzích písemně připojených k zápisu o jednání rozpočtového výboru o rozpočtu;

3. není-li ze zprávy samé zřejmě patrná její povaha (odst. 1. ).

§ 53.

Promlčení stíhání.

(1) Stíhání pro trestné činy spáchané tiskem promlčuje se v šesti měsících ode dne, kdy trestný čin byl spáchán.

(2) Bylo-li před uplynutím této doby zahájeno trestní řízení proti kterékoliv odpovědné osobě, staví se lhůta promlčecí proti všem ostatním odpovědným osobám až do dne, kdy trestní řízení proti ní bylo pravoplatně za-

staveno, přerušeno nebo kterého osvobozující rozsudek nabyl právní moci.

(3) Ustanovení trestních zákonů se užije, jsou-li pro pachatele příznivější nebo byl-li trestný čin spáchán v cizině.

Oddíl třetí. Řízení.

§ 54. Obecná zásada.

Pro trestní řízení o trestných činech spáchaných tiskem platí předpisy trestního řádu, ač - li zákon o tisku nestanoví odchylek.

§ 55.

Příslušnost věcná.

(1) Přestupky spáchané tiskem s výjimkou přestupku zanedbání povinné péče (§ 51) přísluší souditi soudům okresním. Soudní pravomoc v těchto věcech vykonávají výhradně okresní soudy v sídle krajských soudů pro celý obvod krajského soudu. Je-li v sídle krajského soudu několik okresních soudů, je z nich příslušný ten, který vykonává soudní pravomoc ve věcech trestních.

(2) Souditi zločiny a přečiny spáchané tiskem (§ 46, odst. 1., č. 1 a 2) a přestupek zanedbání povinné péče (§ 51) přísluší soudům krajským. Hlavní přelíčení o nich se koná před senátem, složeným ze dvou kmetů a ze dvou soudců z povolání, z nichž jeden předsedá (soudem kmetským). Před tímto senátem koná se též odvolací líčení o přestupcích spáchaných tiskem, náležejících k příslušnosti okresního soudu.

(3) Společné hlavní přelíčení před soudem kmetským lze konati jen, sbíhají - li se navzájem trestné činy uvedené v odst. 1. a 2.; trestní řízení pro jiné sbíhající se trestné činy budiž vyloučeno. Sbíhají - li se trestné činy uvedené v odst. 1. a 2. s trestným činem náležejícím k příslušnosti porotního soudu, jest o nich konati společné hlavní přelíčení před soudem porotním jen tehdy, jsou-li s tímto činem ve skutkové souvislosti.

(4) Příslušnost státního soudu zůstává nedotčena.