Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1932.

III. volební období. 6. zasedání.

1727.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne..............................................................................1932

o tisku.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

HLAVA PRVNÍ.

Ustanovení obecná.

§1.

Svoboda tisku.

Tisk je svoboden a může býti omezen, jen pokud to zákon dovoluje.

§2. Tiskopis, časopis.

(1) Tiskopisy podle tohoto zákona jsou spisy, vyobrazení a hudebniny rozmnožené tiskem nebo rozmnožené ve větším počtu jiným mechanickým, chemickým nebo podobným způsobem, zejména fotograficky, a určené k tomu, aby byly rozšiřovány (§6).

(2) časopisem (periodickýmtiskopisem) je tiskopis, který je vydáván nebo má býti vydáván (§23) aspoň desetkrát do roka; není jím však dílo, vydávané v sešitech nebo ve svazcích, třeba v pravidelných obdobích, tvoří-li celek o sobě. Přílohy časopisu jsou jen tehdy jeho částí, jsou-li vydávány a rozšiřovány zároveň s ním.

§3.

Tiskař, vydavatel a vlastník tiskopisu.

(1) Tiskařem podle tohoto zákona rozumí se vlastník nebo pachtýř podniku určeného k výrobě tiskopisů, a nebyl-li tiskopis vyroben v takovém podniku, ten, kdo jej vyrobil.

(2) Je-li podnik provozován odpovědným zástupcem, má povinnosti a odpovědnost tiskaře odpovědný zástupce.

(3) Je-li tiskařem právnická osoba nebo sdružení osob, mají povinnosti a odpovědnost tiskaře osoby, které je podle zákona, podle stanov nebo podle úmluvy zastupují. Bylo-li však provozování podniku svěřeno jen některé uvedené osobě nebo bylo-li přeneseno na odpovědného zástupce, mají povinnosti a odpovědnost tiskaře tyto osoby.

(4) Ustanovení odst. 1. až 3. platí přiměřené také o tom, kdo vydává časopis nebo vydal neperiodický tiskopis (vydavateli).

(5) Vlastníkem tiskopisu je ten, na jehož účet se tiskopis vydává.

§4.

Ručení.

(1) Vlastník a vydavatel časopisu ručí za peněžité tresty a pokuty, uložené osobám činným z povolání v časopiseckém podniku pro přestupky uvedené v §§ 43 a 44 nebo pro trestné činy spáchané tiskem (§ 46), kterých se dopustily při provozování podniku, jakož i za útraty trestního řízení pro takové trestné činy, jichž náhrada byla uvedeným osobám uložena.

(2) Tiskař a vydavatel ručí za peněžité tresty a pokuty, uložené jeho odpovědnému zástupci pro přestupky uvedené v §§ 43 a 44 nebo pro trestné činy spáchané tiskem (§46) v neperiodickém tiskopise, jakož i za útraty trestního řízení pro takové trestné činy, jichž náhrada byla odpovědnému zástupci uložena.

(3) Postihuje-li ručení sdružení osob, které není právnickou osobou, ručí osoby oprávněné je podle zákona, podle stanov nebo podle úmluvy zastupovati.

(4) Nastane-li změna v osobách, které ručení podle odst. 1. a 3. postihuje, ručí také jejich nástupcové.

(5) Peněžité tresty, pokuty a útraty trestního řízení mohou býti dobývány na osobě, která za ně ručí, teprve v případě nedobytnosti na tom, komu byly uloženy, a nastala-li změna v osobě, kterou ručení postihuje, teprve v případě nedobytnosti na předchůdci v ručení. Postihuje-li ručení současně několik osob, ručí rukou společnou a nerozdílnou. Náhradní trest na svobodě vykoná se teprve, nelze-li peněžitého trestu dobýti na tom, kdo zaň ručí.

(6) Rozhodnutí, jímž se osobám uvedeným v odst. 1. a 2. ukládá peněžitý trest, pokuta nebo náhrada útrat trestního řízení, obsahujž výrok o tom, kdo za ně ručí. O ručení může býti rozhodnuto také dodatečně. Ručí-li při změně osoby i nástupce, je rozhodnutí proti němu vykonatelné, prokáže-li se tato změna vysvědčením státního bezpečnostního úřadu (§ 23) nebo jinou veřejnou listinou.

(7) Peněžité tresty, pokuty a útraty dobývají se na osobách za ně ručících stejným způsobem jako na tom, komu byly uloženy.

§5.

Místo vydání.

Místem vydání je místo, odkud je tiskopis rozšiřován.

§6.

Rozšiřování.

(1) Rozšiřováním tiskopisu rozumí se každá činnost, kterou se vědomě poskytuje většímu počtu osob, na výrobě jeho nezúčastněných, možnost, aby přímo z něho seznaly jeho obsah.

(2) Takovou činnost nelze pokládati za rozšiřování, omezila-li se na osoby náležející k úzkému rodinnému kruhu rozšiřovatele nebo na osoby, sdílející s jeho rodinou společnou domácnost.

§7.

Poštovní a železniční doprava (přeprava).

Pošta, železnice a jiné podniky, které podle svého oprávnění slouží veřejné dopravě, jsou v mezích platných předpisů povinny dopravovati (přepravovati) tiskopisy, ač-li jejich rozšiřování není zakázáno.

§8.

Státní bezpečnostní úřad.

Státním bezpečnostním úřadem rozumí se v tomto zákoně okresní úřad; je-li pro určitý obvod zřízen státní policejní úřad, rozumí se jím tento úřad.

§9.

Osoby podrobené pravomoci vojenských soudů.

Ustanovení tohoto zákona platí i pro osoby podrobené pravomoci soudů vojenských; předpisy platné pro tyto osoby ve věcech tiskových a příslušnost k jich trestnímu stíhání nejsou jím však dotčeny.

HLAVA DRUHÁ.

Tiskový řád.

Oddíl první. Výroba a rozšiřování tiskopisů.

§ 10.

Výroba a rozšiřování tiskopisů po živnostensku.

Výroba a rozšiřování tiskopisů, pokud -pro ně platí předpisy živnostenského řádu (zákona), řídí se i nadále těmito předpisy, nestanoví-li zákon o tisku nic odchylného.

§ 11.

Prodej tiskopisů vydaných

vlastním nákladem; prodej

časopisů.

(1) Kdo vydal vlastním nákladem tiskopis, k němuž mu přísluší původské právo, může iej prodávati ve svém bytě nebo v jiné místnosti, kterou k tomu určí.

(2) Každá svéprávná osoba může v místnosti, kterou k tomu určí, prodávati časopisy. Toto právo má též časopisecký podnik sám.

(3) Osoby uvedené v odst. 1. a 2. jsou povinny, dříve než začnou prodávati, oznámiti místnost, ve které tak chtějí činiti, jakož i její

pozdější změny příslušnému státnímu bezpečnostnímu úřadu. Stejnou povinnost má i ten, kdo chce prodávati časopisy podle svého živnostenského oprávnění.

§ 12.

Sbírání objednávek.

(1) Kdo má právo prodávati tiskopisy podle svého živnostenského oprávnění a kdo vydal tiskopis vlastním nákladem, může také sbírati objednávky jich. Toto právo má i časopisecký podnik, pokud jde o časopis jím vydávaný.

(2) Sbírati objednávky smí jen osoba, která se na požádání vykáže všeobecnou občanskou legitimací nebo jiným průkazem totožnosti, a sbírá-li objednávky pro někoho jiného, též jeho písemným svolením.

(3) Osobám stíženým nakažlivou nemocí, pro niž platí ohlašovací povinnost, nebo nakažlivou nemocí kožní budiž státním bezpečnostním úřadem sbírání objednávek zakázáno.

(4) O sbírání objednávek na tiskopisy uvedené v § 20, č. l, platí obecná ustanovení živnostenského řádu (zákona).

§ 13.

Volná kolportáž.

(1) Bezplatně rozdíleti a prodávati dům od domu, na veřejných místech a ve veřejných místnostech časopisy a neperiodické tiskopisy, které tvoří celek o sobě a nepřesahují jeden tiskový arch (kolportáž), je dovoleno. Kdo má právo rozhodovati o přístupu do veřejné místnosti, může v ní kolportáž zakázati.

(2) Zakázáno je dáti kolportovati tiskopisy, jejichž obsah ohrožuje mravní vývoj mládeže, osobami mladšími než šestnáct let; prodávati tiskopisy dům od domu, na veřejných místech a ve veřejných místnostech mohou vůbec jen osoby, které dokonaly šestnáctý rok svého věku a vykáží se na požádání všeobecnou občanskou legitimací nebo jiným průkazem totožnosti. Po deváté hodině večerní je kolportáž dovolena jen osobám zletilým.

(3) Osobám stíženým nakažlivou nemocí, pro niž platí ohlašovací povinnost, nebo nakažlivou nemocí kožní budiž státním bezpečnostním úřadem kolportáž zakázána.

(4) V místnostech určených pro bohoslužbu je dovoleno kolportovati toliko tiskopisy nepolitického obsahu, které slouží výhradně náboženským účelům církve, pro jejíž bohoslužbu je ona místnost určena.

(5) Zakázáno je kolportovati tiskopisy před místnostmi určenými pro bohoslužbu, před vojenskými ubikacemi, jakož i před. školami, navštěvovanými osobami mladšími než osmnáct let, v hodinách, kdy mládež hromadně do školy dochází a z ní odchází.

(6) Kolportovati jiné tiskopisy, než které jsou uvedeny v odst. 1., je zakázáno. To neplatí o donášení předplacených neb objednaných výtisků předplatitelům nebo objednatelům.

§ 14.

(1) Na každém čísle časopisu vydávaného v československé republice a prodávaného dům od domu, na veřejných místech nebo ve veřejných místnostech musí býti zřetelně vyznačena v československé měně jeho cena v drobném prodeji; tuto cenu prodávající překročiti nesmí.

(2) Při kolportáži časopisů není dovoleno vyvolávati něco jiného než pojmenování časopisu, jeho směr a cenu, a jde-li o zvláštní vydání, toto označení.

§ 15.

Prodej tiskopisů automaty.

(1) Kdo je oprávněn prodávati tiskopisy v určité místnosti (§§ 10 a 11), může je také prodávati automatem za cenu stanovenou pro drobný prodej; je však povinen napřed oznámiti státnímu bezpečnostnímu úřadu, v jehož obvodě chce tak učiniti, kde zamýšlí postaviti automat.

(2) Na automatu musí býti připevněn seznam tiskopisů takto prodávaných a udána jejich cena, jakož i jméno a byt prodávajícího.

§ 16.

Vystavování a vyvěšování tiskopisů.

(1) Tiskopisy lze veřejně vystavovati a vyvěšovati (přibíjeti, nalepovati) i na místech veřejných bez úředního povolení; avšak státní bezpečnostní úřad může pro takové vyvěšování (přibíjení, nalepování) určiti místo, mimo něž se vyvěšovati nesmějí.

(2) Státní bezpečnostní úřad může vystavování a vyvěšování tiskopisu na veřejných místech zakázati a naříditi, aby vystavené nebo vyvěšené tiskopisy byly odstraněny, kdyby podle místa a času vystavování nebo vyvěšování byla odůvodněna obava, že by tímto způsobem rozšiřování byla ohrožena bezpečnost státu nebo že by mohl míti přímo za následek vážné porušení veřejného klidu nebo pořádku.

(3) Kdo hodlá vystavovati nebo vyvěšovati na veřejném místě jiný neperiodický tiskopis, než jaké jsou uvedeny v § 20, č. 1, má to oznámiti, přilože jeho výtisk, státnímu bezpečnostnímu úřadu, v jehož obvodě tak hodlá učiniti. Nedostane-li se mu do dvacetičtyř hodin po té, kdy státního bezpečnostního úřadu oznámení došlo, rozhodnutí tohoto úřadu, může začíti s vystavováním nebo vyvěšováním tiskopisu.

§ 17. Zakázané rozšiřování.

Zakázáno je rozšiřovati tiskopisy, které byly zabaveny (§§ 28, 35, 58, 60) nebo prohlášeny za propadlé (§§ 62 a 63), dokud zabavení nebo propadnutí nebylo zrušeno.

§ 18. Rozšiřování cizích časopisů.

(1) Podvrací-li časopis, vydávaný v cizině, samostatnost, ústavní jednotnost nebo demokraticko republikánskou státní formu československé republiky neb ohrožuje-li veřejný klid a pořádek v ní, může ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí zakázati jeho kolportáž.

(2) Byl-li proti takovému časopisu vydán nález na propadnutí pro trestné činy rázu uvedeného v odst. 1. a od pravoplatnosti nálezu neprošly dva měsíce, může mu ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí odníti právo dopravy (přepravy) poštou nebo po železnici (§ 7) nebo zakázati jeho rozšiřování vůbec, a to nejdéle na dobu dvou let.

(3) Zákaz kolportáže a rozšiřování budiž vyhlášen v úředním listě Československé republiky.

Oddíl druhý. Ustanovení pořádková.

§ 19.

Povinné údaje na tiskopise.

(1) V čele nebo na konci tiskopisu buďtež uvedeny: místo tisku a vydání, jméno (firma) tiskaře a vydavatele, a je-li podnik provozován odpovědným zástupcem, také jeho jméno, a přesné označení místa, kam lze uvedeným osobám dodávati zásilky pro ně určené (adresa). Byl-li tiskopis vytištěn v několika podnicích, buďtež uvedena všechna místa tisku i povinné údaje týkající se všech tiskařů s označením částí tiskopisu jimi vytištěných.

(2) V čele každého čísla časopisu budiž kromě toho uvedeno jeho pojmenování, a v čele nebo na konci čísla jméno a adresa odpovědného redaktora a vlastníka časopisu, a byl-li ustanoven odpovědný správce insertní části (§ 22), i jeho jméno a adresa. Odpovídá-li za časopis několik redaktorů, buďtež uvedena jména i adresy všech s označením, za který oddíl časopisu který z nich odpovídá. Oddíly ty buďtež i v časopise zřetelně vyznačeny.

(3) Je-li tiskařem nebo vydavatelem tiskopisu nebo vlastníkem časopisu právnická osoba nebo sdružení osob, buďtež uvedeny s označením aspoň jedné osoby, oprávněné podle zákona, podle stanov nebo podle úmluvy je zastupovati.

(4) V čele nebo na konci neperiodického tiskopisu budiž uveden také rok vytištění, v čele časopisu den, měsíc a rok (ročník) vydání.

§ 20. Z ustanovení § 19 jsou vyňaty:

1. tiskopisy, které slouží jen účelům úředním nebo potřebám domácím nebo společenským nebo které se vydávají pouze pro potřebu obchodů a živností;

2. výrobky umělecké grafiky, mající ráz originálu, jsou-li opatřeny označením původce;

3. fotografie a jiné neperiodické tiskopisy rozmnožené psacím strojem nebo jiným rozmnožovacím přístrojem zakládajícím se na zásadách hektografu, autokopistu, šablony nebo protisku, jsou-li určeny k tomu, aby

byly dodány toliko předem omezenému kruhu určitých osob.

§ 21. Odpovědný redaktor.

(1) Odpovědným redaktorem může býti ustanovena jen svéprávná osoba bydlící v československé republice. Jde-li o časopis politický, musí býti tato osoba kromě toho státním občanem československé republiky a nesmí býti vyloučena z volebního práva do obcí.

(2) Nebyl-li odpovědný redaktor ustanoven nebo zřekne-li se své funkce a oznámí to vydavateli a zároveň příslušnému státnímu bezpečnostnímu úřadu (§ 23), mají jeho povinnosti i odpovědnost vydavatel a vlastník časopisu jako společně odpovědní.

(3) Odpovědnému redaktoru přísluší takový vliv na určení obsahu časopisu, aby mohl vyhověti povinnostem, které mu tento zákon v §§ 27, 31, 51 a 67 ukládá, úmluvy tento vliv vylučující neb omezující jsou právně neúčinné. Spolu s oznámením o vydávání časopisu (§ 23), a nastane-li změna v osobě odpovědného redaktora nebo vydavatele, spolu s oznámením o tom, je vydavatel povinen předložiti státnímu bezpečnostnímu úřadu písemné prohlášení, jímž se zavazuje, že nebude odpovědnému redaktoru řádné plnění jeho povinností ani sám znemožňovati nebo ztěžovati, ani nestrpí, aby se tak dalo se strany jiných osob. Toto prohlášení budiž jím i odpovědným redaktorem podepsáno. Nebylo-li takové prohlášení předloženo, má se za to, že odpovědný redaktor nebyl ustanoven.

(4) Nemůže-li odpovědný redaktor pro nějakou překážku svoje povinnosti skutečně vykonávati, musí býti ustanoven odpovědný redaktor jiný; nestane-li se tak, mají jeho povinnosti i odpovědnost také vydavatel a vlastník časopisu jako společně odpovědní.

(5) Nastane-li změna v osobě odpovědného redaktora, přecházejí jeho povinnosti na jeho nástupce.

(6) Nejsou-li na časopise uvedeny jméno a adresa odpovědného redaktora nebo není-li uvedeno, za kterou jeho část odpovídá, stačí, když se písemnosti, které se mají doručiti odpovědnému redaktoru, doručí kterémukoliv z odpovědných redaktorů nebo vydavateli časopisu.

§ 22.

Odpovědný správce insertní části.

(1) Na místě odpovědného redaktora může, a jde-li o časopis vydávaný denně, musí býti jako osoba odpovědná za insertní část časopisu ustanoven zvláštní odpovědný správce insertní části (§ 19, odst. 2. ). Stalo-li se tak, platí o jeho ustanovení, odpovědnosti a povinnostech totéž, co o odpovědném redaktoru.

(2) Není-li z obsahu zprávy samé nebo ze způsobu nebo z místa jejího uveřejnění nepochybně patrné, že náleží k insertní části časopisu, odpovídá za ni odpovědný redaktor.

§ 23.

Oznámení o vydá vání časopisu.

(1) Kdo hodlá vydávati časopis, má to oznámiti státnímu bezpečnostnímu úřadu místa tisku, a má-li se časopis tisknouti v cizině, státnímu bezpečnostnímu úřadu místa vydání. Nepočne-li se s vydáváním do jednoho měsíce ode dne, kdy oznámení státního bezpečnostního úřadu došlo, pozbude oznámení účinnosti.

(2) V oznámení buďtež uvedeny kromě údajů, které musí býti podle § 19, odst. 1. a 2., uvedeny i na časopise samém, také: kdy a jak často bude časopis vydáván, hlavni jeho ráz (politický, vědecký, literární a pod. ) a byty vlastníka, vydavatele, tiskaře, odpovědného redaktora a odpovědného správce insertní části. Je-li tiskařem nebo vydavatelem tiskopisu nebo vlastníkem časopisu společnost (sdružení osob) nebo právnická osoba, buďtež uvedena jména, adresy a byty osob, které je podle zákona, podle stanov nebo podle úmluvy zastupují.

(3) Vydavatel je povinen oznámiti státnímu bezpečnostnímu úřadu také změny, které nastanou ve příčině údajů uvedených v odst. 2., jakož i zánik časopisu.

(4) Oznamovací povinnost je splněna toliko, když oznámení došlo úřadu aspoň osm dnů před tím, než se počne časopis vydávati, a jde-li o oznámení změn, aspoň čtyřiadvacet hodin před vydáním dalšího čísla časopisu. Nenadálé změny musí býti oznámeny nejpozději zároveň s předložením úředního výtisku časopisu. Zánik časopisu má býti oznámen do

osmi dnů po tom, kdy časopis přestal vycházeti.

§ 24.

úřední výtisky.

(1) Tiskař je povinen předložití výtisk každého čísla časopisu státnímu bezpečnostnímu úřadu místa tisku. Je-li v tomto místi sídlo státního zastupitelství, budiž výtisk předložen i státnímu zastupitelství. To platí také o jiných (neperiodických) tiskopisech, jestliže nepřesahují pět tiskových archů nebo jsou-li určeny k vyvěšování na veřejných místech. Z této povinnosti jsou vyňaty tiskopisy uvedené v § 20, hudebniny bez textu a bez. slovného doprovodu a novinářské korespondence, jsou-li dodávány výhradně časopisům.

(2) Tiskne-li se tiskopis v cizině, je povinen předložiti úřední výtisk zdejší vydavatel úřadu příslušnému podle místa vydání.

(3) Povinnost předložiti úřední výtisky je splněna toliko, když byly úřadu předloženy nejpozději v době, kdy se počne tiskopis rozšiřovati. Zasílají-li se úřední výtisky tiskopisu i celý jeho náklad určený pro vydavatele poštou do téhož místa, je povinnost předložiti úřední výtisky splněna, když se odevzdají poště zároveň s nákladem určeným pro vydavatele.

(4) Zasílají-li se úřední výtisky poštou, nutno je označiti zevně slovy "úřední výtisk". Takto označené výtisky jsou osvobozeny od obyčejného výplatného (poplatku podle váhy), ač-li odevzdací místo neleží v doručovacím obvodě podávacího poštovního úřadu.

§25. Povinné výtisky.

(1) Z tiskopisů, které byly v československé republice vytištěny nebo vydány, jakož i z tiskopisů zde rozšiřovaných, které byly vytištěny a vydány v cizině vydavatelem nebo spoluvydavatelem, který má bydliště (sídlo) v československé republice, budiž po povinném výtisku zasláno úřadům (knihovnám), které budou stanoveny, vládním nařízením. Počet povinných výtisků nesmí činiti u tiskopisů, které byly vydány nákladem nepřevyšujícím 150 výtisků, více než jeden, u jiných tiskopisů

nesmí býti vyšší než pět, u časopisů šest výtisků.

(2) Povinnost zaslati povinné výtisky se nevztahuje na tiskopisy uvedené v § 20, č. 3. U jiných tiskopisů může býti tato povinnost učiněna vládním nařízením závislou na požádání úřadu (knihovny), jemuž má býti povinný výtisk zaslán.

(3) Vládním nařízením může býti přiznáno knihovnám, které nemají nárok na povinné výtisky všech tiskopisů, a nejvýše jedné další veřejné knihovně v každé zemi právo na povinný výtisk všech nebo některých tiskopisů, o něž požádají, za polovici krámské ceny. To neplatí o tiskopisech vydaných nákladem nepřevyšujícím 150 výtisků, o tiskopisech nákladně vypravených a o tiskopisech uvedených v §20.

§26.

(1) Z asiati povinný výtisk je povinen vydavatel, a to u časopisů ihned, jakmile se počne s jejich rozšiřováním v Československé republice, u jiných tiskopisů do osmi dnů od této doby.

(2) Zaslati povinný výtisk tiskopisů1 uvedených v § 20, č. 1., a oněch tiskopisů, jichž vydavatel nemá v československé republice bydliště (sídlo), je povinen zdejší tiskař, a to do osmi dnů po vytištění celého nákladu. Může to učiniti na účet vydavatele.

(3) Je-li zaslaní povinného výtisku závislým na požádání úřadu (knihovny), který na něj má nárok, prodlužují se lhůty uvedené v odst. 1. a 2. na osm dnů ode dne, kdy žádost došla. Nedojde-li žádost o povinný výtisk do lhůty stanovené vládním nařízením, nárok na povinný výtisk zaniká. Bylo-li požádáno o pravidelné zasílání časopisu, platí žádost i pro čísla, která vyjdou později.

(4) O zasílání povinných výtisků poštou platí přiměřeně ustanovení o zasílání výtisků úředních (§ 24, odst. 4. ).

(5) Ztratil-li se povinný výtisk při dopravě, budiž zaslán jiný výtisk do osmi dnů po reklamaci. To platí i v tom případě, byl-li zaslán výtisk vadný.

(6) Povinný výtisk určený k trvalé úschově (konservaci) budiž pokud možno odveden na trvanlivé látce a vždy zdarma. Jinak jsou knihovny povinny zaplatiti za nákladně vypravené povinné výtisky polovici krámské ceny, je-li přiložen k zásilce účet a není-li po-

vinný výtisk do jednoho měsíce vrácen. Které výtisky mají se pokládati za nákladně vypravené, bude ustanoveno vládním nařízením.

§27.

Povinné uveřejňování úředních vyhlášek.

(1) časopisy, které uveřejňují inseráty, jsou povinny uveřejniti soudní a úřední vyhlášky, které jsou jako takové označeny, a to beze změny, beze všech vložek a bez poznámek. Za uveřejnění smějí požadovati poplatek podle insertní sazby v časopise obvyklé. Poplatek ten nesmí však býti, nemá-li náklad na uveřejnění nésti strana, vyšší než poplatek podle sazby stanovené pro uveřejnění vyhlášek v úředním listě československé republiky.

(2) Ustanovení odst. 1. platí i o vyhláškách veřejných podniků, ústavů a zařízení, pokud se týkají oboru veřejné správy jim přikázaného.

(3) Vyhláška budiž uveřejněna do tří dnů od jejího dodání; nevyjde-li časopis v této době, budiž uveřejněna v nejbližším čísle. Postarati se o uveřejnění je povinností odpovědného redaktora. Jinak sluší užíti přiměřeně ustanovení §§ 34 a 35, odst. 1.

§28. Prozatím ne zabavení.

(1) Tiskopis může býti státním bezpečnostním úřadem prozatímně zabaven, není-li na něm uvedeno místo tisku a vydání a jméno (firma) tiskaře a vydavatele, u časopisů také odpovědného redaktora (§ 19), nebo nebyla-li povinnost předložiti úřední výtisky tiskopisu řádně splněna (§ 24).

(2) Prozatímně zabavení buď na žádost tiskaře, vydavatele neb odpovědného redaktora bez odkladu zrušeno, nebyl-li tiskopis, pro který platí povinnost předkládati úřední výtisky, do dvacetičtyř hodin, jiný tiskopis do osmi dnů po prozatímném zabavení zabaven podle ustanovení § 58 nebo 60.

§29.

Tiskopisy vyňaté z ustanovení tohoto oddílu.

Ustanovení tohoto oddílu neplatí o tiskopisech, které vydávají zákonodárné sbory,

státní a jiné veřejné úřady, podniky a ústavy, jestliže se omezují na zprávy úřední nebo slouží jen úředním účelům.

Oddíl třetí. Pravdivost časopiseckých zpráv.

§30. Tisková oprava.

(1) Koho se dotýká zpráva v časopise, má právo žádati, aby byla uveřejněna její oprava. V opravě může uváděti toliko skutečnosti, které opravují nebo vyvracejí skutečnosti ve zprávě obsažené; může se však též omeziti na, pouhé popření pravdivosti skutečností ve zprávě obsažených.

(2) Kdo jest oprávněn vykonávati za jiného právo k soukromé žalobě pro trestné činy proti cti, může také na jeho místě žádati za opravu, a to i když zpráva, která má býti opravena, nezakládá trestného činu. Za presidenta republiky, předsedu nebo člena vlády nebo guvernéra Podkarpatské Rusi může žádati za opravu také úřad povolaný k obstarávání jejich věcí. Odpovědnému redaktoru budiž na jeho žádost, učiněnou hned při dodání opravy neb obratem pošty, věrohodným způsobem osvědčen poměr opravňující žádati za opravu, jsou-li o něm důvodné pochybnosti, žádá-li na ochranu téže osoby za opravu několik k tomu oprávněných, stačí, uveřejní-li odpovědný redaktor opravu jedinou.

(3) Jménem soudů, úřadů, ústavů, podniků, fondů a orgánů státu může žádati za opravu také státní zastupitelství.

(4) Oprava budiž v čele označena jako "Tisková oprava". Ve svém úvodu má odkazovati k pojmenování a číslu časopisu, v němž byla zpráva uveřejněna, a pokud možno i k jejímu nadpisu, a na konci má býti uveden ten, kdo za opravu žádal, žadateli budiž na jeho žádost při osobním doručení vydáno písemné potvrzení, že požádal za opravu.

(5) Oprava budiž uveřejněna zdarma. Přesahuje-li dvojí výměru původní zprávy, zaplatí opravující za část, která tuto výměru přesahuje, napřed poplatek podle insertní sazby v časopise obvyklé, a neuveřejňuje-li časopis inserátů, podle sazby stanovené pro uveřejnění vyhlášek v úředním listě česko-