mu zastupiteľstvu odvolali a mimo toho vyhrožuje takým, ktorí sa vzpierajú vyhoveť tejto jeho žiadosti, že im odníme podporu zo stravovacej akcie a podporu v nezamestnanosti
Pýtame sa preto pánov ministrov:
1. ) Či sú im skutočnosti v tejto interpelácii uvedené známe?
2. ) Či chcú pôsobiť v tom smysle, aby Krajinský úrad konečne v smysle platných zákonov vybavil záležitosť o ktorú sa v interpelácii jedná.
3. ) Či pán minister vnútra chce nariadiť šetrenie vo veci jednania notára Janeka a o výsledku jeho šetrenia nás uvedomil?
V Prahe, dňa 7. apríla 1932.
Hrušovský, Polívka, Bazala,
Zeminová, Mikuláš, Sladký, inž. Záhorský, Berg-
mann, Solfronk, Richter, Dávid, Lanc, Šmejcová,
Špatný, Tykal, Vaněk, B. Procházka, Langr, Stej-
skal, dr Patejdl, dr Moudrý, Malý.
1693 VI.
Interpelace
poslanců Jana Koudelky, Františka Bíňovce, inž. Jar. Nečase, Jar. Kučery, Jána
Bečko a soudruhů
ministru zemědělství
o sanaci řepařské produkce.
Kříse v světovém obchodu cukerním způsobila katastrofální krisi produkce cukrovky v naši zemědělské výrobě. Od několika roků dostávají řepařící zemědělci za řepu ztrátovou cenu vnucovanou jim cukrovarským kartelem s podmínkami stále těžšími. Mezi nejtěžší podmínky dlužno zajisté uvésti podmínku restrikce osevu řepy, která loni činila 20% z průměru osevní plochy let 1927, 1929 a 1930 (v Čechách), a která letošního roku má činiti v Čechách a na Moravě dalších 20%, na Slovensku pak mnohem více.
Avšak i za toto podstatně menší množství řepy nedostávají zemědělci pěstitelé cukrovky slušnou cenu, nýbrž zase cenu hluboce ztrátovou. Cena ta pohybuje se kol 10 Kč, za jistých okolností pak jde hluboko pod tuto částku.
Je s podivem, že zemědělská politika Československé republiky ponechává řepaře jejich smutnému osudu a v plen cukrovarskému kartelu. Výsledkem těchto poměrů je úplné ochuzení zemědělsky nejbohatších našich krajú a nesmírné národohospodářské škody, plynoucí z pasivity a nevyužitkování nejlepších našich půd.
Hledíce k vývoji poměrů v světové produkci cukerní, vyslovujeme své přesvědčení, že cukerní výroba není s to vrátiti sama rentabilitu produkci
cukrovky a provésti hospodářskou obnovu našich řepařských oblasti. Z té příčiny dlužno hledati pomoci také jiným směrem. Vidíme ii v obráceni řepy k výrobě lihu.
Pokládáme za svou povinnost a za povinnost všech činitelů, jimž náleží péče o ozdravení poměrů v našem zemědělství, použiti příležitosti zvýšení lihového kontingentu v důsledcích míchati lihu s benzinem, k provedeni základní a trvalé sanace naší řepni produkce. K dosažení tohoto trvalého úspěchu nesmírného zemědělského a národohospodářského významu je třeba přibližně 350. 000 hl lihu, tedy množství mnohem menší než je ono, o které má býti lihový kontingent novými zákonnými opatřeními zvýšen.
Nemůžeme souhlasiti s plánem, ponechati v dosavadní anarchii výrobu lihu. S hlediska hospodářského a zemědělského trváme bezpodmínečně na tom, aby lihovary v oblastech bramborářských vyráběly líh jen z brambor. Budou-li tak činit, spracují i při nezvýšených kontingentech lihových mnohem více brambor než dosud, neboť zpronevěřuji se svému zemědělskému posláni a místo z brambor větši množství lihu vyrábějí z melasy a řepy, kterou dopravuji z řepařských oblastí.
Ministerstvo zemědělství v prvé řadě je povoláno podle své povinnosti zasáhnouti plnou vahou svého vlivu k prosazení spravedlivého požadavku sanace řepařské produkce. Je dále povinno podniknouti v souhlase s řepaři nutné organisační kroky a umožniti i finančně zřízeni účelné sítě lihovarů v řepařských oblastech.
Podepsaní se proto táží:
1. ) Je pan ministr zemědělství toho míněni, že je třeba sanace řepařskč produkce a povinnosti ministerstva zemědělství rozhodně a důsledně o ni usilovati?
2. ) Je pan ministr zemědělství informován o lom, že výroba lihu z řepy je mnohem lacinější výroby lihu z brambor a je ochoten v zájmu pěstitelů brambor uložiti bramborářským lihovarům bezpodmínečnou povinnost vyráběti líh jen z brambor zemědělských producentů?
3. ) Je pan ministr zemědělství ochoten plnou vahou svého úřadu zasaditi se o přidělení potřebného lihového kontingentu řepařským oblastem pro trvalou sanaci řepařské výroby a uložiti svému úřadu provedení potřebných organizačních, technických a stavebních příprav?
V Praze, dne 7. dubna 1932.
Koudelka, Biňovec, inž. Nečas, Kučera, Bečko, Seidl, Chalupa, Neumeister, Brožík, Hampl, dr Winter, Staněk, Husnaj, Chalupník, Nový, Pik, dr Markovič, Polach, Klein, Prokeš, dr Mareš, Vácha,
Jurnečková-Vorlová, Benda, Srba, V. Beneš, Tayerle.
1693/VII.
Interpelace
poslanců Rud. Berana, dr Frant. Staňka, Fr. Mašaty, dr A. Štefánka a druhů
vládě
o změně nařízení ze dne 28. března 1881 č. 30 ř. z. o přecejchování měr, závaží a vah.
Nařízení ministerstva obchodu ze dne 28. března 1881 č. 30 i. z. v §u 1. lil. b. stanoví, že váhy, kterých se v obchodu obecném na vážení užívá, musí býti periodicky přecejchovány před projitím každého druhého roku. V §u 6. pak stanoveny jsou trestní sankce na přestoupení tohoto nařízení.
Ustanoveními. těmito, která jsou dnes již velmi zastaralá, jsou zejména v přítomné těžké době velmi citelně dotčeni zemědělci. Dle předmětného předpisu je povinen každý majitel tak zv. decimální váhy (a dnes má ji již každý téměř rolník) dostav'!) se vždy za dva roky s váhou na příslušný úřad a zaplatiti značný poplatek za její přezkoušení.
Zástupci soukromých firem chodí po venkově, upozorňují na tento předpis a hrozící značné pokuty za jeho nedodržení, nabídnou se z pravidla, že na místě provedou úpravu neb opravu váhy, smluví s úřadem vyslání kontrolního orgánu na určité místo, kam se váhy dovezou k úřednímu řízení Tímto shromážděním vah v každé jednotlivé obci vychází se sice částečně vstříc rolnictvu tím, že nemusí s váhou na příliš mnohdy vzdálený úřad, ale poplatky a účet firmy jsou neúměrně vysoké. Pouhý takový účet za rozebrání a opravu váhy, nečítaje v to vlastni poplatky, činívá i 100-120. - Kč.
Předpis s tak značnými důsledky finančního rázu je snad odůvodněn v zájmu zákazníků plně u obchodníka, který na takovéto váze váži zboží celý den nepřetržitě po dvě léta. Je však příliš přísný u zemědělců, kteří na nich několikráte za rok váží jen pár metráků obilí a něco málo jiných svých výrobků a to tím spíše, že zboží to bývá kupujícím opětně na jiné váze převažováno.
Bylo by zde tudíž velmi spravedlivé bez jakékoli újmy, která by tím komukoliv mohla vzniknouti, příslušnou lhůtu v takovýchto případech náležitě prodloužiti. Mimo to jistě <by dostačovalo upraviti prováděni cit. nařízení tak, že by přísežný kontrolní orgán navštívil vždy po projití lhůty všecky majitele vah v té které obci, dobrým váhám potvrdil další používání a vadné poukázal úřadům k přezkoušení. Tento způsob zaveden je u parních kotlů a dobře se osvědčuje.
Podepsaní táží se proto:
1. ) jsou shora uvedené oko'n. osti vládě známy?
2. ) jest vláda ochotna tyto zastaralé předpisy nahraditi předpisy novými, v nichž by byly uplatněny tyto zásady:
a) aby dosavadní dvouletá lhůta byla náležitě a úměrně u zemědělců - vlastníků decimálních vah prodloužena,
b) aby revise takovýchto vah byla přijatelně upravena a usnadněna kontrolními orgány?
V Praze, dne 4. března 1932.
Beran, dr Staněk, Mašata, dr Štefánek, Teplanský, Machník, Haupt, dr Černý, NejezchlebMarcha, dr Zadina, Chloupek, Ščerecký, Dorič, dr Suchý, Jan Tůma, Pozdílek, Zářecký, Vančo, inž. Žilka, Křemen, dr Kalas, Kočandrle, Marek, Honzl, Pelíšek, Bistřícký, Blažek.
1693 VIII (překlad).
Interpelácia
poslanca dr Torkoly-a a druhov
ministrovi financií
o daňových úľavách občanom poškodeným povodňou v Gemere.
Obec Gemer v okrese Tornaľa bola už dvakrát v r. 1930 a 1931 zaliata riekou Šajovou tak, že zo všetkej výmery pôdy obce 2312 kat. jutár 1136 čtv. siah bolo vyše 1/3, tedy viac ako 800 kat. jutár pod vodou, takže na tejto výmere sa buďto vôbec nič neurodilo, alebo len tak málo, že to nestačilo ani na úhradu pracovných nákladov.
Obecné predstavenstvo pri každej príležitosti hlásilo škody povodňou spôsobené finančnému riaditeľstvu i okresnému úradu v Tornale, odkiaľ prednosta finančného riaditeľstva a okresný náčelník osobne vyšli zistiť škody a tam fakticky konštatovali, že jedna tretina celého obecného obvodu je pod vodou a sľúbili obci, že jej budú poskytnuté berné úľavy zákonom zaistené.
Daň dôchodová napriek tejto úradnej konštatácie bola v r. 1931 v práve takej miere vymeraná obci Gemeru podľa paušalovaných cien vopred stanovených, ako keby obec nebola škodu vôbec utrpela a ani pri vyrubovaní dane obratovej a dane pozemkovej nebral vyrubovací úrad zreteľ na utrpené škody.
Čo skoro bude zahájené vyrubovanie dane dôchodovej z r. 1931 a podľa pozorovaných príznakov ani teraz nechcú brat zreteľ na veľkú živelnú pohromu, konštatovanú u tejto obce úradne.
Hospodársky rok 1931 bol katastrofálny i pre obce, ktoré neboly povodňou zvlášte postižené. Obec Gemer okrem živelných škôd, ktoré utrpely tiež ostatné obce, bola postižená povodňou rieky Šajova tak hrozne, že obyvatelia obce ocítajú sa v najväčšej núdzi a ani najlepšie situovanému gazdovi neurodilo sa toľko, že by z toho mohol kryt svoju vlastnú potrebu, ich lúky na pobreží rieky boly vodou zničené, tak ž tí nemajú krmiva a nemohli prevádzať chov dobytka v r. 1931 v rozmeroch, ako by to bolo požadovalo ich hospodárstvo, a predsa by boly na nich dane neúprosnou prísnosťou vymáhané; sotva, ie v obci poplatníka, ktorý by nebol dostal výzvu k bezodkladnému zaplateniu
daňových nedoplatkov, proti veľkej väčšine z nich bola vedená exekúcia a vypísaná dražba.
Jestliže finančné úrady neumiernia sa v zahájenom vymáhaní daní, budú naprosto zničené obce, krajne poškodené živelnými pohromami.
Tážeme sa preto pána ministra:
1. Či viete o tom, že obec Gemer bola v r. 1930 a 1931 povodňami katastrofálne poškodená?
2. Zdá okresný náčelník a prednosta finančného riaditeľstva, ktorí boli vyslaní ku zisteniu živelnej pohromy, podali ofcielnú zprávu o konštatovaní škody, a jestliže áno, k akým opatreniam došlo, aby sa uľavilo bremenám poplatných občanov?
3. Či ste pane minister ochotný uložiť finančným úradom, aby ony pri vyrubovaní daní poskytovaly obci resp. poplatníkom najkrajnejšie berné výhody, a aby vyrubovacie úrady braly zreteľ na utrpené škody povodňnou pri vyrubovaní dane dôchodovej, ktoré bude čo najskôr zahájené?
4. Či ste ochotný ihneď uložiť finančným úradom, aby poskytly príročie ku plateniu berných nedoplatkov gemerským poplatným občanom, ťažko poškodeným živelnými pohromami?
V Prahe, dňa 30. marca 1932.
Dr Törköly,
Szentiványi, Nitsch, dr Szüllö, dr Holota, dr Jablo-
niczky, Hokky, Eckert, inž. Jung, Knírsch, Kasper,
Köhler, Krebs, Simm, Horpynka, inž. Kallina, dr
Schollich, Prause, Stenzl, Dobránsky, Fedor.
1693IX (překlad).
Interpelácia
poslanca dr Törköly-a a druhov
ministrovi financií
o daňovom zprostení vína pre vlastnú potrebu.
V zákone č. 533/1919 ako aj v jeho prevádzacom nariadení č. 679/1920 je vyslovené, že ročné maximálne množstvo vína produkovaného pre vlastnú potrebu majiteľa vinice činí 200 litrov.
Toto ustanovenie zákona vzťahuje sa nielen k maloproducentom, u ktorých ročný úhrn produkcie vina nepresahuje 200 litrov, ale vzťahuje sa i k tým, čo produkujú väčšie množstvá vína, a prez to finančné úrady dosiaľ zdaňovaly 200 litrov nepresahujúce množstvá väčších producentov pre vlastnú potrebu a vôbec nepovolovaly väčším producentom daneprosté víno pre vlastnú potrebu.
Na základe tohoto nesprávneho výkladu zákona boly vybrané od producentov ťažké peniaze na daň. Až teraz konečne v istom konkrétnom prípade vyslovil vrchný súd v Košiciach svojím rozsudkom z 13. apríla 1931, čís. To. VII-66720/11, že tiež u veľkých producentov zprošťuje sa dane víno do množstva 200 litrov pre vlastnú potrebu.
Keďže nesprávny výklad zákona trvá ďalej a úrad poverený vyrubovaním a vybieraním dane nápojovej vôbec nechce toto rozhodnutie rešpektovať, tážeme sa pána ministra:
1. Či viete o tom, že finančné úrady zdaňujú víno u väčších producentov v celkovom jeho množstve a že daň nápojovú vyrubujú i z množstiev 200 l nepresahujúcich, určených pre vlastnú potrebu?
2. Či ste ochotný uložiť finančným úradom, aby sem spadajúce ustanovenia zákona striktne dodržovaly a dane v každom prípade zprošťovaly množstvo nepresahujúce 200 litrov?
3. Či ste ochotný zakročiť aby z dane nápojovej, dosiaľ neprávom vymeranej a vybranej, bola naliehavo vrátená producentom aspoň nápojová daň vybraná z produkcie z roku 1931?
V P r a h e, dňa 30. marca 1932.
Dr Törköly,
Szentíványi, Nitsch, dr Szüllö, Eckert, Fedor, Dobránsky, inž. Jung, Simm, dr Schollich, Horpynka, inž. Kallina, Köhler, Geyer, Krebs, Kasper, Knirsch, Prause, Hokky, dr Jabloniczky, Stenzl, dr Holota,
1693 X (překlad).
Interpelácia
poslanca dr Törköly-a a druhov
ministrovi vnútra o obecnej voľbe v Hodejove.
Obecné voľby v obci Hodejove konané boly 6. marca 1932. Okresný úrad vo Feledinciach ustanovil dobu hlasovania od 8 hodín do 12 hodín dopoludnia, a tedy úhrnom 4 hodiny, z ktorej 4-hodinovej doby po odrátaní času nutného k ustaveniu volebnej komisie a k revízii urny zbývalo úhrnom 3 1/2 hodiny, aby asi 750 voličov mohlo svoje hlasy odovzdať, a tedy jednotlivý volič bol by musel za 15 vterín odhlasovať.
Je to naprostá nemožnosť, lebo kde je toľko voličov, tam sa dáva najmenej 8 hodín času k odovzdaniu hlasov a záverečná hodina stanoví sa obvykle 4. hodinou odpoludnia.
Povinnosťou okresného náčelníka vo Feledinciach bolo by bývalo presvedčiť sa pri vypísaní voľby, koľko oprávnených voličov je v Hodejove, zdá budú títo v stave odovzdať svoje hlasy v dobe k hlasovaniu určenej, a jestliže nie, vtedy mal predĺžiť dobu ku hlasovaniu určenú a záverečnú hodinu určiť v dobe, do ktorej by mohol každý oprávnený volič svoj hlas odovzdať.
Zdá sa však, že sa tak stalo podľa plánu. Slovenskí kolonisti z okolia Hodejova dostavili sa k voľbe ihneď po záhajení hlasovania a maďarské obyvateľstvo obce zdvorilé im povolilo, aby mohli skôr svoje hlasy odovzdať, keďže bydlia ďaleko od obce, a miestni obyvatelia môžu kľudno čakať. Nikto nepočítal s tým, že doba volebná trvá len do 12 hodín dopoludnia, lebo to nebolo úradne v obci
10
vybubnované a bol to prvý prípad v obci, kedy závarečná doba stanovená bola hodinou 12, dosiaľ totiž záverečná hodina bola vždy vo 3 hodiny odpoludnia, a domnievali sa, že budú mat dosť času k odovzdaniu svojich hlasov,.
A preto prekvapením pôsobilo, keď úradný vyslaný orgán Karol Rusitikusz, kancelársky oficiál okresného úradu vo Feledmciach, uzavrel pred 12. hodinou hlasovaciu miestnosť a vpustil do nej len tých, čo sa blízko hlasovacej miestnosti zdržovali, a z prevádzania právo volebného vylúčil veľkú masu, ktorá sa tlačila okolo hlasovacej miestnosti.
Úmysel Karia Rusztikusza bol naprosto jasný; maďarskí voliči nemali byt pripustení k hlasovaniu, aby výsledkom hlasovania nevyšla na javo pravá nálada voličov obce, lebo táto by snáď pre neho nebola výhodná.
Pred zahájením hlasovania upozornili členovia volebnej komisie vyslaného úradného organa na to, že je naprostou nemožnosťou, aby za tak krátku dobu toľko voličov odvolilo a požiadali úradného organa o predĺženie záverečnej hodiny, k tomu však on za žiadnych okolností nebol ochotný svoliť.
Tážeme sa preto pána ministra:
1. Či viete o tom, že v obecných voľbách v Hodejove bola pre 750 voličov povolená k odovzdaniu hlasov doba úhrnom 31/2 hodiny, a totiž jednému voličovi k odovzdaniu hlasu 15 vterin?
2. Či pokladáte za správne opatrenie okresného úradu vo Feledinciach, že tento úrad povolil tak krátku dobu pre hlasovanie v obci s tak veľkým počtom obyvateľstva?
3. Či ste ochotný zaviesť naliehavé vyšetrovanie pre úradné zneužitie spáchané pri tejto voľbe?
4. Či ste ochotný pozbaviť platnosti nepravidelnú obecnú voľbu v obci Hodejove, vypísať voľbu novú a vhodne sa postarať, aby v tejto novej voľbe zachovaný bal zákonitý poriadok?
V Prahe, dňa 30. marca 1932.
D r Torkoly,
SzentiYányi, Nitsch, Stenzl, Prause, dr Jabloniczky,
dr SchoUích, Horpynka, Matzner, Knirsch, Geyer,
Krebs, Sirnni, iní. Jung, dr Keibl, iní. Kallina, Do-
bránsky, Hokky, dr Sziillo, Eckert, dr Holota.
Toto zákonité ustanovenie zmenené je §om 13. vlád. nariadenia zo dňa 26. júna 1930 čís. 97 Sb. z. a n., ktorým sa zákon ten prevádza, a nariadenie toto zprošťuje vlastníka úradného hlásenia kácania dreva Len vtedy, jestliže vlastníci sostavia lesnohospodársky závodný plán alebo lesnohospodársky program vyhovujúci predpisom zákona a predložia ho ku schváleniu okresnému úradu, v jehož obvode je hospodársky komplex, ku ktorému . sa závodný plán alebo program vzťahuje.
Toto ustanovenie prevádzacieho nariadenia znamená ťažkú krivdu pre vlastníkov lesov vo výmere l-5 jutár, lebo nesostavia-li závodný plán, musia každého roku hlásiť množstvo dreva, ktoré chcú vykácat, k tomu v každom prípade musia pripojiť overený katastrálny výpis a overený výpis z pozemkovej knihy, ichž opatrenie stojí veľa útrat a námah, spôsobí zbytočnú prácu vlastníkovi, avšak spôsobí veľa práce tiež úradu katastrálnemu a úradu pozemnoknižnému a dá to veľa zbytočnej práce aj úradu okresnému i lesnému kuratoriu.
Z lesa o výmere jedného kat. jutra povalí úrad vykácanie 3-4 kub. metrov dreva a získanie tohoto povolenia stojí u 4 kub. metrov dreva vlastníkovi 150-160 Kč podľa tohoto podrobného prehľadu:
1693 XI (překlad).
Interpelácia
poslanca dr Torkoly-a a druhov
ministrovi zemedelstva o povoľovaní kecaní dreva vlastníkom lesov menšieho rozsahu.
Jestližei podľa § 2. odst. 5. zákona zo dňa 29. februára 1928 č. 37. Sb. z. a n. v lesoch, ktoré patria jednomu vlastníkovi nepresahuje úhrn ročného užitku kecania dreva 25 kub. metrov, nie sú vlastníci povinní ohlasovať tento úžitok.
|
Pri objednaní druhopisu držobného listu katasterného diéta .................. |
Kč |
20. - |
|
Kolok na overenie ................... |
" |
5. - |
|
Náklad opisu ........................ |
» |
4. 60 |
|
Náklady pokračovania pri prevzatí |
» |
20. - |
|
Pri objednaní opisu pozemkovej knihy diéta .............................. |
* |
20. - |
|
Náklad overenia ...................... |
8. - |
|
|
Za opisovanie ...................... |
» |
10. - |
|
Diéta pri prevzatí ................... |
ň |
20. - |
|
Kolok na žiadosť .................... |
5. - |
|
|
Náklad pokračovania pri podaní žiadosti |
» |
20. - |
|
Cestovné výlohy na dráhe minimálne.. |
» |
30. - |
|
Dohromady |
Kč |
162. 60 |
Toľko útrat má tedy menší majiteľ lesa. pri opatrení povolenia, aby mohol výkácať zo svojho vlastného lesa 4 kub. metry pro jutro pre svoju vlastnú domácu potrebu.
Táto ohlašovacia povinnosť je u majiteľov väčších lesov naprosto pochopiteľná, avšak zmenenie základného zákona, ktorým ročné kácanie až do 25 kub. metrov je ohlášky zprosten-i, a zavedenie ohlašovacej povinnosti znamenajú tak veľké bremeno, že ho drobní gazdovia za dnešných ťažkých hospodárskych pomerov nielen nesnesú, ale vládne nariadenie priamo donucuje vlastníkov menších lesov k tomu, aby ohlášky nečinili a páchali tým lesné pýchy, čo ovšem má v zapätí tresty.
Avšak pre lesné plochy 5 julrové nalzä sostaviť závodné plány. U takýchto lesov bolo by najsprávnejším určit, aké množstvo dreva mohol by vlastník ročne z lesnej výmery l kat. jutra pre svoju domácu potrebu bez povolenia a ohlašovacej povinnosti vykácať, to by sa malo vyhlásiť prostred-
ničivom okresných úradov a obvodných notariátov a ohlašovecej povinnosti bolo by treba pdrobit len tých, ktorí zamýšľajú vykácať viac než je množstvo určené, alebo chcú previesť mimoriadnu exploatáciu. Tážeme sa preto pána ministra:
1. Či ste ochotný zjednať platnosť ustanoveniu §u 2. odst. 5. zákona zo dňa 29. februára 1928 a zprostit ohlašovacej povinnosti kácanie dreva v množstve nepresahujúcom ročne 25 Jcub. metrov?
2. Či ste ochotný upravil ročnú exploatáciu dreva u majiteľov lesov výmeru 5 kal. jutár nepresahujúcich tak, aby množstvo dreva, ktoré môže byť ročne vykácané, určené bolo z každého jednoho jutra bez ohlašovacej povinnosti?
3. Či ste ochotný zprostit tým majiteľov malých lesných statkov ohlašovacej povinnosti, ktorá znamená pre ne značné pochôdzky a mnoho výdavkov?
V Prahe, dňa 30. marca 1932.
Dr Torkoly,
Szentŕványi, Nitsch, Hokky, dr Holota, dr Szullô, Dobránsky, Stenzl, Eckert, Knirsch, Geyer, Kohler, inž. Kallina, dr Keibl, Krebs, Kasper, Prause, Fedor, dr Jabloniczky, inž. Jung, Simrn, dr Schollich, Horpynka.
1693XII.
Interpelace
poslanců Štětky, Jurana a soudruhů
vládě C. S. R.
o korupcí a machinacích, prováděných na úkor válečných poškozenců.
Převážná většina válečných poškozenců je ve zcela zbídačeném stavu. Jejich záchrana může býti docílena jen, jednotným bojem. Právem se proto sdružili v mohutných organisacích. Jednou z těchto je Družina válečných poškozenců. Pohříchu zmocnili se vedeni tohoto velikého svazu lidé, kteří nehájí zájmy chudých invalidů, ale pouze své vlastni zájmy a státní úřady je v tom všemi prostředky podporuji. Uvádíme o tom. prozatím jen dva důkazy:
Na zemském úřadě pro válečné poškozence v Praze byla odcizena celá řada spisů, týkajících se invalidů, aby se vedoucí činitelé Družiny válečných poškozenců nemuseli zodpovídati. Pro vnitřní spory zúčastněných činitelů byla tato aféra částečně odhalena a policejní řiditelstvi v Praze musilo část materiálu odevzdati ministerstvu sociální péče.
Tajemník Družiny válečných poškozenou soč. dem. poslanec pan Neumeisler a s ním spřažení vedoucí činitelé této organisace opatrovali nekalým způsobem různým lidem - mezi nimi také řiditelům biografů - bohatým obchodníkům »známým«, svým ženám - zlevněné jízdenky na čsl.
železnice, ačkoliv tyto osoby neměly na ně vůbec žádného práva a neměly s válečnými poškozenci naprosto nic společného, nýbrž sledovaly jen své vlastni hmotné zájmy na účet zájmů invalidů. Věc vyšetřuje ministerstvo železnic,
O obou aférách a o dalších podobných věcech nebylo veřejnosti dosud nic sděleno Velmi vlivní činitelé snaží se všechny aféry ututlat. Je nebezpečí, že následky odnesou opět massy válečných poškozenců, které s prováděnými machinacemi přirozeně nemají nic společného a které by, kdyby byly správně informovány, vypořádaly se s dosavadními zkorumpovanými vůdci samy.
Ptáme se vlády ČSR.:
1. Je ochotna uveřejniti ihned všechen materiál o korupci a machinacích zmíněných vůdců Družiny válečných poškozenců a s nimi spojených úředníků?
2. Je ochotna otevřeně prohlásit, že postavení válečných poškozenců nebude v důsledku afér dosavadních vůdců zhoršeno?
V Praze, dne 7. dubna 1932.
Štětka, Juran,
Russ, Gottwald, Dvořák, Hrubý, Barša, Hohnel,
J. Svoboda, K. Procházka, Babel, Torok, Hruška,
Novotný, Vallo, Kubač, Kopecký, Kubu, Zápotocký,
čižinská, Hodinová.
1693 XIII.
Interpelace
poslanců Štětky, Jurana, Hóhnela, Šlíwky, Kubače, Toroka a soudruhů
vládě C. S. R. o požadavcích chudých trafikantů.
Postavení trafikantů, jejichž převážná většina byla jíž stejně zbídačena, bylo v poslední době ještě značně zhoršeno. Zejména s-i to stalo zvýšením cen kuřiva a současným snížením provise trafikantů z 10% na 9%. Odběr kuřiva značně poklesl a tím příjmy trafikantů ještě více. Trafikanti vytýčili si dosažení téchto požadavků:
1. ) Snížení cen kuřiva na původní výši i zvýšení provise trafikantů na původní výši t. j. na 10%.
2. ) Zrušení výnosu o povinném prodeji nemocenských přihlášek a odhlášek, neboť tyto v trafikách nikdo nekupuje, ale trafikanti musí je napřed zaplatit a, jsou lak valně poškozováni.
3. ) Příděl nových trafik dosavadním chudým společníkům veřejnou soutěži s vyloučením každé protekce.
4. ) Právo prodávati ve všech trafikách také speciální druhy kuřiva nebo omezení prodeje v tak zv. speciálkách na původně vyhrazené druhy od Legie a Regalia media výše.
5. ) Odejmutí práva prodeje kuřiva majetným obchodníkům s jiným zbožími majitelům velkých use-
l?
dlostí a pod., a příděl příslušných trafik chudým válečným poškozencům.
6. ) Změnu výkazních formulářů o výnosu a břemenech trafik, a úpravu těchto výkazů ve smyslu zákona o všeobecné dani výdělkové.
7. ) Zrušení všech opatření železničních úřadu, kterými má býti zvýšeno nájemné z trafik na nádražích, zejména zvýšení nájemného každoročně o jednu pětinu s úmyslem ponechati majitelům trafiky nejvýše 15. 000. - Kč ročně.
S. ) Nepovolování prodeje kuřiva jednotlivým korporacím jako Sokolu a podobně, neboť chudí členové těchto korporací prospěchu z tohoto prodeje nemají a chudí trafikanti jsou tím poškozováni.
9. ) Zrušení dávky ze zisků, která existuje pouze v ČSR., kdežto v ostatních nástupnických státech Rakousko-Uherska byla již zrušena, nebo aspoň osvobození trafikantů s ročním obratem do 100. 000. Kč od dávky ze zisku vůbec a zavedení dávky z ročního obratu 100. 000. - Kč až 300. 000. - Kč ve výši 1% a přes 300. 000. - Kč ve výši 2%.
10. ) Zrušení zákazu prodeje proletářského tisku v trafikách.
Ptáme se vlády ČSR.:
Je ochotna těmto požadavkům trafikantů bezodkladně vyhovět?
V Praze,. dne 7. dubna 1932.
Štětka, Juran, Höhnel, Šliwka, Kubac, Török,
Kopecký, Zápotocký, dr Stern, Tyll, Russ, Babel,
Barša, Krosnář, J. Svoboda, Hodinová, Dvořák,
Gottwald, Hrubý, Novotný, K. Procházka.
Původní znění ad 1693 II.
Interpellation
des Abgeordneten Josef Geyer
und Genossen
an den Minister für öffentliche Arbeiten,
den Schutz der Personen betreffend, die
in jenen staatlichen Betrieben beschäftigt
sind, welche Radium gewinnen und
verarbeiten.
In der Sitzung des sozialpolitischen Ausschusses wurden die, Anträge; Nr. 123 des Abg. Josef Geyer und Genossen und 891 des Abg. Adolf Pohl und Genossen, über Antrag des Referenten dem Ministerium für öffentliche Arbeiten zur Durchführung im administrativen Wege übertragen. Bisher ist in den staatlichen Radiumgruben und m der Uranfabrik in St. Joachimstal keine der Forderungen dieser Anträge verwirklicht worden. Zum Beweis sei eine Notiz des sozialdemokratischen »Volkswille« vom 13. Feber 1932 Nr. 37, Seite 3, im Original hier angeführt:
"Neue Arbeiten in den Joachimsthaler Radiumgruben«.
Unter dieser Überschrift erscheint in der »Prager Presse und in der »Deutschen Morgenposl ein von interessierten Kreisen lancierter Artikel, nach dessen Inhalt anzunehmen wäre, daß bei den staatlichen Radiumgruben in St. Joachimsthal alle Übelstände beseitigt sind. Um den Bergarbeitern von St. Joachimsthal den Inhalt dieser Publikation zur Kenntnis zu bringen, hat der »Glück auf" vom 11. Feber diesen Bericht wörtlich abgedruckt. Es soll dadurch allen Bergarbeitern von Joachimsthal die Möglichkeit gegeben werden, zu lesen, wie die Öffentlichkeit über die Verhältnisse in Joachimsthal informiert wird.
Die ganze Schreibweise der bürgerlichen Zeitungen ist die reinste Augenauiswischerei. Dabei werden alle Klippen journalistisch umschifft, obwohl zugegeben werden muß, daß die Bildung von Bohrstaub fast zur Gänze ausgeschaltet wurde. Hier muß also die interessierte Seite selber zugeben, daß die Beseitigung des Bohrstaubes noch nicht gelungen ist. Ein sehr gewagtes Stück ist es wohl, davon zu sprechen, daß die Ventilation im »Sachs. Edelleutstollenc definitiv gelöst ist und es durch Aufstellung von Ventilatoren gelang, den Umfang der Radiumemanation in der Schachtluft auf ein unbeträchtliches Minimum herabzudrücken, denn es ist weder die Ventilation definitiv gelöst, noch ist die Radiumemanation auf ein unbeträchtliches Minimum herabgedrückt. Es müßte hier, wenn der Öffentlichkeit nicht Sand in die Augen gestreut werden soll, wohl ganz konkret gesagt werden, was der Berichterstatter unter »einem unbeträchtlichen Minimum- versteht und dieses Minimum auch mit Ziffern ausgedrückt werden. Es geht nicht an, daß bei dieser das Leben der Bergarbeiter bedrohenden Gefahr in Joachimsthal allgemeine Redensarten als Beweismittel in der Öffentlichkeit zur Anwendung gelangen. Die definitive Lösung der Ventilationsfrage am Werner- und Einigkeitsschachte soll im Jahre 1932 endgültig durchgeführt, einfach und zweckentsprechend gelöst werden Auch hier allgemeine Redensart und vorsichtige stilistische Wendungen.
Diesem Tun liegt aller Wahrscheinlichkeit nach die Absicht zugrunde, der Öffentlichkeit glaubhaft zu machen, daß die Gefahrenmomente für die Bergarbeiter in Joachimsthal im Jahre 1931 kleiner geworden und im Jahre 1932 gänzlich beseitigt werden, als ob also mit der frischen 'Luftzuführung und besseren Ventilation des Schachtes, seihst wenn diese so definitiv gelöst würden, wie sie nicht ist. die Radiumemanation und damit die Gefahr für die Bergarbeiter in Joachimsthal beseitigt wäre.
Wie ist dem in Wirklichkeit? Die Bilanz dar »Todgeweihten« in Joachimsthal zeigt ein anderes Bild. Die Todesriffern treten als Ankläger gegen den Staat und die Öffentlichkeit auf, die es zulassen, daß trotz des Bekcanntseins des todbringenden Lungenkrebses in Joachimsthal bis nun nichts vorgekehrt wurde, um die Opfer, die Bergarbeiter von Joachimsthal, vor dem frühzeitigen Tode zu schützen. Nur nach langem, erbittertem Kampfe gelang es der Union der Bergarbeiter, zu Weihnachten eine doppelte Remuneration zu erreichen; doch auch hier konnte es sich der Staat nicht entgehen lassen, wenigstens einzelne Bergarbeiter von dem Bezüge auszuschalten. Der Generaldirektor