Řešení krise v živočišné výrobě.

Zhroucenou výrobou živočišnou a rostlinnou je podlomena nejen hospodářská, nýbrž i sociální existence československého venkova. Stavíme se jednomyslně za návrh klubu lidových poslanců, podaný dne 17. prosince 1931, kdež pro výrobu živočišnou chceme přiměřenou ochranu domácí výroby zemědělské.

Žádáme, aby se k nám dováželo jen to množství cizího zboží, které je nevyhnutelné k nerušenému zásobování, chceme tedy, aby se v prvé řadě prodávalo naše zboží domácí a pak teprve cizí. Tímto opatřením žádáme, aby zemědělci alespoň něco tržili, aby mohli konati své povinnosti, od konsumenta pak žádáme, aby dal lepšímu domácímu zboží přednost před cizím. Žádáme, aby clo na maso bylo zvýšeno na úroveň cla na živý dobytek. Žádáme snížení dopravních tarifů.

Podmínkou stabilisace cen ve výrobě živočišně je jasný přehled o produkci a spotřebě. Chceme zemědělci poraditi poctivě a upřímně. Bez statistiky výroby a spotřeby je to plané mluvení. Proto žádáme, aby sčítání dobytka provádělo se u nás 4krát za rok. Naši zemědělci nemají důvěru ke statistikám z obavy před berní správou. Proto žádáme, aby úřední tajemství tohoto sčítání bylo důkladně publikováno a sebe menší zneužití k daňovým účelům přísně potrestáno.

Žádáme, aby meziobchod slevil na cenách živočišných produktů.

Družstevní zpeněžování výroby živočišné považujeme za velmi významné svépomocné podnikání a žádáme, aby tento způsob zemědělské svépomoci byl morálně i hmotně státem podpořen. Výsledky družstevně zpeněžovacích akcí v zemi Moravsko - slezské nás plní nadějí, že cesta tato může vésti k vytčenému cíli.

Že tento náš požadavek pro ochranu výroby živočišné je spravedlivý, o tom svědči devísová opatření, která vítáme a která kladou větši důraz na okamžitou potřebu domácí výroby a trhu.

Jelikož návrhy a podněty ve shora uvedeném pojmu jsou velmi vážné a jejich provedení přinésti může značné ozdravení poměrů hlavně v zemědělství,

táží se podepsaní:

Jest vláda Československé republiky ochotna vzíti na projev Ústředního výboru Svazu lidových zemědělců čsl. a Svazu lidových otčin náležitý zřetel a uvésti ho ve skutek?

V Praze dne 7. dubna 1932.

Šamalík, Navrátil, Adámek, Janalík, Knotek,

Rýpar" dr. Mičura, Stanislav, Kaňourek,

dr. Dolanský, Vaculík, Sedláček, dr. Novák, dr.

Nosek, Roudnický, Bezděk, dr. Daněk, Myslivec,

Koček, Petr, Světlík, Stašek, Vičánek.

1724/IX.

Interpelace

poslanců Jos. Šamalika, V. Knotka, Fr.

Navrátila, Fr. Janalíka, dra L. Daňka,

dra M. Mičury a druhů

vládě

o vydání zákona na úpravu obchodu dobytkem Jatečním.

Těžká krise ve výrobě živočišné dostoupila ve všech státech vrcholu.

Všechny státy hledají prostředky, aby tuto krisi zmírňovaly a odstraňovaly.

V naší Československé republice na žádost klubu lidových poslanců zahájeno bylo v zemědělském výboru jednání o krisi ve výrobě živočišně a po exposé pana ministra zemědělství usneseno jednomyslně provésti debatu, v niž by případné návrhy a podněty použity byly za podklad zákonných opatření pro zmírněni krise živočišné.

Bohužel od začátku prosince m. r. nebyl zemědělský výbor vůbec svolán. Živočišná krise postupuje dále a nižádná zákonná opatření k jejímu zmírnění na odstraňování se nezavádí.

V Rakousku byl dne 30. října 1931 pod číslem 337 vyhlášen spolkový zákon, jímž se upravuje obchod jatečním dobytkem, masem a výrobky masnými.

Tímto zákonem organisuje se účelné obesílání dobytčích trhů jatečních a velkých tržnic dobytkem, masem a výrobky z něho. Regulují se dovozy dobytka v Rakousku i z tuzemska na hlavní trhy a upravuje se i tržba dobytka.

Zákon ten zni následovně:

»Spolkový zákon ze dne 30. října 1931, list 88, čís. 337, týkající se úpravy obchodu jatečným dobytkem, masem a výrobky masnými. Národní rada se usnesla:

§ 1. 1. ) Příhon jatečného dobytka (hovězího, vepřového a telat) na trhy jatečného dobytka, jakož i na obesílání trhu masem jmenovaných zvířat a zboží z takového masa vyrobeným, jest pouze se svolením Rakouské tržebny dobytka, nebo jejich, k tomu zmocněných orgánů přípustno, pokud je to pro určité trhy (trhy chráněné) a pro určité zboží jmenovaného druhu stanoveno nařízením spolkové vlády za souhlasu hlavního výboru Národní Rady.

2. ) Povolení pro přívozy z ciziny smi na chráněně trhy dány býti jen v takovém rozsahu, aby tím odbyt domácí produkce netrpěl a bylo zajištěno tvoření stálé ceny, odpovídající nákladům výrobním. Pro povoleni dovozu tučných prasat z ciziny platí ustanovení tohoto zákona od 1. prosince 1931.

3. Maso pocházející ze zvířat dopravených na chráněné trhy s povolením tržebny dobytka a

z takového masa vyrobené zboží může se prodávati bez povolení tržebny dobytka.

4. Zboží, postrádající požadovaného povolení (odst. 1. ) nesmí býti tržními úřady k prodeji připuštěno.

5. Nad to může býti nařízeno spolkovou vládou, že při dovozech z cizozemska povolení v odst. 1. uvedená musejí býti předložena celnímu úřadu při přívozu, při dodávce z tuzemska pak hned při převzetí zboží k dopravě veřejným dopravním podnikem nebo soukromým povozníkem. V tomto případě nesmí zboží bez předložení takového povolení býti připuštěno k dovozu, ani býti přijato k přepravě.

6. Povoleni budou tržními zřízenci odebrána a vrácena tržebně dobytka.

7. Pro provoz mimotržní v místech s chráněnými trhy, jakož i pro obesílání takových trhů z větších jatek platí uvedená ustanovení, pokud se to stanoví nařízením spolkové vlády za souhlasu hlavního výboru Národní rady.

§ 2. 1. Rakouská tržebna dobytka je komise, která má za členy:

a) jednoho zástupce spolkového ministerstva pro polní a lesní hospodářství jako předsedu,

b) jednoho zástupce spolkového ministerstva pro obchod a dopravu,

c) po jednom zástupci hlavních korporací poľno- a lesnohospodářských, komor pro obchod, živnosti a průmysl a komor pro dělníky a zřízence, jakož i po 1 náhradníku.

Zástupce zmíněných korporací a jejich náhradníky povolává na základě dvojích návrhů spolkový ministr pro polní a lesní hospodářství.

Rakouská tržebna dobytka podřízena je spolkovému ministru pro polní a lesní hospodářství. Rozhoduje podle volné úvahy. Zástupci spolkového ministerstva pro polní a lesní hospodářství a onomu ministerstvu obchodu a dopravy přísluší právo námitky. V takovém případě rozhoduje spolkový ministr pro polní a lesní hospodářství s konečnou platností.

2. Členství rakouské tržebny dobytka je čestným úřadem a muže býti kdykoliv odvoláno. Na návrh hospodářských společenstev jmenovaní členové a jejich náhradníci skládají spolkovému ministru polního a lesního hospodářství slib a jsou vázáni mlčenlivostí.

3. Jednací řád rakouské tržebny dobytka je stanoven nařízením spolkové vlády za souhlasu hlavního výboru Národní Rady.

§ 3. Tržebna dobytka má vydávati povolení v tom rozsahu, aby bylo zabezpečeno dostatečné obesílání trhu, kterým má býti zajištěno zásobení obyvatelstva masem a masnými výrobky za cenu, při které by tuzemská výroba přišla na svůj účet Spolková vláda číselně může stanoviti počet jednotlivých druhů zboží pro jednotlivá místa s chráněnými trhy po slyšení obci.

§ 4. 1. Živnostenský prodej živých zvířat, řečených v § 1. odst. 1. a živnostenský prodej masa k masných výrobků z těchto zvířat ve velkém (prodavačům) nejen na vlastní, ale i na cizí účet může v místech s chráněnými trhy se provozovati len se schválením rakouské tržebny do-

bytka, pokud je to stanoveno nařízením spolkové vlády za souhlasu hlavního výboru Národní Rady.

2. Osoby, oprávněné pro živnost řeznickou nebo uzenářskou nepotřebují povolení (odst. 1. ), pokud prodávají v rozsahu své řeznické neb uzenářské živnosti a pokud jde o zboží získané v tuzemsku.

3. Uchazeči, kteří podají žádost nejpozději 6 týdnů po početí působnosti nařízení (odst. 1. ), mohou pokud jiné předpisy tomu nepřekážejí prodávati až do případného zamítnutí.

§ 5. Hlavní hospodářská společenstva a ony obce, v nichž tato hlavni společenstva nemají zastoupení, jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto spolkového zákona vhodnými odborníky.

§ 6. Kdo jedná proti předpisům tohoto zákona, nebo na základě tohoto zákona vydaným nařízením dopouští se správního přestupku a bude potrestán politickým okresním úřadem peněžitou pokutou až do 50. 000 šilinků, nebo vězením až do 6 měsíců. Při přitěžujících okolnostech může býti vedle peněžité pokuty uvalen také trest vězením. Mimo trestu na penězích může býti prohlášeno zboží, na něž se trestní čin vztahuje, za propadlé ať náleží komukoliv. Nebylo - li zboží zabaveno a nemůže-li býti také hned dostiženo, může býti. dodatečně peněžitá pokuta do výše ceny zboží zvýšena. Náhradní trest za dodatečnou pokutu nesmí přesahovati 6 měsíců.

§ 7. 1. Stoupne - li na chráněných trzích za 4 po sobě jdoucí hlavní trhy průměrná cena živého jatečného skotu, živých prasat nebo telat o 5%, živých tučných prasat o 10% nad průměrné ceny uvedeného zboží v druhém a třetím čtvrtletí 1930, pak neplatí pro zásobování dotyčných obcí ustanovení §§ l až 6 ohledně tržby zmíněných zvířat a masa z nich a zboží z tohoto masa vyrobeného.

Klesnou - li ceny týmž způsobem pod zmíněnou cenovou hranici, pak nutno opět ustanovení §§ 1 až 6 uplatniti.

2. Tržní úřady obci, o něž se jedná, mají neprodleně oznámiti spolkovému ministerstvu pro polní a lesní hospodářství, jakmile zmíněná cenová hranice se překročí, anebo ceny pod ni klesnou.

3. Zda podle ustanoveni odstavce 1. předpoklady pro upotřebení §§ 1-6 pro jednotlivé druhy zboží nastaly, rozhodne do 8 dnů po dojití sdělení tržních úřadů (odst. 2. ) rakouská tržebna dobytka.

§ 8. 1. Tento spolkový zákon platí po dobu ohroženého odbytu dobytka.

Doba, kdy tyto předpoklady pominou, oznámena bude nařízením spolkové vlády za souhlasu hlavního výboru Národní Rady.

2. Prováděním tohoto spolkového zákona jest pověřen spolkový ministr polního a lesního hospodářství v dorozuměni se spolkovým kancléřem (jemu podle článku 77, odst. 3. ústavního zákona spolkového podle ustanovení z r. 1929 příslušní ministři) a se spolkovým ministrem obchodu a tržby. «

Spolková vláda doplnila zákon ten prováděcími nařízeními ze dne 3. listopadu, list 90, čís.

345 a ze dne 6. listopadu 1931, list 90, čís. 346, jakož i jednacím řádem rakouské tržebny dobytka.

Jelikož i v naši Československé republice musí se nejrychlejším způsobem otázka krise v živočišné výrobě řešiti a jelikož shora uvedený spolkový zákon v Rakousku velmi dobře se osvědčil, táží se podepsáni:

Jest vláda Československé republiky ochotna co nejrychleji předložiti Národnímu shromáždění osnovu zákona o úpravě obchodu jatečným dobytkem, masem a výrobky masnými, jíž za podklad sloužiti bude spolkový zákon v Rakousku ze dne 30. října 1931, list 88, čís. 337 - upravená dle poměrů a potřeb naší republiky?

V Praze dne 7. dubna 1932.

Šamalík, Knotek, Navrátil, Janalik, dr. Daněk,

dr. Mičura,

Adámek, dr. Dolanský, dr. Novák, Roudnický,

Stašek, dr. Nosek, Myslivec, Rýpar, Stanislav,

Bezděk, Sedláček, Světlík, Vičánek, Kaňourek,

Košek, Petr, Vaculík.

1724/ X (překlad).

Interpelácia

poslanca Hokkyho a druhov ministrovi sociálnej pečlivosti

o rentách válečných Invalidov, vdov, sirôt a predkov a o súvisiacom s tým štátnym občianstvom československým.

Pane minister!

Poukazovanie rent válečným invalidom, vdovám, sirotám a predkom v poslednej dobe v preveľa prípadoch viazlo, lebo mnohí nemôžu dokazovať svoje štátne občianstvo následkom dnešnej naprosto nemožnej právnej prakse. Už v l §, odst. 2 zákona zo dňa 20. februára 1920, č. 142/920, vyslovuje sa toto:

»Podmienkou nároku na rentu je štátne občianstvo československé«.

Pane minister! Shora uvedení už vyše desať rokov požívali horejšie renty prez to, že československé štátne občianstvo už vtedy bolo predpokladom poukazovania renty invalidom, vdovám, sirotám a predkom. Nielen Izä, ale nezbytne nutno predpokladať povinnosť, že túto conditio sine qua non už vtedy požadoval každý úrad, lebo veď už § l cit. zákona so zvláštnym dôrazom požaduje štátne občianstvo československé. Sám úrad pokladal stranu, ktorá požívala rentu, za štátneho občana československého.

Avšak kam sa má obrátiť dnes ten, komu odňatá bola prislúchajúca jemu renta pre domnelý nedostatok štátneho občianstva.

I keby tu o tom žiadneho zákona nebolo, už zo všeobecného ľudského a sociálneho hradiska nesmelý by byť renty zastavené a v biedu uvrhnuté vdovy, siroty, invalidi a tí, ktorí pochádzajú už beztoho z najchudobnejších vrstiev spoločenských, lebo veď je-li ich existenčné minimum zaistené, už nemôžu brať účast na žiadnych rentách.

S úctou tážem sa preto pána ministra:

Či možno s hľadiska ľudského alebo sociálneho pozbaviť rent jednotlivcov, ktorí ich po dobu desať rokov úradne i podľa svojho vlastného názoru ako štátni občania požívali.

Či ste ochotný urýchlene zakročiť, aby sa situácii menovaných uľavilo tým, že by mohli svoje pôžitky resp. renty znova požívať, lebo ľudsky nespravedlnou a s hľadiska sociálneho nemožnou praxou je tá, ktorú československá vládna správa voči týmto úbožiakom uplatňuje.

V Prahe v mesiaci apríli 1932.

Hokky,

dr. Jabloniczky, Szentiványi, Nltsch, dr. Törköly,

Oehlinger, dr. Mayr-Harting, Zajiček, dr. Luschka,

Fritscher, Scharnagl, Greif, Bobek, Dobránsky,

dr. Szüllö, Fedor, dr. Holota, Krumpe, Kunz,

dr. Petersilka, Kurfak.

1724/ XI. (překlad)..

Interpelácia

poslanca Hokkyho a druhov

ministrovi národnej obrany a ministrovi sociálnej pečlivosti

o vojenskej invalidite Jozefa Bálogh, bytom v Tekove.

Páni ministri!

Jozef Balogh, bytom v Tekove a tamtiež narodený vo februári 1907, nastúpil vojenskú službu 1. októbra 1928 u husárskeho pluku č. 9 vo Vysokom Mýte a odtiaľ v marci 1929 preložený bol do Pardubíc.

V mesiaci septembri 1929 pri čistení koňa bol koňom kopnutý do žalúdka. Ihneď prevezený bol do nemocnice v Pardubiciach. Tu podstúpil ťažkú operáciu. Po uzdravení v marci 1930 bol odzbrojený. Jeho rana zacelila sa už v mesiaci decembri. Ale pre neschopnosť k práci nechcel vystúpiť zo sväzku armády, ač ho chceli prepustiť. Nemal kam ísť na zimu, mohol sa odobrať iba ku svojmu 70 rokov starému a taktiež práce neschopnému otcovi, ktorý súc úplne bez-

majetný a ku práci nespôsobilý, nemohol sa postarať ani o jeho výživu ani o ošetrovanie.

Sľúbili mu, že mu poukážu invalidnú rentu. Do dneška však nedostal ešte ani haliera, hoci pre invaliditu je ešte i dnes ku každej fyzickej práci nespôsobilý.

Naproti tomu však žiadajú na ňom štátne občianstvo, kým v dobe, keď bol odvedený a ani po celú dobu jeho vojenskej služby nepožadovali od neho túto listinu.

Posledne, keď nalieha na poukázanie renty, žiadajú na ňom, aby si podal žiadosť u okresného úradu k tunajšiemu pobytu.

Na základe toho, čo som uviedol, s úctou tážem sa pánov ministrov:

Vojaci, ktorí boli po čas vojenskej služby zmrzačení, dostanú invalidnú rentu len vtedy, predložia - li vysvedčenie o štátnom občianstve?

Či sú páni ministri ochotní postarať sa, aby vojakom, ktorí boli po dobu vojenskej služby zmrzačení, dostalo sa príslušného zaopatrenia a zabezpečenia živobytia, pokiaľ sú práce a zárobku neschopní?

Či ste ochotní postarať sa, aby vojaci, ktorí boli zmrzačení po dobu vojenskej služby, neboli pre štátne občianstvo šikanovaní?

Vrhalo by veľmi špatné svetlo na demokratickú republiku to, keby sa vojakom, zmrzačeným po dobu vojenskej služby nielen príslušného zaopatrenia a zaistenia živobytia nedostalo, ale bolo - li by tiež ich štátne občianstvo učinené pochybným. Je to tým zvláštnejšie, lebo menovaný invalida tuná sa narodil a jeho otec zdržuje sa na tomto území už 50 rokov.

Či ste ochotný postarať sa, aby Jozef Balogh, bytom v Tekove, svoju invalidnú rentu čo najskôr obdržal, a aby pre štátne občianstvo žiadnym spôsobom nebol šikanovaný?

V Prahe dňa 16. marca 1932.

Hokky,

dr. Jabloniczky, Szentiványi, Oehlinger, dr. MayrHarting, Zajiček, dr. Luschka, Fritscher, Bobek, Scharnagl, Greif, Dobránsky, dr. Szüllö, Fedor, Nitsch, dr. Holota, Krumpe, dr. Petersilka, Kunz, Kurťak, dr. Törköly.

1724 XII. (překlad).

Interpelácia

poslanca Hokkyho a druhov

ministrovi školstva a národnej osvety

o maďarských odbočkách meštianskych,

obchodných a priemyselných škôl vo

Veľkej Sevľuši.

Pane minister!

Už 11. augusta min. roku poslal som Vám, pane minister, dopis vo veci maďarských odbo-

čiek meštianskych, obchodných a priemyselných škôl vo Veľkej Sevľuši. Na tento dopis dostal som dňa 18. novembra minulého roku pod čís. 6296/31 odpoveď, že je zavedené pokračovaniu čo do zriadenia odbočiek na školách shora uvedených. O výsledku jednania vraj obdržím v náležitej dobe zprávu od ministerstva.

Od dáta môjho dopisu uplynulo 3/4 roka a od dáta Vášho ct. dopisu 5 mesiacov, a predsa zprávu som ani do dnes neobdržal a o zriadení shora zmienených odbočiek neviem žatým nič.

S úctou tážem sa pána ministra:

1. Či ste ochotný s urýchlením postarať sa o to, aby maďarské odbočky na školách výšuvedených boly čo najskôr zriadené, aby tým i dietkam maďarským dostalo sa vyučovania v ich materinskej reči a ony mohly takto nabývať potrebných vedomostí?

2. Či ste ochotný postarať sa, aby tejto žiadosti obecenstva Veľkej Sevľuše a okolia bolo čo najskôr vyhovené? Maďarské deti musia opúšťať školy bez príslušných vecných znalostí, keďže niektorý profesor prednáša rusínsky, iný veľkoruský, tretí ukrajinsky, štvrtý česky, piaty slovensky a sotva sa nájde mezi dietkami taký Mezzofanti, ktorý okrem svojho materinského jazyka mohol by sa toľkým jazykom naučiť, následkom čoho deti ani pri najlepšej pilnosti nemôžu nabývať vecných vedomostí.

V Prahe dňa 15. apríla 1932.

Hokky,

Szentiványi, dr. Holota, Zajíček, dr. Törköly, Oehlinger, Greif, Fedor, Nitsch, Bobek, Krumpe, dr. Mayr-Harting, Scharnagl, Fritscher, Kurťak, dr. Szüllö, Dobránsky, dr. Jabloniczky, dr. Petersilka, Kunz, dr. Luschka.

1724/ XIII.

Interpelace

poslanců Kopeckého, Klimenta, Śliwky a soudruhů

ministrům vnitra a spravedlnosti

o hrozném ztýrání a nezákonném věznění dělnice Viktorie Válové z Horní Suché.

Ve středu dne 31. března t. r. dopoledne měla býti v H. Suché ve Slezsku schůze žen v Dělnickém Domě. Viktorie Válová, manželka horníka v H. Suché 274, na schůzi tu nešla, poněvadž viděla velkou tlupu strážníků, kteří vstupovali do automobilu a jeli až k zástupu shromážděných horníků v hostinci Steinhauerově. Strážníci hnali shromážděné horníky a jejich ženy v tu stranu, kde stála Válová. Přes to, že se tato shro-

máždění neúčastnila, byla strážníky bita a sice obuškem na levou ruku. Strážníci ji chtěli táhnout do předu, ale Válová se proti tomu ohradila, poněvadž tam došlo ke srážce. Na to se na ni vrhlo šest strážníků a jeden policejní agent v civilu a chtěli ji přivésti na auto. Tajný ji přitiskl browning přímo na ústa a řekl, že musí jít. Nějaký neznámý horník přišel k strážníkům a řekl jim, aby Válovou nechali na pokoji, že je to jeho žena, že ničeho neudělala, aby ji pustili. Poněvadž se Válová skutečně ničeho nedopustila, musili ji strážníci pustiti. Potom šla Válová s oním horníkem dále. Mezitím přijelo ještě druhé auto s policisty a všichni strážníci šli za lidmi. Bili je a dokonce stříleli na horníky. Válová, když policie už lidi zahnala a vše utichlo, šla klidně do předu ve směru ke svému domovu. Strážníci ji beze všeho pustili. Tu zavolal onen policejní agent, který ji před tím dal revolver k ústům, na strážníky, aby ji zadrželi, že je prý pnou ženou, která před tím nechtěla jíti s nimi. Na to byla Válová zatčena a strčena do policejního auta. Ona se lekla a chtěla se uchýlit do domu v kolonii. Tu však přiběhlo za ní mnoho policistů a chytili ji za ruce. Jeden z nich ji chytil za nohu a udeřil ji obuškem přes levou nohu. Potom ji strážníci vlekli do auta a při tom ji zbili po levé ruce, po pravé ruce a vůbec po celém těle, takže úplně pozbyla vědomí. Teprve v nákladním autu, do kterého byla naložena, přišla zase poněkud k sobě. Auto jelo přes kopce a při tom následkem otřesů vrhalo ji vzhůru, takže se převrátila. Tu ji jeden ze strážníků zase obuškem udeřil a ostatní ji bili pěstmi. Prohlásili, že má prý v autě sedět potichu. Ona jim odpověděla, že oni se mohou držet rukama, že ona však se nemůže ničeho chytit. Strážnici jí dali řetěz, aby se mohla držeti. Pak ji zavedli na četnickou stanici v Horní Suché. Tam se jí udělalo nevolno. Opřela proto hlavu o lůžko, na kterém spí četníci a žádala, aby jí podali vodu. Pozbyla pak opět na dlouhou dobu vědomí. Když se konečně probrala z bezvědomí, ležela na zemi. Byla úžasně slabá. Nikdo se však o ni vůbec nestaral. Když jí po nějakém čase bylo zase poněkud lip, sedla si a dívala se kolem sebe, kde vlastně je. Tu přišel strážmistr, ale neřekl jí ničeho. Pak si ona sedla na židli, dostala však záchvat a bylo jí při tom zima. Nemohla se však udržeti na židli a ulehla proto na zem. K večeru jí řekli, že má nastupovat do auta, které bylo plné strážníků. Tu přišli její děti a plakaly, ale strážníci je odtrhli a posadili Válovou zase do auta. Také její muž Ludvík Vála byl přítomen. Poněvadž Válová byla velmi slabá, požádala strážníky, aby ji aspoň pustili k desce, aby se mohla opřít. Oni jí však ani to nedovolili. V Karvinné někteří strážníci vystoupili a zůstalo jich jen asi pět. Šaty Válové byly zcela zašpiněné blátem. V Karvinné byla z auta vystrčena a strčena do vězení, kde zůstala asi hodinu ležet na posteli. Žádala muže, který tam byl přítomen, domnívajíc se, že je to lékař, aby se ji podíval na nohu. Tento jí na to řekl, že prý to nebude tak špatné.

Dne 1. dubna bylo jí řečeno, že bude za chvíli puštěna na svobodu. Ale za půl hodiny přišli

znovu a chtěli ji dodat po nákladním autě do Ostravy. Poněvadž však byla tak slabá, musela být naložena do osobního auta a byla převezena do Ostravy. Tam byla opět strčena do vězení, ačkoliv byla tak slabá, že ji museli vléci za ruce a nohy nahoru. Jak ji položili, tak zůstala ležet až do příštího dne ráno. V ostravském vězení žádala už ihned po svém převezení o lékaře, ale bylo jí řečeno, že prý tento není doma. Teprve v pátek dne 2. dubna přišel lékař. Mezitím trpěla Válová po celou noc hroznými bolestmi, takže nepřetržitě plakala. Ruce měla úplně tuhé a nemohla se ani obléci. Musela proto býti odvezena do nemocnice. Ale ještě když ji nesli, udeřil ji jeden policejní agent dvakráte po nose a řekl: »Ještě žije. « Od té doby je Válová držena ve vězení resp. v nemocnici. To vše přes to. ačkoliv se nedopustila žádného trestného činu a vyšetřování mohlo býti již dávno skončeno. Ani soukromým lékařům, kteří chtěli zjistit její zranění, nebyl povolen přístup k ní. To vše svědčí o tom, že s Válovou jak bezpečnostní, tak soudní orgány nakládaly naprosto svévolně a protizákonně.

Ptáme se proto pánů ministrů:

Je pan ministr vnitra ochoten věc neprodleně řádně vyšetřit a co nejpřísněji potrestat ony strážníky a onoho policejního agenta, kteří s dělnicí Válovou tak surově zacházeli?

Je pan ministr spravedlnosti ochoten bezodkladně naříditi okamžité propuštěni Válové na svobodu a potrestat soudní orgány za jejich svévolný postup?

V Praze dne 23. dubna 1932.

Kopecký, Kliment, Śliwka,

Barša, Dvořák, Babel, Török, Russ, Gottwald,

Höhnel, Stelner, dr. Stern, Hruška, Juran, Hrubý,

Novotný, Vallo, Čižinská, Hodinová, Kuhn, Tyll,

J. Svoboda, K. Procházka, Hádek.

1724 XIV (překlad).

Interpelace

poslanců inž. O. Kalliny, Geyera

a druhů ministrovi veřejných prací

o neudržitelném stavu většiny okresních

silnic v chebském kraji, který vzrostl

již na dopravní pohromu a těžce poškodil

celé hospodářství.

Okresní silnice chebského a zvláště vildštejnského okresu jsou neuvěřitelně zanedbané. Pro nedostatek moderních dopravních silnic v této průmyslově oblasti nakupovači, kteří dnes větši-

nou jezdí automobily, prostě se tomuto kraji vyhýbají. Tyto poměry však zle poškozují také západočeské lázně, poněvadž špatný stav těchto silnic přímo odstrašuje také weekendové hosty s druhé strany hranic. Každá státní správa, aby podporovala domácí průmysl, tak těžce ohrožený, a cizinecký ruch, snažila by se poskytnouti prostředky na udržování silnic, poněvadž právě zde uložené peníze se určitě zúrokují. Jak patrno z připojených fotografií, *) jde zde skutečně o více než oprávněné stížnosti obyvatelstva z tohoto kraje. Městská a okresní zastupitelstva po léta marně usilují o přiměřený příděl ze silničního fondu.

Nejdůležitější z těchto silnic, jejichž vybudování musíme co nejnaléhavěji žádati, jsou tyto: Schönbach-Horní Lomany, Schönbach-Gossengrün, Schönbach-Kraslice a Schönbach-Plesná jako spojovací silnice mezi již zřízenými hlavními silnicemi. Kdyby se neprodleně přikročilo k vybudování těchto silnic, bylo by možno i produktivní péčí o nezaměstnané čeliti velké nezaměstnanosti v tomto kraji.

Interpelanti se tedy táží, je-li pan ministr ochoten ihned provésti všechna příslušná šetření a v dohodě s ministerstvem sociální péče učiniti všechna opatření, aby se mohlo neprodleně započíti s vybudováním tohoto silničního trojúhelníku, což by nejen povzneslo hospodářství, nýbrž i úspěšně potíralo nezaměstnanost?

V Praze dne 19. dubna 1932.

Inž. Kallina, Geyer,

dr. Schollich, dr. Hanreich, Horpynka, Schubert, Kasper, Krebs, Simm, dr. Mayr-Harting, Krumpe, Greif, Scharnagl, dr. Petersilka, Bobek, Schubert, Knirsch, Oehlinger, Inž. Jung. Matzner, dr. Keibl, dr. Hassold.

*) Obrázky silnic v chebském okresu, jenž je vstupní branou k českým světovým lázním. (Viz str. 16-17).

Původní znění ad 1724/ V.

Interpelláció

a pénzügyminiszter úrhoz

a földművesek jövedelemadó átalányalapjának megállapítása tárgyában.

Beadják Holota János dr. képviselő és társai.

A pozsonyi vezérpénzügyigazgatóság a múlt hetekben állapította meg a földművesek jövedelemadójának kivetésénél használandó átalányokat. A kiadott irányelvekből az tűnik ki, hogy a ve-

zérpénzügyigazgatóság egyáltalán nem vette figyelembe, hogy Szlovenszkón a múlt évben katasztrofálisan rossz termés volt, de a táblázatok részletes megvizsgálása azt mutatja, hogy az átalányalapok megállapítása nagyon ötletszerűen történt.

Ezt a feltevést bizonyítja az, hogy például Nagy és Kisszelmenc község gazdái számára magasabb átalány van megállapítva, mint a velük szomszédos Ptruksa község féldmüvelöi részére, bár mind a három község határa egyformán beleesik az árterületbe s a földek minősége is egyforma. Viszont Nagy és Kisszelmenc községek gazdái a jövedelemadó alap átalánynál egy osztályban vannak Palágy, Komoróc és Ruszka községek gazdáival, pedig ez utóbbi községekben az árvizek, elemi csapások fogalma csaknem ismeretlen dolog, míg Nagy és Kisszelmenc határát úgyszólván minden évben elönti az árviz, amint az a legutóbbi három évben tavasszal és ősszel is megismétlődött. Ennek oka az, hogy a világháború éveiben a Latorca bal partján a Csap-Szürte között levő vasúti hídtól egészen Leleszig védőgátat építettek s míg azelőtt a Latorca a tavaszi és őszi áradások idején mind a két partot elöntötte, most csak a jobb partját önti el s mialatt Nagyszelmec és Ptruksa között csak csónakon lehet közlekedni, ugyanakkor a balparti községek határában a gazdák vígan, zavartalanul dolgozhatnak mezőiken.

Az árvízkárokat csak fokozza az a körülmány, hogy a Latorca felső folyását, amely Ruszinszkóba esik, már az államfordulat után részben szabályozták, a kanyarulatokat átvágták, ezáltal a víz sodra sokkal erősebb s folyása sokkal gyorsabb lett, ennek következtében a Latorca már a nagyobb zivatarok idején is kilép medréből. Viszont a Latorca folyó szlovenszkói szakaszának szabályozásáról egyelerő semmit sem hallani s igy nincs kilátás arra, hogy Nagy és Kisszelmenc s Ptruksa községek helyzete a közel jövőben javulna.

Nagy és Kisszelmenc község határát legutóbb 1931 őszén is elöntötte az árviz, amikor az őszi gabona már el volt vetve s igy annak egy része elrothadt, másrésze kifagyott. De ez év tavaszán sem kímélte meg az árviz a nevezett két köszéget, minek következtében a lakosság ismét nagyon szomorú gazdasági év elébe néz.

Az előadottak alapján kérdezzük a pénzügy miniszter úrtól:

1. Van-e tudomása arról, hogy Nagy és Kisszelmenc községek határát az árviz úgyszólván minden évben elborítja?

2. Hajlandó-e haladéktalanul intézkedni, hogy Nagy és Kisszelmenc községek a jövedelemadó átalány tekintetében Ptruksa községgel egy osztályba soroltassanak?

3. Hajlandó-e haladéktalanul elrendelni, hogy egész Délszlovenszkóra kiterjedőleg a vezérpénzúgyigazgatóság vegye revízió alá a jövede-